47 CO 114/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a JUDr. Romany Novákové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 4. 2022, č. j. 119 C 14/2021-131

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 32 970 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 100 000 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 259 490 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalovanému nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 280 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím za stavební práce, které provedl v rámci rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Okresní soud zjistil, že žalobce provedené práce sepsal. Tento soupis provedených prací žalovaný podepsal. Z toho okresní soud dovodil, že žalovaný stvrdil rozsah sepsaných prací provedených žalobcem. Žalobce práce provedl původně bez požadavku na odměnu, neboť žalovaný přislíbil darovat podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitosti dceři žalobce, která byla v době tohoto příslibu životní družkou žalovaného a současně matkou jejich společné dcery. Žalobce a jeho manželka zastavili vlastní nemovitost k zajištění hypotečního úvěru žalovaného užitý na koupi předmětné nemovitosti. Příslib žalovaného budoucího darování podílu o velikosti jedné poloviny na předmětné nemovitosti dceři žalobce měl okresní soud za právní důvod plnění ze strany žalobce pro žalovaného, který následně odpadl. Okresní soud citoval rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 28 Cdo 46/2018 a ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99. Měl za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout na danou věc. V této věci sice nešlo o nedodržený příslib úplatného převodu vlastnictví nemovitosti mezi kupujícím a prodávajícím, ale pro otázku vzniku bezdůvodného obohacení není rozhodné, zda jde o příslib budoucího prodeje nebo darování majetkové hodnoty. Okresní soud posoudil nárok žalobce jako nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce prováděl práce na nemovitosti žalovaného za příslib darování poloviny nemovitosti dceři žalobce. Tento důvod následně odpadl. Subjektivní i objektivní promlčecí doba počala běžet nejdříve od okamžiku, kdy žalovaný oznámil žalobci (resp. jeho dceři) svůj záměr nedodržet příslib daru podílu o velikosti jedné poloviny na nemovitosti dceři žalobce [jméno] [příjmení] a nemovitost prodat pro svůj výlučný prospěch. Toto mohlo logicky nastat nejdříve po prokázaném ukončení rodinného soužití žalovaného s dcerou žalobce dne 8. 6. 2018. Fakticky nastalo až následným oznámením záměru nedodržet příslib darování po tomto datu v průběhu roku 2019. Žaloba byla podána dne 18. 5. 2021, tedy včas, nárok není promlčen (§ 621 a § 638 odst. 1 o. z.). Výši bezdůvodného obohacení okresní soud dovodil ze soupisu provedených prací, který zhodnotil jako jakousi neformální dohodu účastníků (uznávací projev žalovaného) o hodnotě provedených prací. Okresní soud zjistil, že žalovaný podepsal soupis dobrovolně. Tvrzení žalovaného o jeho podpisu pod přímou bezprávnou výhružkou žalobce soud zhodnotil jako nepravdivé a účelové. Soupis byl sepsán za účelem vypořádání se účastníků z titulu v něm sepsaných prací provedených žalobcem na nemovitosti žalovaného a podpořil tak tvrzení žalobce, že sám žalovaný vnímal a uznal, že na jeho straně došlo ke vzniku majetkového prospěchu z titulu práce vykonané žalobcem, a že by tento prospěch měl vzhledem k daným okolnostem žalobci nahradit. Ani z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] okresní soud nezjistil, že by výhrůžky žalobce v rámci