47 Co 188/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a JUDr. Romany Novákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 57 661,34 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 16 C 183/2023-84 ze dne 24. 7. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I uložil žalované zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II okresní soud zavázal žalovanou povinností nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud se zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná poškozením věc nacházející se v místo žalobkyně v adresa dne datum. Z nesporných tvrzení účastnic okresní soud zjistil, že dne datum řidič žalované pan jméno FO při otáčení nákladního automobilu s návěsem v místo žalobkyně nacouval do obrub nacházejících se před věc. K tomu došlo při převážení věc pro pana jméno FO. Z výpovědí svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO zjistil, že došlo k pádu věc a v jeho důsledku i k poškození věc. Vedoucí střediska žalobkyně volal zhruba po 20 minutách panu jméno FO, že došlo k poškození věc, následně přijel do hodiny řidič pan jméno FO, který rovněž potvrdil, že věc byla spadlá. Časovou souslednost mezi nehodou a poškozením věc shledal soud věrohodnou. Žalovaná sama od počátku nezpochybňovala svoji odpovědnost tím, že opravila (prostřednictvím pana jméno FO) obrubníky a zajistila navrácení věc jeřábem na původní místo. Zpochybňovala pouze příčinnou souvislost mezi jednáním řidiče a poškozením věc, kdy zejména upozorňovala na to, že poškození věc jí nebylo oznámeno žalobkyní ihned. Okresní soud zjistil, že žalobkyně mohla poškození věc oznámit až teprve poté, co byla věc zvednuta, když samotná věc na věc spadla. věc se nacházely pod věc. Poškození věc bylo oznámeno v řádu dní, což okresní soud považoval za odpovídající časové období. Okresní soud z předložené faktury a z výpovědi svědka jméno FO zjistil, že cena za opravu provedenou jméno FO činila částka a žalobkyně ji jméno FO zaplatila. Z výpovědi svědkyně jméno FO okresní soud dovodil, že věc byla před jejím poškození funkční. Svědkyně jméno FO uvedla, že dva dny před incidentem na věc činnost, a svědek jméno FO uvedl, že se na věc činnost zhruba týden před jejím poškozením. Skutečnost, že věc nebyla činnost, neměla podle okresního soudu vliv na její funkčnosti, neboť činnost je otázkou veřejnoprávní. Podle § 2894 odst. 1, § 2910 věty první a § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) okresní soud uložil žalované nahradit žalobkyni způsobenou škodu. Žalovaná jednáním svého zaměstnance protiprávně jednala tím, že řidič při otáčení nákladního automobilu najel na věc ve vlastnictví žalobkyně, která spadla, a tím došlo k poškození věc. Žalovaná tak zasáhla do vlastnického práva žalobkyně, které je právem absolutním. Pro okresní soud nebylo podstatné znát veškeré podrobnosti protiprávního jednání, tj. jak přesně ke škodě došlo, zda najetím nákladního vozu či návěsu, pokud tvořili celek. Cena za provedení opravy ve výši částka byla škodou (materiální újmou), která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované (kdyby řidič věc neshodil, nedošlo by k poškození věc). Podle § 2911 o. z. okresní soud dovodil nedbalost řidiče žalované, neboť žalovaná ani netvrdila, že by řidič dodržel potřebnou míru opatrnosti (objektivní hledisko) nebo že by v okamžiku škodní události potřebnou míru opatrnosti nebyl ze subjektivních příčin schopen dodržet. Nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobkyně nesouhlasila s opravou věc jinou osobou než panem jméno FO. Za žalovanou zpočátku nejednal statutární zástupce, nýbrž dispečer dopravy, a to s panem jméno FO, objednatelem dopravy, který nebyl ve společnosti žalobkyně nijak zainteresován ani zmocněn k jednání o nápravě způsobené škody. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud uložil žalované nahradit náklady státu, a to vyplaceného svědečného jméno FO v celkové výši částka. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů ke zcela nepodloženým skutkovým závěrům. Ty nesprávně právně posoudil. Nesouhlasil se zjištěním, že zaměstnanec žalované s tahačem a přívěsem nacouval do věc žalobkyně. To nemělo oporu v žádném provedeném důkazu. Videozáznam zachycující otáčení tahače s přívěsem v místo žalobkyně nebyl předložen. Z výpovědi dvou očitých svědků pak vyplynulo, že viděli tahač žalované v místo žalobkyně se otáčet, ale ani jeden nevypověděl, že by viděl, že by tahač nebo přívěs najel nebo narazil do věc žalobkyně nebo její části. Tito svědkové nezaznamenali žádnou ránu nebo jiný zvuk, ze kterého by bylo možné usoudit, že k nárazu došlo. Svědkové si ani nevšimli, že by mělo dojít k sesunutí jedné části věc. Řidič žalované vyloučil, že by do části věc nacouval. Na tahači ani na věc nebyly žádné stopy po jakémkoliv kontaktu. Ani z fotografií věc pořízených pracovníky žalobkyně a řidičem žalované není viditelné žádné její poškození, které by mohlo být způsobeno tahačem nebo přívěsem, pokud by došlo k nacouvání do věc. Ve spise jsou založeny fotky zachycující stopy návěsu, ze kterých je patrné, že kola přívěsu mohly najet maximálně k obrubníku, ale stopy vylučují nacouvání přívěsu nebo jeho najetí do věc. Tvrzení, že nákladní automobil nacouval do věc, se tak objevilo pouze v prohlášení zaměstnanců žalobkyně jméno FO a jméno FO. Tato prohlášení vyvrátili samotní zaměstnanci při své výpovědi u soudu, když jednoznačně uvedli, že neviděli, že by tahač nebo přívěs do věc nacouval. Ani pan jméno FO sedící přímo v tahači nezaznamenal žádný náraz. Stejně nepřesvědčivý je i skutkový závěr soudu prvního stupně, že k pádu věc mělo dojít v důsledku vjezdu nákladního automobilu do místo žalobkyně. Ve skutečnosti to žádný ze svědků nevypověděl, pouze všichni shodně sdělili, že jim tuto skutečnost řekl právnická osoba žalobkyně jméno FO. Kdy a za jakých okolností došlo k vychýlení věc a k následnému pádu věc nebylo v řízení vůbec prokázáno a ze strany žalobkyně ani tvrzeno. Žalovaná od počátku řízení popírá, že by její řidič najel tahačem nebo přívěsem do věc, a tím došlo k jejímu vychýlení a pádu. Je nutné poukázat na skutečnost, že minimálně dva až sedm dnů předmětnou věc nikdo nepoužíval. Tedy žalobce neprokázal, že před vjezdem tahače do místo nebyla část věc již spadlá. K vychýlení a k následnému pádu věc mohlo dojít ve chvíli, kdy necertifikovanou a nedokončenou věc používali neproškolení zaměstnanci žalobkyně a nechali na věc najíždět věc. K poškození věc mohlo dojít i v následujících dnech poté, co byla věc naposledy použita zaměstnanci žalobkyně. V místo žalobkyně se denně pohybuje těžká technika a nákladní vozidla, která vychýlení a pád věc mohla způsobit. Aby bylo možné všechny tyto možnosti vyloučit, měla žalobkyně tvrdit a následně prokázat, jakým způsobem došlo k poškození věc, resp. věc. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že k poškození věc došlo vlivem rozmačkání věc, který ze věc v důsledku nárazu spadnul. Nezabýval se ale skutečností, že třetí poškozený věc se nacházel pod druhou částí věc, která nevykazovala žádné známky posunutí nebo vychýlení. Soud prvního stupně ani přesvědčivě nezdůvodnil, jak mohlo dojít k poškození tohoto třetího věc v důsledku pádu věc, když obě části nejsou spolu spojeny a jsou osazeny na sobě pravděpodobně nezávisle. Okresní soud se nezabýval námitkou žalované, že žalobkyně v řízení neprokázala, že zvolené technické řešení věc bylo funkční a nemohlo dojít k vychýlení a následnému pádu věc z důvodu nesprávného technického řešení, například z důvodu vibrací způsobených průjezdem těžké mechanizace nebo plně naložených nákladních vozů. Okresní soud se pouze spokojil s konstatováním svědka jméno FO, že věc byla úplně stavebně a technicky dokončena. Vůbec se nezabýval otázkou, zda věc byla v takovém stavebně technickém stavu, aby ji bylo možné bez rizika jejího poškození používat. Žalovaná nepopírá, že v důsledku otáčení došlo k vyvrácení obrub. Jejich opravu také na své náklady zajistila. Odmítá ale nést odpovědnost za zničení věc, když její řidič vylučuje jakýkoliv kontakt tahače a návěsu s věc. Žalobkyně není schopna tvrdit, jak mělo k poškození věc dojít, případně jak mělo dojít k vychýlení a následnému pádu věc. Nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, proto povinnost k náhradě újmy nevznikla. Žalovaná navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc se vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalovaná žádala náhradu nákladu řízení.

4. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Námitky žalované spočívají v zásadě v tom, že přímo najetí do věc není zaznamenáno na kamerách a nikdo jej neviděl, tudíž jej nelze brát podle názoru žalované za prokázané. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí soud sp. zn. spisová značka. Z výslechu zaměstnanců žalobkyně jméno FO a jméno FO vyplynulo, že na věc se před předmětným incidentem činnost a věc byla funkční. Ani žalovaná nesporuje, že její řidič do věc najel, byť tvrdí, že došlo pouze k vyvrácení obrub. Krátce po najetí vozidla žalované do věc si spadlé věc všimnul právnická osoba žalobkyně a toto ihned sdělil zaměstnancům žalobkyně, kontaktoval též svědka jméno FO a řidiče žalované. Svědek jméno FO najetí do věc dosvědčil a dosvědčil také to, že o spadlé věc se řidič bavil s dalším zaměstnancem žalované (svědkem jméno FO) v den předmětného incidentu. Řidič žalované (svědek jméno FO) připustil, že mohl najetím způsobit i poškození věc, ale že si není jistý. Žalovaná na své náklady zajistila zvednutí věc. Závěr, že k pádu věc došlo v důsledku najetí vozidla žalované, je souladný s uvedeným rozhodnutím soud. V řízení nebylo prokázáno, že k pádu věc mohlo dojít z důvodu jejího nesprávného technického řešení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Odvolání žalované nebylo shledáno opodstatněným.

