47 Co 67/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 861.766,80 Kč s příslušenstvím a 1.000.000 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2025 č. j. 13 C 134/2023-239

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 43.010 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl vzájemný návrh, jímž se žalovaná domáhala, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit jí 861.766,80 Kč s 15% úrokem z prodlení od 8. 6. 2023 do zaplacení a dále 1.000.000 Kč a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 99.047,50 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou na základě nabídky žalobkyně ze dne 25. 11. 2019 potvrzené žalovanou dne 10. 12. 2019 smlouvu o dílo, na jejímž základě provedla žalobkyně pro žalovanou pokládku strojně hlazené drátkobetonové podlahy v letištní hale (hangáru) na letišti v , adresa, o rozloze 1 625 m2. K pokládce mělo být použito betonové směsi pevnostní třídy C 25/30. Původně sjednaná tloušťka podlahy 200 mm byla dohodou mezi účastníky snížena na 180 mm. Část žalobkyní použité betonové směsi byla kontaminována přísadou MasterAir 81. V důsledku toho byla na ploše asi 50 m2, představující přibližně 5 % celkové plochy letištní haly, zhotovena podlaha nižší pevnosti, která však přesto splňuje dle vyjádření znaleckého ústavu žalovanou vymíněné statické požadavky (požadavek 5 t/m2, skutečná únosnost 8 t/m2). Dle znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem jde o vadu nepodstatnou, spíše estetického významu (spočívající ve zhoršené rovinatosti), která nemá vliv na provoz v hale a kterou je možné snadno odstranit lokální opravou. Žalobkyně se o opravu pokusila, žalovaná jí to však neumožnila a dílo odmítla převzít. Opravu podlahy přebroušením a pokládkou dvojího nátěru si nechala provést prostřednictvím třetích osob. Zároveň též odstoupila od smlouvy. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že vzájemný návrh žalované, jenž je nyní samostatným předmětem řízení, není po právu. Závazek žalobkyně provést pro žalovanou dílo zanikl pro nemožnost plnění, neboť žalovaná tím, že neumožnila žalobkyni dílo dokončit a předat je žalované a namísto toho nechala dílo dokončit jinou osobou, zmařila provedení díla žalobkyní a učinila její závazek nesplnitelným. Tím tento závazek zanikl (§ 2006 obč. zák.). Základním předpokladem odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání. Žalobkyně neměla po zániku závazku právní povinnost dílo provést. Neprovedením díla se nedopustila porušení žádné své povinnosti. Nemohla z tohoto důvodu odpovídat žalované za škodu. Žalované nevzniklo ani právo na slevu z ceny díla, neboť jde o právo vyplývající z vad díla, které lze uplatnit teprve poté, co je dílo předáno. K předání díla však nedošlo. Okresní soud z těchto důvodů vzájemný návrh žalované v celém jeho rozsahu zamítl.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že závěr okresního soudu, že se žalobkyně nedopustila žádného protiprávního jednání, je nesprávný, nebo přinejmenším předčasný. Okresní soud odmítl provést důkazy navržené žalovanou, kterými by mohlo být prokázáno, že dílo neodpovídalo sjednaným parametrům (pevnost, mocnost). Znalecký ústav, který vyhotovil znalecký posudek, pevnost betonu nezkoumal. Přitom pevnost byla zkoumána za pomoci tzv. Schmidtovy zkoušky Ústavem stavebního zkušebnictví již 1. 7. 