27 Co 70/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno sídlem Jméno žalobce Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o odstranění stavby, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 1. 2026, č. j. 7 C 44/2025-159,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna odstranit na své náklady dřevěné oplocení stojící na pozemku st. p. č. hodnota v katastrálním území adresa a tento pozemek uvést do původního stavu nejpozději do datum Anonymizováno

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost odstranit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku na své náklady dřevěné oplocení - stojící na pozemku st.p.č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře Anonymizováno m², jehož součástí je budova bez čp/če, občanská vybavenost, zapsaném v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa – navazující na boční stěnu budovy bez čp/če od jejího rohu v délce Anonymizováno m a sestávající z dřevěných kůlů, vodorovných klád a drátů na izolátorech a tento pozemek uvést do původního stavu (výrok I.). Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku vysvětlil, že žalobce, který se domáhal proti žalované splnění shora uvedené povinnosti, tvrdil, že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku st. p. č. hodnota v katastrálním území adresa. Žalovaná provozuje zemědělskou činnost (chov skotu) mj. i na sousedních pozemcích p. č. hodnota a p. č. hodnota. V minulosti postavila na hranici pozemků ohradníky zabraňující pohybu skotu mimo pronajaté pozemky, nicméně nerespektovala hranice mezi pozemkem st. p. č. hodnota a pozemky p. č. hodnota a p. č. hodnota, a proto užívá část pozemku st. p. č. hodnota bez právního důvodu. Stavba oplocení instalovaná žalovanou zabraňuje volnému průchodu kolem budovy kostela na pozemku st. p. č. hodnota a představuje nepřiměřený zásah do vlastnického práva žalobce. K námitkám žalované poznamenal, že k ochraně před imisemi slouží zcela jiné právní prostředky a že tolerance existence ohradníku po určitou dobu ještě neznamená vzdání se vlastnického práva. Žalovaná nesplnila zákonné podmínky pro vydržení práva podle § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do datum (dále „obč. zák.“), když samotné faktické užívání cizí věci bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Navíc v období let Anonymizováno – Anonymizováno nebylo oplocení na pozemku st. p. č. hodnota umístěno vůbec. Pokud jde o advokáta žalobce, ten se z projednávaní přestupku pana jméno FO pro svou podjatost vyloučil v době, kdy převzal zastoupení v této věci.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že neodmítá odstranění stavby z pozemku st. p. č. hodnota, nicméně podmiňuje tento krok zamezením přímé imise, a to padání ledových ker na sousední pozemek p. č. hodnota. Poukázala na to, že zábor necelých Anonymizováno m² pozemku ve vlastnictví žalobce je jediným možným řešením situace, kdy trvají imise na pozemek p. č. hodnota. Pokud by totiž žalovaná oplocení odstranila, musela by potřebně pevnou ohradu vybudovat přibližně v hloubce pěti metrů pronajatého pozemku, který užívá. Žalovaná má za to, že žaloba byla podána z osobních důvodů a může se jednat o zneužití pravomoci osob jednajících za žalobce. Namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť starosta města není podle § 103 odst. 3 zákona o obcích oprávněn rozhodovat o podání žaloby. Poukázala dále na podjatost advokáta žalobce, který jako předseda přestupkové komise ve věci obviněného jméno FO získal informace z tohoto řízení, které může využít ve prospěch žalobce. Nakonec vznesla i námitku vydržení práva služebnosti, neboť oplocení bylo na pozemku st. p. č. hodnota postaveno již v roce Anonymizováno, žalobce po celou dobu o jeho existenci věděl, nicméně nežádal odstranění ohrady. K vydržení práva služebnosti tak došlo už v roce Anonymizováno.

4. Okresní soud provedl dokazování listinami, zejména výpisy z katastru nemovitostí, kupními smlouvami, smlouvou o prodeji podniku žalované z datum, smlouvami o nájmu pozemků p. č. hodnota a p. č. hodnota a geometrickým plánem z datum, a dále fotodokumentací oplocení a výslechy ssvědků jméno FO a jméno FO, tj. bývalého a současného vlastníka pozemků p. č. hodnota a p. č. hodnota v katastrálním území adresa, které jsou pronajímany žalované k provozu zemědělské činnosti.

5. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na pozemku st. p. č. hodnota, který je ve vlastnictví žalobce, stojí dřevěné oplocení (ohrada), které již okolo roku Anonymizováno postavil tehdejší vlastník pozemků p. č. hodnota a p. č. adresa jméno FO. Současným vlastníkem těchto pozemků je pan tituly před jménem jméno FO, který je pronajímá žalované. Ohrada nebyla na pozemku žalobce st. p. č. hodnota umístěna v blíže neupřesněném období let Anonymizováno, kdy probíhalo budování kanalizace a rekonstrukce střechy a fasády kostela. Předmětné oplocení bylo postaveno v souvislosti s provozováním zemědělské činnosti pana jméno FO a později žalované poté, co na ni pan jméno FO smlouvou o prodeji podniku z datum převedl hmotný a nehmotný majetek tvořící zemědělský podnik. Žalobce začal po provedených pozemkových úpravách v roce Anonymizováno činit kroky za účelem odstranění předmětného oplocení.

6. Okresní soud postupoval ve vztahu k otázce práva vlastníka na ochranu jeho vlastnického práva podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „občanský zákoník“). Otázku vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni posuzoval podle obč. zák. Aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby shledal ve skutečnosti, že je vlastníkem pozemku st. p. č. hodnota, na kterém je umístěno oplocení. Námitka žalované o nedostatku aktivní legitimace byla jen procedurálního charakteru. Zákon o obcích však nestanoví konkrétní postup obce ve vztahu k oprávnění podat žalobu. Z ustanovení § 103 odst. 1 tohoto zákona však vyplývá, že obec navenek zastupuje starosta.

7. Žalobce v průběhu řízení prokázal, že žalovaná využíváním předmětného oplocení zasahuje do jeho absolutního vlastnického práva, a proto podané žalobě podle § 1042 a § 1085 občanského zákoníku vyhověl, když žalovaná námitky o zjevném zneužití práva ze strany žalobce žádným způsobem nekonkretizovala. Okresní soud neshledal žádnou zvláštnost, která by umožnila učinit závěr o šikanózním výkonu práva žalobce. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že oplocení umístěné na pozemku st. p. č. hodnota komplikuje pohyb okolo budovy kostela, jeho údržbu a pokojné užívání. Podle § 38 odst. 1 a 2 zákona o obcích musí být majetek obce využíván účelně a hospodárně. Obrana žalované týkající se imisí, tj. pádu sněhu a ledu ze střechy kostela, je pouze spekulativního rázu. Nakonec k obraně před imisemi slouží jiné právní prostředky.

8. Důvodnou není ani námitka žalované týkající se vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalovaná byla vyzvána, aby doplnila tvrzení týkající se oprávněnosti držby, nicméně v soudem stanovené lhůtě tvrzení nedoplnila. Již z tohoto důvodu není možné vznesenou námitku vydržení připustit jako důvodnou. Okresní soud však přesto vysvětlil, že k vydžení práva odpovídajícího věcnému břemeni nemohlo dojít ani v důsledku nečinnosti žalobce, který dlouhou dobu existenci oplocení na svém pozemku toleroval. Taková situace by odpovídala výprose. V takovém případě je vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni vyloučeno. Z postupu žalobce je však zřejmé, že minimálně od okamžiku zaslání výzvy dne datum byl i tento konkludentní souhlas s umístěním oplocení na pozemku žalobce odvolán. Okresní soud nakonec vysvětlil, že původní i současný vlastník pozemků p. č. hodnota a p. č. hodnota, tj. pan jméno FO a tituly před jménem jméno FO, nejednali v omluvitelném omylu, když oplocení umístili na pozemku st. p. č. hodnota ve vlastnictví žalobce, protože již v roce Anonymizováno byl k dispozici snímek mapy, na kterém byla jednoznačně a zřetelně vymezena hranice dotčených pozemků. Oba slyšení svědci přitom vypověděli, že zkoumali i historické mapy a že geometrický plán z roku Anonymizováno zřejmě viděli. Z dokazování navíc vyplynulo, že žalovaná v protiprávním jednání pokračovala i poté, co po vybudování kanalizace a rekonstrukci kostela v letech Anonymizováno vystavěla znovu oplocení na pozemku st. p. č. hodnota v místě původně vedené ohrady.

