27 Co 379/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 9. 2024, č. j. 6 C 175/2024 – 55,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:- Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 428, 80 Kč spolu s se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.- Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem 8 935 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 8 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 58 084 Kč od , datum, do , datum, . V předcházejícím řízení bylo rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobci přiznáno právo na zaplacení smluvní pokuty v částce 19 430 Kč, a to za dobu do , datum, . Jelikož žalovaný na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal mu žalobce předžalobní výzvu dne , datum, , v níž jej vyzval k zaplacení smluvní pokuty, a následně podal žalobu.

3. Okresní soud věc projednal bez přítomnosti žalovaného (který se k jednání nedostavil) a ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a z v řízení provedených důkazů. Věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru), zejména ust. §§ 122, 168 odst. 1 a přechodných ustanovení k novele zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

4. Ačkoliv žalobce trval na svém přesvědčení, že limitace dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru se v posuzované věci neuplatní, neboť u fyzických osob, podnikatelů se vztahuje na smlouvy uzavřené od , datum, a dále na smlouvy uzavřené před , datum, , pakliže u nich prodlení dlužníka nastalo od , datum, a v případě, že dlužník byl u smlouvy historicky v prodlení, nelze tuto limitaci na uvedený typ smlouvy o úvěru použít (neboť v případě, že by se do limitu započítávaly i smluvní pokuty, na které vzniklo právo před , datum, , jednalo by se tak fakticky o pravou retroaktivitu, která je v právním řádu České republiky zakázána), okresní soud dospěl k závěru odlišnému.

5. Podle okresního soudu novelou č. 186/2020 Sb., účinnou od , datum, byly do ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru vloženy odstavce 4 a 5. Pro posuzovanou věc je podstatný odstavec 5, podle kterého se odst. 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

6. Podle okresního soudu je v dané věci zásadní určit pojem prodlení, se kterým operuje ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru i přechodná ustanovení. Pojem prodlení nelze podle okresního soudu vykládat jako jakékoliv prodlení s plněním splátek, nýbrž jako prodlení dlouhodobé, které vyústí v zesplatnění úvěru či zápůjčky. Datum prodlení proto okresní soud ztotožnil s datem zesplatnění úvěru či zápůjčky. Od tohoto data je pak nepochybné, že dlužník neplní podmínky smlouvy a od tohoto data také lze jednoznačně určovat i výši případných úroků ve smyslu ust. § 122 odst. 4 zákona. Byla-li by považována za prodlení jakákoliv opožděná platba splátky, vzniká problém, od kdy posuzovat lhůtu 90 dnů pro určení výše úroku. Okresní soud proto vyšel z toho, že prodlením, které má na mysli bod 1. přechodných ustanovení i § 122 odst. 5 zákona, je v poměrech posuzované věci nutno chápat dobu po zesplatnění úvěru. V dané věci tak došlo k zesplatnění zápůjčky dne , datum, , jak uvedl sám žalobce v předchozím řízení. Jelikož k zesplatnění/prodlení došlo , datum, , tedy 2 dny po účinnosti novely č. 186/2020 Sb., tak se i na tento případ smlouvy uzavřené sice přede dnem nabytí účinnosti ustanovení novely č. 186/2020 Sb. (dne , datum, ) použijí ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona. Tedy i pro žalovaného jako osobu samostatně výdělečně činnou platí omezení smluvních pokut dle ust. § 122 odst. 5 zákona, když souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky.

7. Protože celková výše smluvních pokut přiznaných rozsudkem ve věci , spisová značka, činila 36 883 Kč a peněžitá zápůjčka představovala částku 55 000 Kč, tak přiznané smluvní pokuty již převýšily součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky. Okresní soud proto žalobu shledal nedůvodnou, tudíž ji zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce.

9. Okresnímu soudu vytýkal především tu skutečnost, že nárok žalobce nesprávně posoudil optikou ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce v odůvodnění rozsudku vyložený právní názor okresního soudu nesdílí. Podle přesvědčení žalobce se okresní soud dopouští analogie zákona, avšak na místě, kde žádná mezera v právu neexistuje. Podle přesvědčení žalobce novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb. s pojmem prodlení pracuje zcela jednoznačně a tento pojem není třeba jakkoliv blíže určovat. Článek II novely, tedy přechodné ustanovení, jasně stanoví, že ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru se použijí i v případě, kdy smlouva byla uzavřena před účinností novely, avšak prodlení žalovaného s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě peněžité zápůjčce úvěru nebo obdobné finanční službě nastalo po dni nabytí účinnosti novely.

