27 Co 60/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 12. 2025, č. j. 8 C 11/2025 – 207,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne , datum, , doručená téhož dne, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne , datum, , doručená téhož dne, je neplatná (výrok I.), žalované uložil nahradit České republice na účet tamního soudu náklady řízení představované státem zálohovaným svědečným v částce , částka, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále v téže lhůtě nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení v částce , částka, (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, dané žalovanou žalobci dle § 52 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zák. práce“) z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, které žalovaná spatřovala v tom, že žalobce (na pracovní pozici , Anonymizováno, ) byl v noci ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . na , datum, přítomen na pracovišti žalované (spolu se svou kolegyní na téže směně a současně , Anonymizováno, ) pod vlivem alkoholu (s výsledkem první orientační dechové zkoušky, prováděné zaměstnanci žalované v časech 00:00 hodin , datum, – 3 ‰, druhá orientační dechová zkouška, prováděná Policií ČR v čase 00:26 hodin , datum, prokázala přítomnost alkoholu v těle žalobce ve výši 2,41 ‰).

3. Po rekapitulaci skutkových tvrzení žaloby a proti nim stojící procesní obrany žalované okresní soud učinil podrobná skutková zjištění (viz body 5. – 21. odůvodnění rozsudku), na která vztáhl ust. § 52 písm. g), § 50 odst. 1, § 58 odst. 1, § 61 odst. 1, § 72 a § 334a odst. 1, 2 zák. práce, a dospěl k následujícím závěrům.

4. Dle okresního soudu byly předně splněny všechny formální předpoklady posuzované výpovědi z pracovního poměru (písemná forma dle § 51 zák. práce, konkrétní skutkové vymezení důvodu výpovědi, dání výpovědi v zákonné lhůtě dle § 58 odst. 1 zák. práce, její doručení do vlastních rukou žalobce v místě jeho bydliště za podmínek předvídaných ust. § 334a odst. 1 písm. b) a odst. 2 zák. práce, projednání výpovědi odborovou organizací dne , datum, dle § 61 odst. 1 zák. práce).

5. Okresní soud se dále zabýval materiálními předpoklady výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce, s tím, že porušení pracovní povinnosti zaměstnancem musí být zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. K tomu odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu k § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z něhož vyplývá závěr, že pozitivní zjištění o tom, že je zaměstnanec pod vlivem alkoholických nápojů, neznamená vždy (bez dalšího) porušení povinnosti ve smyslu ust. § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce nevstupovat na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce, neboť k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance (tento závěr aproboval i Ústavní soud – viz usnesení z , datum, , sp. zn. III. ÚS 912/17).

