10 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 76 408,11 Kč s příslušenstvím I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí oba žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 76 408,11 Kč s úrokem ve výši 11,25 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to vždy z částky 74 652,11 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných náklady řízení ve výši 62 065,74 Kč, a to každému z žalovaných 31 032,87 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2023 vůči oběma žalovaným domáhala, aby jí zaplatili společně a nerozdílně částku 74 652,11 Kč s úrokem ve výši 11,25 % ročně z uvedené částky a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně taktéž z uvedené částky, a to vždy od 24. 12. 2021 (dle doplněných tvrzení žalobkyně od data následujícího po poslední úhradě na pohledávku žalobkyně) do zaplacení, a dále aby jí zaplatili částku 1 756 Kč. Tvrdila, že mezi ní jako věřitelkou na jedné straně a na druhé straně 1. žalovanou jako dlužnicí a 2. žalovaným jako spoludlužníkem byla 10. 2. 2016 (v důsledku schválení úvěru žalobkyní 26. 2. 2016) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále příp. jen „Smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla 1. žalované dne 25. 2. 2016 vyplacena na účet uvedený ve Smlouvě o úvěru částka 80 000 Kč. Úvěr spolu s úrokem za jeho poskytnutí, jehož výši žalobkyně v žalobě nezmínila, měl být žalovanými splacen ve 30-i měsíčních splátkách po 6 061 Kč počínaje březnem 2016. Žalovaní uhradili žalobkyni postupně splátky 6 061 Kč dne 24. 3. 2016, 2 581,61 Kč dne 7. 3. 2017, 60 Kč dne 10. 2. 2020, 207,88 Kč dne 9. 3. 2021, 700,27 dne 12. 4. 2021, a konečně 1 719 Kč dne 23. 12. 2021. Úvěr byl zesplatněn (dle doplněných tvrzení žalobkyně) oznámením z 22. 6. 2016 z důvodu řádného nehrazení splátek. Následně žalobkyně přehodnotila nároky vyplývající ze Smlouvy o úvěru tak, jako by byl úvěr úročen sazbou 11,25 % ročně [sazba dle řad ARAD vedených ČNB jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet 1. žalované, a to s přihlédnutím k § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], přičemž žalobkyně je přesvědčena, že na takovýto úrok by měla nárok i v případě, že by její nárok vůči žalovaným měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože žalovaní vyplacené peníze obdrželi a užívali bez běžného úroku, čímž došlo na jejich straně k obohacení ve smyslu § 3002 odst. 2 o. z. Žalobkyně shora uvedené platby započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úroku s přesvědčením o uplatnění právní úpravy dle § 1932 o. z., a následně celkový dluh na jistině dle žalobkyně činí 74 652,11 Kč. K této pohledávce žalobkyně požaduje úrok z prodlení a též obvyklý úrok 11,25 % ročně, v obou případech vždy od 24. 12. 2021 do zaplacení.Jako samostatný nárok žalobkyně v řízení uplatnila nárok na smluvní pokutu 1 756 Kč, a to dle článku 12 odst. 12.1. bod a) a b) Smlouvy o úvěru, v němž bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dnů činí smluvní pokuta 8 % z výše této splátky (tj. dle žalobkyně 6 061 Kč x 0,08 = 484,88 Kč) a při prodlení splátky o více než 30 dní smluvní pokuta činí 13 % z výše splátky (787,93 Kč). Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky č. 2 ve výši jak 484,88 Kč, tak ve výši 787,93 Kč, dále za prodlení s úhradou splátky č. 3 ve výši 484,88 Kč (celkem 1 757,69 Kč, avšak po zaokrouhlení požaduje žalobkyně jen 1 756 Kč).

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Pro vymožení předmětné pohledávky byla na návrh žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, (Exekutorský úřad , adresa, – město, dále příp. jen Exekutor) pod sp. zn. , spisová značka, (dále příp. jen Exekuční řízení), avšak na základě nezpůsobilého exekučního titulu – nicotného rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (dále příp. jen Rozhodčí nález). Proto byla Exekuce zastavena pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 12. 10. 2023 č. j. , spisová značka, (dále příp. jen „Usnesení exekučního soudu“). Zásadním důvodem pro zastavení předmětné exekuce byla absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy i pro nedostatek pravomoci rozhodce vydat Rozhodčí nález. Pro tuto absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemůže požadovat ani úrok ve výši 11,25 % ročně, neboť i úroková sazba byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná, k čemuž žalovaní doplnili podrobnou argumentaci (viz dále). Ani nárok na smluvní pokuty ve výši celkem 1 756 Kč žalobkyni nepřísluší, když ze samotného Usnesení exekučního soudu zřetelně vyplývá, že ujednání o smluvních pokutách v neplatné Smlouvě o úvěru představují nepřiměřená smluvní ujednání. Ohledně výsledné a žalobkyní nárokované jistiny 74 652,11 Kč žalovaní namítali, že před samotným nařízením exekuce uhradili žalobkyni celkem 6 061 Kč, dále pak uhradili 5 268,76 Kč. Vzhledem k nesporně poskytnuté částce 80 000 Kč žalovaným proto dlužná částka může činit jen 68 670,24 Kč.K neplatnosti Smlouvy o úvěru žalovaní podrobně argumentovali tím, jestliže ze Smlouvy o úvěru, resp. z oznámení o schválení úvěru vyplývalo, že poplatek za půjčení jistiny 80 000 Kč činí 101 830 Kč (celkem tak mělo být vráceno 181 830 Kč), pak Smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, protože úroková sazba činila 110,45 % a RPSN 112,13 %. Úroková sazba převyšovala více než 9,5 x průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření Smlouvy o úvěru (přibližně 11,41 % ročně). Žalovaní poukázali v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, (který shledal nepřiměřenou výši úroku 3-4x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami) a Ústavního soudu – nález sp. zn. , spisová značka, (o tom, že souhlas klienta s tím, že se mu inkriminované sjednání nepřiměřené ho planění nepřiměřeným či rozporným dobrými mravy nejeví, nemůže měnit nic na závěru o nepřiměřené výši sjednaného – v odkazovaném případě – smluvní pokuty). Smlouva o úvěru byla navíc zajištěna sérií smluvních pokut, které byly v Usnesení exekučního soudu shledány nemravným. Krom toho je Smlouva o úvěru absolutně neplatná i z důvodu, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaných (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., platný a účinný v rozhodné době), sama tak přispěla k tomu, že žalovaní nebyli schopni svůj závazek plnit (místo zjišťování skutečných výdajů žalovaných tyto nahradila paušálními a ničím nepodloženými částkami).Žalovaní brojili proti samotnému základu nároku žalobkyně na úrok z jistiny, když ani skutečnost, že se žalobkyně na sazbě úroku domáhá podstatně nižší částky (též nižší smluvní pokuty) než tak činila v rozhodčím řízení, nemůže zhojit absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru, kdy neplatnost se na smlouvu vztahuje jako na celek, nikoliv jen na určitou část. Opačný přístup by dle žalovaných byl v rozporu se závaznou Směrnicí Rady 93/13EHS z 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Moderace úroku z jistiny a smluvních pokut při neplatnosti Smlouvy o úvěru je vyloučena nejen touto směrnicí, ale i judikaturou Soudního dvora EU (rozsudek z 30. 5. 2013 sp. zn. , spisová značka, ve věci , Anonymizováno, , dále z 21. 4. 2016 sp. zn. , spisová značka, ve věci , Anonymizováno, vs. , právnická osoba, ., kdy Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje existenci několika klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem majících zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13/EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, nikoliv jen některé z nich. Dle žalovaných tak soudy nemají pravomoc měnit obsah zneužívajících klauzulí.

