11 Co 175/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B toho času ve výkonu trestu ve Věznici adresa zastoupený advokátkou jméno FO sídlem adresa o vyklizení nemovitostí k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 25 C 115/2023-174 ze dne 20. 2. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému vyklidit pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , číslo, , pozemek parc. č. , hodnota, a , číslo, vše v k. ú. , adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 35.622,20 Kč (odst. II. výroku).

2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Namítal, že okresní soud přijal nesprávný právní závěr, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud se nevypořádal s argumentem žalovaného, že nemovitosti formálně pořídila a kupní smlouvu uzavřela jen žalobkyně, neboť žalovaný jako turecký občan byl dle tehdy platných devizových předpisů vyloučen z pořizování nemovitostí v , země, . Mezi žalobkyní a žalovaným existovala dohoda o tom, že nemovitost patří oběma rovným dílem. K tomu soud nesprávně neprovedl výslech žalovaným navržených svědků. Žalobkyně nebyla schopna na předmětné nemovitosti vlastními silami vydělat prostředky. Okresním soudem aplikovaná judikatura Nejvyššího soudu řeší zánik práva na bydlení v důsledku odvolání souhlasu vlastníka, avšak nevytváří automaticky precedens pro situaci, kde existují dlouhodobé a stabilní vztahy, které zahrnují společné hospodaření a investice, respektive faktické spoluvlastnictví a dohodu mezi stranami o tom, že majetek je společný. Žalovaný a žalobkyně spolu žili v dlouhodobém družském poměru, společně podnikali a pořizovali majetek za specifických okolností (žalovaný jako cizinec), což je zcela odlišné od situací, které byly posuzovány v citovaných rozsudcích. Celou situaci je s ohledem na délku vzájemného soužití a rozsah společného majetku a délku a rozsah společného podnikání posuzovat citlivě a individuálně. Vlastnictví k předmětným nemovitostem je namístě vypořádat jako spoluvlastnictví například tak, že žalobkyně žalovanému vyplatí 1/2 hodnoty předmětných nemovitostí, které si zjevně chce ponechat pro sebe a dále mu přenechá 1/2 podnikání, popřípadě opět vyplatí 1/2 jeho hodnoty. Teprve v návaznosti na to lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby nemovitosti opustil. Požadavek žalobkyně na vyklizení žalovaného je rozporuplný s dobrými mravy. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta, respektive bude rozsudek okresního soudu zrušen a věc bude vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu dne 18. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí. Žalobu odůvodnila svým výlučným vlastnictvím předmětných nemovitostí a v důsledku ukončení společného soužití účastníků odvoláním svého souhlasu s bydlením žalovaného v těchto nemovitostech. Žalovaný po celou dobu řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že fakticky je z 1/2 spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a poukazoval na způsob jejich nabytí po dobu společného soužití účastníků a jejich společného podnikání.

6. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a z provedených důkazů vzal za zjištěné skutečnosti, jež jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 4. až 31. Tato skutková zjištění považuje odvolací soud za správná a odpovídající provedeným důkazům.

7. Pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí je z hlediska odvolacího soudu podstatné zjištění, jakým způsobem a kdo z účastníků nabyl předmětné nemovitosti a dále právní posouzení, kdo je vlastníkem těchto nemovitostí. Bylo prokázáno, že kupní smlouvu s prodávajícím uzavřela výlučně žalobkyně, která je jako vlastník nemovitostí rovněž zapsána v katastru nemovitostí. , název, bankou byl žalobkyni poskytnut úvěr na nákup předmětných nemovitostí, který žalobkyně pravidelně splácí. Rovněž splácí dohodnuté splátky prodávajícímu , země, na úhradu části kupní ceny.

8. Odvolací soud považuje za správný závěr okresního soudu, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalovaný její plné vlastnictví v průběhu řízení popíral a tvrdil, že je v rozsahu ½ „faktickým“ vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud v řízení o ochranu vlastnického práva řeší otázku vlastnictví k předmětné věci (zde nemovitostí), avšak nelze řešit jakoukoliv námitku ohledně nabytí a trvání vlastnického práva ze strany žalovaného. Žalovaného námitky spočívají v tom, že jako devizový cizozemec nemohl nabýt vlastnictví k nemovitostem v , země, , že spolu se žalobkyní dlouhodobě společně žili a podnikali a že mezi nimi existovala dohoda o polovičním spoluvlastnictví předmětných nemovitostí ve prospěch obou účastníků. Takové námitky nemohou vyvolat relevantní pochybnosti o vlastnictví předmětných nemovitostí žalobkyní. Jestliže bylo prokázáno, že kupní smlouvu uzavřela výlučně žalobkyně (přičemž účastníci nebyli nikdy manželé), žalobkyni byl poskytnut hypoteční úvěr na úhradu kupní ceny a částečně tuto kupní cenu splácí ve splátkách prodávajícímu, a za situace, kdy nebyl ani tvrzen ani prokázán řádný nabývací titul k předmětným nemovitostem ve prospěch žalovaného, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Ústně uzavřené dohody jakéhokoliv obsahu o spoluvlastnictví tvrzené žalovaným nemají právní význam.

9. Je zde dána situace, kdy žalobkyně jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí po ukončení společného soužití s žalovaným odňala svůj souhlas s jeho bydlením v předmětných nemovitostech a ve smyslu § 1040 o. z. se domáhá jeho vyklizení z předmětné nemovitosti, tedy domáhá se ochrany svého vlastnického práva. Bylo prokázáno, že účastníci ukončili společné soužití a žalobkyně již nemá další zájem na tom, aby žalovaný v předmětných nemovitostech přebýval. Neobstojí žalovaného námitka, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud provedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , číslo, ze dne , datum, . Tímto rozsudkem byl žalovaný v pozici obžalovaného nově uznán vinným z , trestný čin, čímž způsobil této osobě těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu, jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal a takový čin spáchal na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti, dlouhodobě jiného pronásledoval tím, že mu vyhrožoval ublížením na zdraví, vyhledával jeho osobní blízkost, vytrvale jej prostřednictvím elektronických prostředků a písemně kontaktoval a omezoval v obvyklém způsobu života, přičemž toto jednání bylo způsobilé v oběti vzbudit důvodnou obavu o svůj život nebo zdraví, jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Obětí trestné činnosti takto popsané byla žalobkyně. Popsaných činů se žalovaný vůči žalobkyni dopouštěl v blíže nezjištěné době od roku 2008 do roku 2024. Byl uznán vinným zločinem , trestný čin, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 10 měsíců a dále mu byl uložen trest vyhoštění z území , země, na dobu 8 let. Rozsudek Krajského soudu v , adresa, nabyl právní moci. Z provedeného důkazu je zřejmé, že žalovaný se vůči žalobkyni choval způsobem zcela nepřijatelným, který nabyl rozměrů trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Neobstojí tak dovolávání se ze strany žalovaného dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.

10. Rovněž nejsou právně významné námitky žalovaného, že by nejprve mělo dojít k vypořádání majetkových poměrů mezi účastníky. Předmětný spor se netýká vypořádání jejich vzájemných majetkových transferů, nýbrž vyklizení předmětných nemovitostí žalovaným, tedy ochrany vlastnického práva žalobkyně. Nejde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které by mohlo být provedeno v širším rozsahu. Rovněž nejsou důvodné žalovaného námitky o rodinném závodu a společném bydlení manželů. Právní úprava v § 700 a následujících o. z. se vztahuje k manželství a nikoliv družskému spolužití.

11. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí shledáno v obou výrocích věcně správným a v souladu s § 219 o. s. ř. byl rozsudek potvrzen.

12. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má za odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta ve výši 2.300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u jednání před odvolacím soudem), paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, celková částka 2.750 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 3.328 Kč. Tyto náklady odvolacího řízení je procesně neúspěšný žalovaný povinen žalobkyni zaplatit.

13. Nebyly shledány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Náklady vynaložené odvolacím soudem jako tlumočné tlumočníku u jednání hradí v souladu s § 18 odst. 2 o. s. ř. stát.