47 Co 70/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou jméno sídlem adresa proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení částky 40 720,96 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2025 č. j. 8 C 116/2024-48

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba o zaplacení 40 720,96 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od , datum, 2021 do zaplacení a o zaplacení dalších 1 200 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2 037 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40 720,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, 2021 do zaplacení a dále 1 200 Kč (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 708 Kč (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná si objednala u žalobkyně provedení speciálních efektů při natáčení celovečerního filmu s názvem , název, . Původně mělo jít o 18 natáčecích dnů v rozmezí , datum, 2021. Celková odměna byla stanovena na 436 108 Kč. Natáčení ve skutečnosti trvalo jen jeden den, poté bylo ukončeno. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. , číslo, za uskutečněné natáčení celkem 90 720,96 Kč, od čehož však odečetla již dříve zaplacenou zálohu 50 000 Kč. Nadále se proto domáhala jen částky 40 720,96 Kč. Faktura byla splatná dne , datum, 2021. Okresní soud na tomto základě žalobě vyhověl. Vyúčtovanou částku shledal souladnou s rozsahem žalobkyní poskytnutého plnění i s údaji uvedenými v rozpočtu. Nepřisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou. Měl za to, že žalovaná dluh v této výši uznala, a to prostřednictvím dopisů, v nichž opakovaně žalobkyni přislíbila dlužnou částku uhradit. Následkem uznání dluhu se promlčecí lhůta prodloužila na dobu deset let od uznání dluhu a tato lhůta nestačila do podání žaloby proběhnout.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná. Namítala, že v daném případě nešlo o smlouvu o dílo, nýbrž jen o smlouvu o poskytnutí služeb. Žádné dílo ani nebylo žalované předáno, což je podmínkou nároku na zaplacení ceny díla. Rozpočet týkající se prvního natáčecího dne byl žalované zaslán týden po ukončení natáčení a činil 50 000 Kč. Tuto částku zaplatila žalovaná žalobkyni jako zálohu ještě před vlastním natáčením. Zaplacení této částky proto nemohlo představovat uznání dluhu. K zaplacení došlo předtím, než byla žalované doručena faktura za první natáčecí den. Žalovaná ani jinak nikdy dluh vůči žalobkyni neuznala. Za žalovanou byla oprávněna jednat jen její jednatelka, jakákoliv komunikace pana , jméno, se žalobkyní žalovanou nezavazovala. Uplatněné právo je proto promlčeno. Odměna ve výši 90 720,96 Kč za jeden den natáčení nikdy nebyla sjednána. Pokud by měl být vztah mezi účastnicemi posouzen jako smlouva o dílo, pak byla žalobkyně oprávněna požadovat cenu díla 436 108 Kč až po jeho dokončení, tj. po proběhnutí 18 natáčecích dnů. Pokud soud uvedl, že fakturovaná částka se týká natáčecího týdne od , datum, 2021, pak by žalobkyni vzniklo právo jen na 1/7 z této částky, neboť natáčení probíhalo jen jeden den. Správný není ani závěr, že fakturované částky odpovídají jednotlivým položkám z původního rozpočtu. Požadovaná částka neodpovídá ani průměru sjednané odměny na jeden natáčecí den. Žalovaná ve skutečnosti zaplatila žalobkyni dvojnásobek průměrné denní odměny počítané z celkově dohodnuté odměny a počtu natáčecích dnů. To by bylo možné vysvětlit vyšší ekonomickou náročností prvního natáčecího dne. Není ale důvod, aby žalobkyně požadovala téměř čtyřnásobek průměrné denní odměny. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání žalované obsahuje nová tvrzení a důkazy, které jsou v systému neúplné apelace nepřípustné a nelze k nim proto přihlížet. Pokud jde o pana , jméno, , ten běžně za žalovanou s žalobkyní jednal. Jednatelka žalované se od jeho jednání navíc nikdy nedistancovala. Jednání pana , jméno, proto žalovanou zavazovalo. Platbu 50 000 Kč sama žalovaná označila za zálohu. Tato platba tedy představuje uznání dluhu. Zavázala-li se žalovaná ve vzájemné komunikaci s žalobkyní k zaplacení doplatku odměny, pak se nemohl tento její projev vůle týkat jiné než vyúčtované částky. Jiný dluh žalovaná vůči žalobkyni nemá. Co se týče rozsahu poskytnutých služeb, žalovaná obdržela od žalobkyně jejich přesný rozpis, který až do podaného odvolání nerozporovala. Okresní soud proto ani neprovedl důkaz, který k tomuto svému tvrzení žalobkyně navrhla. Nesprávná je i úvaha, že odměna měla být vypočtena aritmetickým průměrem z celkové odměny připadající na jeden natáčecí den. Rozsah služeb, jejich náročnost i náročnost přípravy, včetně přípravy materiálové, se každý den lišil. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.

6. Rozhodnutí okresního soudu stojí zejména na závěru, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. Tím došlo mj. k prodloužení promlčecí lhůty o deset let, a právo uplatněné žalobou tudíž není promlčeno.

7. Odvolací soud nepovažuje závěr okresního soudu, že došlo k uznání dluhu, za správný. Okresní soud jej učinil na základě vzájemné korespondence účastníků, v jejímž rámci žalovaná opakovaně ujišťovala žalobkyni, že dluh v blíže uvedených termínech uhradí, a to jakmile bude mít k dispozici potřebné finanční prostředky. Jednalo se o elektronicky psané dopisy (e-maily) ze dne , datum, , , datum, a , datum, 2021. Žádný z těchto dopisů však nesplňuje nároky, které zákon, odborná (komentářová) literatura i judikatura Nejvyššího soudu na úkon uznání dluhu klade.

8. Podmínkou platného uznání dluhu je totiž uvedení jeho důvodu a výše (§ 2053 obč. zák.). V žádném ze zmíněných dopisů není ohledně důvodu a výše dluhu ani zmínka. Není v nich dokonce označena ani faktura, jíž byl dluh žalobkyní žalované vyúčtován, a z níž by eventuálně mohly být důvod a výše dluhu, k nimž se uznání vztahuje, vyvozeny. Pouze obecné použití výrazu faktura, bez jejího bližšího označení, nemohlo požadavek určitosti uznání (důvodu a výše dluhu) naplnit.

9. Není přitom rozhodné, zda samotným účastníkům řešeného právního vztahu byly oba zmíněné parametry známy. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, důvod a výše dluhu musí být v uznání explicitně vyjádřeny tak, aby byly seznatelné pro každého, kdo se s listinou, na níž je uznání zachyceno, seznámí. Nestačí proto, jsou-li účastníkům právního vztahu důvod dluhu a jeho výše známy, pokud zároveň nevyplývají z vlastního uznávacího projevu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1251/2006, 33 Odo 779/2002 nebo 23 Cdo 4603/2009).

10. Písemnosti, z nichž okresní soud uznání dluhu v nyní souzeném případu dovodil, těmto nárokům nevyhovují, jak již bylo uvedeno výše. K platnému uznání dluhu již z tohoto důvodu nedošlo. Nebylo proto ani třeba blíže se zabývat otázkou, zda jednání osob píšících dopisy bylo možné považovat za jednání samotné žalované, ani zda vlastní obsah sdělení, jehož podstatou byl příslib úhrady dluhu, naplňuje znaky jeho uznání.

11. Skutečnost, že k uznání dluhu nedošlo, má pak bezprostřední vliv na posouzení otázky promlčení uplatněného práva. Nedošlo totiž k prodloužení promlčecí lhůty o dalších 10 let ve smyslu § 639 obč. zák. a promlčecí lhůta zůstala ve smyslu § 629 odst. 1 obč. zák. toliko tříletá. I kdyby její běh započal až datem splatnosti uvedeným na faktuře vystavené žalobkyní, tedy , datum, 2021, skončil by běh promlčecí lhůty , datum, 2024. Žaloba však byla podána až , datum, 2024, tedy po marném uběhnutí promlčecí lhůty. Žalobou uplatněné právo tedy bylo promlčeno a námitka promlčení byla vznesena oprávněně. Žalovaná za daných okolností nebyla povinna plnit, a soud proto nemohl žalobě vyhovět (§ 609, § 610 odst. 1 obč. zák.).

12. Názoru žalobkyně, že námitka promlčení byla s ohledem na předchozí chování žalované vznesena v rozporu s dobrými mravy a jako k takové k ní nelze tudíž přihlížet, odvolací soud přisvědčit nemohl. Judikatura sice připustila, že i námitku promlčení lze posuzovat z hlediska dobrých mravů (25 Cdo 4579/2008, II. ÚS 2062/14), avšak závěr, že k promlčení nelze přihlédnout, protože dovolání se promlčení odporuje dobrým mravům, může být učiněn jen zcela výjimečně, odůvodňují-li to mimořádné okolnosti případu. Žádné takové však nebyly v nyní posuzovaném případě shledány. Žalovaná v průběhu roku 2021 několikrát žalobkyni přislíbila plnění, nikdy však svůj slib nedodržela. Není známo, že by takový slib vůči žalobkyni zopakovala kdykoli v následujících letech. Žalobkyně tedy měla a mohla na danou situaci příslušným způsobem reagovat. Na podání žaloby měla čas téměř další tři roky. Pokud tak do skončení promlčecí lhůty neučinila, nelze to přičítat jednání žalované motivované zastřeným úmyslem dosáhnout promlčení, nýbrž jen liknavosti žalobkyně při ochraně jejího práva. Za těchto okolností nelze žalované právo uplatnit námitku promlčení upřít.

13. Odvolací soud nemohl přisvědčit žalobkyni ani v jejím názoru, že mezi účastnicemi byla uzavřena ve smyslu § 647 obč. zák. dohoda o mimosoudním jednání, v jejímž důsledku došlo ke stavení promlčecí lhůty. Z žádného konkrétního údaje obsaženého ve spise existence takové dohody nevyplývá. Podstatou výše zmíněných e-mailů žalované není nic jiného než sdělení, že žalovaná aktuálně nemá dostatek finančních prostředků na úhradu dluhu, včetně příslibu úhrady dluhu poté, co jí budou potřebné peněžní prostředky od producentů filmu poskytnuty. Uvedené dopisy nelze interpretovat tak, že představují dohodu o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka, ani tak, že jsou důkazem probíhajících jednání ve smyslu citovaného ustanovení. Z dopisů plyne, že žalovaná o právu žalobkyně na zaplacení účtované odměny nepochybuje, nebylo tedy ani o čem mimosoudně jednat. K stavení promlčecí lhůty z tohoto důvodu nedošlo.

14. Stejně tak nedošlo ke stavení promlčecí doby podle § 650 obč. zák. Žalovaná sice žalobkyni opakovaně slíbila, že dluh uhradí, vždy ale tento svůj slib vázala na okolnost, že jí budou poskytnuty od producenta filmu potřebné peněžní prostředky, a nikdy tento svůj postoj před žalobkyní netajila. Ze všech jejích dopisů též vyplývá, že prozatím se jí potřebných prostředků nedostává. Takové jednání však samo o sobě nelze kvalifikovat tak, že žalovaná uvedla žalobkyni lstivě v omyl. Z uvedených dopisů ani z žádné jiné okolnosti, která by vyšla v řízení najevo, nelze dovodit, že žalovaná od počátku neměla v úmyslu žalobkyni cokoliv platit, ač se snažila vytvořit opačný dojem, případně že již při psaní dopisů věděla, že žádné prostředky od producentů filmu, z nichž by byla schopna dluh vůči žalobkyni uhradit, nedostane. Takové jednání by patrně bylo možné považovat za lstivé uvedení žalobkyně v omyl, z obsahu spisu se však nepodává, že by právě o takové jednání ze strany žalované šlo.

15. Nepřípadným shledal odvolací soud i poukaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1126/2003 učiněný při jednání před odvolacím soudem. Z uvedeného rozhodnutí mj. plyne, že k určitosti uznávaného dluhu nepostačilo dokonce ani uvedení jeho konkrétní výše, a to i přesto, že uznání bylo posuzováno podle tehdy platného obchodního zákoníku, který kladl na projev uznání mírnější nároky než současný občanský zákoník. V nyní posuzovaném případě, který se řídí přísnější úpravou, nebyla v projevu, z něhož žalobkyně uznání dovozuje, výše dluhu uvedena vůbec.

16. Uznaní dluhu nebylo konečně možné dovodit ani ze skutečnosti, že žalovaná zaplatila žalobkyni předem zálohu 50 000 Kč. Stalo se tak na základě jiné faktury, než ze které je dovozován žalobou uplatněný nárok, a předtím, než byla faktura, z níž je žalováno, vystavena. Poskytnutí zálohy tak nelze považovat za uznání dluhu, neboť ten v době placení zálohy ještě ani neexistoval.

17. Lze tedy závěrem shrnout, že k uznaní dluhu ze strany žalované nedošlo, promlčecí lhůta nebyla v důsledku uznání prodloužena a žalobkyně uplatnila své právo u soudu v době, kdy základní tříletá promlčecí lhůta uplynula. Žalobou uplatněné právo proto nebylo možné žalobkyni přiznat.

18. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před okresním soudem.

20. Žalovaná v řízení nebyla zastoupena, náklady se zastoupením jí tedy nevznikly. Před okresním soudem jí nevznikly ani žádné jiné náklady. V řízení před odvolacím soudem spočívaly náklady žalované v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 037 Kč. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žádné z účastnic a v rámci náhrady nákladů odvolacího řízení uložil žalobkyni zaplatit žalované 2 037 Kč.