10 Azs 37/2017

Rubrum

10 Azs 37/2017 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. K., zast. Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem Haškova 1714/3, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, čj. OAM-412/ZA-ZA14-ZA05-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2017, čj. 29 Az 12/2016 – 65, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Urbanovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel) podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 4. 2015, v níž uvedl, že je ženatý, jeho rodiče, manželka, dva synové a bratr žijí v Arménii, sestra v Gruzii. Již jedenáct let žije v ČR, v Arménii byl během této doby přibližně šestkrát vždy přibližně na dobu dvou měsíců. V Arménii vlastní byt, ale neměl zde práci, a proto odcestoval do ČR. V ČR mu v roce 2014 skončilo oprávnění k dlouhodobému pobytu, ale odcestovat nechce, neboť zde má přítelkyni, která je těhotná. S přítelkyní se zná již osm let, z toho jeden a půl roku spolu bydlí v jejím pronajatém bytě v P. a společně se starají o její 14tiletou dceru. Požádal o mezinárodní ochranu, neboť má v Arménii dluhy a obává se vymahačů, kteří chtějí vrátit své peníze, hledají ho a vyhrožují jemu i jeho rodině. Na policejní orgány se neobrátil, neboť předpokládal, že by jim nepomohly. S ohledem na svou novou rodinu v ČR, na dluhy v zemi původu a nemožnost si tam najít práci a zázemí, se do Arménie nechce vrátit.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2016, čj. OAM-412/ZA-ZA14-ZA05-2015, neudělil stěžovateli žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (zákon o azylu). 10 Azs 37/2017

3. Stěžovatel v žalobě uvedl, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle §§ 12, 14 a 14a zákona o azylu. Žalovaný porušil § 2 a § 3 správního řádu tím, že nezjistil dostatečně skutkový stav a řádně se nevypořádal s obsahem žádosti, zejména s hrozící vážnou újmou ze strany vymahačů dluhů podporovaných či tolerovaných veřejnými orgány a policií, ani s jeho obavou z šikany místních obyvatel z důvodu jeho pobytu v zahraničí. Dlužná částka je již velmi vysoká a on se důvodně obává o život svůj a své rodiny. Orgány veřejné moci nekontaktoval, neboť by to vedlo pouze ke zhoršení situace. Žalovaný dále nezohlednil, že stěžovatel se v ČR stará o nezletilé dítě své přítelkyně. Další podstatnou okolností je vázanost rodiny v Arménii na jeho příjmech a skutečnost, že opuštěním ČR ztratí možnost pečovat o nezletilé děti. Žalovaný se těmito důsledky dostatečně nezabýval.

4. Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění odkázal na judikaturu NSS k pronásledování soukromými osobami. Obavu stěžovatele ani jiné ekonomické problémy nepovažoval za azylový důvod podle § 12 zákona o azylu, s tím, že stěžovatel netvrdil jiné důvody, které by vyžadovaly podrobnější odůvodnění. Soud poukázal na tvrzení stěžovatele, že neměl se státními orgány dosud problémy, nebyl politicky činný a svou zemi opustil z ekonomických důvodů. Ustanovení § 13 zákona o azylu nedopadá dle soudu na stěžovatele, neboť má v ČR těhotnou přítelkyni, které avšak nebyl udělen azyl. K aplikaci § 14 zákona o azylu uvedl, že péči o nezletilé dítě v ČR nepovažuje za důvod pro udělení mezinárodní ochrany, stěžovatel žádné jiné relevantní skutečnosti netvrdil. K aplikaci §§ 14a a 14b, krajský soud shodně se žalovaným uvedl, že obavy z nebezpečí vážné újmy nejsou důvodné. Správní orgány se obavou z možného jednání věřitelů dostatečně zabývaly, přitom zohlednily zejména skutečnost, že stěžovatel ani jeho rodina se nikdy neobrátily na policii v zemi svého původu. Tvrzení stěžovatele, že státní orgány by jim nepomohly, vyhodnotil soud ve shodě s žalovaným jako nepodložené a účelové; je zřejmé, že stěžovatel několikrát (vždy na několik měsíců) vycestoval do Arménie a žádné problémy zde neměl. Krajský soud souhlasil se žalovaným, že stěžovateli nehrozí žádná azylově relevantní vážná újma ve smyslu § 14a, přičemž neshledal ani podmínky pro aplikaci § 14b zákona o azylu. Žalovaný měl k dispozici dostatečné podklady, s nimiž se stěžovatel mohl seznámit dne 1. 2. 2016. Odůvodnění žalovaného reflektuje objektivně zjištěný skutkový stav a je řádně a dostatečně odůvodněné. Krajský soud také upozornil na skutečnost, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy jej Policie ČR upozornila na nelegální pobyt.

