47 Co 34/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 703,92 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 12. 2025, č. j. 15 C 231/2025-81

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku III, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 237,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 611 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, mění pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 611 Kč za dobu od 13. 1. 2026 do zaplacení, jinak se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před okresním ani před krajským soudem.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 611 Kč do tří dnů od právní moci (výrok I). Řízení zčásti zastavil co do částky 6 000 Kč (výrok II). Žalobu zamítl ve zbylé části o zaplacení 11 361,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 514,46 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,86 Kč, s úrokem ve výši 9,80 % a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně vždy z částky 31 591,92 Kč od 14. 5. 2025 do 1. 8. 2025, z částky 31 069,49 Kč od 2. 8. 2025 do 2. 9. 2025, z částky 30 561,65 Kč od 3. 9. 2025 do 24. 9. 2025, z částky 28 860,23 Kč od 25. 9. 2025 do 3. 11. 2025 a z částky 26 860,23 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení (výrok III). Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 40 000 Kč a žalovaný ve splátkách uhradil pouze 22 459 Kč. Tedy žalovaný platební povinnosti řádně neplnil, pročež žalobkyně celý úvěr ke dni 2. 4. 2025 zesplatnila. Po podání žaloby žalovaný uhradil celkem 6 000 Kč. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla žalobkyní dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté žalobkyní tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu 17 611 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl, vyjma zaplacených 6 000 Kč, ohledně nichž bylo řízení zastaveno. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do části zamítavého výroku III, a to do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 237,39 Kč a do zákonného úroku z prodlení 12 % z částky 17 611 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení.

4. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění tj. ke dni 3. 4. 2025. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Navíc za řízení 6 tis. Kč uhradil. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku III tak, že jí právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny přizná od 3. 4. 2025 do zaplacení.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným. Jednání odvolacího soudu se dne 31. 3. 2026 konalo v nepřítomnosti obou stran (§ 101 odst. 3, § 211 o.s.ř.). Žalobkyně neúčast omluvila, žalovaný nikoli.

7. Odvolací soud považuje za správný a náležitě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelkou úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.

8. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.

9. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze opětovně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.

10. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.

11. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 7. 1. 2026. Doručen byl žalobkyni 8. 12. 2025 a žalovanému pak dnem 22. 12. 2025 (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 12. 1. 2026 (tj. pondělí; § 57 o.s.ř.). Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou jistinu dle výroku I vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím vrácením od 13. 1. 2026. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v prvním pololetí roku 2026, činí úroková sazba 11,50% ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny v této sazbě za dobu od 13. 1. 2026 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení za dobu předcházející od 3. 4. 2025 do 12. 1. 2026 (zčásti kapitalizovaných) naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.).

13. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch obou účastníků zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku jen částečný, a proto žádný z nich nemá na náhradu nákladů právo.

14. Obdobně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž oba účastníci procesně uspěli rovněž jen zčásti (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř).