47 CO 174/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobců: a) titul jméno příjmení , datum narození b) jméno příjmení , datum narození oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 87 750 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 8. 2022 č. j. 15 C 28/2022-83

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 12 645 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 87 750 Kč a uložil žalobcům povinnost nahradit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení 41 673 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci uzavřeli s žalovaným ústní formou tzv. nepojmenovanou smlouvu, v níž se žalovaný zavázal poskytnout žalobcům 250 lekcí fyzického cvičení ve svých k tomu určených prostorách. Cena byla dohodnuta na 93 750 Kč Smlouva byla uzavřena v únoru 2021 Cena byla na přání žalobců uhrazena z účtu [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba] V květnu 2021 byla žalobcům předána permanentka s časovou omezeností do 25. 8. 2022. Žalobci v září 2021 od smlouvy odstoupili s odůvodněním, že žalovaný porušil svůj příslib časově neomezeného využití vystavené permanentky. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Okresní soud měl především za to, že odběratelem služeb byla [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba], nikoliv samotní žalobci. Žalovaný vystavil podle pokynů žalobců fakturu na tuto společnost a ta také částku 93 750 Kč žalovanému zaplatila. Vrácení bezdůvodného obohacení se tak může domáhat tato společnost, nikoliv žalobci. Žalobcům nesvědčí ve věci aktivní věcná legitimace. Žalobci navíc neprokázali, že jim svědčilo právo na odstoupení od smlouvy. V době sjednání smlouvy byli srozuměni s tím, že platnost permanentky je časově omezená. Nemohli proto od smlouvy platně odstoupit z toho důvodu, že žalovaný odmítl přiznat vystavené permanentce časovou neomezenost. Na tom podle názoru okresního soudu nemohla nic změnit ani skutečnost, že v korespondenci mezi účastníky vedené po uzavření smlouvy žalovaný žalobcům přislíbil časovou neomezenost permanentky.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání žalobci. Namítali, že není správný závěr okresního soudu, že smlouvu uzavřela s žalovaným [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba], a nikoliv žalobci sami. Okresní soud měl na věc aplikovat § 1935 občanského zákoníku, který upravuje možnost plnění prostřednictvím třetí osoby. Žalobcům se nedostalo potřebného poučení dle § 118a o. s. ř. a nebyly provedeny jimi navržené důkazy. Samotná faktura vystavená společností není důkazem, že smlouvu uzavřela s žalovaným právě tato společnost. Soud se nevypořádal s důkazem, kterým byl organizační řád, z něhož plyne, že délka využití všech služeb není omezená. Organizační řád předal navíc žalovaný žalobcům, nikoliv společnosti. V daném případě šlo o spotřebitelskou smlouvu. Žalovaný porušil celou řadu ustanovení na ochranu spotřebitele (§ 1811, § 1820, § 1839 obč. zák.). Žalobci byli oprávněni odstoupit od smlouvy bez udání důvodu ve lhůtě 1 roku a 14 dnů (§ 1829 odst. 2 obč. zák.). Žalobci nebyli v době uzavření smlouvy srozuměni s tím, že platnost permanentky je časově omezena. I kdyby zpočátku omezená byla, účastníci se později dohodli na změně spočívající v časové neomezenosti permanentky. Poté, co se tuto dohodu snažil žalovaný jednostranně změnit, žalobci odstoupili po právu od smlouvy. Žalovaný porušil ustanovení § 3 odst. 2 písm. d), § 6 odst. 1 a 2 a § 8 obč. zák. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že smlouvu uzavřel se [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba], nikoliv s žalobci. Pouze společnost by mohla požadovat vrácení peněz. Žalobci byli od počátku informováni o tom, že permanentka je časově omezená. Žalobci nepředložili žádný důkaz o tom, že tomu bylo naopak. Pokud by měla být permanentka časově neomezená, nebyl by důvod její platnost posouvat z důvodu Covidu. Stejně tak by nebyl důvod pro obavy na straně žalobců, zda stačí permanentku„ vychodit“, jak o tom svědčí jejich korespondence. Odstoupení od smlouvy, i kdyby pro ně byl důvod, bylo provedeno opožděně (§ 2002 obč. zák.). Odstoupeno bylo po 4 měsících od okamžiku, kdy se o údajném důvodu pro odstoupení žalobci dozvěděli. Správná není ani argumentace ustanoveními upravujícími spotřebitelské vztahy. Mezi žalovaným a [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba] nemohl být spotřebitelský vztah založen. Citovaná úprava by se nevztahovala ani na vztah mezi žalovaným a žalobci, protože smlouva nebyla uzavřena distančním způsobem ani mimo obchodní prostory žalovaného. Žalobci proto nemohli od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu. Zákonný důvod přitom neměli (§ 2002 obč. zák.). Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Žaloba byla zamítnuta ze dvou základních důvodů, pro nedostatek aktivní legitimace žalobců a dále pro neplatnost odstoupení od smlouvy.

