47 Co 108/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 699.353 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. května 2025, č. j. 3 C 244/2024-164

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, II a III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 27.951 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud v adresa (dále jen „okresní soud“) výrokem I rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 11,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení a ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení. Ve výroku II okresní soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši částka. Ve výroku III stanovil lhůtu k plnění povinností žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV okresní soud zamítl žalobu v části, jež se týkala úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. ze částka za dobu od datum do datum, ve výši 11,75 % p. a. ze částka od datum do datum, ve výši 15 % p. a. ze částka od datum do datum, ve výši 2,25 % p. a. ze částka od datum do zaplacení, ve výši 15 % p. a. ze částka od datum do datum, ve výši 2,25 % p. a. ze částka od datum do zaplacení, ve výši 15 % p. a. z částka od datum do datum a ve výši 2,25 % p. a. z částka od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení podílu na ztrátě podnikání za období 3. čtvrtletí datum, 1. – 3. čtvrtletí datum a za leden datum podle smlouvy o spolupráci při zajištění provozu bourárny masa v adresa uzavřené dne datum.

3. Okresní soud zjistil, že strany spolu uzavřely smlouvu o obchodní spolupráci při zajištění provozu střediska bourárny podle § 1746 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Povinností žalovaného bylo podílet se z 50 % na ztrátě společného podnikání. Strany se dohodly, že smlouvu je možno měnit pouze písemně, číslovanými dodatky. Žalovaný neprokázal, že smlouvu vypověděl. K tomuto tvrzení navrhl důkaz svou výpovědí a souborem přijatých a vydaných faktur. Okresní soud neuvěřil výpovědi žalovaného. Žalobkyně prokázala elektronickou komunikací mezi stranami z let datum a zápisy z porad ze dne datum, z nichž plyne, že obě strany intenzivně spolupracovaly při podnikání v bourárně. Činnost žalovaného odpovídala ujednání čl. II 3 smlouvy o spolupráci (zajištění, nastavení a kontrola práce řezníků, obchodní zajištění odbytu výrobků, cenotvorba a zavádění výrobků na trh, návrhy administrativní agendy žalobkyně, řešení nedostatků, zaučení a kontrola zaměstnanců žalobkyně apod). Činnost žalovaného pro žalobkyni i v období po roce datum vyplynula i z výpovědi svědků tituly před jménem právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Advokát tituly před jménem jméno FO vypověděl, že v r. datum mu tituly před jménem jméno FO uložil přípravu smlouvy s právnická osoba., která by navázala na spolupráci žalobkyně a žalovaného. Žalovaný neprokázal ani tvrzení, že žalobkyni poskytoval služby na základě samostatných dohod a že za to mu bylo žalobkyní placeno. Žalobkyně prokázala, že faktury z let datum byly vystaveny za práci syna žalovaného jméno FO, který pracoval pro žalobkyni na základě dohod o provedení práce. Výše uplatněného nároku byla nesporná. Skutečnost, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému pohledávku až v průběhu řízení, měl okresní soud za nerozhodnou. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši částka dopisem ze dne datum se splatností do 14 dnů od doručení vyúčtování. Dodejkou do datové schránky prokázala, že dopis byl žalovanému doručen datum. Částka se stala splatnou datum. Žalovaný se dostal do prodlení od datum. Žalobkyni tak vznikl i nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba úroků z prodlení ve 2. pol. datum činila 12,75 % p. a. Proto okresní soud v převážné zčásti vyhověl žalobě a zamítl ji pouze v té části, v níž se žalobkyně bezdůvodně domáhala úroků z prodlení – jednak za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení (před datum) a jednak ve výši přesahující 12,75 %. Žalovanému bylo uloženo nahradit ve věci úspěšné žalobkyni náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že se okresní soud nevypořádal s tvrzením žalovaného o ukončení smlouvy a s absencí fakturace na základě smlouvy ve vztahu k období po roce datum. Neexistenci fakturace podle smlouvy po roce datum měl žalovaný za stěžejní důkaz svědčící o tom, že došlo k ukončení smlouvy výpovědí. Pauza ve fakturaci trvala bez přerušení po dobu šesti let. Žalobkyně neprokázala, že došlo k dohodě o odkladu fakturace z důvodu nedobré hospodářské situace žalovaného. Žalovaný neposkytoval své služby na základě smlouvy po konci roku datum. V tomto období žalovaný pro žalobkyni příležitostně vykonával určité činnosti, a to bourání a zpracování zvěřiny a občasné přátelské rady ohledně provozu bourárny za odměnu v řádech nižších tisíců Kč, které vždy po jejich provedení žalobkyni řádně fakturoval. Tuto skutečnost žalovaný prokázal svými účetními dokumenty. Vedle toho žalovaný občasně poskytoval žalobkyni rady a doporučení ohledně provozu bourárny, za tuto činnost si však žalovaný nikdy nic neúčtoval. K fakturaci podle smlouvy o spolupráci mělo docházet po uzavření kvartálního období. Žalovaný však žalobkyni fakturoval nahodile, nikoliv v návaznosti na uplynulá kvartální období. Rovněž fakturoval částky, které nemají jakýkoliv odraz ve výsledcích hospodaření bourárny. Obecně nedává žádný smysl zůstávat v obchodním vztahu, který nejenže negeneruje zisk, ale navíc způsobuje značnou ztrátu. To vše za situace, kdy žalovaný mohl smlouvu a jí založenou spolupráci kdykoliv ukončit výpovědí. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že smlouva trvala i po roce datum, znamenalo by to, že žalobkyně nechala dobrovolně promlčet nároky za dva a půl roku trvání smlouvy. Za období před koncem roku datum žalobkyně žalovanému podíl na ztrátě pravidelně fakturovala. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný namítl rozpor uplatnění nároku s dobrými mravy. Žalobkyně uplatnila nárok po téměř šesti letech, kdy žalovaný měl smlouvu za ukončenou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila. Žalovaný neprokázal ukončení smlouvy výpovědí v roce datum. Žalobkyně prokázala doložením záznamů elektronické komunikace mezi stranami, že obě strany intenzivně spolupracovaly při podnikání v bourárně i v letech, za něž je nárok uplatňován. Ze záznamů elektronické korespondence stran plyne, že žalovaný dostával zprávy o hospodářských výsledcích podnikání včetně přehledů o výdělku jednotlivých zaměstnanců zvěřinového závodu, dále dokumenty, plány, hospodářské výsledky a rozvahy dalšího rozvoje střediska bourárny, záznamy konzultací a porad, dále že řešil v letech datum se zaměstnanci žalobkyně řadu provozních otázek - přijetí mongolského řezníka v r. datum, návrh kupní smlouvy s Vojenskými lesy a statky v r. datum, konzultace k obchodování se spol. Makro či konzultace s tituly před jménem jméno FO v r. datum, při přijetí nového řezníka. To okresní soud posoudil jako projevy řídící činnosti odpovídající vymezení povinností žalovaného podle ujednání v čl. II 3 smlouvy o spolupráci. Činnost žalovaného pro žalobkyni potvrdili i svědci a zápis z porady vedení žalobkyně ze dne datum. Žalovaný (ať již pod svým jménem či následně pod hlavičkou právnická osoba.) poskytoval pro žalobkyni kontinuálně od začátku roku datum až do téměř poloviny roku datum totožnou činnost, totožným způsobem. Tato činnost přesně odpovídala sjednané smlouvě, když žádná jiná smlouva než smlouva o spolupráci mezi účastníky, resp. následně mezi žalobkyní a právnická osoba. uzavřena nebyla. Absence fakturace ze strany žalobkyně nezpůsobila zánik jejího nároku. Dopadla výlučně na splatnost nároku a výši úroku z prodlení, nikoliv jistiny. Žalobkyně nechala promlčet své nároky za dva a půl roku trvání smlouvy pro nadstandardní vztah se žalovaným, který potvrdili i svědci. Žalovaný byl povinen dluh zaplatit na základě výzvy žalobkyně do datum. Od datum se ocitl v prodlení. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil a přiznal žalobkyni náklady řízení za odvolací řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spolupráci jako nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Podle čl. II odst. 2 a 3 smlouvy měl žalovaný zajišťovat provoz a know-how pro středisko bourárny, kontrolovat práci řezníků, obchodně zajistit odbyt výrobků, měl na starosti cenotvorbu, měl poskytovat know-how výrobních artiklů, apod. Podle čl. VI odst. 1 smlouvy se žalobkyně s žalovaným dohodli, že se budou podílet na zisku či ztrátě střediska bourárny rovným dílem, každá strana 50 %, a to za každé kvartální období. Podle čl. VII odst. 4 smlouvy měla žalobkyně v případě ztráty vystavit fakturu, v níž bude vyčíslena ½ ztráty za dané období. Žalovaný se zavázal fakturu zaplatit do 14 dnů.

8. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že žalovaný neprokázal, že smlouvu o spolupráci ústně vypověděl koncem roku datum. Žalobkyně takovou skutečnost popírala. Povinnost žalovaného své tvrzení prokázat je dána § 120 odst. 1 o. s. ř. Této povinnosti žalovaný nedostál.

9. Jeho výpovědi okresní soud neuvěřil. Žalobkyně prokázala výpověďmi svědků, záznamy elektronické komunikace a zápisy z porad, že žalovaný vykonával smluvní činnost pro žalobkyni až do roku datum.

10. Pokud šlo o fakturaci žalovaného, z výpisu faktur vystavených žalovaným vyplynulo, že žalobkyni účtoval měsíčně částky v obdobné výši v roce datum (do tvrzené výpovědi), i v následujících letech. Z těchto důkazů nelze dovodit změnu finančních vztahů mezi žalobkyní a žalovaným po roce datum.

11. Neexistence fakturace ztráty žalobkyní podle smlouvy po roce datum byla nesporná. Vyúčtovat žalovanému podíl na ztrátě bylo právem žalobkyně. To, že tak po dobu 6 let nečinila, nemá za následek ztrátu jejího nároku. Právo na zaplacení podílu na ztrátě se pouze promlčovalo (§ 609 o. z.). Nelze z toho ani dovodit tvrzení žalovaného o výpovědí smlouvy na konci roku datum. Chování žalobkyně ohledně účtování podílu na ztrátě jednatel žalobkyně vysvětlil přátelskými vztahy s žalovaným. To potvrdili i svědci.

12. Nárok žalobkyně vycházel z uzavřené smlouvy, rozpor s dobrými mravy nebyl shledán. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení podílu na ztrátě v roce datum, následně vystavila fakturu. Žalovaný ve sjednané 14denní lhůtě dluh nezaplatil, dostal se do prodlení, proto žalobkyni vzniklo právo i na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby po částka a náhrada hotových výdajů po částka (vyjádření k odvolání a účast u jednání), celkem částka. Krajský soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení v celkové výši částka včetně 21 % DPH ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.