47 CO 75/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 59 400 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2022, č. j. 17 C 274/2021-54

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadené části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 59 400 Kč, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 7 651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud uložil žalované výrokem I rozsudku zaplatit žalobkyni částku 59 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 525,60 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 400 Kč za období od 21. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II zavázal žalovanou povinností nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 22 227 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud zjistil, že žalobkyně jako zhotovitelka uzavřela s žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo spočívající v obrazové produkci filmu„ [název]“ podle § 2586 odst. 1 o. z. Žalobkyně dílo provedla a vyúčtovala žalované cenu díla ve výši 169 400 Kč s DPH fakturou ze dne 31. 12. 2019 [číslo] splatnou dne 14. 1. 2020. Žalovaná na dluh uhradila dne 28. 1. 2020 částku 40 000 Kč, dne 24. 6. 2020 částku 50 000 Kč a dne 28. 8. 2020 částku 20 000 Kč (celkem tedy 110 000 Kč). Na dluh tak zbylo uhradit 59 400 Kč. Žalovaná tuto částku uznala v dopisu ze dne 24. 6. 2021 i částečným plněním (§ 2053, § 2054 o. z.). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud nevyhověl žádosti žalované o umožnění splátek. Žalované nic nebránilo v mezidobí, kdy jednala se žalobkyní o splátkovém kalendáři, aby dluh (byť částečně) plnila. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu odvolání, vyjma části výroku I o zaplacení částky 59 400 Kč. Okresní soud nepřihlédl k faktické a prokázané finanční situaci žalované a neposkytl žalované možnost splatit dluh po částech. Problém žalované vznikl kvůli pandemii COVID-19. Žalovaná podniká v audiovizuálním oboru, který patřil po čas pandemie mezi nejvíce zasažené obory. Žalovaná neměla zakázky. Přesto žalovaná zaplatila cca 2/3 celkové fakturované částky. Pokud by měla možnost dluh splácet, alespoň ve třech splátkách, tento by uhradila. Žalobkyni nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Mezi účastnicemi byla uzavřena ústní dohoda, že žalobkyně nebude po žalované v případě prodlení úrok požadovat. Dále žalobkyně v ústní dohodě garantovala, že nebude věc řešit právně. Tyto dvě záruky byly považovány oběma stranami za protiplnění za umístění loga žalobkyně na plakát filmu [název] a do jeho závěrečných titulků mezi partnery. Taková reklama má standardní ohodnocení začínající na 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nízkorozpočtový film a mezi oběma stranami panovaly nadstandardní přátelské vztahy, byla takováto dohoda učiněna. Žalovaná je schopna dohodu prokázat výpovědí dvou svědků. Žalovaná dohodu doposud netvrdila, protože jednatelka žalované se ze zdravotních důvodů nemohla účastnit jednání soudu. Zástupce, který se za žalovanou účastnil jednání, nebyl s tímto argumentem obeznámen, ač byl jedním ze svědků uzavření ústní dohody. Žalovaná tento argument ve svých vyjádřeních doposud nevyužila z toho důvodu, že věřila, že se věc bez zbytečného navyšování nákladů vyřeší, a to s vědomím toho, že získání svědeckých výpovědí by právě náklady navyšovalo. Vzhledem k vývoji případu je však žalovaná nucena k tomuto přistoupit a svá práva vznikající z ústní dohody hájit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud zamítl nárok žalobkyně na náhradu nákladů a úroky z prodlení, ale přiznal žalobkyni nárok na jistinu ve výši 59 400 Kč a její splacení rozdělil do 3 splátek od sebe vzdálených minimálně 40 dnů, počínaje první splátkou do 14 dnů od nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu, nebo aby vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a dovyslechnutí svědků.

4. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Žalovaná naposledy uhradila část svého dluhu dne 28. 8. 2020, od té doby neuhradila ničeho. Pokud by měla žalovaná skutečně zájem hradit dluh ve splátkách, nic jí nebránilo a nebrání, aby tak činila. Avšak ani ode dne jednání ve věci dne 20. 1. 2021, kde bylo žalované soudem vysvětleno, že pokud chce hradit ve splátkách, má tak činit i bez souhlasu žalobkyně, se situace nezměnila. Tvrzení o vůli dluh uhradit proto žalobkyně považuje za licoměrné a ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, který dostatečně odůvodnil nevyhovění žádosti žalované o umožnění splátek. K návrhu na výslech svědků žalobkyně uvedla, že strany byly řádně poučeny dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Podle § 205a o. s. ř. nelze v odvolacím řízení důkazy provést. Z odvolacího návrhu žalované není patrné, čeho se přesně domáhá. Žalobkyně navrhla, aby nadepsaný soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Žalovaná žádala o odročení nařízeného jednání na den 7. 6. 2022 dne 2. 6. 2022 proto, že nestihla zkompletovat důkazy a dále proto, že probíhají jednání týkající se finanční stability společnosti. V žádosti ze dne 5. 6. 2022 blíže rozepsala neschopnost zajistit účast svědků u odvolacího jednání.

7. Krajský soud posoudil žádost o odročení jednání jako nedůvodnou. Předvolání k jednání odvolacího soudu bylo žalované doručeno dne 28. 4. 2022, žalovaná měla dostatek času na přípravu k jednání. Ničím nespecifikovaná jednání ohledně finanční stability společnosti nejsou důvodem pro odročení soudního jednání. Vzhledem ke koncentraci řízení nelze v odvolacím řízení tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před okresním soudem. Ani nemožnost provedení takových důkazů proto není důvodem pro odročení jednání.

8. Žalovaná nesouhlasila s placením zákonných úroků z prodlení a žádala o povolení splátek dluhu. Dovolávala se ochrany pro dopady pandemie Covid 19 na její podnikání.

9. Podle § 29 zák. č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, prokáže-li dlužník, že mu omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii znemožnilo nebo podstatně ztížilo včasné splnění peněžitého dluhu, lze po dlužníkovi po dobu jeho trvání požadovat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Tyto účinky pominou nejpozději 30. června 2020.

10. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná, ač by její podnikání bylo postiženo pandemií, při prodlení s plněním dluhu zákonné úroky z prodlení hradit musí. Žalobkyně žádala placení zákonných úroků z prodlení ve výši 10 %. To odpovídalo aktuální výši repo sazby 2 %.

13. Žalovaná nově v odvolacím řízení tvrdila, že placení úroků z prodlení, jakož i právo domáhat se svých práv před soudem, vylučovala dohoda uzavřená mezi účastnicemi. K prokázání existence takové dohody navrhla výslech svědků.

14. Podle § 205a zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

15. Krajský soud zjistil, že žalovaná výše uvedenou dohodu netvrdila v řízení před okresním soudem, ač byla při jednání okresního soudu dne 20. 1. 2022 řádně poučena.

16. Žalovaná žádala povolení splátek dluhu tak, že by částku 59 400 Kč zaplatila ve třech splátkách. Odvolací soud však zohlednil, že je žalovaná v prodlení již od 14. 2. 2020, poslední splátku zaplatila 28. 8. 2020. Od té doby, přestože žádala o možnost splácení dluhu, nezaplatila ničeho. Žalobkyni nelze bránit dalším odkladem splatnosti dluhu domáhat se uspokojení své pohledávky exekučně.

17. O náhradě nákladů řízení okresní soud správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

18. Rozsudek okresního soudu byl proto v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu odměny advokáta ve výši po 1 820 Kč (předmětem odvolacího řízení byly úroky z prodlení ve výši 18 145 Kč) a hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobkyně má právo na náhradu jízdného k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět (234 km) vozem [značka automobilu] [registrační značka] se spotřebou 4,3 l motorové nafty na 100 km ve výši 1 463 Kč (§ 1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. č. 511/2021 Sb.), na náhradu parkovného 20 Kč a na náhradu za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží žalobkyni i náhrada 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 328 Kč. Žalovaná nahradí žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady odvolacího řízení ve výši 7 651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).