3 C 158/2015

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 20 474,88 EUR s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 20 474,88 EUR s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 20 474,88 EUR od 26. 9. 2015 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 183 445,55 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení ve výši 46 861,40 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 474,88 EUR s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z částky 20 474,88 EUR od 26. 9. 2015 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastnicemi – žalobkyní jako objednatelem přepravy a žalovanou jako dopravcem – byla 25. 11. 2014 uzavřena smlouva č. , tel. číslo, (, Anonymizováno, ) o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni provést ve dnech 27. 11. 2014 až 2. 12. 2014 přepravu zboží, konkrétně hygienického zboží společnosti , právnická osoba, , z místa nakládky v , adresa, do místa vykládky , právnická osoba, , právnická osoba, . ve městě , adresa, . Uvedená smlouva se řídí ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné v ČR jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále v odůvodnění případně jen „Úmluva“). Zásilka byla dle přepravní smlouvy žalovanou skutečně ve městě , adresa, převzata, avšak do doby podání žaloby (8. 10. 2015) nebylo zboží do místa vykládky dodáno, jelikož v průběhu přepravy došlo k odcizení vozidla užitého k přepravě včetně zboží v něm, jehož vlastníkem byl klient žalobkyně – společnost , právnická osoba, S poukazem na články 17 a 20 Úmluvy měla žalobkyně za to, že žalovaná jako dopravce odpovídá mj. za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, která vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku vydání; ztrátou se přitom rozumí nevydání zásilky do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty dodání. Žalobkyně také vyzdvihla, že žalovaná jako dopravce odpovídá za jednání a opomenutí mj. svých zástupců a osob, které použije při provádění přepravy (případně za shodné u takových osob, které použije její poddopravce, i případný další poddopravce), pokud takové osoby jednají v rámci uložených pracovních úkolů, a to i když nejednaly v zájmu dopravce, ale svým jednáním sledovaly výlučně vlastní zájem nebo zájem třetí osoby. Žalovaná tak odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedením přepravy, spočívající v krádeži přepravovaného zboží. Žalobkyně poukázala na popis událostí obsažený ve vysvětlení, podaném na policii dne 1. 12. 2014 dispečerem žalobkyně , jméno FO, (že mu byly poskytnuty informace o RZ , SPZ, , jímž měla být přeprava uskutečněna, jménu a čísle pasu jeho řidiče , jméno FO, , že tyto údaje následně předal společnosti , právnická osoba, , kam se uvedené vozidlo k nakládce poté přihlásilo, avšak následně si řidič nevyzvedl příslušné dokumenty a posléze byl nekontaktní). Dále žalobkyně poukázala na všeobecné podmínky přepravy (General conditions of transportation) obsažené ve spodní části smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, , ve kterých – článek 10 – bylo mj. uvedeno, že škoda vzniklá klientovi žalobkyně v důsledku krádeže zboží bude v plném rozsahu nahrazena společností žalované, která byla povinna přepravované zboží pro případ krádeže pojistit; v případě porušení této povinnosti byla žalovaná povinna nahradit vzniklou škodu ze svého. Žalobkyní požadovaná částka 20 474,88 EUR vychází z toho, jaká byla tržní hodnota předmětné zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, konkrétně z toho, že klient žalobkyně , právnická osoba, vyúčtoval žalobkyni hodnotou tohoto zboží fakturou č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2014 částkou 28 924,88 Kč. Žalobkyně tak v řízení uplatnila vůči žalované na základě předpokladu, že předmětné zboží bylo odcizeno, škodu způsobenou ztrátou předmětného zboží, přičemž ji nejprve žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2014 na předešle uvedenou částku 28 924,88 EUR, vůči níž však posléze započetla svůj dluh mající u žalované ve výši celkem 8 450 EUR (vůči žalobkyni vyúčtováno (za jiné – dřívější případy provedení přepravy žalovanou jako dopravcem pro žalobkyni jako objednatele) šesti fakturami označenými 9 číslicemi – ve všech případech s prvními 6 číslicemi „, Anonymizováno, “ – a s posledními trojčíslími , Anonymizováno, , a to konkrétně na částky 300 EUR, 1 710 EUR, 2 x 1 760 EUR a 2 x 1 460 EUR), tudíž v řízení uplatnila po uvedeném započtení částku toliko 20 474,88 EUR. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění ještě 8. 9. 2015 předžalobní výzvou se lhůtou k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla doručena 18. 9. 2015. Jelikož žalovaná ničeho neplnila, uplatnila žalobkyně také nárok na úrok z prodlení ve výši 5% ročně od 26. 9. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaná od počátku řízení žalobu neuznávala. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 2013 uzavřena Smlouva č. , hodnota, o poskytnutí spedičních služeb (dále případně jen „Smlouva č. , hodnota, , podle níž se žalovaná zavázala uskutečnit přepravu v souladu se Smlouvou dle objednávky žalobkyně, která se zavázala za to zaplatit úplatu. Podle žalované byla Smlouva 83-06-25 platná do 31. 12. 2013, resp. v důsledku ustanovení článku 9.1 a 9.2 se prodloužila do 31. 12. 2014. Žalovaná tak měla zato, že právní poměr mezi účastnicemi se řídí ustanoveními této Smlouvy, zatímco tzv. Contract about shipment č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014 není samostatnou smlouvou, nýbrž jen objednávkou na přepravu v souladu se Smlouvou č. l. 83-06-25. V prvé řadě žalovaná namítla nedostatek podmínek řízení [§ 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)], konkrétně nedostatek pravomoci soudů ČR k projednání a rozhodnutí věci, a to jednak podle článku 6.2 Smlouvy č. , hodnota, , jednak dle článku 31 Úmluvy. Nicméně žalovaná v úvodu řízení připustila, že za podmínek uvedených v předmětné objednávce č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014 na sebe jako přepravce přijala závazek uskutečnit přepravu nákladu z , adresa, do města , adresa, , že stranami byly v objednávce označeny termíny a podmínky, ve kterých se měla doprava uskutečnit – zejm. nakládka k 27. 11. 2014 a vykládka 2. 12. 2014. Žalobkyně ale již 5. 12. 2014 vystavila žalované fakturaci na celkovou částku 28 924,88 EUR s odůvodněním, že náklad naložený 27. 11. 2014 považuje za odcizený a že žalobkyni byla způsobena újma následkem toho, že vlastník ztraceného nákladu , právnická osoba, . vyúčtovala žalobkyni uvedenou částku za ztracený náklad. S odkazem na článek 20 Úmluvy však náklad mohl být považován za ztracený až dnem 2. 1. 2015 (30 dnů po uplynutí sjednaného termínu vykládky); žalobkyně tak do uvedeného data nemohla náklad považovat za ztracený a společnost , právnická osoba, nemohla před tímto datem vyúčtovat žalobkyni částku za údajně ztracený náklad. Zároveň žalobkyně neobjasnila, na základě jakého právního důvodu uspokojila požadavek společnosti , právnická osoba, a uhradila jí platbu 28 924,88 EUR za ztracené zboží (dle žalované mohla být fakturace č. , hodnota, ze 2. 12. 2014 vystavena uvedenou společností vůči žalobkyni ve spojení s jiným finančním závazkem), resp. neprokázala, že takovou částku uvedené společnosti také fakticky uhradila.Vůči důkazu v podobě úředního záznamu o podání vysvětlení dispečera žalobkyně , jméno FO, namítala žalovaná, že zachycuje pouze vlastní myšlenky dispečera, tento záznam není oficiálním dokumentem – nebyl vyplněn osobou oprávněnou provádět šetření. Podle žalované se přitom ani žalobkyně, žalovaná či vlastník nákladu neobrátili na orgány činné v trestním řízení z důvodu provedení vyšetřování a prověření trestného činu krádeže.S odkazem na článek 13 odst. 1 Úmluvy (podle něhož – v interpretaci žalované – se po příjezdu zásilky na místo předpokládá pro její doručení, že příjemce má právo vyžadovat od dopravce druhé vyhotovení nákladního listu a nákladu výměnou za potvrzení) a na článek 19 (podle žalobkyně se tento článek týká oprávnění příjemce svým jménem uplatnit nárok vůči přepravci v případě, že náklad nebyl doručen nebo byl ztracen po uplynutí termínu) poukazovala žalovaná na to, že právo na uplatnění nároku u přepravce v případě ztráty nákladu má výhradně příjemce nákladu, kterým v daném případě je , právnická osoba, , právnická osoba, ., která však žádný nárok neuplatnila.Konečně žalovaná namítala, že žalobkyně nepředložila potřebné důkazy o přijetí nákladu pro přepravu konkrétně žalovanou a na automobil uvedený v objednávce č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014. V souvislosti s tím žalovaná namítala, že žalobkyně nedoložila dokumenty k tomu jaký vztah má osoba uvedená (podepsaná) v řádku 23 mezinárodního nákladního listu (dále případně jen „, Anonymizováno, “) č. , hodnota, (který žalovaná doručila soudu poštou dne 19. 10. 2017, spolu s doplněným vyjádřením k žalobě, a to v jeho vyhotovení 1 – exemplář pro odesílatele) – , jméno FO, (-a) , jméno FO, ke společnosti žalované nebo k příjemci nákladu. Uvedená osoba nebyla oprávněnou osobou jednat za žalovanou, u , Anonymizováno, č. , hodnota, u této osoby není jako přepravce vůbec uvedena žalovaná; naopak na řádku 17 citovaného , Anonymizováno, je jako přepravce uvedena žalobkyně, z čehož je zřejmé, že , jméno FO, byla zmocněnou osobou žalobkyně, jelikož jménem přepravce podepsala nákladní list, v němž je žalobkyně jako dopravce uvedena.

