6 C 175/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 428,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 428,80 Kč s příslušenstvím a částky 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 428,80 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 58 084 Kč od 30. 3. 2021 do 21. 2. 2024. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 7. 2021, č. j. 15 C 90/2021-42 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 27 Co 45/2022-91 bylo přiznáno právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.7. smlouvy ve výši 19 430 Kč, a to za dobu do 29. 3. 2021. Jelikož žalovaný na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala mu žalobkyně předžalobní výzvu dne 21. 2. 2024, ve které ho vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 35 428,80 Kč. Od 9. 3. 2024 potom žalobkyně požaduje ještě zákonné úroky z prodlení z vyčíslené smluvní pokuty.

2. K nařízenému jednání se žalobkyně dostavila, na podané žalobě trvala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud považoval doručení předvolání a žaloby na adresu jeho bydliště uvedené v evidenci obyvatel za řádné a jednal v jeho nepřítomnosti. S ohledem na předběžný právní názor soudu o limitaci výše smluvní pokuty žalobkyně požádala o odročení jednání s tím, že se chce ve věci blíže vyjádřit. Z jednání nařízeném na 27. 8. 2024 se potom žalobkyně omluvila, žalovaný se opět bez omluvy nedostavil.

3. Žalobkyně trvala na tom, že na daný případ se limitace dle § 122 odst. 3 ZSÚ neuplatní. Tato limitace byla provedena novelou č. 186/2020 Sb., která s účinností od 24. 4. 2020 doplnila do § 122 odstavce 4 a 5. Z přechodných ustanovení vyplývá, že limitace smluvních pokut u fyzických osob podnikatelů se vztahuje na smlouvy uzavřené od 24. 4. 2020 a dále na smlouvy uzavřené před 24. 4. 2020, pokud u nich prodlení dlužníka nastalo od 24. 4. 2020. V případě, že byl dlužník u smlouvy historicky v prodlení, (např. hned s první splátkou splatnou dne 25. 12. 2019), tak se na takovou smlouvu limitace dle názoru žalobkyně nevztahuje. Z logiky věci neměla pro podnikatele v souvislosti se zavedením limitace platit přísnější regulace, než tomu bylo u spotřebitelů při nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by se do limitu započítávaly i smluvní pokuty, na které vniklo právo před 24. 4. 2020, tak by to znamenalo faktickou pravou retroaktivitu, která je v českém právním řádu zakázána a je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. V daném případě byl úvěr žalovanému vyplacen dne 18. 11. 2019 a novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, kdy první prodlení žalovaného nastalo už u první splátky splatné dne 25. 12. 2019, kterou žalovaný uhradil až dne 27. 12. 2019. Jeho další splátky byly rovněž v prodlení, jak vyplývá z tabulky obsažené ve vyjádření.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 7. 2021, č. j. 15 C 90/2021-42 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 4. 2022, č. j. 27 Co 45/2022-91 soud zjistil, že odvolací soud vyšel z úvahy, že žalovanému byla vyplacena částka 55 000 Kč a žalobkyni by za poskytnutí úvěru náležel úrok ve výši 24,05 % ročně, tedy částka úroku ve výši 14 816 Kč a žalovaný by měl povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 816 Kč. Při odečtení dvou splátek ve výši 11 732 Kč tak žalobkyni svědčilo právo na úhradu částky 58 084 Kč. Ohledně této částky je žaloba oprávněná, odvolací soud přiznal i smluvní pokuty sjednané v bodě 6.1 písm. a) a b), 6. 5. a 6.7. smlouvy ve výši 2 932 Kč a 25% smluvní pokutu z nové jistiny, tedy částku 14 521 Kč. Dále je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (článek 6. 7. smlouvy) z nové jistiny za období od 28. 4. 2020 do 29. 3. 2021, tedy celkem 19 430 Kč.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 C 90/2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému, který byl ve smlouvě označen IČem a místem podnikání, zápůjčku ve výši 55 000 Kč na základě smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2019. Výše sjednané zápůjčky byla 55 000 Kč, výše sjednaného úroku 85 784 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 140 784 Kč. Tuto zápůjčku měl žalovaný splácet v 24měsíčních splátkách po 5 866 Kč. V bodě 6.1. písm. a) smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaný bude v případě prodlení s úhradou některé splátky úvěru či její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky. Dle bodu 6.1. písm. b) smlouvy pak v případě svého prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nad rámec shora uvedené smluvní pokuty dle bodu 6.1. písm. a) další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Obě uvedené smluvní pokuty byly splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení. Dle bodu 6.3. smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů, bude žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a současně automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, veškeré splátky až do konce sjednaného splátkového kalendáře se tedy stanou okamžitě splatnými, a to jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek. Zesplatněné splátky dle bodu 6.4. tvořily tzv. novou jistinu zápůjčky, kterou byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Dle čl. 6.5. byl žalovaný v případě, že nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Tato smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni vzniku povinnosti žalovaného k jejímu zaplacení. Dle bodu 6.7. smlouvy v případě, že neuhradí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni zesplatnění, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Měsíční splátky byly splatné vždy k 25. dni v měsíci, a to od 25. 12. 2019. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný uhradil 1. splátku ve výši 5 899 Kč dne 27. 12. 2019 a 2. splátku ve výši 5 866 Kč dne 28. 2. 2020, namísto 25. 1. 2020. S třetí splátkou byl žalovaný v prodlení od 25. 2. 2020 a v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo uplynutím 60 dnů od prodlení s úhradou dané splátky k zesplatnění celé zápůjčky, a to k datu 26. 4. 2020.

8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen ZSÚ) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odstavce 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odstavce 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Novelou č. 186/2020 Sb. účinnou ode dne 24. 4. 2020 byly do § 122 ZSÚ vloženy odstavce 4 a 5. Podle odstavce 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Pro řešený případ je podstatný odstavec 5, podle kterého se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

9. Podle § 168 ZSÚ dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.

10. Přechodná ustanovení k novele č. 186/2020 Sb. zní takto:

1. Dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednán úrok z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení nejvýše přípustný podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněným a nejvýše přípustným úrokem z prodlení pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 2 a 5 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za smluvní pokutu.

3. Byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.

11. V daném případě je podle názoru soudu zásadní určit pojem prodlení, se kterým operuje § 122 odst. 4 a 5 ZSÚ i přechodná ustanovení. Podle názoru soudu nelze pojem prodlení vykládat jako jakékoliv prodlení s plněním splátek, např. několikadenní prodlení se splátkou, nýbrž jako prodlení dlouhodobé, které vyústí v zesplatnění úvěru či zápůjčky ze strany věřitele nebo vzniklé uplynutím doby sjednané ve smlouvě. Ustanovení § 122 odst. 5 ZSÚ hovoří o tom, že odstavce 1, 2 a 4 ustanovení § 122 ZSÚ se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Soud datum prodlení chápe jako datum zesplatnění úvěru či zápůjčky. Od tohoto data je zřejmé, že dlužník neplní podmínky smlouvy a lze jednoznačně od tohoto data i určovat výši případných úroků ve smyslu ustanovení § 122 odst. 4 ZSÚ. Byla-li by považována za prodlení jakákoliv opožděná platba splátky, nastane problém, od kdy posuzovat lhůtu 90 dní pro určení výše úroků. Soud tedy vychází z toho, že prodlením, které má na mysli bod 1 přechodných ustanovení i § 122 odst. 5 ZSÚ, je míněna doba po zesplatnění úvěru. V řešeném případě došlo k zesplatnění zápůjčky dne 26. 4. 2020, jak uvádí i sama žalobkyně v žalobě ve spise 15 C 90/2021, a to uplynutím 60 dnů po splatnosti 3 splátky. Jelikož k prodlení došlo 26. 4. 2020, tedy 2 dny po účinnosti novely č. 186/2020 Sb. (účinná je od 24. 4. 2020), tak se i na tento případ smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti novely č. 186/2020 Sb. použijí ustanovení § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely č. 186/2020 Sb. Tedy i pro žalovaného jako OSVČ platí omezení smluvních pokut dle § 122 odst. 5 ZSÚ, když souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky. Vzhledem k tomu, že celková výše smluvních pokut přiznaných rozsudkem ve věci 15 C 90/2021 činí 36 883 Kč (2 932 Kč + 14 521 Kč + 19 430 Kč) a peněžitá zápůjčka představovala částku 55 000 Kč, tak přiznané smluvní pokuty již převyšují součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky. Z výše uvedených důvodů byla tedy žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další smluvní pokuty v celkové výši 35 428,80 Kč představující 0,1% denně z dlužné částky 58 084 Kč od 30. 3. 2021 do 21. 2. 2024 zamítnuta. Jelikož nebyl soudem shledán oprávněným nárok na zaplacení další smluvní pokuty, nebyl shledán oprávněným ani nárok na zaplacení částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

12. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný. Z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému vznikly nějaké náklady řízení, soud tedy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.