8 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , IČO adresa: adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného 2) země - stát. instituce , IČO sídlem adresa o zaplacení částky 10 381 154,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných 1), 2) zavázaných společně a nerozdílně zaplacení částky 10 381 154,30 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 176 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného 1).</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 381 154,30 Kč. V žalobě uvedl, že u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o úpadku a způsobu řešení úpadku dlužníka [právnická osoba], [IČO], usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1). Dne 15. 4. 2015 provedl žalovaný č. 1 soupis majetkové podstaty dlužníka, doplněný dne 1. 6. 2015, do které zahrnul i tyto movité věci pod položkami M1 - M9, tj.: 1) položka M1 – nákladní automobil – valníkový, značka Scania, typ: R420LB6X2, [příjmení]: [anonymizováno], barva: červená – metal, rok 2007, [registrační značka], 2) položka M2 – nákladní automobil – valníkový značka DAF, typ: FAR-GV XF105.41, [příjmení]: [anonymizováno], barva: modrá – základní, rok 2007, [registrační značka], 3) položka M 3 – nákladní automobil – valníkový, zn. DAF, typ. FA LF 45.220 E 14, [anonymizováno]: [anonymizováno], červená – základní, r. 2005, SPZ [anonymizována dvě slova] [číslo] 4) osobní automobil zn. Audi, typ 5A B8, [anonymizováno]: [anonymizováno], barva červená metal, r. 2010, [registrační značka] 5) položka M5 – osobní automobil, zn. Škoda, typ: Superb 3T 2,0 TDi Kombi, [anonymizováno: [anonymizováno], barva: černá - metal, rok 2012, [registrační značka], 6) položka M6 – přívěs – nákladní – valníkový, zn. Schmitz. Typ: ZCS 18, [anonymizováno]: [anonymizováno] [anonymizováno], barva: stříbrná, rok 2007, [registrační značka], 7) položka M7 – přívěs – nákladní – valníkový, zn. Hipocar, typ: HTV 18-771SN-B1, [anonymizováno]: [anonymizováno], barva: stříbrná, rok 2007, [registrační značka], 8) položka M8 – nákladní automobil – tahač návěsů, zn. Volvo, typ: FH13 460 42T FH 42 TB, [anonymizováno]: [anonymizováno], barva: bílá, rok 2012, [registrační značka], 9) položka M9 – návěs – nákladní, zn. Schmitz Cadrgobull, typ: SCS 24/L, [anonymizováno: [anonymizováno] [bankovní účet], barva: stříbrná, rok 2012, [registrační značka]

2. Žalovaný 1) dále podal trestní oznámení, na základě kterého Policie ČR, Krajské ředitelství policie Kraje [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. KRPJ [číslo] [rok] [číslo] provedla úkony dle § 79 trestního řádu a movité věci příkazem ze dne 31. 3. 2015 odňala. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byly tyto movité věci sepsané pod položkami M1, M5, M4, M6, M3, M2, a M7 uloženy do úschovy Okresního soudu v Jihlavě. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byly uloženy do úschovy u Okresního soudu v Jihlavě i zbývající movité věci. Dne 28. 5. 2015 podal vlastník motorových vozidel pod položkami M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9 - společnost [právnická osoba] [IČO] k Městskému soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal vyloučení majetku z majetkové podstaty (konkr. položek M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta. Na základě odvolání vlastníka byl Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] změněn tak, že movité věci pod položkami M1, M2, M5,M6, M7, M8 a M9 byly vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka. Movité věci pod položkami M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9 byly na základě uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze uvolněny ze soudní úschovy až v dubnu 2018. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci dne 5. 9. 2017. Žalobce tvrdí, že movité věci pod položkami M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9 byly od 31. 3. 2015 do dubna 2018 zajištěny v soudní úschově na základě odnětí provedeného policejním orgánem (zahájeného na základě trestního oznámení podaného žalovaným 1), respektive od 15. 4. 2015 do 5. 9. 2017 byly neoprávněně zapsány do majetkové podstaty dlužníka. Po uvedenou dobu, tj. od 31. 3. 2015 do dubna 2018 s nimi nebylo možno nakládat a užívat je k obvyklému účelu, tj. k jízdě po pozemních komunikacích a k přepravě věcí. Žalobci vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaný 1) jako insolvenční správce, tu způsobil porušením svých povinností při výkonu funkce. Žalovaný 1) tyto movité věci neoprávněně zahrnul do majetkové podstaty dlužníka, čímž žalobce, který měl tyto movité věci v užívání na základě leasingových smluv, uzavřených s vlastníkem, zcela znemožnil tyto věci užívat. Žalobce však byl nadále zavázán z uzavřených leasingových smluv, movité věci nemohl užívat a tím generovat zisk. Navíc byl nucen uhradit smluvní pokutu svému smluvnímu partnerovi, čímž mu byla způsobena další škoda. Pokud by žalovaný 1) předmětné movité věci do majetkové podstaty dlužníka nezahrnul, žalobce by mohl tyto movité věci řádně užívat a žádná škoda by mu tím pádem nevznikla. Za tuto škodu však vedle žalovaného 1) spoluodpovídá i žalovaný 2), neboť činnost žalovaného 1) jakožto insolvenčního správce, byla pod dohledem insolvenčního soudu – Městského soudu v Praze. Dle ustanovení § 10 insolvenčního zákona platí, že insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení mj. průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisících. Insolvenční soud se nejpozději z podané žaloby vlastníka o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty ze dne 26. 5. 2015 dozvěděl, že movité věci pod položkami M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9 nespadají do majetkové podstaty dlužníka a mají z ní být vyloučeny. Bylo povinností insolvenčního soudu vydat takové opatření (pokyn), aby žalovaný 1) (jakožto insolvenční správce dlužníka) tyto položky z majetkové podstaty dlužníka vyňal. To však insolvenční soud neučinil, naopak svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobu o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka zamítl. Tím nezákonné rozhodnutí, respektive nezákonný postup žalovaného 1) posvětil. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, přičemž se jedná jednak o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a také nesprávným úředním postupem. A právě v tomto případě, kdy insolvenční správce porušil své povinnosti a současně došlo k selhání dohledací činnosti insolvenčního soudu, v důsledku čehož vznikla škoda, je třeba tuto situaci kvalifikovat jako nesprávný úřední postup, a tudíž žalobce dovozuje odpovědnost státu. Žalobce má za to, že existuje příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti insolvenčního správce a vznikem škody, ale současně také mezi porušením povinnosti insolvenčního soudu a vznikem škody. K příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti insolvenčního soudu a vznikem škody, žalobce uvádí, že dle ustanovení § 10 insolvenčního zákona platí, že insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení mj. průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisících. Jak již žalobce uvedl, insolvenční soud se nejpozději z podané žaloby vlastníka o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty ze dne 26. 5. 2015 dozvěděl, že movité věci nespadají do majetkové podstaty dlužníka, neboť jsou ve vlastnictví vlastníka, a že z ní mají být vyloučeny. Bylo tudíž povinností insolvenčního soudu vydat takové opatření (pokyn) vůči žalovanému 1), aby žalovaný 1) jakožto insolvenční správce dlužníka tyto položky z majetkové podstaty dlužníka vyňal. To však insolvenční soud neučinil, naopak svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobu o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka zamítl. Tím nezákonné rozhodnutí, respektive nezákonný postup žalovaného č. 1 vlastně potvrdil a umožnil další přetrvávání nezákonného stavu. Insolvenční soud porušil svou dohledací povinnost a zamítnutím žaloby vlastníka o vyloučení věcí z majetkové podstaty umožnil další trvání protiprávního stavu – setrvání předmětných movitých věcí v soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tím žalobkyni způsobil škodu. Předmětná vozidla byla ve vlastnictví vlastníka s tím, že dlužník je měl v užívání na základě leasingových smluv. V roce 2013 došlo k převodu všech leasingových smluv na žalobce. Leasingové smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a vlastníkem byly ukončeny dne 18. 6. 2013 a téhož dne byly mezi vlastníkem, jakožto prodávajícím a dlužníkem, jako kupujícím, uzavřeny kupní smlouvy, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětným vozidlům. Dne 18. 6. 2013 byla mezi dlužníkem, jakožto prodávajícím a žalobcem jakožto kupujícím, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl mj. převod vlastnického práva k předmětným vozidlům. Dne 18. 6. 2013 byly mezi vlastníkem, jakožto kupujícím a žalobcem, jakožto prodávajícím, uzavřeny kupní smlouvy [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizováno] [rok], [číslo], jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětným vozidlům na vlastníka. Dne 18. 6. 2013 byly mezi vlastníkem, jakožto poskytovatelem leasingu a žalobcem, jakožto příjemcem leasingu, uzavřeny leasingové smlouvy [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizováno] [rok], [číslo], jejichž předmětem byl leasing předmětných vozidel. Z výše uvedených transakcí vznikly tyto závazky a pohledávky: 1) pohledávka vlastníka na úhradu kupní ceny ve výši 5 366 773 Kč vůči dlužníkovi, 2) pohledávka dlužníka na úhradu kupní ceny ve výši 5 941 100 Kč vůči žalobci, 3) pohledávka žalobce na úhradu kupní ceny ve výši 5 366 773 Kč vůči vlastníkovi s tím, že pohledávka vlastníka za dlužníkem byla dne 18. 6. 2013 postoupena na žalobce za úplatu ve výši 5 366 773 Kč, přičemž proti pohledávce vlastníka na zaplacení této úplaty byla započtena pohledávka žalobce na úhradu kupní ceny vůči vlastníkovi. Z těchto skutkových okolností je zřejmé, že všechny úkony učiněné dne 18. 6. 2013 byly činěny ve vzájemném kontextu za účelem dosažení dohodnutého výsledku a jsou na sobě navzájem závislé ve smyslu § 275 odst. 2 obchodního zákoníku. Žalovaný č. 1 měl za to, že tyto transakce byly zastíracími právními úkony a že předmětná vozidla ve skutečnosti jsou ve vlastnictví dlužníka. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ([spisová značka]) však bylo potvrzeno, že se jednalo o platné právní úkony, že předmětná vozidla nejsou ve vlastnictví dlužníka, ale že jsou ve vlastnictví vlastníka. Škodu dle žalobce představuje škoda způsobená povinností zaplatit leasingové splátky a další náklady spojené s leasingem, tj. částku ve výši 86 352,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 352,50 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % a náhradu nákladů řízení ve výši 27 074,20 Kč, tj. celkem 113 426,70 Kč + příslušenství (na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 1. 2020 č. j. 39 C 218/2019 – 42), částku 22 928,50 Kč s úrokem z prodlení ve výš 0,1% denně z částky 22 928,50 Kč od 28. 10. 2018 do zaplacení, a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 537,30 Kč od 8. 8. 2015 do 11. 10. 2018 a náhradu nákladů řízení ve výši 14 954 Kč, tj. celkem 38 419,80 Kč (na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a částku 120 335,50 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení ve výši 38 972,30 Kč, tj. celkem 159 307,80 Kč (na základě rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobce je tak povinen zaplatit vlastníku z titulu uzavřených leasingových smluv celkem 311 154,30 Kč s příslušenstvím, a to přestože z předmětných vozidel, na která se leasingy vztahovaly, neměl žádný užitek, neboť byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka a žalobce je nemohl užívat. Postupem žalovaného 1) a žalovaného 2) tak žalobci vznikla škoda ve výši 311 154,30 Kč s příslušenstvím. Dále žalobce požaduje škodu ve formě ušlého zisku ve výši 8 640 000 Kč, kterou dovozuje ze znaleckého posudku. Žalobce rovněž uplatňuje škodu ve formě zaplacené smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč a škodu ve formě nákladů na přeložení nákladu ve výši 150 000 Kč, dále škodu ve formě nájemného za náhradní vozidlo ve výši 1 080 000 Kč. Žalovaný 1) a žalovaný 2) tak žalobci způsobili škodu v celkové výši 10 381 154,30 Kč. Žalobce nárok na náhradu škody uplatnil vůči žalovanému 2) písemnou žádostí ze dne 5. 9. 2019, na kterou však žalovaný 2) reagoval tak, že náhradu škody neposkytne.