II. Kasační stížnost stěžovatele a vyjádření žalovaného

5. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud řádně nevypořádal s tím, že žalovaný porušil § 2 a § 3 správního řádu a příslušná ustanovení zákona o azylu. Žalovaný nezjistil dostatečně stav věci, nevypořádal se řádně se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, ani s tvrzeními stěžovatele. Soud se omezil na pouhé opakování jeho námitek a závěrů žalovaného v rozhodnutí; žádným způsobem přitom nezdůvodnil, jak je hodnotil. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

6. Konkrétní námitky stěžovatele jsou v podstatě totožné s žalobními námitkami. Podle jeho názoru žalovaný nesprávně posoudil hrozící vážnou újmu ze strany vymahačů dluhů, jejichž praktiky jsou podporovány a tolerovány veřejnými orgány, a k nebezpečí plynoucímu z neznalosti poměrů v Arménii v důsledku jeho dlouhodobého pobytu v ČR. 10 Azs 37/2017 - 31 pokračování V této souvislosti se stěžovatel obává šikany ze strany místního obyvatelstva. Je přesvědčen o tom, že kontaktování policie či jiných veřejných orgánů s žádostí o pomoc by vedlo pouze ke zhoršení situace. Dlužná částka je již velmi vysoká a on se důvodně obává o svůj život i zdraví. Jeho rodina žijící v Arménii je závislá na jeho příjmech. V případě návratu ztratí možnost pečovat o nezletilé děti nacházející se v ČR. Žalovaný ani soud neměli dostatečné podklady, aby objektivně posoudili nebezpečí ohrožení života či jiné vážné újmy.

7. Stěžovatel má za to, že jeho kasační stížnost je přijatelná, neboť svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a navrhuje, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se stěžovatelem nesouhlasí a odkazuje na obsah správního spisu, tj. žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, pohovor a své rozhodnutí. Navrhuje, aby NSS odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.).

10. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Neshledá-li NSS přesah vlastních zájmů stěžovatele, kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost.

11. Nejprve se soud vyjádří k namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, neboť z napadeného rozsudku není podle stěžovatele seznatelné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný a jak posoudil namítané skutečnosti. NSS k tomu uvádí, že krajský soud se vyjádřil ke všem podstatným žalobním bodům. Z odůvodnění soudu je zřejmé, že se plně ztotožnil s posouzením věci žalovaným, a z jakých důvodů považuje jeho závěry za správné a učiněné souladu se zákonem. Případná stručnost některých závěrů zcela odpovídá obecnému charakteru příslušných žalobních bodů. Nelze proto přisvědčit námitce stěžovatele, že z rozsudku není patrné, jak soud hodnotil jednotlivé žalobní námitky.

12. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního 10 Azs 37/2017 trvalého bydliště. Podle § 14 zákona o azylu lze humanitární azyl udělit v případech hodných zvláštního zřetele, jestliže nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Ustanovení § 14a představuje formu doplňkové ochrany, jestliže žadateli v případě návratu hrozí reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu.

13. Obavou žadatele o azyl z pronásledování a výhrůžek ze strany soukromých osob (vymahačů dluhů) a nemožností domoci se ochrany státu se NSS již dříve zabýval (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 5/2003 – 51, ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 – 48). Stěžovatel ani jeho rodina se však prokazatelně nepokusili kontaktovat příslušné orgány s žádostí o pomoc (viz rozsudky NSS ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008 – 57; ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 – 70; ze dne 31. 10. 2008; čj. 5 Azs 50/2008 – 62, nebo ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 86/2008 – 101). NSS také konstantně judikuje, že pouhá nedůvěra stěžovatele ve státní instituce není důvodem pro udělení azylu (např. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004 – 37). Stěžovatel neuvádí žádné skutečnosti, kterými by se NSS ve své judikatuře týkající se obav z pronásledování soukromými osobami z důvodu finančních závazků nezabýval.

14. Z hlediska testu přiměřené pravděpodobnosti pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či existence reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu je podání žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany se zpožděním několika let po opuštění země (bez relevantní změny poměrů v zemi původu) významnou skutečností, na kterou poukázali krajský soud i žalovaný poukázali. Stěžovatel navíc o mezinárodní ochranu požádal v situaci, kdy mu nesvědčil již žádný pobytový titul (např. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2009, čj. 6 Azs 41/2008 – 141). V rozsudku ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005 – 54, NSS uvedl: „[o]becné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, kdy stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“ Dále lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2005, čj. 2 Azs 423/2004 – 81, nebo usnesení NSS ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2006 – 41.

15. NSS souhlasí se žalovaným i krajským soudem, že stěžovatelem tvrzená obava z vymahačů dluhů není ani okolností zvláštního zřetele hodnou ve smyslu § 14 zákona o azylu. NSS k tomu již dříve uvedl, že „[o]btíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle § 14 [zákona o azylu]“ (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2003, čj. 4 Azs 31/2003 – 64). Žádné zvláštní okolnosti týkající se vymáhání jeho dluhů stěžovatel netvrdil.

