47 Co 188/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a JUDr. Romany Novákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 57 661,34 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 16 C 183/2023-84 ze dne 24. 7. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II okresní soud zavázal žalovanou povinností nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud se zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná poškozením , věc, nacházející se v , místo, žalobkyně v , adresa, dne , datum, . Z nesporných tvrzení účastnic okresní soud zjistil, že dne , datum, řidič žalované pan , jméno FO, při otáčení nákladního automobilu s návěsem v , místo, žalobkyně nacouval do obrub nacházejících se před , věc, . K tomu došlo při převážení , věc, pro pana , jméno FO, . Z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, zjistil, že došlo k pádu , věc, a v jeho důsledku i k poškození , věc, . Vedoucí střediska žalobkyně volal zhruba po 20 minutách panu , jméno FO, , že došlo k poškození , věc, , následně přijel do hodiny řidič pan , jméno FO, , který rovněž potvrdil, že , věc, byla spadlá. Časovou souslednost mezi nehodou a poškozením , věc, shledal soud věrohodnou. Žalovaná sama od počátku nezpochybňovala svoji odpovědnost tím, že opravila (prostřednictvím pana , jméno FO, ) obrubníky a zajistila navrácení , věc, jeřábem na původní místo. Zpochybňovala pouze příčinnou souvislost mezi jednáním řidiče a poškozením , věc, , kdy zejména upozorňovala na to, že poškození , věc, jí nebylo oznámeno žalobkyní ihned. Okresní soud zjistil, že žalobkyně mohla poškození , věc, oznámit až teprve poté, co byla , věc, zvednuta, když samotná , věc, na , věc, spadla. , věc, se nacházely pod , věc, . Poškození , věc, bylo oznámeno v řádu dní, což okresní soud považoval za odpovídající časové období. Okresní soud z předložené faktury a z výpovědi svědka , jméno FO, zjistil, že cena za opravu provedenou , jméno FO, činila , částka, a žalobkyně ji , jméno FO, zaplatila. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, okresní soud dovodil, že , věc, byla před jejím poškození funkční. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že dva dny před incidentem na , věc, , činnost, , a svědek , jméno FO, uvedl, že se na , věc, , činnost, zhruba týden před jejím poškozením. Skutečnost, že , věc, nebyla , činnost, , neměla podle okresního soudu vliv na její funkčnosti, neboť , činnost, je otázkou veřejnoprávní. Podle § 2894 odst. 1, § 2910 věty první a § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) okresní soud uložil žalované nahradit žalobkyni způsobenou škodu. Žalovaná jednáním svého zaměstnance protiprávně jednala tím, že řidič při otáčení nákladního automobilu najel na , věc, ve vlastnictví žalobkyně, která spadla, a tím došlo k poškození , věc, . Žalovaná tak zasáhla do vlastnického práva žalobkyně, které je právem absolutním. Pro okresní soud nebylo podstatné znát veškeré podrobnosti protiprávního jednání, tj. jak přesně ke škodě došlo, zda najetím nákladního vozu či návěsu, pokud tvořili celek. Cena za provedení opravy ve výši , částka, byla škodou (materiální újmou), která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované (kdyby řidič , věc, neshodil, nedošlo by k poškození , věc, ). Podle § 2911 o. z. okresní soud dovodil nedbalost řidiče žalované, neboť žalovaná ani netvrdila, že by řidič dodržel potřebnou míru opatrnosti (objektivní hledisko) nebo že by v okamžiku škodní události potřebnou míru opatrnosti nebyl ze subjektivních příčin schopen dodržet. Nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobkyně nesouhlasila s opravou , věc, jinou osobou než panem , jméno FO, . Za žalovanou zpočátku nejednal statutární zástupce, nýbrž dispečer dopravy, a to s panem , jméno FO, , objednatelem dopravy, který nebyl ve společnosti žalobkyně nijak zainteresován ani zmocněn k jednání o nápravě způsobené škody. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud uložil žalované nahradit náklady státu, a to vyplaceného svědečného , jméno FO, v celkové výši , částka, . O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů ke zcela nepodloženým skutkovým závěrům. Ty nesprávně právně posoudil. Nesouhlasil se zjištěním, že zaměstnanec žalované s tahačem a přívěsem nacouval do , věc, žalobkyně. To nemělo oporu v žádném provedeném důkazu. Videozáznam zachycující otáčení tahače s přívěsem v , místo, žalobkyně nebyl předložen. Z výpovědi dvou očitých svědků pak vyplynulo, že viděli tahač žalované v , místo, žalobkyně se otáčet, ale ani jeden nevypověděl, že by viděl, že by tahač nebo přívěs najel nebo narazil do , věc, žalobkyně nebo její části. Tito svědkové nezaznamenali žádnou ránu nebo jiný zvuk, ze kterého by bylo možné usoudit, že k nárazu došlo. Svědkové si ani nevšimli, že by mělo dojít k sesunutí jedné části , věc, . Řidič žalované vyloučil, že by do části , věc, nacouval. Na tahači ani na , věc, nebyly žádné stopy po jakémkoliv kontaktu. Ani z fotografií , věc, pořízených pracovníky žalobkyně a řidičem žalované není viditelné žádné její poškození, které by mohlo být způsobeno tahačem nebo přívěsem, pokud by došlo k nacouvání do , věc, . Ve spise jsou založeny fotky zachycující stopy návěsu, ze kterých je patrné, že kola přívěsu mohly najet maximálně k obrubníku, ale stopy vylučují nacouvání přívěsu nebo jeho najetí do , věc, . Tvrzení, že nákladní automobil nacouval do , věc, , se tak objevilo pouze v prohlášení zaměstnanců žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Tato prohlášení vyvrátili samotní zaměstnanci při své výpovědi u soudu, když jednoznačně uvedli, že neviděli, že by tahač nebo přívěs do , věc, nacouval. Ani pan , jméno FO, sedící přímo v tahači nezaznamenal žádný náraz. Stejně nepřesvědčivý je i skutkový závěr soudu prvního stupně, že k pádu , věc, mělo dojít v důsledku vjezdu nákladního automobilu do , místo, žalobkyně. Ve skutečnosti to žádný ze svědků nevypověděl, pouze všichni shodně sdělili, že jim tuto skutečnost řekl , právnická osoba, žalobkyně , jméno FO, . Kdy a za jakých okolností došlo k vychýlení , věc, a k následnému pádu , věc, nebylo v řízení vůbec prokázáno a ze strany žalobkyně ani tvrzeno. Žalovaná od počátku řízení popírá, že by její řidič najel tahačem nebo přívěsem do , věc, , a tím došlo k jejímu vychýlení a pádu. Je nutné poukázat na skutečnost, že minimálně dva až sedm dnů předmětnou , věc, nikdo nepoužíval. Tedy žalobce neprokázal, že před vjezdem tahače do , místo, nebyla část , věc, již spadlá. K vychýlení a k následnému pádu , věc, mohlo dojít ve chvíli, kdy necertifikovanou a nedokončenou , věc, používali neproškolení zaměstnanci žalobkyně a nechali na , věc, najíždět , věc, . K poškození , věc, mohlo dojít i v následujících dnech poté, co byla , věc, naposledy použita zaměstnanci žalobkyně. V , místo, žalobkyně se denně pohybuje těžká technika a nákladní vozidla, která vychýlení a pád , věc, mohla způsobit. Aby bylo možné všechny tyto možnosti vyloučit, měla žalobkyně tvrdit a následně prokázat, jakým způsobem došlo k poškození , věc, , resp. , věc, . Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že k poškození , věc, došlo vlivem rozmačkání , věc, , který ze , věc, v důsledku nárazu spadnul. Nezabýval se ale skutečností, že třetí poškozený , věc, se nacházel pod druhou částí , věc, , která nevykazovala žádné známky posunutí nebo vychýlení. Soud prvního stupně ani přesvědčivě nezdůvodnil, jak mohlo dojít k poškození tohoto třetího , věc, v důsledku pádu , věc, , když obě části nejsou spolu spojeny a jsou osazeny na sobě pravděpodobně nezávisle. Okresní soud se nezabýval námitkou žalované, že žalobkyně v řízení neprokázala, že zvolené technické řešení , věc, bylo funkční a nemohlo dojít k vychýlení a následnému pádu , věc, z důvodu nesprávného technického řešení, například z důvodu vibrací způsobených průjezdem těžké mechanizace nebo plně naložených nákladních vozů. Okresní soud se pouze spokojil s konstatováním svědka , jméno FO, , že , věc, byla úplně stavebně a technicky dokončena. Vůbec se nezabýval otázkou, zda , věc, byla v takovém stavebně technickém stavu, aby ji bylo možné bez rizika jejího poškození používat. Žalovaná nepopírá, že v důsledku otáčení došlo k vyvrácení obrub. Jejich opravu také na své náklady zajistila. Odmítá ale nést odpovědnost za zničení , věc, , když její řidič vylučuje jakýkoliv kontakt tahače a návěsu s , věc, . Žalobkyně není schopna tvrdit, jak mělo k poškození , věc, dojít, případně jak mělo dojít k vychýlení a následnému pádu , věc, . Nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, proto povinnost k náhradě újmy nevznikla. Žalovaná navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc se vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalovaná žádala náhradu nákladu řízení.

4. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Námitky žalované spočívají v zásadě v tom, že přímo najetí do , věc, není zaznamenáno na kamerách a nikdo jej neviděl, tudíž jej nelze brát podle názoru žalované za prokázané. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí , soud, sp. zn. , spisová značka, . Z výslechu zaměstnanců žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, vyplynulo, že na , věc, se před předmětným incidentem , činnost, a , věc, byla funkční. Ani žalovaná nesporuje, že její řidič do , věc, najel, byť tvrdí, že došlo pouze k vyvrácení obrub. Krátce po najetí vozidla žalované do , věc, si spadlé , věc, všimnul , právnická osoba, žalobkyně a toto ihned sdělil zaměstnancům žalobkyně, kontaktoval též svědka , jméno FO, a řidiče žalované. Svědek , jméno FO, najetí do , věc, dosvědčil a dosvědčil také to, že o spadlé , věc, se řidič bavil s dalším zaměstnancem žalované (svědkem , jméno FO, ) v den předmětného incidentu. Řidič žalované (svědek , jméno FO, ) připustil, že mohl najetím způsobit i poškození , věc, , ale že si není jistý. Žalovaná na své náklady zajistila zvednutí , věc, . Závěr, že k pádu , věc, došlo v důsledku najetí vozidla žalované, je souladný s uvedeným rozhodnutím , soud, . V řízení nebylo prokázáno, že k pádu , věc, mohlo dojít z důvodu jejího nesprávného technického řešení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Odvolání žalované nebylo shledáno opodstatněným.

