47 Co 144/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO číslo sídlem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa proti žalované: právnická osoba , IČO číslo sídlem adresa o zaplacení 350 568,54 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. července 2024 č. j. 3 C 103/2024-60,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 13 426 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 350 568,54 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení 90 204,60 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Uvedená částka představovala cenu za odvádění srážkových vod do kanalizace (tzv. stočné) z areálu žalované provozovaného na adrese , adresa, Cena stočného nebyla mezi účastníky sporná. Spornou byla pouze otázka, zda areál žalované je tzv. cestmistrovstvím ve smyslu § 13 písm. e) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a zda je jako takový od poplatku za odvádění odpadních vod dle § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích osvobozen. Okresní soud s odkazem na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno ve věci týchž účastníků a téhož areálu a vztahovalo se jen k jinému období, dospěl k závěru, že o cestmistrovství nejde, areál žalované od stočného osvobozen není a žalovaná je povinna požadované plnění žalobkyni z uvedeného titulu poskytnout.

2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Poukázala na to, že okresní soud se přidržel závěrů vyslovených již dříve odvolacím soudem v obdobné věci. Žalovaná tyto závěry nepovažuje za správné. Jsou založeny na zúženém výkladu zákona. Žalovaná provádí na základě smlouvy s , název, krajem údržbu silnic II. a III. třídy v rámci vymezeného regionu. Areál cestmistrovství je ve vlastnictví , název, kraje a žalovaná jej má pronajatý. Podle názoru zastávaného odvolacím soudem by areál s takovým vybavením musel být umístěn u každé jednotlivé komunikace, což je absurdní. Je prakticky nemožné, aby u každé jednotlivé komunikace byla zaparkovaná potřebná technika a uložen příslušný materiál. Jen těžko si lze představit počet kontejnerů, kterých by bylo třeba, kdyby např. posypová sůl, které žalovaná spotřebuje 1 500 tun každou zimu, měla být rozmístěna podél jednotlivých komunikací. Otázkou je, kde by byla zaparkovaná potřebná technika. Je technicky nemožné, aby se u každé jednotlivé komunikace nacházel silniční pomocný pozemek určený pro umístěný techniky, zařízení pro zaměstnance, opravárenských dílen atd. Žalovaná neprovádí jen zimní, ale celoroční údržbu. Totéž platí i ohledně silnic I. třídy, které žalovaná také obhospodařuje. Nesprávný je i závěr odvolacího soudu, že areál, o který v řízení jde, představuje svým charakterem závod či jeho pobočku. Musel by být jako takový zapsán v obchodním rejstříku, což není. Odvolací soud přistoupil ve svém předchozím rozhodnutí k právnímu hodnocení věci způsobem nevystihujícím faktický vztah areálu cestmistrovství ke komunikacím, u kterých žalovaná provádí celoročně komplexní údržbu. Mezi areálem žalované a údržbou silnic je dána bezprostřední vazba. Žalovaná upozornila na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , kde bylo dáno za pravdu žalované a Nejvyšší soud následně odmítl dovolání žalobkyně. Ústavní soud následně zamítl ústavní stížnost žalobkyně s tím, že právo nebylo v řízení porušeno. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Měla za to, že okresní soud rozhodl správně.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Okresní soud se v řízení zabýval otázkou, je-li žalovaná osvobozena od povinnosti platit poplatek za odvádění srážkových vod podle § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, podle kterého povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje mimo jiné i na plochy silnic.

6. Žalovaná tvrdila, že areál žalované provozovaný na adrese , adresa, , , adresa, , za který žalobkyně žádá platit poplatek za odvádění srážkových vod, je příslušenstvím pozemních komunikací, tzv. cestmistrovstvím podle § 13 písm. e) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

7. Podle § 13 písm. e) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jsou příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) nebo k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci.

8. Šlo tedy o posouzení, zda je předmětný areál žalované objektem a prostranstvím bezprostředně sloužícím k výkonu údržby pozemní komunikace a zda se na něj osvobození platící pro pozemní komunikace vztahuje.

9. Podle § 510 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. Podle odst. 2 se má za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.

