47 Co 21/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 87 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 5 C 151/2023-142

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 15 475 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 87 500 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 7. 2022 do zaplacení (výrok I), zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 61 473 Kč (výrok II) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení, jejichž výši si vyhradil do samostatného usnesení (III). O výši těchto nákladů posléze rozhodl okresní soud usnesením ze dne 17. 12. 2024, které nabylo samostatně právní moci.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou ústně kupní smlouvu, na jejímž základě jí postupně v období od 1. 2. do 28. 2. 2022 dodala 750 m3 dřevní hmoty, tzv. štěpky, za cenu 250 Kč/m3. Dodávka byla uskutečněna tak, že zboží na místech, kde je měla žalobkyně uložené, naložil na nákladní vůz zaměstnanec žalované , jméno FO, a pak je odvezl ke konečnému zákazníkovi, kterým byla společnost , právnická osoba, , do areálu , název, . Celkem se jednalo o 9 jízd uskutečněných nákladním automobilem registrační značky , SPZ, . Žalobkyně vyúčtovala dodávku zboží fakturou č. , hodnota, vystavenou na částku 215 625 Kč. Žalovaná z této částky zaplatila pouze část ve výši 128 125 Kč. Zbývající část ve výši 87 500 Kč žalobkyni stále dluží. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu shledal právo žalobkyně na zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši 87 500 Kč v souladu § 2079 obč. zák. Žalobě proto vyhověl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že rozhodnutí okresního soudu je založeno na zjištění, že žalobkyně prodala žalované štěpku v objemu 750 m3. Pro takový závěr však nesvědčí žádný z provedených důkazů. Jde o závěr, který je, jak připouští i okresní soud, založen jen na odhadu řidiče, který štěpku převážel ke konečnému odběrateli. Ani konečný odběratel neměřil objem dodaného materiálu, nýbrž jen jeho váhu. V jakém poměru je proveden převod mezi jednotlivými veličinami, však z rozsudku neplyne. Není prokázáno, že tvrzené množství dodané štěpky v m3 odpovídá zjištěnému množství v tunách. Rozhodnutí okresního soudu je proto nepřezkoumatelné. V rozsudku nebyla řešena ani otázka kvality, vlastností a charakteru štěpky, bez níž nelze stanovit ani při znalosti hmotnosti objem dodaného materiálu. Žalobkyně tak neprokázala, že žalované dodala 750 m3 štěpky. Jde přitom o důkazní břemeno žalobkyně. Jediným objektivně zjištěným údajem byla hmotnost dodaného zboží. Jeho objem byl naopak určen jen odhadem. Okresní soud navíc vyšel z dodacích listů předložených žalobkyní, které však neobsahují potvrzení (samolepku) společnosti , název, . Jen takové dodací listiny lze považovat za originály. Dodací listy předložené žalobkyní nejsou věrohodné. Pouze originál dodacích listů opatřených nálepkou , název, spolu se záznamem elektronického tachografu, event. též elektronické knihy jízd jsou způsobilým důkazem toho, pro koho byla jízda uskutečněna, za jakým účelem a jaký byl její průběh. V daném případě nebyl uzavřen pomyslný řetězec skutečností prokazujících, že jízda byla uskutečněna provozovatelem vozidla pro žalovanou, že místem nakládky byla deponie žalobkyně a že konečná skládka byla u příslušné elektrárny , název, . Okresní soud nijak nehodnotil ani to, že podle svědka , jméno, se někdy stalo, že štěpka nebyla na deponii žalobkyně připravena a on pak pro ni jel třeba i na deponii jiné společnosti. Mohlo se tak stát, že řidič vezl zboží jiného vlastníka než žalobkyně, aniž by změnil v dodacím listu původní označení deponie, patřící žalobkyni. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, event. aby jej změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání ohradila proti tvrzení žalované, že jí předložené dodací listy nejsou pravé. Jde o dodací listy, které namísto nakládky do deponie žalobkyně přivezl sám řidič žalované , jméno FO, . Zde je vyplnil a žalobkyni předal. Z tohoto důvodu dodací listy ani nemohly být opatřeny nálepkou společnosti , název, . , jméno FO, jako svědek před soudem též autenticitu dodacích listů potvrdil. Možnost, že by v rozporu s údajem v dodacím listu naložil štěpku v deponii jiného subjektu než žalobkyně, svědek , jméno FO, výslovně popřel. Dodací listy opatřené podpisem svědka jsou tedy jednoznačným důkazem, že štěpka byla naložena právě v deponii žalobkyně. To, že zboží bylo naloženo v deponii žalobkyně a že bylo složeno v , název, , plyne i ze záznamů o provozu vozidla vyhotovených svědkem , jméno, a dále ze záznamů z GPS vyhotovených samočinně záznamovým zařízením. Tvrzení žalované, že zásilka mohla být naložena v , město, , tedy v deponii nepatřící žalobkyni, nemůže zvrátit provedené důkazy, z nichž nic takového nevyplývá. Tvrzení žalované, že ve skutečnosti odebrala menší objem štěpky, než uvedla žalobkyně, odmítl s poukazem na koncentraci řízení již okresní soud. Kromě toho bylo množství odebrané štěpky prokázáno právě dodacími listy vystavenými zaměstnancem žalované. Pokud žalovaná tvrdí, že jediným objektivním kritériem dodaného množství materiálu je jeho hmotnost (která byla stanovena společností , název, na 211,44 tuny), pak i podle jejích výpočtů objemu 750 m3 odpovídá hmotnost 135 – 195 tun. Z toho je patrné, že žalobkyně dodala dokonce větší objem zboží a případná nepřesnost údaje o množství m3 dodaného zboží je ku prospěchu žalované. Co se týče otázky kvality dodané štěpky, ta vůbec nebyla před okresním soudem nastolena. Soud se jí proto nemohl zabývat, a nemůže tak činit ani soud odvolací. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. Na základě odvolání žalované lze tedy zopakovat, popřípadě doplnit pouze následující.

