47 CO 150/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 850 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2022 č. j. 9 C 24/2020-335

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I, III a VI potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 108 029 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 425 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení (výroky I a VI), zamítl žalobu v části dalších 3 425 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení (výroky II a VII), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 952 340 Kč (výrok III) a rozhodl o vrácení nevyčerpané zálohy na znalecký posudek žalobkyni i žalované vždy ve výši 4 000 Kč (výroky IV a V).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná provedla pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 3. 2012 dílo spočívající ve stavbě název společnosti název společnosti název společnosti obec. Dílo zahrnovalo i budovu anonymizováno klubu s restaurací a hotelem. Cena byla sjednána ve výši 31 538 236,35 Kč bez DPH. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč denně za každý den prodlení s odstraněním případných vad díla. Zhotovené dílo mělo vady, neboť do objektu zatéká. Příčinou zatékání je nefunkčnost hydroizolace způsobené její vadnou pokládkou při zakládání stavby. Jde o vadu odstranitelnou. Dílo bylo předáno 30. 8. 2013. Dne 13. 1. 2016 žalobkyně oznámila žalované vadu díla, projevující se ve vlhkosti zdiva a požádala o odstranění této vady. Žalovaná vadu dosud neodstranila. Žalovaná tak byla v prodlení s odstraněním reklamované vady v období od 29. 1. 2016 do 13. 12. 2017. Za tuto dobu žalobkyně požaduje smluvní pokutu. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Vzhledem k datu uzavření smlouvy (28. 3. 2012) posoudil okresní soud skutkový stav podle příslušných ustanovení zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Dospěl k závěru, že pokud do budovy zatéká v důsledku nefunkčnosti hydroizolace, nelze dílo označit za řádně provedené. Žalovaná za vadu díla odpovídá. Je proto též povinna uhradit žalobkyni dohodnutou smluvní pokutu. Ta byla sjednána ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně sice požadovala smluvní pokutu ve snížené sazbě 10 000 Kč denně, i tuto smluvní pokutu však okresní soud shledal nepřiměřeně vysokou. Využil proto svého moderačního práva ve smyslu § 301 obch. zák. a dohodnutou smluvní pokutu snížil na částku 5 000 Kč za každý den prodlení. Této sazbě smluvní pokuty pak odpovídá za příslušné období částka 3 425 000 Kč. Právo na smluvní pokutu v této výši okresní soud žalobkyni přiznal. Ve zbývajícím rozsahu shledal naopak nárok nedůvodným a žalobu v této části zamítl.

3. Okresní soud nepřisvědčil námitce žalované, že stavbu provedla správně v souladu s předloženou projektovou dokumentací. V ní bylo sice uvedeno, že hydroizolaci je třeba provést tak, aby odolávala zemní vlhkosti, nikoliv tzv. tlakové vodě, avšak žalovaná si měla být se zřetelem k technickým parametrům stavby vědoma, že v daném případě je třeba provést hydroizolaci odolnou i vůči tlakové vodě. Potřeba provedení takové izolace je ve stavebnictví všeobecně známou věcí, jak bylo okresním soudem zjištěno ze znaleckého posudku znalce titul příjmení.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud nezjistil správně skutkový stav a věc posoudil nesprávně i po právní stránce. Okresní soud vycházel při svém rozhodnutí jen ze závěrů titul anonymizováno, který ovšem nebyl řádně ustanoven jako znalec. Lze též pochybovat o jeho dostatečné erudici. Znalec se patřičně neseznámil s věcí a vycházel jen z údajů, které mu byly sděleny žalobkyní. Znalec nezohlednil, že žalovaná je jen realizační firmou. Jejím úkolem bylo zhotovit stavbu dle projektové dokumentace. To se také stalo. Stavba měla být dle projektové dokumentace chráněna jen proti podzemní vlhkosti, nikoliv proti tlakové vodě. Bylo věcí projektanta, aby se seznámil s hydrogeologickými podmínkami stavby a navrhl správný typ hydroizolace. Jeho případné pochybení nemůže jít k tíži žalované. Žalovaná si nemohla být vědoma toho, že izolace je navržena nesprávně. Důležitější než typ izolace je přitom postup při jejím pokládání. Aby izolace odolávala tlakové vodě, je nutno ji při pokládce svařit. To žalovaná v souladu s montážním návodem výrobce také provedla. Izolaci svařila a nechala provést kontrolu svárů odbornou právnická osoba název. Znalec titul příjmení ostatně neznal příčinu zemní vlhkosti v objektu. Že by měla být způsobena vadně provedenou izolací, je pouze jeho domněnka. Nesprávný je i závěr okresního soudu, že údajná vada díla je odstranitelná. Žalovanou proto nemůže tížit žádná povinnost a z tohoto důvodu není ani povinna platit smluvní pokutu. Okresní soud se nevypořádal ani s námitkou neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost. Tvrzená vada se nadto týká jen části budovy a nemá žádný vliv na její užívání ani životnost. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odkázala zejména na znalecký posudek titul anonymizováno, z něhož plyne, že pokud by byla hydroizolace položena správně, odolala by i tlakové vodě. Sama žalovaná před soudem uvedla, že hydroizolace byla provedena přeložením, nikoliv svařením. To je pravá příčina zatékání do objektu. K týmž závěrům dospěl též žalovanou zvolený znalec titul jméno. Není proto namístě zpochybňovat odbornou kvalifikaci znalce titul příjmení. Není ani pravda, že by došlo k nějaké změně projektové dokumentace. Žalovaná dílo zhotovila na základě jediné, původní projektové dokumentace. Po předání díla a bez vědomí žalobkyně vybudovala žalovaná šachtu, o čemž se žalobkyně dozvěděla až po 2,5 letech od předání díla. Šachta byla zbudována zjevně právě proto, aby z ní mohla být odčerpávána voda, která do objektu zatéká v důsledku vadně provedené hydroizolace. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

7. Povinností žalované bylo dílo řádně provést. K tomu však nedošlo. Dílo má vadu, neboť do zhotoveného objektu se dostává spodní voda. Ta se projevuje vlhkostí stěn apod. Tuto vadu žalovaná dosud neodstranila. Provizorní odčerpávání vody čerpadlem, jež by musela navíc na své náklady provozovat žalobkyně, nelze považovat za odstranění vady. Uvedený stav trval i v době od 29. 1. 2016 do 13. 12. 2017. Byly tedy splněny předpoklady vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu za tuto dobu ve smyslu čl. 8 bodu 4. smlouvy.

8. Výše uvedenému závěru by nebránila ani okolnost, pokud by v řízení nebylo zcela jednoznačně prokázáno, co je příčinou zatékání spodní vody do objektu. Žalovaná byla povinna provést dílo (zhotovit objekt) tak, aby do něj nezatékalo. Tato povinnost je objektivní v tom smyslu, že pokud se tak nestalo, jde o vadu, za kterou nese žalovaná jako zhotovitelka díla odpovědnost. Vlastní příčina vady v technickém slova smyslu není přitom rozhodující. Vliv na rozhodnutí by mohla mít jedině tehdy, pokud by se ukázalo, že příčinou vady byl nesprávný pokyn objednatele. Předpoklady pro uplatnění této výjimky z odpovědnosti za vady nebyly v daném případě naplněny, jak bude vysvětleno níže.

9. Pokud žalovaná poukazovala na projektovou dokumentaci, v níž bylo uvedeno, že izolace má chránit stavbu před zemní vlhkostí, je třeba poukázat na závěry znalce titul příjmení, který uvedl, že je ve stavebnictví všeobecně známou skutečností, že pokud se stavba zakládá pod úrovní země, je třeba ji izolovat i proti tlakové vodě. U žalované jako podnikatelky v oboru stavebních prací je zajisté namístě takovou znalost předpokládat a vyžadovat její praktické dodržování. Žalovaná se tedy nemůže s úspěchem odvolávat na znění projektové dokumentace, pokud bylo s uvedeným stavebním principem v rozporu. Bylo na ní, aby případně žalobkyni na tuto vadu projektové dokumentace upozornila a vyvodila z ní případně odpovídající důsledky (§ 551 obch. zák.).

10. Jak vyplynulo ze závěrů znalce titul příjmení, kterého odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně řádně ustanovil a poté znovu vyslechl, použitá hydroizolace by byla navíc schopna odolávat i tlakové vodě, jestliže by byla správně položena. V takovém případě by však musely být její jednotlivé díly k sobě svařeny. Sama žalovaná přitom v průběhu řízení tvrdila, že při pokládce hydroizolace sváry provedla (viz její vyjádření č. l. 284). Opravila tím své předchozí vyjádření, že izolaci pouze poskládala, ale nesvařila. K tomuto svému tvrzení o provedení svárů předložila i důkazy – fotografii z prováděného svařování (č. l. 317) a zápis nezávislé specializované obchodní společnosti (právnická osoba) o provedení podtlakové zkoušky těsnosti spojů (č. l. 202). Žalovaná tedy podle vlastního tvrzení provedla pokládku hydroizolace po technologické stránce tak, aby hydroizolace odolávala i tlakové vodě. Za tohoto stavu je však její poukaz na obsah projektové dokumentace zbytečným. Pokud se i za těchto okolností spodní voda do objektu dostává, jde o vadu díla, přičemž konkrétní příčina tohoto stavu není podstatná. Povinností žalované, jak již bylo uvedeno, bylo zhotovit dílo tak, aby do něj spodní voda neprosakovala. Je třeba znovu zdůraznit, že není rozhodné, z jakých přesných technických příčin k zatékání do objektu dochází. Jde o objektivní odpovědnost za existující vadu díla, kterou je žalovaná povinna odstranit.

