29 Az 12/2016
č. j. 29 Az 12/2016-65
V PLATNOSTI- KS Hradec Králové 29 Az 12/2016-65
- NSS 10 Azs 37/2017-30
Rubrum
B003263 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce K. A., nar. X, státní příslušnost X, , zast. Mgr. Janem Urbanem, advokátem AK Hradec Králové, Haškova 1714/3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j. OAM-412/ZA-ZA14-ZA05-2015, t a kto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
: Žalobce brojil včasnou žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Uváděl, že žalovaný porušil § 2 a 3 správního řádu, neboť nebyl zjištěn správný stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v řádném rozsahu, žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle §§ 12, 14 a 14a zákona o azylu. V doplnění žaloby, učiněném zástupcem žalobce se uvádí, že se žalovaný řádně nevypořádal s obsahem žalobcovy žádosti, zejména s jeho tvrzením, že mu v případě návratu do vlasti hrozí vážná újma ze strany vymahačů dluhů, podporovaných či tolerovaných veřejnými orgány v čele s policií, rovněž pak nebezpečí, plynoucí z neznalosti místních poměrů s ohledem na dlouhodobý pobyt na území ČR. Žalovaný nijak nezohlednil, že žalobce má na zdejším území nezletilé legálně pobývající dítě, o které se stará, což je jistě z humanitárního pohledu pro posouzení jeho otázky relevantní. Co se týče vymahačů dluhu, je pravdou, že ani žalobce, ani jeho rodina nikdy nepodnikli kroky vůči veřejným institucím s cílem zabránit dalšímu nelegálnímu počínání ze strany těchto lidí, je však přesvědčen, že taková iniciativa by vedla pouze ke zhoršení celé situace. Dlužná částka je již velmi vysoká a žalobce se důvodně obává ohrožení svého života i zdraví. Žaloba dále připomíná vázanost rodiny na příjmy žalobce, které by s jeho návratem zcela pominuly, též by neměl možnost pečovat o nezletilé děti, nacházející se na zdejším území – zde vidí důvod pro aplikaci § 14 zákona o azylu. To, že žalovaný se s touto otázkou dostatečně nevypořádal, je dle přesvědčení žalobce zneužitím správního uvážení a tedy porušením zákona. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Správní orgán se k věci vyjádřil písemně dne 30. 5. 2016, s uplatněnými žalobními námitkami nesouhlasí a odkazuje na obsah správního spisu, zejména žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, provedený pohovor a následně samotné rozhodnutí ve věci. Při posouzení žádosti žalobce vycházel žalovaný zejména z výpovědi žadatele, ze shromážděných informací, s nimiž se při seznámení s podklady řízení podrobněji seznámit nechtěl, nenavrhoval ani jejich doplnění. Správní orgán je přesvědčen, že se v rámci důkazního řízení zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, opatřil si potřebné podklady pro vydání rozhodnutí, zjistil skutečný stav věci a reagoval dostatečně jak na informace o vymahačích dluhu, tak na zprávy o soukromé situaci žalobce na zdejším území. Ohrožení ze strany vymahačů dluhů není azylově relevantním důvodem, tento závěr je plně v souladu s dosavadní soudní judikaturou, žalovaný připomíná, že mezinárodní ochrana je svou povahou subsidiární a nastupuje tehdy, pokud se žadatel nemůže domáhat ochrany od orgánů země svého původu. Musí však prokázat, že se o takovou ochranu ucházel, což se v případě žalobce nestalo, azylově relevantním pak není ani soužití s přítelkyní na zdejším území, když takové důvody řeší zákon o pobytu cizinců, č. 326/1999 Sb. Taková okolnost není ani důvodem, který by mohl řešit § 14 zákona o azylu, tedy důvodem, hodným zvláštního zřetele. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 4. 