6 Azs 60/2026

Rubrum

6 Azs 60/2026 - 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-K11-R2-2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2026, č. j. 51 Az 1/2026-72, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2026, č. j. 51 Az 1/2026-72, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 11. 2025 rozhodl o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se žalobci neuděluje.

2. Šlo o druhé rozhodnutí žalovaného o téže žádosti žalobce. První rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci (rozhodnutí ze dne 5. 3. 2025) zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, neboť shledal, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav ohledně dostupnosti léčby žalobcova závažného chronického onemocnění v zemi původu a v návaznosti na to nesprávně vyložil pojem „případ hodný zvláštního zřetele“ ve smyslu § 14 zákona o azylu v tehdy rozhodném znění. Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný nesprávně posoudil naplnění podmínek 6 Azs 60/2026 § 14a zákona o azylu zejména s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce; nesprávně posoudil skutečnosti, které vyšly najevo již ve správním řízení, nadto po vydání rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, které musel soud v rámci „ex nunc přezkumu“ zohlednit.

3. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025 se žalobce znovu bránil žalobou.

4. Krajský soud konstatoval, že žalovaný s ohledem na vše, co mu bylo krajským soudem v rozsudku č. j. 43 Az 2/2025-83 k otázce podmínek národního humanitárního azylu vytknuto, své závěry relevantně nedoplnil. Žalovaný se tak neřídil závazným právním názorem krajského soudu vysloveným v rozsudku, jímž bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno. Žalobcův zdravotní stav je dle krajského soudu důvodem hodným zvláštního zřetele, který může odůvodnit udělení humanitárního azylu.

5. Krajský soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Kasační stížnost

6. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

7. V kasační stížnosti stěžovatel shrnul, že po celkovém zhodnocení tvrzení žalobce v kontextu jeho předchozích snah legalizovat pobyt na území České republiky vyhodnotil žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako účelovou.

8. Stěžovatel dále poukázal na změnu právní úpravy provedenou zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k čl. I bodu 36, jímž došlo ke zrušení dosavadního § 14 upravujícího humanitární azyl, nabyla nová právní úprava účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [čl. XIX bod a) zákona č. 314/2025 Sb.].

9. Humanitární azyl proto žalobci nebylo možno udělit, a to ani v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti této novely. Stěžovatel musel vycházet z právního stavu účinného v době vydání nového rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu je založen na argumentaci vztahující se k humanitárnímu azylu, který však byl ze zákona vypuštěn a ani není předmětem výroku rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel nemůže splnit nezákonný pokyn soudu.

10. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Žalobce se ke kasační stížnosti žalovaného nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

12. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

13. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, 6 Azs 60/2026 - 18 pokračování k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

14. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

15. V prvním zrušujícím rozsudku č. j. 43 Az 2/2025-83 krajský soud formuloval tento závazný právní názor: „V dalším řízení žalovaný bude vycházet z toho, že v případě žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení národního humanitárního azylu. Tyto důvody spočívají v žalobcově závažném chronickém onemocnění ve spojení s tím, že o reálné dostupnosti adekvátní léčby v zemi původu jsou zde přinejmenším vážné a důvodné pochybnosti, a to jednak s ohledem na obecný stav zdravotního systému v Libanonu, jednak i v souvislosti s humanitární krizí vyvolanou konfliktem s Izraelem. Žalovaný následně provede správní úvahu, zda je namístě národní humanitární azyl žalobci poskytnout. Pokud jde o posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, žalovaný se bude znovu zabývat bezpečnostní situací v zemi původu, a to samozřejmě s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji, k němuž si opatří aktuální podklady. Bude se (opravdu, nikoli jen proklamací) pečlivě zabývat podklady předloženými žalobcem a zohlední samozřejmě i důkazy provedené v řízení před soudem (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). V případě potřeby doplní skutková zjištění a následně znovu posoudí, zda žalobci v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci vnitřního nebo mezinárodního ozbrojeného konfliktu ve smyslu § 14a zákona o azylu, přičemž také v tomto hodnocení bude brát zřetel na žalobcův zdravotní stav v kontextu s pochybnou dostupností léčby a také se stresem, kterému by byl žalobce případně při návratu do země původu vystaven a jehož se má v zájmu úspěšnosti léčby vyvarovat.“

