47 Co 139/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 279 538,09 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2025, č. j. 38 C 343/2024-100

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 14.739 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud uložil výrokem I rozsudku žalovanému zaplatit žalobci a) částku 95 539,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2024 do zaplacení ve výši 8,25 %, b) částku 183 998,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2024 do zaplacení ve výši 8,25 %, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 87 886 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se domáhal po žalovaném vrácení zápůjčky poskytnuté podle smlouvy uzavřené se žalovaným dne 18. 11. 2019 a podle smlouvy ze dne 21. 4. 2019.

3. Okresní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 18. 11. 2019 a dne 21. 4. 2020 s žalobcem dvě smlouvy o zápůjčce ve výši 100 000 Kč a 200 000 Kč podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zápůjčky byly žalovanému poskytnuty. Žalovaný dluh co do důvodu a výše písemně uznal dne 15. 5. 2024 smlouvou o převzetí dluhu uzavřenou mezi žalobcem, žalovaným a paní , jméno FO, jako přejímatelkou dluhu co do částek 120 520,63 Kč a 234 084,93 Kč. , jméno FO, v souladu s uzavřenou smlouvou uhradila žalobci ve splátkách celkem 100 800 Kč, poslední splátka proběhla dne 23. 4. 2024. Mezi stranami nebylo sporné, že smlouva o převzetí dluhu pozbyla účinnosti z důvodu splnění rozvazovací podmínky sjednané v čl. V odstavec 4 smlouvy. Rozvazovací podmínka spočívala v nenabytí účinnosti dohody o narovnání uzavřené mezi žalovaným a insolvenčním správcem společnosti , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, .“). Zánikem její účinnosti zanikla p. , jméno FO, povinnost splácet dluh a do pozice dlužníka se vrátil žalovaný. Žalovaný proto nadále dluží žalobci částku 279 538,09 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný půjčené peněžní prostředky po dohodě se žalobcem vložil do společnosti , právnická osoba, ., a že by z tohoto důvodu zanikla jeho povinnost půjčené prostředky žalobci vrátit. V insolvenčním řízení s uvedenou společností byla pohledávka žalobce částečně popřena právě z důvodu, že nebylo zjištěno, že by tvrzený vklad byl zaslán na účet insolvenčního dlužníka , právnická osoba, . To, že závazek vrátit půjčené finanční prostředky má žalovaný, a nikoliv společnost , právnická osoba, ., odpovídá i uzavřené smlouvě o převzetí dluhu ze dne 15. 5. 2024. Tvrzení žalovaného, že smlouva o převzetí dluhu byla uzavřena pod nátlakem, považoval okresní soud za účelové. Žalovaný neupřesnil, v čem konkrétně měl nátlak spočívat. Dohoda o převzetí dluhu V. , jméno FO, byla pro žalovaného výhodná, neboť dluh za něho (byť dočasně) převzala jiná osoba. K tvrzenému nátlaku žalovaný nenavrhl důkaz. Na částečné popření pohledávky insolvenčním správcem reagoval žalobce částečným zpětvzetím přihlášené pohledávky co do jistiny 345 000 Kč a v insolvenčním řízení zůstal přihlášen s pohledávkou cca 202 000 Kč. I kdyby se žalovaný se žalobcem skutečně dohodl, že půjčené prostředky, které jsou předmětem žaloby, žalovaný vloží na účet , právnická osoba, ., za účelem investice, tak proto, že k tomu nedošlo, nemůže žalovaný s takovou obranou obstát. Tím by došlo k porušení zásady, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu podle § 6 o. z. Úroky z prodlení okresní soud přiznal v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a podle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb od 1. 