47 Co 51/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 13 314,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. února 2025, č. j. 3 C 148/2024-87

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II mění pouze tak, že se zamítá žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 795,04 Kč a úroku z prodlení 15 % ročně z částky 11 380 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 970 Kč a před krajským soudem ve výši 1 583 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části o zaplacení kapitalizovaného úroku , částka, a smluvní pokuty , částka, (výrok I, již pravomocný). Žalovanému uložil do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II) a v části o zaplacení , částka, žalobu zamítl (výrok III). Dále žalovanému uložil v téže lhůtě nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši , částka, (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytl částku , částka, na dobu 30 dnů. Žalovaný platební povinnosti řádně neplnil. Právní předchůdce pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Poté žalovaný na dluh neposkytl již ničeho. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen tato plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu , částka, stalo. Na předmětný dluh splatil pouze , částka, . Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení za dobru od , datum, do zaplacení, zčásti kapitalizovaného. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl resp. řízení zčásti zastavil po částečném zpětvzetí žaloby.

3. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Navrhl jej zrušit za účelem nařízení jednání, neboť okresní soud mu neumožnil dostatečně se vyjádřit.

4. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit. Žalovaný se k věci vyjádřil, procesní vady nejsou dány.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném podle obsahu odvolání a shledal odvolání pouze částečně důvodným ohledně úroku z prodlení.

6. Odvolací soud považuje za správný pečlivě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelem úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná.

7. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud nemá ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný se bez omluvy nedostavil ani k jednání před krajským soudem, ač se jeho konání opakovaně domáhal. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.

9. Nebylo proto možné přisvědčit závěru okresního soudu, že žalovaný byl v prodlení se splněním již ode dne následujícího po uplynutí 30denní lhůty, na niž byl úvěr poskytnut. Okresní soud správně rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku II rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný však v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplyne okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák. v návaznosti na právní moc rozsudku krajského soudu. Proto byl pouze v části napadeného výroku II týkající se úroků z prodlení prvoinstanční rozsudek změněn a žaloba v tomto rozsahu zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

10. V části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit dlužnou jistinu , částka, byl naopak napadený výrok II rozsudku jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch obou účastníků zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku stále jen částečný (§ 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Žalobkyně uspěla co do částky , částka, , tj. 59 % z předmětu sporu. Ohledně zbylé části uplatněného nároku včetně příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí okresního soudu však nikoli (tj. , částka, , tj. 41 %). Coby úspěšnějšímu účastníkovi jí tak náleží 18 % z účelně vynaložených nákladů, jejichž výši správně určil okresní soud částkou , částka, , tj. , částka, .

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Rovněž v tomto stupni byla žalobkyně procesně úspěšnější – uspěla co do jistiny , částka, , tj. 77 % z předmětu odvolacího řízení. Její neúspěch pak představuje příslušenství v kapitalizované výši , částka, + , částka, k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, tj. 23 %. Z účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, (odměna za účast u jednání odvolacího soudu , částka, s paušální náhradou výdajů , částka, , včetně DPH , částka, ; § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, § 137 odst. 3 o. s. ř.) žalobkyni náleží 54 %, tj. náhrada , částka, .