51 Az 1/2026

Rubrum

číslo jednací: 51 Az 1/2026 - 93 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Küchlerovou, Ph.D. ve věci žalobce: A. T. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-K11- R2-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-K11-R2-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 860 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. 2 51 Az 1/2026 2. Věc se ke krajskému soudu dostává již potřetí. O žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany již bylo žalovaným dříve (prvně) rozhodnuto, konkrétně jeho rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-P05-2024. K žalobě žalobce bylo uvedené rozhodnutí žalovaného zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud shledal, že žalovaný nesprávně posoudil otázku udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným chronickým onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu a musí znovu posoudit otázku udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu mimo jiné v souvislosti s eskalací konfliktu mezi sousedním Izraelem a Íránem.

3. Žalovaný ve věci rozhodoval znovu nyní žalobou napadeným rozhodnutím. I o napadeném rozhodnutí však již krajský soud rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 24. 2. 2026, č. j. 51 Az 1/2026-72, ve kterém napadené rozhodnutí zrušil pro nedodržení závazného právního názoru vysloveného krajským soudem v předchozím řízení stran zkoumání udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu. Kasační stížností žalovaného se zabýval Nejvyšší správní soud, který specifikovaný rozsudek krajského soudu zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17), neboť krajský soud nevypořádal žalobní námitku týkající se doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Nejvyšší správní soud však potvrdil závěr krajského soudu ohledně nedodržení závazného právního názoru (v části týkající se humanitárního azylu) s tím, že dle přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. bylo v daném případě nutné posoudit podmínky udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu účinného do 30. 9. 2025.

II. Žaloba

4. Žalobce i v pořadí druhé žalobě brojil proti nesprávnému závěru o neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Ačkoliv na udělení humanitárního azylu není právní nárok, při jeho zvažování byl žalovaný povinen postupovat v souladu se základními zásadami správního řízení, zejm. se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Totéž dle žalobce platí i pro otázku neudělení doplňkové ochrany ve vztahu k aktuálně probíhajícímu ozbrojenému konfliktu na území Libanonu. Žalovaný k otázce probíhajícího konfliktu přistoupil selektivně a účelově doklady předkládané žalobcem při prováděném dokazování nezohlednil. Žalobce je proto opětovně předkládá k nyní podané žalobě.

5. K otázce posouzení možnosti udělení humanitárního azylu žalobce popsal a doložil, že trpí roztroušenou sklerózou a doložil nedostupnost léčby v zemi původu. Žalovaný svůj úsudek v této souvislosti učinil pouze na základě Informace EUAA – MedCOI čj. AVA 18882. Součástí zprávy je přitom prohlášení, dle kterého zpráva neobsahuje informace o faktické dostupnosti těchto výkonů. Žalobce již ve správním řízení namítal, že není žádný podklad pro závěr, že je léčba roztroušené sklerózy skutečně dostupná s ohledem na ekonomickou krizi v Libanonu, která byla umocněna útoky Izraele na libanonskou zdravotnickou infrastrukturu. Ve spise rovněž není nic, co by vyvracelo obavy žalobce z fungování libanonského zdravotnictví. Žalovaný, i přes předchozí kasační rozsudek krajského soudu, reagoval pouze zopakováním, že zpráva EUAA je objektivní a Za správnost vyhotovení: R. V. 3 51 Az 1/2026 dostatečná, přičemž toto tvrzení je v rozporu s tím, co o použitelnosti informací uvádí sama zpráva. V případě žalobce je přitom otázka faktické dostupnosti zdravotní péče stěžejní.

