11 Co 10/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne datum bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 167.348 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2024, č. j. 13 C 281/2024–73 a doplňujícího rozsudku ze dne 22. 10. 2024, č. j. 13 C 281/2024-78

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v rozsahu části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 3.984 Kč ruší a ve stejném rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající napadené části výroku III. a ve výroku IV. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem okresní soud zastavil řízení o nároku žalobce na zaplacení části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 11.952 Kč (výrok I.), zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 47.040,80 Kč, a to ve splátkách po 3.500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Dále zamítl žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120.307,20 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 9.803,24 Kč a smluvní úrok ve výši 50 % ročně z částky 167.348 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok IV.). Doplňujícím rozsudkem doplnil výrok III. tak, že se žaloba zamítá rovněž v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 2. 5. 2024 do 8. 9. 2024.

2. Rozsudek a doplňující rozsudek ve výrocích III. a IV. napadl žalobce odvoláním a domáhal se změny rozsudku, kterou by žalobě bylo vyhověno taktéž ve výroku III., a to tak, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120.307,20 Kč, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 9. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 ve výši 9.803,24 Kč, smluvní úrok ve výši 50 % ročně z částky 167.348 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 167.348 Kč od 2. 5. 2024 do 8. 9. 2024. Žalobce v odvolání především nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že na danou smlouvu o zápůjčce se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a žalobce tak byl povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle žalobce na smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena podle § 2390 a následující o. z. v pozici dvou fyzických osob, nelze aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Nesprávný je také závěr soudu prvního stupně, že jím provedené posouzení příjmů a výdajů žalovaného není dostačující. Nesouhlasí dále s názorem soudu prvního stupně, že by neměly být v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledňovány nepravidelné platby od fyzických osob. Z předložených výpisů za tři měsíce vyplývá, že žalovaný je schopen každý měsíc v průměru nabýt finanční prostředky ve výši přes 30.000 Kč, byť se jedná o nepravidelné platby, není důvod k těmto příjmům nepřihlížet. Nejsou-li z výpisů patrné platby nákladů na bydlení, nesvědčí to o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce. Platí-li dále žalovaný výživné na dceru ve výši 7.000 Kč, ačkoliv žádná platba z výpisů z bankovních účtů z uvedeného důvodu není patrná, je zjevné, že buď jeho tvrzení je nepravdivé, nebo má ještě jiné příjmy. Navíc velká část výdajů žalovaného je tvořena přeposíláním finančních částek z jednoho bankovního účtu žalovaného na druhý bankovní účet žalovaného, nikoliv o jejich spotřebu. Žalobce tak má za to, že soud nesprávně vyhodnotil předložené důkazy a vytvořil tak domněnku existence neschopnosti žalovaného splácet zápůjčku, ačkoliv tato domněnka nemá oporu v provedeném dokazování.

3. Žalovaný k podanému odvolání žalobce navrhoval zamítnutí odvolání a potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po podaném odvolání žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně neumořeného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně, z částky ve výši 167.348 Kč za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 v rozsahu částky 3.984 Kč, neboť tato částka byla žalovaným uhrazena dne 2. 11. 2024.

5. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud v rozsahu zpětvzetí žaloby, to je v rozsahu kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za období od 24. 12. 2023 do 1. 5. 2024 v rozsahu částky 3.984 Kč rozsudek okresního soudu zrušil a ve stejném rozsahu řízení zastavil. Žalovaný ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř. proti částečnému zpětvzetí neměl námitek. Uváděl-li žalobce v částečném zpětvzetí žaloby, že současně bere v uvedeném rozsahu i částečně zpět odvolání, zrušení rozsudku a zastavení řízení fakticky zahrnuje i zastavení odvolacího řízení, proto nebylo důvodu o tomto návrhu žalobce zvláště rozhodovat.

6. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu spolu s doplňujícím rozsudkem v napadeném výroku III. a IV. se závěrem, že odvolání není důvodné. Výroky I. a II. nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci.

7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 5. až 7. odůvodnění rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází. Pro přehlednost shrnuje: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 75.000 Kč prostřednictvím platformy , název, provozované společnosti , právnická osoba, , která se na základě dohody s žalobcem zavázala pro žalobce vykonat činnosti spočívající v prověření zájemce o financování, dále vyhotovení smluvní dokumentace ke smlouvě o zápůjčce, jakož i uzavření smlouvy a faktickou realizaci peněžní transakce. Ze žalobcem poskytnuté částky 75.000 Kč, zprostředkovatel , právnická osoba, zaslal na účet žalovaného částku 66.268,80 Kč. Žalovaný uhradil splátky splatné v měsících září a říjen 2023, do podání žaloby další splátky neuhradil. Po podání žaloby zaplatil dne 1. 5. 2024 částku 3.984 Kč a dne 8. 9. 2024 částku 7.968 Kč.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 1 písmeno b) ZoSÚ se zprostředkováním spotřebitelského úvěru rozumí1) nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,2) předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele,3) provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru,4) sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele nebo5) výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela.

11. Podle § 3 odst. 1 písmeno e) ZoSÚ zprostředkovatelem je ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nutnosti aplikace zákona o spotřebitelském úvěru na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky, dále se závěrem, že žalovaný byl při sjednání zápůjčky v postavení spotřebitele, přičemž uzavření smlouvy bylo zprostředkováno společností , právnická osoba, Smlouva o spotřebitelském úvěru není samostatným smluvním typem. Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitelský úvěr, je nutné vyhodnotit, zda jde o finanční službu (ať již úvěr, peněžitou zápůjčku, odklad platby a podobně), a zda je tato finanční služba spotřebiteli poskytnuta nebo zprostředkována. Okresní soud správně odkázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2919/2022 ze dne 28. 3. 2023, které bylo publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 30/2024. V něm Nejvyšší soud vyslovil následující závěr „o spotřebitelský úvěr jde vždy, je-li věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr poskytovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr poskytuje). Stejně tak jde o spotřebitelský úvěr, jestliže v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr zprostředkovává), i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel ve výše uvedeném smyslu“.

16. Společnost , právnická osoba, zprostředkovala kontakt mezi žalobcem a žalovaným, zajistila smluvní dokumentaci, platformu, prostřednictvím které byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, zavázala se rovněž ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, zajišťovala poskytnutí finančních prostředků prostřednictvím svého účtu. Charakter její činnosti nepochybně tak má charakter zprostředkování spotřebitelského úvěru ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) ZoSÚ.

17. Okresní soud se následně správně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce ve smyslu naplnění povinností vyplývajících z § 86 odst. 1 ZoSÚ spočívajících v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce této své povinnosti řádně nedostál. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že ji prověřil skrze několik zdrojů informací, a to výpisů z bankovního účtu žalovaného číslo , č. účtu, za měsíce 5 až 7/2023 a bankovního účtu číslo , č. účtu, za měsíce 5 až 6/2023. V těchto výpisech posuzoval jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného a usoudil, že žalovaný má zajištěn stabilní příjem v průměrné výši 36.210 Kč, mimo to má další jednorázové příjmy od fyzických osob v celkové výši cca 30.000 Kč. Jeho výdaje jsou nezávadné, plně regulované žalovaným, i když splácí dva úvěry u , právnická osoba, a , právnická osoba, . S ohledem na jeho příjmy nelze dovozovat jeho neúvěruschopnost. Dále žalobce uváděl, že lustroval žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí s negativním závěrem.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 ukládá povinnost poskytovateli posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Rozsah konkrétních vyžadovaných údajů blíže specifikován není. Určitá konkretizace je obsažena v odst. 2 § 86, podle něhož má být posouzena zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z uvedeného plyne, že poskytovatelem mají být zjišťovány příjmy i výdaje spotřebitele, které je nutné rovněž ověřit. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o nákladech a výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti, včetně doložení jejich výše, nelze učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Klíčovou je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými a od spotřebitele zjištěnými ne pouze tvrzenými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Co se týče zjišťování způsobu plnění stávajících dluhů požadavku odborné péče odpovídá postup poskytovatele, který si v dostupných registrech ověří, zda spotřebitel případně není již v úpadku a dále pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází podle § 20z zák. č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, zjišťuje taktéž informace o plnění závazků spotřebitele. Vyžadují-li to okolnosti, může si poskytovatel vyžádat informace rovněž z tzv. pozitivního registru klientských informací, u něhož ovšem podle § 20z odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele musí získat souhlas spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke zjištění schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je proto při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

20. Žalobce v řízení řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázal. Pro řádné posouzení příjmů a výdajů žalovaného nepostačuje, vycházel-li pouze z celkově 4 výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalobce nijak neprověřoval, zdali jednorázové příjmy žalovaného jsou příjmy opakovanými, z nichž lze vycházet i pro budoucí období, nebylo jakkoliv zjišťováno, o jaké příjmy se jedná. Žalobce taktéž nijak neověřoval ani nezjišťoval pravidelné výdaje žalovaného, nezjišťoval, s kým žije ve společné domácnosti, jaké náklady má v souvislosti s bydlením, nezjišťoval vyživovací povinnosti žalovaného ani jeho případné další závazky. Z výpisu z účtu přitom plynulo, že žalovaný splácí dva úvěry u , právnická osoba, a , právnická osoba, . Vycházel-li žalobce pouze z údajů v insolvenčním rejstříku a centrální evidence exekucí, byl v tomto směru jeho postup nedostatečný, neboť nezjišťoval pomocí tzv. negativních registrů klientských informací platební morálku a případné závazky žalovaného, což v daném případě lze vyhodnotit jako nezbytné už i s ohledem na další žalovaným splácené úvěry. Přisvědčit nelze ani odvolací námitce žalobce, že z předmětných výpisů z účtu vyplývá přeposílání finančních částek z jednoho bankovního účtu žalovaného na druhý bankovní účet, že se tak jedná pouze o přesun finančních prostředků, nikoliv o jejich spotřebu. K uvedenému nutno zopakovat, že žalobce nijak nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného, ani tu skutečnost, k čemu přesunuté finanční prostředky na dalším účtu sloužily. Tyto námitky proto nijak nemění závěr soudu o nedostatečném prověření majetkové situace žalovaného ve vztahu k jeho příjmům i výdajům. S předestřeným závěrem koresponduje taktéž další odvolací námitka žalovaného, že žalobce má platit výživné 7.000 Kč měsíčně, ačkoliv tato platba není z bankovních účtů žalovaného patrná. Taktéž tato výhrada ze strany žalobce svědčí o nedostatečně prověřené úvěruschopnosti žalovaného, nezjistil-li počet ani výši vyživovacích povinností.

21. Odvolací soud uzavírá, že závěr o nesplnění povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle ustanovení § 86 ZoSÚ má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Okresní soud proto postupoval správně, zamítl-li žalobu v napadeném výroku III., neboť v případě neplatnosti uzavřené smlouvy je spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalovaný tak není povinen žalobci hradit sjednané smluvní úroky z prodlení ani smluvní úrok.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III. a ve výroku IV. o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v odvolacím řízení nebyl procesně úspěšný. Náhrada nákladů mu proto nepřísluší, žalovaný se v odvolacím řízení náhrady nákladů výslovně vzdal. Uvedeným okolnostem odpovídá výrok, podle něhož žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.