15 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Brzákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení bytem adresa o: vyklizení

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizený předat žalobci byt [číslo] standardní kvality o velikosti dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu [adresa] (bytový dům), vedeného pod korespondenční adresou [ulice] č. o. [anonymizováno], [obec], který stojí na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] zast. plocha a nádvoří, v k. ú. [část obce], [územní celek], jak je zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 3. 2021 se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit blíže ve výroku rozsudku specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že předmětný byt v jeho vlastnictví pronajal na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2020 na dobu určitou do 31. 1. 2021. Žalobce se rozhodl žalované nájemní smlouvu neprodloužit, neboť žalovaná hrubě porušovala povinnosti nájemce z nájemní smlouvy, kdy docházelo k dlouhodobému porušování klidu a pořádku v domě ze strany žalované a členů její rodiny a dále žalovaná nehradila pronajímateli nájemné řádně a v termínu splatnosti. Nájemní vztah mezi účastníky tak skončil ke dni 31. 1. 2021 a žalovaná byt užívá bez právního důvodu, ačkoli byla žalobcem vyzvána k jeho vrácení výzvou ze dne 1. 2. 2021 nejpozději do 12. 2. 2021.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s žalobou zásadně nesouhlasí, smlouva jí nebyla prodloužena neprávem. Ze strany sousedky [jméno] [příjmení] byla podána stížnost, tato však nebyla pravdivá. Na stížnosti je více podpisů, lze však zpochybnit, kdo ji podepsal a za koho. Žalovaná je samoživitelka a matka dvou nezaopatřených dětí. Je závislá na příjem dávek od státu, přičemž nájemné platí pravidelně po obdržení dávek, a to vždy do konce každého měsíce. Žalovaná je jako pomocná kuchařka nyní v období pandemie bez práce. Je nutno tedy konstatovat, že žalovaná nijak neporušuje podmínky nájemní smlouvy, aby jí byla dána výpověď ze strany žalobce.

3. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný státní příslušností žalované, která je dle výpisu z registru obyvatel státní příslušnicí Ukrajiny, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. V dané věci je nutno postupovat dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kdy ustanovení tohoto zákona se použijí tehdy, nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Mezi Českou republikou a Ukrajinou je uzavřena účinná dvoustranná Smlouva o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 ve znění protokolu ze dne 14. 9. 2007. Ohledně závazkového práva platí: právní řád řeší článek 48 odst. 2 citované Smlouvy, dle kterého jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, kdy je právní řád určován místem, kde se nachází nemovitý majetek. Je tak zřejmé, že na předmětný smluvní vztah bude aplikováno české hmotné právo. Pravomoc řeší článek 48 odst. 5 citované Smlouvy, dle kterého pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle shora uvedených smluvních ustanovení má pravomoc ve věci rozhodovat soud České republiky, neboť žalovaná zde má bydliště a rovněž sporný byt se nachází na území České republiky. Místně příslušným je pak Okresní soud v Olomouci. <b>4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:</b> -) z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, v k.ú. [část obce], [územní celek], jak je zapsáno na [list vlastnictví] vedeném v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, na němž stojí stavba [adresa], bytový dům, jehož vlastníkem je rovněž žalobce a kde se nachází předmětný byt; -) z nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2020 a evidenčního listu, že dne 28. 1. 2020 žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt [číslo] standardní kvality, o velikosti dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu č. o. [anonymizováno] v [obec], ulice [ulice], když přesný rozsah bytu a jeho příslušenství je uveden v evidenčním listě, který je nedílnou součástí smlouvy. Předmětný byt žalobce přenechal žalované k užívání na dobu od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021 za ujednané nájemné 4 796 Kč měsíčně + zálohy na služby dle evidenčního listu. Nájemní smlouva byla tedy sjednána na dobu určitou, a to do 31. 1. 2020. Ukončení nájmu bytu bylo mimo jiné sjednáno uplynutím dohodnuté doby nájmu. Nájemné mělo být hrazeno do 25. dne každého měsíce; -) z výzvy k vrácení bytu ze dne 1. 2. 2021 a poštovní dodejky, že žalobce vyzval žalovanou uvedeným přípisem k vrácení a vyklizení předmětného bytu do 12. 2. 2021. Přípis byl žalované doručen dne 5. 2. 2021; -) ze stížnosti ze dne 22. 12. 2020, že ze strany 4 nájemníků předmětného domu byla podána stížnost na opakované porušování domovního pořádku ze strany žalované; -) z usnesení Rady města Olomouce konané dne 25. 1. 2021, že žalobce tímto usnesením rozhodl o neprodloužení nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou s žalovanou; -) z usnesení z 73. schůze Rady města Olomouce konané dne 22. 2. 2021, že Rada města Olomouce rozhodla tak, že na svém původním rozhodnutí ze dne 25. 1. 2021 o neprodloužení nájemní smlouvy žalované trvá; -) z petice, že 8 nájemníků se podepsalo pod petici, že žalovaná v předmětném domě neporušuje noční klid; -) z potvrzení Městské policie [obec], že žalovaná nemá za poslední 3 roky žádný záznam o tom, že je podezřelá z přestupku; -) z usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací], že již v roce 2016 probíhalo u Okresního soudu v Olomouci řízení ohledně vyklizení předmětného bytu ze strany žalované, a to z důvodu neplacení nájemného a záloh za služby, přičemž řízení bylo zastaveno, neboť žalovaná svůj dluh u žalobce uhradila. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti a další důkazní návrhy ze strany žalované soud pro jejich nadbytečnost zamítl. <b>5. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu:</b> Žalobce je výlučným vlastníkem domu a bytu, který pronajal nájemní smlouvou žalované. Předmětem nájmu byl konkrétně byt [číslo] standardní kvality, o velikosti dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu č. o. [anonymizováno] v [obec], ulice [ulice], když přesný rozsah bytu a jeho příslušenství je uveden v evidenčním listě, který je nedílnou součástí smlouvy. Předmětný byt žalobce přenechal žalované k užívání na dobu od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021 za ujednané nájemné 4 796 Kč měsíčně + zálohy na služby dle evidenčního listu. Nájemní smlouva byla tedy sjednána na dobu určitou, a to do 31. 1. 2020. Ukončení nájmu bytu bylo mimo jiné sjednáno uplynutím dohodnuté doby nájmu. Nájemné mělo být hrazeno do 25. dne každého měsíce. Nájemní smlouva nebyla prodloužena, žalovaná naopak byla výzvou ze dne 1. 2. 2021 žalobcem vyzvána k vrácení bytu, tuto výzvu převzala dne 5. 2. 2021 s tím, že je byt povinna vyklidit nejpozději do 12. 2. 2021.

6. Podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Podle ust. § 2285 občanského zákoníku, pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

8. Podle ust. § 603 občanského zákoníku, práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

9. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce je jako vlastník předmětného domu a tedy i bytu aktivně věcně legitimován k podání žaloby na ochranu svého práva užívat předmětný byt dle ust. § 1040 občanského zákoníku Žalovaná je pak ve věci pasivně věcně legitimována, když tato předmětný byt užívá. Obecně jsou k užívání bytu nevlastníkem tři hlavní tituly, a to právo nájmu, věcné břemeno a důvodem je i užívání bytu příslušníky domácnosti popřípadě odvozené právo bydlení na základě rodinně právního vztahu. Žalovaná pak předmětný byt užívala na základě nájemní smlouvy na dobu určitou s tím, že po sjednané době nebyla s žalovanou nájemní smlouva prodloužena ani nedošlo k její prolongaci ze zákona dle ust. 2285 občanského zákoníku, neboť žalobce jako pronajímatel žalovanou písemně vyzval k vyklizení předmětného bytu. Od 1. 2. 2021 tak žalovaná byt užívá bez jakéhokoliv právního důvodu. Žaloba žalobce je tedy zcela důvodná a žalobce se po právu domáhá ochrany svého vlastnického práva dle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku žalobou na vyklizení. Argumenty žalované jsou pak v tomto soudním sporu právně irelevantní. Žijeme v právním státě, kde není možné nikoho, tedy ani žalobce, nutit k uzavření nájemní smlouvy. Žalobce případ žalované projednával dvakrát a v obou případech se rozhodl, že nová nájemní smlouva již s žalovanou nebude uzavřena. Toto je jeho svobodným právem, které nemůže být ze strany soudu jakkoliv zpochybňováno. Právně je tak rozhodující pouze skutečnost, že předmětný nájemní vztah skončil uplynutím doby, na niž byl sjednán. Ze všech uvedených důvodů i s přihlédnutím ke korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění ve výroku I. uložil soud jako zákonnou 15-ti denní v souladu s ust. §160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalobci, a to v obecné třídenní pariční lhůtě (§160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Náklady řízení v celkové částce 5 900 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a v paušální náhradě 3 x po 300 Kč za jeden úkon účastníka, který v řízení nebyl zastoupen advokátem (návrh ve věci samé, předžalobní upomínka, účast u jednání) v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Podmínka pro přiznání nákladů řízení dle ust. § 142a o. s. ř. byla rovněž splněna.