16. Judikatura Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že „právní názor soudu nelze ponižovat na pouhou ‚námitku‘ […], o níž by správnímu orgánu bylo v dalším řízení umožněno uvážit, tj. kterou by žalovaný mohl i odmítnout, ale je třeba na něj nahlížet jako na pravidlo, jež je určujícím pro další kroky správního orgánu i pro úvahy, o něž bude správní orgán opírat závěrečné hodnocení zjištěných skutkových okolností“ (např. rozsudky ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003-56, č. 352/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25, č. 442/2005 Sb. NSS).

17. Dle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025 platilo: Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.

18. Ustanovením čl. I bodu 36 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo s účinností od 1. 10. 2025 ustanovení § 14 upravující humanitární azyl zrušeno. Institut tzv. národního humanitárního azylu tak byl ze zákonné úpravy bez náhrady vypuštěn.

19. Zákon č. 314/2025 Sb. obsahuje v čl. II následující přechodná ustanovení s účinností k 1. 10. 2025, tedy shodnou jako zrušení ustanovení o humanitárním azylu: 6 Azs 60/2026 bod 1: V řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. bod 2: Po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra. bod 9: V řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.

20. Pro projednávanou věc je rozhodný bod 2 přechodných ustanovení, neboť se jedná o věc vrácenou krajským soudem po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného, čímž se tyto případy odlišují od obecně širšího okruhu případů podle bodu 1. Pravidlo dle bodu 2 přitom již v důsledku konstrukce rozhodného data představuje autonomní úpravu odlišnou od řešení dle bodu 1.

21. Již samotný text bodu 2 svědčí spíše pro závěr, že podle rozhodného okamžiku (počátek lhůty pro vydání nového rozhodnutí) se určí použití dosavadní či nové právní úpravy jak pro otázky procesní, tak i hmotněprávní, kam náleží i možnost udělení humanitárního azylu. Jiné pravidlo totiž zákon pro tyto případy nestanoví.

22. Výklad systematický podporuje tento jazykový výklad. Výslovná úprava bodu 9 o nemožnosti udělit humanitární azyl po 1. 10. 2025 je totiž výslovně omezena jen na případy podle bodu 1 přechodných ustanovení, tedy správní řízení zahájená dříve a neovlivněná zásahem soudu. Zákonodárci nepochybně nic nebránilo vztáhnout toto pravidlo i k případům dle bodu 2 přechodných ustanovení, byť i jen k těm, na něž by jinak dopadala předchozí právní úprava.

23. Jakkoliv v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 214/2025 Sb. chybí jakékoliv vysvětlení k přechodným ustanovením (zrušení humanitárního azylu navíc nebylo v původním návrhu obsaženo), je nutno na základě argumentu racionálního zákonodárce předpokládat, že bylo záměrem zákonodárce vymezit jako zvláštní kategorii případů „neskončených“ ke dni nabytí účinnosti zákona č. 214/2025 Sb. případy již mezitím jednou posouzené správním soudem.

24. Z judikatury vyplývá, že v případě zrušení správního rozhodnutí odvolacím či přezkumným správním orgánem nebo soudem běží nová lhůta k vydání nového rozhodnutí od právní moci zrušujícího aktu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 Ans 6/2009-82, ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011-95, ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 Azs 151/2017-23, nebo ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 Azs 200/2020-31).