9. Okresní soud určil lhůtu k odstranění předmětného oplocení a uvedení pozemku st. p. č. hodnota v katastrálním území adresa do původního stavu v délce jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu /dále „o.s.ř.“/ věta za středníkem), když zákonná lhůta tří dnů od právní moci rozsudku je nepřiměřeně krátká.

10. Soud prvního stupně přiznal žalobci proti žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta žalobce za deset úkonů právní služby ve výši 10x částka podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 10x částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši částka.

11. Žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které upřesnila podáním ze dne datum, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Zopakovala, že žaloba je šikanózní. Hned po obdržení výzvy k vyklizení pozemku se pokusila s žalobcem jednat, nicméně ten neodstranil překážky, které vyklizení pozemku brání. Z pohledu žalované se jedná i o problematiku imisí, neboť hranice pozemků st. p. č. hodnota a p. č. hodnota leží v místě, kam v zimě dopadá sníh z jihovýchodní části sedlové střechy kostela. Žalovaná již nemůže hrubému vydírání ze strany žalobce dále ustupovat, a proto z důvodu zamezení pronikání imisí na pozemek, který užívá, sama proti žalobci podává žalobu. Je přesvědčená o tom, že žalobce zneužívá této situace k dosažení svých politických cílů a trvá na své námitce absence aktivní věcné legitimace k podání žaloby. I když starosta obce může navenek vystupovat jménem obce, nemůže sám vytvářet její vůli. Rozhodnutí o udělení plné moci advokátovi žalobce pak spadá do pravomoci obecního zastupitelstva nebo obecní rady. Absence takového rozhodnutí zakládá absolutní neplatnost udělené plné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka a nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. 576/2000 nebo sp. zn. III. ÚS 721/2000). Okresní soud se otázkou, zda obecní zastupitelstvo či obecní rada rozhodly o udělení plné moci advokátu žalobce, vůbec nezabýval. Pokud by se odvolací soud s odvoláním žalované neztotožnil, pak navrhla posunout pariční lhůtu tak, aby předmětné oplocení mohla odstranit ve lhůtě tří měsíců běžící od datum, kdy končí hospodářský rok. Lhůta jednoho měsíce, kterou stanovil okresní soud, není splnitelná, protože žalovaná musí mít k dispozici techniku, která je schopna vytrhnout kůly ze země a musí zejména být schopna instalovat náhradní řešení. Odvolací soud by rovněž měl výslovně určit, že žalobce je povinen kdykoliv v průběhu pariční lhůty umožnit strpět vstup a vjezd techniky žalované na pozemek st. p. č. hodnota v rozsahu, který je přiměřený pro výkon nařízeného odstranění oplocení.

12. Žalobce navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Poukázal na skutečnost, že žalovaná pouze opakuje dřívější tvrzení o nedostatku aktivní legitimace žalobce, šikanózním výkonu práva a imisích. Naproti tomu závěry o neprokázání vydržení práva služebnosti již v odvolání nenapadá. Podle žalobce není rovněž namístě, aby odvolací soud měnil lhůtu stanovenou pro splnění povinnosti odstranit stavbu.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

14. Podle § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Podle § 1085 občanského zákoníku soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

16. Krajský soud sdílí správný právní závěr okresního soudu o tom, že žalovaná, která zbudovala na pozemku žalobce st. p. č. hodnota v katastrálním území adresa stavbu oplocení, je povinna ji vlastním nákladem odstranit a pozemek uvést do předešlého stavu. Okresní soud zároveň správně uzavřel, že žalovaná nevydržela právo odpovídající věcnému břemeni a že výkon práva, kterým žádá o odstranění stavby, není v rozporu s dobrými mravy, když i žalovaná kolem roku Anonymizováno, kdy znovu vystavěla oplocení na pozemku žalobce, měla k dispozici geometrický plán z roku Anonymizováno, ze kterého již byly zřejmé hranice pozemku st. p. č. hodnota. Nakonec ani případné žalovanou tvrzené imise pronikající na obhospodařovaný pozemek p. č. hodnota nemohou být důvodem pro zamítnutí žaloby o odstranění stavby stojící na pozemku ve vlastnictví žalobce. Vlastník dotčeného pozemku totiž může podat žalobu podle § 1085 bez jakýchkoliv dalších omezení a nemusí se zřizovatelem stavby jednat o mimosoudním řešení. Podstatný je pouze objektivně vzniklý protiprávní stav, když jediným zákonným hlediskem, ke kterému má soud přihlédnout, je hledisko existence dobré víry při zřízení stavby (srov. komentář C.H.Beck k ustanovení § 1085 občanského zákoníku, 2. vydání, rok 2021). Dobrá víra se může promítnout i ve stanovení delší lhůty k odstranění stavby, nicméně primárním způsobem rozhodnutí má být právě odstranění stavby pro chybějící právní titul k jejímu zřízení. V opačném případě by došlo ke zlegalizování protiprávního stavu. V projednávané věci se rovněž nejedná o zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku, jak správně vysvětlil v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně. Krajský soud proto v tomto směru odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odepření ochrany vlastnického práva by mělo být zcela výjimečné, pokud by výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodil uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch. Žalované však podle mínění odvolacího soudu nic nebrání ve zřízení oplocení na pronajatých pozemcích.

17. K dalším námitkám žalované uplatněným v odvolání proti rozsudku okresního soudu uvádí následující. Rozhodování o právních jednáních obce je rozděleno mezi obecní radu a obecní zastupitelstvo, nicméně obec navenek zastupuje její starosta (srov. § 103 odst. 1 zákona o obcích). Starosta podle § 103 odst. 4 zákona o obcích plní úkoly stanovené tímto zákonem. Je tak podle § 38 odst. 2 zákona o obcích povinen dbát o to, aby majetek obce byl chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím. Odvolací soud má za to, že poukaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka není případný, neboť se týkal řízení o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, tedy svou podstatou hmotněprávnímu jednání. Naproti tomu v projednávané věci, kdy žaloba směřuje k ochraně vlastnického práva žalobce uskutečňovaného podle § 38 odst. 2 zákona o obcích, do kterého žalovaná zasahuje neoprávněnou stavbou oplocení, je udělení plné moci advokátovi zastupujícímu žalobce v řízení o odstranění stavby plně v kompetenci starosty obce, který ji podle § 103 odst. 1 zákona o obcích zastupuje navenek.

18. Odvolací soud přistoupil ke změně výroku I. rozsudku okresního soudu (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) jen ve stanovení délky pariční lhůty tak, aby žalované s ohledem na dlouhodobost trvajícího stavu bylo umožněno odstranit oplocení a uvést pozemek st. p. č. hodnota ve vlastnictví žalobce do předešlého stavu až po ukončení hospodářského roku. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že lhůta stanovená do konce října Anonymizováno je dostatečně dlouhá pro to, aby si žalovaná od vynesení rozsudku do konce hospodářského roku zajistila potřebnou techniku k odstranění plotu a v období měsíce října Anonymizováno odstranění ohrady realizovala. Příprava náhradního řešení, kterým žalovaná argumentovala v podaném odvolání, se již bude týkat jen pozemků, které obhospodařuje, a nikoliv pozemku st. p. č. hodnota ve vlastnictví žalobce.

19. S ohledem na provedenou změnu v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu odvolací soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta žalobce za deset úkonů právní služby po částka (§ 7 bod 5, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 10x částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši částka. Celkem tak náklady za řízení před okresním soudem dosáhly na straně žalobce částky částka a uvedenou částku je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšnému žalobci (prodloužení pariční lhůty ve prospěch žalované nelze považovat za neúspěch žalobce) přiznal proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce představuje odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne datum ve výši 2x částka (§ 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši částka. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky částka, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).