27 Co 7/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 142,10 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 10. 2024, č. j. 17 C 46/2024 – 112,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, jíž byla žaloba zamítnuta co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 609 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 36 609 Kč ve splátkách po 6 101,54 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 47 142,10 Kč z titulu smlouvy o půjčce, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . Předmětnou smlouvou byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou žalovaný dosud vrátil toliko částečně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Okresní soud po seznámení se s obsahem listin, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.), zejména ust. § 78 a § 86 a § 87 z.s.ú., a dále dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), zejména ust. § 177 a § 1879 o.z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

5. Podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta peněžitá zápůjčka na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce řádně a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. K údajům o výdajích žalovaného chybí podkladový materiál a z výpisu z účtu žalovaného za období po uzavření smlouvy, plynou výdaje v částkách, které neodpovídají údajům, z nichž vycházel právní předchůdce žalobce. Nadto z předložených výpisů z účtu žalovaného, byť za období po uzavření smlouvy plynou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný totiž hospodařil se záporným zůstatkem, jeho výdaje převyšovaly jeho příjem a současně čerpal další úvěr ve výši 115 000 Kč.

6. Okresní soud proto vycházeje z ust. § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 36 609 Kč, která je rozdílem mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč a částečným plněním žalovaným ve výši 13 390,79 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému, jak plyne z obsahu spisu, žádné náklady v průběhu řízení před okresním soudem nevznikly.

7. Proti rozsudku, a to pouze do výroku II, v rozsahu, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 609 Kč od , datum, do zaplacení a závislému nákladovému výroku III, podal včas odvolání žalobce.

8. Okresnímu soudu vytýkal, že ve svém rozhodnutí pominul tu skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků a z tohoto důvodu po něm žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení. Nárok žalobce na úroky z prodlení přitom plyne přímo z dikce ust. § 1970 o.z. Úroky z prodlení žalobce žádá v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobci, a to v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Dále byl upomínán i předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Měl tak dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu. To však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před okresním soudem ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit přitom nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto skutečnosti tvrdil a případně doložil. Žalobce je přesvědčen, že má nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jinými slovy zákonem předpokládané sankce za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas tak, jak bylo smluvně ujednáno. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části výroku II změnil, nově rozhodl o nákladech za řízení před okresním soudem a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za řízení před soudem odvolacím.

9. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to v mezích podaného odvolání, tedy v části výroku II a závislém nákladovém výroku III, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu plyne závěr (odvolatelem nezpochybněný), že smlouva o půjčce uzavřená dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 z.s.ú.) je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr neplatná (viz ust. § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta prvá z.s.ú.), a proto žalobci vznikl toliko nárok na zaplacení částky 36 609 Kč, která je rozdílem mezi poskytnutou jistinou v částce 50 000 Kč a částečným plněním žalovaného ve výši 13 390,79 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by uvedenou částku žalovaný žalobci zaplatil, a v tomto rozsahu (výrok I) nebyl rozsudek okresního soudu žalobcem napaden.

11. K žalobcem nárokovanému zákonnému úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení (36 609 Kč) lze poznamenat, že ust. § 87 z.s.ú. je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ust. § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci, tedy zbývající neuhrazené části poskytnuté půjčky dle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

12. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny smlouvy o půjčce a žalobci tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 o.z.

13. Krajský soud proto v odvoláním napadené části výroku II rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku (sub III).

14. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalovanému, jak plyne z obsahu spisu, žádné náklady v průběhu odvolacího řízení nevznikly.