6. Z hlediska skutkového vzal okresní soud za prokázané, že k incidentu, který se odehrál v noci z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . na , datum, na , Anonymizováno, budovy , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, (dále „budova , Anonymizováno, “) v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , došlo v pracovní době žalobce, který vykonával práci , Anonymizováno, spolu se svou kolegyní a , Anonymizováno, (, jméno FO, ). Referentem BOZP žalované (, jméno FO, ) byla provedena zkouška na přítomnost alkoholu v těle žalobce, kalibrovaný přístroj vykázal hodnotu v čase 00:00 hodin , datum, ve výši 3 ‰ alkoholu v těle žalobce, což bylo prokázáno jak protokolem o provedení zkoušky, tak výpověďmi svědků , Anonymizováno, , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, . Přivolaná Policie ČR v čase 00:26 hodin , datum, provedla u žalobce orientační dechovou zkoušku a naměřila 2,41 ‰ alkoholu v těle, přičemž neshledala důvod odvézt žalobce na protialkoholní záchytnou stanici, jak bylo též jednoznačně prokázáno výpovědí shora uvedených svědků, v tomto směru souladné i s výpovědí žalobce. Za tohoto stavu měl okresní soud prokázáno (bez ohledu na to, že nedošlo k odběru krve žalobce), že došlo k porušení povinnosti zaměstnance ve smyslu § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele, kterážto povinnost vyplývá i ze směrnice vydané žalovanou, s níž byl žalobce seznámen, což stvrdil svým podpisem při nástupu do zaměstnání dne , datum, . Okresní soud v této souvislosti nepřisvědčil tvrzení žalobce a svědkyně , jméno FO, o tom, že do stavu, který vzbuzoval dojem podnapilosti, se dostali tím, že se nadýchali neznámé látky v kuchyňce budovy , Anonymizováno, , když toto tvrzení nebylo ničím podpořeno, je v rozporu s tím, že pracovníci úklidu budovy žádný zápach nezaznamenali a nehlásili, stejně tak žalobce a svědkyně , jméno FO, na únik neznámé látky neupozornili, nekontaktovali složky IZS. Soud prvního stupně však současně přihlédl k tomu, že práce , Anonymizováno, si žádá pouze základního vzdělání, nejedná se o práci s vysokým stupněm odpovědnosti, nelze dovodit, že by požitím alkoholu žalobcem došlo, případně reálně hrozilo, že dojde k poškození chráněných zájmů žalované na jejím majetku. Žalobce při své práci s nebezpečnými chemickými látkami nenakládal, dle výpovědi svědka , jméno FO, ani neměl možnost se k nim dostat. Tzv. látky akut toxi jsou uloženy v bezpečnostních skříních (v , Anonymizováno, nebo na samostatném podlaží , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), mohou se k nim dostat pouze , Anonymizováno, vzdělané a způsobilé osoby. Pokud pak jde o činnost , Anonymizováno, v případě havárie či požáru, svědek , jméno FO, vypověděl, že , Anonymizováno, může poplach pouze zastavit, avšak pokud nedojde k aktivitě , Anonymizováno, či jiné osoby, je přivolána potřebná hasičská pomoc integrovaným systémem v budově (nezávisle na ingerenci zaměstnanců). V době porušení povinnosti se jednalo o noční provoz (v budově se kromě úklidu nacházelo pouze minimum osob), současně neprobíhaly v areálu žádné činnosti, při nichž by mohlo dojít k úniku nebezpečných látek. Okresní soud proto přisvědčil žalobci, že nemohl ohrozit provoz probíhající v budově, když sám neoplývá specializací, která by jeho odpovědnost mohla zapříčinit. Okresní soud současně zohlednil i skutečnost, že žalobce byl zaměstnancem žalované v době incidentu po dobu delší pět let a nikdy mu nebyly vytýkány žádné nedostatky v pracovní činnosti. Jednalo se tak o jediný exces jinak řádně pracujícího zaměstnance. Z výše uvedených důvodů okresní soud uzavřel, že porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci nebylo sice nevýznamné, nedosáhlo však intenzity porušení povinnosti ve smyslu ust. § 52 písm. g) zák. práce, tudíž žalobě vyhověl. Výroky o náhradě nákladů řízení (sub II. a III.) okresní soud odůvodnil zásadami ust. § 148 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti tomuto rozsudku, a to s odkazem na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř., podala včasné odvolání žalovaná (dále též „odvolatelka“). V něm po reprodukci hlavních skutkových a právních závěrů okresního soudu předně namítla, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když pominul, že zastavení poplachu , Anonymizováno, v reakčním čase T1 nebo T2 (např. proto, že vlivem požití alkoholických nápojů nedokáže adekvátně vyhodnotit míru nebezpečí, nedokáže provést prohlídku, zda v budově , Anonymizováno, skutečně hoří či proto, že jej výrazný zvuk požárního čidla ruší) může být důvodem, proč hasičský záchranný sbor nepřijede i v případech, kdy skutečně vypukne požár. Pokud jde o v rozsudku dovozené neohrožení provozu v budově, pak okresní soud nepřihlédl k tomu, že dle náplně práce žalobce je , Anonymizováno, služba určena k zajištění ochrany majetku žalované (v budově , Anonymizováno, se přitom nachází majetek za stovky milionů Kč a probíhají zde pokusy nevyčíslitelné hodnoty), tudíž se od , Anonymizováno, vyžaduje pečlivost, poctivost a svědomitost v průběhu celé služby. K tomu odvolatelka připomněla povinnosti žalobce dle přílohy k náplni práce (např. stálá přítomnost na , Anonymizováno, , při noční službě vždy dva , Anonymizováno, v nonstop režimu, kontrola vstupu cizích osob do budovy, umožnění vstupu do budovy pracovníkům provádějících pravidelné kontroly, měření, minimalizace následků případné havárie, kontrola uzavření oken a dveří pracovišť, ověření přítomnosti osob v budově v nočních hodinách). Žalobce tyto povinnosti reálně nebyl schopen plnit, když u něho s ohledem na míru alkoholu v krvi (3 ‰, resp. 2,41 ‰) nepochybně došlo (v intencích závěrů judikatury Nejvyššího soudu, na níž okresní soud odkazuje) ke snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance, jak potvrdili svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, .

8. Odvolatelka dále obsáhle citovala ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kde šlo o to, že s žalobci byl zrušen pracovní poměr okamžitě, a to navíc za situace, kdy se žalobci odmítli podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, přičemž dovolací soud vyslovil souhlas s úvahou odvolacího soudu, že jednání žalobců by odůvodňovalo rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. g) zák. práce, to vše za situace, kdy se v citovaném případě žalobci odmítli podrobit dechové zkoušce a nebyla u nich tedy prokázána konkrétní míra alkoholu a vliv této míry na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Oproti tomu v tomto sporu okresní soud konstatoval, že došlo k porušení § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce, přičemž dle provedených důkazů v případě žalobce zjevně došlo k požití alkoholických nápojů v takové míře, že tato měla vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Stran míry zavinění žalobce, způsobu a intenzity porušení konkrétní povinnosti a důsledků porušení povinností pro žalovanou odvolatelka poukázala dále na závěry rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , připomněla závěry okresního soudu v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že míra zavinění byla u žalobce ve formě úmyslné (sám se uvedl do stavu opilosti), k důsledkům porušení uvedených povinností žalobcem, k tomu, že jiní zaměstnanci žalované museli vykonávat práci přesčas v nočních hodinách, čímž byla žalované rovněž způsobena škoda ve výši úhrady přesčasové práce a příplatků za práci v noci u čtyř zaměstnanců žalované. Okresní soud nevzal v potaz ani hypoteticky možnou výši škody u žalované (v budově , Anonymizováno, se nachází , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, s drahým vybavením a materiálem). Pokud se žalobce v důsledku požití alkoholu dostal do stavu, ve kterém své povinnosti nebyl schopen plnit, vystavil žalovanou riziku vzniku škody na majetku žalované v řádu stovek milionů Kč. Riziko bylo ještě zvýšeno skutečností, že pod vlivem alkoholu byla spolu se žalobcem i žalobcova kolegyně a , Anonymizováno, (paní , jméno FO, ). Práci , Anonymizováno, tak fakticky nevykonával nikdo. To, že žalovaná neutrpěla větší škodu než úhrady za práci přesčas a příplatky za práci v noci, je spíše štěstím než polehčující okolností pro žalobce. Je tedy zřejmé, že okresní soud nepřihlédl ke všem žalovanou tvrzeným a dle judikatury povinně zvažovaným skutečnostem a hlediskům.

9. Odvolatelka dále citovala vybrané pasáže z rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , s tím, že okresní soud nevzal v potaz ani požadavek střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (viz § 301 písm. d/ zák. práce), hledisko mravního imperativu žalobce, jeho loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, porušení obecné prevenční povinnosti žalobce ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele, jakož i oprávněný požadavek žalované na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Hodnotit je třeba i to, jaké následky pro žalovanou má porušení povinnosti žalobcem i z hlediska vztahu k ostatním zaměstnancům. Má-li jednání žalobce, který se v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele nacházel zcela nepochybně ve stavu silné opilosti, být hodnoceno jako méně závažné, bude mít tato okolnost zcela nepochybně negativní dopad do vztahů mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a jejími ostatními zaměstnanci, kterým tím bude vyslán v signál, že porušování pracovněprávních povinností, byť jednorázové, je důvodem nejvýše pro výtku dle § 52 písm. g) část věty za středníkem zák. práce. Možnost dalšího zaměstnání žalobce odvolatelka i s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, odmítla. Okresní soud sice dospěl k závěru, že v případě žalobce šlo o ojedinělý exces, už však nezohlednil skutečnost, že šlo o exces tak závažný, znamenající ve svém důsledku naprostou ztrátu důvěry, přičemž žalovaná by mohla dle shora citované judikatury učinit dokonce závěr, že žalobci zruší pracovní poměr okamžitě, to však s ohledem na procesní opatrnost a určitou domnělou míru právní jistoty neudělala.