6. Krajský soud se k odvolacím námitkám zabýval existencí žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody, kterou měla způsobit žalovaná žalobkyni poškozením věc v místo žalobkyně. Předmětem přezkumu byla skutková otázka, zdali žalovaná prokázala, že věc poškodil řidič žalované tím, že nacouval do věc, kdy nebylo sporu o tom, že řidič při nárazu vyvrátil obruby věc.

7. Okresní soud k této skutkové otázce vyslechl navržené svědky. Zejména z výpovědi objednatele přepravy jméno FO zjistil, že poradil řidiči žalované, který pro něj převážel buldozer na návěsu, aby se s 17 m návěsem otočil v místo žalobkyně. Řidič žalované při tomto manévru vyvrátil 9 obrub a věc, který spadl na zem. Jednatel žalované jméno FO ujistil do telefonu svědka, že zajistí opravu věc. Po předložení fotografií založených ve spisu na č. l. číslo svědek uvedl, že na místě byly bezprostředně po nehodě některé obrubníky vyhozené ven, další byly odchlíplé od betonážní paty, věc byl hozený do boku, věc byly na zemi rozmačkané, věc byl ohnutý a věc byl mírně nahnutý. Fotografie odpovídaly realitě. Svědek popsal i fungování věc a umístění věc. Vysvětlil, že jde o popis, které jsou v kloubu a jsou umístěny pod věc. věc měla dva díly, každý stál na věc. Druhý díl byl dole. Tím, jak spadl, tak rozmáčkl věc.

8. Přestože svědci jméno FO a tituly před jménem jméno FO, kteří byli na místě v době nehody, neviděli přímo shození věc, svědek tituly před jménem jméno FO uvedl, že mu ředitel bezprostředně po couvání řekl, že je poškozená i věc.

9. Svědek jméno FO ve své výpovědi popsal poškození věc, jejich opravu a platbu žalobkyně.

10. Svědek jméno FO, řidič návěsu, uvedl, že při couvání poškodil 4–5 obrubníků, po nehodě ani nevystoupil z vozu. Ještě tentýž den se však na místo vrátil a viděl i spadlou věc.

11. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Podle § 2910 věta první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Podle rozhodnutí soud sp. zn. spisová značka pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Protože v civilním řízení neplatí zásada in dubio pro reo, nemusí nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou.

15. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že ze svědeckých výpovědí lze dovodit, že řidič žalované při couvání se 17 m návěsem s naloženým buldozerem vážícím okolo 20 t nepoškodil jen obrubníky okolo věc, ale shodil i věc a tím došlo k poškození věc. Ke shození věc mohlo dojít v důsledku samotného nárazu těžkým vozidlem, nebo následným pádem obrubníků. Nemuselo jít o přímý kontakt vozidla s věc. Otřes mohl způsobit i poškození věc, který se nenacházel pod věc.

16. Žalovaná neprokázala, že k poškození věc došlo v mezidobí mezi poškozením obrubníků při couvání a příjezdem řidiče žalované jméno FO na místo ještě tentýž den třetím subjektem.

17. S ohledem na okolnosti případu, tedy délku a váhu couvajícího vozidla, popsané stopy od pneumatik vozu u věc a popsanou mechaniku věc svědkem jméno FO se jeví velmi pravděpodobné, že při couvání vozidla nedošlo jen k poškození obrubníků, ale i ke shození věc a tím poškození věc. Tomu odpovídalo i sdělení právnická osoba žalobkyně svědkovi tituly před jménem jméno FO o shození věc půl hodiny po nehodě. Z emailu žalované žalobkyni ze dne datum vyplynulo, že k tomuto dni nesporovala potřebu opravy věc. Výpověďmi svědků jméno FO a tituly před jménem jméno FO bylo prokázáno, že věc byla před poškozením řidičem žalované funkční.

18. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry okresního soudu. Proto byl rozsudek jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu potvrzen podle § 219 o. s. ř.

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má ve věci úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně advokáta ve výši částka a náhradě hotových výdajů částka za vyjádření k odvolání a v odměně advokáta ve výši částka a náhradě hotových výdajů částka účast u jednání dne datum, celkem částka (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyně žádala nahradit jízdné advokáta k jednání odvolacího soudu z adresa a zpět (celkem hodnota km) vozem typ vozidla, reg. zn. SPZ, s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb. má žalobkyně právo na náhradu jízdného ve výši částka. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas hodnota advokáta ve výši částka. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši částka včetně 21 % DPH ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.