11 Co 135/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o negatorní žalobu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2025, č. j. 23 C 230/2021-145 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2025, č. j. 23 C 230/2021-158

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů řízení částku 16.396 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.655 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení jejího vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům a dále přilehlých pozemků parc. č. , číslo, to vše zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a to konkrétně povinnost zdržet se všeho, co působí, že zejména odpad, voda a pach vnikají na pozemek žalobkyně (výrok I.) a dále zavázal zaplatit žalobkyni žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21.901 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Rozsudek včetně opravného usnesení napadla včasným odvoláním žalobkyně a domáhala se zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozhodnutí, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné jak po stránce skutkové, tak právní. Soud prvního stupně opomenul zásadní důkazy a odborné posudky, které jednoznačně prokazují existenci škodlivých imisí přicházejících z nemovitostí žalovaného na pozemek žalobkyně a do jejího domu. Jedná se o komplexní zásahy narušující pokojné užívání vlastnického práva žalobkyně. Zdrojem zásahu jsou dešťové i splaškové vody, fekální zápach, podmáčení podloží a přítomnost fekálních bakterií. Tyto imise se projevují zápachem v interiéru domu, viditelným kouřem v oblasti přístřešku a u kanalizační trubky, výskytem solných usazenin na zpevněných plochách a v záhonech, podmáčením základů domu a vzlínání vody do 2. nadzemního podlaží. V řízení byly předloženy důkazy hydrogeologa , tituly před jménem, , jméno FO, , který potvrzoval nevsakovací jílovité podloží a nevhodné změny odtokových poměrů, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, dokumentující změny ve spádování a nevhodné svedení vod na pozemek žalobkyně. Zdravotní ústav prokázal přítomnost fekálních bakterií ve vzorcích ze dvora žalobkyně, výškopisné zaměření prokázalo, že pozemek žalovaného je výškově nad pozemkem žalobkyně, přičemž dešťová i odpadní voda stéká přímo k domu žalobkyně. Okresní soud těmto důkazům nepřiznal odpovídající váhu. Dále byla prokázána deformace kanalizačního potrubí, která do dnešního dne nebyla opravena. Žalobkyně poukazuje na nevyřešené odvětrávání kanalizace nad střechu, které by bylo nezbytné ke zlepšení situace, ale dosud nebylo zajištěno. Dále poukazuje na možný vliv elektrických zařízení, které způsobují výrazné tepelné a světelné emise v noci pociťované jako intenzivní sálání. Soud z důkazů převzal pouze závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který vycházel z již překonaného stavu funkčnosti kanalizace a nebyl specialista v oboru hydrogeologie. Soud se nevypořádal s důkazními návrhy žalobkyně z oblasti hydrogeologie a stavebnictví. Dle ustálené judikatury není nutné, aby imise zcela znemožňovaly užívání nemovitosti, postačuje, pokud svým rozsahem zjevně přesahují míru přiměřenou místním poměrům. V daném případě je nepochybné, že imise, které musí žalobkyně dlouhodobě snášet, tuto míru výrazně překračují a jsou zjevně nepřiměřené.

3. Žalovaný k podanému odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalovaný rozsudek považuje za zákonný a správný, když soud náležitě zjistil skutkový stav a skutkové i právní závěry, ze kterých vycházel, zcela odpovídají provedeným důkazům. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o omezení vlastnického práva k nemovitostem ze strany žalovaného formou imisí z ležaté kanalizace na pozemku žalovaného. Různé stížnosti a podněty žalobkyně řeší žalovaný již řadu let, přičemž žádný orgán neshledal závadnost na kanalizaci žalovaného. Aktuálně byl v daném soudním řízení proveden monitoring a dýmová zkouška ze strany společnosti , právnická osoba, , a nebyl zjištěn žádný únik na kanalizaci, ani v objektu nebyl viditelný dým, dále nebyla zjištěna závada na potrubí žalovaného a bylo zjištěno, že kanalizace v blízkosti domu žalobkyně ani nevede. Spor žalobkyně řešil taktéž Stavební úřad městského obvodu , adresa, , jakož i další správní orgány, které zkonstatovaly, že kanalizace je funkční. Žalovaný tak nadále vnímá tuto žalobu jako šikanózní výkon práva ze strany žalobkyně, kterému soud nemůže poskytnout ochranu. Žalovaný byl nucen snášet obtěžování ze strany žalobkyně i neustále se opakující SMS komunikaci, jejímž obsahem byly zcela účelové nesmyslné útoky. Jednání žalobkyně tak lze připsat její trvalé duševní poruše, která se projevuje bludy vztahujícími se k její nemovitosti.

