11 Co 137/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A sídlem Adresa žalované A s adresou pro doručování: Jméno žalované A , sídlem Adresa žalované B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2025, č. j. 19 C 253/2024-258

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílů o velikosti 2/3 na pozemcích parc. č. , číslo, , nemovitostech zapsaných u , právnická osoba, , na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , evidovaných na vlastníka , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 2.460 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávně zjištěný „skutečný“ stav věci a její vadné právní posouzení. Okresní soud žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na vydání požadovaného určovacího rozhodnutí. Žalobce již u Okresního soudu v Lounech vysvětlil, že naléhavý právní zájem existuje, a požádal současně o dodatečné projednání dědictví po svých předchůdcích. Dědictví dosud nebylo dodatečně projednáno. Ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 66 Nc 460/2024 bylo usnesením ze dne 24. 3. 2025 odmítnuto žalobcovo podání obsahující návrh na dodatečné projednání dědictví po , tituly před jménem, , jméno FO, . Dědictví k předmětným nemovitostem projednává pověřený notář v , adresa, , , tituly před jménem, , právnická osoba, , ve věci sp. zn. , číslo, který zjistil, že dědici po výše jmenovaném zůstaviteli jsou jeho bratr , tituly před jménem, , jméno FO, , sestra , jméno FO, a , jméno FO, . Okresní soud tedy vydal napadený rozsudek předčasně. Žalobce se obsahově domáhal změny rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. , Jméno žalované A, nejedná v tomto řízení jako zástupce , právnická osoba, . Po odstranění rozporu mezi žalobními tvrzeními a žalobním petitem v průběhu jednání okresního soudu dne 11. 4. 2025 již bylo zřejmé, že žaloba se upíná pouze k ideálním 2/3 označených pozemků, k nimž je v katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník , tituly před jménem, , jméno FO, . Zbývající ideální části pozemků, k nimž vykonává právo hospodaření , právnická osoba, (v rozsahu 1/3 každého z pozemků), nejsou předmětem sporu. , Jméno žalované A, je organizační složkou státu, která za stát v této věci jedná podle § 65 odst. 7 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Závěr o absenci naléhavého právního zájmu na vydání rozsudku o určení odpovídá ustálené judikatuře. Podle té má dědic pouze naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem věci. Žádný z dědiců se nemůže úspěšně domáhat určení svého vlastnického či spoluvlastnického práva k věci z pozůstalosti, jestliže věc nebyla v řízení o pozůstalosti projednána a žalobci nebylo ohledně stejné věci potvrzeno nabytí dědictví.

4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce bydlí na území , adresa, , okresní soud se výslovně nezabýval problematikou s tím související. Krajský soud proto doplňuje:

5. Soudy České republiky jsou výlučně příslušné k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Předmětem řízení je určení věcného práva k nemovitostem v České republice. O věcných právech k nemovitým věcem je namístě rozhodnout podle českého hmotného práva, což plyne z ust. § 69 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Mezi , země, a , země, není uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva o právní pomoci ve věcech civilních. Evropské právní předpisy neřeší otázku kolize hmotného práva v případech, kdy je předmětem řízení věcné právo k nemovitosti.

6. Krajský soud nařídil odvolací jednání na den 8. 10. 2025 a předvolal k němu řádně oba účastníky. Žalobci bylo předvolání k odvolacímu jednání doručeno k rukám jeho advokáta dne 20. 8. 2025. Žalobcův advokát doručil krajskému soudu dne 7. 10. 2025 podání, v němž omluvil nepřítomnost žalobce a svou vlastní u odvolacího jednání. Současně souhlasil s projednáním věci za jejich absence. Krajský soud proto věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti jmenovaných osob. Učinil tak postupem dle § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. Přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející se závěrem, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud v záhlaví napadeného rozsudku označil nesprávně , právnická osoba, jako organizační složku státu za stát jednající. Podle § 21a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 65 odst. 6, 7 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za stát v této věci vystupuje a jedná před soudem , Jméno žalované A, .

8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Žalobou ze dne 28. 12. 2023 doručenou Okresnímu soudu v Lounech žalobce požádal mimo jiné o určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, (dále také jen „pozemky“), s tím, že vlastníkem těchto pozemků byli jeho právní předchůdci, kteří nejsou v katastru nemovitostí označeni dostatečně určitým způsobem a byli buď zavražděni v koncentračních táborech v letech 1938–1945 nebo byli v důsledku norimberských zákonů nuceni již dříve emigrovat, případně emigrovali po 2. světové válce, zejména po únoru 1948. Věc byla postoupena Okresnímu soudu v Olomouci usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. l. 12.

10. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že žalobce podal u Okresního soudu v Olomouci návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, , narozenému dne , datum, který byl prohlášen za mrtvého ke dni , datum, , posledně bytem v , adresa, . Tato osoba je zapsána v současné době jako spoluvlastník pozemků s podílem o velikosti 2/3. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 3. 2025, č. j. 66 Nc 460/2024–22 návrh žalobce odmítl pro neodstranění vad návrhu na dodatečné projednání dědictví. Žalobce podal proti posledně označenému usnesení odvolání. Věc byla předložena k rozhodnutí o odvolání zdejšímu soudu a je vedena pod sp. zn. 10 Co 307/2025; ve věci dosud nebylo rozhodnuto.

11. Okresní soud v Olomouci, kterému byla věc týkající se výše označených pozemků postoupena jako soudu místně příslušnému, usnesením ze dne 13. 1. 2024, č. j. 19 C 253/2024–217, žalobce vyzval k doplnění žalobních tvrzení o tom, z jakého důvodu (právního titulu) žalobce žádá o určení vlastnického práva k vyjmenovaným nemovitostem a v jakém vztahu je k osobám evidovaným v katastru nemovitostí jako knihovní vlastníci. Žalobce ovšem nepoučil, jaké následky jej postihnou v případě, že chybějící tvrzení podle výzvy soudu nedoplní.

12. V průběhu jednání dne 11. 4. 2025 okresní soud žalobce vyzval k doplnění chybějících tvrzení ve stejném rozsahu jako v předcházejícím usnesení a dále k doplnění tvrzení, v čem spočívá žalobcův naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům. Současně žalobce poučil o následcích nesplnění výzvy, tedy o pro něj nepříznivém výsledku sporu, jestliže povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti nesplní, s tím, že skutková tvrzení má doplnit bez zbytečného odkladu. Zástupce žalobce na výzvu reagoval sdělením, že není schopen požadovaná tvrzení doplnit, a požádal soud o poskytnutí lhůty. Soud jeho návrhu nevyhověl, s odůvodněním, že výzva k doplnění skutkových tvrzení byla učiněna již v souvislosti s písemnou výzvou k doplnění žalobních tvrzení. V průběhu jednání žalobce upřesnil, že žaloba směřuje k určení jeho vlastnického práva k podílu o velikosti 2/3 na označených pozemcích, ve vztahu k nimž je jako spoluvlastník v katastru nemovitostí veden , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Žalobce ani po výzvě okresního soudu přednesené u soudního jednání nedoplnil skutková tvrzení objasňující, v jakých skutečnostech podle něj spočívá naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení, že žalobce je spoluvlastníkem pozemků s podílem o velikosti 2/3.

14. Z listin předložených okresnímu soudu krajský soud zjistil, že , jméno FO, , narozen , rodné přijmení, , datum, , byl deportován do koncentračního tábora , adresa, a následně do vyhlazovacího tábora , adresa, , kde byl zavražděn. Jeho poslední bydliště bylo v , adresa, . Jmenovaný nabyl majetek podle odevzdací listiny Okresního soudu v Napajedlích ze dne 4. 9. 1940, sp. zn. , číslo, , po otci , jméno FO, (č. l. 192). Dle vyhlášky ONV v Kroměříži ze dne 2. 9. 1949 byla 1/3 pozemku parc. č. , číslo, zapsaného ve vložce č. , hodnota, Pozemkové knihy vykoupena státem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (č. l. 196). Jako vlastník 1/3 pozemků je v současnosti zapsána , země, , s právem hospodaření , právnická osoba, . Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pozemky označené v žalobě dle aktuálních údajů v katastru nemovitostí byl dříve součástí pozemku č. , číslo, v k. ú. , adresa, zapsaného ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy. Dle usnesení Okresního soudu civilního pro Prahu-Jih ze dne 10. 12. 1948, sp. zn. , číslo, přihlásili se do řízení o pozůstalosti po , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, , posledně bytem v , adresa, , bratr , tituly před jménem, , jméno FO, , za sestru , jméno FO, , jež byla dne , datum, prohlášena za mrtvou, její syn , jméno FO, a neteř , jméno FO, . Jako spoluvlastník 2/3 pozemků je v katastru nemovitostí nyní zapsán , tituly před jménem, , jméno FO, , bytem , adresa, .

15. V průběhu řízení před okresním soudem tedy vyšlo najevo, že „původní“ pozůstalostní řízení po , jméno FO, bylo vedeno u Okresního soudu civilního pro Prahu-Jih pod sp. zn. , číslo, , aniž bylo zjištěno, s jakým výsledkem skončilo. Z připojené listiny plyne, že po prohlášení jmenovaného zůstavitele za mrtvého podaly přihlášku do řízení o pozůstalosti tři fyzické osoby z řad jeho příbuzných. V katastru nemovitostí je jako spoluvlastník sporných 2/3 pozemků dosud označen , tituly před jménem, , jméno FO, .

