47 Co 113/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa proti žalované: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa o zaplacení 20 474,88 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 4. dubna 2024, č. j. 3 C 158/2015-659

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částka s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši částka a České republice ve výši částka.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o přepravě, na jejímž základě byla žalovaná povinna přepravit ve smlouvě specifikované zboží z České republiky (adresa) na Ukrajinu (adresa), přičemž k nakládce zboží mělo dojít datum a k jeho vykládce datum. Existenci smlouvy dovodil okresní soud z faktického jednání stran. Písemná smlouva v plném znění s podpisy obou účastnic soudu předložena nebyla a k dispozici soud neměl ani nákladní list, který by o uzavření smlouvy svědčil. Žalovaná nicméně nechala prostřednictvím dalšího subjektu, ukrajinské společnosti právnická osoba, s nímž měla uzavřenu zvláštní smlouvu o přepravě, přistavit dne datum do sídla původního odesílatele (společnosti právnická osoba, která si přepravu původně objednala u žalobkyně) nákladní automobil. Zboží bylo dne datum naloženo a následujícího dne si měl řidič vozidla vyzvednout doklady potřebné k přepravě nákladu. To se však nestalo a řidič i s nákladem odjel bez dokladů. Od té doby byl s ním i s jeho zaměstnavatelem ztracen kontakt, zboží nebylo příjemci doručeno. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že jde o situaci předvídanou v čl. 17 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), podle něhož dopravce odpovídá odesílateli za ztrátu zásilky vzniklou od jejího převzetí až do jejího vydání. Skutečnost, že ztrátu či dokonce odcizení zásilky způsobil případně řidič společnosti právnická osoba, na tom nic nemění, neboť dopravce ve smyslu čl. 3 CMR odpovídá i za pochybení osob, které ke splnění svých povinností z přepravy použil. Okresní soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni škodu za ztrátu zásilky, jejíž výši odvodil od ceny, kterou odesílatel vyúčtoval konečnému příjemci zásilky. Jednalo se o částku částka. Jelikož se žalobkyně domáhala v řízení částky nižší, a to ve výši částka, okresní soud její žalobě vyhověl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že uzavření smlouvy o přepravě nebylo v řízení prokázáno. Úmluvu CMR proto nelze na daný případ aplikovat. Nelze proto podle ní ani dovozovat odpovědnost žalované za škodu způsobenou odcizením zásilky. Nákladní list není dostatečným důkazem o uzavření smlouvy, jak správně dovodil okresní soud. Existenci smlouvy nelze dovodit ani z listiny, na které byla zachycena jen část smlouvy, tj. pouze první z celkových dvou stran. Není zřejmé, co bylo obsahem smlouvy zachycené na její druhé straně. Na smlouvě též chybí podpis žalobkyně. Teprve podpisem a razítkem, kterými opatřila listinu žalovaná, nabyla listina charakteru oferty. Bylo na žalobkyni, aby tuto ofertu akceptovala svým podpisem, což se však nikdy nestalo. Na právní hodnocení tohoto stavu nemůže mít vliv skutečnost, že žalovaná v počáteční fázi řízení uzavření smlouvy připouštěla. Dovodil-li okresní soud, že smlouva byla uzavřena jinak než písemně, je jeho závěr nepřezkoumatelný, neboť z rozsudku neplyne, jakou formou byla smlouva uzavřena, kdo s kým při jejím uzavírání jednal, ani co bylo jejím obsahem. Okresní soud nezohlednil ani to, že na nákladním listu je jako další dopravce uvedena žalobkyně a že žalovaná na něm naopak uvedena není. Škoda vzniklá žalobkyni navíc nemůže spočívat v krocích, které vůči ní (formou zápočtu vzájemných pohledávek) učinila společnost právnická osoba, neboť smluvním partnerem žalobkyně a vlastníkem přepravovaného zboží byla společnost právnická osoba Neuhradila-li společnost právnická osoba žalobkyni některé její pohledávky, nemá to žádnou příčinnou souvislost se ztrátou (odcizením) přepravované zásilky. Stejně tak je nepřezkoumatelný závěr okresního soudu, že je nerozhodné, plnila-li žalobkyně formou zápočtu společnosti právnická osoba. na základě existujícího právního důvodu spočívajícího v náhradě škody, nebo společnosti právnická osoba bez právního důvodu. Společnost právnická osoba neměla ohledně přepravy zboží s žalobkyní žádný vztah. Prokázáno konečně nebylo ani to, jaké výrobky co do druhu, počtu a váhy byly převzaty k přepravě. Z důkazů provedených okresním soudem tyto skutečnosti nevyplývají. Společnost právnická osoba. propustila naložený kamion, aniž by si nechala potvrdit dodací listy a řádně vyplněný nákladní list. Žalobkyně neprokázala předání zboží k přepravě. Žalovaná ani neuzavřela smlouvu se společností právnická osoba, což v řízení rovněž uvedla, ale ani s tímto tvrzením se okresní soud nikterak nevypořádal. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že žalovaná po celou dobu řízení tvrdila, že smlouvu o přepravě s žalobkyní uzavřela. Je chybný její argument, že toto její skutkové tvrzení, posléze popírané, je irelevantní. Smlouva o mezinárodní přepravě může být uzavřena jakoukoliv formou. Důraz je kladen na rychlost, s níž se pojí i bezformálnost tohoto smluvního typu. Z provedených důkazů plyne, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena byla. Stanovisko žalované je účelové – žalovaná popírá uzavření smlouvy, zároveň však argumentuje chybějící druhou stranou smlouvy. Pokud jde o výši škody, ztotožňuje se žalobkyně se závěry okresního soudu. Stejně tak žalobkyně souhlasí se závěrem okresního soudu ohledně její aktivní věcné legitimace. V řízení bylo prokázáno, že zboží bylo naloženo na vozidlo třetí osoby, kterou si žalovaná pro přepravu najala a která zboží odcizila. Žalovaná jako dopravce odpovídá za škodu způsobenou touto třetí osobou, resp. jí použitými dalšími osobami (čl. 3, čl. 29 CMR). Rozsudek okresního soudu je proto věcně správný a měl by být potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.

