27 Co 348/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2) Jméno advokátky B , narozená dne Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B 3) Jméno advokátky C , narozený dne Datum narození advokátky C bytem Adresa advokátky C o zaplacení 312 510 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 6. 2025, č. j. 12 C 220/2022 – 226,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje, avšak ve výroku VI. v tom správném znění, že žalobce je povinen nahradit 1) žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám její advokátky do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit 1) žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou a 3) žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a žalobu o zaplacení , částka, s příslušenstvím vůči 1) žalované (výroky I. a II.), dále zamítl žalobu o zaplacení , částka, s příslušenstvím vůči 2) žalované a žalobu o zaplacení téže částky s příslušenstvím vůči 3) žalovanému (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), že žalobce je povinen nahradit 1) žalované náklady řízení ve výši , částka, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok VI.) a ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou a 3) žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výroky VII. a VIII.).

2. Předmětem žaloby, po jejích úpravách a připuštěných změnách, byl jednak nárok žalobce vůči 1) žalované na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná , Jméno žalované, po dobu nejméně čtyř let před úmrtím matky žalobce, , jméno FO, , dne , datum, , odebírala z jejího důchodu minimálně , částka, , které používala pro sebe a své podnikání, čímž se obohatila přinejmenším o , částka, , kdy na každé z dětí , jméno FO, (tedy i žalobce) připadá částka , částka, . Dále žalobce z titulu bezdůvodného obohacení požadoval po žalovaných (po každém z nich) částku , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení za nevyplacení zhodnocení nemovitostí, jejichž vlastníkem byl , adresa, , narozený , rodné přijmení, , datum, . Ten nemovitosti nabyl z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví s , jméno FO, , jednalo se o dům čp. , Anonymizováno, , pozemek p. č. st. , Anonymizováno, a pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , které později prodal za , částka, . Žalobce tyto nemovitosti od roku , Anonymizováno, spolu s jeho bratrem , jméno FO, zhodnocovali nejméně 25 let do roku , Anonymizováno, přestavbou komínu, opravou střechy (výměnou celé střešní krytiny a opravou části vazby), zhotovením fasády a vnitřních omítek, kompletní výměnou okapů, oplocením zahrady, výstavbou kójí pro ovce a slepice, údržbou zahrady a nezbytnými drobnými opravami a údržbou. Po prodeji nemovitostí , adresa, utrženou částku rozdělil rovným dílem mezi žalované, na úkor žalobce a jeho bratra , jméno FO, . Kdyby částku rozdělil na pět dílů, na žalobce by připadlo , částka, . Proto se žalovaní na úkor žalobce obohatili každý o , částka, .

3. Žalovaná 1) žádný žalobou uplatněný nárok neuznávala. K nároku za zhodnocení nemovitosti mimo jiné uvedla, že všechny práce, které kdy provedly děti , jméno FO, , jsou v rovině běžných výpomocí v rámci rodiny. Pravdivé není ani tvrzení žalobce o tom, že bylo dohodnuto, že se podělí všechny děti o kupní cenu za dům , adresa, . Žalovaná 1) odmítla i nárok o zaplacení , částka, , protože nikdy nečinila nic s finančními prostředky své matky , jméno FO, , aniž by o tom matka věděla.

4. Se žalobou nesouhlasili ani 2) žalovaná a 3) žalovaný. Dle druhé žalované žádná dohoda s , adresa, o tom, že by chtěl vyplatit podíly z prodeje své nemovitosti dětem manželky nikdy nebyla. , adresa, dělaly všechny děti. Rovněž dle 3) žalovaného na nemovitostech v , adresa, pracovali všichni, nemovitosti byly postupně zvelebovány. Žalovanému 3) není známo, že by za to měli být nějak finančně odměněni, že by existovala dohoda s panem , jméno FO, o vyplacení peněz.

5. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce neprokázal své tvrzení, že 1) žalovaná krátila důchod matky účastníků , jméno FO, o nejméně , částka, , že by se takto bezdůvodně obohacovala, kdyby pak uvedená částka byla předmětem vypořádání dědiců v rámci dědického řízení. V rámci dědického řízení byly zjištěné finanční prostředky zůstavitelky rozděleny dle dědických podílů, uvedené řízení bylo pravomocně skončeno a podíly byly vyplaceny. Pro neunesení důkazního břemene proto okresní soud žalobu v této části vůči 1) žalované zamítl (viz výrok II.). Ve vztahu k druhému nároku na zaplacení , částka, s příslušenstvím vůči každému ze žalovaných pak nebyla učiněna taková tvrzení, ze kterých by se podávala existence právního nároku žalobce vůči žalovaným v případě, že by žalobce prokázal, tj. že by v případě jejich prokázání byl žalobce potencionálně s nárokem úspěšný. Sama skutečnost, že , adresa, prodal nemovitosti ze svého výlučného vlastnictví za svého života a za svého života rozdělil utrženou kupní cenu některým z dětí své manželky, není žádným titulem pro nárokování si podílu z kupní ceny žalobcem. Musela by existovat nějaká smlouva, závazek , adresa, vůči žalobci na zaplacení. Takový nárok žalobce vůči , adresa, neměl, neprokázal (výslech , adresa, navržený žalobcem nebylo možno provést s ohledem na jeho zdravotní stav). I kdyby existovalo nějaké morální právo, nebylo by právním titulem. V daném případě žalobce opírá svá tvrzení o uplatněném nároku o drobné práce na nemovitostech v době, kdy tam bydlel, žalovaní tyto práce hodnotí jako běžnou pomoc dětí rodičům v rámci rodiny. Taková pomoc v rodině nemůže založit žádný nárok na výplatu peněz ve smyslu práva. K tomu je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmo, že okresní soud po právní stránce posuzoval věc zejména dle ust. § 2884 a § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl proti žalovaným i ohledně nároku na zaplacení , částka, s příslušenstvím (viz výroky I., III. a IV. rozsudku). O nákladech řízení mezi žalobcem a 1) žalovanou okresní soud rozhodl podle úspěchu ve věci a přiznal 1) žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v odůvodnění blíže specifikoval. Další nákladové výroky (sub VII. a VIII.) vycházejí z toho, že v řízení úspěšná 2) žalovaná a 3) žalovaný se náhrady nákladů vzdali, a proto okresní soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

6. Ve včas podaném odvolání žalobce (dále též „odvolatel“) předně namítl, že by ke sporu nedošlo, pokud by žalovaní poskytli alespoň část plnění, které mu po právu náleží. Odvolatel dále zopakoval svou námitku podjatosti soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že předchozí námitka podjatosti se týkala vedení řízení jmenovanou soudkyní, nikoliv rozhodování. V daném případě námitka podjatosti míří na skutečnost, že byly nekriticky přijaty důkazy, tvrzení žalovaných obsažených v jejich výpovědích a vyjádřeních, zatímco důkazy žalobce byly pominuty nebo relativizovány. Rovněž rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení 1) žalované, která se na úkor odvolatele (jeho bratra , jméno FO, ) obohatila, svědčí o zaujatosti jmenované soudkyně. Odvolatel dále trval na tom, že svými výkony nemovitost v , adresa, minimálně od roku , Anonymizováno, zhodnocoval, jak popsal ve své účastnické výpovědi, kde též uváděl, že jezdil za maminkou, dělal pro ni nákupy potravin. Naproti tomu žalovaní se o matku nestarali, jezdili si k ní minimálně šest let pro důchod. Žalovaní též zakázali pracovnicím pečovatelské služby v , Anonymizováno, , aby žalobci a jeho bratru , jméno FO, podávali informace o mamince, dokonce mu ani neoznámili den jejího pohřbu, což osvědčuje jejich morální profil. Odvolatel dále trval na tom, že matka měla naspořeno více peněz (nejméně , částka, ), které nebyly zahrnuty do dědictví, žalovaní si je mezi sebou rozdělili. Žalobce konečně akcentoval příslib ze strany otčíma , adresa, , že se se všemi spravedlivě vyrovná, k čemuž nedošlo. Jmenovaný výslovně slíbil odměnu za provedené práce na nemovitostech v , adresa, po jejich prodeji. Odvolatel uznal, že jeho důkazní situace ohledně průkazu shora uvedených skutečností je oslabena. Vyhradil si své odvolací námitky ještě doplnit, upřesnit.

7. Žalovaná 2) a žalovaný 3) se z nařízeného jednání odvolacího soudu omluvili, ztotožnili se s napadeným rozsudkem a navrhovali, aby jej odvolací soud potvrdil.

8. První žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že z odvolání žalobce není ani zřejmo, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu. Nedůvodná je i opětovně vznesená námitka podjatosti rozhodující soudkyně, odůvodněná procesním postupem soudkyně v řízení a jejím rozhodnutím ve věci, které nepředstavují zákonné důvody pro vyloučení soudce. Dle žalované 1) okresní soud správně zjistil skutkový stav věci, správně uzavřel, že žalobce svá tvrzení neprokázal, tudíž žaloba je ve vztahu ke všem uplatněným nárokům nedůvodná. Z výše uvedených důvodů 1) žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (dle obsahu odvolání podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. a/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají (viz zejména body 12. - 17. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolatel v rámci odvolání sice též namítal nesprávnost zjištění skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud v zásadě pracoval se všemi relevantními skutečnostmi, z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištění a správné závěry právní (viz body 19. – 20. odůvodnění rozsudku), které odvolací soud níže pouze korigoval, doplnil. Odvolací námitky žalobce v podstatě nepřinesly nic nového, nebylo třeba k nim vést další dokazování, tudíž nemohou na posouzení věci nic změnit. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání a pro úplnost odůvodnění rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