3. Na základě námitek žalované žalobkyně doplnila následující. Ohledně námitky žalované o nedostatku pravomoci českého soudu oponovala žalobkyně, že smlouvu číslo , hodnota, ze dne 25. 6. 2013 vůbec neuzavřela; při jednání soudu dne 19. 7. 2016 popřela pravost a správnost této listiny a označila ji za falzifikát, neboť taková listina nikdy nebyla podepsána pravým podpisem žalobkyně, respektive její oprávněné osoby.Dále žalobkyně uváděla, že smlouva o přepravě číslo , tel. číslo, je pravou smlouvou, navíc by měla charakter speciální a samostatné smlouvy k tzv. rámcové smlouvě číslo , hodnota, , a to pro případ, že by se snad smlouva číslo , hodnota, ukázala jako pravá. K námitce žalované, že žalobkyně uspokojila nárok odesílatele – tedy společnosti , právnická osoba, , adresa, – na náhradu škody za ztracené zboží předčasně, tj. před uplynutím lhůty, kdy mohl být náklad podle ustanovení čl. 20 Úmluvy , Anonymizováno, považován bez dalších důkazů za ztracený, žalobkyně kontrovala tím, že jde o námitku bezpředmětnou. Relevantní totiž je, že žalobkyni byla způsobena škoda spočívající ve ztrátě přepravovaného zboží, vyčíslená odesílatelem na částku 28 924,88 EUR. Žalobkyně se ostatně až po uplynutí lhůty uvedené v čl. 20 Úmluvy obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody způsobené ztrátou přepravovaného nákladu.Žalobkyně zdůraznila, že z hlediska rozhodného práva je nutné přednostně aplikovat Úmluvu CMR. V otázkách, které tato úmluva neupravuje, pak je namístě subsidiárně použít právo České republiky, jelikož s tímto právem smlouva nejúžeji souvisí. Toto dovozovala z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Vzhledem k tomu, že sídlo žalobce, místo nakládky a vznik škody nastal v České republice, měla žalobkyně za to, že z hlediska hmotného práva by se měl použít občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. Odkázala na jeho ustanovení § 2953 a § 2955 (věty druhé), uvedla, že poškozený může žádat náhradu škody již okamžikem, kdy mu v důsledku jednání škůdce dluh teprve vznikne. Rozhodující pro vznik nároku na náhradu škody je tedy pouze vznik. Přesto žalobkyně mínila v řízení prokázat, že skutečně dluh odesílateli – společnosti , právnická osoba, – také uhradila. Stalo se tak dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků, a to ze dne 16. 1. 2015 a ze dne 17. 3. 2015.K námitce žalované, že by nárok na náhradu škody podle Úmluvy CMR neměla uplatnit žalobkyně, nýbrž pouze příjemce nákladu, žalobkyně připomněla ustanovení čl. 13 odst. 1 Úmluvy, který je dle ní třeba vykládat tak, že příjemce je pouze jedním z oprávněných osob toto právo na náhradu škody za ztrátu zboží uplatňovat, a to zároveň vedle žalobce jako objednatele přepravy, který uzavřel smlouvu o přepravě se žalovanou jakožto přepravcem.Pokud žalovaná namítala nedostatek prokázání převzetí nákladu z její strany pro účely přepravy, pak žalobkyně zdůrazňovala, že jestliže přepravce odjel s naloženým nákladem ještě před potvrzením veškerých dokumentů o přepravě (dodacích listů atd.), pak v daném řízení nelze předložit listinné důkazy o převzetí zboží přepravcem v podobě dodacích listů. Podle informací žalobkyně však byl o nakládce pořízen videozáznam, který dle ní má k dispozici Policie České republiky, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, a jímž navrhla provést důkaz.K námitce žalované ohledně neprokázání smluvního vztahu mezi ní a mezi konečným přepravcem, respektive jeho pracovníkem , jméno FO, , zdůraznila žalobkyně, že tato námitka je vyvrácena tím, že existuje smlouva o přepravě mezi žalovanou a přepravcem žalované, prokazující skutečnost, že předmětný náklad byl převzat žalovanou, a to prostřednictvím subdodavatele – přepravce žalované, jehož zaměstnancem byl i řidič , jméno FO, . Takovou smlouvu pak žalobkyně předložila k důkazu.

4. Usnesením ze dne 24. 1. 2017 č. j. 3 C 158/2015-171, které nabylo právní moci 1. 11. 2019, bylo rozhodnuto o pravomoci soudu ČR k projednání předmětného sporu, konkrétně tak, že byla zamítnuta námitka žalované o nedostatku pravomoci českého soudu. Jak bylo již výše zmíněno, žalovaná tuto námitku založila na argumentaci, že mezi účastnicemi byla uzavřena 25. 6. 2013 Smlouva č. , hodnota, , kterou žalovaná převzala povinnost provést v souladu s objednávkou žalobce přepravu. Tvrdila, že pravomoc k projednání sporu je dána Obchodnímu soudu , Anonymizováno, a to v souladu s článkem 6.2 citované smlouvy, v níž bylo ujednáno, že veškeré spory, které nebudou vyřešeny mimosoudně, budou řešeny u obchodního soudu , Anonymizováno, podle , Anonymizováno, práva. Žalobkyně však – viz výše – namítla, že Smlouvu č. , hodnota, s žalovanou nikdy neuzavřela, popřela pravost a správnost takové soukromé listiny, konkrétně pak pravost údajného podpisu osoby jednající za žalobkyni – , jméno FO, . V citovaném usnesení o pravomoci soudu ČR pak soud na základě vypracovaného znaleckého posudku znalkyně z oboru písmoznalectví , tituly před jménem, , jméno FO, (posudek ze dne 26. 10. 2016, značky 32/1330/16) vyložil, že smlouva č. , hodnota, nebyla podepsána pravým podpisem osoby jednající za žalobkyni , jméno FO, (s tím, že dle znalkyně je pravděpodobnější, že sporný podpis není pravým vlastnoručním podpisem této osoby). S ohledem na uvedený závěr, stejně tak jako na závěr soudu, že předmětnou smlouvu mohl ostatně podepsat pouze jednatel žalobkyně, kterým ani , jméno FO, nebyla, pak soud pro projednávanou věc také uzavřel, že právní poměry mezi stranami nelze podřadit pod smluvní úpravu uvedené smlouvy č. , hodnota, , tudíž z ní nečinil žádná skutková zjištění pro meritum věci.

5. Po uvedeném procesním rozhodnutí v dalším průběhu řízení účastnice (a to i k případným výzvám soudu) doplnily následující.

6. Žalovaná v doplněném vyjádření doručeném soudu (v téže podobě) 11. a 19. 10. 2017 zopakovala námitky vůči předčasnosti fakturování škody odesílatelem vůči žalobkyni již dne 2. 12. 2014, jelikož náklad nebylo možné považovat za ztracený až do 1. 1. 2015. Dále zopakovala námitku o neobjasnění právního důvodu žalobkyní, na základě kterého (pokud vůbec) plnila náhradu škody vůči odesílateli, dále, že jedinou osobou dle ustanovení článku 13 Úmluvy nárokování náhrady škody za ztracenou zásilku je pouze příjemce zboží, žádná jiná osoba jím být nemůže, není možné rozšiřovat výklad citovaného článku na další osobu. Proto žalobkyně neměla platit majiteli nákladu žádné odškodnění, jelikož vlastník nákladu vůbec nemělo právo na takovou náhradu. Ani žalobkyně není subjektem oprávněným k náhradě škody dle čl. 13 Úmluvy. Dále žalobkyně namítala proti návrhu žalobkyně na provedení dokazování ohledně převzetí nákladu žalovanou k přepravě, že videozáznam nemůže sloužit jako důkaz o naložení nákladu na automobil žalované. Měla zato, že závěr o okolnostech spáchání trestného činu by mohlo být učiněn pouze příslušným orgánem, v jehož pravomoci je vyšetřování takových činů. Dále - byť bez možnosti prošetřit příslušný videozáznam - poznamenala, že takový z videozáznamu nemůže prokázat přijetí nákladu na přepravu žalovanou (jelikož takové přijetí musí být potvrzeno příslušném příslušnými dokumenty), stejně jako skutečnost, že auto zobrazené na případném videozáznamu se týká žalované. Dopředu neuznávala ani výpovědi svědků, kteří měli pomáhat při nakládce. Ani takové případné výpovědi dle žalované nemohly být řádným důkazem, protože tito svědci nemohou vědět, komu přesně patří automobil, do kterého se provádí nakládka, kdo přesně je majitelem určitého nákladu. Žalovaná shrnovala, že žalobkyně neprokazuje přijetí zboží pro přepravu společností žalované, tj. skutečnost nakládky sporného nákladů do vozidla specifikovaného v objednávce číslo , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014, dále že nedokládá, že osoba , jméno FO, má jakýkoliv vztah k žalované. Konečně žalovaná neuznávala ani žalobkyní označenou smlouvu o přepravě mezi žalovanou a dopravcem žalované, protože ohledně sporného nákladu žalovaná neuzavírala žádné smlouvy o přepravě s třetími stranami. Smlouva předložená žalobkyní má neznámý původ a žalobkyně jej obdržela z nejasného zdroje, jestliže sama není stranou této smlouvy. Žalovaná podotkla, že vzhledem k nedostatku důkazů o předání nákladu do dispozice žalované je možné, že zboží mohlo být kvůli chybě odesílatele nebo jiným faktorům skutečně předáno k přepravě nečestnému dopravci, který ovšem nemá nic společného s žalovanou. Připomněla, že , jméno FO, nebyl oprávněnou osobou žalované, ani osobou, která za žalovanou jednala, a to ani nepřímo prostřednictvím smluvních vztahů s třetími osobami.

7. Žalobkyně pak (a to i k výzvám soudu) doplnila, že pokud v řízení smlouvu označenou jako tzv. , Anonymizováno, č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014 předložila pouze ve verzi její první strany, je to z důvodu, že má k dispozici pouze tuto. Podle praxe žalobkyně tato zasílá , Anonymizováno, e-mailem druhé straně – zde žalované – k odsouhlasení, potvrdit si od druhé strany nechává jen tuto první stranu, kterou si p potvrzení vytiskne a pořizuje si její sken, který si ukládá do systému; druhou stranu si netiskne, neboť na ní pokračují obchodní podmínky (druhé straně známé z elektronické verze). Sjednávání smluv mezi účastnicemi probíhalo v , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, jazyce, který ovládali zaměstnanci obou stran. K právnímu titulu úhrady částky vyúčtované společností , právnická osoba, , právnická osoba, . žalobkyně vylíčila, že uvedená společnost si žalobkyni najala pro zajištění přepravy zboží, která následně bylo naloženo a odcizeno. Za řádnou přepravu zboží však odpovídala uvedené společnosti žalobkyně, která proto na fakturu č. , hodnota, také musela plnit, následně se vůči žalované domáhá regresního nároku.

