27 Co 359/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení 627 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku soud ze dne datum, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I., ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 214 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši - 11,75 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 11,75 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 15 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, - 14,75 % p.a. z částky 10 200 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále ve výrocích III. a IV., potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 426 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 627 000 Kč s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) blíže specifikovaným ve výroku I. rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 15% p.a. úroku z částky 31 000 Kč za den datum, zamítl (výrok II.), žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále v téže lhůtě zaplatit na účet Okresního soudu ve adresa soudní poplatek ve výši 31 350 Kč (výrok IV.).

2. Ze žaloby je zřejmo, že se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení dlužné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu v době od datum do datum, a to pozemku hodnota (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře hodnota m2, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, vše v k.ú. adresa. Při stanovení bezdůvodného obohacení žalobkyně vycházela z rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, potvrzeného rozsudkem soud – pobočky v adresa z datum, č. j. spisová značka, kde výši bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí stanovily oba soudy v částce 35 000 Kč měsíčně. Dle žalobkyně se skutkový stav věci od doby předchozího soudního rozhodování nezměnil. Po odečtu žalovanou poskytnutých plateb ve výši 108 000 Kč činí bezdůvodné obohacení v daném případě 627 000 Kč.

3. Žalovaná namítala, že oproti skutkovému stavu v době předchozího soudního rozhodnutí je nucena za přístup k domu platit svému synovi jméno FO 12 000 Kč měsíčně, které platí od datum. Částka měsíčního bezdůvodného obohacení by proto měla být snížena o 12 000 Kč, případně by měla být hodnota přístupu zjištěna znaleckým posudkem. Žalovaná dále uvedla, že by měly být zohledněny její platby vynaložené na blíže popsané opravy domu, to, že do domu v důsledku špatné střechy zatéká, čímž je snížen komfort užívání domu. Žalovaná nadto poukázala na to, že v případě užívání domu adresa jde o tzv. výprosu, neboť žalobkyně uvádí, že vyšla žalované vstříc a umožnila jí na její žádost předmětný majetek nadále užívat.

4. Okresní soud po učinění skutkových zjištění (blíže viz body 8. – 20. odůvodnění rozsudku) vzal mimo jiné z hlediska skutkového za prokázané, že dům adresa na hodnota užívá rodina žalované zřejmě od jeho kolaudace v datum Zmíněný stavební pozemek včetně domu i okolní pozemky parcelní číslo byly ve vlastnictví otce žalované (jméno FO), přičemž rozhodnutím adresa – pobočky v adresa z datum ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze z datum došlo k zabrání pozemku st. p. č. hodnota, jehož součástí je stavba adresa, a to v rámci trestního řízení vedeného proti tituly před jménem jméno FO) a adresa. Pozemky obklopující dům zůstaly ve vlastnictví původního vlastníka, který je následně datum daroval jméno FO, synovi žalované. Žalobkyně s ohledem na podávané opravné prostředky v trestním řízení vyčkávala výsledku těchto řízení, po celou dobu umožnila žalované, aby v domě nadále se svými dětmi bydlela. V žádném případě se nejednalo o výprosu, když podle § 27a zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, věc ani její část nelze přenechat k užívání právnické nebo fyzické osobě na základě výprosy a žalovaná byla vždy žalobkyní vyzývána k placení za užívání daného domu.