10. Z výše uvedených důvodů se odvolatelka konečně neztotožnila ani s právním posouzením uplatněného výpovědního důvodu, když bylo prokázáno porušení § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele, že žalobce se do stavu opilosti uvedl svým výlučným úmyslným zaviněním, že žalobce se do stavu opilosti uvedl spolu se svou , Anonymizováno, , která spolu s ním měla vykonávat pracovněprávní povinnosti , Anonymizováno, , čímž došlo k situaci, že pracovněprávní povinnosti nevykonával nikdo, že žalované vznikla škoda minimálně tím, že čtyři další zaměstnanci žalované museli operativně uprostřed noci pracovat přesčas a že míra alkoholu v těle žalobce byla natolik vysoká, že musela mít vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Při hodnocení intenzity porušení právní povinnosti dle § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce okresní soud nepřihlédl k míře zavinění žalobce, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností žalobce, když dle ustálené judikatury jde při míře alkoholu v těle natolik vysoké, že dojde ke snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance, o závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce, k důsledkům porušení uvedených povinností pro žalovanou i s ohledem na ostatní zaměstnance žalované, k tomu, že svým jednáním žalobce způsobil zaměstnavateli škodu, k tomu, že z důvodu právní jistoty volila žalovaná ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. g) zák. práce pro závažné porušení, a nikoliv okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 zák. práce, a k tomu, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je zároveň nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost, přičemž po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Odvolatelka proto navrhovala změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Pro případ, že by odvolací soud nedovodil podmínky pro změnu rozsudku okresního soudu, se žalovaná domáhala kasace napadeného rozhodnutí a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání mimo jiné uvedl, že žalovaná nikdy neprokázala kauzální nexus mezi opilostí žalobce a reálnou možností hrozby škody na její straně. Odvolatelka zveličuje důležitost pracovní pozice žalobce, aby obhájila důvodnost podání výpovědi. Dle výsledků dokazování nebylo prokázáno reálné ohrožení majetku žalované, naopak z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že v podstatě žádná škoda vzniknout nemohla. Žalovanou zmiňovaný nebezpečný provoz nebyl vůbec v moci žalobce, jeho jedinou povinností bylo odvolat složky IZS, pokud by došlo k planému poplachu. Skutečnost, že by žalobce odvolal poplach v případě, že by nebyl poplachem planým, se jeví být velmi spekulativní (až nemožnou) alternativou. Je rovněž otázkou, zda vůbec žalobce nebyl tak nezpůsobilý, aby nebyl schopen plnit své pracovní povinnosti tak, aby nedošlo ke škodě. Dále je třeba vzít na zřetel okolnost, že žalobce byl kontrolován na pracovišti v nočních hodinách, kdy nedocházelo u žalované k žádným činnostem, které by zvyšovaly riziko nenadálé události. Silným argumentem je pak ta skutečnost, že do uvedené doby byl žalobce kladně hodnoceným a bezproblémovým pracovníkem, takže se v tomto případě jednalo o exces, který neměl (nemohl mít) reálný dopad do sféry žalované. Žádná škoda žalované v důsledku opilosti žalobce na pracovišti nevznikla, resp. nemohla vzniknout škoda takového rozsahu, že by bylo možno označit počínání žalobce za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, a to i k ostatním zaměstnancům, kteří se prokazatelně v noční době na pracovišti nenacházeli. Postup žalované byl tudíž v daném případě nepřiměřeně přísný. Žalovaná měla přistoupit k vytýkacímu dopisu, teprve v případě opakování situace bylo namístě se žalobcem rozvázat pracovní poměr. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek okresního soudu, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

13. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu dala žalovaná dopisem ze dne , datum, – podle zákoníku práce v platném znění (viz citace shora), jak správně učinil i soud prvního stupně.

14. Odvolací soud svou činností navazuje na řízení před soudem prvního stupně a může sám zjistit skutkový podklad svého rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může doznat změny i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně. Je v zásadě nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. O nové hodnocení důkazů ve vlastním slova smyslu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku.