7. Podstatou sporu mezi účastníky byla otázka, zda mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o přepravě, z níž pro žalovanou plynula povinnost dopravit okresním soudem popsanou zásilku z adresa v České republice do ukrajinského adresa ve dnech datum až datum. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že taková smlouva mezi účastnicemi uzavřena byla. Odvolací soud považuje tento jeho závěr za správný, neboť odpovídá provedeným důkazům.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná, ač popírá uzavření smlouvy s žalobkyní, uzavřela sama s další osobou (právnická osoba) smlouvu téhož obsahu, tedy smlouvu o obstarání dopravy s parametry v podstatě shodnými se smlouvou tvrzenou žalobkyní. Obě listiny nesou dokonce stejné datum (datum) a na obou z nich je uvedeno nákladní auto téže registrační značky. Obsahem přiloženého spisu policie ČR (podání vysvětlení p. jméno FO a zejména policií provedené vyhodnocení kamerových záznamů pořízených v souvislosti s nakládkou zboží) bylo dále prokázáno, že zboží určené k přepravě bylo společností právnická osoba, resp. jejím řidičem jméno FO skutečně naloženo. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že z uvedených zjištění je nutno dovodit existenci smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, neboť nelze rozumně předpokládat, že by žalovaná objednala u společnosti právnická osoba ve stejný den zakázku uvedeného obsahu, aniž by sama měla ohledně téže zakázky uzavřenu smlouvu s žalobkyní. Takovou shodu okolností je nutno z hlediska pravděpodobnosti vyloučit. Žalovaná ostatně ani netvrdila, že by šlo o její vlastní zakázku, kterou získala bez přičinění žalobkyně. Netvrdila žádný vlastní právní vztah s nějakým jiným odesílatelem, vůči němuž by byla v postavení dopravce. Jinými slovy, žalovaná neposkytla žádné věrohodné tvrzení o tom, jak jinak se případně k zakázce na přepravu zboží dostala, pokud se tak nestalo právě na základě smluvního vztahu s žalobkyní. Není jiného rozumného vysvětlení, proč žalovaná ohledně sporné zásilky objednala přepravu u společnosti právnická osoba, než že jako dopravce na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní využila ke splnění své povinnosti služeb společnosti právnická osoba jakožto dalšího dopravce (poddopravce).

9. Tomu ostatně nasvědčuje další okolnost zmíněná již i okresním soudem, totiž že na objednávce odesílatele (právnická osoba), na listině zachycující text první strany smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou i na smlouvě uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba je vždy uvedeno totožné nákladní číslo (číslo), které zakázce z důvodu její identifikace a možnosti sledování průběhu její přepravy přidělil původní odesílatel (právnická osoba). Lze jen obtížně vysvětlit, jak by se toto zcela shodné nákladní číslo mohlo objevit na smlouvě mezi žalovanou a společností právnická osoba, aniž by existovala smlouva mezi žalobkyní a žalovanou obsahující tentýž údaj (totéž nákladní číslo). Na otázku, jak jinak by se toto číslo mohlo stát součástí smlouvy mezi žalovanou a společností právnická osoba, nenašel odvolací soud žádnou uspokojivou odpověď. I z uvedeného je patrné, že žalovaná se vůči žalobkyni k provedení přepravy zavázala a že se jednalo o přepravu právě té zásilky, kterou měla pro původního odesílatele (právnická osoba) na základě smlouvy uzavřené s ním dne datum provést žalobkyně. Jelikož uvedené nákladní číslo figuruje ve všech výše uvedených listinách, lze z toho dovodit přímou nepřetržitou linii vztahů mezi odesílatelem, dopravcem a dvěma poddopravci (právnická osoba – žalobkyně – žalovaná – právnická osoba) týkajících se jedné a téže zásilky.

