3 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 699 353 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 699 353 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. ze 168 609 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále 11,75 % p. a. ze 105 629,50 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále 12,75 % p. a. ze 214 884 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále 12,75 % p. a. ze 320 580,50 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a dále 12,75 % p. a. z 58 869 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 256 737,40 Kč.

III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, jež se týká úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. ze 168 609 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do 26. 7. 2024, dále 11,75 % p. a. ze 105 629,50 Kč od 1. 4. 2022 do 26. 7. 2024, dále 15 % p. a. ze 214 884 Kč od 1. 7. 2022 do 26. 7. 2024, dále 2,25 % p. a. ze 214 884 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále 15 % p. a. ze 320 580,50 Kč od 1. 10. 2022 do 26. 7. 2024, dále 2,25 % p. a. ze 320 580,50 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále 15 % p. a. z 58 869 Kč od 1. 4. 2023 do 26. 7. 2024 a dále 2,25 % p. a. z 58 869 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení.

1. Žalobce podal dne 30. 9. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Žalobce tvrdil, že dne 17. 1. 2017 uzavřel se žalovaným smlouvu o spolupráci při zajištění provozu adresa. Dohodli se, že se budou podílet na zisku a ztrátě rovným dílem, podle měsíčných výsledků vykázaných vždy čtvrtletně. žalobkyně vykázala ztrátu ve 3. čtvrtletí 2021, dále v 1. – 3. čtvrtletí 2022 a v lednu 2023. Smlouva pozbyla účinnosti 31. 1. 2023, kdy ji nahradila nová smlouva žalobce s právnická osoba Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení podílu na ztrátě, žalovaný nezaplatil a je v prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že vypověděl smlouvu v červenci 2018. Odmítl, že by snad smlouva žalobce s právnická osoba měla nahradit předchozí smlouvu žalobce se žalovaným. Dále namítl, že žalobce mu vystavil pouze 3 faktury k podílu na ztrátě bourány – č. hodnota ze 14. 1. 2019 (za r. 2018), č. hodnota, ze 14. 8. 2017 (za 1. pololetí r. 2017) a 100170071, ze 14. 1. 2018 (za 2. pololetí r. 2017), jiné nikoliv 3. Nebylo sporu o tom, že strany uzavřely písemnou smlouvu o spolupráci, jak žalobce popsal. Ze smlouvy soud ověřil dohodu stran o 50% podílu obou stran na zisku a ztrátě, jak tvrdil žalobce, a to vždy na základě vystavené faktury, se splatností 14 dnů od vystavení. Strany se dohodly, že smlouvu je možno měnit pouze písemně, číslovanými dodatky. Stejně tak nebylo sporu o tom, že žalobce provozuje tzv. zvěřinový závod, pod který spadá i zmíněná Anonymizováno. Podrobněji to popsal ve svojí výpovědi svědek Ing. jméno FO: žalobce měl několik segmentů činnosti – polnosti, penzion Anonymizováno 4. Když žalobce popřel tvrzení žalovaného o výpovědi smlouvy, žalovaný k tomu navrhl důkaz svojí výpovědí. Vypověděl, že v r. 2018 ústně vypověděl smlouvu při osobním jednání s jednatelem žalobce Ing. jméno FO, bez přítomnosti jiných osob. Avšak jeho výpověď nepovažuje soud za dostatečný důkaz, způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. Jednatel žalobce Ing. jméno FO ve svojí výpovědi zcela vyloučil, že by snad žalovaný vypověděl smlouvu, popřel existenci jakéhokoliv jednání se žalovaným s tímto obsahem a doplnil, že i v jiných případech uzavírá i končí smlouvy písemně, nikoliv ústně. Tvrzení žalovaného tak zůstalo sporné a žalovaný se je pokusil podpořit tvrzením, že od r. 2018 již nespolupracoval se žalobcem. Žalobce prokázal opak záznamy elektronické komunikace mezi stranami z let 2019, 2020 i 2021, z nichž plyne, že obě strany intenzivně spolupracovaly při podnikání v bourárně v oněch letech. Tomu odpovídají i výpovědi svědků: Ing. právnická osoba, projektový manažer Anonymizováno (mateřské společnosti žalobce), vypověděl, že v r. 2017 se mu žalovaný představil tak, že bude řídit práci v bourárně a rozdávat úkoly. Svědek pravidelně jednal se žalovaným jako s vedoucím zvěřinového závodu. V r. 2018 se mu žalovaný svěřil, že s touto prací končí, protože nemůže ovlivnit