3. Žalovaní také vůči nároku žalobkyně namítli promlčení a poukázali na dosavadní postup žalobkyně při uplatňování pohledávky, který by měl být zohledněn při posouzení běhu promlčecí lhůty (její stavění) v rozhodčím a Exekučním řízení. Žalovaní uváděli, že vedle Smlouvy o úvěru dne 10. 2. 2016 podepsali Rozhodčí smlouvu (dále příp. jen Rozhodčí smlouva) s ujednáním, že případné spory ze Smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Mají za to, že ačkoliv žalobkyně jako odborník v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru si musela s ohledem na vývoj judikatury být vědoma absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru, a tím pádem i na ni navázané Rozhodčí smlouvy, a to již při jejím podpisu, pak přesto nechala na základě takové smlouvy zahájit rozhodčí řízení, kdy v důsledku toho, že rozhodce , tituly před jménem, , adresa, celý nárok žalobkyni přiznal, byla na podkladě Rozhodčího nálezu vůči žalovaným vedena exekuce. Ta sice byla Usnesením exekučního soudu zastavena pro nepřípustnost, nicméně za více než 5,5 roku vedení exekuce narostl dluh žalovaných pouze na běžící smluvní pokutě o více než 880 000 Kč (1 100 % oproti částce poskytnuté žalovaným dle Smlouvy o úvěru). Předtím vydaný Rozhodčí nález na jistině přisoudil žalobkyni 221 467 Kč jako téměř trojnásobek plnění, na které měla žalobkyně v době vydání Rozhodčího nálezu nárok (73 939 Kč). Žalovaní požadovali zastavení Exekučního řízení též z důvodu, že rozhodčí spor nerozhodoval jeden z konkrétně v Rozhodčí smlouvě uvedených rozhodců, tj. rozhodce , tituly před jménem, , adresa, , nýbrž , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen , právnická osoba, ). Ačkoliv žalobkyně (jednotliví rozhodci) v jiných řízeních tvrdí, že uvedená společnost poskytovala rozhodcům pouze administrativní služby, pak ale předmětem činnosti této společnosti dle zakladatelského právního jednání ze 14. 12. 2007 je přímo rozhodčí řízení, nikoliv administrativní služby (shodně o předmětu podnikání hovoří i notářský zápis o rozhodnutí valné hromady z 26. 6. 2014, jimž došlo ke změně společenské smlouvy do aktuální podoby). Rozhodce , tituly před jménem, , adresa, pro žalobkyni rozhodoval tisíce sporů ročně (sdělení OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, ), přičemž v roce 2016 (rok vydání Rozhodčího nálezu vůči žalovaným) rozhodl pro žalobkyni a dále společnost , právnická osoba, (kterou žalobkyně vlastnila) 2164 věcí, což zjevně je pro běžného smrtelníka nemyslitelné (každý kalendářní den by musel rozhodnout 6 věcí a při 10 hodinách denně by měl zhruba jen 100 minut na jeden spor), tím spíše, kdy se , tituly před jménem, , adresa, věnoval i velice časově náročné advokacii. Z toho je zjevné, že rozhodce , tituly před jménem, , adresa, mohl jednomu rozhodčímu nálezu věnovat jen několik málo minut a jeho funkce spočívala pouze v autorizaci rozhodčího nálezu podpisem, bez bližšího seznámení se a posuzování oprávněnosti nároku žalobkyně. Žalobkyně neplatila rozhodčí poplatky , tituly před jménem, , jméno FO, , nýbrž , právnická osoba, (protokol z jednání Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze 17. 12. 2018). Předmětný rozhodčí spis neobsahuje žádné potvrzení o uhrazení rozhodčího poplatku, ani výzvu k jeho zaplacení. Pokud však poplatek nebyl rozhodci zaplacen, pak dle článku III. odst. 3. 5. a) Rozhodčí smlouvy nastával kategorický zákaz, resp. nedostatek pravomoci rozhodce žaloby projednat. Pokud žalobkyně opakovaně uvádí, že rozhodčí poplatky byly , právnická osoba, placeny jako do platebního místa určeného rozhodcem, pak jde o nepravdivé tvrzení, k němuž žalobkyně nepředložila žádný důkaz (výzvu a fakturU na jméno rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , naopak v jiném řízení předložila fakturu mezi ní a , právnická osoba, ). K faktuře č. , hodnota, z 28. 12. 2015 žalovaní konstatovali, že dle ní probíhalo finanční plnění jen mezi žalobkyní a , právnická osoba, , přičemž podkladem proto dle faktury měla být Smlouva o zajištění služeb rozhodců ze 30. 4. 2010, která však bez vědomí žalovaných doplňovala rozhodčí doložku mezi nimi a žalobkyní. Přes výzvy exekučních soudů vůči žalobkyni a , právnická osoba, k předložení uvedené smlouvy oba subjekty tvrdily, že ji nemají (sdělení z 3. 12. 2020 uvedené společnosti ve věci Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a sdělení žalobkyně ve věci Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ). Toto tvrzení bylo nepravdivé, neboť později byla Smlouva o zajištění služeb předložena Policii ČR, , adresa, k sp. zn. , hodnota, , nicméně se zakrytými pasážemi, které orgány činné v trestním řízení nerozkrývaly. Následně k předložení Smlouvy o zajištění služeb rozhodců vyzval , právnická osoba, (se znalostí toho, že společnost smlouvou disponuje) také další exekuční soud – OS v , Anonymizováno, ve věci sp. zn. , spisová značka, , přičemž sdělením z 24. 6. 2022 tato společnost odmítla Smlouvu soudu předložit s tím, že by si mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání. Žalovaní pak nahlédnutím svého právního zástupce do exekučního spisu získali Smlouvu o zajištění služeb rozhodců. Poukazují na to, že mezi žalobkyní, , právnická osoba, a rozhodci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, byla uzavřena tajná dohoda, která v podstatných rysech upravovala průběh rozhodčího řízení, a to Smlouva o zajištění služeb rozhodců ze 30. 4. 2010 ve znění dodatků (dále případně jen Smlouva o zajištění služeb rozhodců). Žalovaní jsou přesvědčeni, že stejná Smlouva o zajištění služeb rozhodců musela být uzavřena i s rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, , když i v rozhodčím řízení ohledně žalovaných měla , právnická osoba, svou významnou roli a uvedený rozhodce tvrdí, že rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet uvedeného subjektu – , právnická osoba, Žalovaní považují za klíčové, aby žalobkyně a rozhodce , tituly před jménem, , adresa, (dále případně jen „Rozhodce“) prokázali kompletní znění právního titulu Smlouva o zajištění služeb rozhodců, neboť bez kompletního znění nelze za kompletní považovat Rozhodčí smlouvu. Žalovaní proto navrhli, aby soud vyzval žalobkyni a Rozhodce k doložení předmětné smlouvy v kompletním a nezakrytém znění. Z uvedené smlouvy podle žalovaných bude plynout, že v případech, kdy je žalobkyně v rozhodčím řízení žalobcem, vystavuje , právnická osoba, fakturu na úhradu odměny žalobkyni, přičemž není hovořeno o poplatku, nýbrž o odměně. Také ze Smlouvy o zajištění služeb rozhodců plyne, že sami rozhodci nemají vůči žalobkyni samostatný nárok na úhradu jakékoliv odměny, což je zcela v rozporu s rozhodčí smlouvou, ve které je výslovně uveden zákaz žalobu projednat, dokud nebude rozhodci uhrazen rozhodčí poplatek. Žalovaní tak namítali ekonomickou závislost Rozhodce a navrhli, aby soud Rozhodce vyzval k předložení faktury, kterou vyúčtoval svou odměnu za vydání rozhodčího nálezu vůči žalovaným. , právnická osoba, neměla pravomoc rozhodovat, neboť se jednalo o rozhodčí soud nezřízený zákonem [žalovaní odkázali na rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 16. 4. 2019 č. j. , spisová značka, , který ve vztahu k , právnická osoba, uzavřel, že ačkoliv uvedená obchodní společnost měla sloužit jako podnikatel zajišťující pro vybrané rozhodce administrativní činnost v jednotlivých rozhodčích řízeních, fakticky plnila úlohu stálého rozhodčího soudu (nezřízeného zákonem), což je dle právní úpravy a ustálené judikatury nepřípustný postup, přičemž stejný soud v jiném senátě a usnesení z 8. 8. 2019 č. j. , spisová značka, na předešlé závěry navázal, přičemž ve vztahu k celému zjevně od počátku účelovému a důmyslně promyšlenému konstruktu rozhodčí smlouvy a následného formalistického rozhodčího řízení a ke skutečným rolím osob rozhodců a reálné pozici , právnická osoba, v celém rozhodčím řízení uvedl v závěru svého usnesení, že „V daném případě je ovšem situace taková, že je významně dotčena jak transparentnost rozhodčí doložky, tak nezávislost (nepodjatost) rozhodce. , právnická osoba, sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak (skrytě) po dohodě s oprávněnou chovala. Jde o zjevné obcházení právní úpravy stálých rozhodčích soudů podle § 13 zákona o rozhodčím řízení. Konkrétní jména rozhodců činných pro uvedenou společnost, včetně , jméno FO, , byla v rozhodčí doložce uvedena jen naoko, rozhodně nešlo minimálně v této části doložky o pravdivé, přesné a úplné informace „o rozhodci“ nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, a o odměně „rozhodce“ podle § 3 odst. 3 a 5 zákona o rozhodčím řízení ve spojení s § 7 zákona o rozhodčím řízení, což má za následek neplatnost této doložky. Povinnému bylo také zamlčeno, že oprávněná je pro uvedenou rozhodčí společnost (a potažmo z její strany najímané rozhodce) klíčovým obchodním partnerem. To bylo povinnému zamlčeno i v rozhodčím řízení díky ryze formálnímu a zavádějícímu poučení podle § 8 zákona o rozhodčím řízení. O tomto uspořádání svědčí nejen placení poplatků uvedené společnosti, ale i způsob následného odměňování (vyplácení) rozhodců, způsob projednání a přípravy rozhodnutí a konečně i paušální přiznání všech nároků uplatněných v rozhodčím řízení oprávněnou. Aniž by tedy odvolací soud zabíhal do (zásadně nepřípustného) věcného přezkumu rozhodčího nálezu z hlediska objektivně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti povinného (jak akcentoval soud prvního stupně) a také z hlediska přiznání některých zjevně nemravných nároků, je zřejmé, že celá rozhodčí doložka byla účelovým konstruktem oprávněné a uvedené rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela vyhovujícího exekučního titulu a další obchodní spolupráce. Nejde tedy jen o podjatost rozhodce, ale o součást systému na výrobu vyhovujících exekučních titulů.“ Žalovaní v kontextu s citovaným vyzdvihli, že je zřejmé, že se žalobkyně výše popsaným způsobem zcela účelově vyhýbala soudnímu přezkumu platnosti Smlouvy o úvěru, když si byla vědoma, že Rozhodčí nález nevydal ustanovený Rozhodce, ale , právnická osoba, , které žalobkyně platila za rozhodčí nálezy milionové částky. Žalobkyně si byla vědoma toho, že nemá způsobilý exekuční titul, přesto exekuci nechala vůči žalovaným nařídit a spoléhala se na tehdy platnou zásadu nepřezkoumatelnosti exekučních titulů, když ovšem Nejvyšší soud ČR takovou zásadu v oblasti rozhodčích nálezů prolomil, právě pro dlouhodobě nemravné jednání žalobkyně.