telefonátu žalobce s žalovaným byly způsobilé vzbudit reálně v žalovaném takové obavy, že by pod jejich vlivem podepsal soupis provedených prací. Šlo spíše o zcela pochopitelné vyjádření prvotní frustrace žalobce z nastalé situace. K tomuto okresní soud dospěl i s přihlédnutím k charakteru tvrzených výhrůžek a ke skutečnosti, že v předmětném domě měla nadále bydlet a reálně i bydlela dcera žalobce s jeho vnučkou. Dobrovolnost jednání žalovaného v tomto směru vyplynula i výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kterou soud zhodnotil jako věrohodnou. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že podpis soupisu proběhl na zahradě předmětné nemovitosti, svědkyně byla z počátku přítomna, potom odešla ze zahrady do bytu a následně se od žalobce dozvěděla, že si s žalovaným„ plácli“. Na žalovaného nebyl činěn žádný nátlak, aby soupis podepsal. Jednání probíhalo v přátelském duchu. Okresní soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. Žalobce od počátku věděl, že předmětná nemovitost je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobce uzavíral zástavní smlouvu k zajištění koupě domu žalovaným. Není pravdou, že se žalobce o vlastnictví domu výlučně žalovaným dozvěděl až v roce 2014. Z účastnické výpovědi žalobce dle žalovaného dále vyplynulo, že žalobce původně prováděl práce na bytě pro žalovaného a svoji dceru, nikoliv výlučně pro svoji dceru, a další práce prováděl za úplatu a kvůli vyvázání zástavního práva z vlastní nemovitosti. Tuto skutečnost potvrdila též dcera žalobce při svém výslechu. Žalovaný tak má za to, že rekonstrukční práce prvního bytu byly darem žalovanému a dceři žalobce a další práce byly provedeny na základě ústní úplatné nepojmenované smlouvy. Závěr okresního soudu o tom, že žalobce práce provedl původně bez požadavku na odměnu vůči žalovanému, neodpovídá důkazům získaným v řízení. Žalobce neprokázal, že tvrzené práce provedl, a to s ohledem na jeho zdravotní potíže. Žalovaný prokázal, že žalobce nemohl všechny práce uvedené v soupisu prací vykonat pro své zdravotní potíže se zády. Předvolaní svědci potvrdili, že těžké práce žalobce neprováděl. Žalobce požadoval úhradu prací spočívajících v demolici, vybourání, vyvážení škváry, hrubého úklidu a pomocných prací, výkopu základu, apod. Podle žalovaného okresní soud chybně neprovedl důkaz navrhovaný žalobcem, a to zdravotní dokumentaci žalobce, k prokázání tvrzení, že žalobce nebyl schopen těžké práce vykonávat. Okresní soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by s tímto posouzením v zásadě mohl souhlasit, protože uznává, že krom prací na prvním bytu, které žalobce provedl zdarma (jako dar), provedl též některé práce na dalších dvou bytech. Avšak žalovaný nemůže souhlasit se závěry okresního soudu ohledně promlčení a výše obohacení. Okresním soudem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze na toto řízení aplikovat. Žalobce neměl žádný oprávněný předpoklad zaplacení předmětných prací. Na prvním ze tří bytů prováděl žalobce práce zdarma pro svou dceru a žalovaného, aby měli kde bydlet. Na zbylých dvou bytech žalobce prováděl práce s vidinou zisku peněžních prostředků (za úplatu). Objektivní i subjektivní promlčecí lhůta žalobce počala běžet provedením konkrétních jednotlivých prací a k datu podání žaloby již uplynula. Z procesní opatrnosti žalovaný uvedl, že má za to, že pokud soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, nemohl výši bezdůvodného obohacení odvodit ze soupisu prací. Pokud soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, měl zkoumat jeho rozsah, tedy objem provedených prací a jejich obvyklou cenu v daném místě a čase. V situaci, kdy soud neposoudil soupis prací jako platnou dohodu a žalovaný tvrdí a prokazuje, že tento soupis podepsal pod přímou bezprávnou výhružkou, nelze z toho soupisu prací vycházet při stanovení výše bezdůvodného obohacení. Žalovaný je osobou, která se dlouhodobě pohybuje ve stavebnictví a zná alespoň přibližnou hodnotu prací, které se běžně při stavbách provádějí. Samostatná práce jednoho dělníka (který nepracuje sám a tedy neprovede 100 % všech prací, navíc bez materiálu) na opravách jednoho domu s třemi bytovými jednotkami by v žádném případě neměla v roce 2014 hodnotu 1 100 000 Kč, jak je uvedeno v soupisu prací. Žalovaný poukázal na absurdnost tvrzení dcery žalobce, která uvedla, že žalobce původně požadoval 1 000 000 Kč a že žalovaný sám místo toho nabídl žalobci částku 1 100 000 Kč. Tomuto tvrzení neodpovídá ani vzhled (škrty, či přepisy) soupisu prací. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, in eventum rozsudek okresního soudu zrušil a věc se vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil. Žalobce svou stavební činnost prováděl, protože chtěl vyvázat svoji nemovitost ze zástavy a myslel si, že k tomu bude postačovat rekonstrukce bytu nahoře v domě, ve kterém měla jeho dcera a žalovaný bydlet. Žalobce jinak neměl důvod provádět rekonstrukci domu [adresa] v [obec] a již vůbec by ji neprováděl pro žalovaného bez náležitého protiplnění. Žalovaný opakovaně slíbil, že podíl na nemovitostech o velikosti jedné poloviny nechá převést na dceru žalobce. Proto žalobce pokračoval v rekonstrukci celého domu. Žalobce se skutečně domníval, že nemovitosti kupuje žalovaný s jeho dcerou. Na tom nic nemění fakt, že žalobce uzavřel před vlastní koupí nemovitostí s žalovaným zástavní smlouvu, kterou žalobce spolu s manželkou zatížili své nemovitosti v SJM ve prospěch úvěrující banky, která poskytla žalovanému úvěr za účelem úhrady kupní ceny. Žalobce žalovanému ničeho nedaroval. Žalobce od počátku uváděl, že práce na domě [adresa] v [obec] prováděl pro svoji dceru a vnučku, neboť se domníval, že dceři podíl na domu patří a později, když zjistil opak, že bude patřit. Závěr okresního soudu je správný. Žalobce má v současné době vážné zdravotní problémy. V minulosti přesto byl schopen veškeré práce, které sepsal do soupisu, provést. Žalovaného námitky k rozsahu prací nebyly nijak prokázány a jsou i pro další důvody irelevantní. Žalovaný sám připustil ve svém písemném podání, že zednické práce na domě žalobce skutečně prováděl a sporoval pouze rozsah přispění žalobce. Ze svědeckých výpovědí (zejména z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]) vyplynulo, že zednické práce, koupelny, obklady, dlažby, pergolu a další na domě prováděl žalobce. Žalobce dále netvrdil, že by prováděl instalatérské, klempířské, nebo topenářské práce. Žalobce dále uváděl, že pomocné práce vykonával žalovaný nebo třetí osoba, ty byly spojené s čistěním cihel a navážením materiálu a přípravou terénu venku. Žalobce prováděl veškeré odborné zednické práce, jak je uvedl v soupisu. Žalovaný provedení prací v soupisu svým podpisem potvrdil. Žalobce se podílel na rekonstrukci domu [adresa] nepřetržitě až do rozchodu účastníků, kdy se dokončovala pergola. Po rozchodu žalovaného s dcerou žalobce a po sdělení žalovaného, že nepřevede na [jméno] [příjmení] podíl o velikosti jedné poloviny a že zamýšlí nemovitosti prodat a tím i využít komerčně prospěch žalobce, neboť žalobce svou prací výrazně zhodnotil cenu nemovitostí, požadoval žalobce po žalovaném vyrovnání. Až od daného okamžiku se žalobce dozvěděl, že žalovaný svůj příslib dodržet nehodlá. Do té doby žalobce důvěřoval žalovanému, že jej splní. V okamžiku, kdy bylo zřejmé, že žalovaný dohodu nedodrží, žalobce sepsal soupis všech prací, které pro žalovaného provedl. Žalovaný soupis odsouhlasil a navrhnul i částku, kterou žalobci zaplatí a tu rovněž stvrdil svým podpisem. V písemné dohodě nebyl vepsán způsob úhrady částky ve výši 1 100 000 Kč. Ohledně způsobu úhrady částky vycházel žalobce ze sdělení žalovaného, že se tak stane okamžikem prodeje nemovitostí. Bylo prokázáno, že dohoda byla uzavřena po 8. 6. 2018, kdy došlo k rozchodu žalovaného s dcerou žalobce a to v létě 2019. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 1 100 000 Kč za rekonstrukci domu [adresa] prostřednictvím svého právního zástupce po prodeji nemovitosti dne 2. 2. 2021. Žalovaný dne 25. 8. 2020 uzavřel kupní smlouvu na prodej nemovitostí. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Krajský soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu. Tato skutková zjištění vyplývala z provedených důkazů. Krajský soud neměl důvod ani k odlišnému hodnocení věrohodnosti důkazů, zejména svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, s ohledem na její příbuzenský vztah k otci. Svědkyně nebyla shledána nevěrohodnou. Krajský soud rekapituluje zjištění okresního soudu vyplývající z provedených důkazů: Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že s rekonstrukcí domu započal v roce 2012. Myslel, že dům bude ve spoluvlastnictví, když zjistil, že ne, ptal se, žalovaný jej ujišťoval, že část domu bude pro dceru a vnučku. Žalovaný se s dcerou žalobce rozešli v červnu 2018, potom se žalovaný rozhodl dům prodat. Soupis prací je z června nebo července 2019. V klidu podepsali soupis. Žalovaný dům prodal asi za 8 milionů. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, bylo zjištěno, že předmětný dům koupil žalovaný za cenu 1 700 000 Kč. Žalovaný od počátku sliboval svědkyni i žalobci, že polovinu domu převede na svědkyni. Potvrdila provádění prací žalobcem. Zdravotní problémy měl žalobce před prováděním prací na domě, při provádění prací nikoli. Dne 8. 6. 2018 sdělil žalovaný svědkyni, že od ní odchází a že na ni polovinu domu nepřevede. Cenu za práce 1 100 000 Kč navrhl žalovaný, dohoda byla v létě 2019 uzavřena v klidu. Částka měla být zaplacena, až se prodá dům. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce prováděl na domě odbornější práce. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého nájemce předmětného domu, vyplynulo, že žalobce prováděl na domě zednické práce, omítky, štuky, příčky, některé bourací práce a to ještě v roce 2016, kdy se svědek odstěhoval. Žalovaný na stavbě moc nebyl, jezdil za prací. Svědek slyšel rozhovor žalovaného s žalobcem, že stavební práce na domě jsou prováděny pro dceru žalobce, protože polovina domu bude její. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce pracoval na domě, konkrétní práce nezná. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce prováděl zednické práce, koupelny, obklady, vanu, dlažby, pergolu. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli navrženi k důkazu žalovaným. Žalobce prokázal, že na nemovitosti žalovaného prováděl uváděné práce a že je prováděl za příslib žalovaného převést jednu polovinu nemovitosti na dceru žalobce. Poté, co žalovaný tento slib odvolal, odpadl právní důvod plnění žalobcem a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 968/99). Ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo po 8. 6. 2018. Žaloba byla podána 18. 5. 2021, nárok žalobce není promlčen.

7. Z výpovědi žalobce ani svědků naopak nevyplynulo, že by byly některé stavební práce prováděné žalobcem darem pro žalovaného, ani že by byla uzavřena platná smlouva o dílo mezi žalobcem a žalovaným s vymezeným předmětem díla a sjednanou cenou díla.

8. Z listiny nazvané jako„ soupis provedených prací obytného domu [adresa] [ulice] [obec] při jeho rekonstrukci“ krajský soud zjistil, že žalovaný písemně stvrdil, že souhlasí s rozsahem prací žalobce a s částkou na zhodnocení a vypořádání ve výši 1 100 000 Kč. Před podpisem žalovaného je uvedena dohoda o způsobu úhrady.

9. Krajský soud se ztotožnil i se závěrem okresního soudu, že ani výpověďmi svědků nebylo prokázáno, že by byl žalovaný k podpisu listiny přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávajícího u žalovaného důvodnou obavu (§ 587 odst. 1 o. z.), nebo že by v důsledku bezprávné výhrůžky chyběla vůle žalovaného podepsat listinu (§ 551 o. z.). Z výpovědi žalobce a svědkyně [příjmení] okresní soud správně zjistil, že soupis byl vyhotoven a podepsán v létě roku 2019, na zahradě žalovaného, za klidné atmosféry, částka 1 100 000 Kč byla výsledkem dohody.

10. Krajský soud se zabýval obsahem listiny a jejím posouzením jako uznání dluhu podle § 2053 o. z.

11. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 392/20 vyplývá, že uznání dluhu musí být písemné, musí z něj být patrno, jaký dluh se v něm uznává a do jaké výše. Musí z něj být také seznatelný příslib dlužníka dluh zaplatit. Takový úkon je třeba podle Ústavního soudu vykládat tak, že jeho podpisem žalovaný vyjádřil svou vůli dluh zaplatit, byť samotný text dohody takový závazek výslovně obsahovat nemusí. Interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chtěl dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.).

13. Na základě výše uvedeného krajský soud posoudil listinu nazvanou jako„ soupis provedených prací obytného domu [adresa] [ulice] [obec] při jeho rekonstrukci“ jako uznání dluhu podle § 2053 o. z. Z listiny vyplývá osoba věřitele (žalobce) i dlužníka (žalovaného), důvod a výše dluhu (zhodnocení nemovitosti v důsledku prací žalobce za 1 100 000 Kč) i vůle žalovaného dluh zaplatit (slovy„ souhlasím s rozsahem prací a částkou na zhodnocení a vypořádání, dohoda o způsobu úhrady“).

14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1028/2004 právní domněnku existence uznaného dluhu lze vyvrátit důkazem, že dluh vůbec nevznikl.

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 341/2001 jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že dluh v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalovaném).

16. Vyvratitelnou právní domněnku o tom, že v době uznání závazek trval, nelze vyvracet pouhým negativním tvrzením žalovaného o neexistenci závazku. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že jeho dluh nevznikl nebo v době jeho uznání netrval (§ 2053 o. z.). Žalovanému se přes poučení okresního soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 25. 10. 2021 nezdařilo prokázat, že by žalobce tvrzené práce v uvedeném rozsahu neprovedl, ani že zhodnocení domu v důsledku provedených prací bylo nižší než 1 100 000 Kč. Vyslýchaní svědci stvrdili, že žalobce prováděl jím uváděné práce. Pokud svědci uvedli, že některé (např. některé sádrokartonářské práce) provedli oni, ani z toho nevyplynulo, že by prováděli práce uvedené žalobcem v jeho soupisu (žalobce sádrokartonářské práce netvrdil). Za této důkazní situace bylo nadbytečné zkoumat zdravotní dokumentaci žalobce. Okresní soud nepochybil, když takový důkaz neprovedl. K jiné výši zhodnocení nemovitosti žalovaný žádné důkazy neoznačil.

17. Nad to, z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že kupní cena domu v roce 2012 byla 1 700 000 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 25. 8. 2020 vyplynulo, že žalovaný prodal nemovitost za kupní cenu 8 120 000 Kč. Žalobce prováděl na rekonstrukci zednické práce týkající se tří bytů a sklepních prostor, obklady, dlažby, štuky a podílel se na práci na pergole. Přestože na nemovitosti byly vykonávány i další práce, nejeví se zhodnocení ve výši 1 100 000 Kč jako zjevně nepřiměřené.

18. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Ve věci úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci náleží náhrada odměny advokáta 12 700 Kč za úkon a náhrada hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobkyně žádala nahradit jízdné k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět (celkem 102 km) vozem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,6 l motorové nafty na 100 km. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. má žalobkyně právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 748 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas 5 půlhodin advokáta ve výši 500 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 32 970 Kč včetně 21 % DPH ve výši 5 722 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).