6. Žalovaný postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou stran rozložení důkazního břemene mezi žadatele o mezinárodní ochranu a správní orgán. V otázce humanitárního azylu měl žalovaný rozptýlit či potvrdit žalobcovy obavy, že se jeho zdravotní stav zásadně zhorší. K tomu si měl obstarat dostatek informací o dostupnosti zdravotní péče v zemi původu. Žalobce zopakoval, že důkazní břemeno unesl: předložil aktuální lékařskou zprávu obsahující diagnózu i popis léčby. Doložil, že zdravotnický systém v Libanonu je nefunkční obecně a že se jeho fungování ještě zhoršilo v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Žalovaný však obavy žalobce nezmírnil, pouze bagatelizoval. Žalovaný žalobcovu diagnózu bagatelizoval s poukazem na aktuální příznivý stav. Klíčové je ale právě to, že v případě vycestování žalobce do Libanonu a prodlení s adekvátní léčbou by se žalobcův zdravotní stav mohl nenávratně zhoršit. Žalovaný zcela pominul chronický a pozvolně degenerativní charakter onemocnění. Cílem léčby roztroušené sklerózy je zabránit zhoršení zdravotního stavu, které nemocným osobám vždy hrozí. Žalovaný nedostál požadavkům vysloveným v rozsudku krajského sodu v této věci ze dne 26. 6. 2025, jak je zmiňován výše.

7. Žalovaným vznesený požadavek bezprostředního ohrožení na životě je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ten v rozsudku ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, uvedl, že pod „velmi výjimečné případy“ může spadat i vážně nemocná osoba, u které by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní v přijímající zemi představoval riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života. To je případ žalobce, který je léčen s roztroušenou sklerózou právě proto, aby se v podstatě nevyhnutelné zhoršení jeho pohybových schopností co nejvíce oddálilo a zpomalilo. Nevyslyšet obavy žalobce a nutit jej k odchodu do země, kde lidé s jeho diagnózou nemají přístup k léčbě, by jednoznačně představovalo nelidské zacházení a bylo by v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

8. Žalobce se má vyhýbat zátěži a stresu, přičemž si lze stěží představit více zatěžující a stresující situaci než návrat do země, kde probíhá aktivní ozbrojený konflikt, a kde žalobce nemá zajištěnu zdravotní péči ani zdroj obživy. Neméně stresující by byla i skutečnost, že žalobce by se do země původu navrátil rovnou jako vnitřně vysídlená osoba a okamžitě by čelil nejistotě ohledně budoucího vývoje.

9. Žalobce doplnil, že navzdory tvrzení žalovaného konflikt v Libanonu v současnosti stále probíhá. Přiložil články z listopadu 2025 (krátce před vydáním napadeného rozhodnutí), které se tomuto tématu věnují. Žalobce má za to, že byl v jeho případě nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce namítl, že Informace OAMP – Libanon, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 22. 1. 2025, ze které žalovaný vyšel, neposkytuje aktuální informace. V situacích jako je ozbrojený konflikt se situace vyvíjí dynamicky a tato zpráva reflektuje stav k lednu až září 2025. Žalobce proto navrhnul doplnění podkladů o situaci v zemi původu (webové články převážně z listopadu 2025), ze kterých plyne, že Izrael stále nedodržuje příměří, které bylo sjednání s Libanonem. K útokům nedochází pouze na jihu Libanonu, ale i v hlavním městě Bejrútu. Žalovaný k těmto podkladům pouze uvedl, že informace v nich uvedené nezpochybňuje, avšak je přesvědčen, že jím shromážděné Za správnost vyhotovení: R. V. 4 51 Az 1/2026 podklady jsou dostatečné a adekvátní, proto vzal podklady od žalobce pouze na vědomí a jejich další užití považoval za nadbytečné. Podklady předložené žalobcem přitom vyvracejí obsah již dříve obstaraných důkazů ze strany žalovaného.