4. Žalovaní dále námitku promlčení nároku žalobkyně doplnili v tom směru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování úvěrů je součástí nadnárodní korporace, má vlastní právníky a využívá služeb advokátů, tudíž lze naprosto vyloučit, že by při tvorbě úvěrových smluv včetně nastavení úrokových sazeb nezohlednila zákonné limity a judikaturu, nekonzultovala toto s právníky a nebyla upozorněna na skutečnost, že taková smlouva je neplatná. Žalovaní ještě poukázali na poměrně aktuální nález Ústavního soudu přímo ve věci žalobkyně – sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 7. 2021, v němž bylo uvedeno, že existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti. Žalobkyně si nechala vydat Rozhodčí nález soukromým rozhodčím soudem nezřízeným zákonem, který byl současně obchodním partnerem žalobkyně a byl na ní ekonomicky závislý. Účelem , právnická osoba, bylo pouze vydávání rozhodčích nálezů pro žalobkyni (a její sesterskou společnost , právnická osoba, ), byla si totiž dobře vědoma, že by s nemravnými nároky neuspěla před soudem, kde by měla šanci jen na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podle uvedeného pak nemohlo dojít ke stavění promlčecí lhůty ani v rozhodčím ani exekučním řízení, jelikož jednání žalobkyně naplňuje znaky zneužití práva, jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze 4. 6. 2019 sp. zn. , spisová značka, , kde upřesnil, že k promlčení nedojde jen u těch pohledávek, u nichž byla uplatněna neplatná rozhodčí doložka a následně nařízena exekuce v době, kdy judikatura k neplatnosti rozhodčích doložek ještě nebyla sjednocena, tedy před datem 11. 5. 2011. Pokud došlo k uplatnění rozhodčí doložky po tomto datu, dopustil se věřitel zneužití práva, neboť věděl, že rozhodčí doložka (smlouva) je neplatná, a v takovém případě se 30 denní lhůta k uplatnění nároku žalobou neaplikuje. Dalším zneužitím práva žalobkyní bylo to, že spoléhala na okolnost, že běžní spotřebitelé nemají šanci zjistit, že rozhodčí řízení ve skutečnosti neproběhlo a že rozhodčí nálezy žalobkyni vydává na ní ekonomiky závislá společnost. Rozhodčí řízení ve skutečnosti neproběhlo, a to nejen za vědomosti, ale přímo za značného přispění žalobkyně, tudíž ke stavění promlčecí lhůty nemohlo dojít a nárok je dle § 629 odst. 1 o. z. dávno promlčen. Žalobkyně měla dostatek času uplatnit svůj nárok řádně před soudem a předejít tak promlčení. Místo toho vymáhala více než 5,5 roku své nároky v protiprávní exekuci, v níž se velmi aktivně bránila návrhům žalovaných na zastavení exekuce, ačkoliv jí musela být známa ustálená judikatura. Postup žalobkyně v daném řízení žalovaní považují za rozporný s dobrými mravy, jestliže žalobkyně znovu svůj nárok, navíc přesahující nárok na vydání bezdůvodného obohacení, uplatňuje v předmětném řízení. K tomu žalovaní odkázali na nález Ústavního soudu ze 7. 9. 2021 sp. zn. , spisová značka, .Zároveň měli žalovaní zato, že v dané věci je dána překážka věci rozhodnuté. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. , spisová značka, , které se týkalo přímo žalobkyně. Nejvyšší soud ČR zde dle žalovaných dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V projednávaném případě bylo Exekuční řízení zastaveno právě z důvodu absolutní neplanosti Smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, Rozhodčí nález dosud nebyl zrušen, ani nebyla na jeho zrušení podána žaloba, proto s ohledem na citovaný judikát nemůže žaloba žalobkyně obstát, neboť je zde mj. překážka věci rozhodnuté.

5. Žalobkyně v replice vůči vyjádření žalovaných k žalobě sice připustila vydání Rozhodčího nálezu rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, (když v nálezu bylo žalovaným uloženo uhradit pohledávku 221 467 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou a náhradou nákladů rozhodčího řízení), jakož i to, že na základě Rozhodčího nálezu byla uvedena exekuce, nicméně zastavená Usnesením exekučního soudu, v němž byl Rozhodčí nález shledán nezpůsobilým exekučním titulem a u Rozhodce dovozen nedostatek pravomoci rozhodovat, byť rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce. Žalobkyně připomněla, že exekuční soud v Usnesení dovodil neplatnost Smlouvy o úvěru, s následkem v podobě neplatnosti Rozhodčí smlouvy (a absencí pravomoci Rozhodce vydat exekuční titul). Nicméně s odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, [z něhož žalobkyně citovala, že „pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu. Viz i § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který se v daném případě použije, a podle kterého je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena.“] podle žalobkyně má toto opětovně danou možnost uplatnit svůj nárok na vymožení pohledávky soudní cestou.Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaných, že žaloba by měla být zamítnuta z důvodu překážky věci rozhodnuté (pozn. soudu – správně vyjádřeno, že řízení by mělo být pro tuto překážku zastaveno). Jestliže exekuční soud exekuci zastavil přímo z důvodu závěru, že Rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem, pak žalobkyně nemá jinou možnost než podat novou žalobu, pokud chce svoji pohledávku za žalovanými vymoci (nemůže tak učinit na základě Rozhodčího nálezu), tím spíše, že žalovaní dluh odmítají dobrovolně uhradit, ačkoliv jim 25. 2. 2016 byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a do současné doby žalobkyni uhradili jen 11 329,76 Kč. V rámci zmíněného procesního podání pak žalobkyně doplnila svoji argumentaci k požadované výši úroku z jistiny v sazbě 11,25 % ročně. Úrok byl sjednán v zákonných limitech. Úrok z úvěru je obligatorním pojmovým znakem smlouvy o úvěru, ovšem sjednání výše úroků není podstatou náležitostí smlouvy o úvěru; pokud není výše úroku sjednána, má úvěrovaný platit úroky stanovené na základě zákona (§ 1802 o. z.). Žádný právní předpis však výši úroků z úvěru nestanoví, proto má úvěrovaný platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v míst bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně je nebankovní institucí, v takovém sektoru je úroková míra obvykle ve vyšším rozmezí. Navíc žalobkyně se v řízení domáhá úroku z úvěru jen v sazbě 11,25% ročně. Nelze připustit, aby žalovaní čerpali úvěr „zdarma“, když po 8 letech nevrátili žalobkyni ani samotnou jistinu poskytnutého úvěru. Žalovaní se nemohou bránit námitkou rozporu ujednání o výši úroků z úvěru s dobrými mravy, neboť taková námitka přísluší tomu, kdo sám nejedná v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroku nemohlo být nepřiměřeným ujednáním, jestliže žalovaní s ním byli seznámeni v předsmluvním formuláři i ve smlouvě samotné, jakož i v oznámení o schválení úvěru, po čemž měli ještě 14 dní na možnost odstoupit od Smlouvy. S odkazem na ustanovení § 574 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále případně jen „NS ČR“ sp. zn. , spisová značka, ) se žalobkyně dovolávala výkladu Smlouvy o úvěru spíše jako platné.K tématu posouzení úvěruschopnosti žalovaných žalobkyně dotvrdila, že tato schopnost byla u obou žalovaných řádně provařena na základě dokladů o příjmech (zjištěn celkový příjem žalovaných 28 400 Kč), zjištěny byly celkové měsíční výdaje žalovaných 14 000 Kč a volné zdroje ke splácení 14 400 Kč. Dále bylo prověřeno, že žalovaní nebyli v době žádosti evidováni v insolvenčním rejstříku, neměli u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jejich doklady totožnosti nebyly evidovány jako neplatné, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žadateli doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovanými, které žalovaní svým podpisem potvrdili v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené klientem. Žalovaní ve Smlouvě o úvěru (čl. 10. odst. 10.1.) prohlásili a svým podpisem v rámci úvěrové smlouvy stvrdili, že nemají žádné splatné dluhy, nebyla proti nim podána jakákoliv žaloba, není vůči nim vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti nim vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti nim podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaní, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. Pokud žalovaní zatají výdaje, nebo je uvedou v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany s odkazem na § 6 občanského zákoníku, neboť by se takto nejednalo o nic jiného, než o dovolávání se vlastní nepoctivosti; tímto je vázán nepochybně i spotřebitel/žalovaní, když úvěrující věřitel/žalobkyně, ač postupující s odbornou péčí, není objektivně schopna případnou nepoctivost spotřebitele/žalovaných odhalit. Žalobkyně zjišťovala veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, kterou po ní lze požadovat. Příjmy žalovaných převyšovaly jejich tvrzené výdaje, nebylo možné shledat nemožnost splácet. Žalovaní byli povinni přiznat veškeré příjmy, ale i výdaje, popřípadě údaje uvedené ve formuláři hodnocení klienta zkontrolovat a v případě nesrovnalostí upravit dle stavu odpovídajícího skutečnosti. Není v silách žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů prověřovat výdaje žalovaných (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat.K námitkám žalovaných ohledně úlohy , právnická osoba, v rozhodčím řízení a o ekonomické propojenosti mezí ní, žalobkyní a Rozhodcem /, tituly před jménem, , jméno FO, ), včetně tvrzení o neuhrazení poplatku za rozhodčí řízení ze strany žalobkyně určenému Rozhodci, žalobkyně oponovala, že z důkazů navržených žalovanými neplyne, že by Rozhodčí nález byl vydán někým jiným než rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl jmenovitě určen v Rozhodčí smlouvě. , právnická osoba, zajišťovala pro rozhodce pouze servisní (administrativní) činnost, ostatně v Rozhodčí smlouvě bylo v případě mj. rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, výslovně uvedeno, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle , právnická osoba, . Administrativní činnost zpracovávaná jiným subjektem pro rozhodce není nic zakázaného. Teorie žalovaných o trojstranných dohodách mezi žalobkyní, rozhodčí společností a rozhodci je až konspirativní, dle žalobkyně však jde o standardní postup. Zcela mylná jsou tvrzení žalovaných, že fakticky rozhodovala , právnická osoba, jako zastřený stálý rozhodčí soud. Jinak vztahy mezi rozhodci a rozhodčí společností jsou v jejich interními záležitostmi, které žalobkyně nezná. Fakt, že rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet , právnická osoba, (tj., tam, kam ovšem určil rozhodce) a nikoli přímo rozhodci, nemění dle žalobkyně nic na tom, že ona platila poplatek na účet, který jí byl rozhodcem sdělen.