10. Jak žalobce uvedl, žalovaný uhradil splátku č. 1 dne , datum, , splátku č. 2 splatnou dne , datum, uhradil až , datum, , což byla současně jeho poslední platba do zesplatnění zápůjčky, ke kterému došlo , datum, . Je tedy patrné, že prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 2 trvalo více než 1 měsíc. I pokud by takovéto období nebylo možné vykládat jako „prodlení dlouhodobé“ ve smyslu závěru okresního soudu, lze mít za takovéto dlouhodobé prodlení nepochybně prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 3 splatné dne , datum, , které trvalo do zesplatnění zápůjčky více jak 2 měsíce (a trvalo dále až do konce roku 2022). I přestože tedy se závěrem okresního soudu žalobce nesouhlasí, je toho názoru, že s ohledem na výše uvedené žalovaný v prodlení byl, a to ještě před účinností předmětné novely zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy přede dnem , datum, . Je zjevné, že takovéto dlouhodobé prodlení žalovaného skutečně vyústilo v zesplatnění zápůjčky a nelze přičítat k tíži žalobce to, že zesplatnění zápůjčky bylo vázáno na prodlení trvající v délce 60 dnů dle smluvních ujednání. Jinými slovy nelze tvrdit, že prodlení žalovaného, které počtu těchto dnů nedosahuje, nelze případně chápat jako prodlení dlouhodobé.

11. Závěr, k němuž okresní soud dospěl, je tudíž podle žalobce nesprávný a v rozporu s ust. § 2 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce v řízení prokázal, že prodlení žalovaného se splněním povinností z předmětné smlouvy nastalo několik měsíců před účinností novely a nelze tedy na nyní posuzovanou věc aplikovat zákonné limity uvedené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru tak, jak činí okresní soud. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náklady za řízení před soudy obou stupňů.

12. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

13. Okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizované smluvní pokuty s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl vycházeje z dikce ust. § 122 odst. 1 a § 168 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru) a přechodných ustanovení k novele zákona o spotřebitelském úvěru č. 186/2020 Sb. Okresní soud uzavřel, že za prodlení podle § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru a přechodných ustanovení nelze považovat jakékoliv prodlení s plněním splátek, ale pouze prodlení dlouhodobé, které vyústí v zesplatnění úvěru či zápůjčky, resp. podle okresního soudu datum prodlení je nutno v tomto případě chápat (ztotožnit) s datem zesplatnění úvěru či zápůjčky. To v poměrech posuzované věci podle okresního soudu nutně vyústilo v aplikaci ust. § 122 odst. 4 a 5 na posuzovanou věc, a to proto, že k prodlení (zesplatnění) zápůjčky uzavřené mezi účastníky došlo dne , datum, , tedy dva dny po účinnosti novely č. 186/2020 Sb., která byla účinná od , datum, . Na základě tohoto právního závěru okresní soud žalobu zcela zamítl, neboť celková výše žalobci dosud přiznaných smluvních pokut (v řízení vedeném před Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. , spisová značka, ) činí 36 883 Kč a okresním soudem přiznané smluvní pokuty tudíž převyšují součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky (viz § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Odvolací soud tento výklad předmětných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru učiněný okresním soudem nepovažuje za zcela přiléhavý a zejména odpovídající dikci okresním soudem citovaných ustanovení zákona.