8. Žalovaná následně u jednání dne 13. 6. 2023 (de facto první jednání pro meritum věci) nově sporovala uzavření smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, – s argumentací, že představuje-li smlouva dvoustranné právní jednání, pak ale žalovaná nedisponuje předmětnou smlouvou podepsanou žalobkyní; o uzavření smlouvy by mohl svědčit nákladní list, ten však není podepsán žalovanou. Nadále sporovala převzetí nákladu, příčinnou souvislost mezi ztrátou zásilky a vznikem škody a straně žalobkyně.

9. Žalobkyně námitku žalované o neuzavření smlouvy označila za účelovou – s ohledem novost takového tvrzení a okolnost, že před tím naopak žalovaná uzavření smlouvy o přepravě potvrzovala. Smlouva mohla mít i ústní formu; nákladní list měla žalovaná k dispozici – její řidič přijel k nakládce. Příčinnou souvislost mezi ztrátou zásilky a vznikem škody a straně žalobkyně považovala za nerozhodnou okolnost, a to vzhledem jak k ustanovením Úmluvy, tak článku 11 smlouvy o přepravě, sjednané účastnicemi. Ve lhůtě pro koncentraci řízení (do 13. 7. 2023 dle postupu soudu u jednání 13. 6. 2023) žalobkyně připomněla, že žalovaná dříve (vyjádření z 27. 6. 2016) označila , Anonymizováno, č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014 jako objednávku, tuto žalovaná – po přijetí elektronickou formou od žalobkyně – v levém dolním rohu podepsala a připojila zde své razítko, tím byla oferta přijata. Poté žalovaná poskytla žalobkyni informace nutné k realizaci přepravy (reg. zn. , SPZ, a přívěsu , Anonymizováno, , jméno řidiče – , jméno FO, , číslo jeho pasu , Anonymizováno, , telefonní číslo a název hraničního přechodu, přes který mělo vozidlo vstoupit do území EU), zároveň žalovaná zaslala žalobkyni Smlouvu uzavřenou mezi ní a zřejmě jinou přepravní společností , právnická osoba, , v níž rovněž bylo uvedeno jméno řidiče a číslo dokladu, kterým se řidič prokáže u nakládky; na uvedené smlouvě bylo shodné razítko, jako na přepravní smlouvě č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014. Společnost , právnická osoba, prostřednictvím , jméno FO, , Anonymizováno, zadala přepravu do systému , Anonymizováno, , následně provedla kontrolu řidiče i vozidla před nakládkou, o čemž svědčí kopie dokladů o vozidle i dalších listin, které byly na místě předány řidičem a které následně , právnická osoba, poskytla žalobkyni. Po kontrole vozidla a řidiče byla provedena nakládka. Argumentaci o absenci spojitosti mezi žalovanou a řidičem , jméno FO, označila žalobkyně taktéž za zcela účelovou, jelikož – vedle prokázání této spojitosti uvedením jeho jména (též reg. zn., místa a času nakládky atd.) ve smlouvě mezi žalovanou a společností , právnická osoba, – se k nakládce nikdy žádný jiný řidič a s jiným vozidlem fakticky nedostavil.Zároveň žalobkyně vyzdvihla, že žalovaná jako dopravce objektivně odpovídá za náklad – i jeho ztrátu – podle uzavřené přepravní smlouvy, jak plyne z čl. 3 Úmluvy; v této souvislosti odkázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , z něhož odcitovala, že je třeba uzavřít, že dopravce podle článku 3 Úmluvy CMR, který je nutno vykládat ve spojení s článkem 29 Úmluvy CMR, odpovídá za jednání a opomenutí svých zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, stejně tak jako za jednání a opomenutí zástupců,, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije jeho poddopravce i případný poddopravce tohoto poddopravce. Předpokladem je, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů, přičemž za takové jednání je třeba považovat i úmyslné jednání této osoby, pokud tato osoba jednala v rámci uložených pracovních úkolů, i když nejednala v zájmu dopravce, ale svým jednáním výlučně sledovala vlastní zájmy nebo zájmy třetí osoby. Dopravce tak zásadně odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedením přepravy spočívající v krádeži tohoto zboží, jehož se dopustil během přepravy. Konečně odkázala na bod 8 Všeobecných podmínek přepravy v přepravní smlouvě č. , tel. číslo, z 25. 11. 2014, podle nichž mohla být přeprava uskutečněna jen vozy ve vlastnictví přepravce; pokud tomu tak nebylo, odpovídal přepravce zasílateli tak, jako by přepravu uskutečňoval sám.

10. Žalovaná v závěrečném návrhu setrvala na názoru o neprokázání nakládky zboží – předání k přepravě konkrétního zboží s konkrétním množstvím palet a konkrétní hmotností. Svědek , jméno FO, nebyl u nakládky, , právnická osoba, uvedla, že neví, kdo u nakládky byl. Z trestního spisu – z údajů o kamerových záznamech – nelze zjistit množství palet a obsah jednotlivých balíků, neexistuje předávací protokol ani dodací list podepsaný jakýmkoliv zástupcem žalované. O převzetí nákladu nesvědčí ani v řízení předložený list CMR, ten naopak prokazuje uzavření smlouvy o přepravě mezi , právnická osoba, a žalobkyní. Dále dle žalované nebylo prokázáno ani uzavření přepravní smlouvy mezi účastnicemi, tudíž žalovaná nemůže dle Úmluvy CMR odpovídat za odcizení nákladu třetí osobou. Konečně žalovaná poukázala na to, že podle faktury z 2. 12. 2014 vyúčtovala škodu vůči žalobkyni společnost , právnická osoba, , vůči ní také došlo k zápočtu pohledávek. Žalobkyně však v řízení tvrdila, že vlastníkem zboží byla , právnická osoba, a i faktura konečnému zákazníkovi byla vystavena společností , právnická osoba, , uvedenou i v nákladním listu. Proto je dle žalované zřejmé, že zde byl vztah (z přepravní smlouvy) mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, – která škodu utrpěla – a nikoli mezi žalobkyní a , právnická osoba, . Posledně uvedená společnost tak neměla právo vůči žalobkyni uplatnit nárok na náhradu škody a žalobkyni nevznikla škoda v podobě dluhu vůči společnosti , právnická osoba, ; plnila-li přesto žalobkyně vůči ní (formou zápočtu), plnila bez právního důvodu. Jediným oprávněným k vymáhání škody po žalobkyni mohla být společnosti , právnická osoba11. Z důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

12. Z úředního záznamu č. j. , Anonymizováno, ze dne 1. 12. 2014, sepsaného Policií ČR, KŘP , Anonymizováno, kraje, ÚO , jméno FO, , má soud za prokázané, že se uvedeného dne k policii dostavil bez předchozího předvolání , jméno FO, , nar. 18. 2. 1985, zaměstnaný jako dispečer žalobkyně (zabývající se nákladní dopravou) – dále v odůvodnění případně jen „oznamovatel“, aby oznámil okolnosti svědčící o možném spáchání trestné činnosti. Popsal, že žalobkyně již asi dva roky spolupracuje s žalovanou, s níž doposud nikdy nebyl žádný problém s dopravou přes ni realizovanou. S žalovanou je komunikováno přes Skype, objednávky jsou vždy zasílány e-mailem. Dne 25. 11. 2014 žalobkyně takto u žalované objednala dopravu hygienického zboží ze společnosti , právnická osoba, , sídlem , adresa, , které mělo být dodáno dne 2. 12. 2014 do místa vykládky , právnická osoba, , právnická osoba, . ve městě , adresa, . Objednávku odesílal a následně zpracovával osobně oznamovatel , jméno FO, , ze společnosti žalované ji přebírala , jméno FO, . Následně byly oznamovateli ze strany žalované poskytnuty informace, které potřeboval k realizování přepravy – registrační značka , SPZ, (u vozidla – , Anonymizováno, , u přívěsu – , Anonymizováno, ), jméno řidiče (, jméno FO, , telefonní kontakt , tel. číslo, ), číslo pasu řidiče (, Anonymizováno, ), název hraničního přechodu, přes který měla zásilka opouštět území EU na , adresa, (, adresa, ). Tyto informace oznamovatel následně předal společnosti , právnická osoba, , přičemž jsou kontrolovány při nakládce – např. řidič překládá svůj doklad totožnosti, je možné, že i technický průkaz vozidla. Pokud řidič a vozidlo neodpovídá uvedeným informacím, byl by o tom oznamovatel informován; v případě této nakládky však bylo vše v pořádku. Vozidlu, které realizuje nakládku zboží ve společnosti , právnická osoba, , je přiděleno číslo, pod kterým je možno nakládku zboží a další okolnosti s tím spojené sledovat od jeho přihlášení se k nakládce do odjezdu vozidla ze společnosti; v daném případě šlo o číslo , hodnota, . Pod uvedeným číslem pak oznamovatel může pohyb vozidla sledovat na webových stránkách , právnická osoba, , dále je pohyb zaznamenán v systému , Anonymizováno, . K samotné nakládce zboží oznamovatel uvedl, že původně k ní mělo dojít 27. 11. 2014 v 9:00 hodin; k nakládce skutečně došlo 27. 11. 2014, vozidlo se však přihlásilo až mezi 15. – 16. hodinou. Oznamovatel rovněž uvedl, že z nakládky je k dispozici kamerový záznam, který dle sdělení , jméno FO, bude zachován pro potřeby policie. V okamžiku nakládky nebyly připraveny doklady potřebné k přepravě zboží, na které musel řidič čekat do druhého dne; dle oznamovatele v takovém případě je běžná praxe, že vozidlo opustí areál , právnická osoba, a čeká na odstavném parkovišti do druhého dne, kdy mu jsou vydány doklady (faktura, exportní dokumenty, dodací listy a CMR listy, případně certifikáty), poté může vozidlo odjet. Obsahem nakládky bylo hygienické zboží – pleny, přebalovací podložky, hygienické vložky atd. – vše podrobně uvedené ve faktuře ze dne 27. 11. 2014; zboží bylo v celkové hodnotě 28 924,88 EUR. Oznamovatel byl dne 28. 11. 2014 cca v 16:30 vyrozuměn paní , jméno FO, z , právnická osoba, o tom, že si řidič dosud nevyzvednul připravené doklady; poté o tom oznamovatel přes Skype informoval , jméno FO, ze společnosti žalované. Následně ji 30. 11. 2014 SMS zprávou i přes Skype kladl dotaz, zda je věc vyřízená, avšak obdržel odpověď, že telefonní číslo řidiče je vypnuté a majitel společnosti, která dopravu realizovala, nezvedá telefon; podle objednávky oznamovatel uváděl, že doprava měla být realizována společností , Anonymizováno, . Žalobkyně prostřednictvím internetu pak o této společnosti zjistila, že se jedná výhradně o stavební firmu, že již v jednom případě došlo k tomu, že dopravcem s tímto názvem měla být realizována doprava, avšak k dodání zboží nedošlo. Vzhledem k tomu, že řidič v daném případě nepřevzal doklady potřebné k vývozu zboží a jeho předání cílovému odběrateli, je nekontaktní, jakož i ke zjištěným informacím o společnosti Užokbud vyslovil oznamovatel přesvědčení, že zboží bylo odcizeno.

