47 Co 30/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a JUDr. Romany Novákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 3 zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované . IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 695 503,93 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 12. 2024 č. j. 10 C 188/2024-240

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení před krajským soudem ve výši 29.704 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud ve výroku I zamítl žalobu o zaplacení částky 695 503,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. 6. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ve výroku II uložil žalobkyni nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 115 491,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení ceny za odstavení vozidel žalované v prostorách terminálu žalobkyně podle smlouvy o užívání části terminálu hromadné dopravy v , adresa, uzavřené dne 30. 8. 2022.

3. Okresní soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako provozovatelkou terminálu HD, žalovanou a , právnická osoba, krajem. Autorem smlouvy byl , právnická osoba, . Cena za parkování byla upravena v příloze 1b smlouvy a činila při parkování nad 45 minut (sazba za 1 hod) 100 Kč. Žalovaná vykládala ujednání tak, že bude platit za skutečně strávené minuty na terminálu po 45. minutě při sazbě 100 Kč za hodinu (60 minut). Žalobkyně uzavírala smlouvu s úmyslem účtovat žalované čas strávený na terminálu po 45. minutě tak, že žalovaná zaplatí 100 Kč za každou započatou hodinu. Nebylo prokázáno, že by účastníci před nebo při uzavření smlouvy vyjasnili způsob výpočtu ceny, ani že by existovala zavedené praxe mezi stranami, nebo obchodní zvyklost v tomto oboru podnikání.

4. Okresní soud z jazykového vyjádření ujednání dovodil, že bylo ujednáno placení ceny za parkování podle počtu minut strávených žalovanou na terminálu, neboť doba parkování byla vyjádřena pouze v minutách.