3. Žalovaný 1) s žalobou nesouhlasil (č. l. 113 spisu) a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ve svém písemném vyjádření uvedl, že žalovaný 1) je insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ dlužník“), když do této funkce byl ustanoven na základě usnesení Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaný 1) sporuje, že by při výkonu funkce insolvenčního správce porušil své povinnosti. Žalobce nikdy v minulosti nesdělil žalovanému 1), a ani Městskému soudu v Praze, jako insolvenčnímu soudu v řízení sp. zn. [spisová značka], že by mělo docházet ke škodě na jeho majetku a neučinil nic, co by mohlo vést k jinému průběhu insolvenčního řízení. Žalobce v článku V. žaloby zevrubně popisuje celkem 5 dílčích nároků na náhradu škody, které měly vzniknout v roce 2015, a které mají být v příčinné souvislosti s úkony žalovaného 1) a Městského soudu v Praze v roce 2015, avšak žalobu podává teprve dne 3. 9. 2020. Žalovaný 1) přistoupil ke zjišťování rozsahu majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný 1) neměl v průběhu insolvenčního řízení sp. zn. [spisová značka] žádnou součinnost ze strany dlužníka, resp. jeho statutárního orgánu, neboť činnost společnosti byla utlumena v polovině roku 2013 a statutární orgán dlužníka – [jméno] [příjmení] byl neznámého pobytu. Z obsahu insolvenčního spisu ovšem bylo zřejmé, že za dlužníka jednal dle plné moci předchozí statutární orgán - [anonymizováno] [příjmení]. [anonymizováno], který se mj. aktivně snažil oddálit rozhodnutí soudu o zjištění úpadku dlužníka. Žalovaný 1) byl během měsíce března 2015 upozorněn orgány činnými v trestním řízení na probíhající prodej několika motorových vozidel, které dříve vlastnil a užíval dlužník, přičemž inzerci realizoval žalobce, a to u 3 vozidel dne 12. 2. 2015, tj. již několik dnů po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, se kterým byly spojeny účinky přechodu dispozičních oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou na soudem ustanoveného insolvenčního správce. Veškeré zjištěné skutečnosti jsou podrobně popsány v návrhu na vydání předběžného opatření, který je zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod událostí č. j. [spisová značka], [anonymizováno]. Žalovaný 1) postupně zjistil, že veškerá aktiva (hmotný i nehmotný majetek) dlužníka měla být v červnu 2013 převedena na žalobce, který začal vyvíjet ekonomickou činnost rovněž v červnu 2013. Žalobce měl dlužníkovi uhradit kupní cenu ve výši 24 054 800 Kč vč. 21 % DPH, a to v kvartálních splátkách po 2 485 000 Kč se splatností poslední splátky k 30. 3. 2015. V březnu 2015 zjistil žalovaný 1) v rámci součinnostních dotazů na bankovní ústavy, a dalším šetřením, že ve prospěch bankovního účtu dlužníka byla uhrazena pouze první splátka ve výši 2 485 000 Kč (hotovostní vklad dne 8. 7.2013), a tato byla obratem (hotovostní výběr dne 9. 7. 2013) z bankovního účtu vybrána. K výzvě žalovaného 1) nedoložil žalobce žádné listiny, důkazy, které by svědčily o úhradě kupní ceny. S ohledem na všechny okolnosti měl žalovaný 1) oprávněné pochybnosti, zda k vyvedení majetkových hodnot z dispozice dlužníka (mj. i motorových vozidel pod položkami č. M1 až M7 soupisu majetkové podstaty) došlo platným či neplatným jednáním, či šlo o jednání neúčinné. Z důvodů propojenosti žalobce a dlužníka prostřednictvím bývalého jednatele a společníka ([anonymizováno]. [příjmení]) bylo důvodné klasifikovat jednání jako úmyslně zkracující jednání dlužníka, u kterého neplatné a neúčinné jednání odlišuje toliko (ne) existence úmyslu nabyvatele zkrátit uspokojení dlužníkových věřitelů. Účastníky leasingového sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod zn. [spisová značka] byla leasingová společnost [právnická osoba], [IČO], žalovaný 1) jako insolvenční správce [právnická osoba], účastníkem sporu nebyl žalobce. Přitom podrobný popis průběhu insolvenčního řízení sp. zn. [spisová značka] a všech incidenčních sporů (Oddíl C – spory č. C1, C2, C3, C4, C5), které byly v řízení vedeny je zcela zásadní pro posouzení toho, jak byl v řízení povinen postupovat žalovaný 1), jako insolvenční správce dlužníka, či Městský soud v Praze, jako insolvenční soud, před kterým bylo dané insolvenční řízení projednáváno. Žalobce, ani leasingová společnost [právnická osoba] neposkytovaly žalovanému 1) součinnost, aby bylo možné postupovat dle ustanovení § 217 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a vyřadit ze soupisu majetkové podstaty hodnoty, o kterých by v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že nenáleží do majetkové podstaty. Žalovaný 1) předložil insolvenčnímu soudu soupis majetkové podstaty a zprávu o hospodářské situaci dlužníka, a tyto byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku dne [datum]. Současně žalovaný 1) vyrozuměl o provedeném soupisu (motorová vozidla, položky č. M1 až M9) i žalobce a leasingovou společnost [právnická osoba] ([datum]). Vedle toho byla leasingová společnost [právnická osoba] ve stejné době ([datum]) požádána zvláštním přípisem o poskytnutí součinnosti v podobě předložení listin o způsobu vypořádání leasingových smluv uzavřených dříve mezi ní a dlužníkem. Leasingová společnost [právnická osoba] na žádost žalovaného č. 1 reagovala stručným přípisem, ve kterém poskytnutí součinnosti odmítla. Aniž by došlo ze strany žalobce či leasingové společnosti [právnická osoba] k jakémukoliv pokusu o kontaktování žalovaného č. 1 za účelem prokázání neoprávněnosti zahrnutí předmětů sporů do soupisu majetkové podstaty, podala leasingová společnost [právnická osoba] v poslední den lhůty ([datum]) vylučovací žalobu a obdobně podal vylučovací žaloby také žalobce ([datum]). Ani v mezidobí od podání vylučovacích žalob do prvního jednání ve věci ([datum]) nedošlo ze strany žalobce či leasingové společnosti [právnická osoba] ke kontaktování žalovaného 1) a doložení listin, které by opravňovaly žalovaného 1) projednat postup dle § 217 odst. 2 insolvenčního zákona s věřitelským orgánem. V průběhu incidenčního sporu sp. zn. [spisová značka] (C1) proběhlo několik jednání a bylo prováděno dokazování, přičemž insolvenční soud vylučovací žalobu zamítl, a odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že vylučovací žalobě leasingové společnosti [právnická osoba] vyhověl. Institut odpovědnosti insolvenčního správce za škodu, která vznikla při výkonu jeho funkce je upraven v § 37 insolvenčního zákona. Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí jen, když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let od vzniku škody. Žalovaný 1) sporuje tvrzení žalobce, že při výkonu své funkce insolvenčního správce dlužníka postupoval v rozporu se zákonem. Žalovaný č. 1 současně považuje konstrukce nároků na náhradu tvrzené škody ve formě ušlého zisku (8 640 000 Kč) a nájemného za náhradní osobní vozidlo (1 080 000 Kč) za smyšlenou a nepodloženou. Žalobce tvrdí, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti se zajištěním předmětných vozidel (motorová vozidla, položky č. M1 až M9) orgány činnými v trestním řízení, resp. jejich zahrnutím do soupisu majetkové podstaty dlužníka ([datum]). Žalovaný č. 1 k tomuto uvádí, že veškeré žalobcem tvrzené nároky bylo možné vyčíslit a domnělou škodu bylo možné vůči žalovanému 1) uplatnit žalobou již v průběhu roku 2015. Aniž by žalovaný 1) uznával nárok uplatněný v žalobě, vznesl námitku promlčení. Když dvouletá subjektivní lhůta u jednotlivých nároků uplynula během roku 2017 a tříletá objektivní lhůta během roku 2018.