16. Pozůstalost po jmenovaném zůstaviteli, prohlášeném za mrtvého ke dni , datum, je třeba i v současné době projednat a rozhodnout podle právních předpisů účinných v době jeho smrti; to platí i ohledně majetku zůstavitele, který se objeví nově (dodatečně) po skončení původního pozůstalostního (dědického) řízení. Není přitom zřejmé, jak bylo v původním řízení o pozůstalosti výsledně rozhodnuto. V řízení o dodatečném projednání pozůstalosti je třeba postupovat podle Obecného zákoníku občanského (dále též jen „o. z. o.“), vyhlášeného císařským patentem ze dne 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z. s., který byl pro území Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle císařského patentu ze dne 9. 8. 1854 č. 208 ř. z. (nesporného patentu), popř. (v otázkách tímto patentem neupravených) podle zákona č. 100/1931 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

17. Podle právní úpravy obsažené v Obecném zákoníku občanském docházelo k dědění teprve odevzdáním pozůstalosti (§ 797 a § 819 o. z. o.). Chtěl-li dědic nabýt dědictví, musel se o ně ucházet u soudu (tj. podat dědickou přihlášku, viz § 797 a násl. o. z. o.). Do odevzdání tvořilo pozůstalostní jmění „ležící pozůstalost“ (hereditas iacens), tj. majetek, který již nenáležel zůstaviteli, ale ještě nenáležel ani dědicům; práva a povinnosti tvořící pozůstalost v tomto období trvaly, jako kdyby tu byl jejich subjekt (§ 547 o. z. o.). K odevzdání pozůstalosti docházelo odevzdací listinou. Odevzdací listina měla povahu jednak deklaratorní (potvrzuje, že v ní uvedený dědic prokázal své dědické právo), jednak konstitutivní (odevzdáním se v ní uvedený dědic stával vlastníkem pozůstalosti). Odevzdáním pozůstalosti se dědic ve smyslu ust. § 179 nesporného patentu a ust. § 819 o. z. o. stal vlastníkem i toho majetku, který v odevzdací listině nebyl uveden, tzn. i takového zůstavitelova majetku, jehož existence vyšla najevo nově (dodatečně) až po pravomocném odevzdání pozůstalosti.

18. Z uvedeného vyplývá, že výsledek řízení o pozůstalosti po , tituly před jménem, , jméno FO, , prohlášeném za mrtvého ke dni , datum, , vedeného u Okresního soudu civilního pro Prahu-Jih, sp. zn. , číslo, , má pro další projednání této pozůstalosti zásadní význam, neboť podle návrhu na další projednání pozůstalosti by bylo možné nyní pozůstalost po , tituly před jménem, , jméno FO, projednat a rozhodnout jen tehdy, kdyby v původním řízení nebylo projednání pozůstalosti skončeno. Dodatečné projednání pozůstalosti – na rozdíl od právních úprav dědického řízení platných po roce 1950 – není možné. Soud sice v takovém případě provede řízení (zejména ohledně splnění daňových, poplatkových a jiných veřejnoprávních povinností), avšak nově najevo vyšlé jmění dosavadním dědicům zvláštní odevzdací listinou neodevzdává (jak plyne z ust. § 179 nesporného patentu), neboť pozůstalost je považována za právně nedělitelný celek a její původní odevzdání se vztahuje i na majetek nově objevený.

19. Okresní soud tedy nepochybil v závěru, že žalobce nemohl v řízení uspět pro překážku procesní povahy, konkrétně pro nedostatek naléhavého právního zájmu na vydání rozsudku o určení, že žalobce je spoluvlastníkem pozemků s podílem o velikosti 2/3 (podle § 80 o. s. ř.). Žalobce nepřednesl skutková tvrzení, z nichž by existenci naléhavého právního zájmu na vydání rozsudku o určení bylo možno dovodit. Jako spoluvlastník 2/3 pozemků je v katastru nemovitostí stále veden , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy nežijící osoba. O tom, kdo je právním nástupcem jmenovaného zůstavitele, nelze rozhodnout v nalézacím řízení podle části třetí občanského soudního řádu, tedy na podkladě žaloby o určení vlastnického práva k nemovité věci. Pravidla, kterými se institut pozůstalosti řídí, byla výše vyložena.

20. Na podkladě požadovaného rozsudku (o určení vlastnického práva žalobce k ideálním 2/3 pozemků) vydaného v řízení vedeném proti , právnická osoba, by žalobce nedocílil změny v zápise vlastnického práva v katastru nemovitostí ve svůj prospěch, neboť ve vztahu k těmto 2/3 pozemků je jako spoluvlastník zapsána fyzická osoba (, jméno FO, ), nikoli žalovaná. Tato okolnost sama o sobě vylučuje existenci žalobcova naléhavého právního zájmu na vydání požadovaného rozsudku.

21. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně správného nákladového výroku.

22. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Účelné náklady žalované sestávají z paušální náhrady podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč/1 úkon, konkrétně za sepis vyjádření k odvolání, za účast u odvolacího jednání a za přípravu k němu.