13. V projednávané věci soud provedl výslech výše uvedeného oznamovatele, tj. svědka , jméno FO, . Ten v prvé řadě předeslal, že po uplynutí téměř deseti let od uvedené události si těžko bude pamatovat více podrobností, než uvedl při oznámení do úředního záznamu na policii. Na obsah tohoto záznamu pak odkázal i po poučení o následcích případné křivé výpovědi. Nad rámec toho uvedl, že v rámci své práce pro žalobkyni v dané době sháněl předpravu na odvoz zboží z firmy , právnická osoba, v , adresa, – standardně poptával dodavatele přepravy na internetovém portále, který v rámci výpovědi zkráceně označoval jako „Trans“; na poptávku reagovala nějaká žena – dle svědka z firmy žalované, přičemž žalovaná dle svědka však nedisponovala vlastními automobily. Následoval standardní postup – dohoda o ceně, zaslání objednávky; oficiální dokumenty byly zpravidla posílány e-mailem, taktéž údaje o kontaktu na řidiče – jeho jméno, číslo pasu atd. Žalovaná zasílala pojištění nákladů, údaje o IČO, DIČ, licenci na dopravu, pravděpodobně (s poukazem na to, že svědek si skutečně řadu podrobností už již nepamatuje) také potvrzovala objednávku učiněnou svědkem. Při výpovědi si již svědek nepamatoval také to, zda s žalovanou žalobkyně realizovala další přepravy; jen si matně vzpomněl, že došlo ke ztrátě asi čtyřech kamionů, přičemž s některými z dopravců žalobkyně již spolupracovala a kamion se ztratil až po určité době spolupráce, kdežto u jiného dopravce to bylo hned v prvním případě. Svědek uvedl, že přesně neví, jak probíhala kontrola v místě nakládky; , právnická osoba, měl vlastní postupy. Ze strany žalobkyně byly této společnosti zasílány údaje o jménu řidiče, čísle pasu, kontaktu na řidiče; svědkovi není známo, jaké z těchto údajů společnost použila při nakládce, jaké pro účely vyclení či přechodu přes hranice. Ohledně toho, jak se svědek dozvěděl, že zboží bylo naloženo, jestliže v nakládce nebyl přítomen, uvedl (pozn. soudu – obdobně jako ve shora citovaném úředním záznamu před policií), že k zakázce je přidělen nakládkový kód, který se zobrazí v systému, což značí, že kamion je na nakládce. Svědek nevěděl, zda v systému tehdy bylo zobrazeno i ukončení nakládky, avšak s ohledem na to, že neřešil, že by kamion k nakládce vůbec nepřijel (což by byl velký problém a jistě by to řešit musel), dovozuje, že k nakládce přijel. Svědek poukázal na to, že si nemůže po tak dlouhé době pamatovat další podrobnosti, dále na to, že by mělo být zřejmé z údajů , právnická osoba, , zda kamion k nakládce přijel, dále poukázal na tehdy zachované kamerové záznamy.

14. Z listiny v původním znění označené jako Contract about shipment no , tel. číslo, (č. l. 10), resp. též z jejího překladu tlumočníkem , jméno FO, . (č. l. 616 – 618), dále též z obdobné listiny ohledně realizace jiné přepravy ve smluvním vztahu mezi účastnicemi (č. l. 25 – Smlouva o přepravě č. , tel. číslo, , a to v pasáži o Všeobecných podmínkách přepravy) soud zjistil, že pro projednávanou věc rozhodná Smlouva o přepravě č. , tel. číslo, ve své první straně obsahovala údaje o osobě jednající za žalobkyni jako objednatele – , jméno FO, (viz oznamovatel a svědek shora), dále o žalované jako dodavateli přepravy. Uvedeno bylo datum 25. 11. 2014. Podle obsahu smlouvy bylo stanoveno místo nakládky „, právnická osoba, “, dále s pojmem v , Anonymizováno, č. , hodnota, (pozn. soudu – číslo, pod kterým měla proběhnout nakládka, jak uvedl oznamovatel v úředním záznamu již 1. 12. 2014), datum nakládky k 27. 11. 2014 v 9:00 hodin. Ohledně místa vykládky bylo určeno, že má jít o , právnická osoba, , právnická osoba, ve městě , adresa, , k datu 2. 12. 2014. Náklad byl sjednán pojmem „, Anonymizováno, “, v množství „33 PAL/16 000 Kg“. , právnická osoba, , jímž měla být přeprava realizována, bylo ztotožněno číslem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dále následovaly údaje o datu splatnosti. Hodnota nákladu byla uvedena číslicí 50 000, avšak bez zmínky o konkrétní měně. Následovaly údaje o zvláštním nařízení (v ukrajinském jazyce). V rámci anglicky sepsaných Všeobecných přepravních podmínek v závěru první strany citované smlouvy bylo mj. stanoveno, že (bod 2.) pokud dodavatel nedodržel podmínky této smlouvy o přepravě, je povinen zaplatit přepravci (pozn. soudu – zjevně žalobkyni, ostatně dle české verze Všeobecných podmínek přepravy v jiné mezi účastnicemi realizované Smlouvě o přepravě č. , tel. číslo, výslovně označené jako „objednateli“) celý rozsah ztrát spojených s porušením dodacích podmínek (termín vykládky/nakládky), poškození nákladu nebo ztrátu nákladu, k nimž dojde během přepravy. Dále bylo stanoveno (bod 8.), že - v překládané a ve věci rozhodné Smlouvě č. , tel. číslo, byla úvodní část tohoto ustanovení pro překladatele nečitelná s ohledem na umístěný otisk razítka žalované, nicméně jednak ze Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, lze zjistit, jakož i z dalšího kontextu smlouvy předmětné – č. , tel. číslo, dovodit, že toto ustanovení počínalo slovy „tato přeprava smí být uskutečněna“, v doslovném překladu překladatele „pokrytá“ pouze nákladním vozem ve vlastnictví dodavatele (pozn. soudu – tj. ve vlastnictví žalované). Pokud tato podmínka není dodržena, pak dodavatel napsaný v této smlouvě je povinen o této skutečnosti informovat žalobkyni. Podle bodu 10. bylo ujednáno, že v případě krádeže bude ztráta vyjádřená klientem přepravce (pozn. soudu – zjevně míněno žalobkyně) v plném rozsahu vyfakturována dodavateli (tj. žalované). Kromě toho bylo ujednáno, že žalovaná jako dodavatel odpovídá za uzavření pojistného krytí, jinak (pozn. soudu – dle obsahu Všeobecných přepravních podmínek ve smlouvě č. , tel. číslo, ) nese tíhu rizika při neuzavření pojištění.Původní (míněno nepřeložené od tlumočníka, č. l. 10 spisu) znění této listiny obsahovalo v levém dolním rohu přes část Všeobecných podmínek přepravy (přes část bodů 7–13 otisk razítka žalované a podpis. Šlo o shodné razítko, jako žalovaná použila i na svých podáním ve věci samé (např. námitka nedostatku pravomoci soudu či vyjádření k žalobě – č. l. 84 a 93 spisu, přičemž i podpis u tohoto razítka – byť posuzováno jen laickým pohledem – se vizuálně shoduje s podpisem jednatelky žalované , Anonymizováno, . , jméno FO, na citovaných podáních15. Podle detailu objednávky ve formuláři systému , Anonymizováno, (č. l. 536, překlad z anglického jazyka č. l. 613, 614 kde je použitý termín „odvolávka“) soud zjistil, že se týkala právního poměru mezi , právnická osoba, , adresa, jako odesílatelem a žalobkyní jako přepravcem, přičemž byla datována 24. 11. 2014. Údaje k dopravě zahrnovaly ohledně nakládky adresu , právnická osoba, – expedice – sklad 2, , adresa, a datum 27. 11. 2014, ve vztahu k dodávce (zjevně dodání) pak adresu , právnická osoba, , právnická osoba, . ve městě , adresa, a datum 2. 12. 2014. Ohledně pouze fakturační adresy odesílatel , právnická osoba, , adresa, uvedl , právnická osoba, , , adresa, . Dále byly (v původní verzi objednávky na č. l. 536, tj. ligikcy nikoli v překložené doplněné do formulářového textu ručně) zaznamenány údaje od žalobkyně jako přepravce – o vozidle a řidiči – , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , jméno FO, , průkaz totožnosti , Anonymizováno, , telefonní kontakt , tel. číslo, Konečně - v textu objednávky bylo několikráte užito číselného označení , Anonymizováno, – v čísle objednávky v pasáži týkající se odesílatele , právnická osoba, , adresa, , dále v pasáži týkající se přepravce - žalobkyně – v údaji pro vytvoření CMR (tj. mezinárodního nákladního listu) i tzv. seskupení.

