47 CO 72/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená opatrovnicí titul jméno jméno , advokátkou sídlem adresa proti žalovaným: 1. titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. osobní údaje žalovaného anonymizováno stát. instituce , IČO sídlem adresa zastoupená anonymizováno 7 slov Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 10 381 154,30 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2021 č. j. 8 C 296/2020-173

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1/ náklady odvolacího řízení ve výši 117 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2/ náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných zavázaných společně a nerozdílně domáhala zaplacení částky 10 381 154,30 Kč (výrok I). Žalobkyni uložil nahradit náklady řízení ve výši 176 999 Kč žalovanému 1/ a ve výši 900 Kč žalované 2/, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III).

2. Žalobkyně požadovala předmětnou částku z titulu náhrady škody. Tvrdila, že prvý žalovaný coby insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] porušil svou povinnost tím, že sepsal označené movité věci žalobkyně pod položkami M1 až M9 do majetkové podstaty dlužníka, z níž později byly vyloučeny na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Za tuto škodu spoluodpovídá z důvodu vydání zmíněného nezákonného rozsudku Městského soudu v Praze druhá žalovaná, která zanedbala dohlédací činnost na insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba] vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Požadovaná částka představovala ušlý zisk žalobkyně ve výši 8 640 000 Kč, dále škodu způsobenou soudně uloženou povinností platit leasingové splátky v celkové výši 311 154,30 Kč s příslušenstvím (ač žalobkyně předmětná vozidla nemohla užívat a neměla z nich užitek), dále škodu ve formě náhrady za zaplacenou smluvní pokutu 200 000 Kč a za přeložení nákladu 150 000 Kč a konečně nájemné za náhradní vozidlo ve výši 1 080 000 Kč.

4. Oba žalovaní namítli promlčení uplatněného nároku s tím, že ke vzniku škody došlo již v roce 2015 a k podání žaloby až 3. 9. 2020. Ještě před podáním žaloby dne 5. 9. 2019 žalobkyně bezúspěšně uplatnila u žalované 2/ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (viz č. l. 9 spisu).

5. Okresní soud vyšel z toho, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven žalovaný 1/. V březnu 2015 žalovaný 1/ zjistil, že žalobkyně resp. bývalý jednatel [jméno] [příjmení] nabízí na veřejném portálu k prodeji předmětné automobily a přívěsy. Dne 16. 4. 2015 resp. 23. 4. 2015 žalovaný 1/ sepsal do majetkové podstaty pod položkami M1 až M9 tyto movité věci žalobkyně (zkráceně: nákladní a osobní automobily, tahač návěsů, návěs).

6. Rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 27. 4. 2015 byla předmětná vozidla uložena do úschovy [název soudu], neboť probíhalo vyšetřování rozsáhlé trestné činnosti provozování autodopravy podvodným způsobem, podvodného lákání zboží a podezření ze spáchání přečinu poškozování věřitele. Toho se měli dopustit bývalí jednatelé společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] (dříve též jednatel a společník žalobkyně) a [jméno] [příjmení], kteří vyvedli veškerý majetek ze společnosti smlouvami o postoupení pohledávek a o prodeji veškerého hmotného i nehmotného majetku včetně vozového parku dne 18. 6. 2013 zjevně fiktivním prodejem žalobkyni (tehdy [jméno] [příjmení] byl zaměstnancem žalobkyně a jednatelkou byla jeho přítelkyně [jméno] [příjmení]). Poté se stal jednatelem zadlužené společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], po němž bylo vyhlášeno pátrání, současně [jméno] [příjmení] disponoval generální plnou mocí k zastupování společnosti.

7. K některým z položek pojatým do soupisu uplatnila nárok společnost [právnická osoba] žalobou vůči prvému žalovanému o vyloučení movitých věcí sepsaných pod položkami M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9 ze soupisu majetkové podstaty. Předtím tato leasingová společnost odmítla žalovanému 1/ poskytnout listiny. Po obsáhlém dokazování Městský soud v Praze vylučovací žalobu zamítl, odvolací Vrchní soud v Praze však jeho rozsudek změnil a žalobě vyhověl (citováno pod bodem 2 odůvodnění).

8. K právnímu posouzení okresní soud citoval ust. § 37 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ I. Z.“). Zmínil, že insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

9. Na základě vznesené námitky promlčení shledal okresní soud uplatněný nárok promlčeným. Uvedl, že právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let od vzniku škody. Pokud žalobkyně podala žalobu až 3. 9. 2020 a tvrdila, že movité věci byly sepsány v majetkové podstatě do 5. 9. 2017 a v soudní úschově byly do 18. 4. 2018, pak nejpozději škoda žalobkyni vznikala do 18. 4. 2018 a od tohoto data marně uplynula dvouletá subjektivní lhůta.