III. Vyjádření žalovaného

10.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel oprávněnost žalobních námitek a odkázal na správní spis a odůvodnění napadeného rozhodnutí, jeho závěry částečně obecně shrnul a zopakoval.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11.Krajský soud v prvé řadě zkoumal, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž v této souvislosti shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené § 32 odst. 1 zákona o azylu, a rovněž se jedná o žalobu přípustnou.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání s ohledem na § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s, ačkoli žalobce nařízení jednání požadoval (žalovaný nikoli). Krajský soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný nedodržel závazný právní názor vyslovený krajským soudem v předchozím řízení, konkrétně v jeho rozsudku 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, a to zejména stran zkoumání udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným chronickým onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu. Oproti tomu, jak žalovaný rozhodoval původně - a s ohledem na vše, co mu bylo již dříve krajským soudem v této otázce vytknuto – nyní své závěry nikterak relevantně nedoplnil. Ve vztahu ke splnění závazného právního názoru krajského soudu jsou proto jeho závěry nepřezkoumatelné. Žaloba je důvodná.

13. K posledně uvedenému krajský soud doplňuje, že jeho závěry uvedené níže byly potvrzeny Nejvyšším správním soudem v jeho kasačním rozsudku ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17, body 14-26.

14. S ohledem na to, že byl rozsudek krajského soudu, ve kterém byl vysloven Nejvyšším správním soudem potvrzený závěr stran hodnocení humanitárního azylu v případě roztroušené sklerózy žalobce, zrušen, uvádí krajský soud své závěry opětovně.

15. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce je státním příslušníkem Libanonské republiky (Libanon), arabské národnosti a je nepraktikující muslim. K politickému přesvědčení uvedl, že nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí a ani se o politiku nezajímal. Je bezdětný a ženatý, manželka žije v Libanonu. Posledním místem bydliště ve vlasti výše jmenovaného bylo město Týr. K průběhu cesty z vlasti do ČR uvedl, že z Libanonu přijel dne 23. 12. 2006, přicestoval letecky z Bejrútu do Prahy na základě pracovního víza. Od té doby se zdržuje v ČR, do Libanonu se vrací sporadicky, naposledy tam byl v červnu 2023 asi na měsíc, jel se podívat za manželkou. Na území ČR vstoupil poprvé letecky 23. 12. 2006, naposledy opět letecky v červnu 2023. Popřel, že by v minulosti pobýval ve státech EU. V roce 2006 byl pracovně v Kongu. Jednou v ČR už o mezinárodní ochranu žádal, bylo to v roce 2021. Svou žádost tehdy vzal dobrovolně zpět Za správnost vyhotovení: R. V. 5 51 Az 1/2026 s ohledem na vývoj pobytové agendy. Ke svému zdravotnímu stavu, zdravotním omezením a jiným zvláštním potřebám řekl, že je soběstačný, ale trpí roztroušenou sklerózou, což se u něj projevuje zejména únavou a mravenčením. Musí podstupovat léčbu. Nikdy nebyl nikde trestně stíhán, je bezúhonný.

16. Žalobce trpí roztroušenou sklerózou, která mu byla diagnostikována v roce 2017, je zde zaléčen a má dobré léky, přičemž v Libanonu není zdravotnictví na takové úrovni jako tady. V ČR dochází žalobce k lékaři jednou za 2–3 měsíce. Pravidelně užívá lék Boxarid. Žalobce k důvodům žádosti uzavřel, že v ČR má firmu, chce tady být, pracovat zde a žít.

17. Krajský soud již v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025 vyšel z prokázaného zjištění, že žalobce trpí klinicky izolovaným syndromem roztroušené sklerózy s nálezem ložiskové demyelinizace v mozkové hmotě. Podstupuje dlouhodobou léčbu teriflunomidem a dalšími suplementy. Tato skutečnost bez pochybností vyplývá ze správního spisu a nebyla mezi stranami sporná. Krajský soud dále vyšel z obecně známé skutečnosti, že roztroušená skleróza je závažné chronické autoimunitní neurologické onemocnění, kdy imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu. Neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léčivé přípravky pouze ovlivňují průběh onemocnění a jejich cílem je zpomalit, popř. až zastavit progresi onemocnění.

18. Ze zprávy „EUAA MedCOI, AVA 18882 [zdroj: International SOS], 27. ledna 2025“ vyplývá teoretická dostupnost léků, které žalobce potřebuje, stejně jako jiných tzv. biologických léčiv. Všechny léky dle zprávy mají být dostupné v lékárně New Beirut Pharmacy, případně v lékárně Sami Pharmacy v Bejrútu. Zpráva obsahuje dovětek, že zpráva neobsahuje informace o faktické dostupnosti těchto výkonů. Z této zprávy vyšel žalovaný již v předchozím řízení a vychází z ní (pouze z ní) i nyní, ačkoli krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025 konstatoval její nedostatečnost.

19. Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu (§ 14 zákona o azylu).

20. Právě citované ustanovení upravuje tzv. národní humanitární azyl. V souladu s konstantní judikaturou na jeho udělení není právní nárok. Podmínky pro jeho udělení jsou kombinací naplnění neurčitého právního pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ a institutu správního uvážení („lze … udělit“). Zatímco výklad a aplikace neurčitého právního pojmu podléhá plnému přezkumu ze strany správního soudu, použití správního uvážení podléhá přezkumu jen omezeně potud, pokud je správní úvaha přezkoumatelně zachycena v odůvodnění správního rozhodnutí a pokud žalovaný nepřekročil meze správního uvážení nebo je nezneužil.

21. Krajský soud dospěl v projednávané věci k závěru, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav ohledně dostupnosti léčby žalobcova závažného chronického onemocnění v zemi původu a v návaznosti na to nesprávně vyložil pojem „případ hodný zvláštního zřetele“. Tohoto pochybení se dopustil již v řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 43 Az 2/2025 a ve svém následném rozhodování (které je podrobeno soudnímu přezkumu nyní) tuto vadu neodstranil.

22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí opětovně uzavřel, že v případě žalobce nezjistil žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení národního humanitárního azylu. Žalovaný Za správnost vyhotovení: R. V. 6 51 Az 1/2026 vyhodnotil, že žalobce je dospělou, plně právně způsobilou osobou, je schopen se sám živit a je soběstačný, je bezdětný a ženatý, nemá trvalé vazby v ČR, rodinní příslušníci pobývají v Libanonu. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, žalovaný nepominul, že žalobce se potýká se závažným onemocněním. Současně ale uzavřel, že toto onemocnění doposud žalobce nijak významně nelimitovalo, neboť žalobce cestuje, žije samostatně a je soběstačný. Onemocnění žalobce bezprostředně neohrožuje na životě a žalobci se podle žalovaného nepodařilo prokázat, že by jeho zdravotní potíže byly tak závažného charakteru a měly takový dopad na jeho život, aby to bylo možno považovat za zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný žalobci vytkl, že při jeho dalším rozhodování nedoložil žádnou aktuálnější zprávu o svém zdravotním stavu, která by svědčila o jeho případném zhoršení. Stav žalobce se neodlišuje od obdobného stavu jiných libanonských občanů. Současně žalobce netvrdil ani neprokázal, že by žalobci nebyla v zemi původu poskytnuta léčba. Naopak žalovaný dospěl k závěru, že tato léčba je v zemi původu dostupná (viz str. 10 žalobou napadeného rozhodnutí).

23. Takové posouzení věci žalovaným shledal krajský soud nesprávným, respektive až nepřezkoumatelným – vnímáno optikou závazného právního názoru, který krajský soud vyslovil v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025.

24. Krajský soud proto znovu opakuje, že neobstojí skutkový závěr žalovaného o dostupnosti léčby roztroušené sklerózy v zemi původu. Žalovaný sice opatřil shora zmíněnou zprávu EUAA – MedCOI, z níž vyplývá obecná dostupnost jak výkonů, tak léčiv pro léčbu roztroušené sklerózy. Současně však obsahuje tzv. disclaimer, který obsahuje výhradu, že zpráva neinformuje o faktické dostupnosti popisovaných výkonů a léčiv. Krajský soud v předchozím řízení zdůraznil, že žalobce ve správním řízení předložil článek z deníku L’Orient–Le Jour s titulem „Multiple sclerosis patients await the worst in Lebanon“ z 31. 1. 2024 („Pacienti s roztroušenou sklerózou v Libanonu čekají na nejhorší“). Z tohoto zdroje vyplývá, že dostupnost léčby pacientů s roztroušenou sklerózou v Libanonu je komplikovaná a problematická.

25. Krajský soud již v předchozím řízení zdůraznil, že žalovaným vyzdvihovaná zpráva EUAA – MedCOI neobstojí. Zatímco totiž tato zpráva uvádí výslovnou výhradu, že neinformuje o faktické dostupnosti výkonů, žalobcem předložený důkaz (výše specifikovaný článek) pojednává právě a pouze o této faktické (ne)dostupnosti. Žalobci se tedy podařilo v řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 43 Az 2/2025 závěr o dostupnosti léčby, vyplývající z žalovaným opatřené zprávy, přinejmenším zpochybnit.

26. Krajský soud v předchozím řízení upozornil na to, že problematické fungování libanonského zdravotního systému vyplývá i z dalších důkazů. V tiskové zprávě Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva s titulem „Israel must stop killing civilians returning to their homes in South Lebanon: UN experts“ z 13. 2. 2025 („Izrael musí přestat zabíjet civilisty vracející se do svých domovů v jižním Libanonu, tvrdí experti OSN“) výslovně zaznívá informace o narušení přístupu ke zdravotní péči v důsledku izraelských vojenských akcí.

27. Krajský soud proto již v předchozím řízení uzavřel, že v návaznosti na tato skutková zjištění pak neobstojí právní posouzení, že žalobcovy zdravotní obtíže nejsou tak závažného charakteru, aby je bylo možno považovat za důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení národního humanitárního azylu. Otázku závažnosti onemocnění je třeba hodnotit v kontextu dostupnosti adekvátní léčby v zemi původu. Je sice pravdou, že Za správnost vyhotovení: R. V. 7 51 Az 1/2026 žalobce v současné době není svým onemocněním nijak významně limitován. Současně je však obecně známé, že roztroušená skleróza je onemocněním, jehož průběh je významně (nikoli výlučně) závislý na dlouhodobém a pravidelném podávání léčiv. Současně není pochyb o tom, že je zde významná pravděpodobnost progrese, která se – pochopitelně – zvyšuje v případě, že pacient není dlouhodobě adekvátně léčen. Žalobce přitom trpí roztroušenou sklerózou ve fázi klinicky izolovaného syndromu se současným mírně progredujícím ložiskovým nálezem v mozkové hmotě. Z lékařské zprávy je patrno, že průběh onemocnění není jen subklinický, současně je patrno, že žalobce podstoupil změnu léčby, kdy zjevně na léky první linie byl nonrespondentní (srov. lékařská zpráva FNHK ze dne 8. 10. 2024). Skóre EDSS (tzv. Kurtzkeho škála kvantifikující postižení nervového systému u pacientů s roztroušenou sklerózou) je hodnoceno stupněm 3.0, což odpovídá střední disabilitě v jednom funkčním systému. Vzhledem k charakteru onemocnění lékař žalobci doporučil nevystavovat se stresu, nepracovat na směny, psychicky a fyzicky se šetřit.

28. Přestože žalovaný se opakovaně vyslovil, že nechce žalobcův zdravotní stav bagatelizovat, fakticky tak učinil, když argumentoval skutečností, že v současnosti onemocnění žalobce prakticky nijak neomezuje – byť mu tato argumentace již byla krajským soudem vytknuta v řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025. Je pravdou, že v současné chvíli je stav žalobce „stabilní“, současně jde však o stav podmíněný jednak pravidelnou léčbou, jednak tím, že se žalobce nebude vystavovat stresu a bude se psychicky a fyzicky šetřit. O tom, že by byl pro žalobce návrat do země původu stresující, nelze pochybovat. Žalobce by se navracel do Libanonu po téměř 20 letech pobytu v ČR, navíc by se navracel do země se zhoršenou bezpečnostní situací a s nejistou perspektivou léčby. V tomto kontextu je žalobcův zdravotní stav důvodem hodným zvláštního zřetele, který může odůvodnit udělení národního humanitárního azylu.