16. Podle překladu smlouvy se časovými údaji „od 25. 11. 2014“ z , Anonymizováno, jazyka (č. l. 534 až 535 p. v., překlad na č. l. 544, 545 a 587 – 595) soud zjistil, že ji jako zákazník uzavřela žalovaná, jako dopravce Soukromá společnost , právnická osoba, se sídlem na , adresa, , s údajem z Jednotného státního registru podniků a organizací , Anonymizováno, (pozn. soudu – dále v odůvodnění případně jen dopravce , právnická osoba, ). Název uvedené smlouvy na úvodní straně sice pro tlumočníka nebyl pod otiskem razítka žalované (v místě, kde byla za její stranu uvedena kontaktní osoba , jméno FO, , telefon , tel. číslo, ) čitelný, nicméně podle obsahu již jen první strany smlouvy, konkrétně podle označení protistrany – dopravce, jakož i podle údajů týkajících se obsahu závazku (adresa nakládky a vykládky v ČR a na Ukrajině, údaje k celnímu odbavení, k označení vozidel, řidiče, nákladu atd.) je zjevné, že šlo o mezinárodní silniční přepravu nákladu. Zároveň z dalších stran smlouvy a jejího překladu bylo výslovně zjištěno, že byla označena jako Smlouva č. , hodnota, o poskytování spedičních služeb pro silniční přepravu zboží v mezinárodní a meziměstské dopravě. Uzavřena byla dne 25. 11. 2014 mezi žalobkyní coby objednatelkou, jednající její jednatelkou , jméno FO, a uvedeným dopravcem , právnická osoba, – výslovně jako dopravcem, jednajícím jeho jednatelem , jméno FO, . Uvedený dopravce se v souladu s podmínkami uzavřené smlouvy zavázal provést přepravu jemu svěřeného nákladu v mezinárodní a meziměstské silniční dopravě v souladu s podmínkami uvedenými v žádostech objednatele, který se zavázal zaplatit dopravci ve stanovených lhůtách v této smlouvě. Odkázáno bylo na to, že smluvní vztahy se řídí mj. Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CRM z roku 1956 a jejího protokolu z roku 1978). Mezi povinnostmi dopravce , právnická osoba, podle článku 3 citované smlouvy bylo zajištění přistavení vozidla k nakládce v termínech dohodnutých smluvními stranami a převzít náklad podle množství (body 3.1., 3. 4.). Řada konkrétních údajů o individuálním případu provedení přepravy dopravcem , právnická osoba, pro žalovanou jako objednatelku se na první straně citované smlouvy č. , hodnota, zcela shodovala s údaji v předmětné Smlouvě o přepravě č. , tel. číslo, , případně ve výše uvedené objednávce vystavené společností , právnická osoba, vůči žalobkyni jako přepravci (odst. 14, 15 odůvodnění rozsudku). Konkrétně šlo o místo nakládky v , adresa, , sklad 2 společnosti , právnická osoba, – expedice, o datu počátku nakládky 27. 11. 2014, dále o nákladním čísle (kódu) , Anonymizováno, (pozn. soudu – číslo zmiňované ostatně i dispečerem , jméno FO, , zaměstnancem žalobkyně a výše uvedeným oznamovatelem odcizení nákladů, jakož v řízení slyšeným svědkem, dále totéž uvedené jako číslo objednávky přepravy společnosti , právnická osoba, , adresa, u žalobkyně a údaji pro vytvoření CMR listu), dále ohledně značky vozidel užitých k přepravě - , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ohledně označení řidiče , jméno FO, , včetně jeho telefonního kontaktu , tel. číslo, (pozn. soudu – i toto bylo zmiňováno dispečerem , jméno FO, při podaném vysvětlení na policii 1. 12. 2014). Ve vztahu k vykládce byl zmíněn údaj odlišný oproti údajům ve Smlouvě o přepravě č. , tel. číslo, , z něhož je zjevné, že zboží mělo být dle smlouvy mezi žalovanou a dopravcem , právnická osoba, dopraveno jeden den před dnem vykládky podle Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, , konkrétně 1. 12. 2014 na adresu v , adresa, , kde měla být zkontaktována kontaktní osoba žalované uvedená již v záhlaví smlouvy i s telefonním číslem. V závěru smlouvy č. , hodnota, , a to v jejím bodě 10 byly uvedeny veškeré podstatné údaje ohledně žalobkyně jako objednatele a ohledně dopravce , právnická osoba, včetně uvedení údajů o jednajících osobách (výše uvedených jednatelích) za ně; v této pasáži pak byla smlouva opatřena příslušnými razítky s nápisem obou uvedených společností a s vlastnoručními podpisy. Kromě toho byly otisky razítek obou společností uvedeny i na jednotlivých stranách smlouvy. Zde soud poznamenává, že otisk razítka za žalovanou se shoduje s otiskem razítka, kterým byla opatřena např. první strana předmětné Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, , ale i např. námitka nedostatku pravomoci a vyjádření žalované k žalobě, podaná pro projednávanou věci dne 27. 6. 2016 osobně soudu (č. l. 83, 84, dále č. l. 90 - 93); rovněž o podpisu jednatelky , jméno FO, na těchto vyhotoveních stran smlouvy č. , hodnota, je možné – byť jen výslovně laickým pohledem – usoudit, že šlo o podpis obdobného charakteru, jaký je připojen u otisku razítka na předmětné Smlouvě o přepravě č. , tel. číslo, či na zmíněných procesních podáních žalované ve věci samé.

17. Z ukrajinštiny přeložených osvědčení o registraci vozidel čísel , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (č. l. 574 – 577) soud zjistil, že tato osvědčení byla vydána v roce 2008, pro držitele (organizaci) OKPO další text nečitelný , právnická osoba, se sídlem výše uvedeným v předchozím odstavci odůvodnění. V prvním případě jde o nákladní automobil zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (karoserie, rámu) , Anonymizováno, , ve druhém případě o přívěs – , Anonymizováno, , s uvedeným číslem podvozku (karoserie, rámu) , Anonymizováno, .

18. Z ukrajinštiny přeloženého osvědčení AA č. , hodnota, (č. l. 578 – 581) soud zjistil, že je vydáno z jednotného státního registru Podniky a organizace , Anonymizováno, (JSRPOU) pro Soukromý podnik , právnická osoba, , s přiděleným identifikačním kódem , Anonymizováno, , podle tohoto osvědčení je jednatelem společnosti , jméno FO, , sídlem společnosti pak výše uvedená adresa v obci , adresa, Uvedené osvědčení pochází ze dne 23. 10. 2013, společnost byla prvně registrována ke 4. 4. 2008. zaznačeno bylo datum a číslo závěrečné registrační akce k 17. 9. 2013. Mezi typy činností pod kódem 49.41 má společnost uvedenou i silniční nákladní dopravu, případně dle kódu 52.29 ostatní podpůrné činnosti v dopravě. Obdobné údaje soud zjistil z Výpisu z Jednotného státního rejstříku právnických osob a fyzických osob podnikatelů ohledně uvedeného dopravce Užokbud (č. l. 582, 583. I v tomto rejstříku patří mezi hlavní typ ekonomických činností uvedené společnosti mj. silniční nákladní doprava.

19. Z mezinárodního nákladního listu číslo , hodnota, – části 1, tj. z exempláře pro odesílatele (na č. l. 194a spisu), jímž byla v kolonce 1 zaznamenána společnost , právnická osoba, se sídlem , adresa, , soud zjistil, že list neměl vyplněnou kolonku č. , hodnota, , která by se týkala dopravce. V kolonce číslo , hodnota, ohledně tzv. dalšího dopravce byla uvedená žalobkyně. , adresa, byla uvedena společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., s adresou , právnická osoba, . V kolonce číslo , hodnota, ohledně místa vykládky zboží byla uvedena , adresa, a datum nakládky zboží bylo zaznamenáno v , adresa, k 27. 11. 2014. V kolonce ohledně připojených dokladů byla zaznamenána čísla , hodnota, a , tel. číslo, . K samotnému nákladu (kolonky 6-12, např počet, druh obalu, označení zboží, hmotnost atd.) bylo mj. uvedeno 41 EURO Pallet 80 × 120, číslo , hodnota, ; údaj o hrubé hmotnosti uváděl 10 695,26 kg. V kolonce č. , hodnota, ohledně pokynů odesílatele (společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, .) k celním a jiným formalitám bylo uvedeno , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dále, že je nutné začít nakládku nejpozději v 10 hodin s tím, že „ZAKS“ jezdí na , Anonymizováno, a celnici do , Anonymizováno, , řidič se po nakládce hlásí přibližně ve 14:30 na recepci, přičemž na celnici nejede – vše je zajištěno. Mezinárodní nákladní list byl dle údaje v kolonce 21 vystaven dne 27. 11. 2014 v , Anonymizováno, , v kolonce 22 (podpis razítko odesílatele) byl obsažen napsaný údaj i otisk razítka společnosti , právnická osoba, . se sídlem , adresa, a nečitelný podpis. V kolonce 23 pro uvedení podpisu a razítka dopravce byl toliko nečitelný vlastnoruční podpis, zatímco název dopravce či otisk jeho razítka obsažen nebyl. Ve vztahu k údajům o vozidle tahači byla v kolonce 26 (zjevně mělo správně být v kolonce 25 ohledně přímo SPZ , SPZ, /tahače) uvedená označení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

20. Z faktury č. , hodnota, ze dne 27. 11. 2014 (č. l. 19, překlad z překladu z anglického jazyka č. l. 602-604) bylo zjištěno, že pod hlavičkou , Anonymizováno, , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (údaje v zápatí) vůči odběrateli označenému jako „, právnická osoba, , právnická osoba, .“, se sídlem v , Anonymizováno, ) vyúčtovala podle objednávky č. , tel. číslo, z 1. 11. 2014 dodávku označenou dále číslem , tel. číslo, z 27. 11. 2014 do místa určení pro uvedeného odběratele, avšak v , Anonymizováno, . Celá zakázka byla vyfakturována na 28 924,88 EUR (zde 803 243,92 Kč), když šlo o komodity typu vložky, kalhotky s anatomickou vložkou, dětské pleny mini, midi, maxi, junior, a to s přesně uvedenými jednotkami sáčků či krabic a k tomu uvedenou jednotkovou cenou. V závěru faktury byla uvedena hrubá hmotnost 10 695,26 kg a 41 ks EURO Palet 80 × 120, konečně též označení pečeti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Datum splatnosti fakturace byla stanovena na 31. 1. 2015.

21. Z faktury č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2014 a jejího překladu z anglického jazyka – (č. l. 15 a 605, překlad č. l. 601) soud zjistil, že byla vystavena pod hlavičkou , Anonymizováno, (v zápatí faktury byly uvedeny údaje, které byly výše v objednávce přepravy zmíněny jako údaje fakturační – viz odst. 15 odůvodnění rozsudku) vůči žalobkyni, a to s popisem fakturované záležitosti – fakturace škody v částce 28 924,88 EUR (799 830,78 Kč), konkrétně „za odcizený kamion“ s odkazem na „ship.“ 1653687. K podrobnostem ohledně zboží bylo uvedeno, že jde o zboží dodané z České republiky pod „naším“ zahraničním číslem DIČ CZ , tel. číslo22. Z faktury č. , tel. číslo, ze dne 5. 12. 2014 a jejího překladu z anglického jazyka – (č. l. 610, 611) soud zjistil, že byla vystavena žalobkyní vůči žalované na částku 28 924,88 EUR, ve vztahu k objednávce č. , hodnota, , a to jako „reklamace“ – náklady na dopravu mezi , Anonymizováno, vozy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

23. Z překladu listiny vystavené Ministerstvem průmyslu , Anonymizováno, , státním centrem zaměstnanosti dne 8. 8. 2023 (č. l. 556-557) soud zjistil, že tuto centrum projednalo žádost advokátní kanceláře a oznámilo, že podle informací regionálních centrů zaměstnanosti žádosti ze strany společnosti žalobkyně ohledně vyřízení povolení k zaměstnání občana , Anonymizováno, , jméno FO, nebyly doručeny, a proto povolení k zaměstnávání cizinců a osob bez občanství nebylo vydáno.

24. Ze spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , konkrétně z úředního záznamu ze dne 22. 12. 2014 č. j. , Anonymizováno, a z „vyhodnocení podvodné kamionové dopravy“ ze dne 20. 12. 2014 č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že policie šetřila odcizení zboží naloženého ve společnosti , právnická osoba, . dne 27. 11. 2014 mezi 15:00 až 16:00 hod. Z uvedeného vyplývá, že k nakládce na vozidlo , Anonymizováno, třínápravový tahač (provedení valníková nástavba Panav červené barvy, plachta červené barvy s nápisem , právnická osoba, , s pevnými zadními dveřmi), s uvedenou registrační značkou vozidla , SPZ, a VIN (podle osvědčení o technickém průkazu) , Anonymizováno, , dále s dvouosým vlekem (provedení tandemový valníkový přívěs Panav červené barvy, s plachtou červené barvy s nápisem , právnická osoba, , s pevnými zadními dveřmi), registrační značky , SPZ, došlo. Tahač i návěs byly v rámci nakládky policií identifikovány z kamerových záznamů uvedené společnosti. V případě vyhodnocení podvodné kamionové přepravy pak bylo zjištěno, že totéž vozidlo s tahačem figurovalo (avšak s odlišnými, zjevně falešnými, registračními značkami) figurovalo v případu ze dne 19. 9. 2014, kdy došlo k obdobnému způsobu provedení odcizení zboží ve společnosti , právnická osoba, , adresa, . Provedení důkazu samotnými kamerovými záznamy, jak navrhla žalobkyně, nebylo možné, neboť se v uvedeném policejním spisu žádné kamerové záznamy nenacházejí. Je zřejmé, že policie v období prosince 2014 provedla vyhodnocení těchto kamerových záznamů, avšak nejsou uloženy ve spise, který byl dne 21. 6. 2023 zapůjčen soudu pro projednávanou věc.

25. Soud nemohl provést dokazování navržené stranou žalující, a to v podobě výslechu příslušných pracovníků společnosti , právnická osoba, ., kteří se měli podílet na kontrole vozu, řidič a provedení příslušné nakládky předmětného nákladu. Uvedená společnost totiž soudu sdělila (č. l. 566), že ohledně nákladu číslo (shipment) , Anonymizováno, nejsou již schopni dohledat, jakým způsobem nakládka probíhala a který konkrétní pracovník provedl a jakým způsobem kontrolu totožnosti řidiče nákladního vozu před nakládkou (příslušné dokumenty již nejsou společností archivovány, resp. tehdy ani neprobíhala žádná evidence pracovníků, kteří nakládku předmětného zboží prováděli, případně kontrolovali). Na druhé straně společnost sdělila, že nakládka se neměla lišit od ostatních – řidič se ohlásil v kanceláři s číslem shipmentu , Anonymizováno, , následně po kontrole byl odeslán na nakládkovou rampu, kde bylo zboží k nakládce připraveno.

26. Při právním posouzení vzal soud v úvahu následující úpravu.

27. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.Podle čl. 3 Úmluvy při jejím použití odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.Podle čl. 4 dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.Podle čl. 5 odst. 1 nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kterém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele a dopravce. První vyhotovení nákladního listu obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku a třetí si ponechá dopravce.Podle čl. 9 odst. 1 nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. Podle odst. 2 téhož článku neobsahuje-li nákladní list výhrady dopravce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem v dobrém zjevném stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla se shodovaly s údaji v nákladním listě.Podle čl. 13 odst. 1 jakmile dojde zásilka na místo určené k jejímu vydání, má příjemce právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky nebo nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené v článku 19, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy. Podle odst. 2 téhož článku příjemce, který uplatňuje práva příslušející mu podle odstavce 1 tohoto článku, je povinen zaplatit částku uvedenou v nákladním listě. Nedojde-li v tomto směru k dohodě, není dopravce povinen vydat zásilku, ledaže by mu příjemce poskytl záruku.Podle čl. 17 odst. 1 dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.Podle čl. 17 odst. 2 dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci.Podle čl. 17 odst. 3 dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření osoby, od níž najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků.Podle čl. 20 odst. 1 oprávněný může považovat zásilku bez dalších důkazů za ztracenou, nebyla-li vydána do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla lhůta sjednána, do 60 dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě.Podle čl. 23 odst. 1 má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.Podle čl. 27 odst. 1 oprávněný může požadovat úroky z náhrady škody. Tyto úroky ve výši 5 % ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, a nebyla-li reklamace podána, ode dne podání žaloby u soudu.Podle čl. 29 odst. 1 dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu. Podle odst. 2. téhož článku totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného jednání nebo zavinění dopustili zástupci nebo pracovníci dopravce nebo jiné osoby použité dopravcem k provedení přepravy a jestliže tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby jednali v rámci svých pracovních úkolů. V takovém případě se tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby rovněž nemohou odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpovědnost, na ustanovení této kapitoly uvedená v odstavci 1.Podle čl. 36 Úmluvy nároky z odpovědnosti za ztrátu zásilky, za její poškození nebo za překročení dodací lhůty mohou být, kromě případů vzájemné žaloby nebo námitek ve sporu o nároky uplatněné na podkladě téže přepravní smlouvy, uplatněny žalobou jen proti prvnímu dopravci, poslednímu dopravci nebo proti dopravci, který prováděl tu část přepravy, během níž došlo k události, která je příčinou ztráty zásilky, jejího poškození nebo překročení dodací lhůty; žaloba může být současně podána i proti několika z těchto dopravců.

28. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěry. V prvé řadě soud odkazuje na výše citované článek 1. odst. 1 Úmluvy, z něhož plyne, že přepravní smlouvou v mezinárodní silniční nákladní dopravě je každá smlouva o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. V posuzovaném případě je soud přesvědčen, že mezi účastnicemi se na základě jednání zachyceného v listině Smlouva o přepravě č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014 (odst. 14 odůvodnění) jednalo o mezinárodní přepravu ve výše citovaném právní smyslu, tudíž právní posouzení skutkových zjištění o právním poměru mezi účastnicemi podléhá Úmluvě CMR. Dále je soud toho názoru, že mezi účastnicemi přímo došlo k uzavření přepravní smlouvy, tj. smlouvy o přepravě zásilky za úplatu silničním vozidlem, kdy místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leželo ve dvou různých státech – ČR a , Anonymizováno, . Soud se s žalobkyní ztotožňuje v názoru, že pro přepravní smlouvu Úmluva nepředepisuje nezbytnou písemnou formu, je tedy nutné právně vyhodnotit, že takovou smlouvu lze uzavřít i jinou než písemnou formou. Dále soud zdůrazňuje, že ačkoli z článku 4 či 9 odst. 1 Úmluvy plyne, že nákladní list je dokladem o uzavření přepravní smlouvy, a pokud není prokázán opak, že je výslovně věrohodným dokladem o takovém uzavření, stejně jako o obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem, pak ovšem z citovaných ustanovení nelze dovodit, že by při absenci nákladního listu bylo bez dalšího nutné uzavřít, že přepravní smlouva sjednána nebyla. Výslovně to ostatně plyne z druhé věty článku 4, která uvádí, že chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena.

29. S žalovanou se soud ztotožňuje v hodnocení, že v daném řízení jediný předložený nákladní list č. , hodnota, – viz detailní zjištění z něho v odst. 19 odůvodnění – nepředstavuje doklad o uzavřené přepravní smlouvě mezi účastnicemi tohoto řízení, jelikož neobsahoval v žádné části, tím spíše v pasáži týkající se označení dopravce či jeho potvrzení (otiskem razítka či písemným uvedením jeho názvu) údaje ohledně žalované jako dopravce. Přesto soud dovodil existenci přepravní smlouvy z jiných skutečností, ať již šlo o tvrzení samotných účastnic nebo o zjištění soudu z provedeného dokazování. Zejména je nejprve připomínáno prvotní (a po většinu doby soudního řízení až do jednání konaného 13. 6. 2023 nezměněné) skutkové stanovisko samotné žalované o tom, že podle předmětné objednávky žalobkyně č. , tel. číslo, ze dne 25. 11. 2014 na sebe žalovaná jako přepravce (pozn. soudu – v terminologii Úmluvy jde o dopravce) převzala závazek uskutečnit přepravu předmětného nákladu z města , adresa, do města , Anonymizováno, , a to výslovně za podmínek a termínů v objednávce stranami uvedených – zejména s termínem nakládky 27. 11. 2014 a 2. 12. 2014. Listinou Smlouva o přepravě , tel. číslo, (odst. 14) pak má soud prokázané další podrobnosti sjednané mezinárodní přepravy zásilek, jako označení příjemce (podle místa vykládky , právnická osoba, , právnická osoba, ), označení nákladních vozidle, kterými měla být přeprava realizována, a to za pomocí poznávacích značek , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jakož i údaje ohledně nákladu – „, Anonymizováno, “ v množství „33 pal/16 000 Kg“. Dále soud připomíná zjištění o opatření uvedené listiny otiskem razítka žalované v dolním levém rohu první strany, tj. pod všemi podstatnými údaji a na převážné části bodů týkajících se Všeobecných podmínek přepravy, stejně tak jako značně pravděpodobný předpoklad, že u tohoto razítka je připojený i vlastnoruční podpis jednatelky žalované , jméno FO, - vše v podrobnostech zaznamenaných v závěru odst. 14 odůvodnění rozsudku. V tomto kontextu, a zde soud znovu připomíná výše popsané prvotní a dlouhodobě zachovávané skutkové stanovisko žalované o převzetí závazku k provedení přepravy právě na podkladě popisované objednávky č. , tel. číslo, , se skutečně jeví, že žalovaná účelově popírá uzavření smluvního vztahu o přepravní smlouvě s žalobkyní, a to jen na podkladě toho, že první strana smlouvy neobsahuje též podpis zástupce žalobkyně, případně na podkladě toho, že v řízení nebyly předloženy další strany Smlouva o přepravě č. , tel. číslo, . Mezi účastnicemi bylo nesporné, že listina označená jako Smlouva z 30. 12. 2017 byla nejprve poskytnuta ze strany žalobkyně vůči žalované (sama žalovaná ji označovala jen jako objednávku), proto pokud byla následně opatřena otiskem razítka žalované a vysoce pravděpodobně podpisem její jednatelky a takto vrácena (byť dle tvrzení žalobkyně toliko jako příloha e-mailu či jinak elektronicky), pak při neformálnosti možného uzavření přepravní smlouvy dle Úmluvy CMR je nutné považovat takové projevy vůle za dostatečné k uzavření samotné přepravní smlouvy. K tomuto závěru soud dospěl dále za přispění zjištění o procesu uzavření smlouvy v podobě sjednání všech jejích podstatných podmínek, a to z důkazu v podobě úředního záznamu PČR ze dne 1. 12. 2014, jak zjištění z něj detailně soud uvedl v odst. 12 odůvodnění. Zde dispečer žalobkyně , jméno FO, bezprostředně po potvrzení objednávky žalobkyně stranou žalovanou (tj. po uzavření přepravní smlouvy) detailně popsal, že ze strany žalované (s níž ostatně žalobkyně již před tím asi dva roky spolupracovala, objednávky jí vždy zasílala e-mailem) byly i v tomto případě žalobkyni na podkladě e-mailové objednávky poskytnuty podstatné údaje pro realizování přepravy včetně reg. zn. , SPZ, a přívěsu, jména řidiče, čísla jeho pasu a telefonního kontaktu, jakož i označení příslušného hraničního přechodu. Důkazní hodnotu tomuto záznamu podle hodnocení soudu (na rozdíl od názoru žalované) neubírá jeho forma, ani skutečnost, že v trestním řízení následně nebylo dospěno k identifikaci konkrétního pachatele odcizení předmětné zásilky a že o tom nebylo vydáno příslušným orgánem jakékoli rozhodnutí. Pokud byl oznamovatel , jméno FO, slyšen v projednávané věci jako svědek, pak je zcela logické, že si po téměř deseti letech vybavil mnohem méně podrobností, než jaké byl schopen uvést několik dnů po předmětné události. Soud nicméně od uvedeného svědka – a to pod poučením o následcích případné křivé výpovědi – zjistil, že tento na jím podané a policii zachycené vysvětlení zcela odkázal.

30. Dále soud dospěl ke skutkovému dílčímu závěru, že ze strany žalované byla předmětná zásilka (v detailu nejvíce vymezená fakturou č. , hodnota, vystavenou společností , právnická osoba, vůči konečnému odběrateli , právnická osoba, , právnická osoba, . – viz v podrobnostech zjištěných v odst. 20 odůvodnění) a k přepravě skutečně převzata. S tímto závěrem se pojí i závěr, že žalovaná smlouvou č. , hodnota, o poskytování spedičních služeb (detailně co do dílčích skutkových zjištěných popsanou v odst. 16 odůvodnění) použila pro splnění svého závazku vůči žalobkyni z titulu smlouvy o přepravě dalšího přepravce, resp. dopravce – dopravce , právnická osoba, . Ač byla tato smlouva o spedičních službách předložena soudu nikoli v originále, pak při velké řadě zcela shodných podstatných údajů v ní obsažených s údaji obsaženými v listině Smlouva o přepravě č. , tel. číslo, , resp. v informacích sdělených dispečeru žalobkyně , jméno FO, od žalované (datum uzavření, místo nakládky i vykládky, nákladní kód 1653687, označení vozidel užitých k přepravě – , Anonymizováno, a , Anonymizováno, i označení řidiče , jméno FO, atd. – viz i podrobná zjištění o jednotlivých údajích Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, a Smlouvy č. , hodnota, v odstavcích 14 a 16) nemá soud jakýkoli logický a opodstatněný důvod k pochybnostem o pravosti smlouvy o spedičních službách uzavřené mezi žalovanou a dopravcem , právnická osoba, . Žalovaná tak zjevně (ve smyslu čl. 3, 17 odst. 3 Úmluvy) najala jiné vozidlo, resp. použila k provádění přepravy sjednané s žalobkyní jiných osob – dopravce , právnická osoba, , konkrétně pak fyzickou osobu , jméno FO, (resp. , jméno FO, ) ztotožněnou identifikační průkazem – pasem č. , Anonymizováno, . Převzetí předmětné zásilky a naložení na vozidlo s přívěsem výše uvedených značek , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pak má soud za prokázané zjištěními Policie ČR z vyhodnocení kamerových záznamů z místa nakládky (odst. 24 odůvodnění a podrobnosti v něm uvedené) ve spojení s obsahem podaného vysvětlení dispečera , jméno FO, i jeho svědeckého výslechu (zejm. ohledně přidělení výše zmíněného kódu pro zcela individuální zásilku č. , hodnota, , pod nímž bylo sledováno i naložení zásilky, resp. nepřímo z toho, že se k převzetí zásilky nedostavila jiná osoba s jiným vozidlem, případně že k naložení zásilky vůbec nedošlo).

31. Ve smyslu výše citovaného čl. 20 odst. 1 Úmluvy, jestliže ve lhůtě stanovené v rámci Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, pro vyložení nakládky k datu 2. 12. 2014 nedošlo k jejímu vydání – typicky příjemci (resp. žalovaná, kterou v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní) – pak po dalších 30 dnech, tj. po datu 1. 1. 2015 vznikla fikce ztráty uvedené zásilky. Žalovaná dle čl. 17 odst. 1 objektivně odpovídá za tuto úplnou ztrátu zásilky, jelikož – jak soud výše uzavřel – zásilku fakticky převzala k přepravě. Dle čl. 3 Úmluvy přitom žalovaná odpovídá i za jednání řidiče s cestovním pasem, Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť ten byl určen k provedení přepravy poddopravcem žalované – dopravcem , právnická osoba, , přičemž se zjevně na místo nakládky dostavil a tuto provedl. Žalovaná se nemůže dle čl. 17 odst. 3 Úmluvy zprostit odpovědnosti dovoláním se na úmyslné jednání uvedeného řidiče, který evidentně fakticky odcizení nákladu provedl. Soud zde odkazuje na žalobkyní výstižně k argumentaci použitou judikaturu Nejvyššího soudu ČR - rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a podrobnou citaci z něj (viz závěr odst. 9), z níž jednoznačně plyne, že dopravce (zde žalovaná zásadně odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedeném přepravy spočívající v krádeži tohoto zboží, jehož se během přepravy dopustil).

32. Soud při určení výše náhrady škody přihlédl k čl. 23 odst. 1 Úmluvy, tedy k hodnotě zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Tato hodnota jednoznačně vyplývá z fakturace č. , hodnota, ze dne 27. 11. 2014, vystavené společností , právnická osoba, vůči konečnému odběrateli , právnická osoba, , právnická osoba, – jde tedy o částku 28 924,88 EUR. To, že žalobkyně z jí prezentovaných důvodů zápočtu vůči žalované na vlastní závazky žalobkyně vůči ní v řízení nakonec uplatnila pouze částku 20 474,88 EUR, je projevem svobodné vůle žalobkyně a nemá to samo o sobě vliv na hodnocení opodstatněnosti žaloby. Jinak v této souvislosti soud poznamenává, že nehledal důvodnou námitku žalované o tom, že nebylo přesně prokázáno, jaké zboží, v jakém množství a hodnotě bylo případně (z její strany míněno – pokud vůbec) bylo fakticky na přívěs s vozidlem (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) naloženo, pak v tomto směru má soud zásilku ztotožněnou údaji týkajícími se této zásilky vůči konečnému odběrateli. V detailech soud odkazuje na zjištění z faktury č. , hodnota, a též z CMR č. , hodnota, v odst. 20 a 19. K tomu se dodává, že podle Smlouvy č. , hodnota, žalovaná uzavřela smlouvu s dopravcem Užokbud o poskytování spedičních služeb právě pro uvedeného konečného odběratele, byť s jiným místem vykládky, avšak v této vykládce mělo dojít den před vykládkou pro konečného odběratele Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, .

33. Soud považuje, na rozdíl od názoru žalované, žalobkyni za aktivně legitimovanou k podání předmětné žaloby. Žalobkyně byla smluvní stranou předmětné Smlouvy o přepravě č. , tel. číslo, , de facto šlo o odesílatele. Ustanovení čl. 13 odst. 1 Úmluvy nelze striktně a úzce vykládat tak, že jediným subjektem k uplatnění práv ze ztráty zásilky je pouze její příjemce. Podle názoru soudu je smyslem uvedeného článku spíše to, že příjemce zahrnuje – vedle odesílatele či jiné oprávněné osoby – mezi okruh subjektů, jimž je umožněno nároky ze ztráty zásilky uplatnit vlastním jménem proti dopravci. Ostatně dle odst. 2 téhož článku je de facto podmínkou proto, aby příjemce mohl uplatňovat vůči dopravci práva příslušející ze ztráty zásilky, zaplatil částku uvedenou v nákladním listě. Žalovaná – a to přes poučení soudu při jednání 13. 6. 2023 o možném neúspěchu ve věci – neuvedla žádné tvrzení a neoznačila žádné důkazy, že vůči ní kdokoli vedle žalobkyně, tím spíše příjemce zásilky , právnická osoba, , právnická osoba, , uplatnil práva na ztráty na zásilky. Žalobkyně tak je v tomto vztahu a ze ztráty zásilky osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Dle názoru soudu tomu tak je bez ohledu na to, zda sama žalobkyně plnila náhradu škody ve vztahu ke své smluvní straně ze smlouvy o přepravě, dokládané objednávkou z 27. 11. 2014, kde odesílatelem figurovala společnost , právnická osoba, Stejně tak je nerozhodné, zda žalobkyně plnila (a to dle jejího tvrzení jen formou zápočtu) na náhradu škody za ztracené zboží na základě skutečně existujícího právního důvodu společnosti , právnická osoba, nebo (jak namítala žalovaná) bezdůvodně společnosti , Anonymizováno, podle faktury , Anonymizováno, ze 2. 12. 2014 (odst. 21 odůvodnění rozsudku).Konečně soud poznamenává, že k postavení odesílatele jako jednoho z možných věřitelů dopravce při ztrátě zásilky se kladně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , spisová značka, .

34. Článkem 27 odst. 1 Úmluvy je upraveno právo oprávněného požadovat k náhradě škody též úroky ve výši 5% ročně, počítající se ode dne zaslání písemné reklamace dopravci. V posuzovaném případě žalobkyně sice nemohla již 5. 12. 2014 provést reklamaci vůči žalované z titulu ztráty nákladů (faktura v odst. 22 odůvodnění), jestliže dle čl. 20 odst. 1 neuplynula lhůta 30 dní od převzetí zásilky žalovanou k přepravě. Žalobkyně však úrok 5% ročně ve smyslu cit. čl. 27 odst. 1 Úmluvy požaduje až uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce, doručené žalované k 18. 9. 2015. Tato lhůta 7 dnů uplynula k 25. 9. 2015, proto soud shledal žalobu důvodnou – vedle nároku žalobkyně na samotnou listinu – i ve vztahu k požadovanému příslušenství pohledávky.

35. S ohledem na výše popsané skutkové a právní závěry tedy soud žalobě plně vyhověl.

36. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

37. Ve vztahu mezi účastnicemi řízení bylo ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 (při doručené předžalobní upomínce k datu 18. 9. 2015 – č. l. 21) o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 27 667 Kč, dále zaplacenými zálohami na tlumočné – celkem 8 500 Kč (dne 15. 2. 2016 ve výši 1 500 Kč, dne 4. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 30. 1. 2024 ve výši 4 000 Kč a 1 000 Kč) a konečně náklady právního zastoupení 147 278,55 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). K tarifní hodnotě (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok ve výši 20 474,88 EUR, avšak tuto měnu bylo pro účely určení tarifní hodnoty převést na českou korunu) soud podotýká, že se měnila v závislosti na vývoji kurzu EUR ve vztahu ke Kč, přičemž ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby byl vzat v potaz aktuální kurz. Po přepočtu na české koruny pak z příslušného peněžitého plnění v této měně byla určena výše odměny advokáta (§ 7 bod 6 AT, když tarifní hodnota se pohybovala okolo 487 500 – 558 554,72 Kč). Pro úkony učiněné v období od 5. 6. 2015 do 28. 1. 2019 představovala odměna za právní zastoupení částku 10 540 Kč (kurz EUR v rozmezí od 27,025 do 27,28 Kč), přičemž je spojena s celkem 7 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení ze dne 15. 6. 2015, výzva ze 3. 9. 2015 k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba ze dne 5. 10. 2015, písemná podání ve věci samé ze dne 26. 7. 2016 a 28. 1. 2019, písemné podání ze dne 1. 8. 2016 doprovázející předložení srovnávacího materiálu k písmoznaleckému posudku na výzvu soudu, účast u jednání dne 19. 7. 2016; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2, 3 AT), když s podáním ze dne 1. 8. 2016 se však pojí jen polovina odměny (nešlo o podání obsahující údaje k meritu věci, nýbrž jen předložení srovnávacího materiálu), tudíž za tyto úkony přísluší dílčí odměna 68 510 Kč (6,5 x 10 540 Kč). Za úkon v podobě účasti u jednání 26. 7. 2022 přísluší odměna 10 340 Kč (kurz EUR 24,605), respektive jen polovina této odměny – 5 170 Kč dle § 14 odst. 2 AT jako náhrada za čas promeškaný při účasti u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci. Za úkony – účast u jednání 13. 6. 2023 a doplnění tvrzení a označení důkazů ze 13. 7. 2023 – přísluší odměna 2 x 10 260 Kč (kurz EUR 23,81, resp. 23,75), a konečně za úkony v podobě účasti u jednání 10. 3. 2024 a písemného závěrečného návrhu ze 19. 3. 2024 přísluší odměna 2 x 10 380 Kč (kurz EUR 25,27). Celkem tak odměna právního zástupce dosáhla 114 960 Kč. Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 12 úkonů – vždy po 300 Kč – tj. celkem 3 600 Kč (12 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 4 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 4 půlhodinách, celkem 1 600 Kč (4 x 4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 1 557,81 Kč za 4 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 52 km. V případě jízdy dne 19. 7. 2016 činilo cestovné 307,25 Kč [(vozem , jméno FO, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 7,1 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 3,80 Kč za 1 km a při ceně za jeden litr benzinu 95 oktanů 29,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 385/2015 Sb.)]. V případě jízdy k jednání 26. 7. 2022 dosáhlo cestovné výše 404,07 Kč [(vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,9 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km a při ceně benzinu 95 oktanů za jeden litr 44,50 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb.). Při cestě k jednání 13. 6. 2023 činilo jízdné 418,23 Kč – shodným vozem jako předešlým, sazba základní náhrady 5,20 Kč a cena benzinu 41,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.), a následně k jednání 12. 3. 2024 šlo o částku 428,26 Kč (sazba základní náhrady 5,60 Kč, cena PHM 38,20 Kč za jeden litr; § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.) Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 25 560,74 Kč [0,21 x (114 960 + 3 600 + 1 600 + 1 557,81) Kč].Pro úplnost soud jednak dodává, že pokud žalobkyně ve vyčíslení nákladů řízení v rámci závěrečného návrhu kladla otázku, zda snad nezaplatila také zálohu na vyhotovení znaleckého posudku, pak odpověď na to je záporná. Usnesením o ustanovení znalkyně z oboru písmoznalectví nebyla uložena povinnost k zaplacení zálohy na znalečné žádné ze stran. V tomto směru proto žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly. Konečně do nákladů právního zastoupení soud nezahrnul odměnu a hotové výdaje včetně cestovného a ztráty času za účast u jednání dne 4. 4. 2024, jelikož ve výsledku se zástupce žalobkyně k tomuto jednání nedostavil (jednání bylo odročeno z 8:00 na 15:00, o čemž byl zástupci žalobkyně doručeno vyrozumění do datové schránky, resp. do této bylo vyrozumění dodáno, již dne 2. 4. 2024 v 10:00 hodin; proto pokud se zástupce žalobkyně v 15:00 k jednání nedostavil, nýbrž byl přítomen u sodu již v 8:00, kdy se však žádné jednání nekonalo, pak dle názoru soudu nelze považovat dostavení se zástupce žalobkyně k soudu na původní hodinu nařízeného jednání za účelně učiněný úkon.Platebním místem pro náhradu nákladů řízení ve prospěch žalobkyně je její právní zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

38. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení vynaložil celkem 47 184 Kč, ve skladbě znalečného 8 920 Kč vyplaceného znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, (dne 27. 11. 2020 ve výši 7 920 Kč a dne 12. 11. 2021 ve výši 1 000 Kč), dále v částce 38 264 Kč jde ve zcela převažující části o náklady na předklad soudních písemností do ukrajinštiny pro žalovanou, podání žalované do českého jazyka, překlad průvodních dokumentů vůči dožádanému soudu v , Anonymizováno, či od něj z/do jazyka českého, jakož i náklady na předklad listinných důkazů, které nebyly kryty zálohou složenou ze strany žalobkyně. Zde soud poznamenává, že v rámci práva účastníka soudního řízení jednat před soudem ve své mateřštině (18 odst. 1 o. s. ř.) je takové právo bezplatně zajištěno pouze při konání soudního jednání za účasti účastníka řízení, a to v podobě tlumočení průběhu soudního jednání. Výše popsané náklady státu na náhradu odměny a hotových výdajů překladatelů však vznikly – s výjimkou částky 322,60 Kč vyplacených tlumočníkovi , tituly před jménem, za cestové k jednání nařízenému na 31. 5. 2016, které se nekonalo z důvodu nedoručení předvolání žalované – výlučně v souvislosti s předklady soudních písemností a důkazů (částka 37 941,40 Kč). Podle výsledků řízení – při plném neúspěchu žalované – bude tato povinna státu náklady řízení nahradit v celkové výši 46 861,40 Kč (8 920 Kč + 37 941,40 Kč), kdy soud zároveň neměl žádných poznatků o tom, že by u žalované byly splněné podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaná ostatně pro opačný případ neuváděla v průběhu řízení žádnou argumentaci.

39. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.