5. Při posouzení výše bezdůvodného obohacení za rozhodné období okresní soud vyšel ze znaleckého posudku i obsahu spisu tamního soudu sp. zn. spisová značka (řešícího bezdůvodné obohacení za předchozí období od datum do datum), z nichž je zřejmo, že dům adresa je obrovský, se zastavěnou plochou hodnota, obsahuje bytovou jednotku 6+1, dále prostory garáže, technické místnosti apod. Dům je nadstandardně vybaven (např. dlažby vyšší cenové úrovně, vestavěné skříně, klimatizace, vybavení hygienických zařízení, kuchyně), je ve výborném technickém stavu s jednou závadou, kterou je poškození střechy a zatékání (dle fotografií žalované do domu v případě velkých srážek zatéká hlavně v prostoru půdy). Žalobkyně o drobném zatékání do střechy ví od převzetí domu, při následných kontrolách nemovitosti se žalovaná nikdy nezmiňovala o nějakém masívním zatékání, v záznamech z kontroly žalovaná potvrzuje, že stav nemovitosti je beze změn. Občasné zatékání do střechy (lokálně, v oblasti půdy) nemůže dle okresního soudu zásadně snižovat komfort v užívání celého domu. Mezi účastnicemi není ohledně užívání daného domu žádný právní vztah, tudíž se žalovaná nemůže domáhat po žalobkyni odstranění zatékání (uvedené závisí na žalobkyni). Nadto o zatékání byli informováni i znalci, kteří v předchozím soudním řízení zpracovali znalecký posudek a tuto skutečnost do výše možného nájemného zcela jistě započítali. Další doplnění dokazování (videem o zatékání do střechy, ohledáním na místě samém i výslechem jméno FO) považoval okresní soud za nadbytečné. Okresní soud též upustil od zpracování nového znaleckého posudku a možné zvýšení nájemného provedl úvahou dle doporučení znalecké kanceláře sám.

6. Při právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je nutné posoudit dle § 2991 a § 2999 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Okresní soud dovodil, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje užíváním nadstandardně velké a nadstandardně vybavené nemovitosti, za kterou by měla žalobkyni platit částku, za níž by si v daném místě a čase pronajala srovnatelnou nemovitost. K argumentaci žalované, že od datum jí její syn vyzval k placení částky 12 000 Kč měsíčně za přístup k domu, okresní soud uvedl, že jde o tvrzení pouze účelové, vedené snahou snížit možné bezdůvodné obohacení. Pokud by byly vztahy mezi žalovanou a jejím synem tak špatné, pak by zřejmě jméno FO v řízení o zřízení služebnosti nezbytné cesty nezastupoval stejný právní zástupce jako zastupuje žalovanou v tomto řízení. Navíc požadovaná úhrada ve výši 12 000 Kč měsíčně za přístupovou cestu je zcela nereálná daným poměrům a rozloze přístupového pozemku. Okresní soud dále připomněl, že pokud byl v trestním řízení zabrán dům, který je bez přístupu, pak je odůvodněn předpoklad, že soud (při absenci dohody mezi vlastníkem domu a vlastníkem okolního domu) zřídí na žádost vlastníka domu nezbytnou cestou ve smyslu § 1029 o.z. za náhradu. Sama žalovaná by se zřejmě mohla předběžným opatřením domoci umožnění přístupu do domu, pokud by zažalovala svého syna, neboť dům fakticky užívá. Žalobkyně dosud žalobu na vyklizení vůči žalované nepodala.

7. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení se okresní soud přidržel výpočtu z předchozího řízení, kde měsíční nájemné dle znaleckého posudku činilo 37 098 Kč. Od této částky soud úvahou dle § 136 o.s.ř. odečetl možné nájemné za přístup k domu ve výši okolo 2 000 Kč měsíčně a dospěl k závěru o výši bezdůvodného obohacení v částce 35 000 Kč měsíčně (za užívání domu od datum do datum). Dle sdělení znalce z datum je ocenění dle znaleckého posudku aplikovatelné až do datum. Na další období by pak mělo být vyčísleno nájemné nové. Okresní soud proto pro rok datum pracoval s výší bezdůvodného obohacení za užívání domu ve výši 35 000 Kč, a to po odečtu částky 2 000 Kč za případnou platbu za užívání přístupového pozemku, na níž nadále setrval. Nájemné ve výši 12 000 Kč, které údajně po žalované požaduje její syn, je nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Z posudku předloženého v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. spisová značka (o zřízení služebnosti nezbytné cesty) vyplývá částka případného nájemného ve výši pouhých 4 000 Kč ročně. Za této situace je částka 2 000 Kč měsíčně, kterou odečítá soud v tomto řízení, více než odpovídající. V případě bezdůvodného obohacení od datum okresní soud bezdůvodné obohacení navýšil o inflaci (meziročně 17,5 %), což představuje zvýšení bezdůvodného obohacení o částku 6 492 Kč na částku 43 590 Kč měsíčně. Po zohlednění úhrady za přístup k domu, zvýšené taktéž o inflaci na částku 2 350 Kč měsíčně, tak výše bezdůvodného obohacení pro rok 2023 činí 41 240 Kč měsíčně (po zaokrouhlení 41 000 Kč měsíčně). Žalobkyně však požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 35 000 Kč měsíčně za celé období, tudíž jí nelze přiznat více, než je uvedeno v žalobě. K žalovanou namítaným opravám nemovitosti okresní soud uvedl, že provedené opravy tepelného čerpadla a centrálního vysavače se netýkaly žalovaného období, proto k nim nepřihlížel. Nadto žalobkyně není ve vztahu pronajímatele a není povinna nemovitost udržovat ve stavu způsobilém k užívání. Za závady, poruchy či revizi zařízení užívaných žalovanou nemůže být odpovědná žalobkyně, které ani závady na nemovitosti nejsou žalovanou sdělovány (žalobkyně ví pouze o problémech se střechou). Tyto náklady na opravy či revize si proto musí hradit sama žalovaná, která nemovitost bez právního důvodu užívá.