11. Odvolatel předně namítal, že řízení je zatíženo vadou řízení plynoucí z toho, že ve věci rozhodující soudkyně je podjatá, že tudíž napadené rozhodnutí vydala vyloučená soudkyně. Tato námitka (představující v případě její opodstatněnosti jinak způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) není zjevně důvodná. O námitce podjatosti rozhodující soudkyně již bylo v průběhu řízení zamítavě rozhodnuto (viz usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, z , datum, , č. j. , spisová značka, ), neboť tato námitka se týkala konkrétního procesního postupu soudkyně v řízení o projednávané věci, což nemůže být důvodem vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci dle § 14 odst. 4 o.s.ř. Nynější námitka podjatosti rozhodující soudkyně se týká nesprávného hodnocení provedených důkazů, nesouhlasu s jí vydaným rozsudkem. To jsou však skutečnosti (námitky), které dle již zmíněného výslovného ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudkyně nejsou. To proto, že v postupu soudce v řízení o projednávané věci se projevuje samotný výkon nezávislého soudnictví zákonným soudcem, do něhož nesmí nikdo zasahovat. Pakliže z obsahu spisu nevyplývají ani jiné skutečnosti či důvody, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o podjatosti rozhodující soudkyně, lze uzavřít, že soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, že odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dán nebyl.

12. K posouzení věci samé (žalobou uplatněných nároků) lze uvést následující.

13. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která je tradičně chápána tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Úprava vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Neunesení důkazního břemene má pro účastníka většinou za následek pro něho nepříznivé rozhodnutí. Uvedený následek lze takovému účastníkovi důvodně přičítat, jen jestliže nesplnil povinnost důkazní ani po řádném poučení, které mu bylo ze strany soudu poskytnuto (srov. § 118a o.s.ř.).

14. Nárok žalobce vůči 1) žalované o zaplacení , částka, s příslušenstvím je koncipován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že si 1) žalovaná ponechala pro svoji potřebu z dědictví své matky (též matky žalobce) přinejmenším částku , částka, , z níž by po její smrti v rámci dědictví připadla na každého dědice (pro každé z pěti dětí) částka , částka, . Už samotné tvrzení žalobce, že 1) žalovaná odebírala z důchodu matky nějaké peníze (aniž k tomu měla právní důvod), které se mohly stát součástí pozůstalosti, zůstalo v řízení zcela osamoceno. Bylo podpořeno pouze účastnickou výpovědí žalobce (viz jeho výslech před dožádaným soudem č. l. 158 – 159 spisu), které soud při absenci jiných důkazů neuvěřil. Okresní soud přitom žalobce v průběhu řízení opakovaně poučoval o jeho povinnosti vylíčit (případně doplnit) rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání (viz např. poučení okresního soudu při jednání dne , datum, , č. l. 92 – 93 spisu, usnesení okresního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ). Nakonec i při posledním jednání okresního soudu dne , datum, , kdy byl žalobci zpřístupněn předběžný právní názor okresního soudu o zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene, odvolatel nesnesl ve věci žádná další skutková tvrzení a důkazní návrhy.

15. Žalobce tudíž neprokázal skutečnosti rozhodné z hlediska skutkové podstaty bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.), to, že se 1) žalovaná obohatila o plnění, které by jako jmění zůstavitelky (matky účastníků) tvořilo pozůstalost a z ní připadl na žalobce poměrný podíl (§ 1475 o.z.). První žalované tak vůči žalobci nesvědčí žádný závazek z bezdůvodného obohacení ani z jiného právního důvodu (srov. § 1723 odst. 1 o.z. a tam vymezené jiné právní důvody vzniku závazku, k nimž odvolatel ani nesnesl žádná relevantní tvrzení a důkazy). Z uvedeného je zřejmé, že žalobcem uplatněný nárok o zaplacení , částka, s příslušenstvím není důvodný.