6. 2024, tj. od měsíce následujícího po neuhrazení další splátky podle smlouvy o převzetí dluhu. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že je ve věci pasivně legitimován. V insolvenčním řízení dlužníka , právnická osoba, ., bylo přezkoumáno 3693 přihlášek pohledávek a bylo zahájeno 84 incidenčních sporů. V takovém množství bylo přehlédnuto, že žalovaný předmětné peníze do dispozice insolvenčního dlužníka poslal. To žalovaný prokázal doloženými výpisy z jeho účtu č. , č. účtu, vedeným u České spořitelny, a. s. Zpětvzetí přihlášky žalobce nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovaný prokázal, že dne 18. 11. 2019 obdržel od žalobce částku 100.000 Kč s poznámkou „, jméno FO, – prostředky na obchodování – , Anonymizováno, “, kterou následně, v souladu s dohodou a pokynem od žalobce, odeslal na obchodní (tradingové) účty u společností , Anonymizováno, , a to spolu s dalšími investičními financemi dalších subjektů, to vše ve smyslu plateb kartou ze dne 27. 11. 2019, 28. 11. 2019 a 29. 11. 2019 vždy ve výši 8.000 $ a vždy ve prospěch „, právnická osoba, , jméno FO, “. Z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u České spořitelny, a.s. plyne, že dne 20. 3. 2020 obdržel od žalobce částku 200.000 Kč, opět s poznámkou „, Jméno žalobce, – prostředky na obchodování – Forex“ s tím, že i tuto částku v souladu s dohodou a pokynem od žalobce, odeslal na obchodní (tradingové) účty u společností , Anonymizováno, , a to spolu s dalšími investičními financemi dalších subjektů, to vše ve smyslu plateb kartou ze dne 5. 5. 2020 ve výši 19.000 $, ze dne 6. 5. 2020 ve výši 19.000 $, ze dne 7. 5. 2020 ve výši 16.000 $ a ze dne 8. 5. 2020 ve výši 18.000 $. Vše bylo odesláno ve prospěch „, jméno FO, “. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný kontinuálně činil platby kartou v řádech tisíců amerických dolarů, kdy adresátem byl subjekt , právnická osoba, , jméno FO, , a to na obchodní účet žalovaného, na kterém realizoval obchodování na , Anonymizováno, ve prospěch , právnická osoba, . Žalovaný prokázal, že veškeré prostředky, které se po datu 18. 3. 2020 nacházely na obchodních účtech žalovaného, byly spravovanými ve prospěch , právnická osoba, . K datu 18. 3. 2020 byla , právnická osoba, ., zapsána do seznamu vedeného Českou národní bankou ve smyslu § 15 odst. 1 zák. č. 240/2013 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech. Proces spravování finančních prostředků vedených na obchodních účtech žalovaného, ale legálně spravovaných ve prospěch a na účet , právnická osoba, ., byl zvolen z toho důvodu, že žalovaný již disponoval svými obchodními účty u společností , Anonymizováno, s tím, že tyto společnosti jej tak znaly a byl pro ně dostatečně kredibilní. Žalovaný tak disponoval lepší finanční pákou, než kdyby založil účty u těchto společností přímo pro , právnická osoba, . Tato alternativa by ve svém důsledku byla pro , právnická osoba, ., nevýhodná, a tím nevýhodná i pro klienty , právnická osoba, ., včetně žalobce. Výše popsaný mechanismus obchodování , právnická osoba, ., byl aplikován a platil u všech klientů , právnická osoba, . U všech ostatních klientů (více jak 3000 přihlášek pohledávek do insolvence , právnická osoba, .) nedošlo k popření jejich přihlášek. Pasivně legitimovaným subjektem je právně , právnická osoba, . S výše uvedeným souvisí otázka uzavření trojstranné dohody ve smyslu převzetí dluhu dle ustanovení § 