47 Co 138/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení času plnění k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. června 2024 č. j. 10 C 357/2023-84 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 9 225 Kč, a dále tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.III. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 5 625 Kč.IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává žádnému z účastníků.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil dobu splatnosti zápůjčky 1 550 000 Kč vzniklé ze smlouvy uzavřené dne 5. 2. 2018 mezi žalobkyní jako zapůjčitelkou a , tituly před jménem, , jméno FO, jako vydlužitelkou uplynutím tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalovaným povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení 26 950 Kč (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla dne 5. 2. 2018 své dceři , tituly před jménem, , jméno FO, na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce částku , částka, . K předání peněz došlo bezhotovostním převodem na účet dcery (vydlužitelky), a to ve výši , částka, . Ve zbývajícím rozsahu , částka, byly finanční prostředky zaslány na účet manžela žalobkyně a otce vydlužitelky, , tituly před jménem, , jméno FO, , a to za účelem úhrady dluhu, který vydlužitelka vůči svému otci v té době měla. Splatnost zápůjčky byla ponechána na vůli vydlužitelky, stejně jako v mnoha předchozích případech, kdy žalobkyně spolu se svým manželem mnohokrát poskytli dceři, jejímu manželovi, popř. společnosti manžela zápůjčku. Vydlužitelka dne , datum, zemřela. Povinnost uhradit dluh přešel na její právní nástupce, kterými jsou dle rozhodnutí o dědictví žalovaní (pozůstalý manžel a nezletilý syn). Tvrzení žalovaných, že shora uvedená částka představovala dar žalobkyně vůči její dceři, nepovažoval okresní soud za prokázané. Existenci daru nebylo možné dovodit ani ze skutečnosti, že žalobkyně ve stejnou dobu poskytla obdobnou částku i své druhé dceři. Vůči ní se totiž rozhodla ponechat jí zapůjčené peníze a nevymáhat je, tedy je darovat, až dodatečně po smrti první dcery. Ani v tomto případě tedy nebylo původním záměrem žalobkyně poskytnout dar, nýbrž jen zápůjčku. Z těchto důvodů okresní soud vyhověl žalobě a ve smyslu § 1960 obč. zák. určil lhůtu ke splnění dluhu v trvání tří měsíců od právní moci rozsudku.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání žalovaní. Namítali, že okresní soud se v rozhodnutí věnoval právním skutečnostem, které jsou pro rozhodnutí nepodstatné, jako je např. otázka platnosti vzniku závazku, rozsahu jeho trvání apod. Z rozsudku naopak neplyne, z jakých důkazů okresní soud dovodil, že mezi žalobkyní a zůstavitelkou byla dohodnuta splatnost ponechaná na vůli zůstavitelky (vydlužitelky). Taková dohoda byla potvrzena jen výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je však manželem žalobkyně. Okresní soud neučinil žádné hodnocení jeho věrohodnosti. Okresní soud se nevypořádal ani s otázkou, co se stalo s dohodou o splatnosti ponechané na vůli vydlužitelky po její smrti, kdy již žádnou vůli projevit nemohla. Žalovaní zdůraznili, že i když to není pro tento spor důležité, existenci smlouvy o zápůjčce popírají. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že se okresní soud se všemi námitkami žalovaných uvedenými v odvolání řádně vypořádal již ve svém rozhodnutí. Sám žalovaný 1) v průběhu řízení přiznal, že i u ostatních zápůjček poskytnutých v minulosti společnosti , právnická osoba, (jejímž jednatelem žalovaný 1) je) byla splatnost ponechána na vůli této společnosti jako vydlužitelky. Žalobkyně tuto skutečnost tvrdí od počátku a potvrzena byla i výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutková zjištění okresního soudu jsou správná a odpovídající provedeným důkazům. Rozsudek okresního soudu je též řádně a logicky zdůvodněn. Domnívají-li se žalovaní, že dohoda o ponechání splatnosti na vůli dlužníka musí být uzavřena výslovně, pak to neodpovídá judikatuře označené žalobkyní v průběhu řízení. Splatnost ponechaná na vůli dlužníka může vyplynout i z konkrétních okolností daného případu. Za takové okolnosti lze považovat právě zavedenou praxi mezi stranami, na kterou upozornil sám žalovaný 1). V posuzované věci byla navíc uzavřena a prokázána výslovná dohoda o tom, že splatnost je ponechána na vůli dlužníka. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje.