10. O vzájemné souvislosti mezi smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou na straně jedné a smlouvou mezi žalovanou a společností právnická osoba na straně druhé, a tedy o vlastní existenci první z uvedených smluv, svědčí též to, že v obou z nich bylo uvedeno i stejné registrační číslo vozidla, které mělo přepravu nákladu provést (číslo).

11. Také okolnost, že první list smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou byl opatřen otiskem razítka žalované, nasvědčuje vůli žalované smlouvu s žalobkyní uzavřít. Těžko hledat důvody, proč by žalovaná opatřovala listinu svým razítkem (a podpisem), pokud by neměla v úmyslu smlouvu uzavřít. Názoru žalované, že se mohlo jednat nanejvýš o nabídku žalované k uzavření smlouvy, která by musela být žalobkyní teprve písemně přijata, přisvědčit nelze. Jak již správně uvedl okresní soud, platná právní úprava nespojuje se smlouvou o přepravě žádné formální nároky. Smlouva tedy nemusela být nutně písemná. Z nedostatku jejího písemného vyhotovení nelze dovozovat její neexistenci. Úmysl žalobkyně uzavřít smlouvu lze dovozovat ze samotného předložení návrhu smlouvy žalované, úmysl žalované pak z razítka, jímž návrh opatřila. Na uzavření smlouvy lze usuzovat též z jednání žalované, která zajistila přistavení vozidla do místa nakládky.

12. Namítala-li žalovaná, že se okresní soud nevypořádal s její výhradou, že při hodnocení smlouvy mezi žalovanou a společnosti právnická osoba vycházel z listiny, která je pouhou kopií originálu, o níž není známo, z jakého zdroje vzešla, pak je třeba uvést, že nejde o námitku oprávněnou. Povahou tohoto důkazu, a to jak z hlediska jeho formálních, tak i obsahových náležitostí, se okresní soud podrobně zabýval (srov. bod 30. rozsudku). Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že smlouva předložená okresnímu soudu (č. l. 534) byla opatřena graficky poměrně náročným logem žalované a těžko napodobitelným otiskem jejího razítka. Ani odvolací soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že listina odpovídá originálu smlouvy a že nejde např. o falzum účelově zhotovené pro využití v tomto řízení.

13. Za oprávněnou odvolací soud nepovažuje ani námitku, že nebylo prokázáno převzetí zboží dopravcem, tedy jeho naložení u společnosti právnická osoba. Uvedená skutečnost vyplývá, jak již uvedl okresní soud, zejména z obsahu přílohového spisu Policie ČR, v němž je obsažen zápis policie o vyhodnocení kamerových záznamů z nakládky zboží. Z tohoto zápisu plyne, že se k nakládce u společnosti právnická osoba dostavil kamion ve smlouvě dohodnuté registrační značky. Dále byl z téhož spisu proveden důkaz záznamem o podaném vysvětlení, v němž dispečer žalobkyně jméno FO oznámil podezření z krádeže zboží. V rámci tohoto úkonu jméno FO popsal standardní postup při nakládání zboží i některé konkrétní okolnosti, které provázely převzetí zboží dopravcem v tomto případě (zpoždění příjezdu k nakládce, vyhotovení dokladů potřebných k přepravě v den následující po nakládce). jméno FO mimo jiné uvedl, že den po nakládce (datum) mu v odpoledních hodinách sdělila zaměstnankyně společnosti právnická osoba paní jméno, že si řidič vozidla dosud nepřevzal doklady ke zboží. Správnost obsahu policejního záznamu stvrdil jméno FO následně při svém výslechu před soudem. Již jen na základě uvedených okolností lze podle názoru odvolacího soudu přisvědčit okresnímu soudu v jeho závěru o tom, že zboží bylo dopravcem převzato (naloženo). Pokud by se tak nestalo, nebyly by ze strany společnosti právnická osoba vyhotovovány doklady potřebné k jeho převozu a zaměstnankyně odesílající společnosti, paní jméno, by neměla důvod shánět se po řidiči a oznamovat jméno FO, že si doposud nevyzvedl doklady ke zboží. K uvedenému přistupují další okolnosti svědčící pro závěr, že zboží bylo dopravcem převzato. jméno FO totiž o celé záležitosti bezprostředně informoval žalovanou, která mu však sdělila, že telefon řidiče je vypnutý a že se nelze dovolat ani společnosti, která přepravu realizovala. Je nutno předpokládat, že za normálních okolností, pokud by z jakéhokoliv důvodu nedošlo k naložení zboží, by řidič vozidla i jeho zaměstnavatel s žalovanou komunikovali a celou záležitost jí nějak vysvětlili. Ze spisu Policie ČR dále vyplynulo, že za použití shodného vozidla (byť opatřeného jinou registrační značkou) byl obdobným způsobem odcizen náklad jiného zboží, k čemuž došlo dne datum v adresa. Se zřetelem ke všem výše uvedeným okolnostem považuje odvolací soud závěr okresního soud o převzetí zboží dopravcem za správný.