1888 o. z. uzavřené mezi žalobcem v postavení věřitele, mezi žalovaným v postavení dlužníka a mezi , právnická osoba, . (jejímž statutárním orgánem byl žalovaný) v postavení přejímatele dluhu. Zákon neklade pro dohodu o převzetí dluhu zvláštní formu. Věřitel může udělit souhlas ústně či jen konkludentně. Konkludentní souhlas věřitele může být spatřován například v tom, že upomene přejímatele o plnění, přijme od něj plnění jako od nového dlužníka, domáhá se na něm plnění podanou žalobou nebo proti jeho pohledávce započte pohledávku svou. Naopak skutečnost, že žalobce podal žalobu proti původnímu dlužníku a vzal ji zpět, nemůže být sama o sobě důkazem o tom, že k převzetí dluhu nedal souhlas. Trojstranná dohoda o převzetí dluhu od žalovaného , právnická osoba, ., byla mezi žalobcem, žalovaným a , právnická osoba, ., uzavřena nejpozději dne 28. 9. 2020. Žalobce v rámci svého výslechu na Policii ČR poté, co byl poučen o důsledcích trestného činu křivé výpovědi, sdělil, že dne 28. 9. 2020 mu přišlo mailové potvrzení z adresy , e-mail, , že jeho vklad v hodnotě 345.000 Kč byl potvrzen. To vyplynulo z protokolu o výslechu svědka č. j.: , spisová značka, , Anonymizováno, ze dne 4. 11. 2021. Žalobce dále vypověděl, že žalovanému celkem půjčil na investování 300.000 Kč, které mu žalovaný po čase zhodnotil o 45.000 Kč. Žalovaný se ptal, jestli chce žalobce půjčku vrátit a vyplatit zhodnocení. Žalobce se s žalovaným domluvili, že žalovaný překlopí peníze do fondu , právnická osoba, ., který se zakládal. Poté se s žalovaným domluvili, že do fondu , právnická osoba, ., vloží další peníze a to celkem 200.000 Kč, kdy vložení vkladu bylo potvrzeno opět mailem ze stejné adresy, a to , e-mail, , variabilní symbol , var. symbol, . Žalobce na otázky policejního orgánu dále vypověděl, že jeho finanční prostředky, které vložil do , právnická osoba, ., měly v plné výši přijít na forex. O výplatu vkladu žádal až poté, co , právnická osoba, ., deklarovala ztrátu 26 %. Žalobce uvedl, že byl klientem , právnická osoba, . Okresní soud nesprávně dovodil, že žalovaný dluh uznal dne 15. 5. 2024 smlouvou o převzetí dluhu uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a paní , jméno FO, . S dohodou o uznání neexistujícího dluhu nelze spojovat účinky uznání dluhu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 910/2003, 33 Cdo 1171/2000, 29 Cdo 1584/2000). Okresní soud dovodil, že smlouva o převzetí dluhu ze dne 15. 5. 2024 pozbyla účinnosti, což bylo mezi účastníky učiněno nesporným. Žalovaný vytkl okresnímu soudu nedostatek poučení žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný neměl možnost u jednání navrhnout důkazy k tvrzení, že peníze převedl na forexové účty a dále k tvrzení, že dohoda o převzetí dluhu , jméno FO, byla uzavřena pod nátlakem souvisejícím s hrozícím insolvenčním řízením žalovaného. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení, event. aby napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil. Úmyslem žalobce bylo žalovanému půjčit peněžní částky a ty žádá vrátit. Tvrzení žalovaného, že dne 28. 9. 2020 byla uzavřena trojstranná dohoda o převzetí dluhu mezi žalobcem, žalovaným a , právnická osoba, ., je nepravdivé. Jde o tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení v rozporu s § 205a o. s. ř. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalovanému byla uložena náhrada nákladů řízení žalobkyni.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Odvolání žalovaného neshledal důvodným.

7. Žalobce se žalobou domáhal vrácení dvou zápůjček ve výši 100.000 Kč a 200.000 Kč po odečtení zaplacených splátek poskytnutých na základě dvou písemných smluv o zápůjčce. Žalovaný se bránil tím, že dlužníkem žalobce je , právnická osoba, .

8. K odvolací námitce krajský soud přezkoumal, zda žalovaný prokázal své tvrzení, že úmyslem stran při uzavření smluv o zápůjčkách bylo uzavření smlouvy o svěření finančních prostředků žalobce žalovanému za účelem jejich zhodnocení prostřednictvím forexových účtů žalovaného nebo prostřednictvím fondu společnosti , právnická osoba, ., nebo, že došlo ke změně smluv o zápůjčkách na smlouvy o svěření finančních prostředků žalobce žalovanému za účelem jejich zhodnocení, nebo že došlo k převzetí dluhu žalovaného ze zápůjček společností , právnická osoba, ., podle § 1888 o. z. Žalobce tato tvrzení popíral, trval na úmyslu uzavřít smlouvy o zápůjčkách a v tomto právním vztahu se žalovaným setrvat. Nepopíral, že věděl, že žalovaný zapůjčené prostředky investuje.

9. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

10. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

11. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

12. Z výše uvedených ustanovení krajský soud dovozuje, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že jeho úmysl (odlišný od jazykového vyjádření) při uzavírání písemných smluv byl žalobci znám nebo mu znám být musel. Pokud by žalovaný tyto okolnosti neprokázal, je třeba vycházet z jazykového vyjádření písemných smluv, které žalovaný podepsal a které je proto třeba posoudit jako správné.

13. Odvolací soud předesílá, že tvrzení žalovaného postupně uplatněná v řízení před okresním soudem si vzájemně odporují. Bylo-li úmyslem žalovaného uzavřít s žalobcem dne 18. 11. 2019 a 21. 4. 2020 smlouvy o svěření finančních prostředků za účelem jejich zhodnocení, nebylo důvodu smlouvy později měnit ani převádět dluh žalovaného ze zápůjčky na společnost , právnická osoba, . Nadto, při uzavření smlouvy dne 18. 11. 2019 žalovaný ještě nevlastnil společnost , právnická osoba, . Tu podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu C vložce číslo 284884 koupil až 6. 1. 2020.

14. Smlouva o svěření finančních prostředků za účelem jejich zhodnocení by byla smlouvou o správě cizího majetku uzavřenou v souladu s § 1400 o. z. Na rozdíl od zápůjčky, kdy finanční prostředky přecházejí do dispozice dlužníka, aby je užil podle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu (§ 2392 o. z.), zůstává svěřený majetek podle § 1400 o. z. ve vlastnictví původního vlastníka (beneficienta), správce majetek pouze spravuje. Takový majetek však musí být od vlastního majetku správce striktně oddělen (§ 1414 o. z.). To žalovaný ani netvrdil, když popisoval, že finanční prostředky žalobce uložil na vlastním účtu a tak s nimi obchodoval. Zápůjčky byly spláceny pravidelnými splátkami, což vylučuje podstatu smlouvy o svěření peněz žalovanému jako správci za účelem investic. Úmysl žalobce zapůjčit žalovanému finanční prostředky nevylučuje jeho následný pokyn k investování peněz. Takovým pokynem však žalovaný nebyl vázán. Zapůjčené prostředky přešly do jeho dispozice. Žalovaný potvrdil, že zapůjčené prostředky nevložil na účet , právnická osoba, ., ale vložil je na svůj účet a takto s nimi obchodoval. Smlouvy o zápůjčkách tím ale dle názoru odvolacího soudu ze shora uvedeného důvodu neporušil.

15. Žalovaný (v rámci třetí varianty tvrzení) tvrdil již v řízení před okresním soudem, že po uzavření smluv o zápůjčce došlo následně k uzavření konkludentní trojstranné dohody o převzetí dluhu od žalovaného společností , právnická osoba, . Žalobce uzavření takové dohody popřel. V odvolacím řízení žalovaný pouze doplnil datum uzavření dohody dne 28. 9. 2020. Pouhé doplnění tvrzení žalovaného odvolací soud neměl za nepřípustnou novotu. Žalovaný prokazoval uzavřenou dohodu protokolem o výslechu svědka č. j.: , spisová značka, ze dne 4. 11. 2021 obsahujícím výpověď žalobce na Policii ČR. Z protokolu však zejména vyplynulo, že žalobce uvedl, že žalovanému celkem zapůjčil na investování 300.000 Kč, které mu žalovaný po čase zhodnotil o 45.000 Kč. Úmyslem žalobce bylo „ponechat peníze žalovanému v zápůjčce k dalšímu zhodnocení. Peníze byly poslány na osobní účet žalovaného. Bylo domluveno, že žalovaný investici žalobce překlopí do fondu. Žalobce se společností , právnická osoba, ., žádnou smlouvu neuzavíral.“16. Tvrzení žalovaného o převzetí dluhu ze zápůjčky žalovaného společností , právnická osoba, ., 28. 9. 2020 vylučuje jeho původní tvrzení o uzavření smluv, jejichž smyslem nebyla zápůjčka, ale správa majetku žalobce. Tvrzené převzetí dluhu společností , právnická osoba, ., vyvrátil žalobce předložením písemné smlouvy o převzetí dluhu ze dne 15. 5. 2024 uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a , jméno FO, .