5. Okresní soud postupoval podle § 566 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“). Zjistil, že za měsíce září až prosinec 2022 byla ze strany žalobkyně účtována cena za parkování podle vyúčtování žalované při propočtu za skutečně strávené minuty parkování nad prvních 45 minut, které byly zdarma. Faktury za období od ledna 2023 a dále byly vyúčtovány ze strany žalobkyně při propočtu 100 Kč za každou započatou hodinu při parkování nad prvních 45 minut. Žalovaná toto vyúčtování od ledna 2023 neakceptovala, faktury žalobkyni vracela a hradila pouze část vyúčtované ceny, která odpovídá propočtu po minutách. Za období od ledna 2023 do března 2024 odpovídá rozdíl mezi žalobkyní účtovanou cenu parkovného a cenou, kterou za parkovné hradila žalovaná, žalované částce. Vlastní doba parkování vozidel žalované na terminálu nebyla mezi stranami sporná. Účastníci začali mezi sebou řešit způsob výpočtu cen za parkování e-mailovou korespondencí v březnu 2023. K dohodě mezi nimi nedošlo. Dříve byla otázka užívání terminálu HD žalobkyně upravena dvoustrannou smlouvou mezi účastníky ze dne 5. 2. 2020, cena za parkování byla odstupňována dle délky parkování, jednalo se o cenu za každou započatou hodinu, což bylo v této smlouvě výslovně uvedeno. Navýšení cen parkování pro žalovanou za účinnosti smlouvy ze dne 30. 8. 2022 bylo dvojnásobné oproti cenám podle předchozí smlouvy. Žalovaná si od listopadu 2022 našla částečně jinou možnost parkování a dobu parkování svých vozidel na terminálu HD žalobkyně omezila. Jiní dopravci platí žalobkyni cenu za každou započatou hodinu. Na jiných nádražích a terminálech žalovaná parkovné neplatí. Při účtování cen za parkování je zpravidla rozdíl mezi spoji, které zajišťují veřejnou dopravu, a mezi komerčními spoji. Smlouvy ohledně užívání nádraží, terminálů a autobusových stanovišť včetně cen parkování se uzavírají individuálně, zavedená praxe nebyla zjištěna. Okresní soud dovodil, že při výkladu projevu vůle nelze přihlédnout k výkladu žalobkyně, která svůj úmysl projevila až po 4 měsících od uzavření smlouvy. Do té doby byla cena účtována podle výkladu žalované. Okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Souhlasila s popisem vyúčtování úhrad provedených žalobkyní za parkování vozidel žalované na terminálu hromadné dopravy v , adresa, . Připustila rovněž, že žalovaná s nárokem žalobkyně fakticky nesouhlasila a od počátku, t. j. od září 2022 uplatňovala svůj způsob výpočtu úhrady, který byl založen na odlišném znění smluvního ujednání mezi účastníky ze dne 30. 8. 2022, oproti dříve platné smlouvě ze dne 5. 2. 2020. Žalovaná se několik měsíců prezentovala, jako by „nová smlouva“ neexistovala a žalobkyně potvrzuje, že po určitou dobu, v rámci zachování dosavadních obchodních vztahů, nepožadovala zpětně doplacení plateb nesprávně uhrazených za měsíce 9 až 12/2022. S odstupem času žalobkyně konstatuje, že tato její benevolence nebyla správná, když věřila v dohodu se žalovanou. Došlo tak k tomu, že jí tvrzený způsob vyúčtování uplatnila až od ledna 2023 a ten je řešen v tomto sporu. Okresní soud však z popsané skutečnosti učinil chybný závěr, že účastníci začali mezi sebou řešit způsob výpočtu cen za parkování e-mailovou korespondencí v březnu 2023. Žalobkyně prokázala (zejména výpovědí svědka , jméno FO, ), že usilovala o dohodu se žalovanou, ale marně. Svědek , tituly před jménem, , právnická osoba, ve své výpovědi nepravdivě uvedl, že žalovaná iniciovala jednání se žalobkyní v dubnu nebo červnu 2024. Žalobkyně namítla, že spor není o výši parkovného autobusu za jednu hodinu, ale o množství času (počtu hodin), dle kterého se cena stanoví. Je tedy nevýznamné, jaká je praxe na jiných autobusových nádražích v kraji (kde podmínky, úroveň parkování a náklady na něj jsou nesrovnatelné s Terminálem HD). Lze konstatovat, že pro rozhodnutí okresního soudu je nejvýznamnější posouzení znění textu obsaženého v příloze č. 1b) Smlouvy o užívání části Terminálu hromadné dopravy v , adresa, ze dne 30. 8. 2022 s textem obsaženým v příloze dřívější smlouvy ze dne 5. 2. 