11 Co 112/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 29 C 105/2018-349 ze dne 27. 3. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v napadené části v rozsahu částky 50.000 Kč potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ve zbývající napadené části, tj. v rozsahu částky 200.000 Kč, mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54.850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobcova advokáta.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobcova advokáta.

1. Napadený rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 300.074 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku), zamítl žalobu ohledně částky 499.926 Kč (odst. II. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 130.250 Kč (odst. III. výroku), rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV. výroku).

2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Její odvolání směřovalo proti výroku v odst. I., a sice do částky 250.000 Kč, která byla žalobci přiznána jako náhrada nemajetkové újmy. V rozsahu částky 50.074 Kč (bolestné) nebylo odvolání podáno a v tomto rozsahu odst. I. výroku nabyl právní moci, stejně jako zamítavý výrok v odstavci II.

3. Žalovaná v podaném odvolání namítala, že soud při stanovení náhrady nemajetkové újmy ve výši 250.000 Kč vyšel pouze z jediného soudního rozhodnutí, které však není vůbec přiléhavé (NS sp. zn. 8 Tdo 46/2013). Žalovaná má za to, že újma způsobená žalobci je oproti újmě způsobené oběti trestného činu v označeném rozsudku nesrovnatelná (jednalo se o , název, ) a přiznání poloviny částky, která byla přiznána obětí , název, , je nepřiléhavé. V předmětné věci zakročili policisté proti žalobci v důsledku omylu, když postupovali v souladu s veřejným zájmem, aby zadrželi pachatele trestné činnosti. Zákrok Policie ČR byl řádně prošetřen Generální inspekcí bezpečnostních sborů, která neshledala, že by byl žalobce podroben mučení a jinému nelidskému a krutému zacházení. Postup zasahujících policistů přiměřený okolnostem byl, nicméně v důsledku omylu použili těchto prostředků vůči jiné osobě. Žalobce nereagoval na výzvy policistů, a proto bylo přistoupeno k užití donucovacích prostředků. V okamžiku, kdy si policisté svůj omyl uvědomili, bylo upuštěno od použití donucovacích prostředků, žalobci byla opakovaně vyslovena omluva a bylo mu nabídnuto lékařské ošetření, které odmítl. Žalovaná je toho názoru, že žalobci nemohla být způsobena ani z poloviny tak závažná újma na zdraví a psychice jako poškozené oběti v označené trestní věci sp. zn. , číslo, . Soud pominul, že v takových případech stanovení nemajetkové újmy má být postupováno obdobně podle judikatury týkající se odškodňování nemajetkové újmy vzniklé z jiného odpovědnostního titulu, případně spočívající v porušení jiných práv, avšak pouze za předpokladu, že oba případy vykazují pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění významné množství jednotících prvků. Neshledá-li soud takový případ, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Nebude-li možno postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě Česka a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. Žalovaná považuje částku 250.000 Kč za přemrštěnou a značně nadsazenou. Soud zřejmě nezohlednil, že psychické problémy, které byly s to zhoršit vnímání způsobené újmy, neměly v celém svém rozsahu původ v předmětném zákroku policistů. Žalobce prokazatelně trpěl úzkostnými a depresivními stavy již před zákrokem policie. Žalovaná má za to, že roční vedení pracovní neschopnosti žalobce bylo účelové, neboť podle znaleckého posudku , jméno FO, je obvyklou dobou léčení při lehkém zhmoždění krční páteře doba 2–4 týdnů. Žalovaná s odkazem na svědeckou výpověď praktického lékaře žalobce namítá, že žalobce určitými psychickými problémy již trpěl, ale odbornou pomoc nevyhledal. Rovněž připomněla, že žalobci byla několikrát vyslovena omluva. Domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že v rozsahu částky 250.000 Kč bude žaloba zamítnuta.

4. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukazoval na to, že omluva mu nebyla vyslovena ani jednou, pouze mu bylo poskytnuto vysvětlení, jak a proč k incidentu došlo. Pokud odmítl lékařské ošetření, tak logicky pro absenci důvěry v policii. Zákrok byl od samého počátku nezákonný, byly překročeny interní předpisy pro postup policie bez ohledu na to, že byl užit proti jiné osobě, než bylo zamýšleno. Samotné chování policistů při zásahu bylo protiprávní, jednalo se o brutální napadení spícího a neozbrojeného žalobce a jeho zcela nedůvodné trýznění po dobu několika minut. Na zadní straně stehna bylo vedle sebe několik spálenin způsobených zásahem taseru. Okresní soud porovnával intenzitu újmy v předmětné věci a ve srovnávaném případě, v obou se jednalo o hrubé násilí, o způsobení újmy na zdraví s dlouhodobými následky, o způsobení psychického traumatu s dlouhodobými následky na psychice a o způsob útoku hrubě ponižující důstojnost člověka.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odst. I. výroku ohledně částky 250.000 Kč. Dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné, a to ve vztahu k výši přiznané částky.

6. Žalobce svou žalobou požadoval po žalované následující nároky: 1) náhradu nemajetkové újmy za narušení osobní svobody, cti a důstojnosti ve výši 500.000 Kč, 2) za způsobenou újmu na zdraví, délku léčení ve vztahu ke snížení kvality života a bolestného ve výši 300.000 Kč a 3) ztrátu na výdělku ve výši 90.833 Kč, celkem požadoval částku 890.833 Kč. Ve vztahu k částce 90.833 Kč bylo řízení zastaveno po zpětvzetí žaloby, z uplatněného bolestného bylo soudem pravomocně přiznáno 50.074 Kč, za náhradu nemajetkové újmy bylo přiznáno 250.000 Kč a ve zbytku byly uplatněné nároky zamítnuty. Žalobce odvozoval svůj nárok ze zásahu Policie ČR, ke kterému došlo dne , datum, když policie – Útvar rychlého nasazení (URNA) dostala příkaz k zadržení osoby , jméno FO, a jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody. V důsledku omylu policie po rozbití skleněné výplně okna vstoupila do bytu v nájmu žalobce, proti probuzenému žalobci byly použity donucovací prostředky – hmaty, chvaty, hrozba střelnou zbraní, elektrický dočasně zneschopňující prostředek (taser), pouta a prostředek k zamezení prostorové orientace. Poté, co policie zjistila, že se jedná o jinou osobu než , jméno FO, , došlo k ukončení tohoto zákroku.

7. Okresní soud provedl ve věci náležité dokazování tak, jak vyplývá z protokolů o jednání a skutková zjištění učiněná okresním soudem považuje odvolací soud za správná a provedeným důkazům za odpovídající. V úplnosti na ně odkazuje.

8. Dle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka, včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

9. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení původně 500.000 Kč, posléze přiznaných 250.000 Kč s tvrzením, že zákrokem policie proti jeho osobě byla porušena jeho práva plynoucí z § 81 o. z.

10. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že k porušení těchto práv v důsledku zákroku ze strany policie skutečně došlo. Zde odvolací soud doplňuje následující. Předmětný zákrok policie měl správně směřovat proti úplně jiné osobě než žalobci, který uvedeného dne ráno spal v posteli ve svém bytě, kdy ze spánku byl probuzen rozbitím skla v okně a následným vniknutím členů URNA, ozbrojených a v kuklách do svého bytu. Lze přijmout závěr, že jednáním policie bylo nesporně zasaženo do osobnostních práv žalobce. Bylo porušeno jeho právo na ochranu života a zdraví, když proti němu policie použila taser, byl omezen na své svobodě poté, co proti němu policie použila hmaty, chvaty, zabránila mu v prostorovém vidění, byl omezen na své svobodě, byla poškozena jeho čest a důstojnost. Jednalo se ze strany policie o skutečně brutální vniknutí policistů v kuklách do bytu nic netušícího, spícího muže. Žalobce byl držen vleže na posteli, v bytě se ozýval křik policie a pokyny, co žalobce má či nemá činit. Došlo nepochybně k narušení jeho soukromí, neboť zákrok se odehrál v žalobcově bytě, tj. v prostoru, který každý normální člověk považuje za bezpečné místo, kde nebude napaden. Zcela bezúhonný muž byl tímto způsobem probuzen a následně s ním bylo zacházeno jako se zločincem včetně nasazené kukly na hlavu a použití taseru. Neobstojí názor žalované, která se uplatněnému nároku bránila s tím, že kdyby žalobce neprotestoval, plnil pokyny, které mu policie dala, neškubal sebou a nebránil se, nemusel zákrok proběhnout uvedeným způsobem. V podstatě jde o obdobu tvrzení, že kdyby se oběť útoku nebránila, tak by jí nebylo třeba tolik ublíženo. Je to vlastně přenesení odpovědnosti za následek z pachatele na oběť. Takovou úvahu odmítá odvolací soud připustit. Žalobce je člověk bezúhonný, nemající se zákroky policie v jakékoliv kvalitě či kvantitě zkušenosti a skutečně mu nelze vyčíst, že probuzen a v podstatě v šoku se začal bránit a nebyl schopen vyhodnotit náležitě situaci, zůstat „v klidu“ a snést zákrok policie proti své osobě. Jestliže se žalobce bránil, choval se tak, jak by se zachovala zřejmě většina jiných osob v jeho případě.

11. V předmětné věci vnikla policie do cizího bytu osoby, která s pachatelem hledaným policií , jméno FO, neměla vůbec nic společného a nebyla žádným způsobem účastna trestního řízení. Vztah mezi žalobcem jako náhodně poškozenou osobou a policií, která mu vnikla do bytu, není upraven předpisy trestního práva, protože žalobce nebyl zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci. Proto je zde dána odpovědnost policie ve smyslu § 95 zákona o Policii České republiky. Dle tohoto ustanovení stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. Náhradu škody poskytuje ministerstvo.

12. Jak již bylo řečeno shora, nelze na žalobce hledět jako na osobu, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. Zákrok policie v bytě žalobce a proti žalobci byl od samého počátku neoprávněným a nepřiměřeným, neboť policie v důsledku špatných informací či špatného vyhodnocení informací (to je nyní lhostejné) vnikla do nesprávného bytu a provedla zákrok vůči nesprávné osobě – žalobci. Ze strany policie došlo k porušení jejich právních povinností, čímž je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak policie skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Policie měla provést zákrok vůči , jméno FO, , nikoliv vůči žalobci.

13. Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že osobnostní práva žalobce byla porušena, bylo porušeno jeho právo na zdraví, soukromí, čest a svobodu. Za to mu nesporně přísluší náhrada nemajetkové újmy, neboť případná omluva je nedostatečným zadostiučiněním. Pokud se policie (jak tvrdí) skutečně omluvila, lze to jen ocenit, soud se však touto omluvou blíže nezabýval, neboť tato satisfakce sama o sobě nemohla obstát.

14. Odvolací soud se zabýval otázkou výše náhrady nemajetkové újmy, kterou okresní soud přiznal ve výši 250.000 Kč.

15. Odvolací soud vyhledal trestní rozhodnutí, ve kterých obecné soudy rozhodovaly v adhezním řízení o výši nemajetkové újmy a u jednání s nimi seznámil účastníky. Protože se mu nepodařilo dohledat rozhodnutí, jež by skutkově odpovídalo předmětné věci, tj. neoprávněný zákrok policie proti fyzické osobě, provedl srovnání s trestními věcmi dle následující úvahy. Srovnával výši nemajetkové újmy, která byla ze strany soudů poskytnuta a přiznána poškozeným osobám, jež se staly oběťmi trestných činů jako je , název, . Dle názoru odvolacího soudu tyto trestné činy s sebou nesou obdobný důsledek jako zákrok, jehož se policie vůči žalobci dopustila. Také v případě uvedených trestných činů je porušeno právo na život, zdraví, svobodu, čest a důstojnost oběti.

