11 Co 115/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 5 o zaplacení částky 287.808 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 109 C 23/2021-75 ze dne 10. 4. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v odst. I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odst. II. výroku mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35.429 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24.953 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 287.808 Kč s úrokem z prodlení od 16. 8. 2021 do zaplacení (odst. I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 46.899,60 Kč (odst. II. výroku).

2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včas podaným odvoláním žalobce. Uvedl, že se domáhal náhrady škody, respektive ušlého zisku jako rozdílu mezi tím, za kolik byly pozemky žalobce skutečně prodány a mezi tím, za kolik by byly prodány, kdyby na nich nebyla vybudována kanalizace a šachtice. Soud nesprávně dospěl k závěru, že je nárok promlčen, neboť nepochopil, co žalobce požaduje. Žalobce celou dobu uváděl, že požaduje náhradu škody, respektive ušlý zisk. Dle § 29 52 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). A poškozenému ušel zisk, respektive pokud by žalovaný nevybudoval na jeho pozemcích kanalizaci a šachtici, žalobce by nepřišel o 287.808 Kč, protože by pozemky prodal dráž, než byly skutečně prodány. Kanalizace žalobce omezuje a značně mu pozemky znehodnotila. Žalovaný vybudoval na pozemku žalobce splaškovou kanalizaci a šachtici, aniž by k tomu měl od vlastníků pozemků souhlas, což sám připouští. Jedná protizákonně a nyní se nemůže dovolávat žádných práv. Předmětné pozemky včetně dalších pozemků byly značně znehodnoceny. Navíc žalobci bylo žalovaným neustále slibováno, že jej žalovaný jednorázově odškodní za újmu nebo zřídí věcné břemeno za úplatu nebo přeloží předmětnou kanalizaci na obecní pozemek a nic z toho se nestalo. Žalobce chtěl v minulosti pozemky prodat, měl na ně již kupce a tito byli ochotni zaplatit dohromady 650.000–750.000 Kč, nicméně kvůli splaškové kanalizaci a šachtici a kvůli jejímu nedořešení od prodeje nakonec odstoupili. Pozemky byly nakonec prodány za částku mnohem nižší v insolvenčním řízení. Částka 287.808 Kč je rozdíl mezi tím. Kdyby na pozemku kanalizace a šachtice nebyly, kupci by pozemky ihned koupili a zaplatili by za ně minimálně 650.000 Kč a žalobce by tak nepřišel o 287.808 Kč. Žalobci škoda vznikla ve formě ušlého zisku až ve chvíli, kdy byly pozemky skutečně prodány, což bylo až v srpnu 2018. Do té doby žalobce nevěděl a nemohl vědět, za kolik se skutečně pozemky prodají, tj. o kolik peněz bude ochuzen, o kolik peněz přijde. Žalobce požaduje ušlý zisk, toto „ochuzení“ a ten mu ušel až v roce 2018 při faktickém prodeji. Jeho nárok promlčen není. I kdyby nárok promlčen byl, pak toto promlčení způsobil žalovaný, který žalobce udržoval několik dlouhých let v domnění, že se chce smírně dohodnout a nyní by chtěl zneužít námitku promlčení? Pokud vůbec plynula a uplynula promlčecí doba, nezavinil to žalobce, zavinil to žalovaný. Žalobce se nechtěl zbytečně soudit se svým městem, neustálé mu slibovali, že věc smírně vyřeší. Není s podivem, že v rámci insolvence se žalobce o pohledávce vůči žalovanému nezmiňuje, když návrh na insolvenci podal žalobce v roce 2015, ale škoda mu ve formě ušlého zisku vznikla až v roce 2018. Dalším soudem prvního stupně neprovedené důkazy vedly soud prvního stupně ke špatným závěrům, důkazy navržené žalobcem měly být provedeny. Protiprávní stav vyvolal žalovaný a nemůže z něj těžit. Žalovaný s žalobcem jednal, sliboval mu od roku 2012, že věc dá do pořádku, opakovaně udržoval žalobce mnoho let ve vědomí, že se věc smírně vyřeší, proto nárok není promlčen. Zároveň napadl nesprávně vypočítané náklady řízení. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaný v podaném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Lhůta, ve které mohl žalobce uplatnit svůj nárok na náhradu škody dávno uplynula, a proto žalovaný úspěšně vznesl námitku promlčení. Žalobce měl možnost svá práva u soudu uplatnit ve lhůtách k tomu stanovených, ale neučinil tak. Z pohledu žalovaného je dále rozhodující, že pozemky neprodával žalobce, nýbrž insolvenční správce žalobce, který byl jediným oprávněným subjektem, jenž v dané době mohl s majetkem žalobce nakládat. Z toho plyne, že žalobci žádná újma nevznikla.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 287.000 Kč se skutkovým tvrzením, že na žalobcových pozemcích žalovaný vybudoval v roce 2002 bez souhlasu vlastníka splaškovou kanalizaci a šachtici, čímž tyto pozemky znehodnotil. V minulosti chtěl žalobce spolu s manželkou pozemky prodat, měl kupce, kteří byli ochotni zaplatit za pozemky dohromady 650.000–750.000 Kč, nicméně kvůli nedořešené kanalizaci a šachtici od prodeje odstoupili a pozemky byly nakonec prodány v insolvenčním řízení za mnohem nižší částku, požadovaná částka představuje náhradu škody ve formě ušlého zisku, kterého by mohl žalobce (tehdy se svou manželkou) dosáhnout, kdyby na pozemku kanalizace a šachtice nebyla. Žalobce se pokoušel předmětné pozemky prodat ještě za života své manželky v období od r. 2012 do její smrti v r. 2014. Naposledy vyzval žalovaného k zaplacení uvedené částky výzvou z 20. 7. 2021.