4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vydání se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném povinnosti zdržet se rušení jejího vlastnického práva k pozemku parcele č. , číslo, , jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům a dále přilehlých pozemků parcela č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , konkrétně povinnosti zdržet se všeho, co způsobí, že zejména odpad, voda a pach vnikají na pozemek žalobkyně. Tento svůj požadavek zdůvodňovala skutečností, že je výlučným vlastníkem označených pozemků, přičemž výlučným vlastníkem některých sousedních pozemků, konkrétně pozemku parc. č. , číslo, /, číslo, , jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům a dále přilehlých pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, je žalovaný. Stavby na sousedících pozemcích žalobkyně a žalovaného jsou řadové rodinné domy. Přibližně od roku 2013 se u žalobkyně v rodinném domě začaly objevovat projevy imisí přibývající na intenzitě a míře, které zasahují do jejího vlastnického práva. Imise se projevují v silném zápachu splaškových vod, promáčení stropu jídelny pod balkonem, a to i v období déletrvajícího sucha, podmáčení pozemků v oblasti zahrady a dlažby před domem, výskytu bakterií fekálního původu v promáčených částech. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že k pronikání imisí na její pozemky dochází setrvale již od roku 2013 do současnosti. Příčinu imisí žalobkyně shledává v závadě ležaté kanalizace žalovaného spočívající v netěsnosti a rozsáhlém úniku vody, a to jak odpadní, tak dešťové. Žalobní petit upřesnila tak, že se domáhá ze strany žalovaného zdržení se zásahu do vlastnického práva žalobkyně spočívajícího v pronikání odpadních vod, dešťových vod a zápachu z ležaté kanalizace a vod dešťových v důsledku spádování z pozemku žalovaného parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, na pozemky žalobkyně parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, .

6. Okresní soud z důkazů v řízení provedených zachycených pod body 9. až 32. odůvodnění rozsudku učinil správná skutková zjištění, na něž lze odkázat.

7. Odvolací soud doplnil dokazování o informace o pozemku pořízené nahlížením do katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu a zjistil, že žalobkyně je nadále vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, vše v k. ú. , adresa, . Dále zjistil, že pozemky parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , o nichž žalobkyně tvrdila, že je jejich vlastníkem neexistují.Z výpisu z katastru nemovitostí pořízeného rovněž dálkovým přístupem a který prokazuje stav evidovaný k datu 11. 11. 2025, dále odvolací soud zjistil, že vlastníkem pozemku parcela č. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinný dům čp. , číslo, , dále pozemku parcela č. , číslo, a pozemku parcela č. , číslo, je , tituly před jménem, , jméno FO, . Vlastnické právo nabyla na základě smlouvy kupní ze dne , číslo, s právními účinky zápisu k 15. 9. 2025. Pozemky parcela č. , číslo, , parcela č. , číslo, , parcela č. , číslo, a parcela č. , číslo, v k. ú. , adresa, nebyly v katastru nemovitostí nalezeny.

8. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka, (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

9. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

10. Shora citovaná ustanovení zákona jsou normami sousedského práva, které slouží zejména k vymezení možnosti bránit se proti zásahu do vlastnického práva zápůrčí (negatorní) žalobou. Obrana proti zásahům do vlastnického práva rozlišuje mezi imisemi přímými a nepřímými. O přímou imisi půjde zpravidla tam, kde imise spočívá v užívání sousedního pozemku, jde zpravidla o jednání úmyslné. Nepřímou imisí se zpravidla rozumí pronikání účinků činnosti konané na jedné nemovitosti na nemovitost druhou. Imisemi nepřímými tak může být vypouštění vody nebo splašků, zápach ze žumpy, znečišťování půdy, které proniká na sousední nemovitost, je přitom bezvýznamné, zda se tak děje v důsledku užívání pozemku nebo zanedbání jeho údržby. Pouhé přirozené stékání dešťové vody na sousední pozemek není imisí. Imise přímé jsou zakázány bez ohledu na jejich míru a lze se proti nim bránit negatorní žalobou. V případě nepřímých imisí se lze ochrany domáhat, jde-li o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům a pokud imise podstatně omezují užívání nemovitosti. V případě podání žaloby ve sporu s imisí je aktivně legitimován k podání žaloby rušený vlastník, ale i kvalifikovaný držitel vlastnického práva, oprávněný z věcného práva a také ten, kdo má právo mít věc u sebe. Žalovaným, tedy pasivně legitimovaným je vlastník věci, a to i tehdy vykonává-li rušivou činnost s jeho věcí někdo jiný.