6. Žalovaní pak následně výslovně navrhli zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené, s čímž žalovaná zásadně nesouhlasila. O návrhu na zastavení řízení pak soud rozhodl zamítavě usnesením ze dne 19. března 2025 č. j. , spisová značka, , které (poté, kdy vůči němu nebylo žalovanými podáno odvolání) nabylo právní moci dne 5. 4. 2025.

7. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

8. K tématu posouzení úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením Smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně provedla prověřování 1. žalované v rámci registru SOLUS, kdy ohledně ní nebyly zjištěny žádné údaje o dlužných splátkách jakýchkoliv závazků. O prověřování 2. žalovaného ve zmíněném registru žalobkyně důkazy nepředložila.

9. Z formuláře „Předsmluvní informace“ bylo zjištěno, že se týkal obou žalovaných, úvěrový poradce žalobkyně měl dle obsahu formuláře poskytnout žalovaným předsmluvní informace týkající se předmětné Smlouvy o úvěru. Oba žalovaní tento formulář podepsali (žalovaná č. , hodnota, v kolonce „úvěrovaný“, žalovaný č. , hodnota, v kolonce „spoludlužník č. , hodnota, “) dne 9. 2. 2016. Ve formuláři byly zmíněny jen obecné pojmy ohledně obsahu poskytnutých informací, např. tak, že s ohledem na okolnost, že Smlouva o úvěru může být uzavřena mimo obchodní prostory, se úvěrovaným poskytnou informace o úvěrujícím a zprostředkovateli úvěru, o označení poskytovaného úvěru a jeho hlavních vlastnostech, o způsobu poskytnutí úvěru, způsobu splacení úvěru, délky jeho trvání atd.

10. Z dalšího formuláře, který zjevně navazoval na formulář uvedený v předchozím odstavci odůvodnění rozsudku, označeného jako „Předsmluvní formulář“ soud zjistil, že oba žalovaný jej dne 9. 2. 2016 podepsali na 1., 4. a 5. z pěti stran, v posledním případě s uvedením data 9. 2. 2016. Na stranách 2 a 3, z nichž tedy žádná nebyla podepsána ze strany účastníků, byly obsaženy všechny důležité informace – celková výše úvěru 80 000 Kč, základní doba trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců, celková výše splátky zahrnující úroky i jistiny 6 061 Kč; základní celkovou částku, kterou museli žalovaní zaplatit – 181 030 Kč, výpůjční úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru i předpokládanou výši RPSN – oboje v hodnotě , hodnota, %. Na 1. straně byly uvedeny jen identifikační údaje smluvních stran, na 4. a 5. straně pak údaje týkající se případného pojištění, nákladů v případě opožděných plateb, práva na odstoupení od smlouvy atd.

11. Z vyplněného formuláře „Hodnocení klienta“ ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že se týkal osoby žalované č. , hodnota, , obsahoval část údajů strojově (počítačem) vyplněných, část z nich však byla následně přeškrtnuta a ručně přepsána. Nezměněna zůstala výše požadovaného úvěru 80 000 Kč (jako nový úvěr) a výpůjční úroková sazba 95 %. Naopak přepsán byl počet splátek z 36 na 30, výše jednotlivé splátky z 5 292 Kč na 6 061 a celková základní částka, kterou měl úvěrovaný zaplatit, z 190 512 Kč na 181 830 Kč. Dále byly přepsány údaje týkající se příjmů úvěrovaného (žalované č. , hodnota, ), a to u pravidelného čistého měsíčního příjmu z částky 11 500 Kč na 3 800 Kč, u čistého příjmu manžela/partnera z částky 15 000 Kč na 19 300 Kč, u ostatních příjmů (výživné, sociální dávky) z 5 000 Kč na 5 300 Kč; celkem tak příjmy byly změněny – z údaje 31 500 Kč poníženy na 28 400 Kč. Jde-li o výdaje pak na úvěrovanou a manžela/partnera byl počítáno 6 000 Kč, na 2 nezaopatřené děti 4 000 Kč, na nájem + inkaso a dopravu 4 000 Kč, celkem tak byly uvedeny výdaje 14 000 Kč podle rozdílu mezi shora zmíněnými příjmy a výdaji byly tzv. volné zdroje nejprve uvedeny v částce 17 500 Kč, posléze však přepsány na 14 400 Kč. Ve formuláři bylo zaznačeno předložení dokladů úvěrovanou – 1. žalovanou v podobě kopie OP, dokladů o dalších příjmech (bez konkrétní specifikace) a výpis z bankovního účtu. Zástupce žalobkyně , právnická osoba, zaznamenal k analýze schopnosti splácet úvěr, že z dokladů chybí doklad o inkasu, nicméně s datem 25. 2. 2016 provedl v pasáži formuláře „Analýza schopnosti splácet úvěr“, a to bezprostředně po údaji o chybějícím inkasu, že za žalobkyni schvaluje – zjevně poskytnutí úvěru. Ohledně spoludlužníka č. , hodnota, (2. žalovaný) nebyly ve formuláři vyplněny vůbec žádné údaje stran příjmů ani výdajů, resp. tyto byly všude zaznamenány s nulovou hodnotou. Žalobkyně však měla zjevně k dispozici potvrzení zaměstnavatele 2. žalovaného , právnická osoba, (IČO , IČO, ), za období od 2. 11. 2015 do 31. 1. 2016 v průměru 19 331 Kč za uvedené tři měsíce, dále o příjmu 18 600 Kč konkrétně v posledním z uvedených měsíců. Zaměstnavatel v potvrzení o výdělcích uvedl mj., že druhý žalovaný v danou chvíli byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost k jednomu dítěti.

12. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací měla žalobkyně údaje jen o 1. žalované, kdy tzv. CBS skóre představovalo hodnotu 386 (čím vyšší skóre, tím je platební morálka v registru lepší, přičemž uvedené skóre ze 4 kategorií připadalo do kategorie II. – střední riziko, a to oproti vyššímu v kategorii I., a na druhé straně menšímu či dokonce nízkému v kategorii III. a IV. Obdobný výpis a hodnocení CBS skóre ohledně 2. žalovaného předložen nebyl.

13. Dále soud zjistil, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti obou žalovaných k dispozici patřičné doklady. U žalované č. 1 šlo o povolení k trvalému pobytu (který byl za dobu od 29. 9. 2008 celkem 4x změněn až na místo pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, počínaje dnem 19. 11. 2014). Dále šlo o platný občanský průkaz 2. žalovaného (vystavený v roce 2014, s platností do roku 2024), z něhož ověřil totožnost žalovaného a pořídil si kopii.

14. Při hodnocení úvěruschopnosti 1. žalované měla žalobkyně dále k dispozici oznámení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Liberci o výši dávky státní sociální podpory určené 1. žalované, a to příspěvku na bydlení, o nějž 1. žalovaná požádala 27. 7. 2015. Příspěvek byl od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 snížen z 5 534 Kč na 5 476 Kč. Z celkového přehledu vyplacených dávek SSP, datovaného k 13. 1. 2016 ohledně 1. žalované vyplývalo, že pobírala rodičovský příspěvek, a to v květnu 2014 částku 15 200 Kč, od června 2014 do ledna 2015 po 7 600 Kč měsíčně, od února 2015 do prosince 2015 již jen 3 800 Kč měsíčně. Výše zmíněný příspěvek na bydlení byl poskytován počínaje únorem 2015 (tři měsíce po 3 838 Kč), dále od května 2015 do července 2015 ve výši 5 478 Kč měsíčně a dále až do prosince 2015 po 5 534 Kč měsíčně. Soud zde poznamenává, že 1. žalovaná uvedla v rámci jednání k dotazu soudu, že žalovaní nebyli v době hodnocení úvěruschopnosti ani poskytnutí úvěru manžely; žalobkyně takové tvrzení nečinila sporným.

