15 C 204/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem Mgr. Janem Linhartem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalované ; zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 33 783 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 891,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 106 891,50 Kč za období od 29. 6. 2019 do 4. 7. 2019 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 891,50 Kč za období od 5. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 16 891,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 891,50 Kč za období od 29. 6. 2019 do 4. 7. 2019 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 891,50 Kč za období od 5. 7. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce a žalovaný jsou povinni nahradit státu rovným dílem náklady řízení ve výši 1 515,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Hradci Králové.</b> 1 Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky zaplacení částky 33 783 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 123 783 Kč od 29. 6. 2019 do 4. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 33 783 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které svým autobusem provedl přepravu cestujících – klientů žalovaného - ve dnech 17. 6. 2019 – 21. 6. 2019 z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět, a žalovaný mu za to měl zaplatit částku 108 868 Kč a vynaložené náklady. Žalobce žalovanému přepravu vyúčtoval fakturou [číslo] splatnou dne 28. 6. 2019 v částce 123 783 Kč, avšak žalovaný mu zaplatil pouze 90 000 Kč dne 4. 7. 2019. Zbylou část ceny i přes výzvu zaplatit odmítl. 2 Žalovaný se žalobě bránil. Uvedl, že obvyklé ceny zájezdů do [příjmení] [jméno] podobných parametrů se v roce 2019 pohybovaly v částkách 90 000 Kč až 100 00 Kč. Za předchozí zájezd do [příjmení] [jméno] v témže roce, uskutečněný pro žalovaného žalobcem, který proběhl v pořádku, byla žalobci zaplacena částka 95 046 Kč včetně příplatku 5 046 Kč za odsouhlasené vícenáklady. Cena zájezdu pro zákazníka Základní škola [obec] (jehož objednávka a podmínky byly sjednány telefonicky), jejíž domnělý nedoplatek je předmětem žaloby, nebyla předem smluvena s tím, že bude dohodnuta až po uskutečnění zájezdu a bylo tedy nesporné, že bude zase obvyklá. Navíc byl žalobcem přistaven autobus v dezolátním stavu, který jen stěží zdolával stoupání, klimatizace měla omezenou funkčnost a cestující byli zkrápěni vodou v důsledku zatékání do střechy nebo únikem kondenzátu z klimatizace, což vedlo ke stížnosti zákazníka, ke které se žalobce nikdy a vůbec nevyjádřil. Žalobce se pokusil zjistit, co žalovaný snese a fakturoval mu různou výši cen celkem třemi fakturami označenými vždy [číslo] vždy s datem vystavení 22. 6. 2019 a datem splatnosti 28. 6. 2018, první na částku 157 985 Kč, druhou na částku 138 783 Kč a třetí na částku 123 783 Kč, přičemž poslední faktura přišla žalovanému e-mailovou poštou až dne 10. 3. 2020. Se žádnou z fakturovaných částek žalovaný jako s nepřiměřenou nesouhlasil. Žalovaný s ohledem na nespokojenost a stížnost zákazníka zájezdu, jímž byla Základní škola [obec], a také jejího průvodce, kterým byl [jméno] [příjmení], uhradil žalobci dne 4. 7. 2019 částku 90 000 Kč, kterou považuje s ohledem na velmi nízkou kvalitu poskytnuté služby za zcela odpovídající. 3 Žaloba je z části důvodná. 4 Mezi účastníky je nesporné, že se dohodli na tom, že žalobce vlastním autobusem přepraví klienty žalovaného z [obec] u [obec] do jižní Anglie a zpět ve dnech 17. 6. 2019 – 21. 6. 2019. Nebyl sjednán počet cestujících, dohoda zněla na cestu celého autobusu bez ohledu na počet účastníků. Před cestou byla dohodnuta jednotková cena 34 Kč za ujetý km a k tomu skutečně vynaložené náklady. Byla dohodnuta i trasa kudy se pojede. Celková délka trasy činila 3 202 km a zahrnovala i cestu prázdného autobusu z [obec] do [obec] po cestě tam a cestu prázdného autobusu z [obec] do [obec] po cestě nazpátek, kdy ty dvě cesty prázdného autobusu byly součástí dohody mezi účastníky. Byla dohodnuta standardní výbava autobusu pro tento typ cest, tj. toaleta, klimatizace, TV, mikrofon. Nebyla dohodnuta splatnost ceny přepravy. Přeprava se skutečně uskutečnila v termínu 17. 6. 2019 – 21. 6. 2019. Použitý typ autobusu, pokud netrpí závadami, mohl být použit k řádnému provedení dohodnuté přepravy. Parkovné činilo 689 Kč a 26,50 Kč a bylo součástí ceny přepravy. Po provedení přepravy se účastníci dohodli, že cena přepravy činí 108 868 Kč a prokazatelné náklady žalobce. 5 Mezi účastníky bylo dále původně nesporné, že silniční daň byla součástí dohody o ceně přepravy a že výše silniční daně v Německu (daň [příjmení]) kterou žalobce v souvislosti s přepravou zaplatil, činila v přepočtu 14 199,50 Kč. Na posledním jednání soudu žalovaný své procesní stanovisko změnil a nově začal sporovat, že silniční daň byla součástí odměny za provedenou přepravu, že ji žalobce ve výši 14 199,50 Kč skutečně zaplatil a žalovaný také sporoval počet ujetých kilometrů po Německu. Žalovaný namítl, že daň není běžným nákladem, resp. nepočítá se do nákladů. 6 Z faktury [číslo] na č.l. 24 spisu soud zjistil, že jí žalobce žalovanému vyúčtoval předmětnou přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 17. 