29. Žalovaný tyto již dříve vyslovené závěry krajského soudu nikterak nereflektoval a rozhodl prakticky obdobně jako v předchozím zrušeném rozhodnutí. Žalovaný se tak neřídil závazným právním názorem krajského soudu vysloveným v jeho rozsudku ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83. Pokud s tam vyslovenými závěry žalovaný nesouhlasil, nic mu nebránilo podat kasační stížnost, to však neučinil. Pokud jde o povinnost zkoumat humanitární azyl i s ohledem na změny v právní úpravě, odkazuje krajský soud na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v jeho rozsudku ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17, body 17-26.

30. Povinnost žalovaného řídit se výše uvedeným a již dříve vysloveným závazným právním názorem krajského soudu je nyní dána i nehledě na implementační novelu k Paktu o migraci a azylu přijatou zákonem č. 314/2025 Sb. – k tomu viz bod 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17.

31. Nejvyšší správní soud v rozsudku 6 Azs 60/2026 však krajský soud zavázal k tomu, aby přezkoumal i závěry žalovaného o neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, neboť v této části byl rozsudek krajského soudu shledán nepřezkoumatelným.

32. Soud se tedy v další části odůvodnění tohoto rozsudku bude zabývat doplněním nevypořádané námitky týkající se doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu a závěru žalovaného ohledně neudělení doplňkové ochrany. Za správnost vyhotovení: R. V. 8 51 Az 1/2026 33. Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště (§ 14a odst. 1 zákona o azylu účinného do 11. 6. 2026). Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu (§ 14a odst. 2 zákona o azylu účinného do 11. 6. 2026).

34. Co se týče posouzení obecné bezpečnostní situace v zemi, žalovaný úplně nerezignoval na posouzení aktuální situace, když ze zprávy OAMP – Libanon, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 22. 1. 2025, zjistil, že v souvislosti s vypuknutím války mezi Izraelem a hnutím Hamás se zvýšilo napětí na izraelsko-libanonské hranici, v září 2024 se situace nadále vyostřila a Izrael podnikl tisíce náletů na Libanon. Dne 18. 11. 2024 Libanon a Hizballáh souhlasily s návrhem USA na příměří s Izraelem, dohoda o příměří vstoupila v platnost 27. 11. 2024. Dle Informace Belgického království, Centra pro dokumentaci a výzkum (CEDOCA): Libanon – Bezpečnostní situace, ze dne 24. 9. 2025, USA a Izrael společně oznámily prodloužení příměří o 60 dnů, tedy do 18. února 2025. Dále žalovaný hodnotil Informaci ČTK: Konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem vedl loni k vpádu Izraele do Libanonu, ze dne 29. 9. 2025, a Informaci ČTK: Hamás vyhlásil konec války, uvedl jeden z jeho vůdců, ze dne 9. 10. 2025.

35. Žalovaný tento konflikt vyhodnotil jako lokální, který se pojí s jihem Libanonu. Je si vědom toho, že v Libanonu dochází k určitým bezpečnostním incidentům, které se však odehrávají v omezené míře, nelze je tak posuzovat jako celoplošně rozšířené a nerozlišující násilí. Poslední jmenovaná informace ČTK ukazuje na zásadní průlom směřující ke konci války a začátku trvalého příměří. Žalovaný proto dospěl k závěru, že bezpečnostní situace je stabilní a nic nenaznačovalo tomu, že by byla přítomna další reálná hrozba eskalace vojenských aktivit, které by mohly ohrozit bezpečnost civilního obyvatelstva, včetně žalobce.