7. Předmětem řízení byl v tomto případě požadavek žalobkyně na určení lhůty k plnění. Aby mohl soud o takové žalobě rozhodnout, musel si nejprve učinit jasno v povaze závazku mezi účastníky, tedy zda šlo o darovací smlouvu, či o smlouvu o zápůjčce. Pouze v druhém případě byla právní předchůdkyně žalovaných povinna k plnění a jen v tomto případě mělo smysl uvažovat o lhůtě k plnění. Pokud by se naopak jednalo o darovací smlouvu, žádná povinnost právní předchůdkyně žalovaných vůči žalobkyni by nevznikla, a tudíž by ani nebylo možné uvažovat o stanovení lhůty pro její splnění. Okresní soud proto nepochybil, pokud se zaměřil na zjištění, jaký právní vtah mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaných existoval. Odvolací námitce žalovaného, že se okresní soud touto otázkou zabýval nadbytečně, nelze přisvědčit.

8. Za správný je třeba považovat i závěr okresního soudu o tom, že v daném případě byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Okresní soud vysvětlil, z jakých důkazů tento závěr dovodil. Stalo se tak zejména na základě výpovědi žalobkyně a jejího manžela, svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že žalovaný v odvolání namítal nesprávnost závěru okresního soudu o uzavření smlouvy o zápůjčce, odvolací soud zopakoval důkazy provedené okresním soudem a doplnil je o důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , druhé dcery žalobkyně.

9. Žalobkyně i svědek , tituly před jménem, , jméno FO, před odvolacím soudem obsahově potvrdili svou výpověď učiněnou před okresním soudem. Oba shodně uvedli, že částka , částka, byla právní předchůdkyni žalovaných poskytnuta jako půjčka, a to na její žádost a poté, co žalobkyně obdržela finanční prostředky z prodeje domu, který jako spoludědic zdědila po své matce. O půjčku požádala žalobkyni sama dcera, což nebylo nic neobvyklého, neboť obdobně o půjčku žádala své rodiče opakovaně. Část půjčky ve výši , částka, byla zaslána přímo na účet svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , čímž došlo ke splacení předchozí půjčky, již si právní předchůdkyně žalovaných u svého otce pořídila, zbývající část pak na účet právní předchůdkyně žalovaných.

10. Soud dále doplnil dokazování výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , druhé dcery žalobkyně a sestry právní předchůdkyně žalovaných. Svědkyně potvrdila, že jí byla v minulosti též poskytnuta matkou částka , částka, , kdy se tak stalo, ale nevěděla. Uvedla dále, že o peníze nežádala, neví, na co byly použity, matce je nevrátila, nyní je již nemá.

11. Podle názoru odvolacího soudu ani po takto doplněném dokazování nebyl důvod měnit skutková zjištění okresního soudu. Ta odpovídají provedeným důkazům, a to i v tom rozsahu, v němž bylo odvolacím soudem dokazování doplněno. Zatímco žalobkyně a svědek , tituly před jménem, , jméno FO, celkem věrohodně a konzistentně setrvali na původních výpovědích, z nichž bylo možné závěr o poskytnutí zápůjčky učinit, svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, neuvedla nic konkrétního, co by tento závěr mohlo zpochybnit. Svědkyně zejména nepotvrdila tvrzení žalovaných, že poskytnuté finanční prostředky byly darem.

12. Za těchto okolností je třeba považovat závěr okresního soudu o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaných za správný a odpovídající provedeným důkazům. Skutečnost, že část takto poskytnutých finančních prostředků byla zaslána přímo na účet otce právní předchůdkyně žalovaných, není sice zcela obvyklá, ale byla žalobkyní i svědkem přijatelným způsobem vysvětlena a jako taková nemohla závěr o existenci zápůjčky zvrátit.

13. Pochybení okresního soudu nelze spatřovat ani v okolnosti, že nebyl proveden znalecký posudek ohledně pravosti podpisu , tituly před jménem, , jméno FO, na listině nazvané „Půjčka“ datované 20. 2. 2018 a založené na č.l. 9 spisu. I kdyby se totiž ukázalo, že tuto listinu její údajná pisatelka ve skutečnosti nepodepsala, tedy že jde o falzum, např. proto, že listinu vyhotovila sama žalobkyně za účelem posílení své procesní pozice, neznamenalo by to, že k zápůjčce nedošlo. Eventuální nedostatek pravosti listiny i existence zápůjčky by mohly jako dvě nezávislé skutečnosti obstát vedle sebe.