7. Jedinou spornou skutečností mezi účastníky bylo množství žalobkyní dodané štěpky. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně dodala žalované štěpku v dohodnutém množství 750 m3. Okresní soud vyložil, z jakých důkazů má tuto skutečnost za prokázanou. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem je přesvědčivé, jeho závěry logicky vyplývají z provedených důkazů. Odvolací soud nemá vůči závěru okresního soudu o množství žalobkyní dodané štěpky žádné výhrady.

8. Lze proto pouze zopakovat, že dodání štěpky v rozsahu tvrzeném žalobkyní vyplývá z předložených dodacích listů. Svědek , jméno FO, potvrdil, že uvedené dodací listy podepsal. Zároveň uvedl, že formulář dodacích listů vyhotovila žalovaná a on sám vždy jeden z výtisků při naložení nákladu žalobkyni přenechal. Podle názoru odvolacího soudu není žádného rozumného vysvětlení, jak by se dodací listy mohly dostat do dispozice žalobkyně, pokud by jí zboží na nich uvedené nepatřilo a bylo naloženo v deponii jiného vlastníka. Nutno logicky předpokládat, že žalobkyni byly dodací listy předány právě proto, že jí nakládané zboží patřilo a bylo naloženo v její deponii. Tvrzení žalované, že vlastníkem zboží uvedeného na dodacích listech mohla být osoba odlišná od žalobkyně, se tak jeví jako pouhá spekulace, která nejen že nemá oporu v provedených důkazech, ale je s nimi v přímém rozporu.

