11 C 98/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno pro zaplacení 140 479,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 79 800 Kč, a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 60 679,17 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 140 479,17 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 140 479,17 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 296,45 Kč od 25. 8. 2024 do 1. 1. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 404 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 7. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 140 479,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 28. 9. 2021. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 208 Kč počínaje dnem 16. 11. 2021 vždy k 16. dni příslušného kalendářního měsíce. Splátky sestávaly z pojištění, jistiny, úroku 8,49 % ročně a poplatku za zprostředkování úvěru. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena dle tvrzení o čistém měsíčním příjmu, o výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinném stavu, počtu vyživovaných dětí a dále z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. K ověření došlo z výpisů bankovního účtu žalovaného. Žalovaný řádně splácel úvěr v období od 16. 11. 2021 do 25. 8. 2024. Na splátku dne ze 25. 9. 2024 žalovaný zaplatil pouze 2 832 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně dne 2. 1. 2025 úvěrovou smlouvu zesplatnila. Žalovaná částka pak sestává z jistiny ve výši 140 479,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 296,45 Kč od 25. 8. 2024 do 1. 1. 2025, úroku ve výši 8,49 % ročně z jistiny ode dne zesplatnění do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 12. 1. 2025 do zaplacení.

2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.

3. Usnesením ze dne 20. 2. 2025 č. j. 11 C 98/2025-40, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 10. 3. 2025 sdělila, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil, že je ženatý, nevyživuje žádné dítě, bydlí ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou, je zaměstnán u společnosti P-D Refractories CZ a.s. a jeho čistý měsíční příjem činí 24 969 Kč. Sdělené informace žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu žalovaného za období červenec 2021, přičemž z tohoto zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 20 664 Kč. Své výdaje žalovaný vyčíslil na částku 25 000 Kč měsíčně. Dále informace o žalovaném žalobkyně zjišťovala prostřednictvím registrů NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Dále doplnila, že žalovaný poskytnutý úvěr dlouhou dobu řádně splácel, tudíž lze dovodit, že příčina nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru a nesouvisí s ekonomickou a sociální situací, ve které se žalovaný nacházel v období před poskytnutím úvěru a v době poskytnutí úvěru. Žalovaný byl objektivně schopen v době poskytnutí úvěru dostát svým povinnostem.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z veřejně dostupné části obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , vymazané dne 1. 12. 2021, naposledy sídlem , adresa, , soud zjistil, že na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobkyně, , jakožto nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, jakožto společností zanikající. Jmění zanikající společnosti , právnická osoba, . přešlo na nástupnickou společnost , právnická osoba, .

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 28. 9. 2021 mezi společností , právnická osoba, . coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 282 810,22 Kč v celkem , hodnota, měsíčních splátkách vždy po 3 208 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,49 % ročně. Částka přesahující jistinu sestává z úroku, měsíčního pojistného 262 Kč a poplatku 4 000 Kč za zpracování úvěru.

9. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že do této listiny žalovaný vyplnil své základní osobní údaje a dále uvedl, že jeho čistý příjem činí 24 949 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 18 031 Kč a své výdaje vyčíslil na 25 000 Kč. Dále z předložené listiny soud zjistil, že žalobkyni byl známo, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru závazky z hypotéky ve výši 1 149 545 Kč a dále ze 4 osobních úvěrů v celkové výši 601 946 Kč.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 soud zjistil, že v daném období bylo na účet žalované zasláno 72 564 Kč a z účtu bylo odesláno 72 939,56 Kč. Počáteční zůstatek činil 375,56 Kč a konečný zůstatek činil 0 Kč. Soud dále zjistil, že v daném měsíci odešla z bankovního účtu na splátky spotřebitelských úvěrů částka 6 205,75 Kč a na splátku hypotéky 4 737,90 Kč.

11. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 120 200 Kč.

12. Z potvrzení vyplacení o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného byla dne 28. 9. 2021 vyplacena částka 200 000 Kč.

13. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy dalších 5 existujících splátkových finančních závazků.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 143 775,62 Kč.

15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 82 810,22 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 96 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný zaplatil ve splátkách žalobkyni celkem 120 200 Kč.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

24. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v přecházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní řešené věci.

25. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť fúzí ze dne 4. 5. 2021 vstoupila žalobkyně do práv a povinností společnosti , právnická osoba, . Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 9. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však nedostála.

26. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z lustrace v rozličných registrech a v insolvenčním rejstříku a dále z tvrzení poskytnutých samotným žalovaným. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta přitom soud zjistil, že do této listiny žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 24 949 Kč a další příjem domácnosti 18 031 Kč. Své výdaje pak vyčíslil na 25 000 Kč. Z takto předložené listiny pak není skutečně jasné, zda byl příjem žalovaného ověřen, ani že by skutečně byla ověřována příjmová a výdajová stránka celé domácnosti žalovaného. Soud dále podotýká, že z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta a výpisu z bankovního účtu a úvěrové zprávy zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný další 4 závazky u poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a rovněž hypotéku. Tyto skutečnosti přitom musely být žalobkyni známy, neboť vyplývají z výše jmenovaných listin, které sama předložila. Již samotná tato skutečnost týkající se velkého množství dalších finančních závazků žalovaného způsobuje pochybnost, zda by žalovaný mohl nést další zátěž představující splácení spotřebitelského úvěru, který navíc násobně přesahuje jeho měsíční příjem. K tomuto závěru pak přispívají i zjištění soudu z výpisu z bankovního účtu, z nichž vyplývá, že v měsíci červenci 2021 žalovaný hospodařil se svými finančními prostředky takovým způsobem, že jeho výdaje přesáhly jeho příjmy. Soud z tohoto výpisu rovněž zjistil, že příjmy a výdaje žalovaného násobně přesáhly jeho tvrzené příjmy ze zaměstnání, a že v tomto období zaplatil na splátky spotřebitelských úvěrů 6 205,75 Kč a na splátku hypotéky 4 737,90 Kč. Je tedy zřejmé, že pouhé 2 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní žalovaný plnil další závazky u nebankovních poskytovatelů finančních půjček. Lze proto jen stěží přijmout závěr, že v době uzavření smlouvy zde nebyly dány důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 28. 9. 2021 je absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ponížené o to, co žalovaný žalobkyni již zaplatil, a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 79 800 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni zcela splatil nebo splatil ve větší části, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.

28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Ve zbývající části, tj. co do částky 60 679,17 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 140 479,17 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 140 479,17 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 296,45 Kč od 25. 8. 2024 do 1. 1. 2025, soud žalobu výrokem II. zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci byli v řízení úspěšní stejným dílem (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z tohoto důvodu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok III.).

31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 5 620 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 404 Kč (výrok IV.).