4. Žalovaná 2) s žalobou nesouhlasila (č. l. 99 spisu) a navrhla její zamítnutí. Ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že činí nesporným, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo dne 5. 9. 2019 podání žalobce, v němž se domáhal náhrady škody ve výši 14 200 000 Kč s tvrzením, že tato mu vznikla vydáním nezákonného rozsudku, za který označil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předběžně uplatněný nárok neobsahoval tvrzení o tom, že škoda měla žalobci vzniknout též nesprávným úředním postupem, nevykonáváním řádné dohledací činnosti soudu nad insolvenčním správcem. Oba odpovědnostní tituly považuje žalovaná 2) za nedůvodné. Podle zákona č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu:1) existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup); 2) vznik škody; 3) existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. K nezákonnému rozhodnutí, za které žalobce označuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvádí žalovaná 2), že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobce [právnická osoba], směřující proti žalovanému 1) coby insolvenčním správci dlužníka [právnická osoba] na vyloučení ve výroku rozsudku označených movitých věcí (vozidel) z majetkové podstaty dlužníka. Tento rozsudek byl napaden řádným opravným prostředkem, odvoláním, a byl změněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je nezákonné takové rozhodnutí, které bylo po právní moci pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. Rozsudek č. j. [číslo jednací] nikdy právní moci nenabyl, jako odpovědnostní titul tak nepřichází v úvahu. Pokud se týká tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedostatečně prováděné dohlédací činnosti insolvenčního soudu, žalovaná 2) uvádí následující. Podle žalobce měl být správný postup takový, že insolvenční soud měl insolvenčnímu správci zřejmě nejpozději dne 26. 5. 2015 či dne 27. 5. 2015 (neboť dne 26. 5. 2015 byla podána vylučovací žaloba) dát pokyn k vynětí vozidel ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť se zcela evidentně nejednalo o majetek dlužníka. Podle ust. § 10 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční soud průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost"). Podle judikatury i komentářové literatury smyslem dohlédací činnosti je, aby insolvenční řízení probíhalo v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona, zejména aby směřovalo k naplnění cíle insolvenčního řízení, kterým je uspořádání vztahů mezi dlužníkem a osobami dotčenými jeho úpadkem, a to tak, aby došlo k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Výkon dohlédací činnosti musí být insolvenčním soudem vykonáván řádně a jeho zanedbání může vést ke stanovení odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, které se mohou postižené osoby domáhat. V situaci, kdy zákon předpokládá, že pochybnosti o opodstatněnosti soupisu určitého majetku budou řešeny především ve zvláštním řízení - ve sporu o vylučovací (excindační) žalobě - však lze stát činit odpovědným za to, že soud nevydal správci sám pokyn k tomu, aby určitou věc vyloučil ze soupisu majetku, jen tehdy, je-li tato nečinnost soudu neospravedlnitelná z pohledu skutečností, jež soudu byly o sepsaném majetku známy. V daném případě, jak i plyne z odůvodnění rozsudků dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se nejedná vzhledem k množství provedených důkazů a právních úvah, které se v rozsudcích objevují, o jednoduché posouzení skutečností, které by mohly evokovat spolehlivý závěr, k němuž mohl dospět soud v rámci dohlédací činnosti, a sice, že je na místě dát insolvenčnímu správci pokyn k vynětí předmětných vozidel ze soupisu. Navíc žalobce obecně tvrdí nedostatečnou dohlédací činnost insolvenčního soudu, aniž by tvrdil, jaké konkrétní skutečnosti byly v době, kdy měl být dle jejího názoru dán pokyn insolvenčnímu správci, soudu známy, na základě nichž by soud mohl přijmout spolehlivý závěr o potřebě vyjmout movité věci ze soupisu. Samotné podání vylučovací žaloby takovou konkrétní skutečností není. Protože insolvenční soud žádnou svou konkrétní povinnost neporušil, nedopustil se nesprávného úředního postupu, a proto je žaloba již z důvodu absence. Žalovaná 2) zároveň sporovala výši škody, její vznik, i příčinnou souvislost s tvrzenými odpovědnostními tituly.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR (č. l. 8 spisu) ze dne 26. 6. 2020 vyplývá, že žalobkyně podala dne 5. 9. 2019 žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žádost byla posouzena jako nedůvodná, neboť stát neodpovídá za činnost insolvenčního správce a pro přiznání nároku na náhradu škody, které žalobce odvíjí od prvostupňového rozhodnutí o vylučovací žalobě, nejsou splněny předpoklady, když nárok lze uplatnit, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či zněměno. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci 190 [spisová značka] bylo napadeno řádným opravným prostředkem, tudíž nikdy nenabylo právní moci.

6. Z žádosti o náhradu škody (č. l. 9 spisu) vyplývá, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR náhradu škody ve výši 14 200 000 Kč, neboť rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byl změněn rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to tak, že se předmětné movité věci vyloučily z majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizováno]

7. Z rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (č. l. 11 spisu) vyplývá, že žalovaným (v této věci, tj. žalobce) a [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost zaplatit částku 120 335,50 Kč s příslušenstvím.

8. Z výpovědi leasingové smlouvy (č. l. 13 spisu) vyplývá, že společnost [právnická osoba] vypověděla dne 6. 8. 2015 leasingovou smlouvu [číslo] uzavřenou dne 18. 6. 2013.

9. Z rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (č. l. 14 spisu) vyplývá, že žalovaným (v této věci, tj. žalobci) a [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost zaplatit částku 86 352,50 Kč s příslušenstvím.