9. Okresní soud však nevyšel pouze z existence dodacích listů. Měl k dispozici i další důkazy, které s obsahem dodacích listů korespondují a které posilují závěr o dodávce štěpky v rozsahu na nich uvedeném. V této souvislosti lze zmínit především elektronické záznamy provozovatele nákladního vozidla, jímž byla štěpka převážena, tedy společnosti , právnická osoba, , o provozu vozidla. Tyto záznamy se přesně kryjí co do data a místa nakládky s údaji v dodacích listech. Zboží bylo též vždy vyloženo v , název, . Uvedené elektronické záznamy přitom poskytl subjekt, který byl na výsledku řízení zcela nezávislý a neměl na něm žádný zájem. Jednalo se tedy o důkaz, o jehož objektivitě nebylo důvodu pochybovat.

10. Totéž platí o výpisu z informačního systému společnosti , název, , jímž okresní soud též provedl důkaz. I z tohoto dokumentu, vypracovaného opět zcela nezávisle na průběhu tohoto řízení, vyplynulo, že vozidlo registrační značky , SPZ, vykládalo zboží určené pro společnost , název, v , název, v tomtéž režimu, který je zachycen i ve výše zmíněném elektronickém záznamu o provozu vozidla. Jde o další nezávisle a objektivně pořízený důkaz, který se svým obsahem shoduje s ostatními.

11. Je tedy třeba zopakovat, že okresní soud nepochybil, pokud na základě takto provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalobkyni podařilo prokázat dodávku v tvrzeném rozsahu, včetně toho že byla uskutečněna devíti samostatnými jízdami z několika úložišť (deponií) žalobkyně vždy do úložiště náležejícího společnosti , název, umístěného v , název, .

12. Odvolací soud nemohl přisvědčit ani námitce, že v řízení předložené dodací listy nebyly opatřeny nálepkou společnosti , název, , a tudíž je třeba považovat je za nevěrohodné. V řízení nevyšlo najevo nic, co by tento závěr podporovalo. Ohledně nároků na vnější podobu dodacích listů nebylo poskytnuto žádné konkrétní tvrzení. Odvolací soud tak na tomto místě opakuje, že obsah dodacích listů odpovídá dalším provedeným důkazům a je s nimi v souladu. Nedostatek jakési nálepky na dodacích listech proto nemohl mít na jejich věrohodnost jakožto listinných důkazů žádný vliv.

13. Souhlasit lze rovněž s názorem okresního soudu, že pokud bylo mezi účastníky dohodnuto, že dodávka zboží bude účtována dle objemu, přičemž ten měl u každé zásilky stanovovat svým odhadem řidič a zaměstnanec žalované , jméno FO, , pak se žalovaná nemůže dodatečně dovolávat nesprávnosti provedeného odhadu. Eventuálně nesprávný odhad provedený v neprospěch žalované bylo v takovém případě třeba přičíst k její tíži.

14. Namítala-li žalovaná v odvolání, že rozhodujícím kritériem byla hmotnost dodaného zboží, zjišťovaná při vykládce u konečného odběratele, pak taková skutečnost z ničeho neplyne. Mezi účastníky bylo domluveno, že zboží bude účtováno na základě jeho objemu, nikoliv hmotnosti. Nebylo proto ani třeba provádět převod mezi jednotlivými veličinami, jak se mylně domnívá žalovaná. Zcela postačil údaj o objemu dodaného zboží.

15. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání ostatně správně upozornila na to, že argumentace žalované ohledně souvislosti mezi hmotností zboží a jeho objemem svědčí v její vlastní neprospěch. I kdyby byla dodána štěpka o hmotnosti na horní hranici žalovanou uváděného hmotnostního rozpětí (180 – 260 kg/m3), bylo by při dodávce 750 m3 dodáno 195 tun zboží. Pokud však bylo dle údajů , název, (které žalovaná nikterak nezpochybňuje) dodáno 211 tun, nutně to znamená, že bylo dodáno více než 750 m3 zboží. Jde tedy o argument, který žalované nijak nemohl prospět.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

18. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobkyně za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce 230 km ve výši 1 749,01 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 6 ½ hodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 2 685,69 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně po zaokrouhlení na celé koruny 15 475 Kč.