11 Co 143/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro 24.406 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 3. 2024, č. j. 12 C 321/2019-188

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v rozsahu částky 18.120 Kč ruší a řízení se ve stejném rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v rozsahu částky 6.286 Kč a zákonného úroku z prodlení:- ve výši 8,05 % ročně z částky 873 Kč od 1. 8. 2017 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,05 % ročně z částky 918 Kč od 1. 9. 2017 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,05 % ročně z částky 918 Kč od 1. 10. 2017 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,05 % ročně z částky 918 Kč od 1. 11. 2017 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,05 % ročně z částky 918 Kč od 1. 12. 2017 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 1. 1. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 1. 2. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 1. 3. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 1. 4. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 1. 5. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 8,5 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 6. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 7. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 8. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 9. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 10. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 11. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 12. 2018 do 6. 10. 2024,- ve výši 9,75 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 1. 2019 do 6. 10. 2024,- ve výši 9,75 % ročně z částky 817 Kč od 1. 2. 2019 do 6. 10. 2024,- ve výši 9,75 % ročně z částky 204 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení,- ve výši 9,75 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení,- ve výši 9,75 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení,- ve výši 9,75 % ročně z částky 977 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení,- ve výši 9,75 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení,- ve výši 10 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení,- ve výši 10 % ročně z částky 1 021 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení,a v odstavci II. výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.487 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 24.406 Kč s příslušenstvím (odst. I. výroku) a dále žalovaného zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26.086,50 Kč k rukám , jméno FO, , advokáta (odst. II. výroku).

2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včasným odvoláním žalovaný a namítal nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Okresní soud měl nesprávně vyhodnotit výpisy z účtu, které obdržel od žalobce, které nevykazují žádnou konkrétní částku, od níž by se měla žalovaná částka odvíjet. Žalovaný má za to, že žalovaná částka nepředstavuje příspěvek na náklady, nýbrž zálohovou platbu na spoření. Žalobce přitom neosvětlil, z jakého důvodu požaduje ze zálohových plateb úroky z prodlení. K tíži žalovaného nelze přičítat délku řízení, bylo-li řízení přerušeno do skončení řízení vedeného ve věci u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , číslo, , v jehož rámci byla posuzována otázka platnosti přijatého rozhodnutí shromáždění vlastníků, mimo jiné též ohledně výše příspěvků. Za dobu přerušení řízení nemůže žalovaného stíhat povinnost hradit úroky z prodlení. Z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ve věci pod sp. zn. , číslo, vyplývá, že shromáždění vlastníků je oprávněno rozhodovat toliko o celkové výši příspěvků, která musí být nastavena poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu. Z rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. , číslo, pak vyplývá, že v souzené věci byl částečně změněn klíč pro stanovení příspěvku na správu domu a pozemku a toto rozhodnutí mělo pro žalovaného závažné právní následky. Změnil-li žalobce v reakci na uvedené rozhodnutí rozsah podstatných skutkových tvrzení s tím, že vychází ze shromáždění vlastníků z roku 2016, žalovaná částka nekoresponduje s dřívějším rozhodnutím shromáždění vlastníků. Každé nové usnesení shromáždění vlastníků u žalobce ruší usnesení z předchozího roku a upravuje poměry žalobce nově, proto od 26. 4. 2017 je usnesení žalobce z roku 2016 neplatné, neboť shromáždění konané 26. 4. 2017 usnesení shromáždění z roku 2016 zrušilo. V roce 2016 byla platba na správu nastavena poměrně podle spoluvlastnického podílu, ovšem od roku 2017 je správa nastavena nepoměrně na každou jednotku stejně podle § 1180 odst. 2 o. z. Žalovaná částka není určena správně, neboť nepoměrem u malých bytů od roku 2017 došlo k neoprávněnému navýšení platby na správu oproti větším bytům. Pokud by se jednotliví vlastníci jednotek od roku 2017 řídili přijatým rozhodnutím shromáždění vlastníků z roku 2016, činila by výše příspěvku 33 Kč na m2. V období od června 2017 do dubna 2018 ovšem činila záloha na správu 18 Kč na m2, neodpovídala tudíž rozhodnutí shromáždění vlastníků, žalovaná částka je proto nesprávná, neodpovídá realitě. Soud prvního stupně pominul zásadní argumentaci žalovaného vztahující se k celkové výši příspěvku na správu v roce 2017, která podle žalobce činila 1.293 Kč, v roce 2018 pak 1.396 Kč. Žalovaný platí zálohy na správu 630 Kč, což v konečném důsledku znamenalo v roce 2017 633 Kč a nikoli 918 Kč, jak požaduje v souzené věci žalobce. V roce 2018 pak jde o částku 766 Kč a nikoli 1.021 Kč. Rozdíl představuje 6.375 Kč, což společně s částkou 4.606 Kč, kterou žalovaný uhradil, představuje 10.981 Kč. Žalovaný tvrdí, že není zřejmé, kolik činily zálohy na služby a kolik činily zálohy na správu. Žalovaný tvrdí, že shromážděním vlastníků byly pro žalované období schváleny pouze částky 1.293 Kč a 1.396 Kč, částku 1.548 Kč a 1.641 Kč, ze které žalobce vypočítával pohledávku shromáždění nikdy neschválilo, pročež z ní nelze dovozovat jakýkoli závazek žalovaného vůči žalobci. Usnesení shromáždění žalobce z roku 2016 na žalovanou částku nedopadá, ta je podstatně vyšší, je nastavena v jiném poměru. Pokud by se měl řídit tímto usnesením žalovaný, bylo by tím povinováno celé společenství, respektive byl by tím vyvolán dluh všech členů společenství. Neplatnost byla vyslovena toliko u rozhodnutí shromáždění vlastníků z roku 2017. Z důkazů v řízení provedených je zřejmé, že se žalobce usneseními shromáždění vlastníků z roku 2018 a 2019 řídil a řídil se v té době také usnesením z roku 2017. V jednom a tomtéž období nemohou platit dvě různá rozhodnutí shromáždění vlastníků, je nepřípustné, aby pro žalovaného platilo jiné usnesení shromáždění, jiná výše platby než pro zbývající vlastníky. Žalovaný dále poslal v roce 2018 na účet žalovaného 39.794 Kč. Tato částka se v účetnictví společenství neobjevila. Žalovaný má za to, že žalovaná částka je nesprávná, neodpovídá realitě, vyúčtování je též nesprávné, ovšem soud prvního stupně jeho námitky zcela pominul. Pro žalovaného je právně významné toliko rozhodnutí shromáždění vlastníků, nikoli neschválený předpis záloh. Předpis plateb předložený žalobcem je, respektive byl dovyroben až po rozhodnutí shromáždění, určená platba, z níž soud vycházel, nekoresponduje s rozhodnutím shromáždění. Žalovaný tvrdí, že tzv. předpis plateb, je proto neplatný, předpis záloh není rozhodnutím shromáždění. O zálohách na správu i na služby a jejich výši rozhoduje vždy jen shromáždění vlastníků. Není-li z žádného rozhodnutí vlastníků zřejmé, kolik má žalovaný platit stejně jako ostatní vlastníci jednotek na služby a kolik na správu, nemůže se žalobce oprávněně domáhat úhrady žalované částky. V doplnění odvolání žalovaný dále uvedl, že na žalovanou jistinu uhradil 18.120 Kč. V období od června 2017 do dubna 2018 shromáždění schválilo platbu 18 Kč na m2 a 368 Kč na byt. Žalovaný tak měl platit 1.293 Kč a nikoli 1.548 Kč, jak požaduje žalobce. Od května 2018 do června 2024 shromáždění schválilo 20 Kč na m2 a 368 Kč na byt, žalovaný měl platit 1.396 Kč a nikoli 1.651 Kč, jak žalobce požaduje. Žalovaný platil žalobci na správu zálohy 630 Kč, tedy jeho podíl činí 1.293 Kč – 630 Kč = 663 Kč, nikoli 918 Kč, jak požaduje žalobce. V dalším období květen 2018 až červen 2024 měl platit 766 Kč (1.396 Kč – 630 Kč) nikoli 1.021 Kč. Rozdíl činí 11.490 Kč. Výsledná částka pak v součtu 11.490 Kč + 6.630 Kč činí 18.120 Kč, kterou žalovaný uhradil. Navrhuje proto, aby žaloba byla vůči němu zamítnuta.

3. S ohledem na žalovaným provedenou úhradu částky 18.120 Kč na žalovanou jistinu dne 7. 10. 2024 žalobce vzal žalobu v rozsahu částky 18.120 Kč zpět a ve zbylém rozsahu navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

4. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby odvolací soud ve smyslu § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil.

5. Ve zbylém napadeném rozsahu ohledně částky 6.286 Kč s příslušenstvím odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vydání ve smyslu § 206 odst. 1, § 212 věta prvá, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Žalobce se v předmětném řízení po žalovaném původně domáhal zaplacení celkem částky 24.406 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku za období 7/2017 - 7/2019.

7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 6. – 24. odůvodnění rozsudku, z nichž dovodil správný skutkový závěr obsažený pod bodem 27., z něhož odvolací soud pro odvolací řízení vychází. Odvolací soud pro úplnost doplnil dokazování usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, z něhož zjistil, že tímto usnesením byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek domu čp. , číslo, v , město, , konaného dne , datum, , kterým bylo pod bodem 4. programu jednání rozhodnuto o příspěvku na správu domu a pozemku ve výši 18 Kč za m2 měsíčně s datem od 1. 5. 2017, o příspěvku na správní režii SVJ ve výši 250 Kč na jednotku měsíčně a o příspěvku na osobu pověřenou správou domu ve výši 118 Kč na jednotku měsíčně. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2023. Okresní soud vycházel z rozhodnutí č. j. , číslo, které bylo napadeno opravnými prostředky a právní moci nabylo až následně vydané rozhodnutí ve výrokové části stejného obsahu, z něhož vycházel okresní soud.

8. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje následující skutkový závěr. Žalovaný je vlastníkem jednotky č. , číslo, v domě čp. , číslo, v , město, o velikosti jednotky 51,41 m² s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti , číslo, . Podle rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 25. 2. 2016 v období od 1. 5. 2017 do 30. 4. 2018 výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku činila 33 Kč na m2 a měsíc. Pro období od od 1. 5. 2018 byla výše příspěvku na správu domu a pozemku dle ust. § 1180 odst. 1 o. z. stanovena na částku 20 Kč za m2 a měsíc a podle ust. § 1180 odst. 2 o. z. ve výši 368 Kč na jednotku rozhodnutím shromáždění vlastníků ze dne 18. 3. 2018.

9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

11. Podle § 1180 odst. 2 o. z. příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

12. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval správná ustanovení zákona a dovodil z nich přiléhavé právní závěry. Podle shora citovaného ustanovení § 1180 o. z. je vlastník jednotky povinen přispívat na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak. Příspěvky podle § 1180 o. z., ať už odst. 1 či odst. 2, slouží na placení dlouhodobých záměrů společenství vlastníků jednotek, na výdaje související se správou domu a pozemku, mohou tvořit rezervu na budoucí výdaje, které SVJ teprve plánuje vynaložit. Vznikne-li na příspěvcích přebytek, je pouze na rozhodnutí shromáždění, jak příspěvky za minulá období vypořádá, není povinností vlastníkům jednotek případné přebytky vracet. Vlastník je povinen příspěvky platit, i když s nimi nesouhlasí. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že za období od července 2017 do dubna 2018 měl žalovaný povinnost platit příspěvek na správu domu a pozemku ve výši 33 Kč za m2 a měsíc, neboť výše této platební povinnosti žalovaného vyplývala z rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 25. 2. 2016. Bylo-li později na shromáždění vlastníků konaném dne 26. 4. 2017 rozhodnuto o příspěvku na správu domu a pozemku ve výši 18 Kč měsíčně od 1. 5. 2017 a o příspěvku na správu ve výši 250 Kč na jednotku měsíčně a 118 Kč na jednotku měsíčně představující příspěvek na osobu pověřenou správou domu, tak takovéto rozhodnutí bylo neplatné (viz usnesení Krajského soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, ). Při vyslovení neplatnosti usnesení zůstal zachován klíč a výše příspěvků jako v období před shromážděním vlastníků, a to po dobu, než bylo následně znovu o příspěvcích rozhodnuto platným rozhodnutím (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2167/2022 ze dne 19. 4. 2023). Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že bylo na žalobci, zda bude po žalovaném uplatňovat celou část pohledávky u soudu či nikoli. V posuzované věci žalobce po žalovaném v žalovaném období od 7/2017-4/2018 z částky schválené na shromáždění vlastníků dne 25. 2. 2016 požadoval 18 Kč za m2 a měsíc a 368 Kč na bytovou jednotku, požadoval tak v souhrnu částku nižší, neboť stejnou výši požadoval taktéž od ostatních vlastníků jednotek tak, aby postup vůči všem vlastníkům jednotek zůstal stejný. Okresní soud srozumitelně zdůvodnil výši dlužné částky za období od července 2017 do dubna 2018 ve výši 9.135 Kč se zohledněním plateb žalovaného, taktéž se zohledněním skutečnosti, že spolu s příspěvkem na správu domu a pozemku předpis plateb pro uvedené období zahrnoval dále další platby představující částku za služby (tj. voda, osvětlení, komíny), v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku pod bodem 35.

13. Jde-li o další období od května 2018 do července 2019, žalovaný byl povinen platit příspěvek na správu domu a pozemku ve výši 20 Kč na m2 a měsíc, jak bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků dne 18. 3. 2018. Za totéž období měl dále platit příspěvky podle § 1180 odst. 2 o. z. ve výši 368 Kč na jednotku a měsíc. Okresní soud správně vyčísl dluh žalovaného za období od května 2018 do července 2019 v částce 15.271 Kč se zohledněním plateb žalovaného, rovněž se zohledněním žalobcem předepsaných plateb za služby (tj. vodu, osvětlení a komíny). Vyčíslení dlužné částky provedené okresním soudem pod body 36. – 40. je přehledné, podrobné, odvolací soud na ně zcela odkazuje.

14. V průběhu odvolacího řízení byla žalovaným dne 7. 10. 2024 uhrazena částka 18.120 Kč na žalovanou jistinu. Z okresním soudem přiznané jistiny ve výši 24.406 Kč proto byla odečtena zaplacená částka 18.120 Kč, výše dlužné částky po částečné úhradě žalovaným tak představuje 6.286 Kč. Tuto částku žalovaný nadále žalobci dluží a v jejím rozsahu byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. Okresní soud rozhodl správně, taktéž ohledně příslušenství v podobě úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že se žalovaný dostal do prodlení s placením jednotlivých plateb prvního dne následujícího měsíce, a je proto povinen platit z nich úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že částku 18.120 Kč zaplatil 7. 10. 2024, v rozsahu této částky byl s jednotlivými platbami v prodlení do 6. 10. 2024, žalobci tak byl přiznán v rozsahu této částky úrok z prodlení do uvedeného data. Ohledně zbylé dlužné částky prodlení žalovaného trvá až do zaplacení. Není důvodná odvolací námitka, že v období přerušení řízení lhůta k plnění, resp. běh času ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku byl stavěn. Je pravdou, že předmětné řízení bylo přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , číslo, Ve smyslu § 111 odst. 1 o.s.ř. je-li řízení přerušeno, neběží lhůty podle tohoto zákona, čímž se míní procesní lhůty podle občanského soudního řádu, nikoli lhůty hmotněprávní. Přerušení řízení před soudem je proto bez vlivu na délku prodlení dlužníka.

16. Okresní soud se správně vypořádal s dalšími námitkami žalovaného, vycházel-li žalovaný z nesprávného předpokladu, že příspěvky na správu musí být vyúčtovány a žalovaný, že je povinen platit toliko skutečně společenstvím vynaložené náklady. K uvedenému lze doplnit, že žalobce nemá povinnost vlastníkům přebytky vracet, nýbrž si je může ponechat s ohledem na plánované výdaje na účtu SVJ. Je na rozhodnutí shromáždění, jak příspěvky za minulá období vypořádá. Správně se okresní soud vypořádal taktéž s námitkou ohledně zaplacení částky 39.748,57 Kč žalovaným dne 7. 2. 2018, a to pod bodem 42. odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech zcela odkazuje.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, neboť za jeho procesní úspěch nutno považovat rovněž částečné zpětvzetí žaloby z důvodu zaplacení žalovaným po rozhodnutí okresního soudu. V této části byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného a je tak povinen hradit náklady řízení žalobci. Tyto náklady představuje odměna advokáta za účast u jednání dne 30. 10. 2024 ve výši 1.500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Po částečném zpětvzetí byla odměna vypočtena z tarifní hodnoty 6.286 Kč, která zůstala předmětem řízení. Za stejný úkon advokátu byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, dle § 13 odst. 4 AT. Na cestovních výdajích za jízdu k jednání odvolacího soudu vozidlem , typ, 3, RZ , SPZ, byla přiznána za celkem 86 km při spotřebě 6,1l/100 km benzinu Natural 95 za spotřebované pohonné hmoty částka 200 Kč a náhrada za ujeté kilometry 482 Kč (86 x 5,60). Dále náhrada za čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu, dle §14 odst. 3 AT 4 půlhodiny, tj. 400 Kč. V souhrnu se jedná o 2.882 Kč, po navýšení o 21% DPH ve výši 605 Kč byla žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznána částka 3.487 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.