6. Krajský soud se k odvolacím námitkám zabýval existencí žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody, kterou měla způsobit žalovaná žalobkyni poškozením , věc, v , místo, žalobkyně. Předmětem přezkumu byla skutková otázka, zdali žalovaná prokázala, že , věc, poškodil řidič žalované tím, že nacouval do , věc, , kdy nebylo sporu o tom, že řidič při nárazu vyvrátil obruby , věc, .

7. Okresní soud k této skutkové otázce vyslechl navržené svědky. Zejména z výpovědi objednatele přepravy , jméno FO, zjistil, že poradil řidiči žalované, který pro něj převážel buldozer na návěsu, aby se s 17 m návěsem otočil v , místo, žalobkyně. Řidič žalované při tomto manévru vyvrátil 9 obrub a , věc, , který spadl na zem. Jednatel žalované , jméno FO, ujistil do telefonu svědka, že zajistí opravu , věc, . Po předložení fotografií založených ve spisu na č. l. , číslo, svědek uvedl, že na místě byly bezprostředně po nehodě některé obrubníky vyhozené ven, další byly odchlíplé od betonážní paty, , věc, byl hozený do boku, , věc, byly na zemi rozmačkané, , věc, byl ohnutý a , věc, byl mírně nahnutý. Fotografie odpovídaly realitě. Svědek popsal i fungování , věc, a umístění , věc, . Vysvětlil, že jde o , popis, , které jsou v kloubu a jsou umístěny pod , věc, . , věc, měla dva díly, každý stál na , věc, . Druhý díl byl dole. Tím, jak spadl, tak rozmáčkl , věc, .

8. Přestože svědci , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří byli na místě v době nehody, neviděli přímo shození , věc, , svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že mu ředitel bezprostředně po couvání řekl, že je poškozená i , věc, .

9. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi popsal poškození , věc, , jejich opravu a platbu žalobkyně.

10. Svědek , jméno FO, , řidič návěsu, uvedl, že při couvání poškodil 4–5 obrubníků, po nehodě ani nevystoupil z vozu. Ještě tentýž den se však na místo vrátil a viděl i spadlou , věc, .

11. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Podle § 2910 věta první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Podle rozhodnutí , soud, sp. zn. , spisová značka, pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Protože v civilním řízení neplatí zásada in dubio pro reo, nemusí nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou.

15. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že ze svědeckých výpovědí lze dovodit, že řidič žalované při couvání se 17 m návěsem s naloženým buldozerem vážícím okolo 20 t nepoškodil jen obrubníky okolo , věc, , ale shodil i , věc, a tím došlo k poškození , věc, . Ke shození , věc, mohlo dojít v důsledku samotného nárazu těžkým vozidlem, nebo následným pádem obrubníků. Nemuselo jít o přímý kontakt vozidla s , věc, . Otřes mohl způsobit i poškození , věc, , který se nenacházel pod , věc, .

16. Žalovaná neprokázala, že k poškození , věc, došlo v mezidobí mezi poškozením obrubníků při couvání a příjezdem řidiče žalované , jméno FO, na místo ještě tentýž den třetím subjektem.

17. S ohledem na okolnosti případu, tedy délku a váhu couvajícího vozidla, popsané stopy od pneumatik vozu u , věc, a popsanou mechaniku , věc, svědkem , jméno FO, se jeví velmi pravděpodobné, že při couvání vozidla nedošlo jen k poškození obrubníků, ale i ke shození , věc, a tím poškození , věc, . Tomu odpovídalo i sdělení , právnická osoba, žalobkyně svědkovi , tituly před jménem, , jméno FO, o shození , věc, půl hodiny po nehodě. Z emailu žalované žalobkyni ze dne , datum, vyplynulo, že k tomuto dni nesporovala potřebu opravy , věc, . Výpověďmi svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že , věc, byla před poškozením řidičem žalované funkční.

18. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry okresního soudu. Proto byl rozsudek jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu potvrzen podle § 219 o. s. ř.

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má ve věci úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně advokáta ve výši , částka, a náhradě hotových výdajů , částka, za vyjádření k odvolání a v odměně advokáta ve výši , částka, a náhradě hotových výdajů , částka, účast u jednání dne , datum, , celkem , částka, (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyně žádala nahradit jízdné advokáta k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) vozem , typ vozidla, , reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb. má žalobkyně právo na náhradu jízdného ve výši , částka, . Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas , hodnota, advokáta ve výši , částka, . Soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši , částka, včetně 21 % DPH ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).