15. V daném případě shora popisovaná situace nenastala, neboť odvolací soud vychází ze skutkových zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají, z nichž učinil řadu správných skutkových a právních závěrů ve vztahu ke vzniku pracovního poměru žalobce u žalované, včetně vymezení jeho pracovní náplně (pracovních povinností), k ukončení tohoto pracovního poměru výpovědí ze strany žalované z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci dle § 52 písm. g) věty před středníkem zák. práce, ke splnění všech formálních předpokladů výpovědi z pracovního poměru, tj. z hlediska zachování písemné formy výpovědi, doručení výpovědi do vlastních rukou žalobce a projednání výpovědi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , skutkového vymezení výpovědního důvodu, jímž se následně po materiální stránce (na základě provedených důkazů, též s odkazem na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu) zabýval (jinak by ostatně toto věcné posouzení bylo nadbytečné). Bližší reprodukce (opakování) těchto zjištění a závěrů je nadbytečná, ty podstatné (některé) budou zmíněny v níže podaném výkladu. Odvolatelka v rámci odvolání sice namítla i nedostatky ve zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně (viz § 205 odst. 2 písm. b/ a e/ o.s.ř.), nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmo, že okresní soud pracoval se všemi žalovanou akcentovanými skutečnostmi, ostatně provedl k nim všechny žalovanou navrhované důkazy (jiné důkazy odvolatelka ani neměla). Pokud se odvolatelka v odvolání zmiňuje o opomenutí skutečnosti, že , Anonymizováno, může poplach zastavit, pak nutno uvést, že sám okresní soud s odkazem na výpověď svědka , jméno FO, výslovně uvedl, že , Anonymizováno, může poplach zastavit (viz hodnocení v bodě 34. odůvodnění rozsudku), stejně tak jmenovaný svědek ve své doplňující výpovědi při jednání okresního soudu dne , datum, mluvil mimo jiné o tom, že pokud , Anonymizováno, nereaguje nebo nezastaví poplach, dochází k automatickému výjezdu složek IZS. Odvolání žalované je tak dle svého obsahu především polemikou s právním posouzením věci, s níž se odvolací soud v podstatě ztotožnil, neboť seznal, že skutková zjištění a závěry okresního soudu umožňují učinit jiné právní závěry. Ve vztahu k nim nebylo třeba opakovat či doplňovat dokazování, když odvolací soud při svém posouzení věci nevychází z žádných skutkových či důkazních novot. S přihlédnutím k obsahu spisu je třeba také zdůraznit, že v odvolacím řízení nenastala s přihlédnutím k § 213b o.s.ř. žádná z variant předvídaných v § 118a odst. 1 – 3 o.s.ř. Skutkový stav rozhodný pro posouzení věci byl zjištěn dostatečně, úplně. To platí i ve vztahu k důkazním návrhům žalobce před okresním soudem, které okresní soud správně nepřipustil (viz protokol o jednání z , datum, č. l. 191 spisu).

16. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání (též vyjádření žalobce) rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

17. Dle ust. § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

18. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b/ zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen „pracovní povinnost nebo pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ust. § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem.

19. V daném případě byla žalobci dána výpověď dle § 52 písm. g) věty před středníkem zák. práce z toho důvodu, že porušil pracovní povinnosti závažným způsobem. Shora citované ust. § 52 písm. g) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tudíž vymezení hypotézy této právní normy závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. Zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Soudní judikatura je ustálena v tom, že při posouzení intenzity porušení právních předpisů soud může přihlédnout kupříkladu k funkci, kterou zaměstnanec zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení právních předpisů, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení právních předpisů pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Přitom uvedená hlediska nemusí být vždy stejně významná, neboť výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; proto je třeba vždy hodnotit tato hlediska ve vzájemné souvislosti a se zřetelem k jejich významu v konkrétní posuzované věci.

20. V daném případě bylo postaveno najisto, že žalobce vykonávající práci , Anonymizováno, v budově , Anonymizováno, byl v pracovní době (v noci z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . na , datum, ) pod vlivem alkoholických nápojů, byla u něho zjištěna těžká opilost, patrná mimo jiné ze zápisu o kontrole přítomnosti alkoholu v dechu č. l. 31 spisu, zápisu z incidentu z , datum, , č. l. 33 spisu (dle uvedených důkazů byla naměřena hodnota , hodnota, ‰ v těle žalobce – kontrolu provedl kalibračním přístrojem referent BOZP , jméno FO, , resp. posléze hodnota , hodnota, ‰, zjištěná orientační dechovou zkouškou hlídkou Policie ČR), dále i z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Pokud žalobce tato zjištění zpochybňoval, tvrdil, že do stavu podnapilosti se dostal tím, že se nadýchal neznámé látky v kuchyňce budovy , Anonymizováno, , lze zcela pro stručnost odkázat na hodnocení okresního soudu, který této skutkové verzi nepřisvědčil. Shora uvedené zjištění o tom, že žalobce byl v pracovní době na pracovišti pod vlivem alkoholu, pochopitelně znamenalo porušení pracovní povinnosti ve smyslu § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce (výjimky ze zákazu konzumace alkoholu na souzenou věc nedopadaly), též porušení příslušné Směrnice žalované, s níž byl seznámen při nástupu do zaměstnání dne , datum, , kteréžto předpisy zakazují konzumaci alkoholu na pracovišti, v pracovní době i mimo pracoviště, stejně tak zakazují vstupování na pracoviště pod vlivem alkoholu. S tímto zjištěním zjevně pracoval i okresní soud, nicméně při hodnocení věci přihlédl k dalším hlediskům (zmínil, že pracovní pozice žalobce vyžadovala jen základní vzdělání, nikoli vysoký stupeň odpovědnosti práce, že požitím alkoholu žalobcem nedošlo ani reálně nehrozilo poškození chráněných zájmů žalované na jejím majetku, nebyl ohrožen provoz žalované, zejména z toho pohledu, že žalobce neměl přístup k nebezpečným chemickým látkám, dále z hlediska činnosti , Anonymizováno, při havárii či požáru, kde je pomoc přivolána integrovaným systémem v budově, že v pracovní činnosti žalobce absentovaly nedostatky po dobu jeho dosavadního zaměstnání – po dobu více než pět let), když odkázal též na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a dovodil, že intenzita porušení pracovní povinnosti žalobcem nebyla závažná.

21. Odvolací soud tento právní názor okresního soudu nesdílí, skutková zjištění a závěry, v řízení zjištěné skutečnosti, naopak svědčí o tom, že v daném případě žalobce porušil své pracovní povinnosti takovou intenzitou, že je zcela namístě je kvalifikovat jako závažné porušení pracovní povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) věty před středníkem zák. práce.

22. Odvolací soud vychází ze všech shora naznačených judikatorních hledisek při posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti žalobcem, přidržuje se i judikatury Nejvyššího soudu, kterou v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňoval okresní soud, nicméně má za to, že právě tato judikatura (jíž argumentuje i odvolatelka) vyznívá ve prospěch shora vysloveného názoru o závažném porušení pracovní povinnosti žalobcem.

23. V daném případě bylo dokazováním prokázáno, že žalobce požíval alkohol v pracovní době na pracovišti (noční směna žalobce začala v 18:00 hodin dne , datum, a měla končit v 6:00 hodin ráno dne , datum, ; k požívání alkoholu žalobcem na pracovišti viz dále výpovědi svědků níže), že se požíváním alkoholických nápojů uvedl do stavu těžké opilosti, jak o tom svědčí naměřené hodnoty alkoholu v těle žalobce (3 ‰, resp. 2,41 ‰ – v žádném případě tedy nešlo o nízké hodnoty alkoholu, případně o situaci se zbytkovým alkoholem), ale i svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (tito svědci potvrdili alkohol v láhvích na pracovišti – , Anonymizováno, , cítili alkoholový odér, výpary z vína, zejména pak popsali chování žalobce a též jeho , Anonymizováno, ). Je pravdou (jak akcentuje i okresním soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), že pokud je zaměstnanec pod vlivem alkoholu, neznamená to vždy (bez dalšího) porušení povinnosti zaměstnance nepožívat alkoholické nápoje na pracovišti zaměstnavatele a v pracovní době, případně nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele ve smyslu § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce, resp. nemusí jít o závažné porušení pracovní povinnosti dle § 52 písm. g) věty před středníkem zák. práce. K požití alkoholu musí dojít v takové míře, že to má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. O tom, že tomu tak v souzené věci bylo, nemá odvolací soud pochyb. Svědčí o tom bez dalšího nejen shora deklarované hodnoty alkoholu v těle žalobce, které značí již zmíněnou těžkou opilost, ale i výpovědi shora uvedených svědků, kteří popsali chování, projevy, známky opilosti žalobce, též jeho , Anonymizováno, , jméno FO, (k tomu zejména jimi uváděné kymácení, pohyby žalobce, nesrozumitelná komunikace, zjevnost požití alkoholu v očích – blíže též skutková zjištění okresního soudu pod body 17. až 21. odůvodnění rozsudku). Z uvedeného je patrné, že v daném případě došlo k porušení povinnosti žalobce ve smyslu ust. § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce, že se tak stalo výlučným úmyslným zaviněním žalobce, že opilost žalobce na pracovišti zásadně ohrožovala, ovlivňovala jeho funkčnost a způsobilost k práci. Shora popsaný způsob i intenzita porušení pracovní povinnosti žalobcem jsou naprosto zřejmé, svědčí o závažném porušení pracovních povinností žalobcem. Ani další okolnosti případu, shora zvažovaná judikatorní hlediska, na tomto posouzení věci nemohou nic změnit, resp. nemohou vést k takovému hodnocení, které by umožňovalo dovodit jen méně závažné porušení pracovních povinností žalobcem ve smyslu § 52 písm. g) věty za středníkem zák. práce.