7. S prvním z uvedených důvodů odvolací soud nemůže vyjádřit svůj souhlas. Ze spisu se nepodává nic, co by nasvědčovalo tomu, že smlouvu s žalovaným uzavřela [titul]. [jméno] [příjmení] – [právnická osoba] Plnění, k němuž se žalovaný zavázal, společnost jakožto právnická osoba ani nebyla schopna přijmout (konzumovat). Permanentka byla také vystavena na žalobce, nikoli na společnost. Sám žalobce uvedl, že cenu zaplatila společnost jen proto, že on sám neměl na svém vlastním soukromém účtu dostatek finančních prostředků. Ostatně už i jen sám pokyn daný žalovanému, aby faktura byla vystavena na společnost, svědčí o tom, že společnost nebyla účastníkem smlouvy. Pokud by tomu tak mělo být, nebylo by takového pokynu vůbec třeba. To, že za služby zaplatí společnost jako jejich odběratel, by se rozumělo samo sebou. Právě proto, že tomu tak v daném případě nebylo, bylo třeba zvláštního ujednání. Ostatně i pokyn žalobců, aby byl ve faktuře uveden jiný než skutečný charakter plnění, kterým byla práce trenéra, svědčí o tom, že společnost služby žalovaného neobjednala, nekonzumovala je a pouze za ně zaplatila. Účetně přitom předstírala platbu za jiné, neexistující plnění. To vše vede odvolací soud k závěru, že smlouvu s žalovaným uzavřeli žalobci, nikoliv společnost.

8. Druhý důvod naopak shledává odvolací soud správným a souhlasí s ním. V tomto směru odkazuje na závěry okresního soudu, které na tomto místě opakuje, případně k nim připojuje pouze následující.

9. Z celé korespondence mezi účastníky plyne, že žalobci se ještě před uzavřením smlouvy zajímali o časovou platnost smlouvy a vyjadřovali obavy, zda budou schopni permanentku v určeném časovém období využít. Pokud by měli za to, že permanentku bude možné využívat po neomezenou dobu, ztrácely by zmíněné obavy žalobců, zda permanentku stačí tzv. vychodit, smysl. Z písemných odpovědí žalovaného se též jednoznačně podává, že každý typ permanentky, který nabízel, byl vystavován s platností na určitou dobu. Jistě proto se také žalobkyně žalovaného na jednotlivé typy permanentek ptala, když se rozmýšlela, kterou z nich si žalobci – právě s ohledem na své časové možnosti – pořídí. Časová omezenost permanentky se navíc jednoznačně podává z ní samé, neboť i na ní je uvedena doba platnosti. Časová omezenost plyne i z předloženého ceníku služeb poskytovaných žalovaným a konečně i z organizačního řádu, v jehož bodu 8. je uvedena platnost jednotlivých„ tréninkových balíčků“. Na tom nemůže nic změnit bod 3. organizačního řádu, neboť obecná a obtížně interpretovatelná formulace („ délka využití všech služeb není nějak omezena“) nemůže překonat jasnou a konkrétní formulaci bodu 8. vztahující se právě k době platnosti jednotlivých balíčků (permanentek). Odkazují-li žalobci na bod 3. organizačního řádu, je třeba předpokládat, že stejně pečlivě se seznámili i s jeho bodem 8. Nesrovnalost těchto dvou ustanovení měla vést žalobce přinejmenším k předběžné ostražitosti, jež se měla projevit tím, že se u žalovaného ohledně časové platnosti kupované permanentky informovali. To se též stalo a ze vzájemné korespondence vyplývá, že žalobci věděli, že každý z tvz. balíčků služeb žalovaného měl své časové omezení. Závěr, že žalobci uzavírali smlouvu v domnění, že platnost zakoupené permanentky je časové neomezená, učinit nelze, neboť je v rozporu s provedenými důkazy.

10. Je třeba dále zohlednit, že žalobci odstoupili od smlouvy dne 17. 9. 2021, tedy v průběhu platnosti permanentky, která měla skončit až 25. 8. 2022. To ovšem znamená, že v době odstoupení od smlouvy byla permanentka stále platná a žalovaný ještě ani neměl příležitost smlouvu namítaným způsobem porušit. Žalobci netvrdí, že jim žalovaný před odstoupením bránil v konzumaci přislíbeného plnění. Pouhá interpretace smlouvy ze strany žalovaného nemůže představovat porušení smlouvy. Žalobci tak odstoupili od smlouvy v době, kdy se žalovaný žádného jejího porušení nedopustil.