6. 2019 až 21. 6. 2019 v částce 157 985 Kč. Datum vystavení faktury je 22. 6. 2019, datum splatnosti 28. 6. 2019. Variabilní symbol je [číslo]. Při cestě bylo najeto celkem 3 202 km, z toho 1 989 km po Německu. Za cestu samotnou (bez nákladů účtovaných zvlášť) je účtováno 127 500 Kč. Silniční daň v Německu byla vyúčtována částkou 557,33 EUR, v přepočtu 14 769,25 Kč. Parkovné činilo celkem 27 EUR, v přepočtu 715,50 Kč. Ve faktuře je účtována i položka„ náklad rámec smluvní ceny“ ve výši 15 000 Kč. 7 Z faktury [číslo] na č.l. 24r spisu soud zjistil, že jí žalobce žalovanému vyúčtoval předmětnou přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 17. 6. 2019 až 21. 6. 2019 v částce 138 783 Kč. Datum vystavení faktury je 22. 6. 2019, datum splatnosti 28. 6. 2019. Variabilní symbol je [číslo]. Při cestě bylo najeto celkem 3 202 km, z toho 1 989 km po Německu. Za cestu samotnou je účtováno 108 868 Kč. Silniční daň v Německu byla vyúčtována částkou 535,83 EUR, v přepočtu 14 199,50 Kč. Parkovné činilo celkem 27 EUR, v přepočtu 715,50 Kč. Ve faktuře je účtována i položka„ náklad rámec smluvní ceny“ ve výši 15 000 Kč. 8 Z faktury [číslo] na č.l. 25 spisu soud zjistil, že jí žalobce žalovanému vyúčtoval předmětnou přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 17. 6. 2019 až 21. 6. 2019 v částce 123 783 Kč. Datum vystavení faktury je 22. 6. 2019, datum splatnosti 28. 6. 2019. Variabilní symbol je [číslo]. Při cestě bylo najeto celkem 3 202 km, z toho 1 989 km po Německu. Za cestu samotnou je účtováno 108 868 Kč. Silniční daň v Německu byla vyúčtována částkou 535,83 EUR, v přepočtu 14 199,50 Kč. Parkovné činilo celkem 27 EUR, v přepočtu 715,50 Kč. 9 Z e-mailové zprávy žalovaného žalobci ze dne 23. 6. 2019 soud zjistil, že účastníci dohodli cenu 34 Kč za kilometr cesty a prokazatelné náklady, tedy 3 202 km x 34 = 108 868 Kč + náklady. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že součty na zaslané faktuře jsou chybné a požádal o přepracování a poslání nové faktury. 10 Z e-mailové zprávy žalobce žalovanému ze dne 10. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce jí upomenul žalovaného o doplacení faktury za předmětnou přepravu, s tím, že žalovaný dne 10. 7.2019 uhradil 90 000 Kč. Opravená faktura byla žalovanému zaslána poštou na konci června. Žalobce odkázal na shora citovanou e-mailovou zprávu ze dne 23. 6. 2019. 11 Z e-mailové zprávy a přílohy na č.l. 29-29 spisu soud zjistil, že přílohou e-mailové zprávy žalobce žalovanému ze dne 10. 3. 2020 byla faktura na č.l. 25. 12 Z e-mailové zprávy žalobce žalovanému ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k doplacení částky 33 783 Kč nejpozději do 20. 6. 2020. 13 Z podacího lístku na č.l. 8 spisu soud zjistil, že žalobce tohoto dne zaslal žalovanému poštou zásilku. 14 Z faktury [číslo] na č.l. 26r spisu soud zjistil, že jí žalobce vyúčtoval žalovanému přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 2. 6. 2019 až 7. 6. 2019 v částce 95 045,08 Kč (po započtení složené zálohy potom 50 046 Kč). Datum vystavení faktury je 8. 6. 2019, datum splatnosti 14. 6. 2019. Při cestě bylo najeto celkem 3 095 km, z toho 1 390 km po Německu. Za cestu samotnou je účtováno 90 000 Kč. Silniční daň v Německu byla specifikována částkou 304 EUR, avšak nebyla jako samostatná položka účtována. 15 Z faktury [číslo] na č.l. 27 spisu soud zjistil, že jí [právnická osoba], [IČO], vyúčtoval žalovanému přepravu osobu do Anglie a zpět ve dnech 8. 4. 2019 až 13. 4. 2019 za smluvní cenu 102 000 Kč. 16 Z faktury [číslo] na č.l. 27r spisu soud zjistil, že jí [právnická osoba], [IČO], vyúčtoval žalovanému přepravu osobu do Anglie a zpět ve dnech 27. 5. 2019 až 31. 5. 2019 za smluvní cenu 105 000 Kč. 17 Z faktury [číslo] na č.l. 28 spisu soud zjistil, že jí [příjmení] [příjmení] – autodoprava a mechanizace - vyúčtoval žalovanému přepravu osobu do Anglie a zpět ve dnech 12. 5. 2019 až 18. 5. 2019 v částce 99 766 Kč. Z toho smluvní cena činila 83 017 Kč, parkovné 552 Kč, mýto 731 Kč, stravné 10 990 Kč a silniční daň v Německu 4 476 Kč. Po Německu bylo ujeto [číslo] km. 18 Z e-mailové zprávy Základní školy [obec] žalovanému ze dne 27. 6. 2021 soud zjistil, že jím uvedená škola zaslala žalovanému stížnost na školní zájezd Základní školy [obec] do [příjmení] [jméno] v termínu 17. 6. 2019 a 21. 6. 2019. Základní škola [obec] uvedla, že předmětem stížnosti je stav autobusu, který nebyl způsobilý k tak dlouhé cestě. Slabý výkon autobusu se projevil„ chcípáním“ do kopce, což bylo značně znepokojující. Na toaletě od počátku jízdy netekla voda a zapáchala již před odjezdem. Klimatizace nebyla dostatečně funkční. Na cestující tekla v čůrcích voda a to vždy po dešti. Předpokladem tak dlouhé cesty je možnost zakoupit si nějaký nápoj u řidiče nebo si objednat čaj či kávu, ale to z důvodu nepřipravenosti autobusu nebylo možné. Přesto, hlavně díky průvodci, byla základní škola se zájezdem velice spokojena. 19 Z e-mailové zprávy žalovaného žalobci ze dne 4. 7. 2019 soud zjistil, že jí žalovaný přeposlal shora citovanou e-mailovou zprávu ze dne 27. 6. 