6. Žalovaný vznesl námitku promlčení s tím, že lhůta uplynula dříve, než tři roky před podáním žaloby. Pro případ, že by s námitkou promlčení nebyl žalovaný úspěšný, považoval tvrzený nárok za neoprávněný. Nerozporoval, že při výstavbě řadu splaškové kanalizace v roce 2001 byla zasažena i část pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který se nacházel ve spoluvlastnictví žalobce v rozsahu jedné poloviny, avšak zásah byl minimální na samé hranici uvedeného pozemku. Odmítl tvrzení, že několik let udržoval žalovaný žalobce v domnění, že se chce dohodnout a požadovaným způsobem žalobce odškodnit.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami tak, jak je zachyceno v protokole o jednání ze dne , datum, a dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 12. a 13. Tato skutková zjištění považuje okresní soud za správná a odpovídající provedeným důkazům.

8. Odvolací soud vychází ze zjištění, že na pozemku dříve parc. č. , hodnota, , dříve ve spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky , jméno FO, , byla v roce 2002 bez souhlasu vlastníků městem – žalovaným vybudována splašková kanalizace a šachtice. V roce 2002 přijala rada města a předložila zastupitelstvu města ke schválení otázku zřízení věcného břemene na předmětném pozemku a zároveň byl projednán žalobcův návrh na jednorázové odškodnění za újmu ve výši 25.000 Kč. K takovému postupu posléze nedošlo. Znalecký posudek vypracovaný na žádost žalovaného z roku 2002 stanovil náhradu věcného břemene za strpění vedení inženýrských sítí ve výši 630 Kč. Kupní smlouvou ze dne , datum, v rámci insolvenčního řízení insolvenční správce dlužníka – žalobce prodal předmětný pozemek spolu s dalšími dvěma pozemky parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, za kupní cenu 200.000 Kč, následně , datum, insolvenční soud vyslovil souhlas s vyplacením zajištěného věřitele z výtěžku prodeje takto označených nemovitostí a usnesením z , datum, vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalobce. Dne , datum, podal žalobce předmětnou žalobu.

9. Není sporu o tom, že na pozemku parc. č. , hodnota, po jeho části vede kanalizace a je zde vybudována i šachtice. Tento pozemek byl z jedné poloviny ve vlastnictví žalobce (druhou polovinu vlastnila jeho manželka), další dva pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, byly ve výlučném vlastnictví žalobce. Všechny tři pozemky byly v insolvenčním řízení prodány jednomu kupujícímu a lze souhlasit s žalobcem, že kupující měli zájem o tyto pozemky jako jeden celek.

10. Dle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

11. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které by bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, platí obecně pro určení výše ušlého zisku.

12. Žalobce postavil svůj nárok na úvaze, že v roce 2002 byl pozemek parc. č. , hodnota, neoprávněně zasažen kanalizací a šachticí, čímž došlo k protiprávnímu jednání ze strany žalovaného. V roce 2012–2014 hodlal žalobce soubor pozemků včetně pozemku parc. č. , hodnota, prodat a zájemci o koupi mu nabízeli cenu v rozmezí 650.000 – 750.000 Kč, avšak po zjištění, že na pozemku parc. č. , hodnota, je uložena splašková kanalizace, k prodeji za uvedenou cenu nedošlo. Následně byl soubor pozemků včetně předmětného pozemku parc. č. , hodnota, v rámci insolvenčního řízení žalobce prodán insolvenčním správcem za částku 200.000 Kč. Žalobce spatřuje svůj ušlý zisk v tom, že v důsledku neoprávněného vedení kanalizace a splaškové šachtice na označeném pozemku neprodal soubor pozemků v roce 2012–2014 za částku 650.000 – 750.000 Kč, přičemž tyto pozemky byly v insolvenčním řízení prodány za částku 200.000 Kč. Rozdíl mezi částkou, za kterou dle svého tvrzení mohl předmětné pozemky prodat a mezi částkou, za kterou byly posléze v insolvenčním řízení prodány, vyčíslil na požadovanou částku 287.808 Kč. Žalovaný již v roce 2002 sdělil žalobci, že jako odškodnění žalobcovy újmy je ochoten zaplatit částku 25.000 Kč. Žalobce od roku 2002 po celou dobu věděl, že žalovaný vyšší částku není ochoten zaplatit jako náhradu škody, a nelze tak přijmout žalobcův argument, že jej žalovaný udržoval úmyslně v přesvědčení, že celou záležitost v budoucnu vyřeší dle požadavků žalobce. Jestliže žalobce nejpozději v době, kdy jeho manželka , jméno FO, zemřela (červen 2014), věděl, že případní zájemci o koupi souboru pozemků včetně pozemku neoprávněně zatíženého kanalizací a šachticí odstoupili od svého úmyslu pozemky koupit a zaplatit za ně žalobci (a jeho manželce) 650.000 – 750.000 Kč, lze dospět k závěru, že nejpozději v červnu 2014 žalobce věděl, že nedosáhne očekávaného zisku z prodeje pozemků ve výši 650.000 – 750.000 Kč. Nejpozději od 1. 7. 2014 tak začala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění žalobcova nároku vůči žalovanému na náhradu škody ve formě ušlého zisku. Dle § 3079 o. z. (právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů) se zde uplatní právní úprava zákona č. 40/1964 ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

13. Dle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Dle odst. 2 nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za 10 let ode, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

14. Občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 rozlišoval promlčecí lhůtu objektivní (tři roky, popřípadě deset let) a subjektivní (dva roky). Žalobce nejpozději k 1. 7. 2014 musel vědět o tom, že mu vznikla škoda, když potencionální kupci nekoupili soubor nemovitostí včetně pozemku parc. č. , hodnota, za částku 650.000 – 750.000 Kč s tím, že na pozemku posledně označeném je neoprávněně vybudovaná kanalizace a šachtice. Zároveň musel vědět, že škodu způsobilo svým jednáním město , adresa, , které kanalizaci nechalo vybudovat. Ode dne následujícího tak žalobci počala plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, která skončila 2. 7. 2016. (I kdybychom běh subjektivní promlčecí lhůty posuzovali dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, dle § 629 odst. 1 o. z., uplynula by tříletá subjektivní promlčecí lhůta 2. 7. 2017). Námitka promlčení vznesená žalovaným tak má za následek, že promlčené právo nelze přiznat. Jednalo se přitom o právo na náhradu škody ve formě ušlého zisku, kdy žalobce tvrdil, že nedosáhl očekávaného výnosu z prodeje svých pozemků a nedošlo tak k rozmnožení jeho majetkových hodnot, ačkoliv by se to důvodně dalo očekávat s ohledem na zájem kupujících o předmětné pozemky. Vzhledem k promlčení žalobcova nároku se již okresní soud a následně odvolací soud nezabývaly otázkou prokázání tvrzené skutečnosti, že zde byli opravdoví zájemci o koupi předmětných nemovitostí.