11. Na druhé straně skutečnost, zda tak učinili včas, tedy bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2002 obč. zák., je nerozhodná. I pozdní odstoupení od smlouvy je účinné, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu (29ICdo 81/2019, 33Cdo 456/2021). Odvolací soud se proto touto okolností dále nezabýval, byť má za to, že se o včasné odstoupení od smlouvy nejednalo.

12. Důvodnou neshledal odvolací soud ani argumentaci žalobců opírající se o ustanovení na ochranu spotřebitele. Její podstatou bylo tvrzení, že žalovaný jako podnikatel porušil kromě jiného poučovací povinnost uloženou mu v § 1820 odst. 1 písm. f) obč. zák., a žalobci proto mohli od smlouvy odstoupit podle § 1829 odst. 2 bez udání důvodu, a za daných okolností dokonce v prodloužené lhůtě 1 roku a 14 dnů od uzavření smlouvy. Toto pravidlo se uplatní, jak plyne z § 1820 odst. 1 obč. zák., v případech, kdy podnikatel při jednání směřujícím k uzavření smlouvy používá výhradně komunikační prostředek umožňující komunikaci na dálku, případně když jednání stran směřuje k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání (obchodní prostory). Žádný z těchto předpokladů však nebyl v daném případě splněn.

13. Jak bylo zjištěno okresním soudem, žalobci sami v iniciační fázi vzniku smlouvy navštívili žalovaného v jeho provozovně. Zde od něho získali základní informace o jeho službách. Poté si žalobci s žalovaným poměrně obšírně korespondovali ohledně typů jeho služeb a teprve následně si jeden typ služeb vybrali a zaplatili za něj žalobci požadovanou cenu. Zaplacením této ceny došlo dle názoru odvolacího soudu k akceptaci nabídky ve smyslu § 1744 obč. zák. Tím byla smlouva mezi účastníky uzavřena.

14. Z výše uvedeného především plyne, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou výhradně na základě korespondence žalovaného toliko prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. K nabídce došlo ústně při návštěvě žalobců v provozovně žalovaného, k akceptaci zaplacením ceny. Žádný prostředek komunikace na dálku k tomu použit nebyl. Podle § 1820 obč. zák. by se přitom muselo jednat o případ, kdy by jednání směřující k uzavření smlouvy byla vedena ze strany podnikatele výlučně prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. Taktomu nebylo. Okolnost, že spolu účastníci před uzavřením smlouvy komunikovali částečně též prostřednictvím elektronické pošty, je proto nerozhodná.

15. Stejně tak nelze považovat jednání stran za směřující k uzavření smlouvy mimo obchodní prostory žalovaného ve smyslu § 1820 obč. zák. Smysl té části ustanovení § 1820 obč. zák., která hovoří o uzavření smlouvy mimo prostory obvyklé pro podnikatelovo podnikání, spočívá v tom, že má zabránit situaci, kdy podnikatel z vlastní iniciativy vejde v kontakt se spotřebitelem, využije určitého prvku překvapení a z něho vyplývající momentální psychologické převahy a donutí spotřebitele k překotnému a neuváženému uzavření smlouvy. K takové situaci v daném případě nedošlo. Žalobci sami navštívili žalovaného v jeho provozovně, tam od něj získali informace, které si pak ještě následně písemnými dotazy na žalovaného upřesňovali, a teprve poté smlouvu konkludentním způsobem (zaplacením ceny) uzavřeli. Při akceptaci smlouvy nebyl žalovaný ani osobně přítomen. Takový průběh uzavření smlouvy nelze hodnotit dle názoru odvolacího soudu tak, že jde o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory podnikatele ve smyslu § 1820 obč. zák. Žalobci měli dostatek informací i dostatek času na to, aby si podmínky smlouvy promysleli a bez jakéhokoliv vnějšího tlaku ze strany žalovaného a bez jeho fyzické přítomnosti se rozhodli, zda smlouvu uzavřou. Nešlo tedy o uzavření smlouvy mimo obchodní prostory ve smyslu § 1820 obč. zák.

16. Za těchto okolností nebylo možné pravidla o uzavírání smluv distančním způsobem či mimo obchodní prostory podnikatele na posuzovaný případ vztáhnout. Žalobcům proto nesvědčilo právo odstoupit od smlouvy v prodloužené lhůtě dle § 1829 odst. 2 obč. zák.

17. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, měl proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalovaného spočívaly v odměně za zastupování za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalovaného za cestu vykonanou k odvolacímu soudu osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 51,6 km ve výši 410 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 2 195 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem činily odvolací náklady žalovaného 12 645 Kč.