14. Okresní soud nepochybil ani v závěru, že mezi účastníky smlouvy bylo dohodnuto, že splatnost dluhu byla ponechána na vůli dlužníka (právní předchůdkyně žalovaných). Jak uvedl okresní soud, k zápůjčkám docházelo v rámci širší rodiny pravidelně, právní předchůdkyně žalovaných i společnost jejího manžela (, právnická osoba, , resp. , právnická osoba, .) si u rodičů právní předchůdkyně žalovaných pořizovaly půjčky opakovaně, a to vždy v režimu, že zapůjčený obnos bude vrácen podle finančních možností dlužné strany („až na to bude mít“). Okresní soud proto správně shledal podmínky pro uplatnění práva žalobkyně na určení lhůty k plnění ve smyslu § 1960 obč. zák.

15. Pokud jde o samotnou tuto lhůtu, určil ji v trvání 3 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovaní proti tomuto vymezení nic nenamítali. Odvolací soud s ohledem na všechny zjištěné okolnosti případu, zejména na postavení žalovaného 1) jako vlastníka prosperující obchodní společnosti a na dobu vzniku dluhu (r. 2018), shledal lhůtu jako přiměřenou.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

17. Odvolací soud však neshledal správným rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení. Okresní soud podle názoru odvolacího soudu pochybil tím, že sazbu odměny za úkon právní služby stanovil podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), zatímco správně ji měl stanovit podle § 9 odst. 1 citované vyhlášky. V daném případě nejde ani o určení existence právního vztahu, ani o určení neplatnosti právního úkonu, kdy by bylo na místě postupovat dle § 9 odst.

3. Předmětem řízení bylo určení času plnění. Jde tedy o žalobu, jejíž předmět nelze vyjádřit v penězích. Sazbu odměny bylo proto třeba stanovit dle § 9 odst. 1 cit. vyhlášky.

18. Okresní soud pochybil též tím, že uložil povinnost k náhradě nákladů oběma žalovaným společně a nerozdílně. Právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení je plněním dělitelným, a proto byl každý z žalovaných povinen uhradit jen díl na něj připadající, v tomto případě tedy jednu polovinu (§ 1871, § 1868, § 1122 odst. 3 obč. zák.). Pasivní solidarita na straně dlužníků naopak z ničeho nevyplývá a soud ji nemůže založit jen ze své vlastní vůle, aniž by k tomu měl zákonné oprávnění.

19. Bylo třeba dále uvážit, zda nejsou u žalovaného 2) dány důvody, pro které by žalobkyni mělo být odepřeno právo na náhradu nákladů řízení vůči němu. Odvolací soud má za to, že takové důvody na straně tohoto žalovaného existují. Žalovaný 2) je nezletilý, je mu 11 let, není výdělečně činný a na vzniku sporu se svým předchozím jednáním žádným způsobem nepodílel. Bylo by nespravedlivé žádat po něm za těchto okolností náhradu nákladů řízení. Podle názoru odvolacího soudu představují osobní poměry žalovaného 2) důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nebylo možné žalobkyni vůči němu právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 150 o. s. ř.).

20. Povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení uložil proto odvolací soud jen žalovanému 1). Pokud jde o skladbu jednotlivých položek těchto nákladů, odkazuje odvolací soud na příslušnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Lze tedy ve stručnosti zrekapitulovat, že náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč, odměně za zastupování za 8 úkonů právní služby po 1 500 Kč (§ 7 bod 4., § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), odměně za 1 úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny, 9 paušálních náhradách po 300 Kč a náhradě za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč. Celkem činily náklady řízení žalobkyně před okresním soudem 18 450 Kč. Polovinu z nich, připadající na žalovaného 1), představuje částka 9 225 Kč.

21. Obdobně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

22. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 1 úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (§ 7 bod 4., § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 – vyjádření k odvolání), v odměně za zastupování za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 – nahlížení do spisu dne 9. 1. 2025, zastoupení při jednání trvajícím přes 2 hodiny), 1 paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024), 3 paušálních náhradách hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhradě za promeškaný čas strávený na dvou cestách z , adresa, a zpět za celkem 8 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně 11 250 Kč. Polovina z této částky připadající na žalovaného 1) činí 5 625 Kč.