8. Z výše uvedených důvodů okresní soud stanovil měsíční obohacení žalované užíváním pozemku, jehož součástí je dům adresa, na částku 35 000 Kč měsíčně za datum a ve výši 41 000 Kč měsíčně pro datum. Protože žalobkyní je požadována za celé období částka 35 000 Kč měsíčně, činí bezdůvodné obohacení za období od datum do datum částku 735 000 Kč. Po odečtu částky 108 000 Kč zbývá k doplacení částka 627 000 Kč. K této částce (bezdůvodné obohacení za jednotlivé měsíce) okresní soud přiznal žalobkyni i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doručení výzev k plnění. Okresní soud zamítl pouze úrok z prodlení z částky 31 000 Kč za den datum, když u nájemného za datum byla výzva doručena žalované dne datum, prodlení tedy mělo nastat od datum, nikoliv od datum.

9. Výrok o poplatkové povinnosti žalované okresní soud odůvodnil ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o.s.ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

10. Ve včas podaném odvolání směřujícím proti výroku I., v části týkající se zaplacení částky 214 200 Kč s příslušenstvím, a závislým výrokům (sub III. a IV.) žalovaná (dále též „odvolatelka“) vytýkala soudu prvního stupně nesprávná a neúplná skutková zjištění a z nich plynoucí nesprávné právní posouzení věci.

11. Závěr okresního soudu, že částka 12 000 Kč měsíčně za přístup k domu je v rozporu s dobrými mravy, nemá oporu v provedeném dokazování, nehledě na to, že dobré mravy ani nikdo nenamítal. Stejně nepodložená je úvaha o účelovosti tvrzení o platbách 12 000 Kč měsíčně dovozovaná z toho, že stejný právní zástupce zastupuje žalovanou v tomto řízení a v jiném soudním řízení jméno FO. Okresní soud pochybil, pokud neprovedl výslech syna žalované k platbám za přístup k domu, ani nezadal ke znaleckému zkoumání otázku přiměřenosti úplaty za přístup k domu, když je zcela zřejmé, že výše bezdůvodného obohacení, kterého se má dostávat žalované, je nižší v situaci, kdy musí za přístup k domu (nezajištěný žalobkyní) platit.

12. Okresní soud dále nepřipustil dokazování videozáznamem o zatékání do střechy a ohledáním na místě samém, činil závěry o nevýrazném, lokálním zatékání v oblasti půdy, ačkoliv ze založených fotografií plyne, že voda při deštích protéká do obytných prostor, a i ze stanoviska právnická osoba z datum je zřejmý stav a poškození střechy. O zohlednění zatékání do výše možného nájemného se v okresním soudem zmiňovaném znaleckém posudku nikde nehovoří, znalci nikde s touto závadou nepracují. Zcela mylná je rovněž úvaha okresního soudu, že pro určení výše bezdůvodného obohacení za datum se má vycházet z inflace za datum, neboť při absenci jakéhokoliv smluvního ujednání ohledně inflační doložky je nutné posuzovat pouze meziroční nárůst v oblasti nájemného rodinných domů. Soud měl případně vycházet pouze z indexů nárůstů nájemného a nikoli vzít v úvahu inflaci, protože ta v sobě zahrnuje mix položek, které vlastně nemají a nemusí mít žádnou souvislost s nájemným.