16. Jedná se o následující rozhodnutí: VS Praha sp. zn. , číslo, oběť dívka 13 let, fyzické násilí, , název, , přiznáno 250.000 Kč, KS Ostrava sp. zn. , číslo, , oběť dívka 18 let s mentální retardací, , název, , přiznáno 100.000 Kč, OS Přerov sp. zn. , číslo, , oběť dívka, fyzické násilí, , název, , obžalovaný byl druhem její pěstounky, silný pocit zrady na straně oběti, přiznáno 100.000 Kč, KS Ostrava sp. zn. , číslo, , napadení skupiny nezletilých dětí, výtržnictví, ublížení na zdraví, hanobení národa a rasy, fyzické poranění, přiznáno 10.000–50.000 Kč, VS Praha sp. zn. , číslo, oběť dívka 14 let, , název, , vražda ve stádiu pokusu, snaha ukrýt její tělo, přiznáno 350.000 Kč, KS Ústí nad Labem sp. zn. , číslo, , pohlavní zneužití – přiznáno 50.000 Kč, KS Ústí nad Labem sp. zn. , číslo, oběťmi dívka a chlapec, fyzické týrání svěřené osoby, přiznáno 50.000 Kč a 25. 000 Kč, OS Ústí nad Labem sp. zn. , číslo, , obětí žena 70 let, zločin loupeže, bylo na ni mířeno pistolí, pachatel chtěl peníze, přiznáno 70.000 Kč, OS Česká Lípa sp. zn. , číslo, , obětí žena, spácháno na ní fyzické násilí, porušování domovní svobody, následně poraněná končetina, přiznáno 20.000 Kč, OS Český Krumlov sp. zn. , číslo, , oběť žena, , název, , přiznáno 50.000 Kč, KS České Budějovice sp. zn. , číslo, oběťmi chlapci 6 let, 6 let a 3 roky, zvlášť závažný zločin , název, , přiznáno 130.000 Kč, 100.000 Kč a 60.000 Kč, KS České Budějovice sp. zn. , číslo, , obětí žena 69 let, zločin loupeže, porušování domovní svobody, následná posttraumatická stresová porucha, přiznáno 100.000 Kč, OS České Budějovice sp. zn. , číslo, , obětí dívka 18 let, za , název, , přiznáno 75.000 Kč, Okresní soud České Budějovice sp. zn. , číslo, , obětí dívka 5 let, týrání svěřené osoby, přiznáno 45.000 Kč, KS Praha sp. zn. , číslo, , obětí žena 23 let, vydírání, hrozba usmrcením, ublížení na zdraví, pachatel začal střelbu, přiznáno 250.000 Kč, OS Praha-východ sp. zn. , číslo, , poškozený muž, fyzické napadení, přečin výtržnictví, přiznáno 50.000 Kč, OS Mladá Boleslav sp. zn. , číslo, , obětí muž 50 let, zločin loupeže, omezování osobní svobody, přiznáno 40.000 Kč, OS Beroun sp. zn. , číslo, , oběťmi ženy 66 a 56 let, psychické týrání, zločin týrání osoby ve společném obydlí a vydírání, přiznáno 20.000 Kč a 10.000 Kč, VS Praha sp. zn. , číslo, , obětí muž 41 let, fyzické násilí, zločin vraždy ve stádiu pokusu, duševní útrapy, přiznáno 130.000 Kč, OS Tábor sp. zn. , číslo, , obětí chlapec, 17 let, fyzické násilí, údery pěstí do hlavy, kopy do břicha, ublížení na zdraví, přiznáno 10.000 Kč.

17. Z uvedených srovnávacích rozhodnutí lze dojít k tomuto závěru. Pokud byly přiznány částky přesahující 50.000 Kč, jednalo se o případy, kdy oběť byla vystavena dlouhodobějším útrapám, jednalo se nezřídka o , název, či dokonce , název, , bylo jí vyhrožováno usmrcením a rovněž se jednalo o pachatele, jímž byla oběť svěřena do výchovy či s nimi žila ve společné domácnosti. Odvolací soud má za to, že v předmětné věci je adekvátní částka náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč. Tato částka vystihuje situaci, že oběť - žalobce sice byl vystaven fyzickému násilí, výhrůžkám, bylo porušeno jeho právo na svobodu, čest a důstojnost, bezpečí domova, avšak tento útok nebyl dlouhodobější, nebylo mu (jako v případě mnoha srovnávaných případů) vyhrožováno fyzickou újmou, popřípadě dokonce usmrcením. Z tohoto pohledu se částka 50.000 Kč jeví jako přiměřená. Odvolací soud proto se ohledem na shora uvedené závěry napadené rozhodnutí změnil tak, že v rozsahu částky 200.000 Kč žalobu zamítl [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a ohledně částky 50.000 Kč napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

18. Odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl nově o náhradě nákladů řízení.

19. Žalobce se domáhal zaplacení částky 300.000 Kč jako bolestného, 500.000 Kč jako nemajetkové újmy dle § 81 o. z. a částky 90.833 Kč jako ušlého výdělku. Posledně uvedenou částku vzal žalobce svým podáním ze dne 5. 6. 2019 zpět a řízení bylo zastaveno. Nutno podotknout, že tuto částku zástupce žalobce ani při vyúčtování náhrady nákladů řízení nezapočítával do tarifní hodnoty. Odvolací soud aplikoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě záviselo rozhodnutí o bolestném na znaleckém posudku, rozhodnutí o přiznání nemajetkové újmy při aplikaci § 81 o. z. záviselo na úvaze soudu. Ačkoliv žalobce požadoval zaplacení částek 300.000 Kč a 500.000 Kč, přičemž mu bylo přiznáno na bolestném 50.074 Kč a na nemajetkové újmě dle § 81 o. z. 50.000 Kč, je na něj nutno pohlížet jako na plně procesně úspěšného účastníka. Odvolací soud při stanovení odměny zastupujícího advokáta žalobce ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. považoval za tarifní hodnotu součet tarifních hodnot spojených věcí. Soud ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2478/2016 vycházel z částky přisouzené žalobci, nikoliv z částky požadované žalobou. Přisouzená částka činí celkem 100.074 Kč (50.000 Kč a 50.074 Kč), z čehož odměna advokáta činí 5.140 Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal advokátu odměnu za 10 úkonů právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, účast advokáta u jednání před soudem prvního stupně ve dnech 18. 4. 2019, 6. 6. 2019, 6. 8. 2020, 17. 6. 2021, 21. 1. 2025 a 18. 3. 2025, dále za sepis vyjádření ze dne 18. 3. 2025; odměna advokáta celkem za 10 úkonů činí 51.400 Kč. Soud nepřiznal advokátu odměnu za právní úkon – zpětvzetí žaloby co do částky 90.833 Kč, neboť v tomto rozsahu bral žalobu zpět, aniž by se domohl po žalované plnění, nelze proto na něj nahlížet jako na procesně úspěšného účastníka. Paušální náhrada výdajů za 7 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí 2.100 Kč, za 3 úkony učiněné po 1. 1. 2025 činí paušální náhrada výdajů 450 Kč, celkem 1.350 Kč. Celkem činí náklady účelně vynaložené žalobcem v řízení před soudem prvního stupně 54.850 Kč.

20. Odvolací soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (znalečné), neboť žalobce byl v řízení procesně úspěšným a , právnická osoba, je osvobozena od soudních poplatků, a proto jí nepřísluší povinnost platit náklady řízení v tomto rozsahu.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, proto má žalobce právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Odměna zastupujícího advokáta počítána z částky 50.000 Kč činí 3.100 Kč, advokát má právo na dva úkony – vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího soudu, 2 x 3.100 Kč = 6.200 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby 2 x 450 Kč = 900 Kč. Celkové náklady ve výši 7.100 Kč bylo žalované uloženo k zaplacení žalobci. Advokát není plátcem DPH.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.