hospodářské výsledky společného podnikání. I poté však spolupracoval se žalovaným. Ing. jméno FO, bývalý pracovní pozice skupiny Anonymizováno, vypověděl, že se žalovaným jednal pracovně jako s vedoucím zvěřinového závodu až do září 2019, kdy sám ukončil pracovní poměr. Posílal mu pravidelné zprávy o hospodářských výsledcích a osobně je probíral s ním a s Ing. jméno FO. Svědkyně Ing. jméno FO, pracovní pozice, popsala, že po nástupu do zaměstnání v r. 2020 se sešla se žalovaným, aby se ujistili, že oba správně rozumí ukazatelům hospodářských výsledků, aby žalovaný mohl dobře řídit činnost zvěřinového závodu. Pravidelně posílala žalovanému zprávy o hospodářských výsledcích zvěřinového závodu po celou dobu spolupráce – tedy i v r. 2021, 2022 a 2023. Po dubnu 2023 mu již neposílala hospodářské výsledky, protože zvěřinový závod si pronajala s. r. o. právnická osoba. Tomu odpovídá i výpověď jednatele žalobce jméno FO, který podrobně popsal letité přátelské vztahy se žalovaným, jejich spolupráci při založení zvěřinového závodu v letech 2014 či 2015, jejich dohodu o spolupráci, kdy žalobce platil provoz zpracování masa a žalovaný jej řídil, jejich novou dohodu o tom, že žalovaný bude spolupracovat se žalobcem prostřednictvím s.r.o. právnická osoba, neuspokojivé hospodářské výsledky podnikání, insolvenci s.r.o. právnická osoba a ukončení spolupráce spojené s opuštěním provozovny v adresa. Odpovídá tomu i výpověď svědka jméno FO, advokáta, který připravil smlouvu mezi žalobcem a právnická osoba – vypověděl, že v r. 2022 mu jméno FO uložil přípravu smlouvy s právnická osoba, která by navázala na spolupráci žalobce a žalovaného. Žalobce předložil soudu záznamy elektronické korespondence stran, z níž plyne, že žalovaný dostával zprávy o hospodářských výsledcích podnikání včetně přehledů o výdělku jednotlivých zaměstnanců zvěřinového závodu, dále dokumenty, plány, hospodářské výsledky a rozvahy dalšího rozvoje střediska bourárny, záznamy konzultací a porad, dále že řešil v letech 2017 – 2023 se zaměstnanci žalobce řadu provozních otázek - přijetí mongolského řezníka v r. 2019, návrh kupní smlouvy s Vojenskými lesy a statky v r. 2022, konzultace k obchodování se spol. Makro či konzultace s Ing. jméno FO v r. 2022, při přijetí nového řezníka. Soudu se jeví jako projevy činnosti řídící, jež odpovídají vymezení povinností žalovaného podle ujednání v ust. čl. II 3 smlouvy o spolupráci: zajištění, nastavení a kontrola práce řezníků, obchodní zajištění odbytu výrobků, cenotvorba a zavádění výrobků na trh, návrhy administrativní agendy žalobce, řešení nedostatků, zaučení a kontrola zaměstnanců žalobce apod. Ze zápisu z porady vedení žalobce ze dne 25. 10. 2021 plyne, že se jí žalovaný zúčastnil. I z výpovědi svědka jméno FO, bývalého prokuristy žalobce plyne, že žalovaný po celou dobu spolupráce prováděl stejnou činnost – řídil provoz, vybíral technologie, stroje a zařízení a jednal s možnými odběrateli název 5. Žalovaný tvrdil, že žalobci poskytoval různé služby na základě samostatných dohod a že za to mu bylo i fakturováno a placeno. Dokládal to výpisem z knihy přijatých faktur z let 2017-2022, jež obsahuje i faktury vystavené žalobcem. To žalobce popřel a vysvětlil, že se jedná o fakturaci syna žalovaného, jméno FO, který pracoval pro žalobce na základě dohody o provedení práce v letech 2017-2021. To doložil 5 dohodami o provedení práce s jméno FO, z oněch let, a dále výkazem mzdových nákladů na jméno FO v l. 2016-2022. Z těchto listin bylo zřejmé, že jméno FO skutečně pracoval pro žalobce. Jiné důkazy v tomto směru nebyly navrženy, a tak soud nemá za prokázané, že by snad žalovaný pracoval pro žalobce na základě samostatných dohod odlišných od smlouvy o spolupráci. Zcela nevěrohodně pak působí vysvětlení žalovaného, který situace a činnosti výše popsané označil za běžnou technologickou pomoc, již poskytuje všem svým zákazníkům při prodeji koření. Soud má za to, že v r. 2018 nedošlo ke změně spolupráce stran a že žalovaný intenzivně spolupracoval se žalobcem i v r. 2021, 2022 a v lednu 2023. Proto soud neuvěřil ani jeho osamocené výpovědi o ukončení spolupráce a výpovědi smlouvy v r. 2018. Žalovaného tak stíhala povinnost podílet se na ztrátě společného podnikání v rozhodném období.

6. Žádné zjištění významné pro tento spor soud neučinil z výpovědi jméno FO – svědkyně sice vypověděla, že pracovala pro žalobce a řídil ji žalovaný, ale nepamatovala si přesněji, kdyže to bylo.

7. Žalobce doložil výši uplatněného nároku přehledem hospodářských výsledků. Žalovaný neměl námitek proti takovému vyčíslení, a tak soud vzal jejich výši za nespornou. Z přehledu plyne celková dosažená ztráta za období od 3. čtvrtletí 2021 do 1. čtvrtletí 2023 1.398.706 Kč, z toho ve 3.Q 2021 ztráta 337 218 Kč, ve 4.Q 2021 zisk 145 276 Kč, v 1.Q 2022 ztráta 211259 Kč, ve právnická osoba 2022 ztráta 429 768 Kč, ve 3.Q 2022 ztráta 641 161 Kč, ve 4.Q 2022 zisk 193 216 Kč a v 1.Q 2023 ztráta 117 792 Kč. Polovina celkové ztráty (po odečtení zisku ve 4. čtvrtletí 2021 a 2022) pak odpovídá vymáhané částce.

8. Žalovaný tvrdil, že v období následujícím po červenci 2018 nedostal žádnou fakturu od protistrany k podílu na ztrátě bourány. Toto tvrzení bylo nesporné. Žalobce tvrdil, že se jeho jednatel dohodl se žalovaným na odkladu fakturace, že z jeho strany se jednalo o výraz vstřícnosti vůči obchodnímu partnerovi, že jej o to žalovaný požádal z důvodu přechodně nedobré hospodářské situace a žalobce mu vyhověl z dobré vůle. Jednatel žalobce jméno FO vypověděl, že se tak dohodl se žalovaným na základě žádosti žalovaného. Žalovaný to popřel. Jiné důkazy o takovém ujednání žalobce neposkytl, tudíž soud nemá toto tvrzení za prokázané. Nepřímé důkazy ukazují na pokyn jméno FO, aby nebyla prováděna fakturace, nejsou však způsobilé prokázat existenci dohody stran sporu o odkladu fakturace: Svědek jméno FO, bývalý prokurista žalobce, vypověděl, že jej jméno FO požádal, aby se žalovanému nefakturovala ztráta do doby, než se podnikání dostane do zisku, protože se obával, že žalovaný odejde ze společného podnikání, a bez něho by nebylo možno udržet podnik v chodu. Svědkyně jméno FO připustila, že mohla dostat od vedení společnosti pokyn, aby se neprováděla fakturace, a že to bylo na základě dohody jméno FO se žalovaným. Obdobně vypověděl i svědek jméno FO. Svědci měli pouze zprostředkované informace od jméno FO.

9. Žalobce tvrdil, že vyzval žalovaného k zaplacení a doložil to dopisem ze dne 11. 7. 2024. V dopisu mu vyúčtoval hospodářské výsledky bourárny v r. 2021, 2022 a 2023 a vyzval jej k zaplacení 699 353 Kč se splatností do 14 dnů od doručení vyúčtování. Dodejkou do datové schránky prokázal, že dopis byl žalovanému doručen 12. 7. 2024. Starší výzvu k zaplacení žalobce nepředložil a ani žalovaný nepotvrdil, že by snad byl dříve vyzván k zaplacení vymáhané částky (naopak to popřel ve vyjádření na předžalobní výzvu, ze dne 30. 10. 2024). Opětovné vyúčtování v průběhu tohoto sporu, fakturou č. hodnota ze dne 10. 2. 2025, znějící na 868 599 Kč, nemá vliv ani na existenci, ani na splatnost nároku. Pokud žalobce poukazoval na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, pak to se týká existence nároku, nikoliv jeho splatnosti. Jedná se zde tedy o dluh splatný na výzvu věřitele. Výzva byla doručena žalovanému 12. 7. 2024, splatnost byla do 14 dnů, tedy žalovaný měl zaplatit do 26. 7. 2024 a teprve 27. 7. 2024 se ocitl v prodlení se zaplacením.

10. Na základě výše popsaných zjištění tak soud dospěl k závěru o tom, že strany spolu uzavřeny inominátní smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, kterou nazvaly Smlouva o obchodní spolupráci, Zajištění provozu střediska bourárny a vymezily v ní svoje práva a povinnosti. Jednou z povinností žalovaného bylo podílet se z 50 % na ztrátě společného podnikání. Společné podnikání vykázalo ztrátu ve 3. čtvrtletí 2021, dále v 1. – 3. čtvrtletí 2022 a v lednu 2023. Polovina ztráty představuje 699 353 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení a částka se stala splatnou 26. 7. 2024. Žalovaný nezaplatil a je v prodlení od 27. 7. 2024. Žalobci tak vznikl i nárok na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Sazba úroků z prodlení ve 2. pol. 2024 činila 12,75 % p. a. Proto soud v převážné zčásti vyhověl žalobě a zamítl ji pouze v té části, v níž se žalobce bezdůvodně domáhá úroků z prodlení – jednak za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení (před 27. 7. 2024) a jednak ve výši přesahující 12,75 %.

11. Podle ust. § 142 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce uspěl v převážné části, a tak mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému.

12. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč... 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč.. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč.. 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč.. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč. 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč..9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč..48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, od 1. 1. 2025 pak 450 Kč. (ust.§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) Za tarifní hodnotu soud považuje 699 353 Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby u soudu, účast při jednání 18. 12. 2024 (přesáhlo 2 hodiny, tj. 2 úkony), písemné podání ze 13. 1. 2025 (odesláno nadvakrát, s doplněním ze dne 21. 1. 2025), účast při jednání 27. 1. 2025 (přesáhlo 7 hodin, tj. 4 úkony), písemné podání ze 30. 1. 2025 a 21. 2. 2025), účast při jednání 3. 3. 2025 (přesáhlo 2 hodiny), písemné podání z 20. 3. 2025, účast při jednání 14. 5. 2025 (přesáhlo 2 hodiny). Pokud zástupce žalobce poslal soudu několik podání či vyjádření v rychlém sledu za sebou, počítá je soud jako jeden úkon právní služby (podání z 13. 1. 2025 a podání z 30. 1. a z 20. 2. 2025). Náleží mu odměna ve výši 16 x 11 100 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 5 x 300 Kč + 11 x 450 Kč. Dále náhrada cestovních nákladů 2 809,84 Kč za cesty k jednání soudu z adresa a zpět, automobilem značky BMW, RZ SPZ, při vzdálenosti 82 km a průměrné spotřebě vozidla 7,9 l nafty/100 km. U cesty k jednání soudu v den 18. 12. 2024 soud počítá s cenou nafty 38,70 Kč/l a paušální náhradou 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., u cest k jednání soudu ve dnech 27. 1. 2025, 3. 3. 2025 a 14. 5. 2025 pak s cenou nafty 34,70 Kč/l a paušální náhradou 5,80 Kč/km, podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Dále náhrada času promeškaného při cestách (4 půlhodiny na jednu cestu tam a zpět), ve výši 4 x 100 Kč + 12 x 150 Kč. Dále náhrada 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad a dále i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 27975 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 256737,40 Kč.

13. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné lhůty k plnění.

14. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

15. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žalovaný sice upozornil, že mu žalobce vystavil fakturu až v průběhu řízení, ačkoliv se původně dohodli na placení na základě fakturace, avšak takový nedostatek soud nehodnotí jako právně významný. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dopisem (jak výše popsáno) a ještě před podáním žaloby jej upomenul o zaplacení. Jeho postup byl tedy předvídatelný. Vedle toho žalovaný věděl o svojí povinnosti již řadu let – jak bylo výše popsáno, dostával pravidelné zprávy o hospodářských výsledcích zvěřinového závodu. Pokud snad může mít opožděná fakturace následky v oblasti veřejnoprávní, není tomu tak v oblasti soukromého práva. Zde nemá vliv na existenci nároku, jeho splatnost ani promlčení (jak bylo výše reflektováno podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). I dopis i faktura jsou výzvou k zaplacení, se stejnými soukromoprávními důsledky. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních. Rozhodl by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.