2021 žalobci a požádal ho o vyjádření k podané stížnosti. 20 Z e-mailové zprávy žalovaného žalobci ze dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že jí přeposlal žalobci stížnost průvodce zájezdu ze dne 24. 6. 2019. V ní průvodce uvedl, že autobus byl špatný – nefunkční a znečištěný záchod, z [obec] do [obec] průvodce uklízel, ze zadních sedaček vytahal igelitku a půl odpadků. Do kopce jel autobus [číslo] km/h, také mu při jízdě do kopce zhasínal motor. Klimatizace tekla na polovinu lidí v autobusu a hlavně pořád nefungovala. Kdyby nešlo otevřít střešní okna, hrozila by újma na zdraví. Průvodce autobus popsal jako nejhorší, co kdy měl. 21 Z faktury [číslo] na č.l. 40 spisu soud zjistil, že jí žalobce [jméno] [příjmení] vyúčtoval přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 22. 11. 2015 až 28. 11. 2015 v částce 102 235 Kč. Datum vystavení faktury je 30. 11. 2015, datum splatnosti 7. 12. 2015. Při cestě bylo najeto celkem 3 246 km, z toho 1 202 km po Německu. Za cestu samotnou je účtováno 97 380 Kč. Silniční daň v Německu byla vyúčtována částkou 3 311 EUR po slevě 50 %. 22 Z faktury [číslo] na č.l. 41 spisu soud zjistil, že jí žalobce [jméno] [příjmení] vyúčtoval přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 24. 6. 2016 až 29. 6. 2016 v částce 105 235 Kč. Datum vystavení faktury je 30. 6. 2016, datum splatnosti 7. 7. 2016. Za cestu samotnou je účtováno 98 000 Kč. Silniční daň v Německu byla vyúčtována částkou 235,67 EUR. 23 Z e-mailové komunikace ze dne 22. 4. 2016 až 30. 6. 2016 mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jím byla domluvena přeprava klientů [jméno] [příjmení] vyúčtovaná fakturou [číslo] na č.l. 41 spisu. Cena za zájezd byla dohodnuta ve výši 98 000 Kč + německá silniční daň, s tím, že případné parkovné uhradí průvodce zájezdu. 24 Z e-mailové komunikace ze dne 10. 1. 2020 mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jím byla domluvena přeprava klientů [jméno] [příjmení] z České republiky do Legolandu za cenu 34 000 Kč a německou silniční daň. 25 Z faktury [číslo] na č.l. 42 spisu soud zjistil, že jí žalobce [právnická osoba] vyúčtoval přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 5. 5. 2019 až 11. 5. 2019 v částce 129 000 Kč (po zohlednění zálohy potom 69 000 Kč). Datum vystavení faktury je 11. 5. 2019, datum splatnosti 17. 5. 2019. Za cestu samotnou je účtováno 129 000 Kč. Při cestě bylo najeto celkem 3 330 km, z toho 1 989 km po Německu. Silniční daň v Německu byla specifikována v částce 554,82 EUR, avšak nebyla účtována jako samostatná položka. 26 Z faktury [číslo] na č.l. 43 spisu soud zjistil, že jí žalobce [právnická osoba] vyúčtoval přepravu z České republiky do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 28. 5. 2019 až 1. 6. 2019 v částce 144 625,37 Kč (po zohlednění zálohy potom 84 626 Kč). Datum vystavení faktury je 2. 6. 2019, datum splatnosti 9. 6. 2019. Za cestu samotnou je účtováno 143 400 Kč. Při cestě bylo najeto celkem 3 869 km, z toho 1 390 km po Německu. Silniční daň v Německu byla specifikována v částce 9 689,42 Kč, avšak nebyla účtována jako samostatná položka. 27 Z e-mailové komunikace ze dne 22. 2. 2019 až 27. 2. 2019 mezi žalobcem a [právnická osoba], zjistil, že jím byla domluvena přeprava klientů [právnická osoba], vyúčtovaná fakturou [číslo] na č.l. 43 spisu. Cena za zájezd byla žalobcem avizována ve výši cca 140 000 Kč, přičemž měla zahrnout mj. částku za kilometr cesty ve výši 34 Kč roznásobenou počtem kilometrů a vedle toho německou silniční daň ve výši cca 9 150 Kč. 28 Z potvrzení o platbě ze dne 7. 6. 2019 na č.l. 78 spisu soud zjistil, že dne 7. 6. 2019 byla na účet žalobce připsána platba ve výši 84 626 Kč. 29 Z dokladu o transakci na č.l. 61 spisu soud zjistil, že dne 4. 7. 2019 poukázal žalovaný žalobci za předmětnou přepravu částku 90 000 Kč. 30 Z faktury č. 2019 na č.l. 62 spisu soud zjistil, že jí žalovaný vyúčtoval Základní škole [obec] doplatek za zájezd do Anglie v částce 265 900 Kč. Datum vystavení faktury je 3. 5. 2019, datum splatnosti faktury je 3. 6. 2019. 31 Z faktury č. 2019 na č.l. 63 spisu soud zjistil, že jí žalovaný vyúčtoval Základní škole [obec] zálohu za zájezd do Anglie v částce 116 000 Kč. Datum vystavení faktury je 4. 2. 2019, datum splatnosti faktury je 28. 2. 2019. 32 Ze smlouvy o zajištění zájezdu – Anglie 2019 soud zjistil, že na základě ní měl žalovaný zajistit pro Základní školu [obec] zájezd do Anglie dle objednávky a schváleného programu v termínu 17. 6. 2019 a 21. 6. 2019, pro 58 platících osob za celkem 388 600 Kč Cena měla zahrnout dopravu luxusním autobusem včetně všech daní a poplatků, trajekt mezi Francií a [příjmení] [jméno], 2 x ubytování v rodinách, 2 x plnou penzi, komplexní pojištění, pojištění cestovní kanceláře proti úpadku, služby průvodce. Cena neměla zahrnovat vstupy, ostatní stravování, fakultativní služby. 33 Z fotografie na č.l. 66 soud zjistil, že je na ni zachycen muž, který přidržuje u stropu autobusu sáček. 34 Z potvrzení o platbě ze dne 4. 7. 2019 na č.l. 70 spisu soud zjistil, že dne 4. 7. 