47 CO 105/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 961,15 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. dubna 2022 č. j. 8 C 39/2022-41

I. V části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta co do částky 3 321,85 Kč s příslušenstvím, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 321,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu v části 14 083 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 878,15 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 10. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky společně se smluvním poplatkem a doplňkovým pojistným ve výši 14 083 Kč vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, uhradil pouze částku 4 121,85 Kč Okresní soud posoudil smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Shledal ji neplatnou, a to z toho důvodu, že právní předchůdce žalobkyně neprozkoumal s náležitou odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Poskytnuté finanční prostředky ve výši 14 000 Kč tak představovaly plnění bez právního důvodu, kterým byl žalovaný obohacen. Jelikož sám uhradil žalobkyni 4 121,85 Kč, musí jí vrátit na vypořádání bezdůvodného obohacení ještě zbývajících 9 878,15 Kč. Tuto částku proto okresní soud uložil žalovanému zaplatit. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo jen do části výroku I, jíž byla žaloba zamítnuta v rozsahu 3 321,85 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně brojila proti skutkovému závěru okresního soudu, podle něhož jí žalovaný část dluhu v rozsahu 4 121,85 Kč zaplatil. Uvedené zjištění nevyplývá z žádného důkazu. Kolik žalovaný na dluh zaplatil, uvedla žalobkyně v žalobě. Jednalo se o celkovou částku 800 Kč. Soud nemůže tuto částku vypočítávat z rozdílu mezi výší plnění náležejícího dle smlouvy a žalovanou částkou. Žalobkyně mohla požadovat i méně, než na co by měla právo podle smlouvy. Žalovaný stále dluží žalobkyni na jistině 13 200 Kč, neboť dosud zaplatil jen 800 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I tak, že jí přizná i právo na zaplacení částky 3 321,85 Kč s příslušenstvím.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání důvodným.

6. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že z provedených důkazů nevyplývá, že by jí žalovaný zaplatil 4 121,85 Kč. Tuto skutečnost nelze dovozovat z toho, že žalobkyně neučinila předmětem své žaloby celou částku, na kterou by měla podle smlouvy v případě její platnosti právo. Zaplacení uvedené částky nevyplynulo ani z historie splácení úvěru („tabulka umoření“) předloženého žalobkyní. Z tohoto dokladu lze naopak dovodit, že žalovaný zaplatil žalobkyni pouze 800 Kč, jak uvedla žalobkyně v žalobě.

7. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a žalovaný byl plněním poskytnutým na jejím základě bezdůvodně obohacen, bylo třeba uložit žalovanému povinnost vrátit toto plnění, a to s přihlédnutím k dosud zaplacené části dluhu. S ohledem na poskytnutých 800 Kč byl tedy žalovaný povinen vrátit žalobkyni ještě zbývajících 13 200 Kč.

8. Jelikož okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jen 9 878,15 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, nelze považovat jeho rozhodnutí v části 3 321,85 Kč za správné. Žalobkyně měla právo na vrácení celé dosud neuhrazené částky 13 200 Kč.

9. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu a vedle již okresním soudem přisouzené částky 9 878,15 Kč přiznal žalobkyni právo na zaplacení dalších 3 321,85 Kč.

10. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil částečně rozsudek okresního soudu, rozhodl též o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

11. Pokud jde o řízení v prvním stupni, lze po rozhodnutí odvolacího soudu věc hodnotit tak, že každý z účastníků byl úspěšný přibližně z jedné poloviny. Žádného z nich nelze považovat za účastníka úspěšnějšího, kterému by bylo možno přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

12. Jinak tomu bylo v řízení odvolacím. Předmětem odvolacího řízení byla částka 3 321,85 Kč a žalobkyně byla ohledně ní zcela úspěšná. Z tohoto důvodu náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), odměně za zastupování za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (§ 7 bod třetí vyhl. č. 177/1996 Sb. – podání odvolání), jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 137 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalobkyně 2 573 Kč.