16. Rovněž v případě nároku o zaplacení částek , částka, s příslušenstvím, které žalobce požadoval po každém žalovaném rovněž z titulu vydání bezdůvodného obohacení (viz žalobcem tvrzené zhodnocení nemovitostí v , adresa, v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , které , adresa, prodal a utrženou částku , částka, rozdělil mezi žalované, na úkor žalobce a jeho bratra , jméno FO, ), je žaloba také zjevně nedůvodná. Okresnímu soudu lze dát za pravdu, že ze samotných skutkových tvrzení žalobce (jeho skutkové verze) není zřejmý žádný právem aprobovaný důvod, který by zakládal jakýkoliv nárok na plnění vůči žalovaným (ani zde nelze uvažovat o bezdůvodném obohacení či jiném důvodu vzniku závazku žalovaných dle § 1723 odst. 1 o.z.). Pokud se žalobce zmiňoval v řízení před okresním soudem (viz i jeho účastnická výpověď) o příslibu plnění ze strany , adresa, po prodeji nemovitostí v , adresa, (uvedené zaznělo i v jím podaném odvolání), lze dodat, že takový nárok (s možností jeho posouzení dle § 2890 o.z.) by mohl přicházet v úvahu proti , adresa, , vůči němuž však žaloba nesměřovala. I v tomto případě jinak platí, že žalobce svá tvrzení ničím nedoložil, neprokázal, když způsobilým podkladem průkazu tvrzených skutečností nebyla samotná účastnická výpověď žalobce, která soud opět nepřesvědčila o pravdivosti jeho skutkových tvrzení. Žalobce byl i v tomto případě poučen o svých procesních povinnostech (tvrdit rozhodné skutečnosti a prokázat je), o neunášení důkazního břemene (viz odůvodnění shora), nicméně další důkazní návrhy neměl. Lze přitom dodat, že výslech , adresa, k otázce příslibu odškodnění byl s ohledem na výše uvedené posouzení věci zjevně nadbytečný. Důvod k jinému hodnocení důkazů neskýtá ani obsah odvolání, kde odvolatel v podstatě jen opakuje svá tvrzení z řízení před okresním soudem, která nebyla prokázána.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně výroků o nákladech řízení mezi účastníky (sub VI. až VIII.; ve vztahu mezi žalobcem a 1/ žalovanou však ve správném znění určujícím platební místo náhradového plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., a výroku o nákladech řízení státu (sub V.), který odpovídal zásadám ust. § 148 o.s.ř.

18. Žalovaní byli i v odvolacím řízení zcela úspěšní, a proto jim vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V této fázi řízení se 2) žalovaná a 3) žalovaný náhrady nákladů odvolacího řízení vzdali, proto odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou a 3) žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení na straně 1) žalované, jedná se jednak o hotové výdaje 1) žalované dle § 137 odst. 1 o.s.ř. – náhradu ušlého výdělku u společnosti , Anonymizováno, , družstvo , adresa, v souvislosti s účastí 1) žalované u jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši , částka, (viz potvrzení zaměstnavatele č. l. 280 spisu) a náhradu cestovních výdajů za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu ve výši , částka, (zde počítáno s ujetými 87,8 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 7,3 l/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. , částka, /1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. , částka, /1 l benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhl. č. 573/2025 Sb., platné v době uskutečnění cesty), dále náhradu odměny advokátky 1) žalované za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) po , částka, dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhradu za 2 paušální náhrady hotových výdajů advokátky po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas (za 2 půlhodiny po , částka, ) ve výši , částka, dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu ve výši , částka, (zde počítáno s ujetými 33,4 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 8,2 l/ 100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. , částka, /1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. 34,70/1 l benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhl. č. 573/2025 Sb.), tj. celkem , částka, . Náklady odvolacího řízení je žalobce povinen nahradit 1) žalované v zákonné třídenní lhůtě k rukám její advokátky dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud v dané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když moderaci náhradové povinnosti (ani za řízení před okresním soudem) nemohou odůvodnit samotné případné nepříznivé příjmové a majetkové poměry odvolatele. Mezi účastníky se jednalo o sporné řízení, v němž je potenciální neúspěch ve věci „rizikem“, které při podání žaloby nese žalobce a které nelze ani zčásti vylučovat bezdůvodnou aplikací § 150 o.s.ř. Trval-li žalobce na podané žalobě, resp. odvolání, musel si být vědom možných následků při neúspěchu ve věci spočívajících v tom, že bude povinen nahradit náklady případně úspěšných žalovaných.

20. O nákladech řízení státu v odvolacím řízení, spojených s (budoucí) výplatou odměny a náhrady hotových výdajů , Jméno advokáta, (ty budou přiznány okresním soudem rovněž za odvolací řízení na základě vyúčtování advokáta žalobce), odvolací soud nerozhodoval (ani deklaratorním výrokem, jak učinil v prvoinstančním řízení okresní soud). Žalobci, kterému byl pro řízení ustanoven advokát, nemohla být přisouzena náhrada nákladů řízení, neboť žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, tudíž zde nebyl nikdo, komu by bylo možno náhradu nákladů řízení státu uložit (srov. § 149 odst. 2 o.s.ř. a contr.).