17. Žalovaný již v řízení před okresním soudem tvrdil, že smlouvu o převzetí svého dluhu ze zápůjčky , jméno FO, uzavřel 15. 5. 2024 pod nátlakem, neboť se snažil vyhnout své vlastní insolvenci.

18. K tomu krajský soud uvádí, že hrozící úpadek je objektivní skutečnost, výsledek hospodaření žalovaného, a nelze z ní dovozovat bezprávné výhrůžky žalobce ani insolvenčního správce. Nadto, pokud by skutečnou dlužnicí byla společnost , právnická osoba, ., nebylo třeba žádnou smlouvu o převzetí dluhu žalovaného uzavírat.

19. V řízení bylo prokázáno, že , jméno FO, dluh ze zápůjček splácela pravidelnými splátkami v celkové výši 100.800 Kč.

20. Žalovaný prokázal, že žalobce ve své přihlášce pohledávky ve výši 547.411,43 Kč do insolvenčního řízení, Anonymizováno, na majetek , právnická osoba, ., uvedl, že byla konkludentně uzavřena smlouva o správě majetku žalobce touto společností. Ani tímto tvrzením však není potvrzena dohoda o převzetí dluhu ze zápůjčky původně poskytnuté žalovanému. Nad to, tvrzení v přihlášce pohledávky bylo zjevně ovlivněno snahou žalobce domoci se vrácení peněz, když žalovaný sjednanou zápůjčku nevrátil.

21. Žalovaný neprokázal, že žalobce zaslal částku 300.000 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . Jak správně zjistil okresní soud z výpisu z účtu u ČSOB, a.s., založeném ve spisu na č. l. 38 a násl. Nadto, splnění závazku přenechat peníze dlužníku i bezhotovostním převodem na účet třetí osoby připustil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3912/2010.

22. Žalovaný namítl, že okresní soud pochybil, když nepoučil žalovaného v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný neměl možnost u jednání navrhnout důkazy k tvrzení, že peníze převedl na forexové účty a dále k tvrzení, že dohoda o převzetí dluhu slečnou , jméno FO, byla uzavřena pod nátlakem souvisejícím s hrozícím insolvenčním řízením žalovaného.

23. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

24. Krajský soud ověřil, že okresní soud při jednání konaném dne 4. 2. 2025 vyšel z tvrzení účastníků, a to z uplatněné pohledávky žalobce na vrácení dvou zápůjček a vyjádření žalovaného, že podle uzavřených dohod je dlužníkem žalobce společnost , právnická osoba, . Účastníci byli v závěru jednání poučeni podle § 118b odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhnout k nim důkazy, byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů. V této lhůtě žalovaný svá tvrzení doplnil a navrhl důkaz výpisem svého účtu k tvrzení o podstatě obchodování žalovaného, který okresní soud k důkazu při jednání dne 18. 3. 2025 provedl.

25. Tvrzení o způsobu nakládání žalovaného se zapůjčenými prostředky od žalobce ani důvody uzavření smlouvy o převzetí dluhu žalovaného K. , jméno FO, nebyly s to vyvrátit tvrzení žalobce o uzavření dvou smluv o zápůjčce. Tvrzení žalovaného nebyla neúplná, ale vzájemně si odporovala. Taková tvrzení prokázat nelze. Naopak, tvrzení žalobce byla spolehlivě prokázána. Okresní soud nepochybil, když nepoučoval žalovaného o možnosti označovat další důkazy k jeho tvrzením.