2020. Okresní soud se přiklonil k výkladu žalované, resp. k účelové výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a dospěl k závěru, že z jazykového výkladu předmětných formulací obsažených v obou smlouvách plyne, že rozhodné jsou „skutečně strávené minuty parkováním, neboť doba parkování je zde vyjádřena pouze právě v minutách“ a že „Přepočet sazby stanovené v hodinách na minuty je pak v běžném životě obecně známou skutečností, notorietou“. Žalobkyně je naopak přesvědčena, že určující skutečností by měl být obsah předchozí smlouvy mezi účastníky, podle níž byla rozhodná sazba za každou započatou hodinu. Její požadavek v žalobě je tedy oprávněný. Žalobkyně ve své obchodní praxi nikdy nepoužívala způsob stanovení ceny za parkování, kterého se domáhá žalovaná a neměla v tomto směru nikdy problém se svými obchodními partnery – dopravci. Žalobkyně upozornila, že klíčový svědek pan , tituly před jménem, , právnická osoba, se stal od 1.1.2025 jednatelem žalované, a to na základě notářského zápisu ze dne 5. 12. 2024, sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Praze, tedy jeden den po své svědecké výpovědi v tomto řízení. Tento svědek od února 2021 zastával funkci ředitele osobní dopravy. Rozsudek byl soudem vyhlášen dne 11. 12. 2024. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že vyhoví žalobě a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila. Žalovaná od počátku účinnosti smlouvy ze dne 30. 8. 2022 vycházela při vystavování vyúčtování právě ze smlouvy ze dne 30. 8. 2022 (s výjimkou prvního vyúčtování za měsíc září 2022, kdy parkovné počítala podle staré smlouvy a které vzápětí nahradila vyúčtováním zpracovaným v souladu se smlouvou ze dne 30. 8. 2022). Z e-mailové zprávy žalobkyně ze dne 4. 10. 2022 adresované žalované vyplývá, že vyúčtování je prováděno dle smlouvy ze dne 30. 8. 2022. Stejně tak je tato skutečnost zřejmá z e-mailové zprávy žalované ze dne 21. 10. 2022 adresované žalobkyni, kde je výslovně uvedeno, že se jedná o vyúčtování „podle nové smlouvy“. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že netrvání na doplacení ceny parkování za měsíce září až prosinec 2022 bylo pouhou benevolencí v rámci zachování dosavadních obchodních vztahů. V případě vyúčtování za měsíce září až prosinec 2022 se nejednalo o pouhé nevymáhání doplatku řádně vyúčtované (vyfakturované) ceny. V případě těchto vyúčtování žalobkyně naopak zcela akceptovala žalovanou provedený výklad předmětného smluvního ujednání o způsobu výpočtu ceny. V případě vyúčtování za měsíc září 2022 dobropisem č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2022 opravila svou fakturu č. , hodnota, , kde doslova uvedla, že se jedná o „správnou částku“ nahrazující původně fakturovanou „chybnou částku“. V případě vyúčtování za měsíce říjen až prosinec 2022 pak žalobkyně již rovnou vystavovala faktury na částky odpovídající žalovanou provedenému výkladu smluvního ujednání, a to na základě žalovanou předložených vyúčtování. Žalobkyně tak tímto postupem dala žalované najevo, že souhlasí s výkladem smluvního ujednání provedeným žalovanou a se způsobem výpočtu ceny parkování dle žalovanou předkládaných vyúčtování. Tomu odpovídá i snaha žalobkyně změnit předmětné smluvní ujednání v rámci inflační valorizace ceny za vjezd na terminál. V daném případě se však nejednalo o jednání účastníků o změně přílohy č. 1b smlouvy, ale o snahu využít případné nepozornosti žalované. V této souvislosti žalovaná poukazuje na obsah e-mailové zprávy žalobkyně ze dne 15. 9. 2022 adresované žalované obsahující návrh aktualizovaných příloh č. 1a a 1b smlouvy s výslovným upozorněním, že „cena parkování se nemění“. Tvrzení žalobkyně o usilování o uzavření dohody s žalovanou uvedené v odvolání je tak v přímém rozporu s obsahem této e-mailové zprávy. Okresní soud provedl ve snaze o výklad předmětného ujednání podle § 556 o. z. rozsáhlé dokazování, zejména obdobnými smlouvami uzavřenými s dalšími provozovateli autobusových nádraží. Vzhledem k rozdílnosti způsobu stanovení ceny za parkování (odstavení) autobusů v jednotlivých smlouvách nezjistil žádnou obchodní zvyklost. Požadavek žalobkyně, aby soud při posuzování způsobu stanovení ceny za parkování vycházel z obsahu předchozí smlouvy, je v rozporu s právem. Smlouva ze dne 30. 8. 2022 zcela nahradila smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 5. 2. 2020. Je tak nezbytné provést výklad smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě ze dne 30. 8. 2022. Pro posouzení věrohodnosti svědka , tituly před jménem, , jméno FO, je rozhodující jeho postavení v okamžiku podání výpovědi. V té době nebyl jednatelem žalované, když jednatelem se stal až ke dni 1. 1. 2025, tedy až po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně nebylo shledáno opodstatněným.

9. Okresní soud se správně zabýval výkladem ujednání o ceně za parkování obsaženém ve smlouvě o užívání části terminálu hromadné dopravy v , adresa, uzavřené dne 30. 8. 2022 mezi žalobkyní jako provozovatelkou terminálu HD, žalovanou a , právnická osoba, . Cena za parkování byla upravena v příloze 1b smlouvy a činila při parkování nad 45 minut (sazba za 1 hod) 100 Kč. Smlouva byla nepojmenovanou smlouvou uzavřenou podle § 1746 odst. 2 o. z.

10. Na rozdíl od okresního soudu krajský soud z jazykového vyjádření ujednání nedovozuje, že jde o ujednání o ceně 100 Kč rozpočítané na minuty parkování po 45. minutě. Z ujednání lze dovodit i výklad, že po 45. minutě se bude platit 100 Kč za každou započatou hodinu. Ujednání je nejasné, připouštějící oba výklady stran. Takové ujednání je třeba vyložit podle zákonných výkladových pravidel.

11. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

12. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

13. Podle § 558 odst. 1 věta první o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Podle odst. 2 v právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.

14. Ujednání o ceně za parkování ve smlouvě nebylo jednoznačné. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že již před nebo při uzavření smlouvy sdělila žalované svůj úmysl účtovat cenu za parkování po 45. minutě sazbou 100 Kč za každou započatou hodinu. Tuto skutečnost se žalobkyně snažila prokázat výpovědí svědka, svého zaměstnance , jméno FO, . Ten však vypověděl, že si na jednání s žalovanou ohledně ceny za parkování před nebo při uzavření smlouvy uzavřené dne 30. 8. 2022 nepamatuje.

15. Žalovaná naopak prokázala, že bezprostředně po uzavření smlouvy od září do prosince 2022 předkládala žalobkyni podklady pro stanovení ceny za parkování se stanovením ceny počítané za minuty parkování se sazbou 100 Kč za hodinu. Žalobkyně takto stanovenou cenu výslovně v emailech schválila a ve fakturách tuto cenu žalované účtovala. Žalobkyně začala sporovat výpočet ceny až v roce 2023.

16. Při postupu podle výkladových pravidel je třeba při rozdílném úmyslu smluvních stran nejprve zjistit, zdali byl úmysl jedné strany druhé straně znám. Z provedeného dokazování vyplynulo, že úmysl žalované ohledně výše ceny parkovného byl žalobkyni od počátku smlouvy znám, naopak tomu tak nebylo. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že žalobkyně neprokázala ani zavedenou praxi mezi účastníky ohledně účtování ceny parkování, ani žádnou obchodní zvyklost v této oblasti. Při výkladu ujednání o ceně nelze vycházet z původní smlouvy, která cenu stanovila odlišným způsobem. Poměry na autobusových nádražích se zásadně liší. Obecně lze cenu za parkování stanovit za skutečně strávený čas na parkovišti nebo za každou započatou hodinu (či jiný časový úsek). Autorem smlouvy byla osoba odlišná od účastnic řízení.

17. Krajský soud při výkladu projevu vyšel z toho, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. To vyplynulo z fakturace žalobkyně z období od září do prosince roku 2022. Žalobkyně proto nemá právo účtovat cenu za parkování ve výši 100 Kč za každou započatou hodinu po uplynutí prvních 45 minut. Proto byla žaloba správně zamítnuta.

18. Krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o. s. ř.).

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované náleží náhrada odměny advokáta ve výši 11.100 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. má žalovaná právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 849 Kč. Zástupce žalované cestoval k jednání z Trutnova do Hradce Králové a zpět (100 km) vozem Volvo reg. zn. , SPZ, průměrnou spotřebou 7,5 l benzinu Natural 95 na 100 km. Žalované náleží i náhrada za ztrátu času advokáta při cestě k jednání ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náklady včetně 21 % DPH činily 29.704 Kč. Krajský soud uložil žalobkyni nahradit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady odvolacího řízení v celkové výši 29.704 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. Krajský soud uložil žalobkyni nahradit České republice, Okresnímu soudu v Jičíně, náklady řízení státu představující vyplacené svědečné ve výši 453 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

21. Žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 15.525 Kč. Žalovaná má právo i na náhradu odměny advokáta ve výši 9.580 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč za sepis odvolání ze dne 24. 3. 2020, účast u jednání dne 28. 7. 2020, vyjádření ze dne 11. 12. 2020, vyjádření ze dne 4. 8. 2022 a účast u jednání dne 18. 10. 2022 (přesahující dvě hodiny) ve výši 59.280 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Krajský soud nepřiznal odměnu advokáta a hotové výdaje za vyjádření žalované ze dne 29. 5. a 23. 7. 2020, neboť tyto úkony byly nadbytečné. Veškeré odvolací námitky mohly být soustředěny do odvolání žalované ze dne 24. 3. 2020. Jako účelný náklad nebyla přiznána ani odměna a náhrada hotových výdajů za převzetí věci dalším advokátem. Je věcí účastníka, kolik advokátů v řízení zvolí či změní. Není však spravedlivé, aby neúspěšný účastník hradil další náklady řízení v souvislosti s takovými změnami. Žalované náleží náhrada 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 12.449 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

22. Náklady odvolacího řízení činily 87.254 Kč. Krajský soud uložil žalobkyni nahradit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady odvolacího řízení v celkové výši 87.254 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).