47 Co 135/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovaným: 1. jméno žalované , narozená datum narození žalované bytem adresa žalované 2. jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupeni advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta o zaplacení 76 408,11 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. května 2025 č. j. 10 C 8/2024-222

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 68.670,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,25 % p. a. od 24. 12. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 22.426 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaných.

1. Napadeným rozhodnutím okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně , částka, s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení , částka, (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanými dne , datum, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovaným poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaní se zavázali úvěr vrátit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 110,45 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prošetřena. Žalovaná neměla v té době žádný pravidelný příjem ze zaměstnání, žalovaný sice ano (ve výši přibližně , částka, /měsíčně), avšak nebyly u něho zkoumány jeho pravidelné výdaje. Ani ve vztahu k němu tedy nebyla řádně prošetřena jeho způsobilost úvěr splácet, zejména když bylo s ohledem na poměry žalované zřejmé, že splátky úvěru může fakticky hradit pouze on sám. Vzhledem k tomu, že žalovaní nespláceli úvěr v dohodnutých splátkách (uhradili celkem jen , částka, ), učinila žalobkyně dne , datum, celou zbývající část úvěru splatnou. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 580 obč. zák. neplatná. Neplatnost smlouvy byla způsobena neprošetřením úvěruschopnosti žalovaných a dále nemravně vysokým úrokem, kombinovaným navíc s nepřiměřeně vysokou smluvní pokutou v neprospěch žalovaných. Okresní soud shledal uplatněné právo též promlčeným. Dospěl k závěru, že žalobkyně si musela být neplatnosti úvěrové (a na ni navazující rozhodčí) smlouvy vědoma, pokud však přesto podala na jejím základě rozhodčí žalobu a na základě vydaného rozhodčího nálezu zahájila exekuční řízení (později zastavené z důvodu nemravnosti), představuje její jednání zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Z tohoto důvodu nebylo možné spojit se zahájením rozhodčího ani exekučního řízení stavení promlčecí lhůty. Ta naopak běžela od , datum, , kdy muselo být žalobkyni zřejmé, že poskytnutým plněním na základě neplatné smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaných, a skončila uplynutím tří let dne , datum, . Žaloba byla podána po uplynutí této lhůty, tedy v době, kdy uplatněné právo bylo již promlčeno.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud pochybil, shledal-li uplatněné právo promlčeným. Závěry Ústavního soudu z nálezu II. ÚS 996/18 nelze na nynější případ aplikovat. Uvedl-li Ústavní soud, že postup poskytovatele úvěru, který podal žalobu u rozhodce a poté se domáhal výkonu rozhodčího nálezu v exekučním řízení, je zneužitím práva, které nemohlo vést ke stavení promlčecí lhůty po dobu rozhodčího a exekučního řízení, pak se toto jeho hodnocení týkalo pouze případů, kdy rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce a odkazovala jen na rozhodčí řád právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. O takovou situaci však v nyní projednávané věci nejde. Rozhodčí smlouva obsahovala konkrétně vyjmenované rozhodce. Výše uvedený závěr Ústavního soudu se proto na nyní posuzovaný případ nevztahuje a je třeba dovodit, že podáním rozhodčí žaloby a posléze zahájením exekučního řízení došlo ke stavení promlčecí lhůty a bylo třeba postupovat podle pravidla, že i rozhodčí řízení zahájené na základě neplatné rozhodčí doložky i následné exekuční řízení, v němž je vykonáván neplatný rozhodčí nález, mají za následek stavení promlčecí lhůty. Není správný závěr okresního soudu, že žalobkyně vědomě ignorovala judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek a exekučních titulů. V posuzovaném případě tudíž došlo ke stavení promlčecí lhůty během rozhodčího a následně exekučního řízení. Jelikož žalobkyně podala po zastavení exekuce bez zbytečného odkladu žalobu u soudu, její právo se s ohledem na předchozí stavení promlčecí lhůty nepromlčelo. K promlčení práva proto nedošlo. Námitka žalovaného týkající se promlčení je nemravná a nemělo by k ní být z tohoto důvodu přihlíženo. Měl-li okresní soud za to, že smlouva o úvěru je neplatná, měl žalobkyni přiznat alespoň nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se ostatně domnívá, že úvěrová smlouva není neplatná jako celek. Z části je platná a v tomu odpovídajícím rozsahu je platná i rozhodčí smlouva. Rozhodce měl pravomoc rozhodnout minimálně o nesplacené jistině, úroku, úroku z prodlení a smluvní pokutě. Žalobkyně se v odvolání domáhá výrazně nižších nároků, než které pro ni vyplývají ze smlouvy. Konkrétně požaduje vrácení dosud nezaplacené části poskytnutého úvěru ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení 11,25 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a právo na plnění v tomto rozsahu jí přiznal.