11. Z tohoto hlediska nebyl znalecký posudek znalce titul příjmení pro rozhodnutí ve věci až natolik zásadní. Tato skutečnost oslabuje i námitky, jež proti osobě znalce a kvalitě jeho posudku vznášela žalovaná. I přesto je třeba uvést, že soud tyto námitky neshledává opodstatněnými. Podstatou námitek bylo tvrzení, že se znalec s objektem dostatečně neseznámil, což žalovaná dovozovala z nepřesných údajů v rámci popisu zkoumaného objektu (počet jeho segmentů, charakter vnitřního uspořádání, barva střechy apod.). Je však třeba mít na zřeteli, že znalec byl k objektu přivolán za speciálním, zcela konkrétním účelem, totiž aby se pokusil zjistit, z jakého důvodu do něho zatéká. Je nasnadě, že se znalec koncentroval na vyřešení tohoto konkrétního problému a ostatním otázkám, jako je např. celková dispozice objektu, nevěnoval bližší pozornost. Tento přístup je zcela pochopitelný a jistě nesvědčí o nesprávnosti závěrů znalce ohledně příčiny zatékání do objektu. Nelze ostatně pominout, že závěr znalce, že příčinou zatékání do objektu je vadně položená hydroizolace, se zcela shoduje se závěrem učiněným v odborném vyjádření titul jméno jméno, které si nechala vypracovat sama žalovaná.

12. Namítala-li žalovaná, že vady díla již odstranila, pak je třeba uvést, že za odstranění vady díla nelze považovat instalování čerpadla ve zvlášť k tomu zřízené zemní šachtě. Je tomu tak zejména proto, že tímto řešením se neodstraňuje vlastní vada. Do objektu i přes toto opatření nadále zatéká, čerpadlo má pouze tu funkci, že tuto vodu odčerpává zpět mimo objekt. To zajisté není stav totožný s tím, kdy by do objektu nezatékalo vůbec. Provoz čerpadla navíc žalobkyni ekonomicky zatěžuje, což je též rozdíl oproti situaci, v níž by takového zařízení nebylo potřeba. Čerpadlo tedy představuje spíš určité provizorní řešení, které však nelze považovat za odstranění vady díla.

13. Okresní soud proto nepochybil, pokud za těchto okolností uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Žalovaná se sama ve smlouvě k zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení s odstraňováním vady zavázala a podmínky pro vznik práva na její zaplacení ze strany žalobkyně byly naplněny. Vada je dle vyjádření znalce odstranitelná, dosud však odstraněna nebyla. Ze strany žalované přitom nebylo prokázáno její tvrzení, že měla v úmyslu vadu odstranit, ale žalobkyně jí k tomu neposkytla potřebnou součinnost. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná nabídla žalobkyni nějaký konkrétní způsob (technologický postup), který by mohl vést ke skutečnému odstranění vady.

14. Přisvědčit nebylo možné ani námitce, že podmínky vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty nebyly ve smlouvě dohodnuty dostatečně určitě. Postup při odstraňování vad byl upraven v čl. 14 a 14.13 obchodních podmínek. Z těchto ustanovení plyne, že se účastníci na nástupu k opravě vady i na termínu jejího provedení dohodnou, v opačném případě je zhotovitel povinen učinit obojí ve lhůtě 15 dnů od obdržení reklamace. Jelikož až do 13. 12. 2017 nebyla mezi účastníky žádná dohoda ohledně odstranění vady uzavřena, byla žalovaná povinna k opravě vady nastoupit do 15 dnů od obdržení reklamace a v téže lhůtě vadu též odstranit. Patnáctidenní lhůta začala běžet od reklamace ze dne 13. 1. 2016 a skončila 28. 1. 2016. Domáhá-li že žalobkyně smluvní pokuty za období 29. 1. 2016 – 13. 12. 2017, jde o nárok odpovídající ujednání ve smlouvě (čl. 8 smlouvy).

15. Okresní soud navíc dohodnutou smluvní pokutu z důvodu její nepřiměřenosti výrazně snížil. Odvolací soud má za to, že užití tzv. moderačního práva bylo v daném případě namístě. Souhlasí i s výší smluvní pokuty, kterou považoval okresní soud za přiměřenou. I v tomto směru proto odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, má proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

18. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 4 úkony právní služby po 22 020 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, písemný závěrečný návrh, 2x zastoupení při jednání), 4 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 18 749 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalobkyně 108 029 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.