11 CO 146/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o vyklizení bytu k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2021, č. j. 15 C 30/2021-34

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.255 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou vyklidit byt číslo o velikosti dvou pokojů, kuchyně a příslušenství nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu adresa (bytového domu) na adrese adresa, na pozemku parc. č. st. číslo – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. část obce, obci obec (dále také„ byt“), a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 5.900 Kč.

2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné odvolání. Okresní soud podle ní nezjistil skutkový stav řádně a odmítl většinu jejích důkazních návrhů pro nadbytečnost. Porušil tím princip rovnosti stran, neboť vycházel z důkazů předložených žalobcem a ignoroval důkazy opaku dle návrhu žalované. Stížnost na opětovné porušení domovního pořádku není věrohodným důkazem, neboť ke stížnosti byly připojeny podpisy patřící osobám blízkým paní příjmení. Rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Za formalistický a nesprávný označila žalovaná především závěr, že nájemní poměr k předmětnému bytu skončil a nelze žalobce nutit, aby jej prodloužil. Jako nestandardní, diskriminační a účelový hodnotila postup žalobce, který jí neprodloužil nájemní poměr z důvodu krátkého prodlení s placením nájemného, byť žalovaná dluh na nájemném brzy zaplatila. V jiných případech postupuje žalobce shovívavěji; vůči žalované se dopustil zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany, a jednal v rozporu s pravidly pro poskytování nájemního bydlení v bytech ve vlastnictví stát. instituce, vydanými Radou města. Městská policie potvrdila, že žalovaná se žádného přestupku nedopustila, a je tedy bezúhonnou osobou s dobrou pověstí. Přestože se obracela na orgány žalobce, nedozvěděla se, proč její nájemní smlouva nebyla prodloužena. Za bydlení v bytě dosud platí nájemné. Vyklizení žalované a jejích dětí z bytu bude mít pro rodinu katastrofální sociální důsledky a je otázkou, jak prospěje žalobci. Nestačí konstatovat, že nájemní poměr zanikl, a žaloba o vyklizení bytu je proto důvodná; takové rozhodnutí je nezákonné. Žalovaná odkazovala na Stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2009, Cpjn 6/2009, podle něhož je třeba zabývat se tím, zda je možno žalobu na vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy zamítnout (pro tentokrát). Jestliže žalobce nájemní smlouvu žalované neprodloužil, jednal v rozporu s § 6 o. z., tedy nepoctivě, a se žalobou neměl uspět. Žalovaná je žadatelkou o invalidní důchod, je trvale nemocná, nemůže pracovat a dosahovat pravidelných příjmů. Rozhodnutí o vyklizení bytu odporuje principu dobrých mravů. Žalovaná se nikdy rušení nočního klidu nedopustila; sama oznamovala, že došlo k jeho narušení. Nemá zápis v rejstříku trestů. K tíži žalované nelze přičítat nežádoucí chování pana příjmení. V současné době probíhá šetření zdravotního stavu žalované, která požádala o invalidní důchod. Domáhala se změny napadeného rozsudku tak, že žaloba o vyklizení bytu bude zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Okresní soud se s předloženými důkazy pečlivě vypořádal. Postupoval správně, pokud některé z důkazů žalované odmítl pro nadbytečnost. Nájemní smlouva k bytu uzavřena mezi účastníky dne datum na dobu jednoho roku skončila uplynutím doby dne datum. S ohledem na hrubé porušování povinností nájemce žalovanou a osobami s ní v bytě bydlícími rozhodla Rada územní celek dne 25. 1. 2021 o neprodloužení nájemní smlouvy. Důvody k takovému rozhodnutí byly v žalobě podrobně vyloženy. Stížnosti sousedů se týkaly rušení nočního klidu hlukem z bytu užívaného žalovanou. K porušování povinností plynoucích z nájemní smlouvy došlo opakovaně; žalobce se po žalované domáhal vyklizení stejného bytu pro neplacení nájemného u soudu již v roce 2016 ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 246/2016. Po dodatečné úhradě dluhu vzal žalobu zpět a uzavřel se žalovanou ke stejnému bytu novou nájemní smlouvu; řízení bylo zastaveno a žalované bylo umožněno byt nadále užívat. V roce 2020 žalobce musel řešit jako pronajímatel opakované stížnosti ostatních nájemců v domě na chování žalované a osob s ní byt užívajících. Sousedé totiž vyjadřovali obavy z chování jméno příjmení, otce dcery žalované, neboť jsou jmenovaným napadáni. jméno. příjmení zasílal v roce 2021 opakovaně výhrůžné zprávy náměstku primátora stát. instituce, titul jméno příjmení. Žalovaná užívá předmětný byt od datum, tedy déle než 18 měsíců, bez právního důvodu a proti vůli vlastníka. Byt odmítá vyklidit po dobu delší než je doba trvání účastníky naposledy sjednaného nájemního poměru. Měla tedy dostatek času k zajištění bytové náhrady. Další prodlužování doby, po kterou je byt užíván bez právního důvodu, odporuje dobrým mravům. Žalovaná nedoložila zprávu o zhoršeném zdravotním stavu. Jestliže se žalobce za popsaných okolností domáhá ochrany svého vlastnického práva, nelze jeho žalobu o vyklizení bytu zamítnout. Žalobce má k dispozici 600 bytů, přičemž na každý z nich připadá 30 – 50 zájemců.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v rámci nařízeného jednání, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

6. Podle § 2285 věta první před středníkem, věta třetí o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let. Výzva vyžaduje písemnou formu.

7. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku a v celém rozsahu na ně pro stručnost odkazuje. Nenašel totiž důvod jejich správnost zpochybňovat. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů. Souhlasit je možno rovněž se závěrem o skutkovém stavu uvedeným v odstavci 5. odůvodnění napadeného rozsudku.

8. V odvolacím řízení krajský soud dále zjistil z listin předložených žalovanou k důkazu v průběhu odvolacího jednání: Podle zprávy titul jméno příjmení, praktické lékařky žalované, ze dne datum je zdravotní stav žalované dlouhodobě zhoršen. Žalovaná byla opakovaně hospitalizována, naposledy v 6/2022. Zlepšení zdravotního stavu žalované je nejisté; spíše lze předpokládat progresi jejího (blíže neurčeného) onemocnění. Podle potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání – žalované trvá její dočasná neschopnost od 22. 3. 2022. Žalovaná nemá záznam v rejstříku trestů fyzických osob, což plyne z výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 23. 2. 2022.

9. Výhrady nebyly rovněž k právnímu závěru vyloženému v odstavci 9. odůvodnění prvostupňového rozsudku. Nájemní poměr žalované k označenému bytu sjednaný na dobu určitou skončil uplynutím doby ke dni 31. 1. 2021 (podle § 2285 věta první před středníkem, věta třetí o. z.). Od následujícího dne žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Žalobce je proto aktivně legitimován k žalobě na ochranu svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z. Okresní soud rozhodl správně, jestliže na podkladě obsahově shodných úvah žalobě vyhověl.

10. Rozhodnutí o povinnosti žalované byt vyklidit neodporuje zásadě dobrých mravů dle § 2 odst. 3 o. z. Žalovaná užívá byt po skončení nájemního poměru bez právního důvodu, tedy neoprávněně, po dobu delší než jakou byla smluvně omezena doba trvání nájemního poměru. Měla tedy dostatek času zajistit si jinou možnost bydlení. Okolnost, že žalovaná od 3/2022 trpí blíže nespecifikovaným onemocněním, na uvedených závěrech nic nemění.

11. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.

12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.255 Kč. Žalobce v odvolacím řízení uspěl, a má právo na náhradu účelně zaplacených nákladů. K těm náleží paušální odměna za tři úkony v sazbě po 300 Kč, tj. 900 Kč (za sepis vyjádření k odvolání, přípravu k odvolacímu jednání a účast u něj, podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) a cestovné v částce 1.355 Kč. Zástupkyně žalobce cestovala z místa žalobcova sídla k jednání odvolacího soudu a zpět na vzdálenost 200 km vozidlem značka automobilu, registrační značka, s normovanou spotřebou 4,4 l /100 km při ceně motorové nafty 47,10 Kč/1l podle vyhl. č. 511/2021 Sb., ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb., při paušální náhradě 4,70 Kč km podle cit. vyhl. Proti výroku rozsudku v odstavci I. je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Jen proti nákladovému výroku rozsudku v odstavci II. není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).