24. Při posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobce je třeba jistě vidět, že žalobce zastával práci , Anonymizováno, , která sice vyžaduje jen základní vzdělání, nicméně to nic nemění na tom, že i , Anonymizováno, má řadu pracovních povinností daných pracovní náplní, které směřují k zajištění provozu žalované i ochrany jejího majetku, samozřejmě i v nočních hodinách, při noční směně, kdy je třeba dvou , Anonymizováno, v nonstop režimu (ke konkrétním povinnostem žalobce viz skutková zjištění okresního soudu pod body 6. a 7. odůvodnění rozsudku). V této souvislosti lze zmínit mimo jiné kontrolu příchodu a odchodu osob, též umožnění vstupu do budovy pracovníkům provádějících pravidelné kontroly, měření (přichází v úvahu i v nočních hodinách), příjezdů a odjezdů vozidel, zajišťování dohledu a ovládání elektronických , právnická osoba, , řízení a ovládání elektrické požární signalizace a evakuačního rozhlasu s postupnou evakuací osob a komunikací s IZS, prověřování společných prostor a kontrolu nedostatků, odstranění závad, jejich ohlášení nebo zavolání pomoci k odstranění závad. Není tak pochyb o tom, že činnost , Anonymizováno, má důležitý význam pro žalovanou, že klade požadavky na výkon této práce, na zachování duševních funkcí a pohotovosti žalobce. Tyto poznatky neumenšuje ani okolnost, že , Anonymizováno, nepřijde do styku s nebezpečnými chemickými látkami, že se v daném případě jednalo o noční provoz, kdy se v budově , Anonymizováno, kromě pracovníků úklidu nachází (oproti dennímu režimu) minimum osob. Okresní soud při svém posouzení věci akcentoval i roli , Anonymizováno, v případě havárie či požáru, kdy je v případě nečinnosti , Anonymizováno, přivolána pomoc integrovaným systémem v budově. Toto zjištění nelze jistě sporovat, nicméně odvolatelka správně poukázala na to, že , Anonymizováno, může poplach zastavit, jak plyne nejen ze svědecké výpovědi , jméno FO, , ale i ze svědecké výpovědi , jméno FO, (viz bod 20. odůvodnění rozsudku), s čímž ve svých skutkových a právních závěrech pracuje i okresní soud. I v tomto ohledu jde o podstatné zjištění (zde nutno přisvědčit odvolacím výhradám), neboť pokud by žalobce nebezpečí havárie či požáru právě vlivem své opilosti nevyhodnotil správně a poplach zastavil, což je ve stavu silné opilosti zcela reálné, pak by složky IZS na místo vůbec nevyjely, což by mohlo mít vážné (i fatální) důsledky pro provoz a majetek žalované. Z tohoto pohledu lze souhlasit s tím, že jednání žalobce porušovalo obecnou prevenční povinnost, bylo i v rozporu s požadavky plynoucími z ust. § 301 písm. d) zák. práce (řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele), že žalobce svým jednáním přivodil žalované riziko vzniku škody na velkém majetku (není přitom podstatné, že k žádné události, ať běžné či mimořádné, kterou by měl žalobce z titulu své pracovní pozice řešit, nedošlo, že se fakticky nic nestalo). Při hodnocení věci nelze pominout ani zjištění (patrné ze skutkových zjištění okresního soudu i obsahu spisu), že se žalobce do stavu těžké opilosti uvedl i spolu se svou , Anonymizováno, , jméno FO, , která s ním měla vykonávat pracovněprávní povinnosti , Anonymizováno, na stejné noční směně. K těžké opilosti této osoby je rovněž dostatek skutkových podkladů v podobě výpovědí shora uvedených svědků. To jen umocňuje závažnost skutku žalobce (intenzitu porušení jeho pracovních povinností), neboť práci , Anonymizováno, při noční směně (z , Anonymizováno, . na , datum, ) nemohl řádně vykonávat nikdo, načež žalovaná musela operativně zajistit náhradní zaměstnance, kteří převzali , Anonymizováno, , ostrahu objektu, s čímž jí nepochybně vznikly další náklady (viz odvolatelkou zmiňované úhrady na práci přesčas, příplatky za práci v noci u dalších čtyř zaměstnanců představující škodu), které nepochybně žalovaná musela vynaložit (bližší specifikace těchto nákladů není nicméně pro posouzení této věci potřebná). Z odůvodnění napadeného rozsudku je konečně zřejmo, že okresní soud přihlédl i k dosavadnímu výkonu práce žalobcem, k tomu, že po dobu delší než pět let mu nebyly vytýkány žádné nedostatky v pracovní činnosti. Uvedené bylo sice nesporné, nicméně tuto skutečnost (nepochybně vyznívající ve prospěch žalobce) nutno hodnotit v kontextu (vzájemné souvislosti) s ostatními hledisky (shora popsanými skutečnostmi), rovněž s tím, jaký dopad pro žalovanou dané porušení pracovních povinností žalobcem (dle dřívější terminologie porušení pracovní kázně) má i z hlediska vztahu k ostatním zaměstnancům žalované. Byť si je odvolací soud vědom ojedinělosti excesu v jednání žalobce, nutno souhlasit s tím, že ve skutkových poměrech dané věci byla intenzita porušení pracovních povinností žalobcem taková, že pokud by měl být náhled žalované na chování žalobce benevolentní, tedy dovodit, že šlo pouze o méně závažné porušení pracovních povinností, mělo by to zjevně negativní dopad do vztahu mezi žalovanou a jejími zaměstnanci, nepříznivý dopad do pracovní kázně (morálky) zaměstnanců žalované, pokud by tito zaměstnanci věděli, že silná opilost není důvodem pro ukončení pracovního poměru, že v takovém případě zaměstnavatel může udělit maximálně výtku, tedy upozornit jen na možnost výpovědi pro soustavné méně závažné porušení pracovních povinností. Takovou situaci nelze připustit, na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobci umožnila pokračovat v pracovním poměru, tj. nahlížet na skutek žalobce jako na pouhé méně závažné porušení pracovních povinností a věc řešit optikou ust. § 52 písm. g) věty za středníkem zák. práce.

