47 CO 219/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 33 783 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2021 č. j. 15 C 204/2020-115

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem II potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 891,50 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 16 891,50 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II), žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a oběma účastnicím uložil povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši 1 515,87 Kč (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva, na jejímž základě provedla žalobkyně pro žalovanou autobusovou přepravu osob v rámci školního zájezdu [anonymizována dvě slova] [obec] z České republiky do Velké Británie a zpět, a to ve dnech [datum] – [datum]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu přepravy, která sestávala z tzv. kilometrovného ve výši 34 Kč za každý ujetý kilometr a dále z prokazatelných nákladů spojených s uskutečněním přepravy. Okresní soud shledal smlouvu, na jejímž základě byla přeprava provedena, platnou. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení částky 108 868 Kč odpovídající počtu ujetých kilometrů při dohodnuté sazbě za každý ujetý kilometr cesty. Žalobkyně měla dále právo na vedlejší náklady vynaložené v souvislosti s cestou. Kromě parkovného ve výši 715,50 Kč představovaly tyto výdaje i silniční daň zaplacenou v Německu ve výši 14 199,50 Kč. Skutečnost, že silniční daň představuje zvláštní náklad a že ji nelze započítat do tzv. kilometrovného, dovodil okresní soud z výslechu jednatele žalobkyně, který uvedl, že takto bylo mezi účastnicemi domluveno ještě před zahájením přepravy. Okresní soud přihlédl i k tomu, že před provedením dopravy nebyla žalobkyně schopna vyčíslit výši silniční daně, již byla povinna později v Německu zaplatit. Její výše totiž závisela na okolnostech, které nebyly dopředu známy. Žalobkyně až na výjimky účtovala silniční daň zvlášť i v ostatních obchodních případech jiným smluvním partnerům. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná by měla zaplatit za provedenou přepravu celkem 123 783 Kč (108 868 Kč + 14 199,50 Kč + 715,50 Kč). Okresní soud však zároveň dospěl k závěru, že žalovaná má právo na slevu z ceny provedené přepravy. Autobus, který k ní byl použit, trpěl totiž řadou technických nedostatků, které podstatně snížily kvalitu cestování (problémy s motorem, špinavá a nefunkční toaleta, umaštěná sedadla, nefungující klimatizace, zatékání vody ze střechy do interiéru vozu apod.). Se zřetelem k těmto vadám považoval okresní soud za přiměřenou slevu ve výši 16 891,50 Kč, což je částka odpovídající 13,6 % z celkové ceny přepravy. Jelikož žalovaná žalobkyni již dříve zaplatila 90 000 Kč, uložil jí okresní soud zaplatit ještě dalších 16 891,50 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, který činí též 16 891,50 Kč, naopak žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud pochybil, pokud uzavřel, že náklady na zaplacení silniční daně v Německu nejsou součástí tzv. kilometrovného a mohly být účtovány zvlášť, tj. vedle kilometrovného. Tato skutečnost z provedených důkazů neplyne. Jak účtovala žalobkyně silniční daň jiným subjektům, je nerozhodné. Z důkazů naopak vyplývá, že německá silniční daň nepatří k nákladům, o které se měla zvyšovat dohodnutá cena dopravy. Z ničeho též neplyne výše silniční daně, kterou žalobkyně zaplatila. Žalobkyně ostatně v minulosti měnila výši částky, kterou z tohoto titulu po žalované požadovala. Žalovaná v průběhu řízení namítala nesprávnost počtu najetých kilometrů v Německu, jakož i zjištění, že žalobkyně silniční daň ve výši 14 199,50 Kč skutečně uhradila. Nesprávně byla stanovena i výše slevy. Soud ji založil jen na vlastní subjektivní úvaze. Slevu měl určit ve větším rozsahu. Nejsou důvody pro přiznání jakékoliv částky žalobkyni. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Okresní soud správně zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich odpovídající skutkový stav a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody uvedenými okresním soudem ztotožňuje a v rámci tohoto svého rozhodnutí na ně v plném rozsahu odkazuje. S ohledem na odvolací námitky žalované mu nezbývá než zopakovat, popř. doplnit následující.

7. Žalobkyně uzavřela se žalovanou ústní smlouvu, na jejímž základě zajistila přepravu žalovanou organizovaného školního zájezdu do Anglie a zpět ve dnech [datum] – [datum]. Účastnice se dohodly, že cena přepravy bude sestávat z tzv. kilometrovného ve výši 34 Kč zvýšeného o prokazatelné náklady vynaložené žalobkyní. Při celkové délce trasy 3 202 km tak činilo čisté přepravné částku 108 868 Kč (3 202 km x 34 Kč). Tuto skutečnost učinily obě strany nespornou. Oprávněnost přepravného v této výši uznala žalovaná např. i v elektronickém dopisu, který zaslala žalobkyni po uskutečnění přepravy dne 23. 6. 2019.

8. Spornými nebyly ani náklady parkovného ve výši 715,50 Kč.

9. Mezi stranami zůstalo naopak sporné, zda má žalobkyně právo ještě na úhradu silniční daně zaplacené v Německu ve výši 14 199,50 Kč, či nikoliv, jinými slovy zda silniční daň byla zahrnuta v tzv. kilometrovném, či zda představuje zvláštní náklad, na jehož úhradu má žalobkyně právo vedle sjednaného kilometrovného. Okresní soud dovodil, že silniční daň představuje zvláštní náklad, na jehož úhradu má žalobkyně právo nad rámec kilometrovného. Tento závěr dovodil nejen ze zjištění, že žalobkyně i v jiných případech obvykle (tj. až na výjimky odůvodněné zvláštními okolnostmi) účtuje svým obchodním partnerům silniční daň zvlášť vedle kilometrovného, ale především též z výslechu jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]. Ten se vyjádřil zcela jednoznačně a závěr okresního soudu této jeho výpovědi odpovídá. Odvolacímu soudu neuchází, že žalovanou navržený svědek [jméno] [příjmení] uvedl jinou verzi, podle níž silniční daň nespadala pod náklady, nýbrž byla zahrnuta v kilometrovném. Bylo v tomto případě na okresním soudu, aby důkazy jím provedené zhodnotil a rozhodl o tom, jakou důkazní váhu jednotlivým výpovědím z hlediska jejich věrohodnosti přizná. Okresní soud tak učinil, přičemž nevycházel jen z výslechu uvedených osob, nýbrž i z dalších okolností, které vyšly najevo (§ 132 o. s. ř.), především z obchodní praxe žalobkyně. Okresní soud tak zasadil učiněné výpovědi do širších důkazních souvislostí. Pokud z provedených důkazů zhodnocených v jejich vzájemné souvislosti dovodil, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že silniční daň není součástí kilometrovného a představuje zvláštní náklad, lze tento jeho skutkový závěr považovat za odpovídající. Nejde o závěr, který by z logického hlediska zjevně odporoval provedeným důkazům.

10. Odvolací soud je ostatně toho názoru, že i kdyby nebylo ohledně silniční daně dohodnuto mezi účastníky nic konkrétního, bylo by třeba takto zaplacenou silniční daň považovat za součást nákladů, k jejichž úhradě je žalovaná povinna nad rámec kilometrovného. Vyplývá to podle názoru odvolacího soudu z vlastní povahy tohoto výdaje. Silniční daň, nebylo-li to výslovně mezi smluvními partnery dohodnuto, sotva mohla být součástí kilometrovného. Kilometrovné bylo v posuzované věci sjednáno fixní částkou. Pokud by měla být silniční daň zahrnuta v kilometrovném, znamenalo by to nejistotu na straně přepravce ohledně výše jeho odměny, neboť výši silniční daně dopředu nelze určit. Osoba provádějící přepravu by tak nebyla schopna předem zvážit, jaký bude její čistý příjem (kolik jí z kilometrovného ve skutečnosti zbude). Možnost takové kalkulace je podle názoru odvolacího soudu pro provozování dané živnosti nezbytná. I z těchto důvodů se odvolací soud domnívá, že není-li dohodnuto v konkrétním případě jinak, je třeba považovat zaplacenou silniční daň za náklad, který stojí vedle fixního kilometrovného a který je jako takový třeba uhradit zvlášť. Odvolací soud proto nesdílí odvolací námitky žalované týkající se silniční daně.

11. Žalovaná původně v řízení před okresním soudem uznala za nesporné, že žalobkyně spornou silniční daň v Německu uhradila, později však změnila stanovisko a označila tuto skutečnost za spornou. Odvolací soud proto vyzval žalobkyni k předložení důkazu o zaplacení silniční daně. Žalobkyně při jednání před odvolacím soudem předložila potvrzení o platbě vystavené společností [právnická osoba], a dále výpis týkající se pohybu na jejím účtu u této banky. Odvolací soud provedl těmito listinami důkaz. Zjistil z nich, že žalobkyně dne 5. 3. 2020 zaslala na blíže uvedený účet vedený v Německu z titulu silniční daně za rok 2019 celkem částku 2 027,39 Eur, která sestávala celkem z šesti jednotlivých položek, mj. též z částky 535,83 Eur, jež odpovídá silniční dani vztahující se k nyní posuzovanému případu. Odvolací soud měl tedy těmito listinami za prokázané, že žalobkyně silniční daň ve výši 535,83 Eur (14 199,50 Kč) skutečně zaplatila.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplacení daně prokázala, neshledal odvolací soud důvod zabývat se skutečným počtem kilometrů najetých v Německu. Tuzemský soud nemá nástroje, kterými by přezkoumával správnost silniční daně vyměřené v Německu. Nejde-li o částku zcela zjevně nepřiměřenou, nezbývá mu než vycházet z toho, že daň byla vyměřena a zaplacena ve správné výši.

13. Odvolací soud nemohl přisvědčit ani námitkám týkajícím se slevy z dohodnuté ceny za přepravu. Je třeba souhlasit se závěrem okresního soudu, že vzhledem k povaze vadnosti plnění poskytnutého žalobkyní, která spočívala ve snížení komfortu přepravovaných pasažérů, nebylo možné výši slevy zjistit odborně na základě kvantifikace nějakých objektivních parametrů. Jednalo se skutečně jen o snížený komfort cestujících osob, který nelze vyjádřit objektivně, nýbrž vždy jen za pomoci subjektivních měřítek. Okresní soud proto nepochybil, pokud při stanovení slevy vycházel ze svého vlastního hodnocení, aniž by za tím účelem ustanovil znalce. Postupoval tak zcela v souladu s dispozicemi, jež mu dává ust. § 136 o. s. ř., podle něhož platí, že jestliže výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Nejednalo se přitom o projev libovůle ze strany okresního soudu, neboť soud svou úvahu o výši slevy podrobně rozvedl. Strukturoval nejprve obecně jednotlivé povinnosti žalobkyně v rámci uzavřené smlouvy a diferencoval podle jejich významu i výši případné slevy. Zdůraznil, že žalobkyně své základní povinnosti, mezi něž patřilo zejména přepravit osoby včas a ve zdraví na určené místo a zpět, splnila. Selhala pouze v doprovodných, méně důležitých povinnostech, jelikož nezajistila cestujícím přiměřené pohodlí v autobuse. Právě proto, že výše slevy byla určena volnou úvahou, bylo by možné považovat rozhodnutí okresního soudu za nesprávné jen tehdy, byla-li by jeho úvaha zjevně nepřiměřená. Taktomu v daném případě není. Výše slevy v rozsahu necelých 14 % z celkové ceny žalobkyní poskytnutých služeb se jeví i odvolacímu soudu se zřetelem k povaze vad jako přiměřená.

14. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, a měla by proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení. Žalobkyně se však tohoto svého práva při jednání před odvolacím soudem výslovně vzdala. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu odvolacích nákladů žádné z účastnic.