2015, uvedl, že je státním občanem Arménie, téže národnosti, ženatý, jeho rodiče, manželka, dva synové a bratr žijí v Arménii, sestra v Gruzii. Na území ČR žije jeho přítelkyně, občanka Ukrajiny. Posledních 11 let pobývá žalobce v ČR, za tu dobu byl asi 6 x max. na 2 měsíce v Arménii, má cestovní pas. Je křesťanského vyznání, nikdy nebyl politicky organizován. Má základní vzdělání, vojenskou službu konal v letech 1992 – 1993. V ČR pracuje na stavbách, v Arménii vlastní byt. V Arménii neměl práci, proto odjel sem, aby mohl vydělávat peníze. S manželkou je v rozvodovém řízení, přenechá jí tamní byt. O azyl žádá kvůli dokladům, pracoval zde ve firmě a měl vše v pořádku, pak ale přišla na kontrolu cizinecká policie a řekla, že zde již 5 měsíců nemá žádný pobyt. Odcestovat nechce, má zde přítelkyni, která je těhotná. Naposledy přiletěl v listopadu 2012, měl upraven dlouhodobý pobyt. Přítelkyně má upraven dlouhodobý pobyt, chce zde zůstat s ní a dítětem. V Arménii se rozvádí, nechce se vrátit, ani by neměl kam. V rámci pohovoru dne 29. 4. 2015 žalobce uvedl, že v Arménii žil ve městě Masis, s rodiči, poté, co se v r. 2000 oženil, s manželkou a dětmi. Manželka se s ním chce rozvést, posledních 11 let posílal domů peníze otci, který je rozděloval. Má dluhy, které dosud nesplatil, vždy se vracel nakrátko, aby ho věřitelé nezastihli. Půjčil si na založení firmy 10 tisíc USD, to se ale nepovedlo, nyní vše žádají i s úroky. Vyhrožují rodině, bratrovi, jsou to kriminálníci. Jeho podnikatelský záměr nevyšel, odjel proto do zahraničí, posílal peníze, ale ty sotva stačily pro rodinu, na splátky není. Ti lidé ho hledají a chtějí vrátit peníze. Policie by žalobci nepomohla, spíše druhé straně. Cizinecká policie mu sdělila, že zde měl povolení k pobytu do října 2014, pracovní povolení měl do května 2015, neví, proč mu nebyl povolen pobyt na celou dobu pracovního povolení. Dostal výjezdní vízum, proto přišel požádat o mezinárodní ochranu. S přítelkyní, která je rozvedená, se zná již asi 8 let, bydlí spolu asi 1,5 roku v Praze v jejím pronajatém bytě. Současně čekají rodinu, přítelkyně má ještě 14 letou dceru. K dotazu žalovaného žalobce uvedl, že žádné jiné potíže, např. se státními orgány země původu, nikdy neměl. S ohledem na novou rodinu, na to, že se nemá kam vrátit, má dluhy a nesehnal by práci, se rozhodně do Arménie žalobce vrátit nechce. Byl seznámen s podklady správního orgánu, které byly shromážděny za účelem posouzení jeho situace, a to dne 1. 2. 2016, uvedl, že se s nimi seznamovat nechce, ani žádné další nenavrhuje. Při jednání soudu dne 23. 1. 2017 účastníci řízení nežádali doplnění dokazování ve věci, setrvali na původních návrzích, zástupce žalobce účtoval náhradu nákladů právního zastoupení žalobce, která byla řešena samostatným usnesením, pověřená pracovnice žalovaného náhradu nákladů řízení neúčtovala. Krajský soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu. Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11, nebo e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let. Po projednání a přezkoumání věci nemohl krajský soud vyhovět žalobním námitkám žalobce, neboť neshledal žádnou z nich důvodnou. Jak ze samotné žádosti, tak ze skutečností, uvedených v rámci soudního řízení vyplývá, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla podána z důvodu legalizace zdejšího pobytu. Žalobce vypověděl, že do České republiky přijel za prací, v ČR pobývá déle než 10 let a po většinu doby měl upraven legální dlouhodobý pobyt. Svoji žádost o mezinárodní ochranu podal až poté, co bylo zjištěno, že na zdejším území již legálně nepobývá. K jím uváděným důvodům žádosti pak soud připomíná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně, která reagovala na obdobné situace žadatelů. Tak k problematice dluhů žadatele v zemi původu, které souvisí s žádostmi věřitelů – soukromých osob – a jejich případnými výhrůžkami již NSS řešil množství případů, např. svými rozhodnutími sp. zn. 4 Azs 31/2003 ze dne 15. 12. 2003, 4 Azs 23/2003 ze dne 31. 10. 2003, 3 Azs 20/2003 ze dne 30. 10. 2003, 5 Azs 3/2003 ze dne 27. 8. 2003, ale i další. Z jeho judikatury je tak zcela patrné, že skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromých osob a má ekonomické problémy a nemá větší možnosti seberealizace, nejsou důvody azylovými a nelze je řešit ani v rámci ust. § 14 zákona o azylu. Žalobce netvrdil žádný důvod, který by mohl znamenat povinnost podrobněji zdůvodňovat neexistenci naplnění podmínek ust. § 12 zákona o azylu, neboť výslovně uvedl, že v zemi původu se státními orgány žádné problémy neměl, politicky činný nikdy nebyl a zem opustil pouze z důvodu možného výdělku v České republice. Odůvodnění žalovaného v tomto smyslu, nacházející se na str. 3 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí proto považuje soud za dostatečné a vyčerpávající. Jak soud uvádí výše znění ust. § 13 zákona o azylu, toto ustanovení na případ žadatele evidentně nedopadá, neboť uváděl, že má v ČR přítelkyni, s níž žije ve společné domácnosti, v zemi původu se bude rozvádět a jeho současná přítelkyně očekává narození společného potomka. Tyto skutečnosti nejsou naplněním podmínek citovaného ustanovení, neboť žalobce není rodinným příslušníkem osoby, které by na zdejším území byla udělena mezinárodní ochrana. Podle § 14 zákona o azylu lze žadateli udělit azyl humanitárního charakteru v situacích, hodných zvláštního zřetele a v daném případě jsou takovými situacemi míněny zejména okolnosti špatného zdravotního stavu žadatele, jeho vysoký věk apod. V případě žalobce však žádná podobná skutečnost patrná není, pokud tedy uváděl, že správní orgán nehodnotil ve své úvaze dostatečně všechny okolnosti, je potřebné připomenout, že žalobce žil v ČR velmi dlouhou dobu, v zemi původu žila jeho manželka a dvě nezletilé děti. Zde založil novou rodinu, avšak v době podání žádosti o mezinárodní ochranu ještě nebyl rozvedený. Okolnosti případné potřebné péče o dítě, které se narodí z nového vztahu žalobce je jistě potřebné vzít v úvahu, avšak toliko na základě jednotlivých institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, nikoliv na základě výše citovaných ustanovení zákona o azylu. Na str. 6 – 8 rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016 se nachází odůvodnění neudělení tzv. doplňkové ochrany žalobci, a to s odkazem na nesplnění podmínek ust. §§ 14a a 14b zákona o azylu. Tyto podmínky rovněž výše krajský soud uvádí s tím, že po přezkoumání věci považuje za patrné, že žalobce v průběhu správního řízení, ani poté, žádnou hrozbu azylově relevantní vážné újmy pro případ svého návratu do země původu netvrdil. Rozhodnutí žalovaného považuje soud i v tomto směru za vyčerpávající, žalobcem sdělené skutečnosti za objektivně zhodnocené a závěry o nesplnění podmínek těchto ustanovení zákona o azylu za řádně odůvodněné. Žalovaný měl jednak k dispozici seriozní podklady, s nimiž 1. 2. 2016 žalobce řádně seznámil, konstatoval, že žalobce se nikdy politicky neangažoval, s úřady neměl žádné problémy a správní orgán hodnotil jeho obavy z případného jednání věřitelů jako azylově nerelevantní, a to i se závěrem o jejich účelovosti z pohledu toho, že žalobce, ani jeho příbuzní se nikdy na policii země původu z uváděných důvodů neobrátili, jejich tvrzení o tom, že by jim nebylo případně pomoženo tedy nelze hodnotit jinak, než jako účelové. Správní orgán konečně připomíná, a dle přesvědčení soudu, zcela náležitě, že žalobce dříve opakovaně jezdil na krátké pobyty do své vlasti a žádné problémy tam neměl. Krajský soud proto nevidí žádný důvod vytýkat žalovanému, že azylově relevantní hrozby vážné újmy v případě žalobce neshledal. Podmínky ust. § 14b zákona o azylu na případ žalobce vztáhnout nelze, soud proto po přezkoumání a projednání věci nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobu hodnotí jako nedůvodnou a dle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji jako takovou zamítá. V dané věci nebyla shledána žádná nesprávnost, nezákonnost, ani žádná vada řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce nebyl ve věci úspěšný, náklady jeho právního zastoupení soud řešil samostatným usnesením a žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 23. leden 2017 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.