11 Co 168/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve právnická osoba , adresa proti žalované: název sídlem adresa o částku 31.167 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2025, č. j. 36 C 426/2023-63

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalované zaplatit žalobci částku 31.167 Kč s dále specifikovanými úroky z prodlení. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. Okresnímu soudu vytýkal následující pochybení: Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky byly postiženy nepřípustně (v rozsahu jedné poloviny) peněžní prostředky zaslané žalobci do věznice, nikoli jeho pracovní odměna. Ta mu totiž nebyla ve výkonu trestu vůbec vyplácena. Ust. § 33 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, proto na daný případ nedopadá. Žalobce dále popisoval, jakým způsobem či v jakém rozsahu měly být v exekuci, dle jeho názoru, vymáhány dluhy na nákladech trestního řízení a výkonu trestu odnětí svobody, případně další jeho peněžité závazky. Vyjadřoval výhrady k postupu při provádění exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek a k pořadí vymáhaných pohledávek, vše s odkazem na konkrétní ustanovení o. s. ř. a prováděcí vyhlášky č. 10/2000 Sb. k zákonu č. 169/1999 Sb. Okresnímu soudu rovněž vytýkal, že soud nesplnil poučovací povinnost nastupující při žalobcově údajném nedostatku důkazů. S těmito argumenty se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaná se k žalobcovu odvolání nevyjádřila.

4. Žalobcovy konkrétní odvolací námitky směřovaly k závěrům týkajícím se právního posouzení věci. Usnesením ze dne 9. 12. 2025, č. j. 11 Co 168/2025–75 krajský soud proto vyzval oba účastníky k vyjádření, zda souhlasí s projednáním odvolání proti rozsudku okresního soudu bez nařízení jednání. Soud doručil tuto výzvu oběma účastníkům, kteří formou písemného podání s navrženým procesním postupem souhlasili. Krajský soud za těchto okolností přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející bez jednání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce uplatnil u okresního soudu proti žalované dne 27. 6. 2023 nárok na zaplacení částky 27.767 Kč s přísl. Podáním ze dne 5. 2. 2023 žalobu rozšířil. Výsledně žaloval o částku 31.167 Kč s přísl. Okresní soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 36 C 426/2023–27, s účinky právní moci ke dni 6. 11. 2024.

6. V žalobě přednesl žalobce tvrzení, že žalovaná v roli oprávněné vymáhá po žalobci - povinném náklady trestního řízení v souhrnné částce 192.173 Kč na podkladě 5 exekučních titulů (v žalobě konkrétně označených). Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, . Soudní exekutor vydal dne , datum, exekuční příkaz č. j. , číslo, , k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky u dlužníka povinného - , právnická osoba, , pro přednostní pohledávku v celkové výši 231.892,30 Kč. , právnická osoba, , vůči níž má žalobce právo na výplatu peněžní částky z účtu u ní zřízeného a vedeného, srazila na náklady výkonu trestu výsledně částku 31.167 Kč, čímž zkrátila v exekuci vymáhanou pohledávku žalované.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že vymáhá po žalobci náklady trestního řízení ve výši 192.173 Kč na podkladě 5 exekučních titulů. Souhlasila rovněž se žalobním tvrzením o pověření soudního exekutora provedením exekuce. Soudní exekutor vydal dne , datum, exekuční příkaz č. j. , číslo, , k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, konkrétně pohledávky povinného na výplatu prostředků z účtu zřízeného a vedeného , právnická osoba, pro povinného. Dlužníkem povinného je , právnická osoba, . Ke dni podání vyjádření k žalobě zbývalo uhradit na pohledávkách žalované částky 24.911,87 Kč a 12.201 Kč. Dále se žalovaná vyjadřovala k povinnosti žalobce (odsouzeného) hradit náklady výkonu trestu a k otázce, z jakých zdrojů lze peníze k úhradě těchto nákladů použít, dle příslušných ust. zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a podle prováděcí vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů.

8. Existence nároku na zaplacení žalované částky ze žalobních tvrzení neplyne. Žalobce proto nemohl se žalobou uspět. Z jejího obsahu je zřejmé, že žalovaná vymáhá vůči žalobci nárok na náhradu nákladů trestního řízení v exekuci, jejímž provedením byl pověřen jmenovaný soudní exekutor. Pokud žalobce nesouhlasil s (některými) úkony soudního exekutora, měl své námitky uplatnit v rámci opravných prostředků podaných v exekučním řízení. Jinak řečeno, jestliže žalobce namítal jakákoli pochybení při provádění exekuce, měl tak činit odpovídající procesní formou v exekučním řízení. V nalézacím řízení postrádají jeho odvolací námitky právní význam.

9. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně přiléhavého nákladového výroku.

10. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce s odvoláním neuspěl a žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.