2020 a bylo zjištěno, že spadá to třídy C 20/25. Cena díla, která byla žalobkyni přiznána předcházejícím rozhodnutím, nezohledňuje kvalitu realizované betonové podlahy. Je třeba proto zjistit, jaké parametry má dodané dílo a ty poměřit s parametry dohodnutými. Přihlédnout je třeba i k tomu, že v podlaze je zabudováno elektrické drátkové vytápění, které znemožňuje pouze lokální opravu podlahy její výměnou. Zcela nesprávný je závěr okresního soudu, že byla dohodnuta únosnost podlahy 5 t/m2. Okresní soud vyšel jen z dopisu , tituly před jménem, , jméno FO, , který však byl odeslán až po vlastní betonáži. Navíc únosnost je kategorií odlišnou od pevnosti. Právě jen pevnost byla předmětem dohody. Nesprávný je i závěr okresního soudu, že žalobkyně užívá halu, v níž se podlaha nachází, neomezeně. Naopak na podlaze je barevně vyznačen prostor, kam nemohou těžké stroje. Provoz v hale je tak podstatně omezen. Žalovaná je nucena halu i přes její nedostatky používat z důvodu vlastní ekonomické existence. Totéž se týká i mocnosti podlahy. Zatím nebylo ověřeno, jakou výši betonová vrstva má. Důkaz o tom, že došlo ke změně smlouvy a vrstva byla snížena z 200 mm na 180 mm, podán nebyl. Není ani pravda, že zhotovení původně dohodnuté výšky 200 mm nebylo technicky možné, jelikož by při nájezdu na plochu vznikl schod. Ten by bylo možné řešit náběhem. Žalobkyně byla navíc povinná na eventuální technickou nemožnost zhotovit podlahu o výšce 200 mm žalovanou upozornit, což neučinila. Co bylo mezi účastníky ohledně parametrů podlahy dohodnuto, plyne ostatně z faktury, kterou žalobkyně své práce vyúčtovala a v níž tyto parametry uvedla shodně se smlouvou. Z toho vyplývá, že k žádné dodatečné změně smlouvy nedošlo. Žalovaná má právo na finanční kompenzaci toho, že dílo bylo zhotoveno v rozporu se smlouvou. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že okresní soud zjistil správně skutkový stav a věc posoudil správně i po právní stránce. Žádného procesního pochybení, jež by mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí, se nedopustil. Požadavek žalované na vypracování dalšího znaleckého posudku je neúčelný, parametry podlahy byly zjištěny a posouzeny posudkem již existujícím, který navíc nechala vypracovat sama žalovaná. Zcela zbytečné by bylo zjišťovat prostřednictvím nového znaleckého posudku, že tloušťka podlahy je 180 mm, když tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Stávajícím znaleckým Kloknerova ústavu byla posouzena i pevnost podlahy. Bylo jednoznačně prokázáno, že její únosnost činí 8,5 t/m2, což převyšuje únosnost dohodnutou (5 t/m2). Význam tzv. Schmidtovy zkoušky, jejíhož výsledku se žalovaná dovolává, byl zástupci Kloknerova ústavu zpochybněn. Tentýž ústav dospěl ve znaleckém posudku k závěru, že opravu podlahy by bylo možno provést i jen částečně (lokálně), nikoliv nutně celoplošně. Všechny technické otázky byly znaleckým posudkem Kloknerova ústavu zodpovězeny, o technickém stavu díla nejsou žádné pochybnosti. Dalšího posudku nebylo třeba. Podstatné je, že žalovaná znemožnila žalobkyni dílo dokončit, odmítala ji vpustit do areálu, od smlouvy neplatně odstoupila a údajnou vadu si nechala odstranit třetí osobou. Závazek žalobkyně dílo dokončit tak zaniklo. Žalovaná se nemůže za těchto okolností domáhat dalších domnělých nároků. Jak již uvedl odvolací soud v řízení o žalobě, nejsou splněny podmínky pro uplatnění nároků z vad díla, neboť dílo nebylo předáno a převzato. Okresní soud se v tomto řízení o vzájemném návrhu věnoval všem jednotlivým nárokům žalované, ani v jednom případě však neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalobkyně a tvrzenou újmou žalované. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným.