26. Vzhledem k tomu, že tvrzené úmysly žalovaného si vzájemně odporují a žalobce uzavření jiných smluv než smluv o zápůjčce striktně odmítl, okresní soud nepochybil, když vyšel z písemných smluv o zápůjčkách uzavřených mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem ve dnech 18. 11. 2019 a 21. 4. 2020. Přestože smlouva ze dne 18. 11. 2019 obsahuje ve svém záhlaví odkaz na § 657 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, byla vzhledem k datu uzavření posouzena podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). To proto, že podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Obě smlouvy okresní soud správně posoudil jako smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě ze dne 18. 11. 2019 bylo sjednáno, že věřitel půjčuje dlužníkovi na jeho žádost částku 100.000 Kč a dlužník převzetí finanční částky podpisem potvrzuje. Dlužník (žalovaný) se zavázal zápůjčku ve výši 100.000 Kč vrátit do 18. 11. 2020. Ve smlouvě ze dne 21. 4. 2020 se zapůjčitel zavázal poskytnout vydlužiteli částku 200.000 Kč, částka byla zaslána vydlužiteli na účet, vydlužitel (žalovaný) se zavázal zápůjčku vrátit do 21. 4. 2021. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Smlouva ze dne 21. 4. 2020 obsahovala i ujednání, že ji lze změnit či zrušit pouze písemně. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty.

27. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením okresního soudu týkajícím se uzavření dvou smluv o zápůjčce a neprokázání tvrzení žalovaného o uzavření smluv o správě majetku ani dohody o převzetí dluhu žalovaného ze zápůjčky společností , právnická osoba, .

28. Zápůjčka poskytnutá podle smlouvy uzavřené dne 18. 11. 2019 byla splatná dne 18. 11. 2020. Zápůjčka poskytnutá podle smlouvy uzavřené dne 21. 4. 2020 byla splatná dne 21. 4. 2021. V čl. IV smlouvy o převzetí dluhu ze dne 15. 5. 2024 bylo sjednáno postupné splácení dluhu tak, že jistina ve výši 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 11. 2020 do zaplacení bude splácena ve splátkách po 2.800 Kč měsíčně od 30. 6. 2023 do 31. 7. 2027 a jednou splátkou ve výši 2.860,14 Kč splatnou dne 31. 8. 2027. Jistina ve výši 200.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 4. 2021 měla být splácena ve splátkách po 5.600 Kč měsíčně počínaje 30. 6. 2023 a konče 30. 6. 2027 a jednou splátkou ve výši 2.093,65 Kč splatnou dne 31. 7. 2027. Půjčky byly postupně spláceny až do 22. 5. 2024. Nesplacená jistina činila 95.539,61 Kč a 183.998,48 Kč. Smlouva o převzetí dluhu , jméno FO, zanikla ke dni 22. 5. 2024 v důsledku sjednané rozvazovací podmínky. Tím se stal vydlužitelem opět žalovaný. Žalobci náleží i úroky z prodlení z dlužných částek od 1. 6. 2024 do zaplacení podle § 1970 o. z. a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud nepochybil, když uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 95.539,61 Kč a 183.998,48 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2024 do zaplacení. Okresní soud správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Proto krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

29. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada odměny advokáta ve výši 9.420 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč za účast u jednání, celkem ve výši 9.870 Kč. Žalobce žádal nahradit ztrátu času v souvislosti s jízdou k jednání soudu v rozsahu 3 půlhodin a jízdné z , adresa, a zpět (231 km) vozem Mazda 6, RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 6,3 l benzinu Natural 95 na 100 km. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 450 Kč. Podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. má žalobce právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 1.861 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení včetně 21 % DPH ve výši 2.558 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v celkové výši 14.739 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).