36. Krajský soud má za to, že i v tomto případě žalovaný nedodržel závazný právní názor vyslovený v rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, podle kterého se měl pečlivě v případě hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu zabývat i žalobcem předloženými podklady i důkazy provedenými v daném řízení. V řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025 byl proveden článek BBC ze dne 11. 4. 2025 „Schools in Beirut suburb fear return to war after new Israeli strikes“ („Školy v předměstí Bejrútu se po nových izraelských úderech obávají návratu do války“), ke skutkovým okolnostem týkajícím se tvrzení, že zhoršená bezpečnostní situace se týká pouze jižního Libanonu, i zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva s titulem „Israel must stop killing civilians returning to their homes in South Lebanon: UN experts“ z 13. 2. 2025 („Izrael musí přestat zabíjet civilisty vracející se do svých domovů v jižním Libanonu, tvrdí experti OSN“), týkající se humanitární krize způsobené útoky na civilní obyvatelstvo, k nimž se žalovaný nikterak nevyjádřil. Bez dalšího odkázal na Informaci OAPM, Informaci CEDOCA i na dílčí závěr rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2025, Za správnost vyhotovení: R. V. 9 51 Az 1/2026 č. j. 31 Az 3/2025-71, v němž soud konstatoval, že byl konflikt ukončen příměřím a jedná se o časově i geograficky omezený konflikt, který nemá vliv na další země, tedy ani na Libanon. Bezpečnostní situaci tak žalovaný opětovně posuzoval tendenčně, pouze na základě jím obstaraných zpráv, aniž by jakkoliv reflektoval podklady předložené žalobcem.

37. Po vydání napadeného rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, které musel krajský soud v rámci „ex nunc“ přezkumu při svém rozhodování zohlednit – vyhrocení ozbrojeného konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Izrael a USA zahájily 28. 2. 2026 preventivní údery na Írán. Írán v odvetě útočí raketami a drony nejen na Izrael, ale i na ostatní arabské země, ve kterých jsou americké základny. V reakci na zabití íránského nejvyššího vůdce Alího Chámejního dne 2. 3. 2026 libanonské šíitské hnutí Hizballáh zahájilo útok raketami a drony na vojenskou základnu v Haifě. Konflikt i přes deklarované příměří ke dni vydání tohoto rozhodnutí stále trvá. Existenci zmíněného konfliktu lze považovat za notorietu, kterou není třeba dokazovat (shodně přistoupil Nejvyšší správní soud k ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022, viz např. rozsudek ze dne 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022-31, bod 7).

38. Z uvedeného se podává, že bezpečnostní a politická situace v Libanonu se po vydání napadeného rozhodnutí velmi významně změnila v důsledku gradace mezinárodního ozbrojeného konfliktu v únoru a březnu 2026, který nelze dosud považovat za ukončený, situace dosud není ani zdaleka ustálená.

39. Jak zdůrazňuje judikatura Soudního dvora, z čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice plyne povinnost soudu prvního stupně provést aktualizované posouzení daného případu (viz např. rozsudek ze dne 4. 10. 2024, C-406/22, bod 87, nebo rozsudek ze dne 3. 4. 2025, C- 283/24, body 26 až 28). Ve vazbě na shora uvedené je povinností krajského soudu v probíhajícím řízení zohlednit změnu bezpečnostní situace v Libanonu, který se v březnu 2026 stal aktivní součástí konfliktu izraelsko-íránského konfliktu.

40. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 -46: „je třeba pod úhlem mezinárodněprávní zásady ‚non-refoulement‘ vykládat tak, že stanoví závazek České republiky nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to např. tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila.“ V projednávané věci je konkrétně třeba zohlednit, že v zemi původu žalobce došlo po vydání rozhodnutí k významné změně poměrů, kdy v zemi probíhá válečný konflikt, přičemž tato skutečnost je nesporná a obecně známá. Za aktuální situace v Libanonu by mohl být jeho návrat do země původu v rozporu s touto zásadou.