14. Jelikož písemná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nebyla v řízení předložena v plném znění a s podpisem žalobkyně, je namístě vzhledem ke všem dalším výše uvedeným okolnostem uzavřít, že smlouva mezi oběma subjekty byla uzavřena přinejmenším konkludentně (přistavením nákladního vozidla na adresu odesílatele, naložením zásilky a jejím odvozem z místa nakládky) a její obsah tvořil závazek žalované uskutečnit přepravu zboží z adresa do ukrajinského adresa.

15. Okresnímu soudu je třeba přisvědčit i v jeho právním hodnocení věci. Žalobkyně měla v celém řetězci vztahů mezi stranami zúčastněnými na přepravě nákladu postavení dopravce, a to vůči původnímu odesílateli, kterým byla společnosti právnická osoba Žalovaná figurovala v tomto řetězci jako tzv. poddopravce. Samotný vztah mezi žalobkyní a žalovanou je však třeba hodnotit tak, jako by mezi těmito subjekty byla uzavřena samostatná smlouva o přepravě. Žalobkyni je tedy nutno považovat, jak správně uvedl okresní soud, za odesílatelku a žalovanou za dopravce, a jejich vzájemný vztah je třeba podrobit režimu CMR.

16. Jelikož naložený náklad nebyl příjemci doručen, odpovídá žalovaná žalobkyni podle čl. 17 odst. 1 CMR za ztrátu zboží, k níž došlo. Je proto povinna nahradit žalobkyni škodu touto ztrátou způsobenou. Okresní soud nepochybil ani při vyčíslení výše škody, pokud tuto škodu – jakožto hodnotu zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě – odvodil z částky fakturované odesílatelem příjemci. Takový postup odpovídá i závěrům relevantní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, publikovaný též ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/2022). V řízení nebyla tvrzena a ani žádným jiným způsobem nevyšla najevo jakákoliv okolnost, která by mohla zpochybnit předpoklad, že cena vyúčtovaná odesílatelem příjemci byla běžnou tržní cenou.

17. Přisvědčit nebylo možné ani ostatním námitkám žalované proti právnímu hodnocení okresního soudu. Nárok vznesený žalobkyní je nárokem originárním, plynoucím přímo z čl. 17 odst. 1 CMR. Žalobkyně, která měla ve vztahu k žalované postavení odesílatele, má dle tohoto ustanovení právo na náhradu škody vzniklé ztrátou zásilky. Byla proto v tomto řízení aktivně legitimována. Právě proto, že její nárok je nárokem originárním, plynoucím z čl. 17 CMR, nejde o nárok odvozený od jiného právního vztahu. Nejedná se tudíž např. ani o regresní nárok žalobkyně z titulu úhrady škody za žalovanou. Je proto správný závěr okresního soudu, že pro rozhodnutí v této věci bylo bezvýznamné, zda a komu žalobkyně sama případně hradila škodu vzniklou ze ztráty zásilky.

18. Stejně tak nebylo podle názoru odvolacího soudu nutné, aby žalobkyně v žalobě zcela přesně a dopodrobna identifikovala přepravované zboží. Odvolací soud je naopak toho názoru, že v tomto případě plně postačilo, identifikovala-li žalobkyně zásilku jako takovou, což se stalo přinejmenším prostřednictvím výše zmíněného nákladního čísla. Obsah zásilky je ostatně patrný z první strany smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, která se zachovala v písemné podobě a na níž je uveden druh zboží, jeho množství (počet palet) i jeho váha. Přesná identifikace zboží je navíc obsažena na faktuře vystavené původním odesílatelem pro příjemce, jak již uvedl okresní soud. Ani tuto námitku tedy neshledal odvolací soud důvodnou.

19. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

21. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby ve výši (závislé na aktuálním kurzu Eura vyhlášeném ČNB, jenž v prvním případě činil 24,700 a v druhém 25,115) částka a částka (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobkyně za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase adresa a zpět v celkové délce 100 km ve výši částka (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 4 ½ hodiny po částka (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odměna u každého ze dvou úkonů právní služby byla stanovena z částky představující předmět řízení vyjádřené v českých korunách při kurzu Eura ke dni provedení úkonu (datum, datum). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně po zaokrouhlení na celé koruny částka. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Semilech.