2019 byla na účet žalobce připsána platba ve výši 90 000 Kč. 35 Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že zaměstnance žalovaného [jméno] [příjmení] považuje za kamaráda, protože s ním spolupracoval mnoho let a provedl pro něj několik zájezdů po celém světě. Stížnost ze dne 24. 6. 2021 na č.l. 31 spisu psal on, požádal jej o to [jméno] [příjmení]. Na tom, co v ní uvedl, trvá. Předmětného zájezdu se účastnil jako průvodce (OSVČ – smluvní partner žalovaného) od začátku do konce, resp. nastupoval v [obec], škola nastupovala v [obec], pak zase vystupoval v [obec]. Autobus měl při jízdě problémy s motorem při jízdě do kopce, kdy ztrácel rychlost. Jel třeba 80 km/h a více to nešlo. To se stávalo po celou dobu zájezdu. Že by motor někdy vynechal nebo zhasnul, si svědek nepamatuje. To, že autobus jel do kopce jen 80 km/h nemělo vliv na časové limity zájezdu, standardní to ale není. Toaleta v autobuse nefungovala, nebyla připravena. Když svědek nastoupil v [obec], šel se podívat po autobusu a záchod byl špinavý od něčeho jako saze, byl tam hozený vysavač, kbelík. Záchod nebyl funkční. Žalobce pak svědkovi poslal SMS, že se omlouvá, že to byla chyba žalobce. Svědek řešil nefunkční záchod s řidičem autobusu, ten mu řekl, že jemu bylo řečeno, že autobus bude připravený včetně záchodu, a že s tím nic neudělá. Svědek řidičům řekl, ať kontaktují žalobce. Záchod celou cestu nefungoval, nešlo na něj jít, byl tam nános sazí. Svědek se snažil utřít. Toaletní potřeby se potom řešily častými zastávkami. Klimatizace na několika místech tekla ze střechy. Když byla zapnutá, tak když se autobus někde nahnul, takto na děti kapalo, několik sedaček bylo úplně promáčených. Bylo jich čtyři nebo pět. To, že si děti musely přesedat, aby na ně netekla voda, není standardní. Z klimatizace sice občas kape voda, ale kape ven z autobusu, rozhodně ne na cestující. Svědek si nevzpomíná, jestli se to dělo, když venku pršelo. Děti vodu chytaly do pytlíků. To kapání se dělo nárazově, nebylo to po celou dobu cesty. Jídlo se v autobuse nepodává, ale voda k dispozici byla. Svědek si nevzpomíná, jestli byla ke koupi káva nebo čaj. Když svědek v [obec] nastoupil, ze zadních sedaček vyndal dvě igelitové tašky odpadků. Uklidil je a také autobus vysával. Má to také potvrzené v SMS od žalobce, že v autobuse byl velký nepořádek. Svědek během zájezdu žalobci nepsal, protože to potřeboval vyřešit na místě a to by žalobce z České republiky nemohl. Žáci školy byli se zájezdem všeobecně spokojeni, líbil se jim. Byla to 7., 8. a 9. třída. Žádné z dětí nemělo psychické potíže z toho, že s autobusem nebylo všechno v pořádku. Děti se tomu smály. Svědek a cestovní kancelář to berou z jiného pohledu. Děti to braly jako něco zajímavého, což svědek nemůže říci o učitelích. Byl přítomen i ředitel školy a ten svědkovi řekl, že to není standardní. Pak si z toho dělali legraci taky. Viděli, že svědek se snaží dělat maximum pro to, aby se zájezd dokončil. Svědek neví, jestli se otevírala střešní okna. Klimatizace fungovala tak napůl, autobus nebyl standardně vyklimatizovaný, jak je u zájezdů obvyklé. Klimatizace nechladila na nastavenou hodnotu, ale na hodnotu o něco vyšší. Svědek se cestovnímu ruchu a zájezdům věnuje deset let, ale nikdy nejel horším autobusem. V autobuse byly mastné opěrky. Nepořádek v autobuse byl i po jeho návratu do ČR. 36 Výpověď svědka soud hodnotí jako věrohodnou, spontánní, vnitřně konzistentní. Nevykazuje zjevné znaky úmyslného zkreslení, svědek vypovídal tak, jak si na události vzpomínal, a když něco nevěděl, soudu to sdělil. 37 Z SMS komunikace mezi svědkem a žalobcem ze dne 22. 6. 2019 soud zjistil, že byly poslány tyto zprávy: -) „ Zdravím, nezůstala v buse dole nějaká zelená židle? Bylo to [jméno] – toho chlapce na vozíku z [obec]. [jméno] – průvodce“ (zpráva svědka) -) „ Zjistím, dnes budu ten neskutečnej mrdník a bordel uklízet“ (zpráva žalobce) -) „ Díky. No mrdník tam zůstal, to je asi pravda, ale předtím to taky nebylo ideální – já osobně vytahal jeden a půl igelitky ze zadních sedaček plus toaleta nebyla použitelná“ (zpráva svědka) -) „ Ten bus jsem procházel, takže nevím, kde ten bordel se vzal, ale WC jsem zapomněl, to je moje chyba“ (zpráva žalobce) -) „ No, byl tam.. Zeptejte se pana řidiče – vážně, igelitka a půl za zadníma sedačkama. Ale v pohodě, nikdo si nestěžoval.. Jen pak taky hodně tekla klimatizace..“ (zpráva svědka) -) „ S tím busem jezdím max 3x měsíčně a řidič už dostal vyprcáno. Který ho má na starosti.“ (zpráva žalobce) -) „ V pohodě. Škola byla v pohodě, neměli nějaký hloupý řeči. Ale možná na tyhle delší cesty už moc není..“ (zpráva svědka) -) „ Na klímě je ucpaný odtok od bordelu co spadne skrz ventilátory“ (zpráva žalobce) -) „ Je to jeho poslední sezóna, [příjmení] chtěl 67mičku, jinak bych poslal to volvo“ (zpráva žalobce) -) „ Tak stolička je v buse“ (zpráva žalobce) 38 Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že žalovaný je cestovní kancelář, kterou kdysi založil, byl majitelem cestovní kanceláře, jednatelem a nyní je v důchodu a pracuje pro cestovní kancelář na dohodu a v roce 2019 měl mimo jiné na starosti dopravu, mj. i zájezdy do Anglie, včetně tohoto předmětného. Pracoval tam v té době na dohodu. Za žalovaného předmětnou dopravu autobusem sjednával on. První fakturu za dopravu dostal od žalobce e-mailem ihned po skončení dopravy, tedy den nebo dva po jejím skončení. Byla na nesmyslnou částku, tak napsal žalobci, že na tuto částku žalovaný v žádném případě nepřistoupí, a že přistoupí pouze na takovou částku, která byla naznačena na ústním jednání. Druhá faktura přišla možná za týden, ale přesněji si to svědek už nepamatuje. Podle jeho poznámek to bylo 26. 6. 2019. [příjmení] v ní byla snížená, protože v té první se uváděl doplatek za dopravu, která už dávno proběhla a která byla uzavřena. Takže žalobce poslal další fakturu, jejíž částka se opět neblížila předpokládané dohodě. V té době už svědek věděl o problémech při dopravě, které byly hodně významné. O těch se svědek dozvěděl předtím, než dostal tu druhou fakturu, na základě informací od průvodce zájezdu a na základě stížností ZŠ [obec]. Takže to všechno žalobci poslal, ať se k tomu vyjádří s tím, že očekával, že nastane nějaká debata ohledně nějakého kompromisu na domluvě, aby to mohl všechno se školou důstojně vyřešit. Na to žalobce nikdy nereagoval. Třetí faktura přišla až někdy po roce už zároveň s nějakými návrhy na soudní rozhodnutí. Pořád to byly faktury, které těmi částkami neodpovídaly tomu naznačenému a samozřejmě už vůbec nesouvisely s tím, jak špatná ta doprava byla. Cena dopravy byla svědkem navržena po té první faktuře, mělo to dohromady dělat asi 109 tisíc, to znamená počet kilometrů a další náklady. [příjmení] silniční daň byla podle svědka obsažena v kilometrovném, resp. ve smluvní ceně, tak jako v případě fakturace ZŠ [obec], kde byla domluvena pevná cena 90 000 Kč a pak žalovaný akceptoval nějaký doplatek ve výši cca 5 000 Kč. Do nákladů, které se měly účtovat vedle toho, podle svědka německá silniční daň nespadala, protože ta je vždy ve smluvní ceně. Dohoda o ceně podle svědka nevznikla, protože žalobce nereagoval na stížnost a další komunikace skončila. Svědek vypověděl, že žalovaný zaplatil 90 000 Kč dříve, než věděl o té stížnosti. Svědek vypověděl, že na druhou fakturu reagoval žalovaný tak, že je tady ta stížnost a je třeba najít nějaký kompromis. Žalobce se žalovaným se dohodli, že cena přepravy bude 34 Kč za kilometr a prokazatelné náklady. Žalobce vyzval žalovaného k plnění někdy na začátku roku 2020. Svědek si není vědom toho, že by něco posílal poštou. [příjmení] přesahující 700 Kč je odpovídající výše parkovného. Žalobce svědkovi potvrzoval, že ten autobus už končí. Svědek také vypověděl, že mu žalobce řekl, že autobus není příslušný k takovým dopravám. [obec] se ZŠ [obec] byl domluven na částku 90 000 Kč, protože tam svědek kdysi učil a bydlí tam. Všichni dopravci, se kterými svědek spolupracoval, by tam jeli za obdobnou cenu. Průvodce svědka o problémech při dopravě po návratu informoval. Největší negativní odezva byla od rodičů, kteří se o tom dozvěděli od dětí. Splatnost není nikdy domluvena dopředu. Dne 4. 7. 2019 posílal svědek žalobci reakci na druhou fakturu spolu se stížností. Svědek vypověděl, že kdyby byla doprava v pořádku, činila by cena dopravy 109 583,50 Kč (123 783 – 14 199,50). 39 V tomto případě soud hodnotí výpověď svědka jako vcelku věrohodnou, nepřevzal však do závěru o skutkovém stavu jeho tvrzení, že německá silniční daň byla obsažena v tzv. kilometrovném, neboť je v rozporu s jinými provedenými důkazy. 40 Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že byl na předmětném zájezdu jako účastník v pozici asistenta pedagoga ZŠ [obec]. Autobusu při jízdě do kopce zhasínal motor a zastavoval. Svědek si nevzpomíná, že by měl autobus problémy s dosažením určité rychlosti. Toaleta nesplachovala, zapáchala jako již použitá hned při nástupu. Takto zůstala celou cestu. Děti musely vždy počkat do další zastávky. Klimatizace nebyla dostatečně výkonná, pokud vůbec fungovala. Bylo teplo, bylo to v červnu, všem bylo horko. Cestující se svlékali. [obec] otevřít nešla. Po deštích, vždycky když pršelo, tak teklo do autobusu. [jméno] nad cestujícími, tam, kde je klimatizace a světla. Z těch míst teklo na několika místech i nad dětmi, voda tekla po kapkách i v čůrcích. Chytali to do tašek, aby to nekapalo na ty děti. Většinou si nebylo kam přesednout. [příjmení] déšť se to nedělo. Žádné pití ani potraviny si cestující nekupovali u řidičů. Od průvodce dostali nějaké tekutiny. Při cestě nazpátek byly k občerstvení párky. Svědek neví o tom, že by v autobusu byla k dispozici káva nebo čaj. Psychické potíže u dětí svědek nezaznamenal. Stěžovala si částečně, co tam byla jako doprovod, starší sestra dospělá od jednoho tělesně postiženého chlapce, tak ta seděla teda nad tím záchodem, protože měli blízko východu a ten záchod byl tak situován. Stěžovala si na zápach, a že si nemůže dojít na ten záchod. Děti si stěžovaly, že teče voda, ale vyložené stížnosti nebyly. Braly to jako spíš jako zajímavost. Vyloženě zkažený ten zájezd neměly. Pro dospělé byly ty nedostatky více znepokojující. Rozhodně to nebylo standardní, a to i ve vztahu k pověsti, resp. k tomu, aby děti jezdily na tento zájezd opět se žalovaným. Nedostatky nezpůsobily žádné zdržení na cestě, vždy byli na čas. V ohrožení života či zdraví se cestující necítili. [obec] na záchod se dělaly po dohodě s řidiči, nebyl v tom problém. Televize v autobusu buď nebyla, nebo neběžela, cestující to nevyžadovali. Svědek neví, jestli byl v autobusu mikrofon, cestující se po něm nesháněli. Svědek dostal od učitelského sboru za úkol sepsat stížnost. Nedostatky na místě řešili s průvodcem, ten byl pak jejich mluvčí. ZŠ [obec] podle svědka zaplatila žalovanému za zájezd to, co jí žalovaný vyúčtoval. Řidiči věděli o nedostatcích, ale pokud něco podnikli pro jejich odstranění, takto nemělo efekt. 41 Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že součástí dohody mezi žalobcem a žalovaným o ceně předmětné dopravy byla úmluva, že německou silniční daň zaplatí žalovaný zvlášť vedle částky 34 Kč za kilometr cesty. Dále mělo být vedle této částky hrazeno parkovné, mýtné, vjezdné do různých oblastí, dálniční poplatek. U zájezdu se školou z [obec] byla cena domluvená fixní ve výši 90 000 Kč + 5000 Kč. Byla to gentlemanská dohoda, s tím, že ředitel školy je kamarád jednatele žalobce a že žalovaný dá žalobci další práci. [jméno] dohodu žalovaný nesplnil. Žalobce předmětnou přepravu vyúčtoval napřed fakturou za cca 154 000 Kč. Potom ji vyúčtoval druhou fakturou, kdy ta byla ponížena o vícenáklady, ale byla v ní chyba. Žalovaný s ní nesouhlasil, a když si žalobce chybu uvědomil, tak účtovanou částku ponížil v konečné faktuře. Už druhá faktura měla být konečná faktura, ale žalobce v ní udělal chybu. Splatnost ceny dohodnuta nebyla, a to ani v předchozích případech spolupráce mezi žalobcem a žalovaným. Splatnost uvádí žalobce do faktur. V předchozích případech byly faktury žalobce uhrazeny. V případě předmětné přepravy tvořily skutečně vynaložené náklady parkovné ze dvou parkovacích míst a německá silniční daň. Žalovaný výši silniční daně ani parkovného nesporoval. Rozpočítání částky 34 Kč krát počet kilometrů, tj. základ ceny ve výši 108 000 Kč, žalovaný sám navrhnul. Žalobce to akceptoval. Žalobce před cestou není schopen vyčíslit výši německé silniční daně, její výše záleží na počtu klientů, na ujetých kilometrech, na celkové výši faktury a co je to za autobus. Žalobce vypověděl, že žalovaný mu vytkl nedostatky dopravy až v odporu proti platebnímu rozkazu. Dne 4. 7. 2019 mu žalovaný přeposlal e-mail se stížností. Nijak na něj nereagoval, nepovažoval ho za důležitý. První fakturu zasílal žalobce žalovanému 22. 6. 2019, druhou fakturu dne 26. 6. 2019. Třetí mu poslal před 4. 7. 2019. Žalobce si nefunkční záchod vysvětluje jako důsledek nezmáčknutí tlačítka, které aktivuje řídící jednotku v toaletě, která řídí čerpadlo ovládající splachování. Co se týče kapající vody, žalobce připouští, že se může stát, že se do klimatizace dostane smetí, listí, větvičky, nečistoty, které ji mohou ucpat, trubička v klimatizaci je nestačí odvádět a tím pádem to začne přetékat. Žalobce nesouhlasí s tím, že by autobusu zhasínal motor. Odpadky na zadních sedačkách žádné nenašel. Popírá, že by sedačky v autobusu měla mastná opěrátka. V autobusu byla k dispozici voda, a to na základě přání účastníků. Řidiči ještě kupovali na benzině v [obec] další pití a nikdo nic nechtěl. 42 Účastnickou výpověď žalobce soud hodnotí jako vcelku věrohodnou, žalobce však zřetelně přikládá nedostatkům přepravy menší význam, vnímá je jako drobnosti a bagatelizuje je, což je v rozporu se zjištěními, která soud učinil z jiných provedených důkazů. 43 Z videozáznamu z CD z důkazní složky žalobce, soud zjistil, že je na něm vyobrazeno, jak účastník zájezdu přidržuje pytlík u výpustě klimatizace autobusu. 44 Z faktury [číslo] na č.l. 112 spisu soud zjistil, že jí žalobce žalovaného vyúčtoval přepravu z České republiky do Polska a zpět ve dnech 10. 6. 2019 až 11. 6. 2019 v částce 31 686 Kč. Datum vystavení faktury je 12. 6. 2019, datum splatnosti 26. 6. 2019. Za cestu samotnou je účtováno 29 614 Kč. Mýtné v České republice není účtováno jako samostatná položka, mýtné v Polské republice je. 45 Z jiných provedených důkazů soud skutkově významná zjištění nečerpal. Jiné navržené důkazy soud neprovedl, neboť provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí a od provedení dalšího dokazování si již nebylo možno slibovat další skutkově relevantní objasnění věci. 46 Soud má na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za to, že účastníci spolu uzavřeli platnou smlouvu, na základě které měl žalobce pro žalovaného provést autobusovou přepravu klientů – účastníků zájezdu Základní školy [obec] do [příjmení] [jméno] a zpět ve dnech 17. 6. 2019 až 21. 6. 2019 – a žalovaný se mu za to zavázal zaplatit cenu přepravy, která byla sjednána jako 34 Kč za ujetý kilometr cesty a vedle toho prokazatelné náklady žalobce spojené s uskutečněním přepravy. Jednotková cena 34 Kč za kilometr a přeúčtování prokazatelných nákladů byly dohodnuty ještě před uskutečněním přepravy, po uskutečnění přepravy byla mezi stranami cena upřesněna jako 108 868 Kč a prokazatelné náklady žalobce. 47 Po právní stránce soud smlouvu mezi účastníky posoudil jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o.z. nejde, neboť smluvní stranou nejsou sami cestující – účastníci zájezdu – ale žalovaný. V již neplatné právní úpravě provedené vyhláškou ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, lze v ustanoveních § 24 a násl. najít smlouvu o nepravidelné hromadné přepravě osob, která vznikala mezi objednatelem přepravy a dopravcem, avšak tento smluvní typ v době uzavření předmětné smlouvy již nebyl jako součást platného práva upraven. Zároveň nejde v projednávané věci ani o smlouvu o zájezdu ve smyslu § 2521 o.z., neboť pořadatelem zájezdu zde byl žalovaný (který měl se ZŠ [obec] uzavřenou smlouvu o zájezdu) a žalobce byl v postavení subdodavatele, který zajišťoval pouze jednu složku zájezdu, a to přepravu klientů žalovaného autobusem na místo určení a zpět. Nemožnost podřadit smlouvu uzavřenou mezi účastníky pod pojmenovaný smluvní typ však není její platnosti na škodu; zásada autonomie smluvních stran zde nalézá odraz právě v ustanovení § 1746 o.z., která i takové smlouvě přiznává platnost (a závaznost). 48 Soud má za prokázané, že mezi náklady, o které se navyšovala cena cesty určená roznásobením počtu ujetých kilometrů a tzv. kilometrovného ve výši 34 Kč, patří i německá silniční daň, kterou žalobce coby provozovatel přepravy hradí v souvislosti s konkrétní přepravou, a jejíž výši předem nezná, neboť závisí na počtu klientů, na ujetých kilometrech, na celkové výši faktury a použitém autobusu. Žalobce prokázal, že tuto daň svým klientům účtuje mimo kilometrovné zcela standardně a tito s tím souhlasí; prokázal také, že v případě zájezdu pro ZŠ [obec] šlo o výjimku, danou mj. osobními důvody. Svědeckým výslechem žalobce ve spojení s fakturou [číslo] na č.l. 24r spisu má soud za prokázané, že žalobce v tomto případě zaplatil tuto daň ve výši 14 199,50 Kč Vedle toho se cena cesty navýšila ještě o náklady vynaložené na parkové v celkové výši 715,50 Kč, které žalovaný nesporoval. 49 Soud má na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané, že žalobce předmětnou přepravu ve dnech 17. 6. 2019 až 21. 6. 2019 provedl. Základ ceny přepravy (cena samotné cesty) činil 108 868 Kč, náklady celkem 14 915 Kč, celkem by tedy žalovaný, pokud by plnění poskytnuté žalobcem bylo prosto vad a žalovaný neuplatnil slevu z ceny přepravy, byl povinen žalobci zaplatit 123 783 Kč. 50 Podle § 1914 o.z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. 51 Podle § 1921 odst. 3 o.z. nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět. 52 Podle § 1923 odst. 1 o.z. je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny. 53 Přestože zákonodárce při formulování ustanovení § 1921 o.z. a § 1923 o.z. zřetelně uvažoval nad plněním, které spočívá v dání (dare), je nutno právní normy inkorporované citovanými ustanovením postupem podle § 10 odst. 1 o.z. analogicky aplikovat i na plnění, které spočívá v konání (facere), a to proto, že jiná obecná úprava vad takového druhu plnění kodexem provedena není, avšak zákonodárce zřetelně nezamýšlel ponechat věřitele jiných druhů plnění za hodna menšího stupně ochrany, než v případě plnění, které spočívá v dání. 54 I v případě předmětné smlouvy vzniklo tedy žalovanému právo domáhat se práv z odpovědnosti za vady plnění, které mu poskytl žalobce. S ohledem na to, že šlo o plnění jednorázové, spočívající v povinnosti provést v určitém termínu přepravu osob, je jeho vady nutno považovat za vady neodstranitelné ve smyslu § 1923 odst. 1 věty poslední o.z. per analogiam. 55 V řízení vyšlo najevo, že strany sjednaly plnění – provedení předmětné přepravy – ve standardní, tedy obvyklé kvalitě. Soud má za prokázané, že autobus měl během cesty problémy s motorem, záchod byl špinavý a nefunkční, za zadními sedadly byly před začátkem zájezdu odpadky, opěrátka sedaček byla umaštěná, na některé cestující občas (nárazově) kapala nebo i tekla voda z klimatizace. Klimatizace nechladila na nastavenou teplotu. Během cesty nebylo možné si u řidiče koupit čaj nebo kávu. Tyto skutečnosti představují vady poskytnutého plnění, neboť se u standardní dálkové autobusové přepravy osob obvykle nevyskytují. 56 E-mailovou zprávou ze dne 4. 7. 2019 na č.l. 30 spisu žalovaný notifikoval (oznámil) žalobci vady poskytnutého plnění, a to problémy s motorem autobusu, nefunkční toaletu, vodu vytékající z klimatizace, nedostatečný výkon klimatizace a nemožnost koupit si teplý nápoj. O odpadcích a umaštění opěrátek musel žalobce vědět. Soud má proto za to, že žalovaný uvedené vady vytkl včas (zájezd skončil 21. 6. 2021, notifikováno bylo 4. 7. 2021), resp. v případě opěrátek a odpadků nemá včasnost notifikace význam. 