11 Co 13/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o částku 303.346 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, č. j. 36 C 19/2019-512

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně:Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 55.008 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě odvolacích nákladů žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 24.545 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částky 270.100 Kč s 9% úrokem z prodlení za dobu od 18. 12. 2018 do zaplacení a 33.246 Kč s 9% úrokem z prodlení za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 85.122,29 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Ostravě plnou náhradu za zastupování žalovaného ustanoveným advokátem, s tím, že její výše bude určena samostatným usnesením, ve třídenní lhůtě od jeho právní moci.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem, že neprokázala uzavření ústní dohody se závazkem žalovaného platit žalobkyni za bydlení částku 5.000 Kč měsíčně. Okresní soud jí neuvěřil, ačkoli stejné tvrzení podpořily nepřímé důkazy, konkrétně svědecké výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a také její účastnická výpověď. Před jmenovanými svědky žalobkyně o dohodě účastníků hovořila. Podle rozsudku NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, lze z nepřímých důkazů mít určitou skutečnost za prokázánu, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty či přesvědčení o tom, že se tato skutečnost opravdu stala. Žalobkyně polemizovala dále se závěrem, že účastníci vedli společnou domácnost. Podle jejího mínění bylo naopak prokázáno, že spotřební společenství mezi nimi nevzniklo v tom smyslu, jak bylo definováno ve Stanovisku č. Cpj 163/81 ze dne 10. 6. 1982, neboť každý z nich hradil své potřeby ze svého příjmu. Žalobkyně prokázala, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil, když žil v jejím domě a užíval hospodářskou budovu, garáž a pozemky bezplatně. Nic na tom nemění zjištění, že jí platil ½ nákladů spojených s užíváním domu a zaplatil jí za dobu od roku 2014 do 11/2018 souhrnně 56.655 Kč. Neposkytl žalobkyni žádné plnění poté, kdy získal peníze z prodeje svého rodinného domu. Výpovědi výše jmenovaných svědků prokázaly, že žalobkyně jej k vyklizení nemovitostí vyzvala. Žalovaný se k ní přistěhoval po krátké známosti pod příslibem společného života a sňatku, avšak poté zneužíval její důvěru, kořistil na ní a odmítal nemovitosti vyklidit. K bezdůvodnému obohacení žalovaného došlo za předpokladu, že existence dohody o pravidelných úhradách částky 5.000 Kč za bydlení nebyla prokázána, a žalovaný nemovitosti užíval bez právního důvodu. Právním důvodem nemohl být partnerský vztah, jestliže účastníci nesjednali dohodu o právu žalovaného užívat nemovitosti bezplatně. Existenci takové dohody žalovaný neprokázal. Citový, milenecký, přátelský či jiný obdobný vztah neopravňuje nikoho užívat bezplatně majetek osoby, s níž dotyčný tento vztah sdílí. Soud odmítl provést důkazy o výši nákladů na energie a další služby spojené s užíváním nemovitostí za vymezené období a nezjistil jejich výsledný rozsah. Chování žalovaného vůči žalobkyni odporovalo dobrým mravům, a nelze mu poskytnout ochranu. Poté, kdy se žalovaný k žalobkyni přistěhoval, začal se k ní chovat bezohledně. Na zahradě před domem dělal nepořádek, bez jejího svolení zde stavěl a opravoval věci, aniž po sobě uklízel, manipuloval s jejími věcmi a část z nich znehodnotil; jeho slepice pustošily zahradu. Do nemovitostí po prodeji svého domu vnášel své věci a profitoval z toho, že za bydlení neplatí. Chování žalovaného naplňovalo znaky domácího násilí, což potvrdily svědecké výpovědi. Žalobkyně byla nucena vyhledat lékařskou péči. Doložila o tom zprávu ze dne 12. 12. 2023, kterou okresní soud jako důkaz odmítl. Neprovedl rovněž důkaz o výši tržního nájemného. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v poměru mezi účastníky pominul možnost použití § 150 o. s. ř., ačkoli osobní, sociální a zdravotní poměry žalobkyně jeho aplikaci odůvodňovaly. Soud rovněž přehlédl, že žalovaný svým počínáním způsobil žalobkyni škodu na jejím majetku. S těmito argumenty se žalobkyně domáhala změny napadeného rozsudku tak, že soud její žalobě vyhoví.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Žalobkyně skutková tvrzení nedoplnila a neprokázala. V odvolání pouze opakovala již dříve přednesenou skutkovou verzi. Účastníci neuzavřeli dohodu, že žalovaný bude platit žalobkyni za bydlení pravidelně částku 5.000 Kč měsíčně. Svědkyně žalobkyně podaly pouze informace od ní získané. Okresní soud správně zjistil, že účastníci spolu žili jako partneři a vedli společnou domácnost. K bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo. Žalobkyně připustila, že jí žalovaný platil každý měsíc ½ nákladů na bydlení, a je nerozhodné, jakou celkovou částku za ně vydala. Tvrzení žalobkyně, že se k ní žalovaný choval v rozporu s dobrými mravy, nebylo prokázáno. Výpověďmi svědků slyšených k návrhu žalovaného, jeho účastnickou výpovědí a fotografiemi bylo prokázáno, že vztah mezi účastníky byl pozitivní. Vzhledem k platné zásadě koncentrace řízení nebylo přípustné použít k důkazu lékařské zprávy předložené žalobkyní až s odvoláním. Zpráva , jméno FO, obsahuje pouze přepis subjektivních stesků žalobkyně a popis jejích problémů po rozchodu se žalovaným. Soudní řízení, jež žalobkyně údajně špatně snášela, sama vyvolala. O existenci důvodů k použití § 150 o. s. ř. se před okresním soudem nezmínila. Žalovaný nabízel žalobkyni opakovaně možnost smírného vyřešení věci, avšak k dohodě nedošlo. Poměry žalobkyně použití § 150 o. s. ř. neodůvodňují. Žalobkyně vlastní rodinný dům a byt v , adresa, a dosud provozuje kadeřnictví.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, jde-li o věc samu, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

7. Podle § 1725 věta první o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Poté, kdy vzala žalobkyně v řízení před okresním soudem žalobu zčásti zpět a řízení bylo v odpovídající části zastaveno, zůstaly předmětem řízení nároky na zaplacení částek- 235.000 Kč s přísl. za užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně žalovaným za dobu od 1/2015 do 11/2018,- 33.246 Kč s přísl. za služby spojené s bydlením v domě (za spotřebované energie, dodávku vody, pojištění domu atd.) a- 35.100 Kč s přísl. z titulu náhrady škody způsobené na věcech ve vlastnictví žalobkyně, případně za jejich odcizení.

11. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními vyjmenovanými v odstavcích 14. a 15. odůvodnění napadeného rozsudku. Na jejich výčet se odkazuje. Okresním soudem zjištěné skutečnosti plynou z provedených důkazů. Krajský soud pro věc podstatná skutková zjištění ve stručnosti rekapituluje: Žalobkyně byla výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, s domem čp. , číslo, v k. ú. , adresa, a přilehlé zahrady. Účastníci se seznámili v průběhu roku 2014. V následujícím období žalovaný žalobkyni v místě jejího bydliště stále častěji navštěvoval a od roku 2016 zde spolu začali bydlet a hospodařit. V průběhu soužití spolu trávili dovolené, podnikali výlety, návštěvy svých dospělých dětí a dvakrát prožili společné Vánoce. V květnu 2016 žalovaný prodal svůj rodinný dům ve , město, . Od žalobkyně se odstěhoval v 12/2018. Po dobu, kdy spolu účastníci bydleli, žalovaný přispíval žalobkyni podle jejích požadavků z ½ na náhradu nákladů spojených s bydlením a zaplatil jí v té souvislosti souhrnně částku (po zaokrouhlení) 56.700 Kč. Na zahradě a v domě obstaral v té době některé stavební úpravy a opravy. Konkrétně např. zajistil opravu střechy, zhotovil přístřešek, demontoval starý skleník a přivezl dřevo na otop.

12. Je třeba poznamenat, že věrohodnost skutkových tvrzení žalobkyně byla oslabena již tím, že jmenovaná v průběhu řízení svá žalobní tvrzení v závislosti na vývoji důkazní situace opakovaně měnila. Výsledně neprokázala, že účastníci spolu uzavřeli dohodu, v níž se žalovaný zavázal platit jí za bydlení v jejím domě částku 5.000 Kč měsíčně. Žádný ze svědků jednání o takové dohodě, resp. při uzavření dohody nebyl přítomen. Žalobkyně neprokázala, že žalovaného nejpozději od 1/2015 vyzývala, aby její nemovitosti vyklidil. Ve své účastnické výpovědi potvrdila, že jí žalovaný platil každý měsíc ½ nákladů na elektřinu, plyn a vodu; učinila tak mimo jiné slovy: „Vždycky, jak přišlo vyúčtování, tak jsem to dělila dvěma“ (viz protokol z jednání okresního soudu ze dne 25. 10. 2022). Stejné tvrzení žalovaného tak bylo koneckonců mezi účastníky nesporné. Tvrzení, že v důsledku konání žalovaného žalobkyně „byla psychicky na dně“ a že jeho chování odporovalo dobrým mravům, zůstala obecná, bez doplnění konkrétních údajů o tom, v čem spočívalo nemravné počínání žalovaného nepříznivě ovlivňující žalobkynin psychický stav.

13. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že žalovaný „udělal na baráku škody“, aniž poskytla jakékoli informace, které součásti domu či jeho příslušenství, případně jaké movité věci žalovaný poškodil, v jakém rozsahu a jakým způsobem tak učinil. Účastnická výpověď tak tvrzení o škodě způsobené žalovaným na jejím majetku nepodpořila a žalobkyně k němu jiné důkazy nenabídla.

14. Žalobkyně neprokázala, že účastníci uzavřeli dohodu o povinnosti žalovaného platit jí za bydlení (nájemné) v částce 5.000 Kč měsíčně, mimo jiné za dobu od 1. 1. 2015 do 30. 11. 2018. K žalobě o zaplacení částky 235.000 Kč s přísl. za uvedenou dobu dle § 1723 a násl., resp. dle § 2246 o. z. proto nebyla aktivně legitimována. Po dobu jejich soužití žalovaný zastával některé práce k zajištění údržby, oprav a úprav domu a zahrady. Účastníci spolu trávili volný čas a jejich soužití hodnotily třetí osoby jako „hezký vztah“. Pro závěr o vedení společné domácnosti není významné, zda účastníci v domě přespávali odděleně, případně zda nákup potravin hradil každý z nich samostatně. Charakter jejich vztahu v rozhodném období je možno kvalifikovat - vzhledem ke všem konkrétním okolnostem případu - za blízký partnerský vztah, který vylučuje, že žalovaný v domě bydlel a užíval přilehlý pozemek bez právního důvodu (čímž se měl na úkor žalobkyně za vymezené období dle § 2991 o. z. bezdůvodně obohatit). Jejich důvěrný vztah byl důvodem, pro který žalovaný nemovitosti žalobkyně užíval, podílel se finančně na výdajích souvisejících s bydlením a vykonával ve prospěch žalobkyně – tehdejšího vlastníka nemovitostí – vyjmenované práce. Ze zákona a vzhledem k výsledkům dokazování ani ze smlouvy neplyne, že po ukončení poměru účastníků mělo dojít k jakémukoli vyúčtování vzájemných nároků z doby jejich soužití.

15. Rovněž ve vztahu k částce 33.246 Kč s přísl. představující požadovanou náhradu za dodávku elektřiny, plynu, vody a pojištění nebyla žalobkyně k podání žaloby proti žalovanému aktivně legitimována. K bezdůvodnému obohacení žalovaného v důsledku spotřeby energií a dalších služeb spojených s bydlením rovněž nedošlo, což je možno dovodit úvahou zmíněnou již v předchozím odstavci. Žalovaný za ně žalobkyni zaplatil asi 56.700 Kč, a to po částech, v souladu s jejími pravidelnými požadavky za jednotlivá období, přednesenými v souvislosti s platbami těchto služeb jejich dodavatelům, resp. s platbami inkasa. Žalobkyně vlastními slovy připustila, že žalovaný zaplatil ½ vyúčtování těchto služeb, tedy že účastníci platili inkaso „na polovinu“, a žalovaný s jejím tvrzením souhlasil.

16. Nekonkrétní byla tvrzení žalobkyně, že žalovaný dům a zahradu poškodil, stejně jako tvrzení o jeho psychickém násilí vůči žalobkyni a o jejím ponižování. Žalobkyně neprokázala, že jí žalovaný způsobil škodu na jejích věcech, neboť konkrétní tvrzení k této obecné tezi nedoplnila. Nemohla proto podle § 2910 a násl. o. z. se žalobou uspět ani v rozsahu částky 35.100 Kč s přísl.

17. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. v odstavcích I. a III. výroku jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení v poměru mezi žalobkyní a žalovaným za dobu, kdy již byl žalovaný zastoupen ustanoveným advokátem.

18. K použití § 150 o. s. ř. krajský soud nenašel důvody. Žalovaný v řízení opakovaně navrhl vyřídit věc smírně, tedy určitou formou oboustranného kompromisu, s tím, že za této eventuality je připraven vzdát se práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení. Žalovaná ovšem na jeho návrh nepřistoupila. Žalovaná se podle formulářového prohlášení (viz č. l. 3) léčí pro některá onemocnění, je ovšem osobou s pravidelnými příjmy, byla vlastníkem rodinného domu a bytu. Z obsahu spisu je také zřejmé, že dosud poskytuje služby v oboru kadeřnictví.

19. Při vyčíslení nákladů prvostupňového řízení spojených se zastoupením žalovaného advokátem dle udělené plné moci dospěl krajský soud k jinému závěru, než jaký přijal soud okresní. Jako účelné totiž hodnotil náklady sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby v sazbě po 9.540 Kč stanovené z tarifní hodnoty 305.100 Kč, tj. 19.080 Kč, za převzetí a přípravu zastoupení a za sepis vyjádření k žalobě, podle § 7 bod 6. vyhl. 177/1996 Sb., odměnu za další dva úkony v sazbě po 9.660 Kč stanovené z tarifní hodnoty 338.346 Kč, tj. 19.320 Kč, podle stejného ust. cit. vyhl., za účast u jednání dne 22. 9. 2020, které trvalo déle než dvě hodiny, paušální náhradu za 4 výše zmíněné úkony po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., paušální náhradu za zastupování u jednání dne 4. 6. 2020, které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši ½ z částky 9.540 Kč, rovnající se částce 4.770 Kč, podle § 14 odst. 2 věta 1. cit. vyhl., náhradu za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., v souvislosti s účastí advokáta žalovaného u jednání nařízených v termínech 4. 6. 2020 a 22. 9. 2020, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., cestovné v souhrnné výši 691 Kč a 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tj. z částky 45.461 Kč, která se rovná částce 9.547 Kč, souhrnně 55.008 Kč. Žalovaný v řízení plně uspěl, a má právo na náhradu všech účelně zaplacených nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Mezi ně ovšem nelze zařadit další vyjádření k žalobě, neboť původní písemné vyjádření mohlo být doplněno dalšími údaji u následujícího jednání soudu. Nepatří mezi ně ani další porady s klientem přesahující 1 hodinu, konané nad rámec první porady v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení. Skutková obrana žalovaného byla neměnná a byla jednoznačně formulována již v prvém vyjádření k žalobě. Právní úvahy jsou vyhrazeny advokátu a konzultací s klientem k nim není zapotřebí. Náklady související s konáním dalších porad proto krajský soud kvalifikoval jako neúčelné.

20. Na podkladě těchto závěrů rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku podle § 220 písm. a) o. s. ř. změnil způsobem uvedeným v odstavci II. výroku tohoto rozsudku.

21. Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě odvolacích nákladů žalovaného ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 24.545 Kč. K účelným odvolacím nákladům žalovaného náleží odměna advokáta za dva úkony v sazbě po 9.540 Kč stanovené z tarifní hodnoty 303.346 Kč, tj. 19.080 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), paušální náhrada za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč, cestovné v částce 405 Kč a 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tj. z částky 20.285 Kč, která se rovná částce 4.260 Kč. Při stanovení výše náhrady za promeškaný čas a za cestovné vycházel krajský soud z informací obsažených ve spise. Advokát žalovaného cestoval k jednání u odvolacího soudu z místa svého sídla a zpět na vzdálenost 54 km (údaj byl zjištěn prostřednictvím internetové aplikace mapy.cz) stejným vozidlem, jaké použil k dopravě za účelem osobní účasti u jednání okresního soudu, s normovanou spotřebou 4,9 l motorové nafty/100 km v ceně pohonných hmot 38,70 Kč/1 l, při paušální náhradě 5,60 Kč/1 km. Poslední dva údaje byly zjištěny z příslušných ust. vyhl. č. 398/2023 Sb.