10. Z usnesení Policie ČR, [stát. instituce] č. j. KRPJ – [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] (č. l. 15 spisu) vyplývá, že předmětná vozidla byla uložena do úschovy Okresního soudu v Jihlavě, když Policie ČR provádí vyšetřování rozsáhlé trestné činnosti provozování autodopravy podvodným způsobem a podvodného lákání zboží a dále prošetřování podezření ze spáchání přečinu poškozování věřitele, kterého se měli dopustit bývalí jednatelé [právnická osoba] s.r.o. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy vyvedli z dispozice společnosti veškerý majetek smlouvami o postoupení pohledávek a prodejem veškerého hmotného i nehmotného majetku včetně vozového parku v počtu 18 vozidel zjevně fiktivním prodejem společnosti [právnická osoba], kde je [jméno] [příjmení] zaměstnancem a jednatelkou [jméno] [příjmení], jinak přítelkyně [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] skončil ke dni 6. 6. 2013 ve [právnická osoba] [anonymizováno]. ve funkci jednatele, svůj obchodní podíl odprodal [jméno] [příjmení], vůči kterému byla v té době vedena řada exekučních řízení. Za doby jednatelství [příjmení] (tj. do 19. 7. 2013) byl vyvedený veškerý aktivní majetek [právnická osoba] [anonymizováno]. a zadlužená společnost byla pak převedena na jednatele [jméno] [příjmení] Městský soud v Praze dne [datum] rozhodl o úpadku dlužníka [právnická osoba] [anonymizováno]. a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Až do 4. 6. 2013 byl jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno], ten následně uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu s [jméno] [příjmení] za cenu 200 000 Kč. [příjmení] za 45 dní odprodal obchodní podíl novému jednateli [jméno] [příjmení], po kterém je dlouhodobě vyhlášeno pátrání a jeho pobyt není znám. Oba dva jednatelé udělili [jméno] [příjmení] univerzální plnou moc k úplnému zastupování [právnická osoba] [anonymizováno]. Za jednatelství [jméno] [příjmení] byl [právnická osoba] [anonymizováno]. ukončen leasing na nákladní automobil – valníkový značka DAF, typ: FAR-GVXF105.41, [registrační značka], osobní automobil, zn. Škoda, typ: Superb 3T 2,0 TDi Kombi, [registrační značka], přívěs zn. Schmitz. Typ: ZCS 18, [registrační značka], přívěs zn. Hipocar, typ: HTV 18-771SN-B1, [registrační značka] a automobil – valníkový, značka Scania, typ: R420LB6X2, [registrační značka]. Vozidla od leasingové společnosti [právnická osoba] odkoupila a okamžitě zase odprodala nově vzniklé společnosti [právnická osoba] a týž den si na uvedená vozidla opětovně vzala tzv. zpětný leasing od společnosti [právnická osoba]. Do doby rozhodnutí policejní orgánu se nepodařilo prokazatelným způsobem doložit, jak proběhly všechny uvedené platby a zda vůbec prošly účetním systémem. Jednatelkou společnosti [právnická osoba] je [jméno] [příjmení], osoba blízká [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zaměstnancem této společnosti. V průběhu března 2015 zjistil insolvenční správce, že [jméno] [příjmení] nabízí na veřejném portálu k odprodeji nákladní automobily i přívěsy, když dva z nich by měly být v leasingu. O vydání zajištěných vozidel si dne 17. 4. 2015 požádala i společnost [právnická osoba] s tím, že zajištěná vozidla jsou v jejich vlastnictví a [právnická osoba] je užívá na základě leasingových smluv. Automobily Audi A5 B8 a DAF.LF [číslo] jsou vlastnictvím společnosti [právnická osoba], ale vzhledem ke způsobu nabytí těchto vozidel panují pochybnosti o platnosti tohoto úkonu, a proto bylo přistoupeno k jejich zajištění. Na uvedená vozidla si činí nárok jak leasingová společnost, tak zejména insolvenční správce, a proto bylo rozhodnuto o uložení do úschovy Okresního soudu v Jihlavě.

11. Z výpovědi leasingové smlouvy (č. l. 18 spisu) vyplývá, že společnost [právnická osoba] vypověděla dne 6. 8. 2015 leasingovou smlouvu [číslo] uzavřenou dne [datum].

12. Z výpovědi leasingové smlouvy (č. l. 19 spisu) vyplývá, že společnost [právnická osoba] vypověděla dne 6. 8. 2015 leasingovou smlouvu [číslo] uzavřenou dne [datum].

13. Z výpovědi leasingové smlouvy (č. l. 20 spisu) vyplývá, že společnost [právnická osoba] vypověděla dne 6. 8. 2015 leasingovou smlouvu [číslo] uzavřenou dne [datum].

14. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [spisová značka] – 63 ze dne [datum] (č. l. 24 spisu) vyplývá, že ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalovaným [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] bylo odvolací řízení vůči rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 zastaveno.

15. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (č. l. 23 spisu) vyplývá, že žaloba žalobce [jméno] [příjmení] proti insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba], o vyloučení majetku z majetkové podstaty, tj. předmětných vozidel byla zamítnuta. Z odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že bylo prováděno poměrně rozsáhlé dokazování.

16. Z usnesení Policie ČR [stát. instituce] č. j. KRPJ – [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] (č. l. 33 spisu) vyplývá, že vozidla - přívěs – nákladní – valníkový, zn. Schmitz. Typ: ZCS 18, [registrační značka] a nákladní automobil – tahač návěsů, zn. Volvo, typ: FH13 460 42TFH 42 TB, [registrační značka], byla uložena do úschovy Okresního soudu v Jihlavě, na uvedené věci uplatňuje právo jiná osoba a existuje pochybnost o tom, kdo má na uvedenou věc vlastnické právo.

17. Z žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty (č. l. 35 spisu) vyplývá, že [právnická osoba] podal dne 28. 5. 2015 žalobu na vyloučení majetku (tj. vozidel sepsaných pod položkou M1, M2, M5, M6, M7, M8, M9) z majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba].

18. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako prodávající a žalobcem, jako kupujícím dne [datum] (č. l. 39 spisu) vyplývá, že žalobce koupil za kupní cenu 19 880 000 Kč bez DPH vozidla uvedená v příloze smlouvy a zavázal se je uhradit v pravidelných čtvrtletních splátkách po 2 485 000 Kč. Z přílohy ke kupní smlouvě (č. l. 63 spisu) vyplývá seznam vozidel, jenž byly předmětem kupní smlouvy tj. DAF LF 45.180, DAF XF95, Schmitz SC524/L, DAF XF105, Hypocar HTV28, Scania R420, Schmutz ZCS18, Volvo FH42, Schmitz SC S24/L, DAF LF45220, Audi A5, Škoda Superb.

19. Z dodatku ke kupní smlouvě (č. l. 42 spisu) uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako prodávající a žalobcem jako kupujícím dne [datum] (č. l. 42 spisu) vyplývá, že žalobce koupil vozidla za kupní cenu 24 054 800 Kč.

20. Ze zprávy žalovaného1) (č. l. 43 spisu) o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkurzu ze dne 16. 4. 2015 vyplývá, že z majetku dlužníka byl v měsících květen a červen 2013 zcizen veškerý hodnotný majetek. Dlužník uzavřel dne 18. 6. 2013 kupní smlouvu, kterou mělo dojít ke zcizení veškerého vozového parku dlužníka za cenu 8 300 600 Kč, k postoupení práv ze smlouvy o přepravě za cenu 11 513 150 Kč a ke zcizení hmotného majetku za cenu 4 241 050 Kč. Celková prodejní cena měla činit 24 054 800 Kč, kupní cena měla být uhrazena ve splátkách. Z bankovních výpisů vyplynulo dohledání pouze jedné splátky ve výši 2 485 000 Kč, která byla dne 9. 7. 2013 připsána na bankovní účet dlužníka, téhož dne ale byla tato částka vybrána jednatelem [anonymizováno]. [příjmení], který dne 19. 7. 2015 převedl obchodní podíl na [jméno] [příjmení]. Žalovaný 1) uzavřel, že za situace, kdy [jméno] [příjmení], bývalý jednatel a společník dlužníka, je partnerem [jméno] [příjmení], která figuruje ve společnosti žalobce jako jediný společník a jednatel a rovněž okolnosti, za kterých nabyla [příjmení] před zcizením majetku dlužníka obchodní podíl ve společnosti žalobce a dále, že [jméno] [příjmení] se stal následně zaměstnancem žalobce, kde fakticky zastává osoby řídící chod společnosti žalobce, nasvědčuje k závěru, že od počátku šlo o promyšlené kroky skupiny osob, jak zajistit vyvedení majetku dlužníka, tak aby nemohl sloužit k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka a aby nebyl postižitelný zahájenými exekucemi. Ze soupisu majetkové podstaty (č. l. 45 p. v.) ze dne 16. 4. 2015 vyplývá, že pod položkami M 1- až M8 byly sepsány vozidla: konkr. M1 – vozidlo značky Scania, typ: R420LB6X2, [registrační značka], M2 vozidlo zn. DAF, typ: FAR-GVXF105.41, [registrační značka], M3 vozidlo zn. DAF, typ. FA LF [číslo] E 14, [anonymizována tři slova] [číslo], M4 vozidlo zn. Audi, typ 5A B8, [registrační značka], M5 vozidlo zn. Škoda Superb 3T 2,0 TDi Kombi, [registrační značka], M6 vozidlo přívěs zn. Schmitz typ: ZCS 18, [registrační značka], M7 přívěs zn. Hipocar, typ: HTV 18-771SN-B1 [registrační značka] a M8 - tahač návěsů, zn. Volvo, typ: FH13 460 42TFH 42 TB, [registrační značka].

21. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze (č. l. 47 spisu) č. j. 104 [spisová značka] – [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl změněn tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] se vylučují movité věci - vozidla sepsaná pod položkami M1, M2, M5, M6, M7,M8 a M9. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal druhou kupní smlouvu za neplatnou.

22. Z usnesení Městského soudu v Praze (č. l. 54 spisu) č. j. [jednací číslo MSP] 90 [anonymizováno] [číslo] – [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] vyplývá, že byl zjištěn úpadek dlužníka – [právnická osoba], [anonymizováno] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

23. Z rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (č. l. 61 spisu) vyplývá, že žalovaným (v této věci tj. žalobci) a [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost zaplatit částku 22 928,50 Kč s příslušenstvím.

24. Z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 115 spisu) vedeného Městským soudem v Praze, [anonymizováno] C, [anonymizováno] [číslo] na žalobce vyplývá, že obchodní firma žalobce je [právnická osoba], jediným jednatelem společnosti byla v období od 10. 5. 2013 do 25. 4. 2017 [jméno] [příjmení], od 25. 4. 2017 je jednatelem a společníkem [právnická osoba] [příjmení].

25. Z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 117 spisu) vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] na [právnická osoba] [anonymizováno] vyplývá, že jednatelem a společníkem společnosti byl v období od 14. 5. 2008 do 4. 6. 2013 [jméno] [příjmení]. Od 4. 6. 2013 do 19. 7. 2013 byl jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] [příjmení] a od 19. 7. 2013 je jediným jednatelem a společníkem [jméno] [příjmení]. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 25. 9. 2014 a dne 4. 2. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a rozhodnuto o prohlášení konkursu.

26. Z vyjádření žalovaného 1) v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty (č. l. 119 spisu) ze dne 15. 10. 2015 vyplývá, že žalovaný 1) nesouhlasil s vyloučením majetku (tj. celkem 7 položek M1, M2, M5, M6, M7, M8 a M9) z majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný dne 28. 4. 2015 vyrozuměl [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] o zahrnutí předmětů do majetkové podstaty a požádal o poskytnutí součinnosti v podobě předložení listin a přehledu finančního vypořádání leasingových smluv uzavřených dříve mezi dlužníkem a leasingovou společností. Leasingová společnost ale žalovanému 1) potřebnou součinnost odmítla poskytnout. Žalovaný 1) rovněž podrobně vysvětlil důvody a okolnosti, pro něž považuje jednání osob zapojených do transakcí za zcela účelová se záměrem vyvedení majetku z dispoziční sféry dlužníka.

27. Z vyjádření k insolvenčnímu řízení (č. l. 127 spisu) vyplývá, že jednatel společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] navrhl odmítnout insolvenční návrh věřitele, neboť společnost [právnická osoba] není v úpadku.

28. Z usnesení Městského soudu v Praze (č. l. 129 spisu) č. j. [spisová značka] B-3 ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla mimo jiné žalobci uložena povinnost zdržet se zcizení, zatížení nebo jiného právního jednání směřujícího k snížení hodnoty movitých věcí nabytých od dlužníka, zejména motorových vozidel. Zároveň žalovanému 1) byla uložena povinnost podat odpůrčí žaloby, jimiž bude zahájen incidenční spor a jimiž bude odporovat právním úkonům dlužníka v roce 2013, kterými převedl motorová vozidla do vlastnictví [právnická osoba]. Návrh na nařízení předběžného opatření včetně příloh byl podán žalovaným 1) Městskému soudu v Praze dne [datum] (č. l. 144 spisu). Z odůvodnění návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, do insolvenčního řízení se přihlásilo 32 věřitelů s pohledávkami přes 9 milionů Kč. Většina pohledávek byla splatná do dubna 2013. Při zjišťování rozsahu majetkové podstaty dlužníka žalovaný 1) zjistil, že v období měsíců květen a červen 2013 byly z jeho majetku zcizeny pohledávky v min. výši 10 milionů Kč, motorová a přípojná vozidla v hodnotě cca 10 milionů Kč, další hmotný majetek v hodnotě 3,5 milionu Kč a práva z přeprav v hodnotě 9,52 milionů Kč. Žalovaný 1) nezjistil žádný relevantní majetek. Žalovaný 1) považuje kroky společnosti [právnická osoba], potažmo [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za zcela účelové jednání s cílem vyvést z dispozice společnosti veškerý majetek, a to smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2013 a zcizením vozového parku v počtu 18 vozidel.

29. Z protokolu o jednání (č. l. 132 spisu) u Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015 vyplývá, že dlužníka zastupoval na základě plné moci [jméno] [příjmení].

30. Ze seznamu přihlášek (č. l. 134) vyplývá, že celkem do insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba] bylo přihlášeno 32 věřitelů.

31. Soud, přestože provedl důkaz listinou – výpisem z insolvenčního rejstříku dlužníka, tak s ohledem na rozsah provedeného dokazování tuto listinu nehodnotil, neboť skutkové závěry soud učinil z provedených listinných důkazů. Soud dále neprovedl důkaz insolvenčním spisem Městského soudu v Praze (sp. zn. [spisová značka]), neboť měl k dispozici listinné důkazy z tohoto spisu, z nichž bylo možné vyvodit skutkový závěr pro rozhodnutí ve věci.