13. Za zcela zásadní pak odvolatelka považovala nesprávné zhodnocení předchozího znaleckého posudku č. hodnota, kde znalci vycházeli z toho, že jde o dům ve funkčním celku s pozemky (zahradou). Znalci zjištěné měsíční nájemné (37 098 Kč) představuje úplatu za užívání pozemku ve funkčním celku (tj. pozemku parcelní číslo), tj. nikoliv jen za dům, ale i za užívání pozemku okolo něj. Proto také znalci dospívají k tomu, že bez užívání pozemku činí nájemné za rodinný dům pouze 26 800 Kč měsíčně. Soud nemůže bez dalšího jen vynásobit znalcem určenou započitatelnou plochu hodnota částkou hodnota, aniž by zohlednil, že tato sazba (hodnota) platí jen pro případy, že se současně s rodinným domem užívá i okolní zahrada (pozemky ve funkčním celku). V daném případě se zahrada okolo neužívá, a proto není možné použít plnou sazbu hodnota (tato se musí korigovat směrem dolů). Při určení výše bezdůvodného obohacení odvolatelka tudíž pracovala s částkou 26 800 Kč měsíčně, od níž po odečtu částky 2 000 Kč (správně však měla být odečtena částka 12 000 Kč hrazená jméno FO) vychází měsíční částka 24 800 Kč, tj. za 21 měsíců 520 800 Kč. Po odečtu již zaplacených 108 000 Kč tak zbývá k úhradě 412 800 Kč. Odvolání proto směřuje do částky 214 200 Kč (627 000 – 412 800 Kč). Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I. tak, že se žaloba o zaplacení 214 200 Kč zamítá s tím, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni v odvolacím návrhu vymezený zákonný úrok z prodlení. V rozsahu zbývajícího požadavku na zaplacení úroku z prodlení odvolatelka pak navrhovala zamítnutí žaloby. Současně se dožadovala změny závislého nákladového výroku a výroku o poplatkové povinnosti a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení.

14. Žalobkyně se zcela ztotožnila s napadeným rozsudkem, odkázala na spis okresního soudu sp. zn. spisová značka, který řešil bezdůvodné obohacení (zaplacení finančního plnění ze stejného právního titulu) mezi účastnicemi za předchozí období. Od závěrů, které soudy učinily v předchozím řízení, není důvod se odchylovat. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části.

15. Odvolací soud předně uvádí, že nevyhověl (další) žádosti žalované o odročení jednání odůvodněnou jejími zdravotními důvody. Dle judikatury soud není povinen nemoc účastníka jako důvod pro odročení automaticky akceptovat, a to ani tehdy, pokud je tento důvod doložen lékařskou zprávou, včetně potvrzení o pracovní neschopnosti. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. V daném případě odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná je právně zastoupena, její advokát, jehož prostřednictvím vykonává svá procesní práva a povinnosti (§ 24 odst. 1 o.s.ř.), musí být náležitě seznámen se všemi skutkovými okolnostmi případu, věc byla po skutkové stránce dostatečně posouzena, nebyla zde potřeba provádět výslech žalované (ta se mimochodem jednání před okresním soudem ani opakovaně neúčastnila, stejně tak tomu bylo i v předchozím soudním řízení pod sp. zn. spisová značka; stejně tak nebylo nic uvedeno k tomu, k čemu by se chtěla žalovaná případně osobně vyjádřit, ostatně relevantní skutková tvrzení, případně důkazy mohl za ní přednést její advokát) a stejně tak nevyšla najevo potřeba dalšího doplnění dokazování (viz níže). Nakonec dané řízení (v době rozhodování odvolacího soudu) běží již téměř 2 roky, není zde žádný rozumný důvod k dalším průtahům řízení, zvláště pokud je věc po skutkové stránce dostatečně objasněna.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v napadené části výroku I. a v závislých výrocích sub III. a IV.), při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (ve spojení s § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované (viz odůvodnění shora), a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

17. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolatelka v rámci odvolání sice též namítala nesprávnost či neúplnost zjištění skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ a e/ o.s.ř.), nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud v zásadě pracoval se všemi relevantními skutečnostmi, z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištění a správné závěry právní, kde správně vycházel z právní úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2999 odst. 1 o.z. Žalovanou navrhované doplnění dokazování před okresním soudem bylo nadbytečné, neboť skutkový stav rozhodný pro posouzení věci byl zjištěn dostatečně, úplně. Odvolací námitky žalované v podstatě nepřinesly nic nového, nebylo třeba k nim vést další dokazování. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání a pro úplnost odůvodnění rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

18. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud nadále vycházel ze skutkových a právních závěrů učiněných v předchozím řízení (viz připojený spis okresního soudu sp. zn. spisová značka). Z hlediska skutkového bylo mimo jiné správně zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem rodinného domu adresa, který je součástí pozemku st. p. č. hodnota (v k.ú. adresa), který bez právního důvodu v žalovaném období (datum) užívala žalovaná k zajištění bytových potřeb svých a své rodiny. Předmětný rodinný dům je obklopen okolními pozemky parcelní číslo, na nichž se nachází potřebná přístupová cesta k domu se zahradou a které jsou ve vlastnictví syna žalované jméno FO, prostřednictvím kterého žalovaná měla v rozhodném období bez jakýchkoliv omezení zajištěn přístup k předmětnému domu. Byly též objasněny konkrétní okolnosti, za nichž k takovému oddělenému nabytí vlastnického práva žalobkyně k rodinnému domu a syna žalované k přilehlým okolním pozemkům došlo, včetně toho, že tyto konkrétní okolnosti vedly k tomu, že žalovaná v žalovaném období nadále rodinný dům užívala ke svému rodinnému bydlení bez právního důvodu, když mezi účastnicemi nedošlo k uzavření nájemní smlouvy pro jejich neshody o výši nájemného. Předmětný rodinný dům je nový, nadstandardně rozlehlý i vybavený (vnějšími i vnitřními stavebními prvky) s bytovou jednotkou 6+1 a řadou příslušenství, včetně garáže, technických místností či úpravny bazénové vody, v nichž se projevila jediná závada (zatékání vody) v důsledku poškozené střešní krytiny. Soudy v přechozím řízení vycházely dále z toho, že v dané věci nelze bez dalšího vycházet jen z výše obvyklého nájemného, vynakládaného obvykle v daném místě a čase za užívání obdobného (srovnatelného) předmětu nájmu, neboť z důvodu odlišného vlastnictví pozemku s rodinným domem oproti vlastnictví přilehlých (dům obklopujících) pozemků parcelní číslo, na nichž se nachází potřebná přístupová cesta k domu se zahradou, se v této věci o obvyklé okolnosti zjevně nejedná, jak vyplynulo ze znaleckého posudku jméno FO (předloženého žalobkyní) a znaleckého posudku právnická osoba (předloženého žalovanou). Výši majetkového prospěchu (bezdůvodné obohacení) na straně žalované je proto namístě určit úvahou dle § 136 o.s.ř., kterýmžto postupem bylo sníženo obvyklé nájemné ve výši 37 098 Kč o částku 2 000 Kč, tj. na částku 35 000 Kč měsíčně (po zaokrouhlení), kdy bylo zohledněno, že za účelem obvyklého užívání předmětného domu k rodinnému bydlení (pro příchod k domu a příjezd do garáže) je třeba z přilehlých pozemků p parcelní číslo užívat potřebnou a na nich zřízenou obvyklou, zpevněnou přístupovou cestu v rozsahu cca hodnota, tudíž není namístě odečítat nájemné za okolní pozemky, jak dovodila právnická osoba Tyto závěry tehdy aproboval i odvolací soud, který neshledal důvody k dalšímu snížení měsíčního peněžitého plnění, když akceptoval, že užívání okolních pozemků jako zahrady (nad rámec potřebné a obvyklé přístupové cesty k domu), navíc nerušeně a bezplatně z titulu vlastnictví syna žalované, již nemá vliv na výši rozhodného majetkového prospěchu, kterého se žalované dostalo užíváním předmětného rodinného domu bez právního důvodu za účelem zajištění vlastního bydlení, a to bez ohledu na to, že užívání zahrady bylo s užíváním domu funkčně spojeno (zde jinak možno pro stručnost odkázat na vyčerpávající odůvodnění odvolacího soudu v bodech 25. a 26. odůvodnění rozsudku ze dne datum). Ve světle těchto závěrů, které sdílí i odvolací soud v této věci, neobstojí stěžejní odvolací argumentace žalované týkající se nesprávného zhodnocení znaleckého posudku právnická osoba, kde odvolatelka poukazuje na to, že se nejedná o užívání rodinného domu s příslušenstvím včetně užívání pozemků ve funkčním celku, pročež nelze počítat s obvyklým měsíčním nájemným ve výši 37 098 Kč, ale s obvyklým měsíčním nájemným ve výši 26 800 Kč.

19. Je skutečností, že okresní soud se musel oproti předchozímu řízení vypořádat i s novou procesní obranou žalované k výši bezdůvodného obohacení v rozhodném období. Námitky žalované se předně týkaly zohlednění přístupu k domu (příjezdu do garáže), za něhož má odvolatelka hradit jméno FO částku 12 000 Kč měsíčně. Tato částka by měla být dle žalované správně odečtena z peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení; v odvolacím návrhu nicméně odvolatelka kalkuluje s částkou bezdůvodného obohacení maximálně ve výši 26 800 Kč, od něhož odečítá 2 000 Kč, tj. částkou 24 800 Kč měsíčně.

20. Okresní soud se s touto námitkou vypořádal v bodech 29. a 30. odůvodnění rozsudku, jeho úvahy a závěry považuje odvolací soud za odpovídající, přiměřené skutkovým okolnostem případu. Dle odvolacího soudu lze přisvědčit tomu, že žalovanou zmiňovaná úhrada za přístup (12 000 Kč měsíčně) se jeví účelovou, nemravnou, je uplatňována ve zjevné snaze snížit výši bezdůvodného obohacení, dále je nepřiměřená poměrům a rozloze přístupového pozemku. Zcela namístě je i úvaha o zřízení nezbytné cesty vlastníkovi domu (žalobkyni) dle § 1029 o.z. v řízení běžícím u okresního soudu pod sp. zn. spisová značka, kde ze znaleckého posudku vychází částka ročního nájemného ve výši 4 000 Kč, tudíž nadále obstojí, pokud je postupem podle § 136 o.s.ř. od obvyklého měsíčního nájemného (37 000 Kč měsíčně) odečítána částka 2 000 Kč měsíčně a je kalkulováno s částkou bezdůvodného obohacení ve výši 35 000 Kč měsíčně, jak aprobovaly soudy v předchozím soudním řízení. Tuto úvahu považuje odvolací soud za dostatečně skutkově podloženou, proto okresní soud nepochybil, pokud další doplnění dokazování (o výslech syna žalované k platbám za přístup k domu, resp. o znalecký posudek k přiměřenosti úplaty za přístup k domu) odmítl. Lze dodat, že i kdyby bylo v řízení prokázáno, že žalovaná skutečně svému synovi platila za přístup do domu částku 12 000 Kč měsíčně, jednalo by se dle shora podaného výkladu zjevně o účelové platby, k nimž by nebylo možno přihlížet. Nárok žalobkyně nelze uměle (účelově) zmenšovat plněním, které neodpovídá shora dovozené obvyklé ceně za přístup do domu.

21. Bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání předmětného majetku ve výši 35 000 Kč měsíčně možno dle výsledků dokazování (viz bod 20. odůvodnění rozsudku) vztáhnout i pro rok datum (k období datum tohoto roku). V dalším období (rok datum) se okresní soud přidržel zjištění ze sdělení právnická osoba (č. l. 174 spisu), dle něhož se nájemné (z domu i pozemku) s velmi vysokou mírou pravděpodobností zvýšilo o inflaci. Za této situace okresní soud pracoval s příslušným indexem spotřebitelských cen dle údajů ČSÚ (v datum meziročně narostly spotřebitelské ceny o 17,5 %) a po přepočtu dovodil bezdůvodné obohacení za rok datum ve výši 41 000 Kč měsíčně (po zaokrouhlení). Byť v projednávané věci neplatí režim inflačních doložek dle nájemních smluv, uvažovaná inflace se netýká jen oblasti nájemného v rodinných domech (k výpočtu míry inflace ČSÚ používá spotřební koš coby reprezentativní soubor zboží a služeb), jde nepochybně o významné vodítko, použitelné v situaci, kdy nájemné (i u rodinných domů) postupně stále stoupá, jde o obecně známou skutečnost, resp. skutečnost známou soudu i z jeho činnosti, tudíž o poklesu nájemného nelze uvažovat. Úvaha o zvýšení nájemného, resp. výše bezdůvodného obohacení za rok datum se nadto v dané věci nepromítla se do přisouzeného plnění, neboť žalobkyně setrvala na vydání bezdůvodného obohacení ve stejné výši (vyšší částku nepožadovala), čímž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o.s.ř. a contr.), a proto i za rok datum) bylo vycházeno ze stejného bezdůvodného obohacení žalované jako v předchozím období.

22. Další odvolací výhrada se týkala snížení komfortu užívání domu v souvislosti s opravami domu a závadou týkající se zatékání do střechy domu. Pokud jde o opravy domu (oprava centrálního vysavače, zjištění závady a oprava tepelného čerpadla), s těmi se okresní soud zcela dostatečně vypořádal v bodě 31. odůvodnění rozsudku, odvolatelka se proti jeho závěrům v odvolání ostatně ani nevymezila. Pokud jde o zatékání do střechy, resp. domu, tato závada byla v předchozím soudním řízení zmiňována ve znaleckém posudku jméno FO z datum (viz rekapitulace, závěry tohoto posudku a tam uvedené zjištěné závady – poškozená střešní krytina – zatékání, výron vody z obvodové stěny – místnost úpravny bazénové vody). Ve znaleckém posudku právnická osoba (ani ve výpovědi znalců) se k této skutečnosti sice nic neuvádí, nicméně lze důvodně předpokládat, že znalci právnická osoba o uvedené závadě věděli (byl jim znám obsah znaleckého posudku jméno FO, vyjadřovali se k němu), že se žalovaná jako zadavatelka znaleckého posudku o této skutečnosti znalci při místním šetření (datum) zmínila (ostatně pokud by tomu tak nebylo, pak by zmíněnou závadu nepovažovala za podstatnou), a proto byla v přechozím soudním řízení (nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období datum) zohledněna, případně bylo vyhodnoceno, že nejde o natolik zásadní skutečnost, která by se měla výrazněji promítnout do závěrů znaleckého posudku a následně vést ke snížení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení. Tak či tak je zřejmé, že do domu střechou určitým způsobem zatéká dlouhodobě (patrně již od roku datum, jak vyplývá i z žalovanou předloženého stanoviska společnosti právnická osoba z datum, č. l. 203 spisu, resp. předchozího znaleckého dokazování). O této skutečnosti i žalobkyně ostatně dlouhodobě ví (viz přednesy její právní zástupkyně při jednáních okresního soudu dne datum a datum, dále též např. její vyjádření z datum), byla opakovaně konstatována při návštěvách předmětné nemovitosti. Sama žalovaná pak zmiňovala opravy střechy za 34 000 Kč (viz protokol o jednání z datum), nicméně tyto opravy ničím nedoložila. V řízení nevyšlo najevo, že by o provedených opravách střechy byla žalobkyně informována, případně že by žalobkyně byla k takovým opravám vyzývána (zde lze jinak připomenout, že mezi účastnicemi se v této věci jedná o právní vztah vzniklý bez právního titulu, tj. bez platné nájemní smlouvy, a proto na žalobkyni nelze vztahovat žádné zákonné povinnosti pronajímatele). Poškození střechy a zatékání do domu je v každém případě dokládáno ve spise založenou fotodokumentací (viz přílohová obálka č. l. 206 spisu a tam založených 20 tištěných fotografií, resp. fotografie na č. l. 143-152 spisu). Podle názoru odvolacího soudu zmíněné důkazy umožňují aprobovat závěr o lokálním (nikoliv masivním) zatékání do střechy domu, které nesvědčí o havarijním stavu střechy v rozhodném období, závěr o tom, že diskomfort užívání domu se nesnížil natolik, aby bylo namístě uvažovat o jiné (nižší) výši bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání domu než shora uvedené. Předloženou fotodokumentaci pak i odvolací soud považuje za dostatečnou k posouzení věci, neshledává tedy důvod k doplnění dokazování videozáznamem o zatékání do střechy či ohledáním na místě samém, které ostatně mohlo přinést jen poznatky o stavu střechy v současné době (mimo rozhodné období). Pokud se žalovaná ještě dovolávala stanoviska společnosti právnická osoba (viz shora), pak je zřejmé, že uvedené stanovisko se týká stavu střechy k období roku datum, nikoliv rozhodného období (datum). Dle názoru odvolacího soudu je třeba též vidět, že pokud odvolatelka v souvislosti se zatékáním do střechy domu namítá diskomfort v užívání domu, pak se s tím zcela nesrovnává, že v domě v rozhodném období dobrovolně setrvávala, užívá jej doposud. Žalovaná mohla dům opustit, zajistit si jiné bydlení, pakliže by se cítila v užívání domu omezována. Nic takového se nestalo. Ani odvolací soud tudíž nevidí důvod ke korekci výše bezdůvodného obohacení z důvodu stavu domu (jeho střechy), to zejména i s přihlédnutím k tomu, že přisouzená výše bezdůvodného obohacení je zřejmě nižší než obvyklá, když v roce datum lze zcela důvodně kalkulovat s nárůstem bezdůvodného obohacení (viz odůvodnění shora). Případné zohlednění závady se zatékáním do střechy (domu) by stěží mohlo dosáhnout částky, o které by se bezdůvodné obohacení v roce datum zvýšilo. Žalobkyně však na tento nárůst nereflektovala, spokojila se stále se stejnou peněžitou náhradou jako v předchozím soudním řízení, neexistuje tak důvod tuto náhradu jakkoli snižovat. K věci lze dodat, že žalované situace zřejmě vyhovuje (od konce rozhodného období uplynuly více než 2 roky dalšího užívání předmětné nemovitosti), ačkoliv si musí být vědoma nadále nabíhajících finančních nároků žalobkyně (vedle samotné peněžité náhrady viz i nemalé úroky z prodlení), jejichž snížení přitom nelze předpokládat.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal důvodným měsíční peněžité plnění po celé rozhodné období ve výši 35 000 Kč, které nadále plně odpovídá prokázaným konkrétním okolnostem dané věci a řádně zohledňuje výši rozhodujícího majetkového prospěchu, který žalovaná získala tím, že měla v předmětném rodinném domě v rozhodném období nadále zajištěny své bytové potřeby, a to vědomě bez právního důvodu a na úkor žalobkyně. Po zohlednění žalovanou poskytnutého plnění (v úhrnu 108 000 Kč) dospěl okresní soud ke správné dlužné částce za sledované období (627 000 Kč), k níž správně přiznal i právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I. (o zaplacení 214 200 Kč s příslušenstvím) jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení (sub III.) a výroku o poplatkové povinnosti žalované (sub IV.), které odpovídaly zásadám ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o.s.ř. a ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., když ohledně specifikace nákladů řízení a soudního poplatku žalované možno pro stručnost zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Zbývající část výroku I. a výrok II. rozsudku okresního soudu zůstaly odvoláním nedotčeny, tudíž nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

24. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o tři paušální náhrady (vyjádření k odvolání žalované, příprava účasti na odvolacím jednání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 450 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615, a dále náhradu cestovních výdajů zaměstnankyně žalobkyně (za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu) ve výši 1 076 Kč dle § 137 odst. 1 o.s.ř. (zde počítáno s ujetými 139 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 5,3 l benzinu automobilového 95 oktanů/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. 5,90 Kč/1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. 34,70 Kč za 1 l benzinu automobilového 95 oktanů dle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 573/2025 Sb., platné v době uskutečnění cesty), celkem tedy 2 426 Kč. Tyto náklady řízení jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. přípustné dovolání. Dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání posoudí Nejvyšší soud ČR jakožto soud dovolací (§ 239 o.s.ř.).