11. V předmětném řízení se žalobkyně jako vlastník nemovitostí pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , domáhá ochrany svého vlastnického práva proti nepřímým imisím spočívajícím v pronikání odpadních vod, dešťových vod a zápachu z ležaté kanalizace a vod dešťových v důsledku spádování z pozemků ve vlastnictví žalovaného parc. č. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, , dále pozemků parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, . Žalobkyně se tak domáhá ochrany proti nepřímým imisím ve smyslu ust. § 1013 odst. 1 o. z. Pasivně legitimovanou osobou v řízení podle § 1013 odst. 1 o. z. je vlastník pozemku, který je původcem nepřímých imisí. V odvolacím řízení bylo zjištěno, že vlastníkem sousedních pozemků již není žalovaný, nýbrž , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně u odvolací jednání tuto skutečnost potvrdila, tato skutečnost jí byla známá, s novou vlastnicí nemovitostí již hovořila. Žalobkyně k dotazu soudu na nově vzniklou situaci nijak nereagovala. Směřovala-li nadále žaloba proti původnímu vlastníku sousedních nemovitostí, ačkoli vlastnické právo již bylo převedeno na třetí osobu, není žalovaný ve sporu pasivně legitimován a žaloba žalobkyně z tohoto důvodu nemůže být úspěšná. Dále je nutno doplnit, že nedůvodnou je žaloba rovněž ve vztahu k pozemkům parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , neboť tyto pozemky neexistují, v katastru nemovitostí nejsou evidovány a ani nebyly předmětem převodu vlastnictví na nového vlastníka , tituly před jménem, , jméno FO, . Vyhověno nemohlo být ani žalobě žalobkyně v té části, pokud se domáhala zdržení zásahů do pozemků v jejím vlastnictví, konkrétně pozemků parc. č. , číslo, , neboť rovněž tyto pozemky v katastru nemovitostí nejsou evidovány. U odvolacího jednání žalobkyně upřesnila, že se domáhá zdržení imisí z pozemků žalovaného tak, jak sousedí s jejími pozemky, tedy fakticky z pozemků parc. č. , číslo, . Žalobkyně v žalobě označila pozemky původními parcelními čísly, jímž odpovídají v současné době pozemky parc. č. , číslo, . Jako stěžejní důvod pro zamítnutí žaloby odvolací soud shledává nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného, který již není vlastníkem sousedních nemovitostí, z nichž mají pronikat imise na pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Nad rámec výše uvedeného důvodu pro zamítnutí žaloby odvolací soud současně shledává správnými závěry okresního soudu, že žalovaný v době kdy byl vlastníkem sousedních nemovitostí srážkové i odpadní vody odváděl řádně do kanalizační přípojky, která byla zkolaudována, v řízení provedeným protokolem o stavu kanalizace zpracovaným společností , právnická osoba, , nebyl zjištěn žádný únik na kanalizaci, nebyla zjištěna závada na potrubí tehdy žalovaného jako vlastníka, kanalizační potrubí v blízkosti domu žalobkyně nevedlo.

12. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výroku I. potvrdil.

13. Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení procesně úspěšný, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Přiznána mu byla odměna za přípravu a převzetí věci, účast u jednání dne 22. 2. 2022, další poradu s klientem dne 21. 9. 2022, vyjádření ze dne 22. 9. 2022, vyjádření ze dne 17. 1. 2023, účast u měření dne 6. 10. 2023, účast u jednání dne 15. 5. 2025. Odměna za tyto úkony činí dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za úkony do 31. 12. 2024 částku ve výši 1.500 Kč a za dobu od 1. 1. 2025 ve výši 2.300 Kč za 1 úkon, což představuje 11.300 Kč (6 x 1.500 Kč a 1 x 2.300 Kč). Dále za tytéž úkony byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4, která činila do 31. 12. 2024 6 x 300 Kč a od 1. 1. 2025 1 x 450 Kč, tj. 2.250 Kč. Odměna advokáta spolu s paušální náhradou hotových výdajů tak činí 13.550 Kč. Tato částka byla zvýšena o 21% DPH představující 2.846 Kč a celkem přiznaná náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně představuje 16.396 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného. Požadoval-li advokát odměnu za další úkony představující poradu s klientem dne 5. 10. 2023 a další poradu dne 14. 5. 2025, odměnu za tyto úkony neshledal odvolací soud účelnou, neboť nutnost další porady přesahující 1 hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nevyplývala z nutnosti reagovat na nové okolnosti v řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení. Taktéž v odvolací řízení vyúčtované náklady bylo nutné poměřovat hlediskem účelnosti předpokládaným v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Za účelný náklad odvolací soud považuje odměnu za vyjádření k podanému odvolání, dále za účast u odvolacího jednání dne 10. 11. 2025, za které byla advokátu žalovaného přiznána odměna dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 2.300 Kč za jeden úkon, tj. 2 x 2.300 Kč a 2 x 450 Kč paušální náhrada hotových výdajů, což v součtu činí 5.500 Kč. Z této částky dále byla přiznána 21% DPH ve výši 1.155 Kč a celkem přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí 6.655 Kč. Tuto částku je žalobkyně rovněž povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Požadoval-li žalovaný odměnu za další poradu s klientem dne 20. 8. 2025, tak odměnu za tento úkon neshledal odvolací soud účelnou, neboť od rozhodnutí okresního soudu do konané porady ze spisu nevyplývaly žádné nové skutečnosti, na něž by žalovaný měl reagovat a taktéž nijak nereagoval, nejedná se proto o účelný náklad, který by měla platit procesně neúspěšná žalobkyně.