32. Soud rovněž neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení], neboť skutkový stav byl shora uvedeným způsobem zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí a od provedení tohoto důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci. Jednatel žalobkyně sdělil, že svědek [příjmení] se toho času nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a měl by mít přístup k listinám a informacím, neboť u žalobce pracoval jako dispečer. Žalobce nesdělil soudu žádná konkrétní tvrzení, která by výslechem svědka [příjmení] chtěl prokazovat. Pouhé tvrzení, že svědek byl zaměstnán u žalobce jako dispečer, je nedostačující. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že ve věci bylo opakovaně nařízeno jednání ve věci, žalobce byl k jednání soudu řádně a včas předvolán, měl dostatek času se na jednání soudu připravit. Opakované žádosti žalobce o odročení jednání s odůvodněním potřeby předvolat svědka, soud nevyhověl, když ji posoudil jako zcela účelovou. Pokud by se žalobce k jednání soudu dostavil, byl by soudem vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud tak vycházel z listinných důkazů, jenž byly založeny účastníky řízení v soudním spise.

33. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

34. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl zjištěn úpadek dlužníka společnosti [právnická osoba], [IČO] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný 1). Dne 16. 4. 2015 provedl žalovaný 1) soupis majetkové podstaty, když pod položkami M1 až M8 sepsal movité věci – tj. vozidla M1 – vozidlo značky Scania, typ: R420LB6X2, [registrační značka], M2 vozidlo zn. DAF, typ: FAR-GVXF105.41, [registrační značka], M3 vozidlo zn. DAF, typ. FA LF [číslo] [anonymizováno 5 slov] [číslo], M4 vozidlo zn. Audi, typ 5A B8, [registrační značka], M5 vozidlo zn. Škoda Superb 3T 2,0 TDi Kombi, [registrační značka], M6 vozidlo přívěs zn. Schmitz typ: ZCS 18, [registrační značka], M7 přívěs zn. Hipocar, typ: HTV 18-771SN-B1 [registrační značka] a M8 - tahač návěsů, zn. Volvo, typ: FH13 460 42TFH 42 TB, [registrační značka]. Rozhodnutím Policie ČR [stát. instituce] čj. [anonymizováno] – [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] byla předmětná vozidla uložena do úschovy Okresního soudu v Jihlavě, neboť Policie ČR prováděla vyšetřování rozsáhlé trestné činnosti provozování autodopravy podvodným způsobem a podvodného lákání zboží a dále prošetřování podezření ze spáchání přečinu poškozování věřitele, kterého se měli dopustit bývalí jednatelé [právnická osoba] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy vyvedli z dispozice společnosti veškerý majetek smlouvami o postoupení pohledávek a prodejem veškerého hmotného i nehmotného majetku včetně vozového parku v počtu 18 vozidel zjevně fiktivním prodejem společnosti [právnická osoba], kde byl [jméno] [příjmení] zaměstnancem a jednatelkou společnosti byla [jméno] [příjmení], přítelkyně [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] skončil ke dni 6. 6. 2013 ve [právnická osoba] [anonymizováno]. ve funkci jednatele, svůj obchodní podíl odprodal [jméno] [příjmení], vůči kterému byla v té době vedena řada exekučních řízení. Za doby jednatelství [příjmení] (tj. do 19. 7. 2013) byl vyvedený veškerý aktivní majetek [právnická osoba] [anonymizováno]. a zadlužená společnost byla pak převedena na jednatele [jméno] [příjmení], po kterém bylo dlouhodobě vyhlášeno pátrání. Oba dva jednatelé udělili [jméno] [příjmení] univerzální plnou moc k úplnému zastupování [právnická osoba] [anonymizováno]. Za jednatelství [jméno] [příjmení] byl [právnická osoba] [anonymizováno]. ukončen leasing na nákladní automobil – valníkový značka DAF, typ: FAR-GVXF105.41, [registrační značka], osobní automobil, zn. Škoda, typ: Superb 3T 2,0 TDi Kombi, [registrační značka], přívěs zn. Schmitz. Typ: ZCS 18, [registrační značka], přívěs zn. Hipocar, typ: HTV 18-771SN-B1, [registrační značka] a automobil – valníkový, značka Scania, typ: R420LB6X2, [registrační značka]. Vozidla od leasingové společnosti [právnická osoba] odkoupil a okamžitě zase odprodal žalobce. Týž den si na uvedená vozidla opětovně vzal tzv. zpětný leasing od společnosti [právnická osoba] Policie ČR měla důvodné pochybnosti o proběhlých platbách za uvedené transakce. Jednatelkou žalobce byla [jméno] [příjmení], osoba blízká [jméno] [příjmení]. V průběhu března 2015 zjistil žalovaný 1), že [jméno] [příjmení] nabízí na veřejném portálu k odprodeji nákladní automobily i přívěsy. O vydání zajištěných vozidel si dne 17. 4. 2015 požádala i společnost [právnická osoba] s tím, že zajištěná vozidla jsou v jejich vlastnictví a žalobce je užívá na základě leasingových smluv. Vzhledem ke způsobu nabytí vozidel Audi A5 a DAF.LF 45.220 měla Policie ČR pochybnosti o vlastnictví těchto vozidel, a proto bylo přistoupeno k jejich zajištění. Na uvedená vozidla si činila nárok jak leasingová společnost, tak žalovaný 1). Předmětná vozidla byla uložena do úschovy Okresního soudu v Jihlavě. Leasingová společnost podala dne 26. 5. 2015 žalobu na vyloučení movitých věcí sepsaných pod položkami M1, M2, M5, M6, M7,M8 a M9 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] Účastníky incidenčního sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod zn. [spisová značka] byla leasingová společnost [právnická osoba] a žalovaný 1) jako insolvenční správce [právnická osoba]. Leasingová společnost [právnická osoba] neposkytla žalovanému 1) na jeho výzvu součinnost k předložení potřebných listin. V průběhu incidenčního sporu bylo prováděno rozsáhlé dokazování a soud prvního stupně vylučující žalobu zamítl, odvolací Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] jeho rozhodnutí změnil tak, že vylučovací žalobě leasingové společnosti [právnická osoba] vyhověl, neboť dospěl k odlišnému právnímu závěru v posouzení platnosti druhé kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalobkyní, když účelem komplikovaného sledu transakcí byl převod leasingu. Žalovaný 1) vznesl v průběhu řízení námitku promlčení, když z žaloby plyne, že nárok na náhradu škody měl vzniknout v roce 2015, žaloba je ale podána dne 3. 9. 2020. Žalobce před podáním žaloby uplatnil u žalované 2) nárok na náhradu škody, avšak neúspěšně.