4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání označili rozsudek okresního soudu za správný a souladný se stávající judikaturou. Žalobkyně musela od samotného uzavření smlouvy vědět, že nebyla posouzena úvěruschopnost žalovaných, že se smlouva příčí dobrým mravům a že je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Uplatněním práva vyplývajícího z této smlouvy v rozhodčím řízení a v exekuci došlo ke zneužití práva, které nemohlo mít za následek stavení promlčecí lhůty. Právo je promlčeno. Na nyní posuzovaný případ dopadají závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezech I. ÚS 1091/19 a II. ÚS 996/18, přestože rozhodce byl na rozdíl od případů řešených Ústavním soudem ustanoven transparentně. Žalobkyně musela na základě judikaturních závěrů vědět, že dohodnutá výše úroku i smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy a činí smlouvu neplatnou (I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12). Stejně tak ji činí neplatnou neprověření úvěruschopnosti žalovaných. Přesto se žalobkyně svých práv domáhala v rozhodčím řízení, a to navíc u společnosti, která je na ni ekonomicky závislá. Žalobkyně věděla, že v soudním řízení by se svým nárokem neuspěla. Nejvýnosnější složkou smlouvy byly smluvní pokuty. Při úvěru , částka, činily , částka, ročně. Žalobkyně v době nařízení exekuce nemohla být v dobré víře, neboť již zahájení rozhodčího řízení představovalo zneužití práva. Vymáháno bylo , částka, , ačkoliv žalovaní byli povinni vzhledem k neplatnosti smlouvy vrátit žalobkyni jen , částka, . Jen jistina, kterou v rozhodčím řízení žalobkyně požadovala, představovala trojnásobek plnění proti částce, na kterou měla ve skutečnosti právo. V soudním řízení se žalobkyně domáhala jen částky , částka, , tento nárok však zanikl. Námitka promlčení vznesená žalovanými nemůže být v rozporu s dobrými mravy, jak namítá žalobkyně, protože žalovaní se na promlčení práva nikterak nepodíleli. Zavinila je pouze žalobkyně, a to tím, že se včas neobrátila na soud a místo toho se domáhala svého práva v rozhodčím a následném exekučním řízení. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Zásadním pro rozhodnutí okresního soudu byl jeho závěr o tom, že předchozí postup žalobkyně při vymáhání jejího práva, tj. podání rozhodčí žaloby a následná exekuce rozhodčího nálezu, představují zneužití práva z její strany, s nímž nemohlo být spojeno stavení promlčecí lhůty. Ta tedy běžela i po dobu rozhodčího a exekučního řízení, v době zahájení tohoto soudního řízení již marně proběhla, a žalobou uplatněné právo je proto promlčeno.

7. Odvolací soud s výše uvedeným hodnocením souhlasí. Odkazuje proto na důvody uvedené v rozhodnutí okresního soudu, s nimiž se zcela ztotožňuje.

8. Podle názoru odvolacího soudu je tu však ještě další, okresním soudem nezmíněná okolnost, která nutně vede též k závěru, že postup žalobkyně představoval zneužití práva, jež vylučovalo stavení promlčecí lhůty po dobu rozhodčího a exekučního řízení.