25. Rozsudek krajského soudu č. j. 43 Az 2/2025-83 byl vydán dne 26. 6. 2025 a právní moci nabyl dne 28. 7. 2025. Rozhodný pro běh lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaného tak byl právě den 28. 7. 2025. K tomuto dni byla úprava národního humanitárního azylu v zákoně o azylu obsažena. Stěžovateli tak nelze přisvědčit, že vzhledem k nedostatku právního podkladu nemohl podmínky udělení humanitárního azylu v případě žalobce posoudit a o udělení humanitárního azylu případně rozhodnout. Právní podklad v zákoně pro takové rozhodnutí měl. Nešlo tedy o situaci, kdy by byl závazný právní názor soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku prolomen změnou právní úpravy (srov. např. rozsudky 6 Azs 60/2026 - 19 pokračování Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25, č. 442/2005 Sb. NSS, ze dne 18. 6. 2024, č. j. 2 Ads 16/2003-56, č. 352/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 31/2016-36).

26. Jestliže tedy stěžovatel podmínky pro udělení humanitárního azylu pro zrušení jeho rozhodnutí ze dne 5. 3. 2025 neposuzoval a nezahrnul rozhodnutí o humanitárním azylu podle § 14 zákona o azylu v rozhodném znění do výroku svého rozhodnutí ze dne 24. 11. 2025, v rozporu s § 78 odst. 5 s. ř. s. závazný právní názor, který byl vysloven ve zrušujícím rozsudku č. j. 43 Az 2/2025-83, nerespektoval. V tomto rozsahu je třeba napadený rozsudek krajského soudu aprobovat.

27. Nejvyšší správní soud ovšem navíc shledal, že se krajský soud v napadeném rozsudku omezil na otázku humanitárního azylu a řádně nevypořádal žalobní námitky vztahující se k posouzení splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.

28. Žalobce v žalobě výslovně namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav ve vztahu k probíhajícímu ozbrojenému konfliktu v zemi původu a že žalovaný nesprávně posoudil splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Na tyto námitky však krajský soud v rozsudku nereagoval. Zhoršenou bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce sice vzal v potaz, avšak pouze v kontextu úvahy, že návrat žalobce do země původu by byl stresující, přičemž vzhledem k charakteru onemocnění se má žalobce dle lékařských doporučení stresu vyhýbat. Krajský soud se tak omezil na vypořádání námitek týkajících se neudělení humanitárního azylu.

29. Krajský soud tedy posouzení žalovaného týkající se doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu a závěr o neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu nepřezkoumal. V tomto rozsahu je proto rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. Nevypořádání žalobní námitky totiž zakládá nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2014, č. j. 8 As 27/2013-93). K této vadě Nejvyšší správní soud přihlédl i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

30. Povinnost krajského soudu vypořádat všechny žalobní námitky, u nichž tomu nebrání jiné vady napadeného správního rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení, zdůrazňuje judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě. Rozšířený senát již v usnesení ze dne 19. 12. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, konstatoval: „Důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího orgánu posuzujícího více oddělitelných skutkových nebo právních otázek může být [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] dán i toliko ve vztahu k některým z nich. Ostatní oddělitelné skutkové nebo právní otázky krajský soud přezkoumá vždy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci.“ To v obecné rovině platí i v nyní posuzované věci, bez ohledu na dílčí procesní odlišnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

33. Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného důvodnou, pročež podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku. Krajský soud v dalším řízení přezkoumatelným způsobem vypořádá všechny žalobní námitky.

34. Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že i v případě opakovaného zrušení rozhodnutí žalovaného krajským soudem, bude žalovaný povinen postupovat podle právní 6 Azs 60/2026 úpravy účinné ke dni 28. 7. 2025, kdy nabyl právní moci předchozí zrušující rozsudek krajského soudu, a k němuž tak byla stanovena rozhodná právní úprava pro tuto věc. Jiný výklad by popíral účel soudní ochrany a její účinnost, mohl-li by si žalovaný opakovaným nerespektováním závazného právního názoru soudu „počkat“ na pro sebe výhodnější procesní situaci.

35. V dalším řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. května 2026 JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu