47 CO 102/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 109 727 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2022 č. j. 10 C 411/2018-311

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 27 512 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 109 727 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit jí k rukám advokáta náklady řízení ve výši 166 530 Kč (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud o věci rozhodoval znovu poté, co jeho předchozí rozsudek byl krajským soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení (usnesení ze dne 20. 8. 2020, č. j. 47 Co 124/2020-188). Zabýval se výkladem dané servisní smlouvy a řešil, zda žalobkyni náležel měsíční paušál za poskytování servisních služeb v plné výši dle ceníku, nebo pouze paušál nižší dle původních ujednání smlouvy, a k tomu náhrada za jednotlivé servisní výkony provedené pro koncové zákazníky žalované. Odstranil rovněž nejasnost u uplatněného protinávrhu žalované s tím, že se jedná o procesní obranu do výše nároku uplatněného žalobkyní, nikoli o vzájemný návrh.

3. Mezi účastníky byla uzavřena dne 9. 5. 2017 servisní smlouva o zajištění servisní činnosti a dohledu ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 10. 2017, jehož přílohou byl Ceník plnění za jednotlivé servisní smlouvy, dohledy a pohotovosti (dále jen„ Smlouva“; § 1746 odst. 2, § 1759 o. z.) Smlouva byla vypovězena k 31. 7. 2018 a žalobkyně (dodavatelka) se domáhala po žalované (objednatelce) dlužné paušální měsíční ceny za měsíc červenec 2018.

4. Předmětem plnění dle Smlouvy původně bylo zajištění oprav a úprav softwaru a zajištění technické podpory a pohotovosti techniků žalované pro dálkovou diagnostiku a opravy poruch softwaru denně od 7:00 do 21:00 včetně víkendů a svátků za paušální měsíční cenu 10 646 Kč.

5. Tento předmět plnění byl poté rozšířen dodatkem č. 1 ze dne 30. 10. 2017 o servisní činnost v oblastech dohled, správa a servis radiových sítí, dohled [jméno] a technická podpora funkčnosti [příjmení] a spolupráce v oblasti radiového měření a projektů s tímto spojených.

6. Smluvní strany se dohodly na měsíční paušální ceně, která vycházela z nedílné přílohy dodatku č. 1 - Ceník plnění za jednotlivé servisní smlouvy, dohledy a pohotovosti. Žalobkyně v červenci 2018 pro subjekty pod položkami 1 až 18 Ceníku řádně konala servisní pohotovost (čl. 1 Smlouvy resp. čl. 7 a 8 dodatku).

7. Okresní soud uzavřel, že dle obsahu ujednání bylo vůlí stran sjednat paušální odměnu za servisní pohotovost a hodinovou sazbu odměny za provedené servisní úkony v příslušném měsíci (viz čl. 8 Smlouvy a příloha 1 - Ceník; § 545, § 546 o. z.). Pohotovost značila připravenost žalobkyně provést servisní zásah a pro ten případ zajistit personální a technickou kapacitu (analogicky § 78 odst. 1 písm. h/ zákoníku práce). Žalovaná závazek zaplatit paušální cenu splnila s výjimkou posledního měsíce trvání Smlouvy. Vadnost plnění či neposkytnutí servisní pohotovosti ve smyslu čl. 3 Smlouvy nebyly tvrzeny. Žalobkyni tedy náleží za sporné měsíční období celá sjednaná paušální odměna 116 147 Kč včetně DPH (95 990 Kč bez DPH), z níž požaduje 109 727 Kč Vedle toho žalobkyně provedla pro koncové zákazníky pod pol. 14, 17 a 18 Ceníku v daném měsíci též vyžádané servisní zásahy, za které žalovaná cenu již uhradila. Vzhledem k uvedenému nevznikl na straně žalované jakýkoli přeplatek za měsíce květen a červen 2018. Proto nebyla námitka započtení pohledávky žalované z bezdůvodného obohacení žalobkyně vznesena důvodně.

8. Okresní soud dále neshledal důvodnou ani námitku započtení pohledávky žalované na náhradu škody v blíže neurčené výši za nekalosoutěžní jednání žalobkyně a za neoprávněné využívání licence žalované žalobkyní. Předtím žalovanou opakovaně vyzval k popisu skutku použitého v rámci procesní obrany.

9. Citoval, že dle čl. 4 Smlouvy – Ostatní ujednání objednatel (žalovaná) po dobu diagnostiky, oprav a úprav zajistí hesla do systémů a přístup k licenčním kódům. Tím nedochází ke změně vlastnických práv k softwaru, tj. žalovaná zůstává výhradním vlastníkem zapůjčeného SW i po jeho opravě (bod 2). Dodavatel (žalobkyně) se zavazuje při jakýchkoliv změnách předat objednateli zálohu SW v aktuální verzi a zdrojový kód (bod 4). Dovodil, že možnost využití licence žalobkyní byla přímo vázána na zpřístupnění vstupních údajů žalovanou tj. závisela na trvání smluvního vztahu. Kromě toho žalobkyně předložila doklad, že za užívání licencí pro správu radiových sítí žalované zaplatila 30 250 Kč (viz objednávka SW včetně licencí na č. l. 104-107 spisu).

10. Žalovaná byla bezvýsledně poučena dle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat porušení konkrétních povinností žalobkyně, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. K chybějícím tvrzením o konkrétní výši škody vzniklé neoprávněným užíváním licence a nekalosoutěžním jednáním žalobkyně navrhovala zpracovat znalecký posudek. Ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z. se tak jednalo o pohledávky nejisté a neurčité. Žalované nevzniklo právo použít tyto vlastní protipohledávky k započtení (§ 1982 odst. 1 o. z.).

11. Po právní stránce okresní soud věc posoudil tak, že účastnice sjednaly servisní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., jež typově vykazovala určité znaky smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Jelikož žalobkyně řádně splnila smlouvou převzatý závazek konat servisní pohotovost pro koncové zákazníky žalované rovněž v červenci 2018, náleží jí za tento měsíc žalobou uplatněná část sjednané měsíční paušální ceny.

12. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhla jej změnit a žalobu zamítnout, nebo zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení s přikázáním jinému soudci. Namítala, že okresní soud z rozsáhlého dokazování dovodil nesprávné závěry skutkové i právní. Zejména rozhodl v rozporu s obsahem smluvních ujednání a nevypořádal se s protinávrhem žalované na náhradu škody za nekalosoutěžní jednání a porušení dočasné nevýhradní licence a na vydání bezdůvodného obohacení z titulu přeplatku za měsíce květen a červen 2018 ve výši 151 002 Kč. Žalovaná je přesvědčena, že zažalovaný nárok z ceníku a Smlouvy nevyplývá. Ke změně účtování došlo na základě Dodatku č. 1 ze dne 30. 10. 2017, kde v čl. 8 bylo výslovně dohodnuto, že sice bude placen měsíční paušál dle přílohy č. 1 (tj. ceník), ale že jeho celková výše nebude dána prostým součtem jednotlivých položek ceníku. Proto žalobkyně nemá automaticky nárok na zaplacení celého měsíčního paušálu ve výši 116 147 Kč, nýbrž jen za položky 1 a 2 ceníku. Podmíněnost položek 3 a výše byla dána skutečným zajištěním i provedením servisní pohotovosti a současně existencí platné servisní smlouvy mezi žalovanou a jejím koncovým zákazníkem. Tyto předpoklady žalobkyně nedoložila. Předložené vyúčtování tedy uzavřené servisní smlouvě neodpovídá.

13. Z toho, že žalobkyně má měsíčně nárok maximálně na platbu za položky č. 1 a č. 2 ceníku tj. 30 000 Kč + 10 646 Kč, přičemž žalovaná jí uhradila 2 x 116 147 Kč, plyne přeplatek za měsíce květen a červen 2018 po 75 501 Kč. Tento nárok z bezdůvodného obohacení žalovaná použila k započtení vůči zažalované pohledávce. Okresní soud však chybně usoudil, že pohledávka žalované nesvědčí. Rovněž nesprávně vyhodnotil nárok na náhradu škody za zneužití dočasné nevýhradní licence a nekalosoutěžní jednání žalobkyně. Žalovaná uvedla, jaké softwarové produkty mohla žalobkyně užívat na základě dočasné nevýhradní licence a že kupř. jeden označený program nikdy užívat nemohla, přesto jej užívá dosud. Nekalosoutěžní jednání pak spočívalo v tom, že žalobkyně po ukončení servisní smlouvy zajišťovala pro označené koncové zákazníky servisní činnosti jako žalovaná, čímž vyvolávala nebezpečí záměny.

14. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. K charakteru paušální odměny odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2654/2013. V daném měsíci žalobkyně poskytla servisní pohotovost všem označeným klientům žalované. Jádrem byli klienti pod položkou 1 a 2 s tím, že ostatní klienti se mohou měnit – viz ceník od 1. 3. 2018. Dle čl. 5 Smlouvy byla žalovaná povinna žalobkyni informovat o případné změně v seznamu klientů, což se nestalo. Neexistuje jediný požadavek na servisní zásah, který by žalobkyně neprovedla. Právo na paušální odměnu za servisní pohotovost vůči určitému klientovi (koncovému zákazníkovi) nebylo ve smlouvě podmíněno tím, že by žalobkyně kromě zajištění pohotovosti musela vykonat i konkrétní servisní zásah. Kromě posledního měsíce obchodní spolupráce žalobkyně vždy uhradila měsíční paušální odměnu v plném rozsahu.

15. Okresní soud správně vyhodnotil obranu žalované spočívající v započtení jako nedůvodnou. Jednak neměl pravomoc řešit nároky z titulu porušení autorských práv a nekalé soutěže (§ 9 odst. 2 písm. g/, h/ o. s. ř.). Jednak žalobkyně si zakoupila neomezenou licenci opravňující ji k používání produktu bez souvislosti se servisní smlouvou. Ve smyslu čl. 4 Smlouvy pak žalovaná poskytla žalobkyni přístup k softwaru na serverech, nikoli software samotný. Přes poučení okresního soudu žalovaná netvrdila, v čem mělo spočívat nekalosoutěžní jednání žalobkyně. Obrana započtením není možná u pohledávek nejistých a neurčitých.

16. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§§ 201, 204 o. s. ř.), přezkoumal prvoinstanční rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 212 o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněným.

17. S ohledem na to, že sporný obsah závazku byl založen servisní smlouvou ze dne 9. 5. 2017, je třeba při jeho výkladu postupovat podle ustanovení § 555 až § 558 o. z. Přitom výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné.

18. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

19. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

20. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je citované pravidlo vykládáno v tom smyslu, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ust. § 556 odst. 1 věty první o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017). Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech zjištěných okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil. A právní jednání vyložit jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Takovouto skutečnou vůli (úmysl) třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem.

21. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že při výkladu sporného ujednání o měsíční paušální ceně za servisní pohotovost je třeba nejprve zkoumat skutečnou vůli jednajících. Odvolací soud se poté, co doplnil dosavadní dokazování o výslech jednatelů obou účastnic, mohl ztotožnit se závěrem okresního soudu, k němuž dospěl při výkladu servisní smlouvy ze dne 9. 5. 2017 a navazujícího právního jednání.

22. Okresní soud správně dovodil, že dodatkem č. 1 ze dne 30. 10. 2017 došlo mezi účastnicemi ke změně původně uzavřené servisní smlouvy v ujednání o předmětu činnosti a o ceně. Konkrétně k původním zachovaným článkům 1 až 5 Smlouvy přibyly dodatkem články 6 až 11. V čl. 7 dodatku byla za rozšířený předmět Smlouvy dohodnuta měsíční paušální cena, která vycházela z přílohy č. 1 - Ceník plnění za jednotlivé servisní smlouvy, dohledy a pohotovosti, která byla součástí tohoto dodatku. Takto k dodatku č. 1 existoval nejprve ceník s platností od 1. 11. 2017 na souhrnnou měsíční paušální cenu za položky 1 až 18 ve výši 124 938 Kč bez DPH (č. l. 238 spisu). S platností od 1. 3. 2018 následoval ceník na souhrnnou měsíční paušální částku 95 990 Kč bez DPH, což odpovídá vypuštění tří koncových zákazníků žalované pod položkami 6, 8 a 9 ceníku. V čl. 8 se žalovaná zavázala za poskytované služby (servis, pohotovost a dohled) ze strany žalobkyně platit měsíční paušál dle platného ceníku. Celková výše byla dána prostým součtem jednotlivých položek ceníku, přičemž položky 1 a 2 byly automatickou součástí měsíčního paušálu (tj. 10 646 Kč za pohotovost SW - již od původní Smlouvy + 30 000 Kč za dohledy [jméno] a [příjmení] tj. rozšíření). A pokud jde o podmíněnost dalších položek ceníku existencí platné servisní smlouvy mezi žalovanou a jejími koncovými zákazníky, žalovaná nikdy netvrdila, že v červenci 2018 tyto smlouvy či některé z nich platné nebyly, tudíž vylučovaly zcela nebo zčásti plnění žalobkyně. Jinými slovy, jestliže byly tyto smlouvy aktivní, pak byly v daný měsíc předmětem plnění (věta druhá článku 8).

23. Podle ceníků žalovaná plnila souhrnnou měsíční paušální částku žalobkyni v období od 1. 11. 2017 až do 30. 6. 2018, kdy došlo ke zhoršení vztahů mezi účastnicemi v souvislosti s výpovědí žalobkyně a odchodem několika zaměstnanců od žalované k žalobkyni, přičemž účastnice měly zřejmě odlišné představy o podmínkách ukončení obchodní spolupráce. Ke skutečné vůli (úmyslu) při sjednání nového smluvního ceníku s platností od 1. 3. 2018 byli slyšeni jednatelé obou účastnic (osoby jednající při podpisu dodatku č. 1 i obou ceníků). Žalovaná tvrdila, že dle ceníku od 1. 3. 2018 již měly být automatickou součástí paušálu jen položky 1 a 2 tj. 40 646 Kč bez DPH a ostatní položky, pouze pokud u příslušného zákazníka dojde k servisnímu zásahu. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] si nepamatoval, zda jednateli žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] při podpisu nového ceníku změnu v účtování a proplácení měsíčního paušálu oznámil resp. navrhl; možná to řekl finanční ředitel, který proplácel jednotlivé faktury, aniž činnost žalobkyně dostatečně kontrolovali. Jednatel žalobkyně vyloučil, že by o změně bylo cokoli řečeno či o ní jednáno. V ceníku vždy byli označeni zákazníci, jež měli uzavřeny servisní smlouvy se žalovanou, a o jejich změně žalobkyně informována nebyla. Žalobkyně zajistila pro poskytování servisu, dohledu a pohotovosti lidské a technické kapacity odpovídající právě počtu koncových zákazníků žalované dle platného ceníku, z něhož sporná faktura vychází.

24. Z ničeho tedy neplyne, že by úmysl žalované ústní formou změnit od 1. 3. 2018 způsob stanovení měsíční paušální ceny za trvání platné písemné Smlouvy ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 10. 2017 s ceníkem a při obdobné konstrukci ceníku nového, byl nebo musel být žalobkyni znám. Odvolací soud tedy přisvědčil výkladu soudu okresního. A za správné pokládá i jeho závěry týkající se procesní obrany žalované, k čemuž pouze pro stručnost odůvodnění odkazuje zejména na bod 39 až 41 odůvodnění prvoinstančního rozsudku (§ 219 o. s. ř.).

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni v tomto stupni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 500 Kč (vyjádření k odvolání, 2x účast u jednání odvolacího soudu, 1x porada s klientem přesahující 1 hodinu před účastnickým výslechem), hotových výdajů po 300 Kč ke každému z těchto úkonů, náhrady za promeškaný čas strávený cestou na dvě soudní jednání v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč a náhrady cestovních výdajů ve výši 3 112 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. c/, g/, k/, § 13 odst. 1. 4, 5, § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění; dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v pl. znění ujeto celkem 440 km při základní sazbě náhrady 4,70 Kč/km, průměrná spotřeba 5,33 l /100 km, cena benzinu 44,50 Kč/litr). Celkem tak žalobkyni náleží 27 512 Kč.