15. č. l. 205 Výpisem z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . pod č. , hodnota, bylo prokázáno, že částka úvěru v plné výši 80 000 Kč byla dne 25. 2. 2016 poukázána na účet č. , č. účtu, s označením platby příjmením 1. žalované a pod VS , var. symbol, (pozn. soudu – tj. pod č. návrhu úvěrové smlouvy i samotné Smlouvy).

16. Z listin „Návrh na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru/Smlouva o revolvingovém úvěru“ s označením čísla návrhu i samotné Smlouvy o úvěru – , hodnota, ve spojení s oznámením žalobkyně ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že ke dni 25. 2. 2016 (příp. 26. 2. 2016, kdy bylo vystaveno zmíněné oznámení) mělo mezi účastníky dojít k uzavření Smlouvy o úvěru, na podkladě návrhu, který na formuláři zjevně zcela koncipovaném žalobkyní podepsali žalovaní dne 10. 2. 2016. Žalovaní návrh podepsali na každé straně textu, který obsahoval údaje o základní celkové výši spotřebitelského úvěru 80 000 Kč, dále základní počet měsíčních splátek činil 30 po 6 061 Kč, celková částka splatná úvěrovanými představovala 181 830 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činila 110,45 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení, RPSN bylo ve výši 112,13 %. Dále byly sjednány podmínky poskytnutí dalšího možného – revolvingového – úvěru. Podle textu Smlouvy o úvěru byla součástí Smlouvy Smluvní ujednání, rovněž vyhotovena ve formě formuláře žalobkyně. Tyto Smluvní podmínky byly podepsány ze strany žalovaných až na poslední straně textu, když na předposlední byly obsaženy zásadní smluvní sankce – v bodě 12 zejm. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 25 % z dlužné tzv. nové jistiny úvěru (která v případě zesplatnění úvěru pro neplacení splátek úvěru měla být tvořena veškerými v tom okamžiku nezaplacenými původní splátkami se skladnou jistiny i běžného úroku), a to pokud tato tzv. nová jistina nebyla zaplacena do 10 dnů ode dne zesplatnění, přičemž v případě dalšího prodlení po tomto dni mělo žalobkyni vzniknout právo na další smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z tzv. nové jistiny a za každý den prodlení žalovaných. I v případě prodlení žalovaných ještě v průběhu trvání smluvního vztahu, tj. míněno před zesplatněním úvěru, příslušela žalobkyni smluvní pokuta, a to jednak 8 % z dlužné splátky v případě prodlení žalovaných s úhradou splátky o více než 15 dnů, a další smluvní pokuta 13 % z každé dlužné splátky v případě prodlení trvajícím déle než 30 dnů po termínu splatnosti.

17. Z rozhodčí smlouvy, která byla podepsána za žalobkyni i za oba žalované téhož dne jako Smlouva, tj. 10. 2. 2016, bylo soudem zjištěno, že šlo také o formulářový typ smlouvy s textem připraveným ze strany žalobkyně, který v úvodu obsahoval popis toho, že žalovaní učinili dne 10. 2. 2016 žalobkyni jako úvěrující návrh na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Bylo sjednáno, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z citovaného návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení dle z. č. 216/1994 Sb., a to dle dále stanoveného způsobu výběru rozhodce. Následně v článku 3. 3 Rozhodčí smlouvy bylo celkem uvedeno 13 rozhodců, přičemž , tituly před jménem, , jméno FO, byl 7. v pořadí, přičemž ohledně něho i předcházejících čtyř jmenovaných rozhodců bylo rovněž upraveno, že rozhodčí řízení se bude konat v sídle , právnická osoba, na adrese dále uvedené, jakož bylo stanoveno, že veškerá podání určená rozhodci budou žalovaní (resp. všichni účastníci rozhodčího řízení) zasílat rozhodci na sídlo této společnosti. Poplatek a další paušální náhrada nákladů řízení měla pak být hrazena na účet, který rozhodce uvede ve výzvě. Ovšem zároveň dle článku 3. 5 písm. a), část ad a) poplatek 1 100 Kč za projednání sporu rozhodcem měl být uhrazen spolu s paušální náhradou nákladů řízení rozhodce tak, že žalobkyně jej byla povinna zaplatit při podání žaloby, a dokud poplatek zaplacen nebyl, žaloba se neprojednávala.

18. Oznámením z 22. 6. 2016, adresovaným jak 1. žalované (na adresu bydliště i trvalého pobytu tak, jak je uvedena v záhlaví tohoto rozsudku), tak 2. žalovanému (na adresu rovněž uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku) žalobkyně sdělila oběma žalovaným, že s ohledem na prodlení s úhradou splátky úvěru dle Smlouvy o délce 60 dnů došlo tímto dnem v souladu se Smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy. Oba žalovaní byli vyzváni k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, běžných úroku a smluvních pokut v celkové výši 170 525 Kč. Pro případ, že by žalovaní úhradu neprovedli do 10 dnů od odeslání oznámení, upozornila žalobkyně na to, že přistoupí k vymáhání pohledávek v rozhodčím či soudním řízením. Podle , právnická osoba, potvrzeného podacího archu byla uvedená oznámení odeslána každému ze žalovaných dne 7. 7. 2016.

19. Z tzv. Karty klienta s označením jménem žalované č. , hodnota, a číslem Smlouvy bylo zjištěné, že žalovaní zaplatili běžnou a první splátku 6 061 Kč, která byla splatná 22. 3. 2016, s dvoudenním zpožděním k 24. 3. 2016. Následující měsíční splátky počínaje dnem 22. 4. 2016 již vůbec nehradili. Až na základě exekučního řízení (patrné z poznámky o formě úhrady, kde bylo zmíněno jméno exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ) byly na účet žalobkyně ve vztahu k závazkům žalovaných připsány částky 700,27 Kč dne 12. 4. 2021, 207,88 Kč dne 9. 3. 2021, 60 Kč dne 10. 2. 2020, 2 581,61 Kč dne 7. 3. 2017 a 1 719 Kč dne 23. 12. 2021, to je celkem 5 268,76 Kč. Kompletní výše všech úhrad žalovaných na závazky ze Smlouvy tak činily 11 329,76 Kč. Pokud žalovaní obdrželi od žalobkyně částku 80 000 Kč jako údajný úvěr, pak žalobkyni z této částky dosud nevrátili 68 670,24 Kč.

20. Z Usnesení exekučního soudu ze dne 12. 10. 2023 č. j. , spisová značka, soud zjistil, že exekuční soud zastavil exekuci vedenou pod zmíněnou sp. zn. , spisová značka, ve věci oprávněné (v nynějším řízení žalobkyně) proti povinným (v nynějším řízení žalovaným), nařízenou usnesením ze dne 2. 1. 2017 pod č. j. , spisová značka, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 221 467 Kč s přísl. Vedením exekuce byl pověřen , tituly před jménem, , jméno FO, , soudní exekutor. Exekuce byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tj. s ohledem na dovozenou nepřípustnost výkonu rozhodnutí z jiného důvodu (než uvádějí předchozí ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř.)., konkrétně s ohledem na neplatnost Smlouvy o úvěru dle § 580 odst. 1 o. z. – pro rozpor s dobrými mravy. Exekuční soud pro rozhodnutí považoval za postačující uvedený závěr, učiněný na základě námitky žalovaných o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Uzavřel, že žalovaným na základě Smlouvy o úvěru byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaní se jej zavázali splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 061 Kč, celkem tak měli zaplatit 181 830 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 110,45 %, RPSN 110,45 %, ke smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 25 % z dlužné částky odpovídající nové jistině úvěru po nesplacení úvěru a ve výši 0,25 % denně z nové jistiny. Exekuční soud takovéto plnění shledal za nemravné, neboť takovýmto způsobem dochází k nepřiměřenému postihu žalovaných. V posuzované věci jde o takový případ, kdy nepřiměřenost plnění je natolik zjevná, že další okolnosti případu se stávají podružnými (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Již takováto skutečnost bez dalšího vedla exekuční soud k závěru, že exekuce musí být s odkazem na § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena (viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Exekuční soud uzavřel, že z uvedeného důvodu neměl rozhodce pravomoc rozhodovat, byť rozhodčí doložka podle názoru exekučního soudu splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce. Exekuční soud ale dále nezkoumal další námitky vznesené žalovanými, neboť to považoval pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 12. 2023.

21. Z rozhodčího nálezu ze dne 19. 9. 2016 č.j. , spisová značka, soud zjistil, že byl vydán rozhodcem , tituly před jménem, , adresa, , se sídlem , adresa, . Rozhodčím nálezem byli žalovaní zavázáni ve prospěch žalobkyně zaplatit společně a nerozdílně částku 221 467 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne 25. 7. 2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 175 769 Kč ode dne 24. 6. 2016 do zaplacení, a dále zaplatit náklady řízení v celkové výši 24 138,40 Kč. Nález nabyl právní moci 3. 10. 2016 a vykonatelnosti dne 7. 10. 2016. Rozhodce v odůvodnění nálezu vylíčil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno návrhem žalobkyně doručeným rozhodci 25. 7. 2016. Rozhodce tvrdil, že přezkoumal všechny předložené listiny – konkrétně Smlouvu (i s uvedením čísla , hodnota, ), oznámení o schválení revolvingového úvěru, splátkový kalendář k předmětné Smlouvě, písemné oznámení o splatnosti závazků, penalizační faktur, kartu klienta, předžalobní výzvu, včetně podacího lístku. Stručně uvedl, že dospěl k závěru o uzavření smlouvy mezi účastníky o revolvingovém úvěru, o vyplacení sjednoceného úvěru 80 000 Kč 1. žalované dne 25. 2. 2016, o závazku 1. žalované i spoludlužníka 2. žalovaného uhradit úvěr ve 30 splátkách po 6 061 Kč měsíčně, dále o prodlení žalovaných s úhradou sjednaných splátek č. , hodnota, až č. , hodnota, , o zesplatnění všech dosud nesplacených závazků žalovaných ze strany žalobkyně v souladu s článkem 12.3 písm. b) smluvních ujednání, stejně tak o uplatněné smluvní pokuty žalobkyní vůči žalovaným dle článků 12.1, 12.5 a 12.

7. Zmínil, že žalovaní nevznesli vůči nároku žalobkyně žádné námitky, přičemž přes poučení o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádří, bude se mít za to, že nárok uplatněný návrhem uznávají. Rozhodce odkázal jen na výše popsané výsledy dokazování a návrh žalobkyně bez bližšího (jakéhokoliv) posouzení shledal zcela důvodným. Rozhodce v rámci zjištění a závěrů, ke kterým dospěl, nezmínil nikde sjednanou výši úroku z úvěru ani výši RPSN, nezabýval se skladbou částky 221 467 Kč ani částky 175 769 Kč. Po právní stránce přiznané nároky nijak nekvalifikoval, a jde-li o judikaturu vyšších soudních instancí, pak pouze ve vztahu k rozhodnutí o tom, že žalobkyni přísluší smluvní pokuta vyjádřená v procentuální sazbě od konkrétního data až do zaplacení hlavního závazku, poukázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, z 29. 5. 2008 a rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, pobočka , adresa, sp. zn. , spisová značka, z 22. 9. 2009.

22. Notářským zápisem vyhotoveným dne 14. 12. 2007 notářkou , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, bylo prokázáno, že zaznamenávala společenskou smlouvu o založení společnosti s ručením omezeným pod obchodní firmou , právnická osoba, Smlouvu uzavřeli zakladatelé , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Podle článku IV. smlouva uváděla předmětem podnikání společnosti také rozhodčí řízení, a to vedle činnosti podnikatelských, finančních a organizačních poradců.

23. Z notářského zápisu sepsaného 26. 6. 2014 notářem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že byl vyhotoven o rozhodnutích valné hromady , právnická osoba, , která se týkala jednak podřízení společnosti zákonu o obchodních korporací, jednak změny společenské smlouvy. Jde-li o předmět podnikání, pak změnou společenské smlouvy nedošlo ke změně části předmětu podnikání, a to rozhodčího řízení; pouze byl upraven další okruh podnikání a to na výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách č. , hodnota, živnostenského zákona.

24. č. l. 78-80 Z částí Smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a , právnická osoba, , dále též s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, jako advokáty a , tituly před jménem, , jméno FO, jako rozhodcem (všechny uvedené fyzické osoby byly dále ve smlouvě označovány jako rozhodci). Obsah smluvních ujednání z fragmentu smlouvy (předloženého žalovanými s tím, že neměli ani v jiných řízeních přístup ke kompletní, částečně nezakryté kopii zmíněné smlouvy, natož aby měli přístup k originálu smlouvy) nebyl pro soud plně seznatelný (zcela zakryté byly články o předmětu smlouvy a o poplatku za rozhodčí řízení a paušální náhradě nákladů). V případě, že rozhodčí řízení mělo být zahajováno žalobou žalobkyně, pak Rozhodní společnost , právnická osoba, . měla vystavit fakturu na úhradu své odměny, a to vůči žalobkyni. Přílohou č. 1 ke Smlouvě o zajištění služeb rozhodců bylo sjednání textu vzorového znění rozhodčí doložky, a to s odkazem na článek I. zmíněné smlouvy (tj. na smluvní ujednání o předmětu Smlouvy o zajištění služeb rozhodců, které nebylo z kopie textu možné přečíst). Dále soud zjistil, že k výše uvedené smlouvě o zajištění služeb rozhodců byly uzavřené další tři dodatky (č. 2, 3, 4), a to dne 1. 4. 2011, 16. 5. 2011 a 9. 3. 2018, Z přípisu jednatele , právnická osoba, , adresa, , datovaného 24. 6. 2022 vůči Okresnímu soudu v , Anonymizováno, k jejich sp. zn. , spisová značka, , bylo zjištěno, že jednatel odmítl soudu poskytnout předmětnou smlouvu o zajištění služeb rozhodců z 30. 4. 2010 včetně dodatků a příloh 1-4 z obavy, aby si tak společnost nezpůsobila sobě trestní stíhání; odkázáno stran obavy bylo na údaje obsažené ve výzvě uvedeného soudu, a sice o prošetřování činnosti společnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení.

25. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 28. 12. 2015 bylo prokázáno, že , právnická osoba, vyúčtovala žalobkyni jako odběrateli částku (i s DPH) 282 300 Kč, a to na základě smlouvy ze dne 30. 4. 2010 o zajištění služeb rozhodců ve znění dodatků a příloh.

26. Z informací poskytnutých dne 30. 4. 2021 Okresním soudem v , adresa, na základě zák. č. 106/199 Sb. žalovaným (jejich zástupci) bylo pro účely tohoto řízení zjištěno, že počet všech rozhodčích spisů uložených u uvedeného soudu od roku 2005 do doby podání zprávy, a konktrétně ohledně žalobkyně, činil u rozhodce , tituly před jménem, , adresa, , který vydal u předmětný Rozhodčí nález (a u nějž byly spisy zaznamenány až počínaje rokem 2015) celkem 1 926 případů v roce 2015, 1 851 případu v roce 2016 (v tomto roce šlo dále ohledně navrhovatelky společnosti , právnická osoba, o 313 spisů), 626 případů v roce 2017 a 724 případů v roce 2018. Vedle toho ohledně žalobkyně vedli rozhodčí řízení i rozhodci , tituly před jménem, , jméno FO, (rok 2009 – 9 824 spisů, rok 2010 – 9 829 spisů, rok 2011 – 6 212 spisů, rok 2012 – 638 spisů, rok 2013 – 269 spisů, rok 2014 – 605 spisů, rok 2015 – 173 spisů, rok 2016 – 18 spisů, rok 2017 – 15 spisů), rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (rok 2009 – 121 spisů, rok 2010 – 1 000 spisů, rok 2011 – 1 808 spisů, rok 2012 – 1 183 spisů, rok 2013 – 2 594 spisů, rok 2014 – 2 547 spisů, rok 2015 – 816 spisů, rok 2016 – 1 440 spisů, rok 2017 – 1 169 spisů a rok 2018 – 1 spis), rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (rok 2009 – 113 spisů, rok 2010 – 951 spisů, rok 2011 – 1 364 spisů, rok 2012 – 2 993 spisů, rok 2013 – 1 972 spisů, rok 2014 – 3 404 spisů, rok 2015 – 2 978 spisů, rok 2016 – 1 382 spisů, rok 2017 – 1 217 spisů a v roce 2018 – 267 spisů) a , tituly před jménem, , jméno FO, (rok 2009 – 122 spisů, rok 2010 – 1 080 spisů, rok 2011 – 1 688 spisů, rok 2012 – 450 spisů, rok 2013 – 2 436 spisů, rok 2014 – 1 571 spisů, rok 2015 – 2 977 spisů, rok 2016 – 2 039 spisů, rok 2017 – 2 329 spisů a rok 2018 – 724 spisů).

27. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).

28. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

29. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále případně jen ZSÚ) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

30. Podle 580 odst. 1 o. z. právní jednání je neplatné, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně porušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.Podle § 648 uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

34. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěry.

35. Ke dni 25. 2. 2016 měla být mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., resp. podléhající speciální úpravě zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých dalších zákonů (ZSÚ). Smlouva o úvěru měla být uzavřena na podkladě návrhu žalovaných podepsaného 10. 2. 2016 (viz odst. 16 odůvodnění) a po odsouhlasení návrhu ze strany žalobkyně, což bylo žalovaným oznámeno přípisem z 26. 2. 2016. Ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ byla žalobkyně jako věřitelka povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jestliže již dle návrhu Smlouvy o úvěru měli žalovaní být zavázáni společně a nerozdílně, pak žalobkyně nepochybně byla povinna posoudit úvěruschopnost každého z žalovaných dostát povinnostem k uhrazení úvěru – tj. k vrácení částky 80 000 Kč, nota bene se sjednaným úrokem ve výši 110,45 % ročně (sic k platnosti sjednání úrokové sazby s vlivem na platnost smlouvy jako takové – viz níže uvedené dílčí závěry soudu). Soud je přesvědčen, že na základě provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně ani u jednoho z žalovaných, v prvé řadě u 1. žalované, povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti toho kterého z žalovaných jako spotřebitele nedostála, tudíž ve smyslu § 9 ZSÚ (poslední věta) je Smlouva o úvěru neplatná. Taková neplatnost je pak neplatností absolutní dle § 580 odst. 1, § 588 o. z.

36. Soud předesílá, že žalobkyně sice 1. žalovanou zaznamenala ve formuláři návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru jako dlužníka a 2. žalovaného jako spoludlužníka, v dokumentech o posouzení úvěruschopnosti uváděla 2. žalovaného do kolonky manžel/partner 1. žalované. Již jen z odlišných příjmení žalovaných, tím spíše však z potvrzení zaměstnavatele 2. žalovaného měla ale žalobkyně předpokládat, tím spíše z potvrzení vědět, že mezi žalovanými není právní poměr manželů. Nebylo mezi nimi tedy existující ani společné jmění manželů. Každopádně žalobkyně v řízení netvrdila a nedoložila, že by si ověřovala, zda žalovaní jsou manželé (naopak v řízení nečinila sporným tvrzení 1. žalované, že žalovaní v době jednání o uzavření Smlouvy o úvěru manžely byli). I proto bylo třeba, aby žalobkyně úvěruschopnost každého z žalovaných zkoumala individuálně. Jde-li o 1. žalovanou, pak žalobkyni bylo zcela zřetelně známo, že tato nemá žádný příjem z výdělečné činnosti, od února 2015 do prosince 2015, tj. téměř celý rok před jednáním o úvěru, pobírala jen rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, dále měla k dispozici příspěvek na bydlení 5 534 Kč měsíčně. Podle vyplněných údajů ve formuláři Hodnocení klienta (odst. 11 odůvodnění) vzala žalobkyně v úvahu dvě nezaopatřené děti 1. žalované. Uvedená skladba příjmů 1. žalované byla dle názoru soudu zcela korespondující nutnému hodnocení, že žalovaná, která měla solidárně odpovídat za povinnosti splatit úvěr i s úrokem, přímo nemůže dostát povinnosti splácet měsíčně částku 6 061 Kč (natož aby žalobkyně po odborném hodnocení uzavřela opačně – že je zřejmé, že 1. žalovaná bude schopna úvěr splácet), neboť k dispozici měla 1. žalovaná pouze výše uvedené zcela zanedbatelné částky z rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení (resp. žalobkyně si nezajistila a neověřila příjmy jiné). Uvedené příjmy žalované dle názoru soud stěží mohly stačit na uspokojování základních potřeb žalované a jejích dvou nezaopatřených dětí. Dále žalobkyně úvěr i 1. žalované poskytla přes to, že její zástupce , právnická osoba, výslovně zaznamenal, že chybí doklad o inkasu, tj. žalobkyně nijak neověřovala, jaké jsou faktické výdaje ať již 1. žalované, příp. 2. žalovaného na bydlení a služby spojené s bydlením (energie, topení, voda atd.). Krom toho lze připomenout zjištění uvedené v odst. 12 odůvodnění, že žalobkyně prostřednictvím posuzování CBS skóre u 1. žalované vyhodnotila druhé nejvyšší ze čtyř hodnocených závažností rizik pro poskytnutí úvěru, resp. pro platební morálku. Konečně lze poznamenat, že samotné provedení hodnocení klienta bylo nepřehledné s ohledem na škrtání údajů v textu (viz zjištění v odst. 11). Vzhledem ke všemu uvedenému má soud za to, že žalobkyně poskytla 1. žalované předmětný úvěr, ačkoli u ní bylo zřejmé, že výslovně spotřebitelský úvěr schopna splácet nebude. Tím je Smlouva o úvěru ve vztahu k 1. žalované každopádně neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta ZSÚ).

37. Pokud jde o 2. žalovaného, pak soud má za to, že v jeho případě nesplnila žalobkyně povinnost k posouzení úvěruschopnosti dostatečně tak, aby ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ po odborném náhledu bylo zřejmé, že 2. žalovaný bude úvěr schopen splácet. Žalobkyně sice měla od zaměstnavatele žalovaného potvrzený jeho příjem v posledních 3 měsících v rozmezí 18 600 Kč až 19 331 Kč měsíčně, avšak jiné důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného doloženo nebylo. Ve formuláři Hodnocení klienta nebyly ohledně něj vyplněné žádné údaje, údaje z nebankovního registru klientských informací pro tzv. CBS skóre měla žalobkyně jen ohledně 1. žalované (viz zjištění v odst. 12 odůvodnění). Jak již soud výše uvedl, žalobkyně výslovně neměla podložené žádným způsobem, jaké jsou výdaje 2. žalovaného na bydlení a služby s tím spojené. Při výše uvedeném vyhodnocení, že příjmová situace 1. žalované zcela vylučovala placení splátky 6 061 Kč, měla žalobkyně uvažovat a posuzovat, zda 2. žalovaný bude schopen tuto povinnost plnit zcela sám. Podle názoru soudu, jak bylo popsáno, však žalobkyně nemohla na podkladě jí známých ověřených okolností dospět k závěru, že 2. žalovaný bude schopen úvěr splácet.

38. Soud tedy dílčím způsobem uzavřel, že Smlouva o úvěru byla neplatná dle § 9 odst. 1 – poslední věta – ZSÚ.

39. K platnosti Smlouvy o úvěru stran zcela nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru 110,45 % ročně, jehož výše byla stanovena žalobkyní, jakož i ohledně kombinace nepřiměřeně vysokých smluvních pokut, tj. k neplatnosti z důvodu rozporu Smlouvy o úvěru s dobrými mravy – tj. dle § 580 odst. 1 o. z. – se již plně vyjádřil exekuční soud v Usnesení, kterým zastavil exekuci nařízenou k návrhu žalobkyně podle Rozhodčího nálezu. Soud nemá, co by k tomuto skutkovému a právnímu posouzení doplnil, oběma stranám je ostatně z exekučního řízení známo. Proto soud na toto hodnocení odkazuje (viz odst. 20 odůvodnění tohoto rozsudku). Pouze lze dodat, že pokud žalobkyně v tomto řízení argumentovala tím, že požaduje úrok z úvěru nižší a přizpůsobila jej za pomoci aplikace údajů dle řad ARAD vedených ČNB, a to průměrné bankovní sazbě v době vyplacení peněžních prostředků na účet 1. žalované, pak tuto argumentaci soud neakceptoval právě pro shledanou absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru. Obdobně se to týká argumentace žalobkyně o požadavku na nižší smluvní pokutu. Jestliže Smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatný, nemůže žalobkyni příslušet žádný nárok z takové smlouvy se odvíjející, tj. ani nárok na úrok z úvěru či smluvní pokutu. Nepřípadný je rovněž názor žalobkyně, že není-li ujednání o výši úroku z úvěru podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, pak není-li výše úroku sjednána, má úvěrovaný platit úroky stanovené dle výše cit. § 1802 o. z. Žalobkyně totiž přehlíží, že citované ustanovení § 1802 o. z. se vztahuje na případy skutečně zcela nesjednané výše úroku, který má dlužník platit, nikoli však (jak tomu je v posuzovaném případě) na situaci, kdy výše úroku je výslovně sjednána a je nemravná. Konečně soud dodává, že žalobkyni nepřisvědčil ani v názoru, že žalovaní se nemohou bránit námitkou rozporu ujednání o výši úroku z úvěru s dobrými mravy, jestliže nejsou v pozici subjektu, který sám nejedná v rozporu s dobrými mravy (zde žalobkyně zdůraznila, že žalovaní ani po 8 letech úvěr nevrátili a – bez úroku – jej čerpali „zdarma“). Zde soud připomíná, že u 1. žalované měla žalobkyně jednoznačně vyhodnotit, že poskytnutý úvěr nebude schopna splácet, u 2. žalovaného neposoudila dostatečně schopnost splácení úvěru. Zároveň výši úroku z úvěru i kombinaci nepřiměřených smluvních pokut stanovila ve smlouvě žalobkyně, nikoli žalovaní.

40. Jestliže žalovaní přes popsanou neplatnost Smlouvy o úvěru přesto obdrželi od žalobkyně (viz zjištění odst. 15) dne 25. 2. 2016 částku 80 000 Kč převodem na účet 1. žalované, pak se jednalo podle § 2991 odst. 2 o. z. o bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tímto plněním bez platného závazku má ve smyslu § 2993 věta první o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení oproti tomu žalovaní mají dle § 2991 odst. 1 o. z. povinnost žalobkyni jako ochuzené vydat, oč se vůči ní obohatili. Dle nesporného stanoviska stran žalobkyně od žalovaných obdržela zatím jen 11 329,76 Kč (což krom toho soud ověřil z důkazu – odst. 19 odůvodnění), bezdůvodné obohacení tudíž představuje 68 670,24 Kč.

41. Soud však před tím, než by žalobkyni mohl dle citované úpravy nárok na vydání uvedeného bezdůvodného obohacení přisoudit, musel věnovat pozornost námitce žalovaných o promlčení uvedeného nároku. Zde soud odkazuje na velmi podrobnou argumentaci, kterou k tomu žalovaní uvedli (viz odst. 3 a 4 odůvodnění).

42. Nejprve ale soud předesílá, že také uzavřel, že v důsledku shora popsané neplatnosti Smlouvy o úvěru je neplatná i Rozhodčí smlouva. Obě smlouvy byly uzavírané společně, což je zcela patrné z data jejích podpisu ze strany žalovaných. Rozhodčí smlouva byla jednoznačně se Smlouvou o úvěru spojená. Při neplatnosti prioritní Smlouvy o úvěru pak je na místě dovodit i neplatnost Rozhodčí smlouvy.

43. Žalovaní zcela adekvátně poukazovali na judikaturu Ústavního soudu – nález sp. zn. , spisová značka, ohledně posouzení námitky promlčení nároku věřitele při okolnosti neplatné rozhodčí doložky, resp. za situace využití neplatnosti rozhodčí doložky realizací rozhodčího a exekučního řízení. V daném případě žalobkyně sama způsobila neplatnost Smlouvy o úvěru jakož i Rozhodčí smlouvy (oboje z února 2016) a musela si takové neplatnosti již v době uzavření obou smluv být vědoma (byly známé judikáty stran nemravného úroku – např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, či stran nikoli řádného posouzení úvěruschopnosti, resp. nemravných smluvních pokut – např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS , spisová značka, ). Přesto bezprostředně po zesplatnění úvěru si nechala rozhodcem vydat Rozhodčí nález, v němž jí byla oproti poskytnutému plnění 80 000 Kč k datu 25. 2. 2016 přiznána částka (a to již 19. 9. 2016, tj. necelých 6 měsíců od poskytnutí peněžitých prostředků žalovaným) ve výši 221 467 Kč včetně smluvní pokuty 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 175 769 Kč od 24. 6. 2016 do zaplacení. Za uvedených necelých 6 měsíců se tak žalobkyně zcela vědomě pomocí neplatné Rozhodčí smlouvy dobrala domnělého exekučního titulu na plnění rovnající se de facto trojnásobku poskytnuté peněžité částky. Žalobkyně si jako podnikatelka v oboru poskytování úvěru, s nepochybným zázemím v podobě právního poradenství, musela být vědoma neplatnosti obou smluv s ohledem na tehdy známou judikaturu. Právě nález ÚS sp. zn. , spisová značka, pak takovou situaci (kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přesto že je znalá příslušné judikatury, o neplatnosti rozhodčích doložek a zároveň si je vědoma skutečnosti, že ji uzavřená smlouva takovou problematickou rozhodčí doložku obsahuje) vyhodnotil tak, že pro tento případ neplatí stavění promlčecí lhůty ani rozhodčím, ani exekučním řízením. To, že žalobkyně podle předmětného Rozhodčího nálezu navrhla vedení exekučního řízení, přičemž předmětnou žalobu podala 7. 12. 2023, tj. podstatně dříve, než uplynulo 30 dnů od nabytí právní moci (od 15. 12. 2023), pak nemůže za takových okolností (využití neplatné Smlouvy o úvěru i neplatné Rozhodčí smlouvy) vyvolat účinek stavění promlčecí lhůty (jinak § 648 o. z.). Žalobkyně, vědoma si z její strany formulovaného znění obou smluv způsobujících jejich neplatnost, musela dle § 621 o. z. již v době poskytnutí částky 80 000 Kč dne 25. 2. 2016 jako údajného úvěru žalovaným znát všechny okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení, tj. musela si být vědoma, že k bezdůvodnému obohacení došlo, i o osobách (žalovaných) povinných k jeho vydání. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.) proto začala běžet již 25. 2. 2016 a uběhla 25. 2. 2019. Vzhledem k uvedenému proto soud při námitce žalovaných (§ 610 odst. 1 věta první o. z.) shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v částce 68 670,24 Kč promlčeným (§ 609 věta první, § 611 o. z.) a žalobě nemohl vyhovět ani v této části.

44. Sluší se dodat, že námitku žalobkyně o tom, že žalovaní námitku promlčení nemají v souladu s dobrými mravy, jestliže doposud uhradili toliko nepatrnou část z částky poskytnuté žalobkyní, soud nevyhodnotil jako opodstatněnou. Přihlédl při tom jednak k samotnému významu a podstatě institutu promlčení, jehož prioritou je právní jistota ve vztahu mezi účastníky. Dále vzal v úvahu okolnosti přičitatelné pouze k tíži žalobkyně, jde-li o důvody neplatnosti Smlouvy o úvěru i Rozhodčí smlouvy, jakož i následný postup žalobkyně, která se řádnému soudnímu přezkumu svých pohledávek dlouhodobě bránila využitím neplatné Rozhodčí smlouvy – vedením rozhodčího řízení, exekučního řízení (a v něm bráněním se požadavku žalovaných, kteří zde již byli právně zastoupeni, na zastavení exekučního řízení).

45. Jestliže soud dospěl ke všem popsaným skutkovým a právním závěrům, pak tyto byly postačující pro zamítnutí žaloby. Soud již dále nečiní podrobnější skutková zjištění z dalších důkazů provedených při jednání ohledně argumentace žalovaných o úloze , právnická osoba, a jejím propojení s žalobkyní atd. (důkazy v podobě plánu realizace odborné praxe, dohody o vyhrazení společensky účelného pracovního místa), stejně tak vůbec neprováděl další žalovanými navržené důkazy (např. výslech , tituly před jménem, , jméno FO, ).

46. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

47. Ve věci úspěšným žalovaným bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř.) náklady právního zastoupení 62 362,74 Kč. Jiné náklady řízení žalovaní k náhradě neuplatnili a z obsahu spisu se pro soud, který má o právu na nákladů řízení rozhodovat z úřední povinnosti, nepodávají. Náklady řízení byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), včetně znění vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025. Tarifní hodnota byla po celou dobu řízení neměnná a činila 76 408,11 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby učiněný ve prospěch 2 zastupovaných osob se naopak měnila vzhledem k novelizaci AT. Za úkon do 31. 12. 2024 představuje částku 6 688 Kč (§ 7 bod 5 AT, § 12 odst. 4 AT ve zněním účinném do 31. 12. 2024), zatímco za úkon učiněný počínaje 1. 1. 2025 částku 7 524 Kč (§ 7 bod 5 AT, § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025). Advokát v řízení vykonal do 31. 12. 2024 celkem 5 úkonů [převzetí a příprava zastoupení 8. a 10. 6. 2022, podání neodůvodněného odporu proti platebnímu rozkazu 31. 12. 2023, další 3 písemná podání ve věci samé – z 22. 1. 2024, 25. 7. 2024, 12. 11. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), odst. 3 AT], když s podáním neodůvodněného odporu lze dle názoru soudu spojit pouze polovinu odměny, neboť svým charakterem jde o podání nejblíže obdobné jednoduché předžalobní výzvě k plnění, se kterou se také pojí jen polovina odměny. Tudíž celková odměna za úkony učiněné v roce 2024 činí 30 096 Kč (4,5 x 6 688 Kč). Za 2 společné úkony pro oba žalované v roce 2025 (1 x písemné vyjádření ve věci samé z 12. 5. 2025 a účast u jednání dne 15. 5. 2025; § 11 odst. 1 písm. g) AT) dosáhla odměna částky 15 048 Kč (2 x 7 524 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů a ke každému ze žalovaných, a to v roce 2024 vždy po 2 x 300 Kč – tj. celkem 3 000 Kč (5 úkonů x 300 Kč x 2 zastoupené osoby), kdežto v roce 2025 šlo o náhradu celkem 1 800 Kč (2 úkony x 450 Kč x 2 zastoupené osoby); k tomu lze odkázat na ust. § 13 odst. 4 AT ve znění jednak do 31. 12. 2024, jednak od 1. 1. 2025. K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě k 1 jednání a čekání na něj (z , adresa, a zpět) v celkovém trvání 9 půlhodin, celkem 1 350 Kč [9 x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025], a také cestovní výdaje advokáta veřejným dopravním prostředkem celkové výši 297 Kč za jízdu z , adresa, a zpět. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta (samozřejmě bez jízdného hromadným dopravním prostředkem), tj. částka 10 771,74 Kč [0,21 x (30 096 + 15 048 + 3 000 + 1 800 + 1 350)].Žalovaní byli ve vztahu k žalobkyni považováni za solidární dlužníky, každý z nich mohl být žalobkyní do řízení povolán jako samostatný účastník řízení; žalovaní tedy nebyli v pozici nerozlučných účastníků ve smyslu ust. § 91 odst. 2 o. s. ř. Ohledně práva na náhradu nákladů řízení v podobě nákladů právního zastoupení jsou proto žalovaní oprávněni vůči žalobkyni rovným dílem, tj. mají obdržet každý ½ určené výše nákladů řízení (obdobné použití § 140 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Při celkové výši nákladů řízení 62 362,74 Kč jde o částku 31 032,87 Kč.Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátovi žalovaných.

48. Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobkyni stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.).