9. Z celého obsahu spisu, zejména z listinných důkazů v něm obsažených, vyplývá, že mezi žalobkyní a zvoleným rozhodcem panoval vztah bezprostřední ekonomické závislosti rozhodce na žalobkyni. Nešlo o nestranného rozhodce, od něhož by bylo možné očekávat nezaujaté, objektivní posouzení věci. Jelikož žalovaným přirozeně nebyla tato vazba mezi rozhodcem a žalobkyní známa, nelze v daném případě hovořit o transparentní volbě rozhodce.

10. Ze spisu, ale i z vlastní rozhodovací činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobkyně vede permanentně velké množství soudních sporů na celém území České republiky. Všechny mají obdobný skutkový základ a podléhají témuž procedurálnímu systému, který odkryla a na jehož hodnocení se postupně sjednotila i judikatura zejména odvolacích soudů.

11. Zavedený systém spočívá v tom, že žalobkyně v rozhodčích doložkách sice formálně uvádí jména jednotlivých fyzických osob jakožto rozhodců, ve skutečnosti (fakticky) však rozhodčí řízení organizuje a rozhodčí nálezy vydává , právnická osoba, , založená za tím účelem dokonce i některými z rozhodců jmenovaných v rozhodčích doložkách (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ). Mezi žalobkyní a touto rozhodčí společností byla uzavřena smlouva, jejíž podstatou je ujednání, že rozhodčí společnost bude pro žalobkyni rozhodčí řízení organizovat. Počet zahájených řízení jde přitom každý rok do tisíců. Ve smlouvě mezi rozhodčí společností a žalobkyní je dokonce dohodnuta odměna pro společnost za vykonávanou rozhodčí činnost. Tuto odměnu platí žalobkyně nikoliv jmenovaným rozhodcům, nýbrž právě samotné rozhodčí společnosti. Rozhodci jsou pak odměňování rozhodčí společností. Ekonomická závislost rozhodčí společnosti na žalobkyni se tak přenáší i na tyto rozhodce, neboť ti profitují z výdělků společnosti. Někteří z rozhodců jmenovaných v rozhodčích smlouvách jsou dokonce zároveň společníky rozhodčí společnosti, popřípadě zaměstnanci těchto společníků.

12. Lze v této souvislosti odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (č. l. 30 spisu), v němž tento soud dospěl ke zjištění, že rozhodčí řízení fakticky neprobíhalo před vybraným rozhodcem, nýbrž před , právnická osoba, . Této společnosti byly doručovány rozhodčí žaloby tehdejší oprávněné (nynější žalobkyně), společnost následně přidělovala žalobám spisové značky, spisy přidělovala jednotlivým rozhodcům a zajišťovala výběr rozhodčích poplatků na svůj vlastní bankovní účet. Rozhodci nebylo ze zaplaceného poplatku poskytnuto nic, poplatek představoval přímý příjem rozhodčí společnosti. , právnická osoba, vykonávala plnou , právnická osoba, , včetně psaní vlastních rozhodčích nálezů. Rozhodce byl v tam posuzovaném případě zaměstnancem společníka rozhodčí společnosti, a tedy byl jeho prostřednictvím zainteresován na ekonomickém profitu společnosti. Tímto způsobem plnila rozhodčí společnost fakticky úlohu stálého rozhodčího soudu. O všech těchto skutečnostech měla informace výlučně žalobkyně, vystupující v roli oprávněného, nikoliv též tehdejší povinný jako adresát spotřebitelského úvěru. Ke shodným závěrům, pokud jde o praxi při vydávání rozhodčích nálezů ve prospěch žalobkyně, dospěl týž soud v usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (č. l. 59), ale též např. Krajský soud v , adresa, v rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (č. l. 258). Z uvedených rozhodnutí též plyne, že vazby mezi žalobkyní, , právnická osoba, a konkrétním rozhodcem byly natolik ekonomicky provázány, že to činí rozhodčí smlouvu neplatnou pro netransparentnost určení rozhodce. Zmíněná provázanost se projevila mj. tím, že nálezy vydanými v rozhodčím řízení byly žalobkyni často přiznány i nároky, které jí nenáležely a jejichž přiznání nemohla v případě soudního řízení očekávat (úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuta). Zvolila-li žalobkyně při vymáhání práva cestu rozhodčího řízení a případně následného exekuční řízení, představuje tento její postup zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

13. Skutečnost, že rozhodčí činnost i v nyní projednávaném případě fakticky vykonávala , právnická osoba, , na které byli jednotliví rozhodci finančně závislí, vyplývá mj. i z výpovědi rozhodce , tituly před jménem, , adresa, , kterou učinil v rámci řízení ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, před Obvodním soudem pro , adresa, (č. l. 51). , tituly před jménem, , adresa, , který byl rozhodcem i v nyní posuzované věci, v onom řízení mj. uvedl, že veškeré administrativní záležitosti týkající se výkonu jeho činnosti rozhodce zajišťovala , právnická osoba, . Takto mu byly přidělovány i jednotlivé spisy se spisovou značkou udělenou každému případu administrativou společnosti. Společnost též vybírala poplatky z rozhodčích žalob. On sám naopak účtoval rozhodčí společnosti odměnu za vykonanou rozhodčí činnost. Žalobcům z rozhodčích žalob naopak neúčtoval nic. V době, kdy vydával rozhodčí nálezy, byl , tituly před jménem, , adresa, zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, , zakladatele a společníka rozhodčí společnosti. Skutečnost, že , tituly před jménem, , adresa, byl za výkon práce rozhodce odměňován rozhodčí společností, potvrdil v rámci stejného řízení i , jméno FO, , též zakladatel a společník rozhodčí společnosti (č. l. 52).

14. Z judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu plyne, že pokud není rozhodce v rozhodčí doložce určen transparentním způsobem, je rozhodčí doložka neplatná. Za netransparentní určení rozhodce je třeba považovat i určení takového rozhodce, který je ekonomicky závislý na účastníku rozhodčího řízení. Pokud dojde k určení takového rozhodce, je rozhodčí doložka neplatná a takto ustanovený rozhodce nemá pravomoc o věci rozhodovat. Stane-li se tak, je jím vydaný rozhodčí nález nicotný. Na základě takto vydaného rozhodčího nálezu nelze ani vést exekuci. Pokud žalobce, vědom si uvedených skutečností, přesto tento právní postup zvolí, dopustí se zneužití práva, s nímž nelze spojovat stavení promlčecí lhůty ve vztahu k jím uplatňovanému nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn 23Cdo 3697/2013, nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 3962/18 či nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18).

15. Jak vyplývá z předchozího, systém vymáhání pohledávek žalobkyně je založen na dohodě uzavřené se společností , právnická osoba, o zajištění služeb rozhodců, na jejímž základě předává žalobkyně rozhodčí společnosti své sporné případy a uvedená rozhodčí společnost prostřednictvím formálně nezávislých, ve skutečnosti však pro ni pracujících a z jejích příjmů financovaných rozhodců zajistí vydání rozhodčího nálezu, za což dostane od žalobkyně odměnu. Rozhodci jsou naopak placeni přímo rozhodčí společností. Vazba mezi rozhodčí společností a rozhodci je někdy natolik těsná, že někteří z rozhodců jsou zároveň i společníky rozhodčí společnosti. To vše se děje v hromadném měřítku tisíců, pravděpodobně desetitisíců rozhodčích žalob ročně.