25. Shora podaný výklad lze uzavřít tak, že ani ojedinělost excesu v jednání žalobce nemůže převážit shora naznačené skutečnosti, které dle výsledků dokazování akcentujících poznatek, že došlo k požití alkoholu žalobcem v míře, která nutně vedla ke snížení jeho duševních funkcí a celkové pohotovosti (způsobilosti) k výkonu práce , Anonymizováno, , jednoznačně opodstatňují závěr o porušení pracovních povinností žalobcem závažným způsobem. Jakákoliv korekce intenzity porušení pracovních povinností žalobcem není namístě, lze tak zcela aprobovat výpověď žalované žalobci dopisem ze dne , datum, z důvodu závažného porušení pracovní povinnosti žalobcem ve smyslu § 52 písm. g) věty před středníkem zák. práce.

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl.

27. V návaznosti na shora uvedenou změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná tak má za řízení před okresním soudem právo na náhradu odměny advokátky v rozsahu účtovaných 13 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě z , datum, , sepis dalších podání ve věci samé z 19. 6., 30. 6., 28. 8. a , datum, , účast na jednáních okresního soudu ve dnech 9. 6., 25. 8., 13. 10. a , datum, , když jednání dne , datum, trvalo více než čtyři hodiny a jednání dne , datum, přesáhlo dvě hodiny) po , částka, dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“) a náhradu za 13 paušálních náhradních výdajů advokátky po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy , částka, . Z výše uvedených důvodů odvolací soud žalobci uložil nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve shora uvedené výši, které jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě k rukám její advokátky (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

28. Stejně tak odvolací soud při změně rozhodnutí ve věci samé rozhodl sám znovu (originálně) o nákladech řízení státu ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. V řízení před okresním soudem vznikly státu náklady se svědečným v úhrnné výši , částka, (k tomu viz pravomocná usnesení okresního soudu č. l. 172, 173 a 181 spisu). Tyto náklady je povinen podle výsledku řízení nahradit České republice na účet okresního soudu žalobce, kterému byla uložena náhradová povinnost vůči žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (viz § 148 odst. 1 o.s.ř.). Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Rovněž tyto náklady řízení jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

29. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši , částka, dle § 137 odst. 1 o.s.ř., náhradu odměny za 2 úkony právní služby (sepis odvolání z , datum, a účast na odvolacím jednání dne , datum, ) po , částka, dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhradu odměny za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě , částka, (účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) dle shora citovaných ustanovení a ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu a náhradu za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokátky po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy , částka, . Tyto náklady odvolacího řízení je žalobce povinen nahradit žalované rovněž v zákonné třídenní lhůtě k rukám její advokátky dle shora citovaných ustanovení.