15. Ve skutkových poměrech posuzované věci se podle přesvědčení odvolacího soudu naopak lze ztotožnit s argumentací žalobce poukazujícího na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil první splátku zápůjčky splatnou dne , datum, , druhou splátku splatnou o měsíc později (, datum, ) však uhradil teprve dne , datum, , tedy s prodlením více než 30 dnů, kdy současně šlo o poslední splátku zápůjčky do jejího zesplatnění, k němuž skutečně došlo dne , datum, , jak okresní soud uvádí. Z výše uvedeného je zjevné a nelze pominout, že prodlení žalovaného s úhradou druhé splátky trvalo více než jeden měsíc, což lze nepochybně vnímat jako dlouhodobé prodlení a současně je zjevné, že prodlení s úhradou splátky č. 3 splatné dne , datum, trvalo až do zesplatnění zápůjčky, k němuž došlo dne , datum, . S ohledem na výše uvedené nelze podle odvolacího soudu než uzavřít, že žalovaný byl dlouhodobě v prodlení se zaplacením smluvně sjednaných splátek zápůjčky, a tedy s tímto splácením byl v prodlení ještě před účinností novely č. 186/2020 Sb. Právě důsledkem tohoto dlouhodobého prodlení žalovaného bylo zesplatnění zápůjčky, k níž skutečně došlo dne , datum, , tedy po účinnosti novely zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně skutečnost zesplatnění zápůjčky nelze ztotožňovat s okamžikem prodlení žalovaného.

16. Ačkoliv zesplatnění zápůjčky je smluvně vázáno na prodlení trvající v délce 60 dnů, jak plyne ze smlouvy o zápůjčce, nelze podle přesvědčení odvolacího soudu uzavřít, že prodlení nedosahující počtu těchto dnů nelze chápat jako prodlení dlouhodobé. Je zjevné, že prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek nastalo několik měsíců před účinností zmiňované novely, přičemž znění článku II. přechodných ustanovení novely jednoznačně stanoví, že ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru se použijí i v případě, kdy smlouva byla uzavřena před účinností novely, avšak k prodlení žalovaného s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce úvěru nebo obdobné finanční službě nastalo po dni nabytí účinnosti novely. Výklad provedený okresním soudem jde nad rámec znění zákona, přičemž ani za pomoci interpretačních výkladových pravidel přicházejících v dané věci v úvahu nelze uzavřít, že v zákoně zmíněné „prodlení s plněním povinností“ je nutno vnímat jako prodlení dlouhodobé v řádu mnoha dnů, mnoha měsíců apod. Prodlení dlužníka (mora debitoris) tak, jak je definováno v ust. § 1967 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník) znamená situaci, kdy dlužník svůj dluh řádně a včas neplní. Jedná se tudíž o porušení závazku, které nastává v případě, že závazek není řádně a včas (v termínu splatnosti) splněn. Nelze tudíž dovodit, že prodlení nastává nikoliv prvním dnem po splatnosti závazku (splátky atp.), ale až po uplynutí jakési (na libovůli soudu ponechané) lhůty, kdy teprve jejím uplynutím lze hovořit o prodlení dlužníka. To samozřejmě v právních poměrech před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru (č. 186/2020 Sb.). Krajský soud je přesvědčen, že takový (účelový) výklad ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru vede k neopodstatněné nerovnosti účastníků řízení a tudíž je nepřípustný.

17. Odvolací soud proto vycházeje ze shora rozvedených úvah rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci nárokovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

18. O nákladech řízení, a to s ohledem na změnu rozsudku i o nákladech za řízení před okresním soudem, rozhodl krajský soud podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a v řízení před okresním soudem úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady za řízení před okresním soudem jsou na straně žalobce tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14 odst. 1 písm. c/ bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném do , datum, ), a to za převzetí věci a přípravu, sepis žaloby a sepis výzvy k úhradě dlužné částky, k ní přináležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále náklady řízení tvoří odměna za účast zástupce žalobce při jednání okresního soudu v částce 2 540 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), k ní náležející paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné osobním automobilem advokáta žalobce na trase , adresa, a zpět v částce 974 Kč a náhradou za ztrátu času za celkem 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 1 417 Kč. Celkem tak náklady na straně žalobce za řízení před okresním soudem dosáhly 8 935 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému, přičemž náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby po 2 540 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za odvolání proti rozsudku okresního soudu a účast při jednání odvolacího soudu, k nim náležejícími dvěma paušálními náhradami hotových výdajů v částce 300, resp. 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ), kdy k součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a žalobcem zaplacený soudní poplatek v částce 1 772 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly 8 826 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).