10. Okresní soud dále uzavřel, že v souzené věci žalovaný 1/ postupoval při soupisu předmětných vozidel do majetkové podstaty s odbornou péčí a v souladu s insolvenčním zákonem. Zjištěné okolnosti případu, jimiž byly nestandardní transakce ve společnosti dlužníka, změny v osobách statutárních orgánů a propojenost dlužníka a žalobkyně, nasvědčovaly snaze vyvést majetek ze společnosti dlužníka s úmyslem zkrátit věřitele. Dlužník ještě v květnu 2013 disponoval majetkem přes 20 mil. Kč, avšak„ [jméno] [příjmení]“ veškerý majetek vyvedl. V insolvenčním řízení bylo vydáno předběžné opatření, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zdržet se zcizení a zatížení nebo jiného právního jednání směřujícího ke snížení hodnoty movitých věcí nabytých od dlužníka, zejména motorových vozidel (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]; tj. věci zahrnuté do soupisu majetkové podstaty). Insolvenční správce zcela správně pojal předmětná vozidla do soupisu a zákonem předvídaným způsobem se leasingová společnost coby žalující domáhala jejich vyloučení. V incidenčním sporu nakonec uspěla, když vrchní soud změnil zamítavý prvoinstanční rozsudek. Do té doby byla vozidla pojata do soupisu oprávněně a prvý žalovaný jejich soupisem neporušil žádnou povinnost dle insolvenčního zákona.

11. Okresní soud rovněž neshledal porušení povinnosti žalované 2/ spočívající v nesprávném úředním postupu. Insolvenční zákon upravuje možnost podání vylučovací žaloby jakožto ochranu vlastnického práva třetí osoby. Podle žalobkyně měl insolvenční soud hned po podání vylučovací žaloby dát pokyn správci k vynětí vozidel ze soupisu. Přitom až pravomocné rozhodnutí soudu stanoví, zda byl majetek sepsán důvodně či nikoli. Pokud třetí osoba prokáže v řízení o vylučovací žalobě své vlastnické právo a soud takové věci vyloučí ze soupisu majetku, neznamená to, že postup insolvenčního správce nebyl v souladu s insolvenčním zákonem (§ 10 odst. 2 I. Z.). V souzené věci nebylo prokázáno, že insolvenční soud zanedbal dohlédací činnost. A pokud žalobkyně poukazuje na nezákonný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zprvu zamítnuta žaloba o vyloučení movitých věcí z podstaty, rovněž se nejedná o způsobilý odpovědnostní titul – tento rozsudek nikdy nenabyl právní moci ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

12. Proti rozsudku včas podala odvolání žalobkyně. Navrhla jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Předně vytýkala, že okresní soud neprovedl navržený důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], jímž by prokázala svá tvrzení, a byl by řádně zjištěn skutkový stav. Dále vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Prvý žalovaný a tím i druhá žalovaná se zjevně dopustili porušení svých povinností. A správné není ani posouzení otázky promlčení nároku. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do dvou let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti, nejpozději však do tří let od vzniku škody. O počátku běhu subjektivní promlčecí doby nic nevypovídá datum právní moci rozhodnutí o vyloučení věcí, ani datum ukončení soudní úschovy. Nebylo prokázáno, že žalobkyně se již 5. 9. 2017 resp. 18. 4. 2018 dozvěděla o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá.

13. Prvý žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Zcela se ztotožnil se závěry okresního soudu. Žalobkyně ani v odvolání neuvádí ničeho nového. Svědek [jméno] [příjmení] (bývalý jednatel žalobkyně) vykonává trest odnětí svobody. K promlčení práva na náhradu škody došlo uplynutím jak subjektivní, tak i objektivní lhůty, když dle tvrzení samotné žalobkyně došlo ke vzniku škody v roce 2015.

14. Druhá žalovaná navrhla rovněž rozsudek potvrdit. Nebylo prokázáno zanedbání dohlédací činnosti insolvenčního soudu vedoucí k odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup. Ani zde neexistuje rozhodnutí, které by bylo po nabytí právní moci pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb.

15. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, při nařízeném jednání. Odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

16. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Učinil správná a dostačující (výše popsaná) skutková zjištění, s nimiž se ztotožňuje i odvolací soud. Pouze pro stručnost odůvodnění na ně odkazuje. Žalobkyni nárok správně nepřiznal předně proto, že jej po právní stránce posoudil jako promlčený.

17. Okresní soud se nadto zabýval i samotným tvrzeným porušením právních povinností žalovanými, v jejichž důsledku měla žalobkyni vzniknout škoda. K tomuto se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 4013/2015 podává, že dovolává-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě zamítne, aniž by zkoumal, zda žalobou uplatněné právo existuje či nikoliv. To platí u práva na náhradu škody i v případech, kdy není ještě prokázána odpovědnost za škodu nebo výše škody. K posouzení okolností významných pro délku a počátek běhu promlčecí doby je zpravidla nezbytné vyjasnit si povahu uplatněného nároku, tj. v čem spočívá žalobou tvrzená škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhá. Otázku, zda námitka promlčení byla žalovanými uplatněna důvodně, soud zkoumá ve vztahu k žalobním tvrzením (k žalobkyní uváděným skutkovým okolnostem případu), případně ve vazbě na zjištěný skutkový stav věci.

18. Žalobkyně v souzené věci uplatnila nárok na náhradu škody odvozený od tvrzeného porušení povinností žalovaných dle insolvenčního zákona a dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétně na náhradu škody, jež jí měla být prvým žalovaným způsobena nesprávným soupisem movitých věcí žalobkyně do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] a dále druhou žalovanou způsobena zamítavým rozhodnutím prvoinstančního insolvenčního soudu v řízení o vylučovací žalobě a nesprávným úředním postupem, kdy insolvenční soud zanedbal dohled ve vztahu k prvému žalovanému, v důsledku čehož žalobkyni vznikla újma v zažalované výši. Dle názoru krajského soudu bylo náležitě vyjasněno, v čem spočívá tvrzená škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá.

19. Pokud žalobkyně nárok odvíjí od insolvenčního řízení, obsahuje insolvenční zákon speciální úpravu promlčení. Odpovědnost insolvenčního správce na náhradu škody nebo jiné újmy dle § 37 odst. 4 I. Z. se promlčí: a) (v subjektivní lhůtě) za 2 roky poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, b) nejpozději však (v objektivní lhůtě) za 3 roky od skončení insolvenčního řízení, c) a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl správce pravomocně odsouzen, nejpozději (v objektivní lhůtě) za 10 let od skončení insolvenčního řízení.

20. Pokud jde o tvrzenou spoluodpovědnost státu, pak se podle § 32 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2).

21. K řešené právní otázce počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty poškozené žalobkyni odvolací soud dodává s odkazem na § 619 an. o. z. následující. K tomu okresní soud správně předeslal, že je nerozhodné, zda se právo na náhradu škody promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě nebo v promlčecí lhůtě objektivní; obě lhůty počínají běžet a končí nezávisle na sobě, přičemž marným uplynutím jedné z nich se nárok na náhradu škody promlčí, i když druhá neskončila.

22. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Ustanovení § 620 odst. 1 o. z., které upravuje počátek subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody nebo újmy, navazuje na ustanovení § 619 o. z.

24. Jak se podává z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněného pod číslem 91/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení § 619 o. z. upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. Po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou.

25. Ze skutkových zjištění v projednávané věci vyplynulo, že [stát. instituce] příkazem ze dne 31. 3. 2015 odňala předmětné movité věci žalobkyni na základě trestního oznámení žalovaného 1/ a uložila je do soudní úschovy. Již dne 2. 4. 2015 vydal insolvenční soud dlužníka předběžné opatření, jímž žalobkyni zakázal dispozici s předmětnými věcmi a uložil jí podat odpůrčí žaloby. Soupis majetkové podstaty, do něhož byly předmětné věci žalobkyně pod položkami M1 až M9 prvým žalovaným zahrnuty, byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 17. 4. 2015 a žalobkyně byla o soupisu vyrozuměna dne 28. 4. 2015. Přinejmenším k tomuto dni tak žalobkyně zjistila (nebo měla a mohla zjistit), která konkrétní osoba by pravděpodobně mohla nést odpovědnost za vzniklou škodu a rovněž její výši, neboť soupis obsahoval ocenění jednotlivých položek. Proto počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody třeba stanovit tento den. Pak dvouletá promlčecí lhůta ve smyslu § 619, § 620 odst. 1 o. z. a § 37 odst. 4 I. Z. skončila žalobkyni dnem 28. 4. 2017 a uplynula marně, neboť žaloba byla podána dne 3. 9. 2020.

26. A jde-li o počátek subjektivní tříleté promlčecí lhůty pro uplatnění nároku vůči druhé žalované z důvodu odpovědnosti za nezákonný nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žaloby o vyloučení některých z daných položek z majetkové podstaty dlužníka, tak ta počala běžet přinejmenším od zveřejnění tohoto rozsudku ve veřejnosti dostupném insolvenčním rejstříku [název soudu] v části„ Incidenční spory“ dne [datum rozhodnutí] (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Tudíž dnem 9. 1. 2020 skončila a uplynula rovněž marně. A marně uplynula též pro případ nedbalého dohledu insolvenčního soudu, který ihned po podání zmíněné vylučovací žaloby dne 28. 5. 2015 nedal správci pokyn k vynětí předmětných věcí ze soupisu bez ohledu na probíhající řízení. V insolvenčním rejstříku byla podaná žaloba zveřejněna dne 1. 6. 2015. Minimálně od tohoto data žalobkyně věděla o nedbalém úředním postupu, o pravděpodobné výši škody věděla ze soupisu majetkové podstaty. Znala tedy skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit vznik škody a přibližně i její rozsah, a měla též informace, na základě nichž mohla usoudit, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná.

27. S přihlédnutím k uvedenému byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen, a to včetně závislých nákladových výroků, které jsou rovněž v souladu se zákonem (§ 219 o. s. ř.).

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela procesně úspěšní žalovaní zde mají právo na náhradu nákladů. U žalovaného 1/ sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 48 460 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání) a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 7 bod 7, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v pl. znění), což s připočtením DPH v sazbě 21 %, tj. 20 479 Kč činí celkem 117 999 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady žalované 2/ pak představuje paušální částka za tři úkony po 300 Kč – příprava, vyjádření, účast u jednání dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).