41. Krajský soud tak dospěl k závěru, že po vydání napadeného rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, které musel v rámci „ex nunc“ přezkumu při svém rozhodování zohlednit. Bezpečnostní situace v Libanonu související s tímto konfliktem se od doby vydání rozhodnutí (tj. od 24. 11. 2025) je nesrovnatelná se stavem, ze kterého žalovaný vycházel v napadeném rozhodnutí. Za této situace napadené rozhodnutí ani v této části neobstojí a musí být zrušeno, přičemž skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé doplnění [viz § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. V. Závěr a náklady řízení Za správnost vyhotovení: R. V. 10 51 Az 1/2026 42. Krajský soud z výše uvedených důvodů podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

43. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, správní orgán v dalším řízení vázán. V dalším řízení žalovaný bude vycházet z toho, že v případě žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení národního humanitárního azylu. Tyto důvody spočívají v žalobcově závažném chronickém onemocnění ve spojení s tím, že o reálné dostupnosti adekvátní léčby v zemi původu jsou zde přinejmenším vážné a důvodné pochybnosti, a to jednak s ohledem na obecný stav zdravotního systému v Libanonu, jednak i v souvislosti s humanitární krizí vyvolanou konfliktem s Izraelem. Žalovaný následně provede správní úvahu, zda je namístě národní humanitární azyl žalobci poskytnout (tímto závazným právním názorem již dříve vysloveným v řízení vedeném pod sp. zn. 43 Az 2/2025 se žalovaný v nyní přezkoumávaném rozhodnutí neřídil). Krajský soud připomíná, že v daném případě bude žalovaný postupovat podle právní úpravy účinné ke dni 28. 7. 2025 (viz bod 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17).

44. Zároveň bude žalovaný v dalším řízení povinen žádost žalobce meritorně posoudit i ve vztahu ke všem případným formám mezinárodní ochrany. Žalovaný v dalším řízení zejména posoudí, zda s ohledem na aktuální situaci v zemi původu může mít žalobce odůvodněný strach z pronásledování, případně zda mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to především (ale nejen) z důvodu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

45. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu. Věc byla ze zákona osvobozena od soudního poplatku. Žalobce byl zastoupen advokátem, náleží mu proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé – žaloby). Sazba za jeden úkon právní služby činí podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 4 620 Kč, celkem za 2 úkony 9 240 Kč. Advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 900 Kč. Krajský soud přiznal advokátu zvýšení mimosmluvní odměny za převzetí a přípravu právního zastoupení podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu na dvojnásobek z důvodu nutnosti užití cizího jazyka při zjišťování (aktualizaci již původně zjištěných) informací z cizojazyčných zdrojů ve výši 4 620 Kč. Krajský soud nepřiznal zvýšení na trojnásobek z důvodu, že advokát se dle údajů v evidenci ČAK zaměřuje na cizinecké a azylové právo; lze tak předpokládat, že práce s cizojazyčnými zdroji není neobvyklou součástí jeho agendy. Krajský soud nepřiznal zvýšení odměny za sepis a podání žaloby, neboť práce s cizojazyčnými zdroji je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Pokud jde o komunikaci s žalobcem, pak zástupce krajskému soudu sdělil, že pro účely jednání není zapotřebí zajišťovat tlumočníka, krajský soud tedy důvodně předpokládá, že užití cizího jazyka ke komunikaci nebylo převážně nutné. Advokát je plátcem DPH, náleží mu proto náhrada za tuto daň ve výši 3 099,60 Kč. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 17 859,60 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny 17 860 Kč. Za správnost vyhotovení: R. V. 11 51 Az 1/2026 46. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., přiměřená lhůta k splnění povinnosti pak v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 64 s. ř. s.

47. V řízení před Nejvyšším správním soudem žalobci žádné náklady nevznikly, neboť se k podané kasační stížnosti nevyjádřil (viz bod 11 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 6 Azs 60/2026-17). V opakovaném řízení před krajským soudem žalobci rovněž žádné náklady nevznikly, neboť žádný úkon neučinil, jak plyne z obsahu soudního spisu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 18. června 2026 JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: R. V.