15. Žalobce svou žalobu postavil na úvaze, že majetková újma ve formě ušlého zisku mu vznikla až k okamžiku, kdy předmětné nemovitosti byly v rámci insolvenčního řízení prodány za částku 200.000 Kč. Kupní smlouva mezi insolvenčním správcem a nabyvatelem předmětných nemovitostí byla uzavřena dne , datum, Žalobce shledává ušlý zisk mezi částkou, kterou mu v letech 2012–2014 mohli zaplatit kupci mající zájem o koupi předmětných nemovitostí (kdyby na pozemku parc. č. , hodnota, nebyla neoprávněně vedena kanalizace) a mezi částkou, za kterou byly nemovitosti prodány v insolvenčním řízení. Odvolací soud má za to, že mezi protiprávním jednáním žalovaného – postavením kanalizace na pozemku žalobce a takto tvrzenou škodou ve formě ušlého zisku poté, co byly nemovitosti prodány v insolvenčním řízení, není příčina souvislost. Skutečnost, že nemovitosti byly v insolvenčním řízení prodány za nižší částku, než žalobce mohl v roce 2012–2014 získat, nesouvisí s protiprávním jednáním žalovaného (vybudováním kanalizace). Nemovitosti byly takto prodány v důsledku toho, že žalobce se nacházel v insolvenčním řízení, prodej nemovitostí sloužil k uspokojení pohledávek věřitelů. Příčinná souvislost vyjadřuje vztah mezi příčinou a následkem tak, že bez příčiny by následek nenastal vůbec nebo tak, jak nastal. Je to veličina objektivní a je předpokladem vzniku odpovědnosti. Byla by dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a neprodáním předmětných nemovitostí za částku až 750.000 Kč, pokud by bylo prokázáno, že se obchod neuskutečnil proto, že kupující ztratili zájem po zjištění, že je na pozemku vybudována kanalizace (jak již bylo řečeno shora, odvolací soud se s ohledem na vznesenou námitku promlčení bližší okolností případné koupě a následného nezájmu kupujících nezabýval). Odvolací soud má však za to, že není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného – vybudování kanalizace a šachtice na předmětném pozemku – a prodejem předmětných nemovitostí v insolvenčním řízení k uspokojení věřitelů žalobce za částku 200.000 Kč. Mezi těmito dvěma skutečnostmi žádný vzájemný vztah není dán. Dle § 1 insolvenčního zákona cílem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových vztahů dlužníka k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, a dále oddlužení dlužníka. Předmětné pozemky byly v insolvenčním řízení prodány mimo dražbu a jejich výtěžek byl zcela použit k uspokojení věřitelů. Rozhodnutím o úpadku a o způsobu jeho řešení v souvislosti s tím, že nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty a byly zpeněžovány, dlužník – žalobce ztratil dispoziční oprávnění k těmto nemovitostem a jejich zpeněžení probíhalo zcela v režimu IZ.

16. Lze proto dospět k závěru, že není-li dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a prodejem předmětných nemovitostí za částku 200.000 Kč, nemůže být dána ani odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci ve formě ušlého zisku.

17. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správné v odst. I. výroku potvrzeno.

18. V odst. II. výroku o náhradě nákladů řízení dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě výrok změnit. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna advokáta ve výši 9.460 Kč za jeden úkon právní služby v souladu se § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast u jednání 9. 4. 2024) přísluší advokátu odměna 3 x 9.460 Kč = 28.380 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 3 x 300 Kč = 900 Kč, celková částka 29 280 Kč se zvyšuje o 21 % daně za přidané hodnoty na částku 35.429 Kč. Žalobce je povinen tuto částku žalovanému zaplatit.

19. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Za účast u jednání před odvolacím soudem a vyjádření k podanému odvolání přísluší advokátu odměna 2 x 9.460 Kč = 18.920 Kč. Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby činí 2 x 300 Kč = 600 Kč. Náhrada jízdného činí celkem 702 Kč (80 km x 8,2 l/100 km x 38,70 Kč/l nafty x 0,01 = 254 Kč; 80 km x 5,60 Kč/km = 448 Kč; celkem 702 Kč). Náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 cit. vyhl. za čtyři půlhodiny po 100 Kč = 400 Kč. Celková částka 20.622 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 24.953 Kč. Rovněž tyto náklady odvolacího řízení je procesně neúspěšný žalobce povinen žalovanému zaplatit. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.