35. Po právní stránce byla věc posouzena následovně: <i>Podle § 37 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. 6. 2017):</i> <i>(1) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.</i> <i>(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. To platí i pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem.</i> <i>(3) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou.</i> <i>(4) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení.</i> 36. Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. V této věci žalobce tvrdí, že v důsledku porušení povinností insolvenčního správce vznikla žalobci škoda. Žalobce ale netvrdí a ani neprokazuje, jakou konkrétní povinnost měl žalovaný 1) jako insolvenční správce porušit. Pokud tak míní sepsání předmětných vozidel do majetkové podstaty dlužníka, tak žalovaný 1) postupoval zcela v souladu s insolvenčním zákonem. Z okolností případu, jenž vyšly v řízení po provedeném dokazování najevo, kdy nestandardní transakce v rámci společnosti dlužníka, zcela nestandardní změny v osobách statutárních orgánů, propojenosti dlužníka a žalobce, důvodně budily dojem, že je zde snaha vyvést ze společnosti dlužníka majetek, s úmyslem krátit věřitele. Do insolvenčního řízení se přihlásilo přes 30 věřitelů s pohledávkami přes 9 milionů Kč. Insolvenční správce přitom zjistil, že dlužník ještě v květnu 2013 disponoval s majetkem přes 20 milionů Kč a [jméno] [příjmení] svým jednání vyvedl z dispozice společnosti veškerý majetek, a to postoupením pohledávek a zcizením vozového parku. V rámci insolvenčního řízení bylo vydáno rovněž s ohledem na okolnosti případu předběžné opatření, kterým byla uložena povinnost žalobci zdržet se zcizení, a ztížení nebo jiného právního jednání směřujícího k snížení hodnoty movitých věcí nabytých od dlužníka, zejména motorových vozidel. Za uvedených okolností sepsal dne 16. 4. 2015 do majetkové podstaty dlužníka insolvenční správce movité věci pod položkami M 1 až M9. Pro případ, kdy k majetku, jenž byl sepsán do majetkové podstaty dlužníka, uplatňuje třetí osoba vlastnické právo, poskytuje zákon takové osobě ochranu v podobě řízení o vylučující žalobě. Tzv. exindační žalobou k jejímuž podání je aktivně legitimován ten, kdo tvrdí, že mu svědčí vlastnické právo, jenž bylo postiženo soupisem do majetkové podstaty dlužníka, se lze domáhat vyloučení takového majetku z majetkové podstaty dlužníka, a to v rámci incidenčních sporů. Zákon tedy nejen poskytuje možnost ochrany třetí osoby, ale s touto možností počítá. V této konkrétní věci zcela správně insolvenční správce sepsal předmětná vozidla do majetkové podstaty a zákonem předvídaným způsobem se třetí osobou, tj. leasingová společnost (a patrně i žalobce) se domáhala vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Až v samotném řízení o vyloučení movitých věcí, po provedeném dokazování soud mohl uzavřít, zda je taková žaloba důvodná či nikoli. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplynulo, že bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování a soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud jeho rozhodnutí změnil, když věc posoudil po právní stránce odlišně, tedy vyhověl leasingové společnosti a movité věci – sepsaná vozidla z majetkové podstaty dlužníka vyloučil. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalobce, že neoprávněným soupisem vozidel do majetkové podstaty dlužníka žalovaný 1) porušil své povinnosti vyplývající mu z insolvenčního zákona. Soud rovněž neshledal v postupu žalovaného 2) nesprávný úřední postup, jak soud výše uvedl, zákon předvídá možnost podání vylučovací žaloby jako ochrany vlastnického práva třetí osoby. Pokud žalobce označuje za nesprávný úřední postup nedostatečné provádění dohlédací činnosti insolvenčního soudu, tak s takovým závěrem soud rovněž nesouhlasí. Správný postup insolvenčního soudu podle žalobce měl být takový, že soud měl insolvenčnímu správci nejpozději dne 26. 5. 2015 či dne 27. 5. 2015 (neboť dne 26. 5. 2015 byla podána vylučovací žaloba) dát pokyn k vynětí vozidel ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Samotné podání žaloby ale ještě neznamená, že žaloba je podána důvodně, až pravomocné rozhodnutí soudu stanoví, zda byl majetek sepsán důvodně či nikoli. Pokud třetí osoba prokáže v řízení o vylučující žalobě své vlastnické právo a soud takové věci vyloučí ze soupisu majetku, neznamená to, že postup insolvenčního správce nebyl v souladu s insolvenčním zákonem. Podle ust. § 10 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční soud průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících, a to v rámci dohlédací činnosti. Jejím smyslem je, aby insolvenční řízení probíhalo v souladu s insolvenčním zákonem, aby došlo k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení věřitelů. V řízení nebylo prokázáno, že by insolvenční soud zanedbal dohlédací činnosti, tak aby takové zanedbání vedlo k odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup. Postup insolvenčního soudu, který označuje žalobce v žalobě za nesprávný, je v souladu s insolvenčním zákonem. Jak soud již uvedl, zákon předpokládá, že pochybnosti o opodstatněnosti soupisu majetku budou řešeny v řízení o vylučovací žalobě. V řízení nebylo prokázáno, že by insolvenční soud porušil své povinnosti, proto se ani žalovaný 2) nedopustil nesprávného úředního postupu.

37. Pokud žalobce označuje za nezákonné rozhodnutí rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení movitých věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, tak soud uzavírá, že se nejedná o způsobilý odpovědnostní titul, neboť rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci. Způsobilým odpovědnostním titulem, tj. nezákonným rozhodnutím je přitom podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., pouze rozhodnutí, které bylo po nabití právní moci pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem.

38. K námitce promlčení soud uvádí, že nárok uplatněný žalobcem v žalobě je skutečně promlčen, neboť právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let od vzniku škody. Vzájemný vztah těchto dvou promlčecích lhůt je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela druhá promlčecí lhůta. Pokud žalobce podává žalobu až dne 3. 9. 2020 a v žalobě tvrdí, že movité věci byly sepsány do majetkové podstaty do 5. 9. 2017 a do 18. 4. 2018 byly zajištěny v soudní úschově a nejpozději škoda v podobě ušlého zisku a nájemného za náhradní vozidlo vznikala do 18. 4. 2018, tak je nepochybné, že marně uplynula dvouletá subjektivní lhůta.

39. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

40. Výrok pod bodem II o náhradě nákladů řízení žalovaného 1) vychází z ustanovení § 142 odst. 1) o. s. ř., kdy ve věci byl plně úspěšný žalovaný 1), proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Náklady úspěšného žalovaného 1) tvoří odměnu zástupce žalovaného 1), kterou soud určil postupem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní částku 48 460 Kč (tarifní hodnota 10 381 154,30 Kč). Právní zástupce poskytl žalovanému celkem 3 úkony právní služby dle § 11 cit. vyhlášky – příprava a převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu), soud proto přiznal odměnu ve výši 145 380 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, tj. celkem 900 Kč. Soud dále přiznal právnímu zástupci žalovaného DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tj. 30 719 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného 1) tak činí 176 999 Kč.

41. Výrok pod bodem III o náhradě nákladů řízení žalovaného 2) vychází z ustanovení § 142 odst. 1) o. s. ř., kdy ve věci byl plně úspěšný žalovaný 2), proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Náklady úspěšného žalovaného 2) tvoří odměnu za tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast najednání) po 300 Kč podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 900 Kč.

42. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř..