11 Co 107/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení neúčinnosti právního úkonu k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 14 C 159/2015-914 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 8. 2025, č. j. 14 C 159/2015-951 a doplňujícího usnesení ze dne 18. 8. 2025, č. j. 14 C 159/2015-952

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku a ve výroku usnesení č. j. 14 C 159/2015-952 ze dne 18. 8. 2025 potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů řízení částku 49.195 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.328 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud určil, že převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, o výměře 24 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č.p./č. ev., pozemku parc. č. , číslo, o výměře 24 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev., vše zapsáno na LV číslo , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, Katastrální pracoviště , adresa, , k němuž došlo darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, mezi dárkyní , jméno FO, , narozenou , datum, , bytem , adresa, a obdarovaným , Jméno žalovaného, , narozeným , Datum narození žalovaného, , bytem , adresa, , přičemž ke vkladu vlastnického práva došlo dne , datum, s právními účinky zápisu ke dni , datum, pod sp. zn. , číslo, je vůči žalobci neúčinný (odstavec I. výroku) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta , Jméno advokáta A, náhradu nákladů řízení ve výši 68.401,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). Doplňujícím usnesením okresní soud rozhodl, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému nepřiznává.

2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny spočívající v zamítnutí žaloby. Namítal, že okresní soud vycházel ze závěru, že nade vší pochybnost nebyla zjištěna hodnota předmětných akcí, nebylo prokázáno vlastnictví předmětných akcí , jméno FO, a dále vyšel ze závěrů rozhodování jiných soudů. Soud však zcela pominul zásadně odlišný obsah odkazovaných soudních řízení, rozdílnost provedených důkazů i zjevnou nesprávnost právních hodnocení. Okresní soud ve , adresa, se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval právní otázkou vlastnictví a hodnot předmětných akcí společností , právnická osoba, . Tvrzení o vlastnictví akcií matkou , jméno FO, a jejich hodnotě žalovaný zjistil až z posudku , právnická osoba, . ze dne 23. 3. 2023. Až od roku 2023 tak měl povědomost o rozhodných skutečnostech. Rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, pak stojí na zcela jiných důkazních okolnostech, a to zejména ve vztahu ke svědeckému dokazování. Závěr o nevěrohodnosti tam slyšených svědků není pro předmětné řízení podstatný. Okresní soud provedl v předmětném řízení výslechy svědka , jméno FO, a , právnická osoba, zcela s jiným obsahem a vyzněním. Z obsahu jejich výpovědi nelze učinit jakýkoliv závěr o jejich nevěrohodnosti. Rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, pak stojí na nesprávných právních závěrech ve vztahu k vlastnictví akcií. Nesprávný je taktéž skutkový závěr soudu, že ke dni darování není nade vší pochybnost zjištěná hodnota předmětných akcí , právnická osoba, . Okresní soud odkázal na odborné vyjádření společnosti , právnická osoba, které bylo odvolacím soudem shledáno jako nedostatečné. Toto odborné vyjádření okresní soud staví na roveň následně vyhotovenému znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který bez pochybnosti stanovil hodnotu předmětných akcí ke dni 16. 2. 2015 na částku 10.560.000 Kč. Postup soudu je nesprávný, když závěry znaleckého posudku lze důvodně vyvrátit či zpochybnit pouze jiným znaleckým posudkem, přičemž případnými rozpory mezi znaleckými posudky je soud povinen detailně se vypořádat. Okresní soud svůj závěr opírá jednak o odborné vyjádření , právnická osoba, a výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je však insolvenčním správcem společnosti až od 20. 7. 2018, nikoliv k rozhodnému období 16. 2. 2015. Jeho domněnka o nulové hodnotě akcií vychází ze skutečnosti, že společnost byla k danému datu v konkurzu. Tento závěr jako nepřípustnou myšlenkovou zkratku vyvrátil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud se dopustil v procesu dokazování porušení práva žalovaného na spravedlivý proces, když odkázal pouze na některé důkazy a ignoroval další důkazy, včetně žalovaným předloženého znaleckého posudku kanceláře , právnická osoba, . Správnost znaleckých posudků dále podporuje rovněž znalecký posudek o hodnotě majetku společnosti , právnická osoba, vypracovaný dne 16. 2. 2023 znalcem , jméno FO, a usnesení Městského soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, , kdy byl zrušen konkurs společnosti , právnická osoba, z důvodu, že konkurs byl překonán. Dle žalovaného bylo nepochybně prokázáno, že hodnota předmětných akcí byla ke dni 16. 2. 2015 značná a zcela dostatečná k úhradě předmětné pohledávky žalobce jako věřitele vůči dlužnici a zároveň, že se jednalo o aktiva disponibilní. Nesprávný je dále závěr soudu, že matka žalovaného , jméno FO, nebyla vlastníkem předmětných akcí, když tento názor je důsledkem pochybení v procesu dokazování, vychází-li okresní soud ze závěru, že dlužnice ani , tituly před jménem, , jméno FO, nikdy v opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků v řízení sp. zn. , číslo, neuvedli vlastnictví jakýchkoliv cenných papírů. Je překvapivé, že se soud při výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, na tuto skutečnost nezeptal. Logických vysvětlení se přitom nabízí hned několik - ať už stáří paní , jméno FO, , která ve stresu nemusela uvést úplné údaje, jednak nedostatečné povědomí o hodnotě akcií v době darování (cena akcií byla objektivizována až znaleckým posudkem v roce 2023), případně i procesně vědomé, neúplné podání ve snaze vyhnout se vysokému soudnímu poplatku ve věci. Nic z toho však nevylučuje objektivní důkazy o vlastnictví akcií paní , jméno FO, , které bylo v řízení prokázáno. Hodnota akcií byla objektivizována až znaleckým posudkem z roku 2023. Soud dále pomíjí, že u pozdějších žádostí a tvrzení, tedy učiněných poté, co na majetek společnosti , právnická osoba, bylo zahájeno insolvenční řízení, to je po 20. 7. 2018, již takové prohlášení mohlo být pravdivé s ohledem na závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , že akcie mají nulovou hodnotu. Okresní soud dle žalovaného dále nesprávně hodnotil důkazy, a to výpovědi svědků , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nesprávně vycházel ze závěrů odborného vyjádření z oboru expertíza písma a odvětví forenzní analýza dokumentů z 24. 2. 2025, které bylo provedeno k důkazu až po skončení dokazování, a tento důkaz nebyl navržen žádnou ze stran. Dle žalovaného, tak dlužnice byla ke dni 16. 2. 2015 vlastníkem předmětných akcií společnosti , právnická osoba, , hodnota předmětných akcií této společnosti dosahovala nejméně 10.500.000 Kč, akcie byly majetkem, na který bylo možno pro vykonatelnou pohledávku žalobce vést výkon rozhodnutí, konkurz společnosti , právnická osoba, neměl vliv na vlastnické a dispoziční právo k předmětným akciím, ani na možnost nařízení a provedení výkonu rozhodnutí prodejem akcií, jakožto cenných papírů. Předmětná darovací smlouva tak nemůže být zkracujícím právním jednáním. Nejedná-li se o zkracující jednání, nelze mu odporovat, a tedy se nelze domáhat vyslovení neplatnosti darovací smlouvy podanou žalobou.

3. Žalobce k podanému odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Odvolání je dle přesvědčení žalobce nedůvodné především proto, že žalovaný pouze recykluje svou předešlou argumentaci, s níž se již soud prvého stupně přesvědčivě a v dostatečném rozsahu vypořádal. Žalovaný v průběhu řízení namítal, že nevěděl o směnce a dluhu své matky, že matka mu nemovitost darovala z důvodu svého stáří s cílem vyřešit majetkové vztahy v rodině pro případ úmrtí, nově pak v průběhu řízení začal tvrdit existenci bonitního majetku. Vzhledem k průběhu řízení a skutečnostem, které v něm vyšly najevo, jsou námitky žalovaného zjevně účelové. Žalobou napadený převod nemovitostí zkrátil žalobce na jeho právu, a to možnosti uspokojení pohledávky, které vůči převodci měl a dosud má, přitom jde o pohledávky pravomocně přiznané a vykonatelné. Převody se uskutečnily v zákonem předvídané dvouleté lhůtě mezi osobami blízkými. Jednalo se o převody bezúplatné, úmysl dlužníka zkrátit věřitele je proto presumován bez možnosti důkazu opaku. Žalovaný se proto mýlí, pokud v podaném odvolání tvrdí, že nezákonným způsobem byl soudem nucen nést důkazní břemeno, které měl nést žalobce. Za situace, kdy matka žalovaného ve dnech 4. 11. 2014, 1. 12. 2014 a 15. 1. 2015 darovala žalovanému veškeré své nemovitosti, byť byla ručitelem ze směnky znějící na směnečnou sumu 2,3 milionu, která byla v té době již splatná a ve výsledku neměla žádný relevantní majetek lze dovodit, že tato bezúplatná právní jednání činila pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele, a nikoliv v úmyslu vyhovět svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Navíc nelze přehlížet, že tento beztak vyloučený důvod ani nebyl v řízení prokázán. Z provedených důkazů spíše vyplynulo, že se jedná ze strany žalovaného o tvrzení nepravdivá. Žalovaný pouze obecně tvrdil jakousi mnohaletou péči o matku, obdobně stroze se pak vyjádřil svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Zarážející je taktéž konstrukce žalovaného, že předmětné darování nemovitosti bylo dohodnuto po smrti otce přitom v řízení vyšlo najevo, že otec žalovaného zemřel v roce , datum, , zatímco odporované bezúplatné převody nastaly až téměř 20 let poté. S tvrzením o jiném majetku a konkrétně o akciích společnosti , právnická osoba, . přišel žalovaný až v průběhu řízení, konkrétně v lednu 2022, poté, co již pro něj negativně vyznělo rozhodnutí ve věci projednávané Okresním soudem ve , adresa, . V řízení však nebylo prokázáno, že by matka žalovaného v rozhodné době, to je v únoru 2015, skutečně byla vlastníkem akcií, natožpak, že by měly takovou hodnotu, která by dostačovala k uspokojení pohledávek žalobce. Břemeno tvrzení a důkazní měl v obou případech žalovaný, nikoliv žalobce. Svá břemena neunesl. Jeho smyšlená legenda byla od počátku vágní a nedostatečně tvrzena i prokazována. Z žádného relevantního důkazu neplyne, že by , jméno FO, byla akcionářkou k únoru 2015. Předložil-li žalovaný spolu se svým podáním ze dne 16. 1. 2022 listiny, u nichž existují důvodné pochybnosti o jejich pravosti a pravdivosti, neboť je předložil pouze v elektronické podobě, je z těchto dokumentů patrné, že byly vytvořeny až v noci 17. 1. 2022 před doručením podání soudu, a dokonce je z nich patrné taky to, že jde s největší pravděpodobností o falza, prefabrikáty. V této věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu , název, . Věc byla odložena z důvodu promlčení. Platí, že jsou-li důvodné pochybnosti o pravosti v řízení předkládaných kopií, je účastník řízení povinen předložit originál. Navíc kromě setrvalé argumentace žalobce podpořené průběhem trestního řízení, také z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že se v případě údajného seznamu akcionářů skutečně jedná o listinu nepravou a nepravdivou, neboť v související trestní věci svědka , jméno FO, vyšlo najevo, že při předmětné valné hromadě 4. 3. 2015 nebyl svědkem , jméno FO, notářce předložen žádný seznam akcionářů, natož pak ten v předkládaném a prefabrikovaném znění. Žalovaný nekriticky poukazuje na zjevně nesprávné závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , proto je zde nutno připomenout, že i znalecký posudek je důkaz stejné váhy jako kterýkoliv jiný a soud se v napadeném rozsudku v bodech 54, 56 a 57 s touto skutečností vypořádal a přesvědčivě vysvětlil, k jakému závěru došel.

4. V důsledku včasného odvolání podaného žalovaným odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve znění opravného usnesení podle § 206 odst. 1, § 212a, věta prvá, § 212a odst. 5 o. s. ř. v celém rozsahu, a to včetně doplňujícího usnesení obsahujícího závislý nákladový výrok se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se předmětnou žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2015 domáhal určení, že převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba garáže bez č. p. /č. ev. a pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je rovněž stavba garáže bez č. p./č. ev. v k. ú. , adresa, , k němuž došlo darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, mezi dárkyní , jméno FO, a žalovaným jako obdarovaným s právními účinky zápisu ke dni 16. 2. 2015, je vůči žalobci neúčinný. Žalobu zdůvodňoval skutečností, že žalobce má vůči dlužnici , jméno FO, pohledávku ve výši 2.230.000 Kč se směnečným úrokem 6 % a směnečnou odměnou ve výši 7.433,30 Kč a budoucí pohledávkou z titulu náhrady nákladů směnečného soudního sporu. Jediným významným majetkem dlužnice způsobilým k zajištění či splnění dluhu jsou nemovitosti v k. ú. , adresa, , k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, , které dlužnice darovacími smlouvami postupně převedla na žalovaného. Tímto jednáním dlužnice svůj majetek podstatně snížila a znemožnila žalobci uspokojení jeho pohledávky.

6. Okresní soud v řízení provedl rozsáhlé dokazování a skutková zjištění z důkazů učiněná zachytil pod body 15 až 34 odůvodnění napadeného rozsudku. Tato skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a pro odvolací řízení z nich vychází, s upřesněním drobné změny nastalé v odvolacím řízení, a sice, že rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, dosud nenabyl právní moci. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje následující závěry o skutkovém stavu: Matka žalovaného , jméno FO, byla zavázána rozhodnutím Městského soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, zaplatit společně a nerozdílně žalobci , Jméno žalobce, částku ve výši 2.230.000 Kč s 6% úrokem od 26. 5. 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu a náhradu nákladů právního zástupce v částce 218.110 Kč, z titulu směnečného rukojemství, ke kterému se zavázala podpisem směnky ze dne 25. 5. 2012. Všechny nemovitosti, které , jméno FO, vlastnila postupně darovala žalovanému. Konkrétně nemovitosti v k. ú. , adresa, darovala žalovanému smlouvou ze dne , datum, , nemovitosti v k. ú. , adresa, smlouvou ze dne , datum, konečně nemovitosti v k. ú. , adresa, , které jsou předmětem daného řízení, darovala dne , datum, rovněž žalovanému. Pohledávku žalobce přiznanou rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo, dlužnice , jméno FO, žalobci dosud neuhradila. Okresní soud při hodnocení důkazů postupoval způsobem, jak mu ukládá ustanovení § 132 o.s.ř. včetně hodnocení závěrů ze znaleckého posudku ve vztahu k ostatním provedeným důkazům.

7. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti), hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady. K důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti, předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědi svědka, musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota vypovídat na otázky a podobně) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborného znaleckého posudku. Znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny a ve znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení. Rovněž důkaz znaleckým posudkem, včetně výsledku slyšení znalce je soud oprávněn hodnotit podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Hodnocení soudu přitom nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické zdůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy.

8. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

9. Podle § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,a) které dlužník učinil v posledních 5 letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl, druhé straně znám,b) kterým dlužník v posledních 2 letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit neboc) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

10. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních 2 letech. To neplatí, jedná-li se oa) plnění povinnosti uložené zákonem,b) obvyklé příležitostné dary,c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel nebod) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

11. Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

12. Podle § 595 odst. 1 o. z. neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

13. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, dovodil-li, že převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev. a pozemku parc. č. , číslo, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev., darovací smlouvou mezi dárkyní , jméno FO, a žalovaným ze dne , datum, je vůči žalobci neúčinný.

14. Odvolací soud, již v kasačním usnesení vydaném v této věci dne , datum, č. j. , číslo, vyložil, že mezi předpoklady odpůrčího práva věřitele vymezené v § 589 odst. 1 o. z. patří: a) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi, b) právní jednání dlužníka, které c) zkracuje uspokojení věřitele. Tyto obecné předpoklady odpůrčího práva se uplatní vždy. K nim pak přistupují předpoklady zvláštní uvedené v jednotlivých skutkových podstatách ust. § 590 a § 591 o. z. Oprávnění věřitele uspokojit se na vymezeném majetku třetí osoby je odvislé od toho, že dlužník nemá jiný majetek, ze kterého může věřitel svou peněžitou pohledávku uspokojit. Pohledávka musí být vykonatelná v době rozhodování o odpůrčí žalobě (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1704/98 ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 ze dne 20. 1. 2017). Aby bylo možno právnímu jednání dlužníka s úspěchem odporovat, musí mít za následek zkrácení vykonatelné pohledávky věřitele. Je na věřiteli, aby příčinnou souvislost mezi jednáním dlužníka a zkrácením pohledávky prokázal. Pojem zkrácení věřitele nelze vázat na pouhé zmenšení majetku dlužníka, nýbrž šíře na zásah do práva věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Ke zkrácení věřitele tak dochází znemožněním, ztížením či oddálením jeho exekučního uspokojení. Vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu jednání a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil, nemá odpůrčí právo místo. Posouzení, zda dlužník má majetek dostačující k uspokojení pohledávky věřitele, je objektivní povahy. Ke zkrácení tak nebude docházet v případech, kdy dlužník svým jednáním sice hodlal poškodit své současné či budoucí věřitele, ale zůstává mu jiný majetek, který může sloužit k uspokojení věřitelovy pohledávky. Naopak v situaci, kdy věřiteli zůstává pouze možnost uspokojit se na majetku solidárních spoludlužníků, ke zkrácení dojde. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně jiného majetku, který umožňuje uspokojení věřitelovy pohledávky leží na žalovaném. Společným znakem všech případů uvedených v ust. § 590 odst. 1 o. z. je úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Odporovatelnost bezúplatných právních jednání (§ 591 o. z.) není na rozdíl od ostatních skutkových podstat odpůrčího práva podmíněna zaviněním ani na straně dlužníka, ani žalovaného. Bezúplatnost právních jednání zakládá odpůrčí právo sama o sobě. Jak úmysl zkrátit věřitele, tak následek dlužníkova jednání, totiž zkrácení věřitele, se v případě bezúplatných právních jednání předpokládá, aniž by bylo možné tento předpoklad vyvrátit důkazem opaku. Zájem na uspokojení pohledávky věřitele má totiž přednost před zájmem žalovaného, který něco nabyl bezúplatně. Bezúplatnost právního jednání prokazuje věřitel. Žalovaný naopak tvrdí a prokazuje naplnění skutkových podstat některé z výjimek obsažených ve druhé větě ust. § 591 o. z. Zákon vyjmenovává 4 skupiny výjimek z odpůrčího práva věřitele. V případech všech výjimek je nutné trvat na přiměřenosti dlužníkem poskytnutého plnění, jímž dochází ke zkrácení věřitele.

15. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu obsaženými v odstavci 32. odůvodnění napadeného rozsudku, o nenaplnění výjimek z odpůrčího práva věřitele ve smyslu § 591 písm. d) o. z. Ne každé bezúplatné právní jednání dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění za „slušné“ a „mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 955/2018 ze dne 28. 2. 2019). Při posuzování naplnění předpokladů § 591 písm. d) obč. zákoníku se přihlíží zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění jde, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním zvýhodní dlužník třetí osobu na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění a jakou subjektivní hodnotu pro něj toto plnění představuje s ohledem na jeho majetkovou situaci, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně chtěl vyhovět svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, zda toto bezúplatné právní jednání nečinil pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 867/2018 ze dne 9. 10. 2018). Tvrzení žalovaného, že matka (dlužnice) si nepřála, aby připadly nemovité věci do dědického řízení kvůli poplatkům a z důvodu, že by dědili oba synové a že otec žalovaného před smrtí projevil přání, aby předmětné nemovitosti byly na něj převedeny, pro výluku nepostačuje. Stejně tak tvrzení, že se žalovaný o svoji matku dlouhodobě staral a do doby, než přišel o práci, ji finančně podporoval, kromě běžných záležitostí jí poskytoval pomoc v domácnosti při úklidu, prováděl doprovod na zdravotnické prohlídky, ambulantní ošetření a že v uvedeném matka spatřovala svůj mravní závazek. Žalovaným popisovaná pomoc matce odpovídá běžné péči, kterou obvykle potomci svým rodičům poskytují. Navíc rozsah takovéto tvrzené péče nepochybně nebyl nad rámec obvyklé péče, jestliže dle dalších tvrzení žalovaného sama matka pomáhala bratrovi žalovaného s administrativou při jeho podnikání až do roku 2018. Evidentně tak byla aktivní, nevyžadující žádnou zvláštní péči. Stejně tak pro naplnění výluky jsou nedostačující tvrzené okolnosti, že bratr , tituly před jménem, , jméno FO, relativně úspěšně podnikal oproti tomu žalovanému se v životě příliš nedařilo, žalovaný navíc pro svého bratra , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho podnikání prováděl grafické práce, za které mu bratr neplatil, proto dle zásad slušnosti matka hodlala vyrovnat morální závazek mezi bratry právě tím, že žalovanému daruje nemovitosti. Žalovaným uváděné skutečnosti nejsou natolik výjimečné, významné, aby převážily nad závazkem dlužníka vůči věřiteli. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem okresního soudu, že se žalovanému nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že se v případě předmětného darování jednalo o právní jednání, které zákon z okruhu bezplatných odporovatelných jednání dlužníka vylučuje s ohledem na mravní závazek či ohledy slušnosti.

16. Ve zmíněném kasačním rozhodnutí se odvolací soud taktéž vypořádal s argumentací žalovaného, kterou zpochybňoval půjčku a směnku půjčku zajišťující. Na těchto závěrech odvolací soud setrvává. Námitky žalovaného jsou v tomto směru právně bezvýznamné, neboť pohledávka žalobce byla pravomocně přiznána rozsudkem Městského soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, , jedná se o věc pravomocně rozsouzenou a výrokem tohoto rozsudku je soud vázán i v předmětném řízení.

17. Okresní soud po kasačním rozhodnutí zaměřil další dokazování na zjištění jiného tvrzeného majetku , jméno FO, pro uspokojení pohledávky žalobce v podobě akcií společnosti , právnická osoba, . V odborném vyjádření zpracovaném znaleckou kanceláří , právnická osoba, hodnota 15 kusů akcií společnosti , právnická osoba, . k datu 1. 11. 2014, taktéž k datu 30. 6. 2022 byla zjištěna ve výši nula. Znalecká kancelář vycházela z účetních výkazů ve sbírce listin k datu 31. 12. 2012. Poslední účetní závěrka založená ve sbírce listin byla k 31. 12. 2015. Další záznamy již založeny nebyly. Poslední známé účetní výkazy ukazovaly na vyšší hodnotu závazků než majetku, společnost byla v konkurzu. Dle znalecké kanceláře ocenění společnosti výnosovou metodou v takové situaci není obhajitelné. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve znaleckém posudku z 11. 12. 2023 k datu 16. 2. 2015 určil obvyklou cenu 15 000 kusů akcií (fakticky tomuto odpovídá uvedených 15 ks akcií) společnosti , právnická osoba, . za předpokladu, že dlužnice k tomuto datu akcie stále vlastnila a mohla s nimi disponovat na částku 10.560.000 Kč. Obvyklou cenu akcií k datu vypracování posudku stanovil na 0 Kč. Při ocenění k 16. 2. 2015 znalec vycházel z konečné zprávy správce konkurzní podstaty ke dni 15. 10. 2014, kterou vyhodnotil jako jediný relevantní zdroj dat a vycházel z předpokladu, že za 4měsíční období k datu 16. 2. 2015 k žádné významné změně objemu majetku nedošlo. Pro ocenění použil výnosovou metodu, kterou shledal jako nejvhodnější, i když v té době byla společnost v konkurzu. Z účetních výkazů společnosti nevycházel, neboť nebyly věrohodné a pro znalecký posudek nebyly použitelné, společnost nevedla řádně účetnictví. Pokud jde o stanovení hodnoty akcií , jméno FO, , vycházel ze seznamu akcionářů obsaženém ve spise. Neměl žádné možnosti, ani nástroje k tomu, aby ověřil, zda jmenovaná skutečně akcie k 16. 2. 2015 vlastnila. Jak znalec dále doplnil ve své výpovědi u jednání, akcie společnosti nebyly veřejně obchodovány, proto nebylo možné učinit srovnání s akciemi jiné společnosti. Společnost nevykonávala žádnou činnost a bylo otázkou, zdali by se jakýkoliv vlastník jejich akcií byl schopen vůbec dostat k hodnotě odpovídající zjištěné ceně akcie. Jak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , tak zpracovatel posudku za znaleckou kancelář , právnická osoba, taktéž insolvenční správce společnosti , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, se shodli na závěru, že nevedla-li společnost účetnictví, jedná se o nevěrohodnou společnost. Předseda představenstva společnosti , jméno FO, insolvenčnímu správci žádný seznam akcionářů společnosti nepředložil, seznam nebyl předložen ani v konkurzu, který probíhal v období od 29. 3. 2000 do 29. 12. 2015.

18. Po vyhodnocení všech důkazů okresním soudem jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech odvolací soud souhlasí se závěrem, že vlastnictví akcií , jméno FO, ke dni účinnosti darování zcela bezpochyby prokázáno nebylo. Žalovaný prokazoval vlastnictví akcií jeho matky předloženou kopií seznamu akcionářů. Obecně platí, že zápis do seznamu akcionářů má pouze deklaratorní účinky. Osoba se nestává akcionářem zápisem do seznamu akcionářů, nýbrž nabytím akcií (samostatně převoditelného práva) a oznámením převodu akcií společnosti. Zápisu do seznamu akcionářů nelze přičítat konstitutivní význam, je pouze završením úkonů při nabytí akcií. Je-li v seznamu akcionářů nadále veden ten, kdo akcionářem není, samotný zápis jeho akcionářská práva nezakládá. V posuzované věci navíc byly pochybnosti o správnosti obsahu seznamu akcionářů předloženého v řízení ve fotokopii, není proto věrohodným důkazem, který by zachycoval skutečný stav ohledně vlastnictví akcií. Navíc odborným posouzením vyhotoveným v trestním řízení bylo prokázáno, že se seznamem bylo manipulováno, byl upravován. Pochybnosti podtrhuje rovněž výpověď , jméno FO, , předsedy představenstva společnosti, učiněná v předmětném řízení, že originál seznamu akcionářů je v jeho držení, a to mimo území České republiky. U jednání před Okresním soudem v , adresa, dne 11. 6. 2024 , jméno FO, oproti tomu ve své výpovědi uvedl mimo jiné, že seznam akcionářů mu byl ukraden insolvenčním správcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který mu ukradl z kanceláře celý archiv, vykradl mu byt, když bydlel ve sklepním bytě v obchodním domě , adresa, . Seznam akcionářů nebyl předložen ani v předchozím konkurzním řízení, které bylo na společnost , právnická osoba, . vedeno v období od roku 2000 do roku 2015. Nebyl předložen ani na valné hromadě 4. 3. 2015, ačkoli notářka průběh valné hromady osvědčila. Nevěrohodnou se jeví rovněž tvrzená transakce s bytem, konkrétně ideální polovinou bytové jednotky číslo , hodnota, v domě číslo popisné , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, v , adresa, , kterou měla , jméno FO, získat za 15 kusů akcií společnosti , právnická osoba, ., jejichž vlastníkem měla být. Zmiňované nemovitosti ani z části nevlastní , jméno FO, ani společnost , právnická osoba, . nýbrž výlučným vlastníkem je společnost , právnická osoba19. Rovněž za situace, bylo-li by možno učinit závěr o prokázání vlastnictví akcií , jméno FO, ke dni , datum, , to je ke dni účinnosti darovací smlouvy nejednalo se o majetek, který by byl ve vztahu k žalobci zpeněžitelný za účelem uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že akcie společnosti nebyly veřejně obchodovány, nebylo možné učinit srovnání s akciemi jiných společností. Společnost nevykonávala žádnou činnost, nevedla řádně účetnictví, opakovaně byla hodnocena jako společnost nevěrohodná. Z výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, dále bylo zjištěno, že u majetkových akcí se vyplácí dividendy, kde hodnota těchto akcií roste tím, že se buduje majetek a zůstává v majetku společnosti a potom jsou dividendové akcie, kdy se vyplácí dividendy. U akcií společností, které nejsou veřejně obchodovatelné, to lze zjistit z komunikace s akcionáři nebo v účetních uzávěrkách, které by měly být součástí sbírky listin. U společnosti , právnická osoba, . znalec nezjistil výplatu dividend, společnost účetní uzávěrky ve sbírce listin řádně nevedla. Obecně, je-li akciová společnost v insolvenci předpokládá se, že akcie mají nulovou hodnotu, u některých společností, přestože jsou v insolvenci, jsou jejich akcie významné. Žalovaný sám uváděl, že matka nevěděla, že v akcích má takovou majetkovou hodnotu, proto nikde ani v souvisejících řízeních neuváděla, že by měla v akciích majetek a žádala proto o osvobození od soudních poplatků, a to včetně řízení pod sp. zn. , číslo, , v němž byla zavázána žalobci zaplatit vymáhanou pohledávku. Jestliže matka nevěděla, že má v akciích takovou hodnotu, při převodu nemovitostí na žalovaného stěží mohla vycházet z předpokladu, že má jiný majetek, ze kterého by mohla uspokojit pohledávku žalobce. Žalovaný tímto tvrzením sám zpochybňuje svou procesní obranu o jiném postižitelném majetku. Žalobce neměl reálnou možnost dopátrat se tvrzeného jiného majetku dlužnice ve formě akcií. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, nepotvrdil, že by , jméno FO, skutečně byla vlastníkem akcií, při výpočtu hodnoty akcií, vycházel z informací ze spisu ohledně seznamu akcionářů, který byl v řízení zpochybněn. Provedl-li znalec za těchto okolností výpočet hodnoty akcií k rozhodnému datu , datum, , nelze z této hodnoty vycházet jako z majetku z něhož žalobce mohl uspokojit svou pohledávku. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem okresního soudu, že ke dni účinnosti darování, tj. , datum, , žalovaný neprokázal, že by , jméno FO, měla majetek v podobě vlastnictví akcií, z nichž by žalobce mohl reálně uspokojit svoji vykonatelnou pohledávku.

20. Námitky ve vztahu k nesprávným zjištěním z rozhodnutí Okresního soudu ve , adresa, a Okresního soudu v , adresa, neshledává odvolací soud důvodnými. V předmětném řízení okresní soud z uvedených rozhodnutí soudu ve , adresa, učinil zjištění, že bylo soudy rozhodnuto a jakým způsobem. V odvolacím řízení dále bylo zjištěno, že rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, není dosud pravomocné. Okresní soud v předmětném řízení dospěl k závěru o důvodnosti žaloby na základě jím provedených důkazů, nikoliv závěrů z řízení vedených u Okresního soudu ve , adresa, , jak se žalovaný snaží ve své odvolací argumentaci dovodit. Stejně tak, pokud jde o proces hodnocení důkazů, tak žalovaný považuje za správné pouze takové hodnocení důkazů, které by vyznělo ve prospěch žalovaného. Není možné přijmout odvolací argumentaci, že věrohodnost , právnická osoba, byla převzata z jiného řízení, neboť tak okresní soud v předmětném rozsudku nečiní. Okresní soud v řízení , jméno FO, vyslechnul a své závěry o věrohodnosti či nevěrohodnosti tohoto svědka a skutečnosti jím uváděných hodnotil v závislosti se zjištěními z jiných důkazů, mimo jiné i z výpovědi, kterou učinil u Okresního soudu v , adresa, .

21. Další námitky ohledně opomenutého důkazu znaleckým posudkem společnosti , právnická osoba, . odvolací soud rovněž shledává právně bezvýznamnými. Provádět důkaz tímto znaleckým posudkem bylo nadbytečné, neboť jeho závěry by na rozhodnutí soudu neměly žádný vliv, nebylo-li v řízení věrohodně prokázáno vlastnictví akcií dlužnicí a z vypočtené hodnoty akcií nebylo vycházeno. Z tohoto znaleckého posudku dále vyplynuly skutečnosti prokázané již v řízení jinými důkazy, a sice, že společnost , právnická osoba, . nevedla řádně účetnictví. V majetku společnosti chyběly na straně aktiv zásadní položky, a to konkrétně nemovité věci. Jednalo se o nevěrohodnou společnost.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shledal rozhodnutí okresního soudu věcně správným, a proto jej v odstavci I. výroku, jakož i ve výroku doplňujícího usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Nákladový výrok rozsudku v odstavci II. byl změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud procesně úspěšnému žalovanému přiznal odměnu advokáta dle § 7 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby. Výše odměny advokáta se v žalobách na určení neúčinnosti právního úkonu stanovuje podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a činí za úkony provedené do 31. 12. 2024 1.500 Kč a od 1. 1. 2025 2.300 Kč (srovnej usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 616/2014 ze dne 10. 2. 2015). Žalovanému proto náleží za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 2.000 Kč, odměna za 8 úkonů právní služby po 1.500 Kč, to je 12.000 Kč, 8 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4, to je 2.400 Kč. Dále cestovní náhrada za cestu dne 24. 2. 2022 na trase , adresa, a zpět, to je celkem 686 km osobním vozidlem , název, , RZ , SPZ, průměrné spotřebě 6,13 l na 100 km nafty za cenu 36,10 Kč za litr, sazba základní náhrady 4,70 Kč za 1 km, to je celkem 4.742,27 Kč, cestovní náhrada za cestu dne 6. 12. 2022 na trase , adresa, a zpět, to je celkem 686 km osobním vozidlem , název, , RZ , SPZ, průměrné spotřebě 6,13 l na 100 km nafty za cenu 36,10 Kč/1 l, sazba základní náhrady 6 Kč/1 km, to je celkem 5.634,06 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 za celkem 24 započatých půlhodin po 100 Kč, a to za cestu dne 24. 2. 2022 na trase , adresa, , to je 8 půlhodin, dne 6. 12. 2022 na trase , adresa, a zpět to je 16 půlhodin, to je celkem 2.400 Kč a 21% DPH z částky 27.176,33 Kč, která činí 5.707 Kč po připočtení soudního poplatku ve výši , právnická osoba, Kč se jedná o částku 34.883,30 Kč. Dále na nákladech řízení před soudem prvního stupně po zrušení rozsudku na čísle listu 435 odvolacím soudem byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby, za účast u jednání dne 17. 10. 2024 ve výši 1.500 Kč a dne 14. 2. 2025 ve výši 2.300 Kč, to je 3.800 Kč, 1 úkon ve výši jedné poloviny (návrh na rozhodnutí o nepřípustnosti vedlejšího účastenství ze dne 12. 4. 2023), to je 750 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč, to je 600 Kč, 1 x režijní paušál po 450 Kč, náhrada za ztrátu času, 2 x 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, to je celkem 800 Kč, cestovní náhrada za cestu , adresa, a zpět dne 17. 10. 2024, to je celkem 686 km osobním automobilem tovární značky , název, , RZ , SPZ, průměrné spotřebě 6,13 l na 100 km nafty za cenu dle vyhlášky 34,70 Kč/1 l, sazba základní náhrady 5,60 Kč/1 km, to je celkem 5.469 Kč. Žalovanému dále byla přiznána 21% DPH z částky 11.869 Kč, to je ve výši 2.492,50 Kč. Celkem za tuto část řízení před soudem prvního stupně byla přiznána na nákladech řízení částka 14.361,49 Kč a celkově přiznaná náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně představuje po zaokrouhlení částku 49.195 Kč (34.883,30 + 14.361,49). Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný rovněž žalobce, náleží mu proto náhrada nákladů za odvolací řízení. Tato náhrada představuje odměnu advokáta, která činí dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 částku 2.300 Kč za 1 úkon právní služby. Přiznána tak byla odměna za vyjádření k odvolání žalovaného a za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, to je 2.750 Kč. Z této částky dále byla přiznána 21% DPH ve výši 577,50 Kč, to je po zaokrouhlení 3.328 Kč. Rovněž tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.