57 Žalovaný zvolil právo z odpovědnosti za vady, a to přiměřenou slevu z ceny ve výši 33 783 Kč. 58 Soud se dále zabýval tím, jak velkou slevu z ceny lze v projednávané věci považovat za přiměřenou. Soudu je známo, že v případě určení slevy z kupní ceny, případně slevy z ceny díla, se vychází z porovnání obvyklé ceny poskytnutého plnění bezvadného a s vadami, kdy za základ zjištění slouží znalecký posudek. Soud má však za to, že s ohledem na povahu poskytnutého plnění není takový postup pro projednávanou věc vhodný, a to i s ohledem na to, která část (komponenta, aspekt) plnění trpěla v projednávané věci vadami. Východiskem úvah soudu je zde zjištění, že co do samotné přepravy osob na místo určení a zpět, byla tato provedena včas a nedošlo při ní k žádné újmě na zdraví ani na majetku. Tato komponenta plnění má přitom dle soudu rozhodující váhu – samotná podstata plnění spočívá v transportu osob na určité místo a v určitém čase, aniž by ony samy nebo jejich majetek došel úhony. Druhá komponenta plnění potom spočívá v zajištění takových podmínek přepravy, aby cestujícím zajistila určitý komfort cestování. Nestejná váha obou komponent vede soud k prvnímu dílčímu závěru, že aby bylo možno v projednávané věci uvažovat o slevě z ceny, která bude převyšovat cca 20 % z celkové ceny, muselo by již být zasaženo do samotného jádra poskytovaného plnění, které je představováno první jeho komponentou. Zároveň vede závěr o tom, že vadami byla postižena uvedená druhá komponenta, k tomu, že předmětem zjištění výše slevy zde není ekonomická ztráta, ale ztráta komfortu cestování. Soud má za to, že taková otázka není otázkou odbornou, na kterou by znalec poskytl exaktní, přesně kvantifikovanou odpověď. Vedle toho by zadání znaleckého posudku zatížilo řízení náklady, které by dosáhly minimálně jedné třetiny výše žalobou uplatněného nároku. Z těchto důvodů soud určil výši nároku žalobce (a tím samým výši přiměřené slevy z ceny přepravy) volnou úvahou podle § 136 o.s.ř., kdy základ nároku má za prokázaný a jeho výši určil volnou úvahou na 16 891,50 Kč, tedy 13,6 % z celkové ceny plnění 123 783 Kč a zároveň 50 % z částky uplatněné podanou žalobou. Je nutno odmítnout závěr, že by sleva z ceny činila 33 783 Kč, tedy 27 % z částky 123 783 Kč, neboť taková sleva by již byla v poměrech projednávané věci a při zohlednění všech konkrétních okolností případů nepřiměřeně vysoká. [obec] se v plánovaném termínu uskutečnil, autobus byl všude včas, cestující bezpečně dorazili tam i zpět a zájezd se jim líbil; ZŠ [obec] také žalovanému za zájezd zaplatila vyúčtovanou částku a zájezd, přes výtky uvedené ve stížnosti, hodnotila kladně. Na druhou stranu úvaha žalobcova, že adekvátní výše slevy je několik tisíc korun, když použitý autobus dle SMS komunikace jezdil poslední sezónu, během cesty nefungoval záchod, na cestující porůznu tekla voda a správně neklimatizoval (kdy soud pro účel této dílčí úvahy vybírá ty vady, které se mu jeví jako nejzávažnější), je rovněž nesprávná, neboť zjištěným nedostatkům nepřikládá patřičnou váhu a bere je za„ drobnosti“, aniž by docenila, že komponenta komfortu cestování je sice v komplexu poskytovaného plnění méně významná, ale není zanedbatelná. Soud tak při stanovení výše přiměřené slevy uvažoval v rozmezí 10 % až 20 % z celkové ceny plnění; pokud se nakonec jeho úvaha ustálila na již citovaných 13,6 %, jde o drobnou korekci od středové hodnoty 15 %, kdy nadto tato korekce zajišťuje nákladovou neutralitu řízení ve vztahu k účastníkům řízení i státu. 59 Protože slevu z ceny ve výši 16 891,50 Kč uplatnil žalovaný důvodně, zbývá na ceně předmětné dopravy doplatit 16 891,50 Kč; tuto pohledávku dosud žalovaný neuspokojil. Co se týká splatnosti ceny přepravy, soud má za prokázané, že cenu předmětné přepravy, jak byla účastníka dohodnuta, žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] na č.l. 24r spisu. Tato faktura sice zní na částku celkem 138 783 Kč, avšak jsou z ní již patrny všechny složky ceny, které měl žalovaný plnit – tedy cena samotné cesty ve výši 108 868 Kč, německá silniční daň i parkovné. Tato faktura byla žalovanému doručena dne 26. 6. 2019, cena přepravy se stala splatnou na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.), kterou tato faktura představuje, dne 28. 6. 2019. Žalovaný dosud uhradil žalobci pouze částku 90 000 Kč dne 4. 7. 2021. Po zohlednění přiměřené slevy z ceny stále dluží žalobci 16 891,50 Kč a v této výši soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci též úrok z prodlení ve výši odpovídající částečné úhradě dne 4. 7. 2019 a výši přiměřené slevy z ceny, kdy o úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 60 Ve zbytku není žaloba ze shora uvedených důvodů důvodná (sleva z ceny byla uplatněna důvodně), a proto ji soud v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 16 891,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 891,50 Kč za období od 29. 6. 2019 do 4. 7. 2019 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 891,50 Kč za období od 5. 7. 2019 do zaplacení, jako takovou zamítl (výrok II.). 61 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Procesní úspěch obou účastníků řízení je stejný; proto soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.). 62 Výrokem IV. tohoto rozsudku soud uložil účastníkům řízení, u nichž nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 občanského soudního řádu, povinnost nahradit státu náklady řízení, které v dané věci vynaložil, a to v souladu s § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Na svědečném stát vynaložil částku 1 515,87 Kč, přiznanou svědku usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, č.j. 15 C 204/2020-106. Náhradu těchto nákladů soud s ohledem na shora uvedené uložil oběma účastníků podle poměru jejich úspěchu a neúspěchu ve věci, tedy rovným dílem. Splatnost plnění uloženého účastníkům potom soud v obou případech stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.