6. Nárok, který je předmětem tohoto řízení a který žalovaná uplatnila v původním řízení formou vzájemného návrhu vůči žalobkyni, odvozuje žalovaná téměř v celém jeho rozsahu od náhrady škody, kterou jí měla způsobit žalobkyně porušením její právní povinnosti. Z uvedeného plyne, že nezbytnou podmínkou úspěšnosti uplatnění takového nároku je existence závazku žalobkyně vůči žalované, z jehož porušení měla vzniknout žalované škoda.

7. Tento prvotní předpoklad vzniku nároku na náhradu škody však nebyl v souzené věci naplněn. Žalovaná odvozovala svůj nárok na náhradu škody z porušení závazku žalobkyně zhotovit pro ni řádně sjednané dílo (drátkobetonovou podlahu v letištním hangáru). Ačkoliv žalobkyně takový závazek skutečně původně měla, později v důsledku jednání žalované zanikl. Žalovaná totiž v průběhu provádění díla zabránila žalobkyni v přístupu na místo provádění díla a neumožnila jí dílo řádně dokončit, případně odstranit jeho dosavadní nedostatky. Namísto toho nechala dílo dokončit prostřednictvím jiných osob. Tím však zmařila provedení díla žalobkyní a závazek žalobkyně zhotovit dílo v důsledku toho zanikl (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23Cdo 4092/2007).

8. Uvedené závěry byly ostatně po skutkové i právní stránce podrobně popsány již v rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 7. 3. 2024 č.j. , spisová značka, vydaném ve věci týchž účastníků a týkajícím se téhož skutkového základu (téže smlouvy o dílo). Rozsudek byl vydán v řízení o žalobě, z něhož byl nyní projednávaný vzájemný návrh žalované vyloučen k samostatnému projednání. Rozsudek byl oběma účastnicím doručen a jeho obsah je jim znám. Ze závěrů uvedených v tomto předchozím rozhodnutí odvolacího soudu bylo proto třeba vycházet i při rozhodování této věci. Okresní soud tak učinil a odvolací soud shledal jeho postup správným.

9. Lze tedy shrnout, že zanikl-li závazek žalobkyně zhotovit dílo, neexistuje povinnost, z jejíhož porušení by mohla vzniknout žalované škoda. Ze strany žalobkyně nedošlo k porušení závazku zhotovit dílo. Nebyl tak dán základní předpoklad její odpovědnosti za škodu tvrzenou žalovanou (§ 2913 obč. zák.). Z tohoto důvodu musely být všechny nároky vznesené žalovanou z titulu náhrady škody způsobené vadným provedením díla zamítnuty.

10. Žalované nebylo možné vyhovět ani v části, v níž požadovala slevu z ceny díla. Sleva z ceny představuje jeden z nároků z vad díla, na které má objednatel díla právo až poté, co bylo dílo provedeno, tj. dokončeno a předáno objednateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29Odo 1067/2003). K tomu v daném případě ovšem nedošlo. Dílo předáno a převzato nebylo, proto ani nebylo možné domáhat se slevy z jeho ceny. Žaloba byla zamítnuta správně i v tomto rozsahu.

11. Na uvedených závěrech nemohly nic změnit ani odvolací námitky žalované. Ty se týkaly kvality části díla, již žalobkyně stačila provést, a jejího vlivu na hodnotu zhotovené věci. K těmto okolnostem však soud přihlížet nemohl, a to právě proto, že závazek žalobkyně dílo provést zanikl. Pokud tedy žalobkyně neměla povinnost dílo provést, a tak je třeba na vztah mezi účastnicemi nyní nahlížet, pak je zcela nerozhodné, jaké kvality byla ta jeho část, kterou stačila do zániku svého závazku zhotovit. Žalovaná se proto nemůže domáhat jakýchkoli nároků s poukazem na to, že dílo svými parametry a kvalitou neodpovídá smlouvě. Nedodržení smluvených parametrů či sníženou kvalitu díla by snad bylo možné zohlednit v předcházejícím řízení, jehož předmětem byl nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla dle § 2613 obč. zák., nikoliv však v tomto řízení, jehož předmětem je náhrada škody a sleva z ceny díla. Bylo již uvedeno výše, že žádný z těchto nároků žalované nepřísluší.

12. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, měla proto právo i na náhradu nákladů této fáze řízení.

14. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 15.780 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobkyně za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase , adresa, a zpět v celkové délce 222,6 km ve výši 2.185,67 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za šest ½ hodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 7.464,59 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně po zaokrouhlení na celé koruny 43.010 Kč.