10. Podle § 511 o. z. jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.

11. Žalovaná tvrdila, že v areálu je umístěna jedna z pěti organizačních jednotek žalované, která slouží k obhospodařování silnic I. až III. třídy nacházejících se ve vymezené územní lokalitě. Areál tvoří administrativní budovy, sklady, garáže apod.

12. Podle § 502 o. z. obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

13. Podle § 503 o. z. pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Podle odst. 2 je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

14. Areál žalované je obchodním závodem (nebo jeho pobočkou), v němž se nacházejí personální, technické a jiné prostředky potřebné k provozu žalované. Z výše uvedených ustanovení zákona nevyplývá, že věc není obchodním závodem nebo jeho pobočkou, pokud toto není zapsáno v obchodním rejstříku. Žalovaná je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v , adresa, v oddílu B, vložce 2548.

15. Přestože žalovaná zajišťuje údržbu komunikací v určitém územním regionu, celá provozovna neslouží bezprostředně k údržbě určité komunikace, jako např. odstavná plocha navazující na komunikaci, nebo prostor k otáčení vozidel. Je-li např. součástí areálu i budova, v níž se vykonávají administrativní práce, nelze o ní hovořit jako o objektu, který slouží bezprostředně k údržbě určité komunikace. Neexistuje bezprostřední vztah areálu ke konkrétní komunikaci. Cestmistrovství je ze zákona definováno jako příslušenství určité komunikace (dálnice, silnice, místní komunikace), nikoliv jako příslušenství celé komunikační sítě či nějaké její části.

16. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát a vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí.

17. Není splněna ani podmínka shodného vlastnictví hlavní věci (udržovaných komunikací) a příslušenství (areálu žalované). Žalovaná a její areál je vlastněna Královéhradeckým krajem jako jediným akcionářem. Žalovaná udržuje i silnice I. třídy, které vlastní stát.

18. Je třeba vzít též v úvahu, že osvobození od poplatku za odvod srážkových vod je spojeno výlučně s plochou komunikací (§ 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb.). Při řešení otázky, které další objekty jako příslušenství komunikace jsou od poplatku osvobozeny, musí hrát roli i jistá úměra mezi věcí hlavní a jejím příslušenstvím. Pokud by měl být od poplatku osvobozen celý areál žalované (včetně budovy s kancelářemi a archivy, garážemi, opravnami techniky apod.), byla by tím nepřiměřeně rozšířena působnost zákona na případy, na něž není rozumného důvodu ji vztahovat.

19. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že areál žalované není cestmistrovstvím, tedy ani příslušenstvím některé z jí udržovaných komunikací, a proto se na něj osvobození od poplatku za odvádění srážkových vod nevztahuje. Žalovaná je tedy povinna za odvod srážkových vod příslušné stočné žalobkyni zaplatit (§ 8 odst. 14 zák. č. 274/2001 Sb.).

20. Na uvedeném hodnocení nemohla nic změnit ani námitka žalované spočívající v tom, že právní názor odvolacího soudu by znamenal, že žalovaná by musela mít areál s příslušným vybavením u každé jednotlivé komunikace, tedy že u každé jednotlivé komunikace by musela mít zaparkovanou potřebnou techniku a uložen příslušný materiál, což je technicky nemožné.

21. Nic takového z právního názoru odvolacího soudu nevyplývá. Odvolací soud pouze hodnotil, je-li areál žalované osvobozen od povinnosti hradit poplatek za odvádění srážkových vod. Jistě není ekonomicky účelné, aby jen kvůli osvobození od této povinnosti žalovaná budovala své závody u každé komunikace.

22. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Proto má právo na náhradu odměny advokáta a náhradu hotových výdajů za účast u jednání ve výši 9 740 Kč a 300 Kč, celkem 10 040 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyni náleží i náhrada jízdného advokáta za cestu z , adresa, do , adresa, a zpět (80 km) vozem Škoda, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,8 l benzinu Natural 95 na 100 km ve výši 656 Kč (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.). Žalobkyně má právo na náhradu za promeškaný čas advokáta v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 2 330 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně 13 426 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni nahradí k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).