16. Ke ztrátě možnosti pečovat o nezletilé děti jakožto tvrzené okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 14 zákona o azylu, NSS uvádí, že humanitární azyl je možné udělit „např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí postižených humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory.“ (viz rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, čj. 6 Azs 55/2009 – 71). NSS se již dříve vyjádřil i k soukromým a rodinným poměrům žadatele (obdobných jako u stěžovatele) s tím, že „[s]naha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití se snoubenkou, která má desetiletou dceru, je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy 10 Azs 37/2017 - 32 pokračování zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 […].“ (viz rozsudky NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. 4 Azs 333/2004 – 69; ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 47/2004 – 60).

17. V této souvislosti ani ztráta možnosti pečovat o narozené dítě není důvodem pro aplikaci § 14 zákona o azylu (např. usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47). Ze spisu žalovaného vyplývá, že stěžovatel v žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 29. 4. 2015 uvedl, že jeho družka je ve třetím měsíci těhotenství. Dne 1. 12. 2016 jej žalovaný vyzval k seznámení se s podklady pro rozhodnutí; stěžovatel se k nim odmítl vyjádřit a k dotazu, zda chce sdělit nějaké nové skutečnosti či navrhnout důkazy, odvětil, že nikoli. V této době však již musel vědět o narození dítěte a o existenci případných okolností zvláštního zřetele hodných souvisejících s péčí o toto dítě; ty však žalovanému nesdělil a žádné takové okolnosti netvrdil ani v řízení před krajským soudem. Za těchto okolností nebylo povinností žalovaného (a následně ani krajského soudu) se k této otázce blíže vyjadřovat. Tvrdit všechny (a případně prokázat) v úvahu přicházející důvody, které by mohly obstát jako hodné zvláštního zřetele; je povinností žadatele o mezinárodní ochranu (viz rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2011, čj. 5 As 103/2011 – 59; obdobně též rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2003, čj. 3 Azs 23/2003 - 61, a usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47).

18. Finanční závislost rodinných příslušníků žijících v Arménii na příjmech stěžovatele, které získává prací v ČR, a jeho obava, že v Arménii nenalezne práci, nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť se jedná o ekonomické důvody – k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003 – 54: „[o]btíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení humanitárního azylu podle § 14 […].“

19. Jiné než shora uvedené důvody stěžovatel neuvedl; svůj zdravotní stav označil za dobrý. Žalovaný v rozhodnutí posoudil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci stěžovatele, přihlédl k jeho zdravotnímu stavu i věku, a konstatoval, že nezjistil žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. NSS shodně jako krajský soud nepokládá za nepřezkoumatelné stručné odůvodnění žalovaného, neboť jím dostatečně vyjádřil, že skutkový stav posoudil z hlediska vyjmenovaných kritérií, v nichž neshledal důvod pro aplikaci § 14 zákona o azylu (viz např. rozsudky NSS čj. 5 Azs 24/2003 – 42 a čj. 5 Azs 22/2003 – 41, oba ze dne 18. 12. 2003; usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47).

20. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu se krajský soud vyjádřil na straně 5 napadeného rozsudku. Zdroje použité žalovaným, jakož i odůvodnění rozhodnutí, považoval za dostatečné, stav věci za objektivně zhodnocený a závěry za řádně odůvodněné. Ze spisu správního orgánu NSS ověřil, že žalovaný vycházel z dostatečně aktuálních a objektivních podkladů – např. informace z Cizineckého informačního systému, informace MZV ČR ze dne 12. 6. 2015, výroční zprávy Freedom House „Svoboda ve světě 2015 – Arménie“ ze dne 28. 1. 2015, Infobanka ČTK „Země světa, Arménie“. Žalovaný v rozhodnutí zhodnotil politickou a bezpečnostní situaci v Arménii i tvrzení stěžovatele. NSS neshledal ani v tomto postupu krajského soudu žádné zásadní pochybení, které by mohlo odůvodnit přijatelnost kasační stížnosti. 10 Azs 37/2017 IV. Závěr a náklady řízení

21. NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Situace stěžovatele a jím vznesené námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil, či potřebu se od dříve přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil v rámci jednotlivých senátů odlišně. Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.

22. Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

23. Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát. Podle § 35 odst. 8 poslední věty s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Při přiznání odměny v dané věci NSS určil odměnu ve výši 3 400 Kč [jeden úkon právní služby po 3 100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky (návrh ve věci samé – podání kasační stížnosti), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 vyhlášky]. Zástupce je plátcem DPH, odměna se proto zvyšuje o 21 %, tj. 714 Kč. Celková částka 4 114 Kč bude vyplacena k rukám advokáta z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. března 2017 Daniela Zemanová předsedkyně senátu