16. Má-li soud výše uvedená zjištění zrekapitulovat a vztáhnout na nyní posuzovaný případ, pak je třeba uvést, že rozhodčí nález v této věci formálně vydal sice rozhodce , tituly před jménem, , adresa, , fakticky však , právnická osoba, , které tento rozhodce ekonomicky (přinejmenším prostřednictvím svého zaměstnavatele a zároveň zakladatele a společníka rozhodčí společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, ) podléhal a která v masově rozšířeném měřítku, zahrnujícím tisíce případů, pro žalobkyni rozhodčí řízení organizovala. Závislost rozhodce na žalobkyni a jeho podjatost se projevily mj. tím, že žalobkyni bylo vyhověno i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení procentuálně vyjádřené smluvní pokuty do budoucna. Ačkoliv takové právo typově, již jen pro jeho charakter, žalobkyni zjevně nesvědčilo, přesto jí bylo rozhodcem přiznáno.

17. Odvolací soud tedy uzavírá, že rozhodčí nález v této věci vydal podjatý rozhodce, který byl na žalobkyni bezprostředně ekonomicky závislý (byl jí za vydávané rozhodčí nálezy honorován). Žalovaný o vztahu mezi žalobkyní a rozhodčí společností (rozhodcem) nemohl vědět. Rozhodce z těchto důvodů nebyl v rozhodčí doložce ustanoven transparentním způsobem. Naopak obchodní vazba mezi žalobkyní a rozhodčí společností spočívající v tom, že žalobkyně bude hromadně předkládat rozhodčí společnosti své sporné případy a ta o nich bude za poskytnutou odměnu prostřednictvím na ní ekonomicky závislých rozhodců rozhodovat, zůstala žalovanému utajena. To činí rozhodčí smlouvu z důvodu netransparentnosti určení rozhodce neplatnou a rozhodčí nález na jejím základě vydaný nicotným.

18. Pokud žalobkyně i přesto zahájila u této rozhodčí společnosti (resp. u jí podléhajícího rozhodce) rozhodčí řízení a na základě rozhodčího nálezu (který jí přiznával nárok, jehož by se u soudu nedomohla, a to s největší pravděpodobností v rozsahu širším než jen smluvní pokuty požadované do budoucna) vymáhala přiznané plnění exekučně, pak nelze než dovodit, že se z její strany jednalo o zneužití práva. Takové jednání však nepožívá právní ochrany. Důsledkem této skutečnosti pak je, že s návrhem na zahájení rozhodčího řízení a posléze exekučního řízení nebylo spojeno stavení promlčecí lhůty.

19. Promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě neplatného právního jednání tedy běžela bez přerušení od , datum, , kdy došlo k poskytnutí finančních prostředků žalovaným, a skončila marným uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne , datum, . Jelikož žaloba byla podána až , datum, , jednalo se o uplatnění práva promlčeného. Takové právo nelze přiznat, dovolá-li se dlužník promlčení. Žalovaní se promlčení dovolali, a okresní soud nepochybil, pokud námitce promlčení přisvědčil a žalobu z tohoto důvodu zamítl.

20. Názoru žalobkyně, že vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům, a proto by k ní jako k takové nemělo být přihlédnuto, odvolací soud přisvědčit nemohl. V řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by mohl tento závěr vyplývat. Promlčení si způsobila žalobkyně sama tím, že otálela s podáním žaloby, a namísto toho se snažila dosáhnout svého uspokojení prostřednictvím rozhodčího a exekučního řízení. Byla to právě ona, kdo tímto svým postupem zneužil právo a porušil dobré mravy, nikoliv žalovaní, kteří k promlčení práva žalobkyně nikterak svým jednáním nepřispěli.

21. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. S ohledem na výše uvedené hodnocení neshledal odvolací soud procesně ekonomickým zabývat se ostatními právními závěry okresního soudu uvedenými v jeho rozhodnutí. Závěr o jejich správnosti, ať již by byl jakýkoliv, nemohl mít na jeho současné rozhodnutí žádný vliv.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, měli proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

24. Odvolací náklady žalovaných spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby při zastoupení 2 osob po , částka, (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 4 paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalovaných za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce 226 km ve výši , částka, (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 7 ½ hodin po , částka, (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalovaných po zaokrouhlení na celé koruny , částka, .